Melody will never die. Will NEVER die.

Povídka 2015 - kapitola dvacátá

28. ledna 2015 v 11:52 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Drahé dámy, další díl je tu, teď už budou o něco delší, poněvadž jsou hodně důležité k pochopení děje a přijde mi stupidní je rozdělovat :-) tak dámy, dá mu nebo nedá mu? :D :D
Běžela a běžela, co jí síly stačily. A že jich v tu chvíli zrovna na rozdávání neměla. Pelášila a z očí se jí řinuly slzy. Po chvilce doběhla k malému vetchému stromku, zjistila, že už zkrátka nemůže dál a složila se u něj na všechny čtyři. Ztěžka oddechovala, a jelikož byl listopad a noci byly již chladné, od úst jí unikala sražená pára. Ona však chlad necítila, v tuto chvíli cítila jen palčivou bolest pod klíční kostí a úpornou, těžkou bolest v srdci. Podívala se dolů na svou ránu a zjistila, že bolí o mnoho víc, než jak je ve skutečnosti vážná. Šlo o velmi dlouhou sečnou ránu, avšak nijak hlubokou. Zvedla ruce, uchopila cíp svého límce a silně trhla. Podařilo se jí roztrhnout košili asi do poloviny její délky a tím odhalit zranění v celé jeho kráse. Vystavila jej blahodárným účinkům ledového větru a po chvíli se ho dokonce mohla dotknout. Zjistila, že místo neotéká a uklidnilo jí to. Naslinila si prst a ránu po okolí očistila od krve. Vynadala si přitom do hlupáků, kteří takto porušují základní pravidla hygieny a dezinfekce, načež si odplivla sama nad sebou. Co s desinfekcí! Tak zkrátka bude mít jednu jizvu navíc, tak jako tak jimi byla ozdobena od hlavy až k patě. Jedna navíc nehraje pražádnou roli.
Opřela se o kmen vyvráceného stromu a hlavu si o něj vyčerpaně opřela. Slzy jí mezitím oschly, ale srdce krvácelo. Byla plna protichůdných pocitů a neuměla se s nimi vypořádat. Tušila, že toto pravděpodobně nebyla Michaelova chyba, byl přece tak vyděšen, když spatřil, co jí provedli. Přesto na něj měla nesmírný vztek. Za dva měsíce, co pobyla v jeho residenci, si na něj vytvořila určitý náhled plný křehkých citů a špatně skrývané narůstající náklonnosti a tato událost otřásla jejím názorem. To, co se dnes stalo, urazilo podpůrnou nohu na polici jejích úsudků o něm a ta se začala povážlivě kymácet.
Přesto nechtěla a nehodlala takto zbaběle prchnout. Donutil jí k tomu náhlý nápor bolesti a bezvýchodnost situace, ale nebýt toho všeho, jistě by necouvla a takto uboze by se neklidila z cesty. Bojovala by dál, až do konce.
"Nech si to vysvětlit." ozval se hlas v její hlavě. K jejímu překvapení to nebyl Michaelův hlas, ale Mistrův. Hlodal v zadní části jejího mozku a byl neodbytný. "Neutíkej z boje, Zer - Jin, ať se situace jeví sebevíce bezvýchodně, vždy zůstaň tam, kam tě táhne srdce. A když dojde k nedorozumění, nech si jej vysvětlit!"
"Ne, Mistře!" odsekla nakvašeně a chytila se za hlavu. Chtěla ten hlas ze své hlavy nějak dostat, nedařilo se jí to.
"Medituj, Zer - Jin!" našeptával hlas. Stáhla ruce ze svého obličeje a poslušně se posadila do tureckého sedu. Naprosto si nevšímala, že sedí sama v noci uprostřed hlubokého lesa, zraněná a uplakaná. Chtěla meditovat a srovnat si myšlenky v hlavě. Teprve poté vyřkne rozhodnutí.
Natáhla ruce a položila je dlaněmi vzhůru na pokrčená kolena. Spojila palec a ukazováček a zavřela oči. Zhluboka dýchala a nechávala se prostupovat meziplanetární energií. Vydržela v tomto rozpoložení hodinu a půl, poté oči prudce otevřela. Učinila rozhodnutí.
Když odcházela z Wuhanu, bylo jí vybráno místo jejího uplatnění a kladl se důraz na to, že jej bude vykonávat svědomitě. Útěkem, popřípadě odchodem z práce, by nedostála přání svého Mistra a byla by vystavena hanbě a to nechtěla dopustit. Krom toho, nikdy není na škodu nechat si některé věci vysvětlit i z druhé strany. Michaelovo vysvětlení ji nesmírně zajímalo, ačkoli se zdráhala si to přiznat.
Zvedla se ze země a pomalým krokem se vydala zpět k Neverlandu. Když dorazila, zjistila, že celý dům se utápí v tmě. Nepřekvapilo ji to, předpokládala, že všichni spí. Neslyšně se vyhoupla na své typické místo na betonový ochoz za korunu stromu a potichu se posadila. Odhadovala, že bude něco kolem druhé hodiny ranní, ona hlídá vždy tak do pěti do rána a poté se odebere do svého domku. Rozhodla se provést to i nyní přesně tak.
Jenže nepočítala s tím, že v domě se vyskytuje jedna osoba, která naprosto zaručeně nespí. Naopak. Michael seděl ve svém pokoji zabořen do oblíbeného křesla, v náruči křečovitě svíral polštář, oči oteklé od pláče. Již nemohl dále brečet, neměl už co. Proto už jen vyčerpaně seděl zhroucen v židli a potichu popotahoval. Hlavou mu vířily tisícovky myšlenek. Proč sem Zer - Jin přišla? Z jakého důvodu se neohlásila a přijela sem tajně? Co dělala na Neverlandské zdi, proč nepřišla normálně hlavním vchodem? Myšlenky se mu splašeně honily hlavou, odpovědět nedokázal ani na jedinou. Přitom se mu do duše vkrádalo zoufalství a beznaděj, pochyboval, že po dnešku Zer - Jin ještě někdy uvidí. Neustále měl před očima Zer - Jinin výraz předtím, než zmizela. Pohled plný smutku a tichých výčitek.
Složil hlavu do dlaní. Měl je ledové a vyhovovalo mu to. Alespoň trochu mu pomohly shladit od pláče rozpálený obličej. Měl neustále touhu vyběhnout z domu a vydat se směrem, kudy Zer - Jin utíkala. Najít jí a přivést zpět. Zeptat se jí na její zranění. Popřípadě ho ošetřit. Chtěl jí vše vysvětlit a obhájit se. Říct, že on za nic nemůže, nemohl přece tušit, že tam na té zídce je ona. A v momentě, kdy to zjistil, byli už bodyguardi u ní a nešlo tomu zabránit.
Při pomyšlení na bodyquardy ho popadal vztek. Waynovi ještě jakž takž odpustil, ten Zer - Jin nic neudělal, ale Billa nechtěl ani vidět. Měl co dělat, aby ho nepropustil na hodinu. Bill se o překot omlouval, zdálo se dokonce, že mu v očích stojí slzy studu, ale s Michaelem to nehnulo. Byl jeho činem příliš šokován, než aby mu v tuto chvíli mohl plně důvěřovat. Co když tě někdy popadne amok, Bille a vystartuješ s nožem proti mně? Ptal se ho Michael s ledově klidným hlasem. Bill vytřeštil oči. To bych nikdy neudělal, pane! Nikdy bych vám neublížil! Ano, řekl Michael, ale na to se po dnešním incidentu již nemohu spolehnout. Jeď domů za ženou, Bille a nějakou dobu se mi neukazuj na očích. Doufej, že se poté celá situace vysvětlí a já tě opět budu moci vzít zpět. Bill svěsil ramena a mlčky opustil Neverland. Styděl se a neuvěřitelně se bál. Měl strach sám ze sebe. Celou dobu sám sobě namlouval, že se takto zachoval proto, že byl nervózní, ale vlastně tomu ani nevěřil. Zkrátka ho popadl tak příšerný vztek, že mu na okamžik zastřel mozek. Když opět procitl, zíral na čepel svého kapesního nože a na něm se leskla krev. Zděšeně nůž upustil a nemohl uvěřit, že to, ať to bylo cokoli, způsobil on.
Michael stále seděl v křesle a pomalu se propadal do neklidného spánku. Náhle jeho pozornost zaujal pohyb v okně. Chvíli ani nezvedal hlavu, říkal si, že už začíná fáze snění, během dneška bylo pohybů v okně až až. Hlavu měl opřenou o opěrku křesla a ta se zdála nesmírně, až příliš, těžká na to, aby ji zvedl. V periferním vidění se mu opět cosi malounko pohnulo. Ztěžka vydechl a pomalu začal zvedat hlavu. Vykoukl z okna a spatřil … Zer - Jin, která jen jako silueta ve stínu sedí na místě, kde ji spatřil poprvé před několika hodinami. Seděla, rovná jako svíce a dívala se na něj. Ona netušila, že ho vidí, na to byla až příliš velká tma, zkrátka jen hleděla na okno, kde jej tak často pozorovala. On však cítil, že hledí přímo na něj a představil si její propalující oči, černé jako polární noc.
*
Vymrštil se z křesla rychlostí blesku a rozběhl se. Vyběhl z pokoje, po schodech už přímo letěl a při úprku ze dveří div nezakopl. Poté tempo zmírnil, nechtěl ji opět vyděsit. Přišel k místu, kde před chvíli viděl její siluetu a díval se směrem vzhůru. Viděl jí jen matně, byla ponořena do tmy, přesto rozeznal několik kontur jejího obličeje a podle jisker, které se vznášely ve vzduchu, pochopil, že ho pozoruje.
Pomalu začal šplhat po betonové zídce směrem k ní. Po celou dobu se nepohnula a nepronesla jediné slovo. To mu však vyhovovalo, neměl by sílu na to jí při lezení ještě odpovídat. Několika hodinový pláč ho velmi vyčerpal, sotva se mu pletly nohy. Už byl téměř nahoře, když náhle trochu zaškobrtl a sklouzl o několik desítek centimetrů níž. Byl by jistojistě upadl, nebýt Zer - Jin, které téměř bezděčně vystřelila ruka a chytila ho v letu za zápěstí a zabránila tak pádu. Držela ho za ruku ještě i tehdy, kdy se už opět dobýval nahoru směrem k ní a pustila ho, až když si byla jistá, že vězí bezpečně na betonové ploše.
Rychle se zvedl do kleku a poté se posadil - přímo naproti ní. Chvíli ji upřeně pozoroval, Zer - Jin mu pohled vracela. Nezdála se být vzteklá ani rozzlobená, popravdě, nezdála se být vůbec žádná. Její výraz nevypovídal naprosto o ničem. Byl plný zhoubné lhostejnosti. Michaelovi to trhalo útroby.
"Je mi to tak líto, Zer - Jin." pronesl tiše do tmy. Mírně pozvedla obočí, to bylo vše.
"Nechtěl jsem, aby k něčemu takovému došlo. Naprosto mě vyvedlo z míry, když jsem si uvědomil, že ten neznámý člověk na zídce, jste vy." promlouval k ní a zoufale doufal v nějakou její reakci. Žádná se však nedostavila. Zer - Jin nebyla ve sdílné náladě.
"Proč nic neříkáte?! Co vaše zranění? Je moc vážné?"
Dlouhá, předlouhá pauza vyplněná pouze hrobovým tichem. Pak se ozval její hluboký, sametový hlas.
"Není vážné. Zůstane po něm jen jedna z mnoha jizev."
"Prosím?! Máte jich snad po těle více?"
Opět žádná reakce. Zer - Jin seděla na svém místě a téměř se nehýbala. Zato Michael se na tom svém značně ošíval. Vždy si myslel, že se umí s lidmi domluvit a že je celkem dobrý řečník, ale tuto neprostupnou kovovou zeď jménem Zer - Jin prorazit nedokázal. Nelíbilo se mu to. Nerad prohrával.
"I já ve svém životě poznal, co to znamená být bit. Můj otec se mnou zacházel velmi špatně, když jsem byl malý, odnesl jsem si z konfrontací s ním nespočet jizev. Především však na duši."
Zer - Jin tiše seděla a naslouchala. Byla ráda, že se téma stočilo jinam a že nemusí být zahnána do kouta žádostí o vyjevení svých tajemství.
"Můj otec mě bil velmi často. Řemenem, šňůrou od žehličky. Nenáviděl jsem ho za to. A nemám z něj dobrý pocit dodnes …"
Michael vyprávěl a Zer - Jin poslouchala. Kdyby je někdo mohl spatřit, užasl by. Dva dospělí lidé, co si domluvili dostaveníčko ve dvě hodiny ráno na zdi obklopující ohromný pozemek a ve tmě spolu hovoří. Tedy - jen jeden hovoří. Ten druhý převážně mlčí. A ten, kdo hovoří, jsem pochopitelně já! Napadlo Michaela zlostně. Pořád mluvím jen já. Vykládám zde Zer - Jin o svém životě a o tom jejím nevím zhola nic. Hrom do toho! Vykřikl v duchu.
"Proč jste přijela, Zer - Jin?! Chtěla jste mne vidět?" zeptal se s nadějí v hlase.
Zer - Jin pokrčila drobný nosík, chřípí se jí mírně chvělo. Nechtěla se přiznat, proto začala zbaběle manévrovat.
"Nikoli. Jsem zde na rozkaz Mistra!"
"Tak Mistra, říkáte?" dodal Michael zklamaně.
"Ano, nyní, když jsem vyzrazena, nemá nadále smysl zapírat. Jsem zde, abych vás ochraňovala."
Michael sebou cukl a vytřeštil oči do tmy.
"Prosím?! Ochraňovala?! V jakém smyslu, prosím vás?!"
"Mám být Šedou eminencí. Tou, co vše vidí a přitom je sama neviditelná."
Michaelovi se nedostávalo slov. Měl neodbytný pocit deja vú. Historie se opakuje - dívka, která vyrvala jeho život ze spárů smrti, se nyní stará o to, aby do nich nebyl vhozen znovu. Posměšně si odfrkl. Nad sebou i nad ní. Samozřejmě - páni dokonalí náležící do Číny. Bezcitní a uhlazení, bez špetky bezprostřednosti a smyslu pro humor. Dokonale vycvičeni k zabíjení a připraveni naklusat kamkoli je jejich Mistr pošle. Odfrkl si znovu. A od dívky příslušící k nim se toužíš dočkat špetky citu?! Věříš, že vyzradí svá tajemství?! Blázne! Ta je bude skrývat, i kdyby pro to měla zemřít!
Michaela zničehonic popadl vztek. Hutný a těžký, prolezl všechny útroby jeho těla. Náhle docela dobře rozuměl Billovi, že tato drobná dívka - robot v něm vyvolala vlnu neovládnutelné agrese. Sám ji v tu chvíli pociťoval také. Shlížel na ni, jak si tam nenuceně sedí a tvrdí mu, že sem byla vyslána, aby chránila jeho život! K smíchu! Chce se vyvyšovat nad schopnosti jeho bodyguardů?!
Rychle vstal a popošel k ní. Prudce se vymrštila z místa, připravena bojovat, pokud to bude nutné.
"Smím se podívat na vaše zranění? Možná bude potřebovat vyčistit."
Odstoupila na několik kroků z jeho dosahu. Nehodlala na sebe nechat kýmkoli sahat.
"Ne." řekla prostě.
Michael se zhluboka nadechl, snažil se potlačit narůstající vztek. Nepodařilo se.
"Proč se ode mne pořád tak odtahuješ?!! Jsem ti tak nechutný?!" vykřikl náhle. Zer - Jin sebou trhla a couvla ještě o krok. To bylo přesně to, co nechtěla. Někdo, kdo z ní mocí mermo chce tahat její tajemství a pokud se mu nevyhoví, vybuchne.
"Nejste, jen na sebe nenechám nikoho sahat!"
"Proč?!!! Co se ti stalo tak strašného, že nesneseš ničí otázky?! Sám jsem ti o sobě řekl spoustu věcí a ty o sobě nikdy nic!! Nedůvěřuješ mi, proč, kruci?!" křičel z plna hrdla, vztek jím lomcoval. Zer - Jin se snažila zůstat klidná, přesto se začala nervózně ošívat. Byla zahnána do kouta a nemohla ven.
"A proč bych měla? Co jste zač, že se domníváte, že vám každý na potkání vyklopí detaily ze svého života?! Nemáte právo o mně vědět nic! A nemáte právo si ani moc vyskakovat! Bez mé pomoci byste byl dávno na pravdě boží!" křikla zlomyslně. Zahnal ji do úzkých a ona začala dštít síru. Až příliš ji ten člověk nebyl lhostejný, cítila to uvnitř a bála se toho.
Michael nevěřícně zalapal po dechu. Podpásovka, kterou nečekal. Od osoby, která opanovala jeho srdce. Cítil se zrazen a podivně podveden. Dokázala hrát stejnou hru jako on a zachovat si vnitřní klid. Nehodlala ustoupit. Michael však také ne. Měl rád výzvy a toto byla největší výzva v jeho životě.
Přistoupil k ní ještě o několik kroků. Zer - Jin opět couvala, ale po několika krocích narazila zády na stěnu a nemohla dál. Podivně zlomyslně ho to uspokojilo.
"Ale já se nevzdávám, Zer - Jin! Zjistím o vás informace, které chci vědět!!" pronesl polohlasně. "Ostatně jste můj zaměstnanec a já jako váš šéf o vás musím vědět všechno!" dodal vítězoslavně a dříve, než stačila cokoli pronést, seskočil ze zídky a nabubřelým krokem se vydal směrem do domu. V hlavě mu vyrašil plán, který hodlal příští den uskutečnit.
Zer - Jin si úlevně oddechla po jeho odchodu, avšak okamžitě začala přemýšlet, co na ní vymyslí. Brzy dospěla k závěru, že se jen nabubřele chvástal a nic z toho nebude. S tímto pocitem se odebrala do domku. Potřebovala spát a připravit se na zítřejší dlouhý den.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 28. ledna 2015 v 13:22 | Reagovat

Tak ta mu nedá !:D ani vysvětlení.. soupaj paličáků nemá mezí, Mike docela překvapiil, že jí tam jen tak nechal, ale představa souboje Titánů..:-) No asi by mu natrhla gatě, holka jedna bojovná, ale Mike se jí zavrtává pod kůži, do srdce víc a víc.. a ona má výhodu, ví o něm dost..
Řekla bJch, že ne Bill, ale Frank má problém, že o Zer-Jin nic neřekl.. :-)

2 Zuzy Zuzy | Web | 28. ledna 2015 v 13:47 | Reagovat

[1]:Jo a ještě jsem zapoměla napsat, že jsem děsně zvědavá, co na Zer-Jin vymyslí, aby o ní zjistil co se dá, ale proč mám dojem, že toho moc nebude, že její tajemstní neprolomí nikdo silou..i když uvnizř ní, bude cosi bázlivého, má starach se zamilovat, proto před Mikem couvá.. :-D hořím nedočkavostí, co ten náš lumpík na ní vymyslí.. :-)

3 Starlight Starlight | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 17:04 | Reagovat

Ale, ale, ale! :-D Michael si nějak dovoluje, zapomíná, že má před sebou těžšího soupeře, než se zdá. Z fleku by mu mohla nakopat jeho pohledný zadek :D A Zer - Jin? Když bude meditovat častěji, tak jí z toho snad nerupnout nervy. Hlavně, že si nezapírá, že se jí Mike líbí ;-)  :-)

4 Simoňka Simoňka | Web | 28. ledna 2015 v 20:52 | Reagovat

uličník vymýšľa bojový plán pre našu bojovníčku.. jupííí... :-P  :-P  :-P som zvedavá na pokračovanie... čo takto bojový plán Zer- Jin pobozkať :-P  :-P  :-P :-D  :-D pokojne nech sú diely dlhé mne to vyhovuje :-)len tak dalej je to napínavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama