Melody will never die. Will NEVER die.

Povídka 2015 - kapitola desátá

19. ledna 2015 v 11:26 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Probděla u něj celou noc. Dala mu mnohokrát napít vývaru z Dao Chi Wan a modřiny po jeho těle natřela hojivou mastí. Asi po pěti hodinách ho zkušeným chvatem obrátila na záda. Ani se neprobudil. Buď začínaly zabírat bylinky, nebo Zer - Jinin chvat byl skutečně účinný.
Posadila se do tureckého sedu doprostřed pokoje, přesně naproti své postele, kterou nyní obýval on. Prohlížela si jeho tvář. Zdála se vyvedená z míry. Takovou tvář u muže ještě nespatřila. Byla taková - dívčí. Zkoumala každý rys jeho tváře, vyklenuté lícní kosti, drobný nos, zvýrazněné oči. Americký styl módy, pomyslela si. Styl snobských Američanů, snaha mít vždy něco navíc a vybočit z řady. Jedna z věcí, kterou Zer - Jin z duše nenáviděla, byla snaha některých lidí bořit mýty a zažitá pravidla. Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, to byla jedna ze Zer - Jininých vžitých zásad.
Ale … tento člověk nevypadal nadřazeně ani namyšleně. Jeho aura byla jemná, mléčně růžová a obklopovala jej cele. Mírně se pohnul. Usmál se. Ten úsměv se vryl Zer - Jin do paměti. Vstala a přešla k němu. Podepřela mu hlavu a dala mu napít. Poslušně spolykal všechnu tekutinu.
Vrátila se na své původní místo na koberec doprostřed pokoje a seděla v tureckém sedu nehnutě až do rána. Bděla nad ním.



*

Michael se probudil se silnou bolestí hlavy. Mírně otevřel oči a ostré záblesky svíce ho bodly do očí. Zasténal a oči znovu zavřel. Po chvíli to zkusil znovu. Šlo to o něco lépe. V momentě, kdy mohl plnohodnotně otevřít oči, jal se rozhlížet po místnosti. Naprosto netušil, kde je a postupně se ho zmocňovala panika. Ležel v posteli, kterou v životě neviděl, po krk přikrytý lehkým povlakem, do půl těla svlečen. Napravo od něj se nacházel vyřezávaný kus dřeva, pravděpodobně sloužící jako noční stolek. Na stolku uprostřed stála jedna obrovská svíce, která měla za úkol osvětlovat celou místnost. Záblesky svíce tvořily na zdech prapodivné stíny.

V pokoji bylo jediné okno, nyní překryté hutnou a těžkou látkou - nejspíš brokátem. Byl zmaten a vyděšen. Chtěl urychleně vstát a klidit se odtud, když se nalevo od něj ozval měkký, klidný hlas:

"Ležte klidně. Tady jste v bezpečí."

Otočil se za tím hlasem. Spatřil mladou dívku, kterak v pokleku seděla u jeho lůžka. Pomalu se uklidnil a vrátil se do původní polohy. Prohlížel si ji. Měla na sobě podivný hábit temně červené barvy, s rukávy tak dlouhými a širokými, že v nich skryla celé ruce. Tmavě kaštanové vlasy spletené do copu, který jí sahal až k pozadí. Dívala se na něj s klidem v obličeji, na tváři se jí nepohnul jediný sval. Přesto byla připravena vyrazit, pokud by se o cokoli pokusil. Ale to on nemohl tušit. A ona na oplátku nemohla vědět, že není v jeho přirozenosti sápat se po mladých dívkách.

"Kde to jsem?" zeptal se šeptem.

Vstala a kousek poodešla. Tělem zakrývala cíl své činnosti, nemohl vidět, co dělá. Neodpovídala.

"Kde to jsem, slečno?" zkusil to po chvíli o něco hlasitěji.

Stále bez odezvy. Vzdychl si.

"Ach promiňte, jsem to ale hlupák. Pravděpodobně nemluvíte mým jazykem." Podotkl smutně. Naprosto zapomněl na to, že svou prozatím jedinou větu pronesla právě jeho řečí. Mírně zamrkala. Zdálo se, že Američané jsou nejen národ nerespektující pravidla, ale navíc národ zapomnětlivců.

Otočila se k němu čelem a pohlédla na něj. V ruce nesla kalíšek, ze kterého se kouřilo. Přistoupila k lůžku a přiklekla.

"Vypijte tohle." Pronesla tiše.

Překvapením zamrkal.

"Vy mluvíte anglicky?"

"Pochopitelně. Vypijte to." Podávala mu kalíšek s horkou nazlátlou tekutinou. Přijal jej, ale podezíravě do něj hleděl.

"Co je to?"

V jeho hlavě bezděčně proběhla paranoidní myšlenka - mě nemusejí zastřelit, mě mohou úplně klidně také otrávit.

"Je to vývar z bylin. Na posílení těla i duše."

Nakrčil nos jako malé dítě.

"Bylinkové čaje nepiju. Nechutnají mi."

Mírně povytáhla obočí. Další střípek do mozaiky jejího názoru na Američany.

"Tento vám jistě chutnat bude. Přidala jsem do něj lístky jahodníku, mají nasládlou chuť."

Pohlédl na ní s nedůvěrou, ale přece jen se napil. Polkl a usmál se.

"Je velmi dobrý. Děkuji vám."

Mírně se uklonila a vstala. Měla se k odchodu, předpokládala, že si mlčky lehne a bude dál spát. Mýlila se.

"Počkejte, slečno, kde to vlastně jsem?"

Otočila se.

"Jste v provincii Wuhan. Nedaleko od Pekingu."

Zatvářil se na výsost překvapeně.

"Jak jsem se sem dostal?"

"Přivezli vás vaši přátelé. Nejevil jste téměř žádné známky života."

"Co mi je, slečno?"

"Dehydratace, vyhladovění a patrné poškození zad. A také …"

"Také?" ptal se ustrašeně a dychtivě zároveň.

Posadila se do tureckého sedu naproti němu a tiše s ním promlouvala. Její sametový hlas byl pro Michaela jako pohlazení po duši. Byl by jí v tu chvíli odpověděl na cokoli, jen aby nepřestala mluvit.

"Nepociťoval jste v poslední době bolesti břicha?"

Zatvářil se zmateně.

"No, já nevím, nevzpomínám si. Asi ano, jednou, pár dní mě bolelo tady …" ukázal napravo od pupíku.

Zer - Jin přikývla.

"Šel jste s tím k lékaři?"

"Zmínil jsem se mu o tom, řekl, že jsem si pravděpodobně při tanci natáhl sval."

"Tak, natáhl sval, říkáte? Víte, z vašeho těla v tomto místě vycházejí velmi negativní vlny."

Pootevřel překvapením ústa. O čem to mluví? Z jeho těla vycházejí negativní vlny? Bezděčně se podíval na své břicho, byl dokonale zmaten. Zer - Jin ovšem nehodlala ztrácet čas s vysvětlováním, řekla prostě:

"Téměř jistě máte zanedbaný rozsáhlý zánět apendixu."

"Co to, proboha, znamená?!"

"Máte břicho plné hnisu! Vysvětlila jsem vám to nyní dostatečně?"

Přikývl, ústa stále pootevřená. Nevěděl kde je, jak se sem skutečně dostal, s kým tu je a neznámá dívka s měkkým hlasem mu tu určuje diagnózy. Nahněval se.

"Slečno, zánět nezánět, já se musím vrátit domů! Dejte mi mé oblečení a zavolejte mému týmu, ať si pro mě okamžitě přijedou ..!"

Hodnou chvíli na něj hleděla. Velmi soustředěně a velmi upřeně. Muž, pomyslela si znechuceně. Vždy ví všechno lépe a na radu ženy nedbá. Nezáleží na tom, zda má tvář o něco jemněji utvářenou než ti druzí, stále je to jenom tvor mužského pohlaví. Méněcenný, nehodný její péče.

Zírala na něj tak upřeně, až se začervenal a začal v prstech žmoulat cíp přikrývky.

Zer - Jin náhle vstala tak neočekávaně a neslyšně, až sebou leknutím cukl.

"Jak chcete. Je to vaše volba. Pokud nechcete podstoupit mou léčbu, nikdo vám není oprávněn to přikázat. Bohužel pro vás je mou povinností vám říci, že v tomto stupni rozsáhlosti zanícení přežijete nanejvýš čtyři dny. A pokud žádáte o telefonické spojení, musím vás zklamat. Zde nic jako telefonické spojení neexistuje. Zde popravdě téměř vůbec neexistuje spojení s vnějším světem."

Zaraženě na ni hleděl. Rozčilovala se, nepochybně, ale uměla se očividně rozčilovat velmi elegantně a vyrovnaně. Ještě nikdy nikdo mu nespílal tak klidným tónem hlasu. Žasl nad tím.

Otočila se a nyní už zády k němu pokračovala:

"Bohužel pro vás jsem svému Mistrovi slíbila, že vám poskytnu péči v trvání sedmi dní."

Obrátila se směrem k němu a propálila ho pohledem.

"A svoje slovo dodržím stůj co stůj!"

Pomalu se vydala ke dveřím, rozhodnuta odejít a nechat toho neznámého napospas osudu. Jenže prozatím neměla to štěstí Michaela znát. Nikdy by si nedovolil urazit dívku nebo ji vědomě něčím rozčílit. Promluvil k ní prosebným hlasem:

"Neodcházejte, prosím. Velmi se omlouvám. Nechtěl jsem být neomalený, jen jste mne, přiznávám, silně vyvedla z míry. Přečetl jsem o vaší kultuře mnoho knih, ale teprve nyní mám tu čest se s někým. jako jste vy, setkat osobně. Říkala jste, že se nacházíme v provincii Wuhan. Ale kde přesně jsme?"

"Ve Wuhanské škole bojových umění, která vzkvétá pod vedením Mistra Lipej - Peje." Prohlásila Zer - Jin pyšně.

Michael na ní hleděl a cítil se náhle pln vděku. Vděčnost naplnila jeho útroby, málem se jí zadusil.

"Děkuji vám, rád se podrobím vaší léčbě …"

Pohlédla na něj. V jeho očích nepostřehla ani náznak výsměchu či křivých pohnutek. Otočila se k němu čelem a, jak bylo jejím zvykem, složila ruce křížem na prsa a uklonila se.

"Dobrá tedy. Nyní odpočívejte a očekávejte můj příchod ve chvíli, kdy čtyřikrát zavolá páv. Započneme tehdy s akupunkturou." Pronesla tiše a otevřela posunovací dveře.

"Počkejte moment, neřekla jste mi své jméno."

"Jméno není důležité."

"Prosím, chci jej znát, prosím." Prosbu už téměř křičel, neboť Zer - Jin už dveře zavírala. Malou škvírou mezi dveřmi a zdí tiše pronesla:

"V těchto krajích mi neřeknou jinak než Zer - Jin."

Dovřela dveře a Michaela pohltila neprostupná tma a ticho. "Zer - Jin" zašeptal tiše.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 19. ledna 2015 v 11:45 | Reagovat

Bože to je nádhera!! ♥ Živé čtení, jako bych ta byla s nimi a ještě něco na víc, znám uvažování a myšlenky jich obou, smekám..strašně krásně napsáno!♥ Strašně mě baví to, jak Zer-Jin uvažuje, neboť Michaelova oblast jí nejspíš nic neříká,není tedy zatížena mylnými informacemi, médii, když ani telefon nemají :-) To jak si na sebe už teď upravují názory, živě si dokážu představit Mikův úsměv, který se Zer-jin vepsal do paměti,stejně jako to když krčí nos nad její medicínou a asi ještě krčit bude:-))Docela jsemsi říkala, když by chtěl frnknout z lůžka, Zer-Jin mu dá decentní kun-fu a je to :D No, tak týden léčení, jsem zvědavá, jak vyléčí ten jeho zánět.
Sakra, ať už ten páv zavolá,:-D nebo mě trefí od nedočkavosti!!

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 13:17 | Reagovat

To je úžasně napsané! Tak živé. Michael i když je tak trochu tvrdohlavec, je také zvyklý se podřídit. A Zer-Jin si postupně bude upravovat názory na něho. Jak byla připravená se bránit. To by se asi nestačil divit. I dyž při jeho stavu jen tak, aby mu neublížila ještě víc :-)Už vidím, že se mu nakonec v té oáze ještě zalíbí. A páv je jeho oblíbené zvíře. Jistě bude netrpělivě čekat, až zavolá... :-D

3 Starlight Starlight | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 14:00 | Reagovat

Wow :D Michael je v mnohem větším průseru, než se dalo čekat 8-O Zer - Jin se sice nemusí vztekat, ale zato svou autoritou posadí na zadek i takového Amíka, jako je Michael :D Neříkám, že je bůhví jak namyšlený, to ne, ale jiný kraj, jiný mrav. Měl by si zvykat :-P
PS: Tak tedy vím, že má tmavě kaštanové vlasy, ale co oči? Jak pak vypadá ta půvabná léčitelka pana Jacksona? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama