Melody will never die. Will NEVER die.

RÁDCOVA NEMESIS (6. kapitola)

7. listopadu 2018 v 10:53 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Poprava dvou odsouzených mordýřů proběhla podle tradice zároveň s východem slunce. Na náměstí určeném pro veřejné popravy se shromáždila pouze hrstka odvážných, která chtěla přihlížet. Mezi zúčastněnými byl značně pobledlý rádce Paulon, král Oxylus s vážným výrazem v obličeji a také královský lékař. Okolo jeviště se tlačili i poddaní a zvědavě natahovali hlavy, aby lépe viděli.
Lord Paulon byl bledý v obličeji a dle kruhů pod očima šlo usuzovat, že toho poslední dny příliš nenaspal. Na zámku po audienci u krále začalo boží dopuštění. Vesper vztekle křičela, vyhrožovala sluhům smrtí a zapřísahala otce, aby se zbavil nevděčné Georgianny a vyhnal ji z domu. Byla natolik rozzuřená, že se nerozpakovala sestru bít, strkat do ní a metat jí do obličeje vulgární nadávky. To ovšem nebylo to, co lorda děsilo. Jeho znervózňovala apatie starší dcery. Georgianna v tichosti snášela všechny Vesperiny výstupy a nadávky a nepronesla na svou obhajobu jediné slovo. Paulon plánoval, jak sám dceři vytmaví a pokárá ji za nevhodné uvedení se před panovníka, ale jeho peprné věty jako kdyby mu zemřely na jazyku při pohledu do prázdného výrazu Georgianny. Navíc jeho žena Jane jej častovala vyčítavými pohledy, kdykoli k tomu měla příležitost. A toto společně s bezbřehými výbuchy vzteku mladé Vesper způsobilo, že se cítil stár a unaven.
Odsouzené přivedli spoutané na jeviště a oči jim zavázali šátkem. Lordu se při pohledu na ty ubožáky, třesoucí se strachem, neudělalo dobře od žaludku. Musel se na okamžik odvrátit. Když pohlédl zpět, přistihl se při tom, že i přes sebevětší snahu nedokáže k odsouzencům dále cítit zášť. Pouze je litoval. Seřadili se způsobně jeden vedle druhého a poklekli na roztřesená kolena. Jeden z pachatelů se začal modlit.
"Pane náš, jenž jsi na nebesích, pastýři můj …" šeptal horlivě šeptem a poslepu sepjal ruce v náznaku modlení. Viditelně se mu třásly.
Chvíli po delikventech se dostavil mistr popravčí. Měl na sobě černý hábit, na rukách se mu vyjímaly rukavice. Podle pravidel království Thiems měl přehozenou kápi přes hlavu a na ústech černý šátek. Z celého těla zakrytého oděvem byly patrné jen oči. I přes svůj pokročilý věk vypadal mistr Moritz impozantně. Nesl s sebou meč a počínal si při tom, jako kdyby byl lehký jako pírko. Lord z něj nemohl spustit oči. Přitahoval jeho pohled jako magnet.
Zatímco jeden mordýř se potichu pro sebe modlil, druhý se rozplakal. Lordu Paulonovi přejel mráz po zádech. Oproti tomu mistr kat vypadal naprosto nezúčastněně. Jednoduše se rozmáchl svým ohromným mečem. Čepel čerstvě nabroušeného vykonavatele spravedlnosti se varovně zablýskla v ranním slunci. Popravčí jediným úsporným pohybem dekapitoval oba delikventy. Hlavy se skutálely z jeviště do propadla, kam dopadly s nepříjemným tupým žuchnutím. Na náměstí zavládlo hrobové ticho. Žádný Fonstaňan nebyl zvyklý na popravy, obzvlášť ne na ty veřejné.
Král po chvíli vstal a krátkým pokynutím poděkoval popravčímu mistru. Kat Moritz se králi poklonil a v tichosti opustil náměstí. Lord Paulon, značně vyveden z míry, pozoroval hemžení katovského holomka, který odklízel následky stětí. I on byl mlčenlivý a zadumaný, stejně tak jako jeho mistr.
Lord vstal a několika kroky dohnal starého mistra, který pečlivě ukládal očištěný meč do vozíku taženém koňmi. Otočil hlavu za hlukem a když sezdal, že jde o králova rádce, unaveně se pousmál.
"Zdejší lid není zvyklý na popravy," usoudil.
Lord přikývl.
"Mně samotnému pohled na tu hrůzu neudělal dobře."
"Nic necítili. Pokud se to povede správně, je to absolutně bezbolestné," uklidňoval jej Moritz a v hlase mu opět zazníval vlídný tón. Paulon si jej zadumaně prohlížel.
"Má váš syn dívku?" otázal se znenadání. Moritz na rádce vrhl překvapený pohled.
"Ach, to ne. Lidé našeho řemesla nemají příliš možností, co se týče vztahů."
"Ale vy jste ženat," prohodil lord a rentgenoval starého kata pohledem.
"Byl jsem. Žena mi zemřela. Synovi bylo pět let," odpověděl popravčí smutným hlasem.
"Tudíž by se vám do domácnosti hodila žena," pokračoval lord ve svém monologu, který Moritze uváděl v úžas a zmatek.
"Kam míříte, lorde?"
Paulon se rozhlédl kolem sebe, jako kdyby se ujišťoval, že jej nikdo neuslyší.
"Vesper je má jediná naděje na pokračování mého rodu," začal ztichlým hlasem a naklonil se blíže k Moritzovi. Ten znepokojeně naslouchal.
"Bez ní rod Portů vymře po přeslici," doplnil.
Mistr Moritz pomalu začínal chápat. Výraz znepokojení se změnil v naprostý šok.
"Ale Vesper je tak trochu prchlivá a tvrdohlavá," dodal lord zničeně. "Má na to také právo vzhledem ke své kráse a inteligenci!" vyhrkl urychleně a kontroloval, zda si kat nedovolí pochybovat. Moritz mlčel.
"Chce se stát manželkou krále, chápete?" šeptal lord naléhavě. "A se svým mládím a plodností mu dá mnoho dětí! Tím bude zachráněn nejen můj rod, ale navíc se kromobyčejně vetřeme do královské přízně! Už nebudu jen hloupý rádce! Budu jeho tchán!" šeptal naléhavě a oči mu plály.
Mistr Moritz velice pochyboval o lordově zdravém rozumu. Stále tak zcela nechápal, kam zaslepený rádce míří. Pro jistotu však od něj o krok ustoupil.
"Ale Vesper si krále nemůže vzít!" vykřikl náhle hlasem plným zoufalství a hrubě popadl kata za vyzáblá ramena. Naléhavě s ním třásl a oči se mu zalily slzami. "Ne, dokud bude doma překážet ta starší!!"
Mistr Moritz se jemně vyprostil z lordova sevření a neslyšně vydechl. Tento šlechtic mu naháněl velmi nepříjemné pocity.
"V čem je tedy háček?" otázal se zdvořile.
"Musím provdat Georgiannu! Copak nechápete?! Když se nezbavím jí, Vesper nikdy nebude mít možnost stát se královnou!"
"A čím vám mám být nápomocen já?"
"Provdám ji za vašeho syna!" vyhrkl lord úsečně a znenadání zněl naprosto klidně a vyrovnaně.
Mistr Moritz šokovaně ustoupil o několik kroků vzad.
"Co říkáte? To nemůžete udělat! To přece nemůžete!"
"Proč? Váš syn je pyšný náfuka, co by opovrhl šlechtickou dcerou?!" prskl lord nenávistně. Kat mu div nevmetl do tváře jiný příklad pyšné nafoukané husičky, co s každým manipuluje, ale všechna slova pro jistotu spolkl.
"Ne. Můj syn je hodný a čestný. Klidně si ji vezme. Ale, probůh, to nemůžete udělat té nebohé dívce! Nemůžete ji provdat za katovského syna! Padne na ni ohromná hanba!" šeptal starý kat úpěnlivě.
Lord Paulon k mistrovu zděšení přezíravě mávl rukou.
"Hanbu přinesla rodině tím, že je neprovdaná stará panna. Takto bude provdaná a neschopná mít děti. To se skvěle doplňuje s ostudným sňatkem s katovským synkem, nemyslíte?!" prohodil se zkřiveným úsměvem.
Moritz si lorda znechuceně měřil.
"Povězte, co vám ta dívka udělala? Proč ji tak nenávidíte?"
"Stojí v cestě štěstí mému a mojí milované dceři," vysvětlil lord prostě.
Kat mlčel.
"Podívejte, příteli," přerušil lord ticho. "Jděte domů a vyšlete sem syna. Že pro něj posílám a hodlám ho oženit s mou dcerou. Odměnou za to dostane pytel zlatých a nekonečné zásoby mouky pro vás oba."
Mistr Moritz se zamyslel. Usoudil, že pokud ožení syna s Georgiannou, udělá dobře. Dívka byla chytrá, pracovitá a velice milá. A jednou v životě udělá dobrý skutek. Vytrhne milou a bezelstnou dívku ze spárů těchto bestií. Nerozhodně přikývl.
"Pokud vaše dcera svolí, pošlu sem syna," prohlásil tichým hlasem, který nesl stopy opovržení.
Lord Paulon všecek nadšen sdělil radostnou novinu večer na zámku oběma dcerám i ženě. Lady Jane si zděšeně přitiskla dlaně na ústa a nebyla schopna hrůzou vydat jedinou hlásku. Poté začala muže horlivě prosit, aby své slovo vzal zpět. Když se setkala pouze s lordovým zatvrzelým pohledem, neštěstím omdlela.
Vesper byla ve svém živlu a radostně tančila po místnosti. Její vůle byla opět prosazena. Vdá se za krále a bude královnou zdejšího království. A konečně nechá všechny sluhy, služky a dvořany, co se jí nebudou líbit, popravit.
Jediná Georgianna přijala zprávu se smíšenými pocity. Nechtěla se vdát za katovského syna. Na druhou stranu nechtěla dále dlít v tomto domě a překážet machinacím otce a sestry. Tudíž v momentě, kdy lord předestřel nabídku a přísně se na starší dceru zahleděl, tiše a vyrovnaně pronesla:

"Jak si přejete, otče."
 

RÁDCOVA NEMESIS (5. kapitola)

1. listopadu 2018 v 10:03 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
"Utáhni to pořádně, nemehlo!" utrhla se Vesper zlostně na služku, která jí právě šněrovala korzet jejích blankytně modrých šatů ušitých z toho nejjemnějšího hedvábí. Služka zběsile uvazovala šňůrky a třásly se jí ruce. Vesper sebou netrpělivě trhala a tu a tam plácla nebohou vyděšenou dívku přes ruku.
"Nešiko!" křičela na ni zlostnou fistulí. "Celou mne pomačkáš! Nechám ti setnout hlavu!"
Ubohá dívenka neměla daleko k pláči. Horlivě utahovala pásky na ladyině zádech a snažila se z očí odmrkat slzy. Když byla s prací hotova, Vesper do ní hrubě strčila a křikla:
"Kliď se odtud, ubožačko! Ať už tě tu nevidím!"
"Mírni se, dítě," napomenula ji přísně lady Jane, jakmile vešla do dceřiny komnaty. Všude, kam oko dohlédlo, měla Vesper těžké zdobné závěsy, flakóny s voňavkami a především krabice s čokoládovými bonbony. Jeden vyndala z boxu a labužnicky jej vložila do úst. Slastně přivřela oči. Poté matce věnovala přezíravý pohled.
"Nebudete se zastávat obyčejných služek, nemám pravdu, matko?"
"Budu, pokud se k nim budeš chovat podobným způsobem," ujistila ji lady Jane.
Vesper si odfrkla a mávla lhostejně rukou.
"Kde je vůbec Georgianna?" zajímalo její matku.
Vesper trhla rameny a zatvářila se nanejvýš znuděně.
"Koho to zajímá?"
"Mne ano. A tebe by také mělo, je to tvá sestra!"
"Ke smůle všech, nutno podotknouti," odtušila přezíravě Vesper a soukala své drobné dlaně do krajkových rukaviček. Poté stočila pohled na vysoce znepokojenou matku.
"Pojďte, matko. Královská audience je událostí roku a král jistě nečeká."
Po těchto slovech se radostně zatočila a tanečním krokem vyplula ze své komnaty. Její matka si smutně vzdychla a následovala ji. Po cestě ji sžírala neskrývaná obava o svou starší dceru. Kde může Georgianna být? Nemůže se na audienci neukázat, tím by na rodinu snesla ještě větší hanbu.
Vesper ladným krokem seběhla ze schodů a dveřmi nalevo zamířila do obřadní síně. Ta byla naplněna dvořany rozličných věkových kategorií. Král Oxylus se dostavil do zámku svého rádce dříve než většina ostatních. Nepořádal audience na svém sídle, neboť to by mohlo znamenat rozrušení pro jeho těžce nemocnou ženu. Přistihl se při tom, že ač ji vroucně miluje, přeje si, aby její i jeho utrpení bylo u konce. Ano, podvedla jej s jiným mužem, ale tak krutý osud si nezasloužila. I přesto, že byla marná a nedala mu dědice.
Možná si zde vyberu jinou ženu. Ta mi jistě dítě povije, pomyslel si. Napodruhé mít smůlu, to by Bůh králi nedopustil.
Seděl v křesle speciálně naaranžovaném na vyvýšeném místě a mlčky se rozhlížel po svých dvořanech. Vypadalo to, že se dobře bavili. Střídmě jedli a pili a vedli spolu tichou konverzaci. Nikdo se nezdál býti znuděn nebo otráven. Nenuceně spolu hovořili a tu a tam se zasmáli.
Tu náhle se dveře síně otevřely a do sálu vplula útlá dívka se širokým úsměvem zdobícím její už tak luzný zjev. Král Oxylus poposedl na svém provizorním trůně. Se zájmem si prohlížel hnědovlasou dívku hýřící úsměvy a tichým chichotáním. Vesper zamýšlela vplout do davu co nejefektivněji a podle reakcí lidí poznala, že byla úspěšná. Koutkem oka pokukovala po ztepilém a pohledném králi, kterýžto na ní také spočinul pohledem. Pokud mohla soudit, tvářil se nanejvýš spokojeně s tím, co vidí. Vesper se nedivila. Vložila do přípravy svého zevnějšku nemalé úsilí a čas a sama musela uznat, že vypadá náramně. Dámy po ní závistivě pokukovaly a pánové uznale kývali hlavami.
Vesper doplula na ladných nožkách přímo před krále a způsobně se uklonila.
"Vaše výsosti," šeptla procítěně a jako správná poddaná sklonila hlavu před svým panovníkem.
Král Oxylus byl nanejvýš potěšen dívkou, která cudně klopila zrak do země a vzdávala mu svou úctu. Napřímil se na trůnu a zálibně si děvče prohlížel.
"Jak se jmenujete?"
"Vesper, milosti."
Král vzhlédl od klečící dívky a pohledem vyhledal svého rádce.
"To je jedna z tvých dcer, lorde?"
Lord Paulon, doposud stojící vedle mistra Moritze, spěšně přikývl.
"Ano, můj králi, to je má mladší dcera Vesper."
Král přikývl a opět shlédl na dívku, která mezitím vstala a hleděla kamsi za královu hlavu. Měla v plánu nezírat panovníkovi do očí, domnívala se, že by to byla přílišná troufalost.
"Velice rád tě vítám na královském dvoře, Vesper," prohlásil zvučným hlasem. "Přijmi místo po mém boku u jídelní tabule."
Vesper se cudně uklonila a udělala, jak panovník nakázal.
Lord Paulon s pohnutím sledoval počínání své mladší dcery. Byla tak okouzlující a milá. Králi se zalíbila na první pohled, to by mohl odpřisáhnout. Není divu, domníval se lord. Vesper je budoucnost jeho rodu. Zato Georgianna - škoda mluvit. Kde vězí?
"Vaše dcera je skutečně hříčka přírody," ozval se mistr Moritz. Hleděl právě na dívku, která společnost oblažovala vysvětlením rozdílu mezi šaty bílé a perlové barvy. Přítomné dámy se nuceně usmívaly a pánové zmateně hleděli do svých talířů.
"Co říkáte na finanční situaci v království, lady?" otázal se muž sedící zhruba v polovině dlouhého stolu a zaujatě hleděl na Vesper.
Ta jej sjela opovržlivým pohledem a ledabyle mávla rukou.
"Co je mi po tom? Mě zajímá pouze, zda bude mít můj otec dostatek zlata na koupi nových šatů," přiznala přezíravě. Ve společnosti okolo stolu to zašumělo. Lidé nevěřícně lapali po dechu. Vesper nejen že si nevšimla jejich výrazů, ona své tvrzení ještě podnítila:
"Potřebuji totiž každý měsíc novou róbu, abych se líbila potenciálním ženichům."
Mistr Moritz překvapeně zvedl obočí. Stočil pohled na lorda Paulona a šokovaně seznal, že ten se tváří velice pyšně a s ruměncem pobavení sleduje svou dceru. Pokud by to nebylo troufalé, snad by i zatleskal.
"Není úžasná?" ptal se mistra pohnutě.
"Vskutku," odtušil kat stroze. "O takové odvaze si my v Thiemsu můžeme nechat pouze zdát!"
Lord Paulon se tetelil blahem při pohledu na svou nejmladší. Mistr popravčí si ale všiml, že prvotní královo nadšení jaksi opadlo. Zkoumal povrchní stvoření po své pravici rentgenovým pohledem a zjevně se oddával hloubavému uvažování. Nad čím asi přemýšlí, napadlo mistra Moritze. Nejspíš o tom, zda tato její proklatá hloupost stojí za plodnou dělohu.
"Je tak chytrá a půvabná," rozplýval se dál lord. Mistr si jej prohlížel. I on zřejmě vidí jen její plodnou dělohu, která by mu v budoucnu mohla zajistit pokračování jeho rodu. A díky tomu ji vynáší do nebe, ačkoli je na první pohled povrchní.
"Noste dezert," zvolal zvučně král a tleskl. Do místnosti vpluli sluhové s obtěžkanými podnosy a každému hostu předložili talíř s chutnou krmí. Sluha, který obsluhoval krále, jemně zakolísal a zavrávoral podnosem. Do králova klína se sneslo ozdobné snítko meduňky dekorující vršek dezertu. Sluha zrudl rozpaky a hleděl se králi horlivě omlouvat.
Do celé scény, kterou chtěl Oxylus smést s pobavením pod koberec, se jako hurikán vložila Vesper, která sluhu přetáhla po hlavě svým ubrouskem a zběsile na něj začala ječet:
"Podívej, cos provedl, nemehlo! Zostudil jsi krále! Za toto ti patří setnout hlavu!"
Hosté vyděšeně přihlíželi této trapné scéně. Dokonce i lord Paulon poněkud zmírnil vychvalování své dcery a znepokojeně zíral na krále, kterému celá situace byla očividně nepříjemná.
Vesper byla vzteky bez sebe a odstrkovala sluhu hrubě z panovníkova dosahu. Ten zničehonic vstal, pohlédl na svého rádce a podrážděně zahromoval:
"Lorde! Neříkal jsi, že máš ještě jednu dceru?!"
Paulon byl natolik vyveden z rovnováhy dceřiným výstupem, že v první chvíli nebyl s to svému vládci odpovědět. V okamžiku se však vzpamatoval a ke své nevoli přitakal:
"Ano, veličenstvo. Mám ještě jednu dceru, ale ta nestojí za řeč. Kdybyste laskavě odpustil prchlivost té mladší, ona se …"
"Dost! Chci se setkat s tvou druhou dcerou!"
Lord Paulon zběsile uvažoval, kde viděl zatracenou Georgiannu naposledy. Přivolal si sluhu, neboť věděl, že se s podobnou havětí jeho dcera přátelí, a nakázal mu, aby ji stůj co stůj našel. Poté nezbývalo než čekat. Lord se nepříjemně potil.
"Máte se svým synem také takové problémy?" zajímal se Paulon a nervózně pošilhával po králi, který hleděl velmi přísně. Dokonce natolik, že i běsná Vesper ztichla a supíc se usadila zpět na své místo.
"Ne. Problémy tohoto druhu nemám," přiznal klidně mistr Moritz. "Ale mám jiné."
"Například?"
"Můj syn se rád pere. Je pak samá odřenina a modřina."
"Ach tak," utrousil lord nezúčastněně. Bylo nanejvýš jasné, že kata ani neposlouchá.
Georgianna se do síně dostavila o několik minut později. Lord Paulon při pohledu na ni málem odpadl a v duchu se modlil, aby se byl o této dceři nikdy před králem nezmiňoval.
Georgianna byla oděna do obyčejných hnědých plátěných šatů, které byly tu a tam pokryté bílým popraškem, jež musel být moukou. Vypadala nervózně a nerozhodně se blížila ke stolu. Těsně před králem zastavila a uctivě se poklonila.
"Vaše veličenstvo," prohodila klidně a bez mrknutí hleděla panovníkovi zpříma do očí. Vesper pozorovala svou sestru a opět se jí zmocňoval vztek. Ona zde nemá co pohledávat, opět přivede ostudu celé rodině. A jak to vypadá?!
"Jak se jmenujete?" zajímal se král a k Vesperinu překvapení se netvářil uraženě ani rozzlobeně, nýbrž potěšeně.
"Georgianna, výsosti."
"Co to máte na sobě, Georgianno?"
"To jsou plátěné šaty, sire. Půjčila jsem si je od služky."
"A za jakým účelem?"
"Chtěla jsem se naučit péci chléb, veličenstvo," vysvětlila Georgianna prostě.
Králi se velmi zamlouvala. Byla o něco silnější v pase než Vesper a její světlé vlasy se stáčely do slušivých loken. Také nebyla tak nepřirozeně bledá jako sestra. Byla ošlehaná větrem a lehce zrůžovělá pobytem v kuchyni u pece. Hýřila zdravím a elánem. Nebojácně hleděla do panovníkových očí. Nevyhýbá se mému pohledu jako její sestra, pomyslel si potěšeně král. Je přímá a odvážná.
"A naučila ses?"
"Ano, výsosti. Je to velice pěkná práce. Moc se mi líbí."
"Máš ráda práci?" otázal se zaujatě Oxylus a prohlížel si dívku se stále větším potěšením. "Co umíš?"
"Umím okopávat záhony, sire. Vařit a péct. Umím také číst, psát, trochu zpívat a nepříliš dobře tančit," dodala s ruměncem ve tváři. Král se pousmál.
"Také zvládnu šít a plést. Uklidit, zamést, umýt okna a podobně."
"Ano, jistě, všechny tyto činnosti jsou náramně prospěšné," vložila se do hovoru hlučně Vesper a zlomyslně na sestru hleděla. "Zpíváš falešně a tančit neumíš vůbec!"
"Moc se mi líbí tvůj přístup, Georgianno," přerušil Vesperin monolog král. Vesper v ten moment ztichla a šokovaně se sesunula zpět na židli. Král jí nevěnoval sebemenší pozornost. Celé své bytí soustředil na dívku se zaprášenými šaty.
Vesper zoufale pohlédla na otce. Lord Paulon vyjeveně zíral na tu scenérii a nedokázal pochopit, proč se král s jeho starší dcerou dál zahazuje.
"Děkuji, veličenstvo," řekla Georgianna vyrovnaným hlasem a věnovala králi vlídný úsměv. Její sestra si z ní tropí žerty a posmívá se jí. Ona však si udržuje nadhled. Oxylus byl okouzlen.
"Nechtěla by ses stát mou příští ženou?" optal se znenadání. Všichni sborově zalapali po dechu. Lord Paulon otevřel ústa dokořán a oněměl šokem. Mistr Moritz povytáhl obočí, jeho výraz si však podržel nástin pobavení.
Georgianna hleděla klidně na svého krále a pečlivě zvažovala nabídku. Král byl urostlý a pohledný. Také byl vlídný a spravedlivý. A právě proto jeho nabídku nemohla přijmout. Neměla totiž, co mu dát na oplátku.
"Děkuji mnohokrát, sire, za vaši šlechetnou nabídku," pronesla vyrovnaným hlasem. "Ale nemohu ji přijmout. Jak jistě víte od mého otce, nejsem už schopna dát vám, po čem tolik toužíte."
Král nepředstíral roztrpčenost a zklamání. Přesto jej dívka svou odvahou, s jakou odmítla jeho nabídku, fascinovala.
"Jak to myslíš?"
"Toužíte po dětech, po nástupcích na trůn. Ale mně je, jak víte, už pětadvacet let."
Oxylus chápavě přikývl. Je stejně stará jako byla má žena, když jsme se pokoušeli mít spolu dítě. Nemohla je mít a tato dívka už zřejmě také nemůže.
"Přesně tak. Jsi stará, nikdo tě nechce!" prskla Vesper nenávistně. Král ji sjel přísným pohledem.
"Koho bych si tedy, podle tebe, měl vzít?"
"Jestliže jste královnu vroucně miloval, neexistuje možnost, že najdete někoho, kdo vám ji nahradí," pronesla do hrobového ticha Georgianna. "Najděte si proto někoho, kdo splní vaše přání. Mladou a plodnou dívku, která vám ráda dá dědice. A lásku můžete nadále chovat ke královně. I po její smrti."
Mistr Moritz se přistihl při tom, že k této dívce pojímá obrovské sympatie. Je milá a chytrá. Lord a její sestra jsou zaslepení blázni.
"Nejspíše máš pravdu, dcero rádce," zamyslel se král. "Jsi velice chytrá. Co bys mi ještě poradila?"
"Najměte do tohoto království kata, který bude sloužit jen zde. Pro případ, že byste si vybral chybně," dodala s jemným pousmáním a opět si vysloužila kolektivní zalapání po dechu od přítomných.
Král byl mazaností rádcovy dcery okouzlen. Škoda jen jejího věku.
"Ano. Slyšíš, mistře Moritzi? Brzy nebudeš muset cestovat takovou dálku. Najmu si vlastního kata!"
Popravčí vystoupil do popředí a jemně se uklonil.
"Výborný nápad, veličenstvo!"

Král vstal a pokynutím ruky propustil Georgiannu. Ta se naposledy uklonila a zmizela ze síně. Po cestě ji vyprovázel okouzlený pohled krále Oxyla a zlostný pohled lorda Paulona a Vesper.

RÁDCOVA NEMESIS (4. kapitola)

28. října 2018 v 1:05 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Lord Paulon čekal na příjezd mistra kata u hlavní brány království. Rozhlížel se okolo a pozoroval hemžení poddaných. Na tržišti byly rozmístěné stánky s nejrůznějším zbožím a výrobky. Lidé se převážně usmívali a sem tam spolu prohodili několik slov. Rozložité ženštiny vyvolávaly pronikavým hlasem a lákaly na produkty donesené v nůších nebo přivezené na trakařích. Muži posedávali na zápražích hostinců a v rukách třímali korbele s pivem. Zálibně hleděli na ženy a hvízdali, jakmile některá z nich prošla okolo. Děti kupovaly preclíky a chléb, kterýchžto byl na trzích v Jarní Zemi vždy dostatek.
Hlavní brána však byla ztichlá a lorda Paulona přepadala jistá nervozita. Netušil, co od kata očekávat. V duchu si jej představoval jako rozložitého muže s tvrdým výrazem ve tváři. Horu svalů, která s sebou přiveze meč s dokonale nabroušenou čepelí a nebude zdržovat zbytečnými řečmi. Zíral na zavřenou kovanou bránu a nejistě přešlapoval z nohy na nohu. Pravou rukou nervózně probíral svůj úctyhodný plnovous a s nevolí zaznamenal, že se pod těžkým brokátovým kabátcem dosahujícím až ke kotníkům, potí. Kde je? Nedoufá snad, že na něj budeme já nebo král v našich postaveních čekat jako na šlechtice? Je to obyčejný zatraceníhodný stínač hlav, nic víc.
Brána se nehýbala. Poddaní na lorda zvědavě upírali své pohledy a něco si mezi sebou šeptali. Dva biřici doprovázející lorda stáli nerozhodně po jeho boku a nevěděli, co počít.
"Čekáte na mne dlouho?" ozvalo se znenadání za jejich zády. Lord i oba biřici polekaně odskočili a rychle se otočili za oním hlasem.
Stanuli tváří v tvář hubenému starci s vlídným pohledem v očích. Měl na sobě celočerné roucho a dlaně s propletenými prsty nervózně tiskl k sobě. Vypadal sešle, ale přesto na lorda působil až hypnotickým dojmem.
"Kdo jste, pane?" otázal se Paulon zdvořile a na muže proti sobě hleděl se zájmem.
"Jsem popravčí mistr, sire," vysvětlil muž a lehce se před Paulonem uklonil.
Lord nerozhodně přešlápl z jedné nohy na druhou.
"Nejsem sir, jsem lord," prohlásil mimoděk a odstoupil od kata o několik kroků.
Popravčí se omluvně uklonil.
"Prosím za prominutí."
"Proč jste nepřišel tudy?" zeptal se lord a ukazoval na hlavní bránu.
Kat se vlídně usmál a lehce naklonil hlavu na stranu.
"Popravčí nesmí vstupovat do království hlavní branou. Nýbrž tou postranní určenou pro osoby mé profese," vysvětloval trpělivě.
"Ach tak," ucedil lord a pokoušel se tvářit co nejméně šokovaně a nesvůj.
Popošel směrem kupředu a pokynutím ruky katovi naznačil, že jej má následovat. Popravčí se mírně uklonil a vyrovnal s lordem krok.
"Půjdete na audienci před krále," informoval jej Paulon. "Jak se vlastně jmenujete, pokud to smím vědět?"
"Proč byste nemohl? Jsem Moritz, mistr popravčí království Thiems," odpověděl kat nenuceně a na rtech mu pohrával jemný úsměv.
"Vyřizujete … ehm … záležitosti i v jiných královstvích?"
"Ovšem. Ve všech koutech země se páchají nepravosti a katů je, bohužel, málo, aby mohlo být spravedlnosti učiněno zadost všude."
"Bohužel?" optal se Paulon s těžko skrývanou skepsí. Moritz se pousmál.
"Jistě. Naše profese je všeobecně opovrhovaná, nicméně je potřebná. Jen se podívejte na to alarmující množství všech mordýřů, kteří se nerozpakují přepadnout bezbrannou stařenu na rozcestí a oloupit ji o chléb a pytel mouky. Nehoráznost," vyprávěl kat zvučným hlasem a tvářil se přitom velice rozezleně.
Došli pomalým krokem až k zámecké bráně a teprve tehdy se mistr Moritz opravdu rozhlédl kolem sebe.
"Fonstan je nádherné království," prohlásil zasněně. "Všude samé rozkvetlé louky a lesy, v potůčcích zurčí voda a lidé se chovají opravdu mile."
"Máte s naším královstvím mnoho takovýchto zkušeností?" zeptal se lord zaujatě.
"Jistě. Cestoval jsem sem několikrát vyřídit jisté záležitosti, jak tomu vy říkáte."
Lord zamyšleně pozoroval klidnou tvář mistra Moritze. Náhle se zarazil.
"Počkejte okamžik, nestínal jste bývalého krále vaestaského?"
"Přirozeně. Šíleného vládce a otce lady Beatrice, vaší nynější královny."
Lord Paulon si zběsile prohrábl plnovous a roztržitě trhl hlavou.
"Jak se daří královně?" zajímal se starý kat.
"Je vážně nemocná. Trpí galskou nemocí."
"Ach, opravdu? To opravdu nerad slyším."
"Nedala králi žádného dědice," podotkl lord jakoby mimochodem.
"Chudinka. Vždy byla neduživá a tolik křehká," pronesl zamyšleně mistr Moritz.
"Máte děti, mistře?"
"Ano, jednoho syna. Bůh mi jej dopřál až ve zralém věku. Je to má radost a také jistota předání řemesla nástupci."
"Stojí o takové břímě?"
"V tomto ohledu nemá na vybranou. Tak jako tak jsme rodina zatracenců, tudíž vyhlídky na život ve spořádané společnosti nejsou reálné."
"Mluvíte o tom, jako kdyby to bylo samozřejmé," namítl lord a zkoumavě si kata prohlížel.
"Pro nás to samozřejmé je, lorde. Stejně tak je pro nás jistá i každodenní obava o živobytí, neboť v našem kraji nemůžeme být finančně ani hospodářsky soběstační."
"Nemějte obavy, mistře. Pokud splníte náležitě svůj úkol, nemine vás odměna," podotkl suše lord a vedl starého mistra na audienci před krále.
Rozhovor krále Oxyla s popravčím mistrem proběhl nad očekávání hladce. Panovník katovi oznámil, že pachatele onoho zavrženíhodného činu již lapili jeho žoldnéři, ale delikventi odmítají k činu se přiznati, proto není jiného zbytí, než je podrobit mučení.
Kat pouze jedenkrát kývl hlavou na znamení souhlasu a oznámil králi, že si pouze k ruce vezme svého holomka a může se do mučení pustit ihned.
"Mučírna je v podzemí, zavedu vás tam," řekl lord, jakmile s úklonou opustili trůní sál.
"Máte zde mučírnu?" zvědavě se ptal Moritz.
"Ano. Král ji dal zbudovat před rokem, kdy se potřeboval zbavit … jednoho zločince."
"Koho?"
"Milence své ženy, když to potřebujete vědět," odtušil lord suše. Mistr se jen smutně usmál.
"V tom případě je mi jasné, kde královna přišla ke galské nemoci." Více se k tématu nevyjadřoval, což lord kvitoval s povděkem.
"Uvidíme, kolik toho vaši delikventi vydrží," prohodil mimoděk kat a vstoupil do podzemní kobky, kde se ozývaly jen nepříjemné zvuky cinkotu řetězů a odkapávání z krápníků. Lord Paulon se při zaslechnutí těchto zvuků nepříjemně ošil. Nikdy nemusel vejít do mučírny a nelíbilo se mu, že tento svůj zvyk musel porušit.
Ukázalo se, že fonstanští pachatelé zdaleka nevydrželi tolik, co ti thiemští. Zatímco mordýři ze Zimního království nerozvázali jazyk ani po natahování na skřipec, jež jim kloubil zápěstí, zdejší vrazi roztřeseně kápli božskou již při utahování provazu na "houslích". Katův holomek přesto nepřestal s mučením ihned a pro efekt kladku ještě více utáhl. Provazy se zločincům zařízly bolestivě do masa a na jejich pokožce se objevila krev. Zmučeně zaúpěli.
"To stačí," nařídil mistr Moritz a jeho hlas v tichých kobkách zněl jako prásknutí bičem. Holomek okamžitě provazy povolil. Vrazi se přiznali ke všemu a vzývali milostivého Boha, aby je zbavil té ukrutné bolesti.
"Od bolesti ti odpomůžu snadno, zlosyne!" utrhl se na něj znenadání mistr popravčí a lord by v něm marně hledal toho vlídného starce, kterého potkal u královské brány. "Vydrž jen několik dalších dní a tvé utrpění bude u konce!"
Mordýře odvedli zemdlelé bolestí do jejich cel a mistr Moritz odklízel následky mučení. Lord Paulon se viditelně třásl.
"Poprava musí být do dvou dní, tak zní rozkaz mého krále a ten já musím poslouchat především," oznámil mu mistr.
Lord pouze němě přikývl.
"Náš král Oxylus ještě předtím uspořádá audienci všech dvořanů," pronesl Paulon tiše a usilovně k sobě tiskl dlaně, aby se mu tolik viditelně netřásly. "I ty jsi zván. Na druhý den může být poprava."
"Chcete ji mít veřejnou nebo utajenou?" otázal se Moritz nevzrušeně.
"Podle rozhodnutí krále," zašeptal lord a spěšně opouštěl tmavou a vlhkou kobku, aby se pokusil momentální obrazy dostat z paměti.

Mistr Moritz se za ním díval s vážným pohledem a poté se unaveně usmál na svého holomka.
 


RÁDCOVA NEMESIS (3. kapitola)

20. října 2018 v 14:25 | MJJcreatePRODUCTION
"Ty paže výš, lady," durdila se slečna Lorrová, když pozorovala Georgianniny pohyby, které šlo jen stěží popsat jako ladné. Dívka se velice snažila, aby našlapovala na špičky co nejlehčeji, ale od přírody v ní byla zakořeněna jistá těžkopádnost. Přesto v ní slečna vychovatelka jakýsi potenciál spatřovala, a proto na ni neúměrně tlačila a doufala v její zlepšení. Lord by byl velice potěšen, kdyby viděl svou dceru rozvíjet svůj um, o tom byla slečna Lorrová přesvědčena. Ačkoli, pokud mohla soudit z těch nemnohých večeří, které absolvovala s celou rodinou, lord otec svou starší dceru neměl v oblibě a kdykoli mohl, popíchl ji nebo zesměšnil. Lady Georgianna všechny jeho narážky přijímala mlčky a s grácií, jak se na mladou šlechtičnu patřilo. Přesto v urážkách její otec nepřestal. A jakmile její sestra dospěla v mladou dámu, přidala se k otci a v očích jí přitom pohrával zlomyslný úšklebek. Slečna Lorrová byla z přítomnosti lady Vesper vždy nervózní a nesvá. Děvče bylo hubaté a neposlušné, velice rychle ztrácelo trpělivost a rádo žalovalo otci, pokud se něco nedělo podle jejích představ. Lord Paulon poté vychovatelku velmi přísně pokáral a snížil jí apanáž. Velice trpěl na svou mladší dceru a spatřoval v ní bezbřehý potenciál, o kterém si slečna Lorrová dovolovala v soukromí pochybovat.
"Ano, výborně," zaradovala se slečna vychovatelka, když se Georgianně povedla obzvlášť pěkná pirueta. "Vidíte, výsosti, máte talent!"
Dívka zrudla rozpaky a jemně se pousmála. Nebyla zvyklá na pochvaly, ať už byly míněné opravdu nebo nikoli. Sama o svém tanečním umu nebyla přesvědčena, ale rozhodla se vložit celou svou duši do jeho osvojení, jen aby měl její otec radost. Nebo alespoň o důvod méně popichovat ji.
"Vůbec to neumíš," odtušila přezíravě Vesper a dloubla sestru do žeber. Ta se zapotácela a vypadla z rytmu. Ublíženě hleděla na mladší sestru, ale nedovolila si nic říci. Raději jí ustoupila z cesty a sledovala její taneční kreaci, kterou bylo možné popsat slovem překrásná. Vesper se doslova vznášela nad parketem a předvedla sekvenci, nad kterou by zatleskaly i dvorní dámy v královském zámku.
Zde v zámku lorda Paulona zatleskala pouze slečna Lorrová a Georgianna, nad čím se vychovatelka upřímně podivila. Ta dívka je opravdu bezelstný ptáček, prolétlo jí hlavou. Pán Bůh s ní, ti si ji tu podají.
"Výborně, slečny, obě máte nevídaný talent," pochválila je vychovatelka a vlídně se na ně usmála.
Vesper si opovržlivě odfrkla.
"Jak můžete srovnávat můj talent s tím, co předvedla ona?" ukázala přezíravě na starší sestru.
Slečna Lorrová zpanikařila.
"Myslela jsem tím, že jste obě předvedly výborný výkon. Každá na své úrovni," snažila se to vyrovnat vychovatelka a zrudla.
"Opravdu? Myslím, že otce bude velice zajímat tato vaše konkrétní logika," protáhla Vesper tichým hlasem a pomstychtivě se zazubila.
Slečna Lorrová zbledla. Bylo nanejvýš jasné, že ji v dohledné době čeká opravdu nepříjemný rozhovor se zaměstnavatelem a nadlouho snížená apanáž. Pocítila k té rozmazlené dívčině něco, co by bylo možné přirovnat k nenávisti.
"Nechej slečnu na pokoji, Vesper," prohodila smířlivě Georgianna a povzbudivě se na vychovatelku usmála. Ta jí úsměv nejistě oplatila, stále však byla v obličeji bledá.
Vesper se obrátila k sestře a prudce do ní strčila. Georgianna se zapotácela a stěží zabránila pádu na zem. Nechápavě zírala na svou sestru, která se nyní tvářila nanejvýš rozezleně.
"Ty mi nemáš co poroučet, nulo!" vykřikla pronikavým hlasem, otočila se na podpatku a vyběhla ven z komnaty.
Obě ženy za ní znepokojeně hleděly.
"Jak dokážete být tak klidná, výsosti?" otázala se slečna Lorrová s hlasem plným obdivu.
Georgianna se trpce pousmála.
"Po letech života vedle prchlivé osoby se naučíte být co nejvíce v klidu. Pro zachování vlastního zdravého rozumu."
Toho večera seděla celá rodina lorda Paulona u společně prostřené tabule. Večeře probíhala nezvykle klidně, dokud se slova neujala Vesper.
"Georga mi dnes poroučela, tatínku," žalovala a zatvářila se ublíženě.
Lord Paulon zdvihl pohled od talíře s polévkou a hrozivě se na starší dceru zamračil.
"Je to pravda, Georgianno?!"
"Ne tak docela, otče," odtušila klidně dívka. "Pouze jsem ji vyzvala, aby nevyhrožovala milé slečně Lorrové. Na hodině tance totiž …"
"DOST! OD TEBE NECHCI NIC SLYŠET!"
"Jak si přejete, otče," podvolila se Georgianna a na moment poraženecky přivřela oči. Věděla, kam se rozhovor bude ubírat v dalších několika minutách.
"NĚKDO JAKO TY NEMÁ PRÁVO KÁRAT SVOU DOBROU SESTRU! ONA A VYHROŽOVAT?! NIKDY JSEM NEVIDĚL LASKAVĚJŠÍ STVOŘENÍ A TY JI NAPADÁŠ, PROTOŽE NA NI ŽÁRLÍŠ!" hromoval lord a prudce od sebe odstrčil talíř s nedojedeným pokrmem.
"Mýlíte se otče, nežárlím na ni. Přeji ji jen dobré, jako že je Bůh nade mnou," pronesla Georgianna vyrovnaně. Uvnitř ale zas a znovu umírala smutkem a zklamáním.
"Lžeš!" vložila se do hovoru Vesper a zlomyslně se na sestru šklebila. "Žárlíš, protože jsi stará a nepotřebná, a povinnost udržet rodinnou čest tím pádem padá na mne!"
"Nikoli. Jakmile mi otec najde ženicha, …"
"Tobě?!" smála se Vesper opovržlivě. "Kdo by stál o starou pannu? No řekněte sám, tatínku!"
Lord Paulon zdvihl z jídelního stolu karafu s vínem a nalil si bohatou dávku do vyřezávané sklenice. Zamyšleně upil a nespouštěl tvrdý pohled ze své starší dcery.
"Skutečně žasnu nad tím, jak mne Bůh potrestal. Nevím, čím jsem se provinil, že mne zatížil takovým břemenem jako jsi ty, Georgianno!"
Dívka seděla strnule na židli a netečně zírala před sebe. Tento druh urážek slyšela už po tisící, ale svědomitě mohla říci, že neztratil nic na své účinnosti. Stále rozedíral její srdce do krve. Kradmě pohlédla doprava a zadívala se do zsinalého obličeje své matky, která se, podobně jako ona sama, choulila v židli a nedokázala se pohnout.
"Mohu mu děkovat za to, že mne obdařil Vesper, kterou provdám za někoho bohatého a úspěšného. A má mladší dcera mi posléze dá kupu vnoučat, ze kterých si poté vyberu dědice."
Vstal od stolu a prudce mávl na sluhu. Ten horlivě přikvačil a sesbíral ze stolu nedojedenou krmi. Poté se rychle vzdálil.
"A co uděláte s ní, tatínku?" zeptala se Vesper a kývla hlavou směrem k sestře, jež se stále nešťastně choulila na svém místě na konci tabule.
"Co já vím? Budu muset předstírat, že neexistuje," odtušil lord a teatrálně si vzdychl. Nejspíše jej absolutně nezajímalo, že ho jeho dcera slyší.
Vesper se radostně zasmála, vyskočila a šla otce obejmout. Georgianna se bezhlesně rozplakala, ačkoli se zapřísáhla, že tentokrát to neudělá. Selhala. Otcova slova bodala jako dýka.
Lord objal svou mladší dceru a jedenkrát s ní zatočil ve vzduchu.
"Tebe, moje milá, provdám za hraběte Lotta z Letního království," informoval ji s úsměvem. "Je mladý a urostlý, zkrátka zralý na ženění."
Vesper se přezíravě zasmála a lhostejně mávla rukou.
"Sama si vyberu, koho si vezmu," pronesla prostě a otočila se k otci zády. Ten zbledl a úsměv mu zmrzl na rtech.
"Chceš říci, že neuposlechneš moje přání?" otázal se šokovaně.
"Neposlechnu ničí přání, pokud se mne samotné nebude zamlouvat," odtušila Vesper lakonicky a nepovažovala za nutné otočit se tváří zpět k otci. Sebrala z ovocné mísy jedno zralé jablíčko a vydala se do svých komnat. Na cestě z jídelny ještě na nešťastnou Georgiannu vyplázla jazyk.
Jakmile odešla, lady Jane spěšně vstala a přiběhla ukonejšit svou starší dceru.
"Nechápu, lorde, proč ji neustále urážíte," odsekla nakvašeně.
"Je k ničemu," přisadil si lord otec. "Vždyť se na ni podívejte sama! Stará a nepotřebná a nyní navíc i ubrečená. Opravdu je na tebe radost pohledět, dcero!" odfrkl si znechuceně.
Georgianna zabořila hlavu do matčina hrudníku a rozplakala se nahlas. Lady Jane dceru hladila po hlavě, jako pokaždé, když ji chtěla uklidnit.
"Křivdíte jí, muži," zašeptala. "A Vesper zbytečně vyzdvihujete."
"Neříkejte mi, co dělám nebo nedělám, drahá," poručil lord hlasem ostrým jako břitva. "Sám to vím nejlépe. A nyní buďte tak laskavá a odveďte tu hromadu neštěstí do jejích komnat, ať se na ni nemusím dívat."
Lady Jane vstala a jemně podepírala svou dceru při cestě do soukromých pokojů. Zůstala u ní po celou noc a znepokojeně zaznamenala, že její starší dceru sužují noční běsy. Tušila, kdo je u ní vyvolal.

RÁDCOVA NEMESIS (2. kapitola)

9. října 2018 v 21:56 | MJJcreatePRODUCTION
Království Fonstan, odkud pocházela rodina lorda Paulona, se pyšnilo prvenstvím, díky němuž vyčnívalo nad ostatními třemi královstvími v zemi. Fonstan, někdy taktéž přezdívané Jarní Země, bylo charakteristické nepřetržitým blahodárným klimatem prospívajícím všemu živému. Nebylo proto divu, že ve Fonstanu bez přerušení vše kvetlo, pučelo a rodilo se. Lidé zde netrpěli nedostatkem. Naopak byli natolik soběstační, že mohli z přebytků dotovat okolní tři království, která k těmto privilegiím nedosáhla.
Ukočírovat obrovský obchod zbožím z Fonstanu do okolních království, to byla práce pro krále Oxyla a jeho rádce, lorda Paulona, jež své poslání bral velice vážně a náležité si vedl záznamy o každé plodině i výrobku, jež opustily půdu království. Lord s králem pořádali rozsáhlá sezení, na kterých debatovali o tom, které plodiny dovolí vyvážet a které naopak do okolních království nepustí.
"Myslím, že království Vaestas není nutné podporovat takovým množstvím žita a pšenice," podotkl jednoho slunečního ráda lord Paulon a důležitě si uhlazoval svůj prošedivělý plnovous. Přecházel sem a tam po trůním sále a zamyšleně hleděl do země. Na trůnu seděl král Oxylus, statný a hrdý muž, který ve Fonstanu vládl spravedlivě a čestně. Všichni poddaní ho ctili a respektovali a on na oplátku hleděl ponejprve na jejich zájmy a teprve poté na potřeby sousedů.
"Jistě, rádče," souhlasil král a pohodlněji se usadil na železném trůnu. "Království Vaestas se může spolehnout na své horké a dusné podnebí, které sic brání plození některých plodin, ale vcelku nepředstavuje pro občany hrozbu neúrody a hladomoru."
Paulon přikývl. Ve Vaestasu vládlo po celý rok horké podnebí, jež nebylo zkropeno vláhou od dob, kdy staří mudrcové byli ještě jinochy. Občané tohoto království si na tamní klima zvykli, ale vyprahlá půda málokdy poskytla dostatek plodin pro obživu všeho lidu. Proto se zdejší král Bruncvik spoléhal na pomoc sousedního krále Oxyla a denně děkoval Bohu za jeho ochotu.
"Snížím dovoz plodin na polovinu," informoval krále Paulon a horlivě cosi zapisoval do objemné knihy.
"Nikoli, rádče," zakroutil hlavou Oxylus. "Polovina je přece jen trochu málo, nemyslíš?"
"Ne, nemyslím, veličenstvo. Obzvlášť pokud vezmu v úvahu, jakou zátěž představuje království Thiems daleko na severu. Zdejší podnebí zcela vylučuje možnost, že by si tamní lid mohl kdy obstarat obživu sám. Tam končívá veliká většina z přebytků našeho království," řekl lord a upřeně na krále hleděl.
Oxylus chmurně pokýval hlavou. Thiems leželo v severní části země, kde nebylo nic než mráz a led. Věčně zmrzlá půda neprodukovala zhola nic a lid mohl maximálně ulovit v lesích nějakou zvěř. Pokud však chtěl pojísti chléb, musel čekat na zásoby obilí z Jarní Země.
"Pravdu díš," odtušil král a mávl směrem k rádci rukou. "Sniž dovoz obilovin do Vaestasu na polovinu a zbytek pošli králi Laudovi na sever."
"Dovoluji si podotknouti, že naše sýpky nehýří právě přebytkem obilí," pronesl lord Paulus. "Chtěl bych Vašemu veličenstvu navrhnout písemnou komunikaci s králem Aaronem ze západního království Autumah. Mají tam velmi vlhké a deštivé klima, které růst plodin v zásadě nevylučuje."
Král přikývl. Byl s nápadem svého rádce svolný.
"Ano. Je načase spojit své síly s králem Podzimního vršku, který nám může pomoci nasytit ostatní dvě království, jež se provinila pouze svou nešťastnou polohou."
Lord Paulon se králi uklonil. Stále mu zbývalo říci mu jednu zlou zprávu.
"Směle si troufám Vaši výsost informovat o zákeřném počínání lapků na cestě mezi naším a Letním královstvím," zašeptal lord sotva slyšitelným hlasem. Král zpozorněl.
"Lapkové přepadli vůz s obilím, jež mířil do Vaestasu, veličenstvo, a velikou část nákladu znehodnotili. Navíc povraždili vozky, jež náklad vezli a koně ukradli."
Král rozhořčeně vstal z trůnu a počal rázovat po trůním sále. Obočí stáhl nevolí. Rysy mu ztvrdly a oči si podržely nástin hněvu.
"Zákeřní neznabozi," syčel Oxylus rozzlobeně. "Uprchli do lesů, předpokládám?"
Lord přikývl. Lehce se před králem ukláněl, nenáviděl vidět jej rozezleného.
"Vyšlete hlídku žoldnéřů, ať zloděje dopadne," nařídil panovník diktátorsky. "A z Thiemsu nechte přivolat mistra ostrého meče!"
"Kata?" otázal se lord bojácně. V jejich království kata neměli. Nikdy nebyl zapotřebí, všichni lidé si tu křivdy vyřizovali mezi sebou. Teprve král Laud přivedl zpět k životu útrpné právo a katovské řemeslo se rozmohlo natolik, že těch několik mistrů ostrého meče nestíhalo cestovat z jednoho království do druhého.
"Jistě," odtušil král Oxylus přezíravě a zamračeně hleděl na vyděšeného rádce. "Ať ti pacholci poznají, co je to spravedlnost."
Lord Paulon horlivě zapisoval panovníkova nařízení do knihy. Král si unaveně promnul kořen nosu mezi palcem a ukazovákem a zdrceně klesl zpět na trůn.
"Jak se mají tvé dcery?" zeptal se znenadání.
Paulon sebou leknutím trhl a překvapeně hleděl na svého krále.
"Ta mladší mi dělá jen radost," odpověděl lord a dalo mu značnou práci zamaskovat hrdost v hlase. "Zato ta starší … škoda hovořit!"
"Je neposlušná?"
"Ne, veličenstvo. Spíše je mnohdy až příliš poslušná. Je jako ovce. Stará, nepotřebná ovce," dokončil opovržlivě.
"Nebuď na ni tolik přísný, Paulone," domlouval mu král. "Co vím, je velmi pohledná a chytrá!"
"Ach, pane, to si ji pletete s mou mladší Vesper. Ta je pohledná a mazaná."
"Opravdu? Pokud je to tak, jak říkáš, přiveď ji příště na audienci, velice rád bych ji viděl."
Lord se králi hluboce uklonil.
"A pokud smím být tak smělý, pane, jak se daří královně?"
Král posmutněl. Jeho žena trpěla neznámou chorobou, která ji upoutala na lůžko. Chřadla mu před očima a žádný mastičkář jí neuměl pomoci. Ale nejhorší nebylo vědomí, že brzy zemře. Koneckonců smrt byla vůle boží a čekala na každého. Mnohem horší bylo, že mu jeho milovaná královna nedala dědice. Měla za sebou množství porodů, to ano, ale nikdy jej nebyla schopna obdařit živým nástupcem.
"Dnes se cítí o něco lépe, díky za optání, rádče."
Paulon věděl, že král lže a král na oplátku tušil, že mu lord nevěří. Ani na jednom nezáleželo. Oxylus záviděl lordu jeho dcery a Paulon si přál mít jen tu svou mladší a starší by nejraději už nikdy neviděl. Dělala ostudu celému rodu. Přál si, aby byla co nejdále od jeho zámku. Každý z mužů myslel na své soukromé záležitosti.
"Jdi, lorde, nechej vejít ve známost mou vůli ohledně pohybu plodin a spoj se s katem v Zimním království," propustil král svého rádce pokynutím ruky. Sám poté vstal a odebral se do svých soukromých komnat, vyprovázen sérií hlubokých úklon svého rádce.

RÁDCOVA NEMESIS (1. kapitola)

8. října 2018 v 16:49 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Procházela se po rozkvetlé louce a na lýtkách cítila dotyk stébel trávy lehoučký jako pohlazení motýlích křídel. Jemně našlapovala na bosá chodidla a pousmála se při pomyšlení, že by ji v této indiskrétní situaci načapal její lord otec nebo slečna vychovatelka. Dle pravidel starých několik tisíc let nesměla mladá lady chodit po venku s jakoukoli odhalenou částí těla, byť tou nejmenší. A Georgianna nedávala na odiv zanedbatelnou plochu kůže, ale přímo celé nohy od chodidel až po kolena. Vzala si na procházku do zahrad své žluté šaty ušité z jemného tylu se sukní končící těsně pod koleny. Udělala to však tajně. Navrch těchto lehkých šatů si navlékla objemný oděv z brokátu, pod kterým se div neprohýbala a jež zaváněl zatuchlinou staré šatní skříně. Potřebovala v tomto přestrojení proklouznout ze zámku ven pokud možno nezpozorována, ale přesto pojištěna v případě, že by ji sledovaly dva páry pichlavých očí její vychovatelky, která by se nerozpakovala běžet žalovat lordu otci.
Georgianna nebyla nikdy tak dívčí a křehká jako její mladší sestra Vesper. To však pravděpodobně souviselo s věkovým rozdílem, který mezi sebou sestry měly. Zatímco lehounká a křehká Vesper slavila právě šestnácté narozeniny, těžší a o něco málo nemotornější Georgianně bylo o dobrých devět let více.
"Takovýto věk a stále neprovdána," poukazoval rád lord otec a přísně na Georgiannu shlížel. Dívka poté obvykle zahanbeně sklopila pohled směrem k zemi a snažila se potlačit červeň na lících. Vždy byla prostá a nenáročná, skálopevně odhodlána poslechnout každý rozkaz svých rodičů. Byla tichá a bezproblémová, přesto se zdálo, že roky jejího života jí propluly mezi prsty jako voda a nedaly se vrátit zpět.
"Pokud žena není do dvaceti let provdána, padá spolu s ní hanba na celou rodinu," kárala ji matka v hodinách pletení a šití. Georgianna mlčela. Mnohokrát chtěla své matce povědět, že se mileráda provdá za kohokoli, koho jí otec vybere, ale nikdy z ní nevypadlo jediné slovo. Každý rozhovor byl zbytečný. Lord otec nepovažoval za vhodné najít pro ni vhodného ženicha a veškerou svou pozornost upnul k Vesper. Vesper dospěla do věku, kdy bylo načase najít jí manžela a otec poslouchal každé její přání. Georgianna zůstala odsunuta.
"Georgo!"
Posvátné ticho zahrad přerušil pisklavý a otrávený hlas Georgianniny sestry. Dívka se na místě nastavila a pohlédla do dálky. Kam až oko dohlédlo bylo vidět na tisíce rozkvetlých slunečnicových hlav, přes které šlo jen stěží zahlédnout, kde se Vesper nachází. Se svojí malou postavou nebylo vyloučené, že by se ve slunečnicovém poli celá ztratila,
"Georgo! Kde jsi? Otec nás volá do domu!"
Její hlas si udržel nádech otrávenosti. Vesper se nemusela vtírat do otcovy přízně. Už tak jí měla tolik, až ji to obtěžovalo.
Zato Georgianna horlivě posbírala brokátový oděv, kterým se prve zahalila a urychleně s bosýma nohama mířila do zámku. Nechtěla nechat otce čekat.
Jakmile vběhla do vstupního salónku, odbočila doprava a vřítila se do ohromné knihovny sloužící i jako otcova pracovna. Lord Paulon leknutím nadskočil a zpražil svou starší dceru přísným pohledem.
"Proč jsi sem vtrhla jako kulový blesk?"
Georgianna se zadýchaně rozhlížela a zmateně kroutila hlavou.
"Volal jste nás, otče," oznámila mu tu skutečnost jako fakt. Lord Paulon vstal od stolu a přešel směrem k ní. Vypadal nanejvýš nespokojen s tím, co vidí.
"Nikoho jsem nevolal. Zřejmě máš nějaké halucinace. Po tak dlouhém pobytu v té hloupé zahradě se ani nedivím."
Georgianna zrudla. V tom má jistě prsty Vesper, pomyslela si smutně. Vždy se jí podaří mne nachytat.
"Můžeš mi vysvětlit, Georgianno, co to máš u všech všudy na sobě?" otázal se otec nabroušeným hlasem a krátce mezi prsty promnul tylovou sukni, aby ji hned vzápětí znechuceně pustil.
"Promiňte, otče, nestačila jsem se převléci. Spěchala jsem sem," vysvětlovala dívka překotně a sama cítila, jak je její vysvětlení chabé.
Lord Paulon nyní hleděl na svou dceru skutečně rozezleně.
"Jsi nepoučitelná. Nedivím se, že se mi nepodařilo tě řádně provdat. Jsi stará panna a můžeš za to vinit jen samu sebe!" hromoval a pro utvrzení svých slov ještě bouchl do stolu pěstí.
Georgianně bylo do pláče. Chtěla mocí mermo vyhovět volání svého otce, ale stejně se jí dostalo pouze pokárání. Stála shrbená v koutu knihovny s hlavou skloněnou do země.
Vtom do pracovny vplula její mladší sestra Vesper. Byla navlečena v nádherné róbě, která by dělala čest i královně. Tvářila se pyšně a přezíravě. Opovržlivě zhlédla na Georgiannu.
"Co to máš na sobě?"
Georgianna mlčela. Neměla co říci. Hleděla s úžasem na svou sestru a pochopila. Vesper ji přivolala do domu jen proto, aby dostala od otce pokárání a sama mohla před něj předstoupit dokonale upravená a způsobná.
"Jak ses dnes vyspala, drahoušku?" zašvitořil lord Paulon směrem ke své mladší dceři.
Vesper obdařila Georgiannu pokřiveným úsměvem, a poté otci sladce odpověděla.
"Do růžova, tatínku."
Lord se potěšeně pousmál. Hleděl na Vesper s nepředstíranou láskou v očích a dmul se pýchou nad její krásou a mladostí. Alespoň jedna dcera se mi povedla. Tuto provdám bez potíží.
Podíval se na starší z dcer a pohled mu ztvrdl.
"Jdi se do svého pokoje převléci a poté se laskavě odeber na hodinu hry v loutnu u slečny Lorrové. Ať alespoň něco umíš, když v ostatních záležitostech jsi nepoužitelná!" sykl nenávistně a znechuceně se od Georgianny odvrátil. Poté uchopil za ruku Vesper a obřadně jí odváděl do jídelny k pozdnímu obědu.
Georgianna vběhla do svého pokoje a rozplakala se. V tomto rozpoložení ji našla její matka, která přispěchala dceru utěšit.
Dívka měla tváře opuchlé prolitými slzami a ruce se jí třásly.
"Klid, dítě," konejšila lady Jane svou dceru a houpala ji v náručí.
"Vesper mne opět převezla, maminko, a já hloupá jí na to skočila," mumlala mezi vzlyky.
"To proto, žes tak dobrá a bezelstná, drahoušku," pronesla matka mírným hlasem a hladila svou dceru po hlavě.
Nebyla nadšená, že se z její starší dcery stala stará panna, ale neměla ji proto o nic méně ráda. Naopak si své starší dítě velice oblíbila a s nevolí sledovala chování svého muže směrem k ní. Neřekla však na její obhajobu nikdy slovo, neboť si od své matky odnesla pravidlo poslouchat svého manžela na slovo. Potají ovšem s Georgiannou sympatizovala a chování mladší dcery sledovala s nevolí. Vesper byla náladová a zlomyslná, pyšná a namyšlená. Georgianna oproti ní byla milá, čestná, poslušná a chytrá. Proč právě ona musela zůstat neprovdána?

RTT -ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 9)

19. září 2016 v 0:59 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

Bill: Byl právě na cestě zpět z Tokia, během tý doby byl i pár dní v LA. A v tu dobu navštívil mimo jiné i knihkupectví. V tom knihkupectví měli spoustu raritních knih, samý skvosty jako přísně tajné životopisy slavných Hollywoodských hvězd. Byly tu knihy podepsané Humphreym Bogartem nebo Ingrid Bergmanovou. MJ se zeptal, kolik by tyhle knihy stály. Prodavači jen nevěřícně zírali, mysleli si, že si z nich tropí žerty. Pak MJ navrhl částku 100 000 dolarů. Řekl, že zaplatí v hotovosti. Za pár dní se vrátil do LA a doma byla celá hala přeplněná těma knihama.


Javon: Když jsme to spatřili, řekli jsme jen: "Co s tím sakra asi budeme dělat?" MJ si vybral jeden pokoj v druhém patře a řekl, že ho chce přeměnit na knihovnu. Řekl: "Vy, chlapci, byste měli jít koupit police!" A tak jsme šli do Lowe, koupili police a naistalovali je do toho pokoje. Pak jsme museli do místnosti přemístit i ty knihy, pěkně krabici po krabici, po schodech. Nejdřív jsme se snažili je dokonce třídit podle žánru, sci-fi na jednu polici, životopisy na druhou a tak dále, ale bylo toho tolik a bylo to tak vyčerpávající, že jsme je nakonec do polic strkali hala bala, bez jakéhokoli rozmýšlení nebo třídění. Naštěstí se mu to líbilo. Prostě přišel do knihovny, sáhl po libovolné knize a tu četl.


Bill: Nikdy nenosil na veřejnosti brýle na čtení, a proto, když šel do knihkupectví vybírat knihy, díval si pozor, aby v tom knihkupectví poskytovali k půjčení i brýle. Vzal si jich několik a zkoušel si je tak dlouho, dokud nebyl sám se sebou spokojen, něco jako Fred Sanford. Díky tomu jsem měl možnost zjistit, že jeho oči byly slabé. Doma nosil silné brýle, vypadaly jako brýle státního úředníka a měly skla silná jako lupa, opravdu každý předmět zvětšily několikanásobně.

Vegas je místo, kde se dají koupit noviny celého světa. Přesně takové chtěl. Říkal: "Ať narazíte na jakékoli noviny z ciziny, přineste mi je."

"I ty psané v cizím jazyce?"

"Ano."

Ať jich měli, kolik chtěli, koupili jsme mu vždycky všechny. A on vždycky všechny přečetl. Dodnes je mi záhadou, kolik cizích jazyků musel umět.

Četl The Wall Street Journal každý den. Byly to asi jediné slušné noviny, kde se nemusel bát, že se o sobě dozví nějaké nesmyslné žvásty. To byl taky důvod, proč nesledoval televizi, díval se jedině na DVD. Ten chlap si dával třeba sakra záležet, aby v jeho domě nikdy v televizi neběžela Show Jay Lena. Tomuhle chlápkovi se vyhýbal a nechtěl, aby se jeho děti na něco podobného dívaly. Byla to vždycky výzva brát ho ven nakupovat do knihkupectví. Dostávali jsme hlášení od Raymone: "V tom a tom magazínu o něm vyšel nehezký článek. Postarejte se, aby se k tomu nedostal!"

A tak jsme jeli do Barnes & Noble s předstihem, vykoupili všechny tyhle magazíny z pultů, vyhodili to a teprve pak vzali do obchodu jeho.

Někdy se stalo, že o něm napsali něco pozitivního. I v tomhle případě jsme dostali echo od Raymone, šli ten časopis koupit a dali jsme mu ho. Zeptal se:

"Je v pohodě, když si to přečtu?

"Ano, pane."

"Nic špatného se tam nepíše?"

"Ne, pane."

"Ach, tak dobře!"

Nikdy taky nechodil na Internet. Zas ze stejného důvodu. Když potřeboval něco najít, poprosil mne. Jen párkrát se pokusil nakupovat na eBay. Na mou kartu, kterou mi celou vycucal až na dno.

Tenhle chlap měl někdy fakt dost. Byl v permanentním stresu. Fatálně vyděšený. Žít s ním byl jeden velký stres. Na jednu stranu nás učil očekávat vždy to nejhorší. Proto jsme si vypěstovali smysl pro to okamžitě schovat všechny noviny před ním, vypnout kamery, když mířily na jeho děti. Na druhou stranu vyžadoval, abychom se k němu chovali co možná nejnormálněji a to znamenalo držet se co nejdál, aby mohl žít jako normální člověk. Nechtěl, abychom mu pořád stáli za zadkem, cítil se pak ještě víc jako vězeň. Měli jsme klíče od domu, ale pokud jsme do něj chtěli vejít, museli jsme ho informovat. Nepotřeboval nás mít ve svém stínu. Ten patřil jemu a jeho dětem. My se drželi dál.


Javon: Několikrát se stalo, že nás s Billem pozval, abychom se s ním a dětmi dívali společně na film. Zeptal se nás dvakrát, pokaždé jsme odmítli. Řekli jsme: "Pane, pokud s Vámi budeme koukat na film, nebudeme Vás moct dostatečně hlídat." Myslím, že si našeho přístupu vážil.

Myslím, že část toho, že neměl moc přátel, spočívala v tom, že každý se před ním choval přiškrceně a nesvůj. Vždycky někdo řekl: "Pane Jacksone, bylo by v pořádku, kdybych přivedl dvé dítě, aby se s vámi setkalo?" Tohle jsme my nedělali. Na ochranku byl zvyklý od svých deseti let. Rozuměl našemu řemeslu líp než my. Nemuseli jsme se tedy chovat hloupě odtažitě.


Bill: Někdy chtěl vidět naše zbraně. Chtěl si je podržet a zkontrolovat je. Na jednu stranu chtěl být o všem informován, ale spíš to bylo proto, že si připadal víc cool. Jednou jsem mu okázal svou pistoli a on řekl, že vždycky chtěl mít vlastní zbraň, na ochranu, ale prý by nechtěl zbraň v domě, kde jsou jeho děti. "Nicméně, napadá mě spousta lidí, které bych s potěšením zastřelil." Řekl.


Javon: Pracovali jsme nonstop. Já měl šestnáctihodinovou pracovní dobu. Někdy jsem se ani nedostal domů. Pracoval jsem od 7:00 do půlnoci a v 7:00 jsem tam musel opět být. A to jsem bydlel 40 minut od jeho domu. Tak jsem si nosíval extra jídlo a přespával jsem v přívěsu.


V tu dobu, kdy jsem pro něj začal pracovat, se mi zrovna narodilo dítě. Nikomu jsem to neřekl, jen matce mého dítěte, že budu pracovat pro MJ. Tedy, ne přímo takhle, ale že budu makat pro VIP osobnost. Jednou jsme se dostali do bodu, kdy mi řekla, že už ty moje výmluvy nechce poslouchat. Říkala: "Opravdu tu jde o práci nebo o nějakou aférku? Neznám totiž nikoho, pro koho by bylo potřeba pracovat skoro 24 hodin denně!"

Ona si opravdu myslela, že ji podvádím. Říkala: "Podívej, máme tady narozené dítě! Ty mi nejsi ani schopen říct, pro koho pracuješ. Proč je to takové tajemství?"

Po třech měsících jsem to nevydržel a řekl jí, pro koho pracuju. Řekla: "Lžeš mi! Po tolika týdnech si nedokážeš vymyslet ani lepší výmluvu a řekneš takovou hloupost, jako že pracuješ pro Michaela Jacksona?! Jak dlouho si budeš takhle vymýšlet, Javone?!"

Šli jsme tedy na můj počítač a přihlásil jsem se do speciálního programu, kde v hlavičce stálo MJJ Production. Byla z toho na větvi.


Bill: Vzadu za barákem byl bazén. Dalo se tam koupat. Řekl jsem své dceři, aby mi do přívěsu donesla spoustu věcí. Spodní prádlo, žiletky, zubní kartáček. Vždycky to koupila v blízkém obchodě Burlington Coat Factory a donesla mi to, abych se mohl omýt a převléct. Byl jsem v tu dobu v bodě, kdy jsem tam nechtěl zůstávat, ale cítil jsem, že musím.

Během nočních směn jsme si s MJ vymysleli poznávací signál. Dali jsme lampu na stoličku proti oknu v jeho ložnici. Dokud lampa svítila, bylo jasné, že je vzhůru a může nás kdykoli zavolat. Když bylo zhasnuto, bylo vše ok. Když nemohl spát, slyšeli jsme ho ve studiu. Z přívěsu se dalo koukat do oken studia. Jednou, byly tři hodiny ráno, všechno tonulo ve tmě a celé sousedství bylo tiché, když tu najednou se rozsvítila světla ve studiu. Nejdřív nebylo nic slyšet, jen televize, zřejmě si tam něco pouštěl. Pak se ozvala basová linka a jeho podupávání nohou do taktu. A pak jeho hlas, ten hlas, který celosvětově prodával milióny kusů alb. Bylo to neskutečné. Nádherné.


Javon: Měl jsem z toho husí kůži. Kdo by taky neměl husí kůži, slyšet MJ zpívat v posvátném tichu noci? Nikdy jsme si na to nezvykli, vždycky nás to okouzlilo. Na to si nedalo zvyknout bez ohledu na to, kolikrát jste to slyšeli.
Vždycky nás překvapovalo, jak ten člověk přemýšlí. Měli jsme v autě spoustu cédéček, pop i klasickou hudbu. On měl talent zaslechnout i ty nejjemnější tóny v pozadí písně. Vždycky říkal: "Slyšíte to tam, chlapci? Hraje to tam pořád dokola. Ty cimbály, slyšeli jste je?" Nemohli jsme to slyšet. Byly tam věci, které zaslechl jen on.

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 8)

22. května 2016 v 13:55 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

Javon: Jeho hlavní kontakt se světem okolo byl skrze jeho fanoušky. Dostával tuny mejlů od fanoušků. Lidi okolo slečny Raymone měli na starosti je tisknout a strkat do ohromných dopisních pytlů. Přicházely ze všech koutů světa - z Kanady, Anglie, Egypta, Japonska, Irska, Indie, Španělska. Všechny je četl.
Velice často jsme v ho v sobotu ráno vzali na projížďku autem, on se zavrtal mezi ty dopisy a četl a četl. Já jsem řídil. Někdy to vzal za mě Bill. Nacpali jsme do auta čtyři bedny těch dopisů, odjeli na nějaké odlehlé místo a tam s ním tři, čtyři hodiny popojížděli, zatímco on četl. Někdy jsme dojeli až k horám, na kterých byl ještě sníh. Občas jsme se dostali před Hoover Dam do Arizony a odtud zase nazpátek.
MJ seděl vzadu, z rádia se linula vážná hudba a záclonky byly zatažené. Slyšeli jsme ho otevírat obálku po obálce a číst to. Někdy vykřikl: "Poslouchejte chlapci, co je tu napsáno. Je to roztomilé!" A pak nám přečetl nějaký úryvek. Lidi většinou psali o dětech, o tom, jak jsou nemocné a jak jeho hudba pro ně moc znamená. Často ho to dojímalo. Někdy dokonce pofňukával a pak se omlouval: "Vy asi, mládenci, nevíte, jak moc to pro mě znamená. Je to největší inspirace pro psaní písní!"
Na konci cesty měl štosy dopisů pečlivě rozdělené do dvou komínků. Na jeden vždycky položil ruku a řekl: "Tak a těchto se můžete bez milosti zbavit!"

Bill: Lidé mu taky posílali dárky - plyšové medvídky, balónky, kytky, fotografie, osobní věci. A spousta z těch dárků byla dělaná ručně. Koláže fotografií z vlastními popisky. Často si ty ručně dělaný dárky schovával. Měl to rád. Některé dárky byly divné. Kouknul se do krabice a začal se tvářit zmateně a trochu nepatřičně. Většinou nám ji pak podal a řekl nám, abysme s tím něco udělali. Podívali jsme se dovnitř, ne, že by tam bylo něco nebezpečného, třeba bomba nebo něco takového, ale bylo tam například osobní spodní prádlo apod. Nebo hudební skříňka schovaná v kilometrech toaletního papíru, tak, že jsme se v něm museli doslova brodit, abysme ji vylovili ven.
Bylo toho všeho tolik, že jsme museli jeden celý pokoj vyčlenit jako ten pro dárky a mejly od fanoušků. Stěny toho pokoje byly polepené vlastnoručně dělanými pohlednicemi a dopisy, a podlaha byla pokrytá tunami váčků, krabic a balíčků. A to bylo všechno shromážděno jen za těch pár měsíců, co jsme v Las Vegas byli.

Javon: Kromě občasných návštěv jeho matky a dvou nebo tří dalších lidí, byl MJ skutečně osamělý, obklopený jen svými dětmi. Byl v takové osobní bublině samoty. Zvenku to vypadlo, že MJ vede snobský život plný nejrůznějších lidí a výhod, ale ve skutečnosti? K čemu mu byly návštěvy vytříbených restaurací a pětihvězdičkových hotelů, když tam ani nemohl přijít hlavním vchodem? A zrovna tam bylo všechno krásně naaranžováno a uklizeno! Ne. Byl nucen chodit zaplivanými uličkami, které vedly k zadnímu vchodu, míjet odporně páchnoucí chodby a špinavé pokoje. Nejezdil krásnými pojízdnými schody, ne, on jel těmi pro zaměstnance, mnohdy stál velde pytlů s odpadky, které spolu s ním dopravovali nahoru. To byl život, který MJ vedl.

Bill: Byly časy, kdy jsme se skutečně cítili jako krysy, které lezou zasmrazenými trubkami ve snaze dostat se na světlo. Smrad těch postranních chodeb a uliček byl skutečně nesnesitelný. Měl jsem na sobě drahý oblek, nové boty a šlapal jsem po rybích kostrách a shnilém jídle. Myslel jsem si: "Bože, to je ale nechutný!"
Jmenujte mi nějakou jinou celebritu, která tohle musela prožívat! Aspoń jednu! Že vás nikdo nenapadá? Ani mě ne. Pamatuju si jen na jednu jedinou situaci, kdy jsme nemuseli lézt těmi hnusnými uličkami - a to bylo, když šel MJ na setkání se Stevem Wynnem do Bellagia. Steve nám řekl, ať k němu jdeme skrz kasíno, doprovázel nás. A tak jsme šli. Několik lidí vytřeštilo oči, ale jinak byli příliš zabraní do hry a tak si nás nevšímali. MJ řekl: "Víte, už jsem úplně zapomněl, jak krásný je interiér hotelů Skutečně úžasný!"
Ve většině případů jeho schůzky probíhaly tak, že v rychlosti vletěl do hotelu zadním vchodem, několika slovy něco dohodl a zase hned mizel. Tentokrát to bylo jiné. Byl tak hladový po něčem trochu normálním, že se źastavoval na každém kroku a všechno obdivoval. Byl tak nezkušený, že jednou vzal do hotelu i Princova psa. Neuvědomil si, že ho nebude moct venčit, a to tam měl být asi pět dní. Dovedete si představit, jak to tam za chvíli páchlo. Po dvou dnech už to nevydržel, přišel za mnou a řekl: "Bille, potřebuju, abyste sehnal nějaké vůně."
"Vůně? Jaké vůně?"
"No prostě vůně, po kterých pokoj bude vonět."
"Aha, myslíte osvěžovač vzduchu?"
"Jo, něco takového."
Občas používal slova, kterým jsem nerozuměl. Jako třeba:
"Bille, potřebuju, abyste jel na letiště a vyzvedl tam starostku."
"Cože?! Starostku?! Jako myslíte starostku města?!"
Zasmál se. "Ne, myslím starostku. Tu, co opatruje děti!"
"ÁÁÁÁÁ, vy myslíte chůvu?"
"Jo."
Proč porstě nepoužil normální slova? Občas jsem mu musel říct: "Pane, omlouvám se, ale já vám moc nerozumím." Pak kroutil hlavou. "Chlapci, chlapci, měli byste víc číst!"

Javon: To bylo přesně to, čím trávil hodiny volného času: čtením. Četl všechno, co se mu dostalo do ruky. Historii, vědu, umění. Podnikali jsme nespočet výletů do Barnes and Noble. Skoro každý týden. Dokázal vejít do knihkupectví a utratir tam pět tisíc dolarů s takovým výrazem ve tváři, s jakým si dítě jde koupit žvejku. Jednou koupil i knihkupectví. Myslím jako ... celý knihkupectví. Prostě složil prachy na stůl a bylo jeho.

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 7)

17. dubna 2016 v 13:21 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Javon: Tihle promotéři požadovali, aby vystupoval pět nocí v týdnu. Tohle byl pro ně prostě standard. MJ chtěl vystupovat maximálně třikrát týdně. To byla taky jedna z věcí, na které nechtěl přistoupit. Říkal: "Všichni po mě chtějí, abych vystupoval, ale nechápou, že když lidé přijdou na Michael Jackson Show, chtějí MĚ vidět vystupovat. Nemůžu být třeba jako Osmondi. Nemůžu si sednout na zadek a zpívat "Kumbaya" jako tito veteráni Las Vegas. Lidi mě chtějí vidět tančit od začátku do konce!"
Řekl nám, že když byl v kurzu, byl něco jako atlet. Musel zkonzumovat tisíce kalorií, jen aby měl energii na jedno vystoupení. Při každém z nich prý zhubl tři až čtyři kila tím, jak se neustále hýbal. "Byla to ohromná zátěž pro moje tělo," řekl, "Už to prostě znova nedám."
V jeho domě byla malá tělocvična s běžeckým pásem. Několikrát jsme s ním cvičili. Byly dny, kdy se tam sám zavřel a několikrát nás vyzval na "battle" v běhu na pásu. Jindy zase stoupnul na pás, běžel necelých patnáct minut a my ho pak vyřízeného museli odnést do domu. Ale snažil se. Chtěl fanouškům poskytnout stejná elektrizující vystoupení, která produkoval před dvaceti, třiceti lety. A když se mu to podařilo v pondělí, chtěl toho dosáhnout i v úterý. Říkal: "Když si lidé zaplatí za to, aby mě viděli, musím jim dát show se vším všudy."

Bill: Blížilo se 25. výročí Thrilleru. To byl další důvod, proč se vrátil do země. Byly tady domluvy o zremixování těch písní, opakovaném natočení videa za přispění speciálních efektů. Poslechl jsem mnohé takové konverzace a tak mohu potvrdit, že MJ byl proti tomu. Říkal věci jako: "Existují věci, které prostě nejdou měnit. Ani se toho nedotkneme." Ale mě bylo jasné, že Sony má do toho hodně co mluvit, víc než on. Natlačili ho do toho. Pořád jim toho hodně dlužil.
Nenáviděl Sony. To byl další velký problém. Nesnášel spostu lidí, se kterými musel spolupracovat. Umělci měli vždycky problémy se společnostmi, se kterými spolupracovali, ale jeho nenávist k Sony se posunula na novou úroveň. Nesnášel Tommyho Mottolu, ředitele vydavatelství. Nenáviděl. Říkal mu "ďábel".
Jednoho dne nám MJ řekl, že chce nějaká sluchátka, aby mohl poslouchat hudbu, zatímco poběží na pásu. Jeden z bodyguardů mu dvoje koupil. O pár dní později jsem procházel domem a všiml jsem si, že jsou roztržená vpůli. Tyhle věcičky se nerozbíjely pádem. Tyhle věci mohly být leda zničeny úmyslně. Zvedl jsem je a všiml jsem si, že jsou to sluchátka od Sony. Nechtěl mít nic společného se Sony, všichni jsme to věděli, jen ten chlápek bodyguard prostě neměl ponětí o téhle situaci.
Jinak, všechno běželo ve stereotypních kolejích. Probíhaly meetingy, pak se skoro podepsala nějaká smlouva, jindy se od ní zase ustoupilo. Proběhlo setkání se Simonem Fullerem, producentem American Idol. MJ koketoval s myšlenkou vystoupit tam. Začali jsme plánovat detaily, rezervovat hotel, plánovat trasu. Nejprve se měl objevit na natáčení pořadu v NY, potom přejet na živé vystoupení v LA. Potom jsme hovor přestali vnímat.
Na co jste si hodně brzy zvykli, když jste pracovali s MJ, bylo neposlouchat a nenechat se unést. Častokrát rušil věci. Když už na něco kývl, všichni se zbláznili, myslím tím ty lidi okolo. Volali i několikrát za hodinu: "Kdy přijede pan Jackson? Co má rád? Co chce? Bude chtít to a to?" Potom telefonáty trochu opadly. Bylo to způsobeno tím, že některý z právníků MJ se dostavil a vše jim vysvětlil.

Javon: Teď to asi vypadá, že MJ neměl zájem o to, co se děje a na čem pracuje. Ale tak to nebylo. Bavilo ho tvořit a vymýšlet hudbu. Byl tu chlápek jsménem Brad Buxer. Byl producent a inženýr. Pracoval s MJ na albech Dangerous a HIStory. Když jsme postavili studio, Brad mohl přijet do Vegas, ubytovat se v hotelu poblíž a za MJ docházet. Přišel, přinesl nějaké hudební nástroje a klidně i několik hodin s MJ "jamovali". Jakmile jednou Brad vešel do domu, najednou byl barák plný muziky a MJ vypadal svěže a plný energie. Pracovali spolu na skladbách, které jsme doposud neslyšeli.

Bill: MJ absolvoval několik setkání s rozličnými umělci a producenty. Někteří z nich makali na remixech pro Thriller 25. Will.I.am z Black Eyed Peas pracoval na některých nahrávkách. Proběhla setkání s Babyface, dvojicí umělců semknutých okolo Akona. I oni dělali na nahrávkách na Thriller 25 a podíleli se na vytvoření singlu "Hold my Hand". Slyšeli jsme MJ nejranější demo verze tohoto singlu. Hodně těch setkání proběhlo na Palms. Bylo to v hotelu, který byl zároveň i kasinem a nahrávacím studiem. Hodně umělců sem jezdilo nahrávat.
Krom Brada MJ nikdy netrávil přiliš času nahráváním s těmi umělci tak, aby se setkali osobně. Potkali se vždycky na hodinu, probrali situaci a pak se tozešli dělat na vlastních nápadech. Své nápady a nahrávky mu přehrávali telefonicky. Někdy mi nahrávky přišly e-mailem. Vypálil jsem je na CD a přinesl je MJ. Ten si je pak přehrával v autě. Nikdo z nich nebyl příliš organizovaný.
Mluvilo se o shromáždění těchto střípků do ohromného comebackového turné, ale stejně jako spousta věcí na světě, i tohle potom šlo jaksi do ztracena. Z velké části se MJ zabýval skládáním a komponováním proto, že ho to zkrátka bavilo. Často sem chodili taky choreografové. Vymýšleli s ním taneční čísla, ale vlastně to bylo jen ze cti k němu, protože to miloval. Nikdy z toho nic nebylo.

Javon: Pravdou je, že do domu nepřicházeli jen muzikanti a producenti, ale i lidé, kteří ho chtěli vidět prostě proto, že byl dlouho pryč. Přišel Andrew Young, starosta Atlanty. Jesse Jackson přišel taky. Eddie Griffin, bavič, byl pravidelný host. Chris Tucker chodil taky často - vzali jsme jeho spolu s MJ na promítání filmu Most do země Terabithia. MJ také mluvil s Nelsonem Mandelou po telefonu.

Bill: Dr. Murray přicházel nepravidelně, možná tak jednou za šest týdnů, většinou aby zkontorloval některé z dětí. Nikdy se nezdržel dlouho, vždycky tak půl až tři čtvrtě hodiny. Upřímně, nikdy jsem si na něm nevšiml ničeho neobvyklého. Byl prostě další člověk, co přišel a odešel.
Byla tu spousta lidí, co prošla životem MJ, ale nebyl tu nikdo, kdo by v jeho životě skutečně byl. Měl přátelský vztah s mnohými, kteří přišli na návštěvu, ale ty návštěvy byly spíš podnikatelského rázu - jako ty s Andrewem Youngem a Jessem Jacksonem, bavili se o charitativních programech v Africe. Nebyl skoro nikdo, s kým by byl spojen osobně. Nikdo, kdo by přišel a řekl: "Hele, pojď něco dělat." Za celou tu dobu, co jsem pro něj dělal, jsem ani jedenkrát nenarazil na člověka, který by k němu přišel a řekl: "Hele, hádej co za film jsem včera viděl!" Nikdo si to nedovolil. Všechno bylo jen skrze byznys.



Představte si to ...!!!

13. dubna 2016 v 20:42 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Ahoj, po dlouhé době se ozývám, omlouvám se, mám toho teď nad hlavu. Hani, nevzpomínám si úplně přesně, na kdy jsem přislíbila další kapitolu RTT, ale ubezpečuji tě/vás, že tento víkend už určitě něco přidám.
Představte si, co se mi dneska stalo: rozhodla jsem se, že se pokusím najít nějakou malou brigádu na doma. Třeba psaní nějakých textů apod. Ozvala jsem se asi třem lidem a každý z nich mi poslal zadání k zpracování ukázkových článků. Udělala jsem to a poslala jim to zpět. Dva z nich mi odpověděli, že se jim články líbí, ale že mají hodně zájemců a nemohou mne proto vybrat. Zato ta třetí byla kráva na entou a napsala mi, že článek je stylisticky velmi slabý a je v něm spousta pravopisných chyb! Tedy, nechci ze sebe dělat machra, ale jestli něco, tak nedělám pravopisné chyby. Nikdy!!!! Zůstala jsem na to nevěřícně koukat, až jsem skoro zapomněla e-mail přečíst až do konce. Konec stál ovšem za to - dodala, že pokud budu potřebovat, mám si zaplatit hodiny gramatiky na nějaké střední škole! Ona si prý taky před nástupem na střední školu platila doučování. To mě dojalo úplně. Napsala jsem jí ve vší slušnosti:
"
Moc Vám děkuji za Vaše rady, ale nemusíte se namáhat. Jako studentka bohemistiky a lingvistiky znám pravopis a gramatiku lépe než Vy a nenechám se od nikoho urážet. Ten poslední e-mail, který jsem poslala, měl vyznít ironicky, zřejmě jste to ale nepochopila. A pokud jste si musela platit doučování gramatiky českého jazyka před nástupem na střední školu, zřejmě jste v ní byla dost slabá a nemáte tedy absolutně právo kohokoli soudit.
A mám pro Vás ještě jednu dobře míněnou radu - až budete opět někoho vyřazovat z výběrového řízení, učiňte tak, prosím, slušněji něž se mnou.
Sbohem"


Teď nevím, jestli se mám smát nebo urazit. Co myslíte vy? :-)
P.S. To, že jsem studentka bohemistiky, jsem si vymyslela, víte dobře, že studuji biologii, ale chtěla jsem tomu dát drama. A navíc mě pěkně nasrala ...

Kam dál