Melody will never die. Will NEVER die.

Leden 2015

Povídka 2015 - kapitola dvacátátřetí

31. ledna 2015 v 14:56 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Drahé dámy, další dílek :-) Michaelovo provokování vrcholí, ale Zer - Jin si svou touhu po pomstě vzít nedá :-) Mik to ovšem vyřeší :D P.S. Měla jsem dneska hrozný problémy s prohlížečem, držte palce, aby mi ten můj stařeček celej nespad :D

Zer - Jin se vrátila do svého domku, sundala si svůj hábit a vztekle jím mrštila do kouta. Jindy zcela klidná dívka, která ovládala své emoce, byla nyní na doraz rozlícená a to nemělo zůstat bez odezvy. Jen v podprsence a ve volných kalhotách se posadila na zem a začala přemýšlet. Tohle mu nedaruje! Jít za Mistrem za jejími zády a vyzvědět na ní všechno! Podepsal si ortel a vykonavatelem trestu bude ona, Zer - Jin. Pozoruhodné bylo, že ačkoli naprosto stejný podíl viny na tom menším spiknutí měl i Mistr, jeho odsoudit ji ani nenapadlo. Mistr byl zkrátka Mistr, veškerou vinu házela na Michaela. Vztek ji stále neopouštěl a ona nyní celou svou mysl soustředila na znovuzískání přívěšku, který pro ni měl nevyčíslitelnou hodnotu.

Prudce vstala, strhala ze sebe zbytek šatstva a zamířila do sprchy. Asi po dvaceti minutách stání pod horkou vodou vylezla, osušila se a oblékla. Vzala si na sebe černý komplet - upnuté kalhoty a rozevlátou halenu, která měla spodní výstřihy dosahující až k žebrům.

Vyšla z domu a neslyšně se přemístila až k hlavní budově. Venku zevlovali bodyquardi, ale ona našlapovala tak tiše, že si jí absolutně nevšimli. Ocitla se na té straně domu, kde se ve třetím patře nacházel i balkon náležící k Michaelově ložnici.

Zer - Jin se ostražitě rozhlédla a jala se šplhat po sloupech směrem vzhůru. V jednom momentě se zdálo, že by si ji bodyquardi mohli všimnout, proto se schovala do výklenku a napodobila zpěv páva. Tóny se rozléhaly po pozemku a nebylo úplně jasné, odkud se linou. Bodyquardi se začali zmateně rozhlížet a Zer - Jin využila chvilky nepozornosti a vymrštila se směrem vzhůru. Rukou se zachytila spodní části balkonu a chvíli zůstala viset jen zavěšená na jedné ruce. Poté bez problémů se vyhoupla až na zábradlí. Na něm nezůstala dlouho stát, nýbrž poklekla a jediným saltem skončila na betonové podlaze balkonu. Urychleně se schovala za záclonu v okně.

Nahlédla dovnitř a spatřila Michaela, kterak leží v posteli a klidně oddechuje. On snad usnul! Pomyslela si a vešla otevřeným balkonovým oknem dovnitř. Chtěla být pokud možno neslyšná a překvapit ho nepřipraveného. Možná bych mu mohla něco hodně ostrého jen tak mimochodem vetknout do oka! Napadlo ji popuzeně a jala se uskutečňovat svůj plán. Bylo by se jí to podařilo, nebýt drobné okolnosti a tou byl neznámý ostrý předmět ležící na podlaze, který se Zer - Jin zabodl do chodidla. Vyjekla překvapením a sesunula se na jedno koleno.

Michael se tím rámusem probudil a urychleně rozsvítil noční lampičku. Spatřil Zer - Jin v okně svého balkonu, jak pololeží, polosedí na zemi a vyčítavě si ho měří.

"Jsi nebezpečný! Necháváš pravidelně po podlaze svého pokoje rozházené napínáčky?!"

Michael se uchechtl a zvedl se z postele. Přešel k Zer - Jin.

"Ty tu musely nechat děti, když si tu hrály. Přijímám na ranči denně spousty dětí, nemohu postřehnout všechny, co kdy dělají!"

Michael zvedl Zer - Jin ze země a položil ji na svou postel. Byla ztuhlá, nelíbilo se jí to, ale v tu chvíli zkrátka nemohla chodit.

Michael vzal do ruky její nohu a prohlédl si chodidlo. Opřel si její nohu o koleno a chystal se napínáčky, vbodlé hluboko do kůže, vyndat. Zer - Jin si ho při té činnosti prohlížela přihmouřenýma očima.

"Takhle se zřídit kvůli kousku kamene na koženém hadru!" kroutil Michael provokativně hlavou a jemně vyndával ostré předměty ze Zer - Jinina chodidla.

"Stojí za to! Ale tomu barbar, jako jsi ty, nemůže rozumět!" pronesla nenávistně. Rozhlédla se kolem sebe. Na nočním stolku napravo od ní spatřila dezertní talířek s drobounkým jehlicovitým nožíkem, očividně velmi ostrým. Pohlédla zpět na něj.

"Ostatně, proč jsem tu. Vrať mi ten náhrdelník!"

"Nebo co?!" pronesl drze a dál se zaobíral její nohou. Zer - Jin vystřelila ruku a uhodila ze strany do drobného dezertního nožíku, který vyletěl do výšky. Zer - Jin ho ve vzduchu obratně zachytila a namířila ho na Michaela.

"Vrať mi to!" zašeptala výhrůžně. Mezitím ještě stačila vytrhnout svou nohu z Michaelova sevření, takže nyní klečela na posteli a ohrožovala ho. Michael byl vyveden z míry, ale přitom byl podivně vzrušen. Zer - Jin se skutečně nepoddá.

"A co když ti ho nedám?!"

Zer - Jin prudce zvedla ruku a chytila Michaela zezadu za vlasy. Hrubě za ně trhla a obnažila tím celý Michaelův krk. Ten tepal vzrušením a touhou smíšenou se strachem. Přiložila na krční tepnu čepel nože a jemně přitlačila. Na Michaelově bělostném krku se zatřpytilo několik kapek krve. Prudce vydechl a tiše zasténal.

"Já nežertuji! Vrať mi to, nebo té krve bude víc!"

Michael zprvu nevěděl, co dělat, pak ho ale napadla spásná myšlenka. Potichu zajel rukou do zadní kapsy kalhot a vytáhl několik bouchacích kuliček, které mu zůstaly v kapse po včerejší návštěvě nemocných dětí. Hodil je napravo od sebe, asi pět metrů od postele explodovaly. Zer - Jin se lekla a toho Michael plně využil. Uchopil ruku, ve které svírala nůž, a zkroutil jí ji za záda. Vykřikla bolestí a jala se od něj odtahovat, ale přitom obnažila část svého hrdla, na které se Michael přisál svými rty. Zer - Jin upustila nožík a prudce vydechla. Nechtěla, NECHTĚLA, se podvolit, ale tomu prudkému návalu citů sama už neodolala. Nalehl na ni skutečně celou vahou těla a Zer - Jin začala uléhat. Bolelo to, protože stále držel její ruku zkroucenou pevně za zády, a když už se zdálo, že jí snad vykloubí rameno, začala tiše sténat. Nedal jí šanci cokoli říct a vášnivě jí políbil. Točila se jí z toho hlava, takovou směsici vášně a bolesti doposud nezažila. Bolest však nyní celému pocitu dominovala. Když na chvíli pustil její rty, začala tiše kňourat:

"Moje ruka! Prosím! Bolí to, má ruka!" On ale nehodlal její ruce pustit. Pouze uvolnil sevření a přehmátl. Chytil ji zá zápěstí obou paží a těžce na ni zatlačil, až si musela skutečně úplně lehnout a ruce ji pro změnu uvěznil za hlavou. Držel ji ruce za hlavou a dolehl na ni. Prudce vydechla. Byl až neuvěřitelně dominantní a silný. Michael by takový za normálních okolností nebyl, ale zaprvé ho svým chováním dohnala téměř k šílenství a on měl neodbytnou touhu jí to vrátit i s úroky a zadruhé měl na paměti Mistrova slova: Musíš si ji podrobit!! Jen tak ji získáš cele na svou stranu! A navíc už sám své city nedokázal krotit. Měl nyní objekt své touhy plně ve své moci a to s ním dělalo divy.

Když na ní spočíval celou vahou těla a měl jistotu, že ho nepřekvapí zase nějakou života ohrožující hračičkou, začal ji hladově líbat. Tiskl se k ní a doslova plenil její rty. Zer - Jin neměla čas ani se nadechnout, srdce jí bušilo až v krku a myšlení se zamlžovalo. Polibky mu vracela se stejnou intenzitou, v tu chvíli ji vadilo jediné - že nemůže hýbat rukama. Michael nevypadal, že by měl v úmyslu její ruce pustit, prozatím ne. Stále jí líbal a líbal, kradl její dech a vyvolával v ní nutkavou touhu sténat rozkoší.

Náhle uvolnil sevření svých rukou. Překvapeně otevřela oči. Díval se na ni jako na tu nejnádhernější bytost pod sluncem a sjížděl rukama po jejích pažích, po krku, až se zastavil na blůze. Zahákl prsty mezi knoflíky a prudce trhl. Knoflíčky vyletěly do vzduchu a s cinkotem se rozkutálely po podlaze. Na Zer - Jininu rozpálenou pokožku se dostal chladný vzduch, prudce vydechla a zvrátila hlavu. Michael se začal zabývat jejím krkem, dekoltem a ňadry. Vše pečlivě a velmi pomalu líbal, každý kousek jejího štíhlého těla. Sám zůstával cele oblečen a nehodlal na tom pro dnešek nic měnit. Zer - Jin na něj chtěla dosáhnout a alespoň trochu mu oplatit něžnosti, kterými ji zahrnoval, ale nedovolil jí to. V momentě, kdy k němu vztáhla ruce, opět jí je uvěznil za hlavou a přitom si jemně kousl do krku. Tiše vykřikla. Trochu to zabolelo, no spíš o mnoho víc vzrušilo.

Náhle pocítila, že sám putuje rukou někam dolů, kam nedohlédla, dokud nezazněl cinkot přezky u kalhot. Čekala, co bude dál. Stáhl ruce a k zbláznění pomalu ji vysvlékl s kalhot, jen aby zjistil, že pod nimi nic nemá. Usmál se a pohlédl na ni. Zčervenala. Nahnul se, aby ji políbil a v tu chvíli do ní vnikl. Oba naráz zasténali. Zer - Jin byla velmi, velmi úzká a Michaela to připravovalo skoro o rozum. Pronikal do ní pomalými, intenzivními a hlubokými přírazy a Zer - Jin jen tiše sténala. Byla stěží schopna utvořit souvislou myšlenku. Celou svou mysl soustředila na ten intenzivní zážitek. Teprve posléze si uvědomila, že Michael pustil její ruce, nyní jí držel jednou rukou za zadek a druhou v ohbí kolena, její nohu si omotal kolem beder. Ihned toho využila a objala ho rukama pevně kolem zad, aby se k němu mohla ještě víc přitisknout.

Přírazy se stávaly čím dál rychlejší a hlubší, až oba naráz vybuchli v orgasmu. Zer -Jin zaťala nehty do Michaelových zad a Michael zabořil hlavu do jejího krku. Oba takto zůstali zaklesnutí asi deset minut a rozdýchávali to, co právě prožili. Po chvíli Michael vstal a popošel k oknu. Zatáhl těžké, brokátové závěsy. V pokoji nastala tma, Zer - Jin Michaela soustředěně pozorovala, ležela a čekala, co udělá. Michael přešel k posteli a začal se vysvlékat. Zer - Jin ho sjížděla dychtivým pohledem, přestože v pokoji byla tma a ona mohla spatřit jen siluetu jeho štíhlé postavy. Když se svlékl, přiklekl na jedno koleno do postele a stáhl Zer - Jin z ramenou roztrženou košili. Najednou byli oba nazí. Michael si přilehl k ní a sebe i ji přikryl dekou. Zer - Jin se k Michaelovi přitiskla, hlavu složila na jeho hrudník. Slastně vzdychla.

"Spi, miláčku, já budu strážit tvé sny." pronesl Michael do ticha a pohladil Zer - Jin po vlasech.

Povídka 2015 - kapitola dacátádruhá

30. ledna 2015 v 14:54 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Milé dámy, další dílek je tu :-) Michael nyní o Zer - Jinině životě ví velmi mnoho :-) někteří z vás doufali, že se zachová chytře a nezmíní se o tom, ale to byl nesměl být hnán předržovanou touhou, která ho nutí dělat bláznivé a nesmyslné věci - například provokovat Šedou eminenci :D :D jdeme si hrát, Zer - Jin!! :-) :-P




Michael seděl nehnutě a plakal. Slzy se mu řinuly z očí proudem a stále dokola si v hlavě přehrával příběh, který právě od Mistra slyšel. Mistr byl potichu, a co chvíli na Michaela spočinul pohledem. Trpělivě čekal, až jeho přítel celou tu spoustu nových informací vstřebá.

"Ach Mistře, to je tak … tak … nádherné a smutné zároveň!"

"Jistě, příteli, nádherné i smutné! Zer - Jin je výjimečný člověk, příteli a podle toho se s ní musí zacházet! Znám ji lépe než kdokoli jiný a vím, že aby si někdo vybojoval svoje místo v jejím srdci, musí být též velmi výjimečný! A to vy zřejmě jste!"

"Ale ne, Mistře, vůbec ne! Já se do jejího srdce neprobojoval. Jsem pro ni něco jako obtížný hmyz, co se pořád na něco vyptává a nyní u mě musí pracovat, takže jsem navíc ještě nutné zlo!"

"Nevěřte tomu, příteli. Zer - Jin vás má velmi ráda, poznal jsem to na ní! Ale je tu ještě jedna věc, kterou o ní musíte vědět a na kterou na první pohled nevypadá!"

Michael si osušil uplakané oči a dychtivě se na Mistra zadíval.

"Co je to?"

"Vy vypadáte jako nadmíru citlivý a galantní muž, příteli. Nemýlím se? Ten, co by ženě nikdy neublížil, je to tak?"

"Ano, přesně tak, Mistře. Děkuji vám, že to říkáte."

"Ano, ale pokud chcete Zer - Jin skutečně získat, musíte si ji podmanit!"

Michael vytřeštil oči do tmy.

"Co, prosím? Podmanit?!"

"Ano! Zer - Jin má ráda výzvy a ráda hraje hry, které ji něčím zaujmou. Pokud vymyslíte skutečně vzrušující hru, Zer - Jin ji s vámi bude hrát! Musíte však být vynalézavý!" mluvil Mistr tajemně.

"Ale Mistře, to já bych dívce nikdy … podmanit si ji!" červenal se.

"Ach příteli, to je jen ten první krok! Teprve tím, že ji něčím překvapíte a donutíte ji se vám podrobit, si ji plně získáte na svou stranu. Poté mohou přijít všechny ty citové přežitky jako nehynoucí láska, respekt a galantnost!"

Michael přemýšlel a při tom střídavě bledl a rudnul. Mistr se tím náramně bavil.

"Takže nějakou hru, říkáte? Duchaplnou hru, kterou ji vyvedu z rovnováhy?"

"Přesně tak!"

"A co když na ni nepřistoupí?!"

"Pokud dáte najevo, že si s ní lehce pohráváte a uvidí hrozbu, že byste ji mohl přelstít, jistě na ni přistoupí!"

"A jak to všechno víte, Mistře?!"

"Příteli, jediný člověk na světě, kterého Zer - Jin poslouchá, jsem já! A to je také důvod, proč jsem ji poslal za vámi! Tak toho laskavě využijte a buďte chlap!"

Michael se znovu začervenal, ale usmíval se. Zmínka o jakémkoli druhu hraní v něm probudila jeho pravé já a nyní již přemítal, jak to všechno vymyslí. Vstal a uklonil se Mistrovi.

"Mnohokrát vám děkuji, Mistře, za váš čas a za ochotu mi vše sdělit."

"Není zač, příteli a nyní ukažte, co umíte!"

Michael se vzdálil a ubíral se směrem ke svému letadlu. Uvědomil si, že je dávno den a že s Mistrem hovořil nejméně čtyři hodiny.

*

Michael byl dávno doma v Neverlandu a v hlavě měl vše srovnáno. Když se vrátil od Mistra, byl už zase večer a na pozemku ani doma nebylo vidět živáčka. Michael letmo pohlédl na zídku a spatřil, že Zer - Jin sedí na svém obvyklém místě, skryta před pohledy nepovolaných. Nevydal se za ní a ani nenaznačil, že ji viděl, prostě jen zašel domů a vydal se do svého pokoje. Potřeboval přemýšlet. Nyní již chápal Zer - Jininy pohnutky k tomu neříct o sobě nic. Její osud nebyl právě šťastný a navíc se možná bála, že by ho to nemuselo zajímat. Michael byl však ohromen. Cítil, že právě vyslechl svědectví o někom nesmírně tajemném a vzrušovalo ho to. Navíc Mistr podotkl, že Zer - Jin velmi ochotně přistoupí na každou hru, pokud bude alespoň trochu duchaplná. Nikdy by do ní nic takového neřekl. Připadala mu bezcitná a suchá, bez špetky smyslu pro humor, uzavřená a lhostejná. Začal si Zer - Jin představovat v zápalu nějaké bláznivé hry, jak dovádí a směje se a měl z toho oči navrch hlavy. Takhle si Zer - Jin skutečně představit nedokázal.

Opět byl vzhůru celou noc a přemýšlel, jakou hrátku na ni vymyslet. Usoudil, že to, co mu při posledním setkání řekla, bylo dostatečně podpásové na to, aby jí to nyní oplatil. Co se mi může stát? ptal se sám sebe polohlasně. Nic, jen se ti může jen tak mimochodem odkutálet hlavička z ramen, osle! Vynadal si. Pak se zahihňal. Ta představa ho bůhví proč pobavila. Představil si článek v bulváru: Tělo Michaela Jacksona bylo nalezeno bez hlavy u něj doma. Ohavnou vraždu spáchal někdo neznámý! Někdo, kdo se jen tak producíruje po mé zídce, na mém pozemku a schovává se za mým stromem! Prohlásil nyní už hlasitě. A taky někdo, kdo mě pravděpodobně celou dobu pozoroval oknem! Vykřikl náhle a zastavil se na místě. Stál jako opařený. Vždyť ona tady mohla být už bůhví jak dlouho a při všem mě pozorovat! Začervenal se, náhle si připadal podivně hambatý. Ještě že chodím všude oblečený a ve studiu se nepřevlékám! Pak si uvědomil, že na něj znovu vyzrála. On do té doby netušil, že je zde a nevěděl o ní zhola nic a ona si ho v poklidu pozorovala ze svého úkrytu! Na tváři se mu objevil výraz, směsice pobavení a zlomyslnosti. No počkej, já ti ukážu. Zahajuji nyní první část hry!

Odběhl do kuchyně a hodnou chvíli tam něco vyráběl. Zpíval si přitom a očividně si dával na tom, co dělá, velmi záležet. Náhle z kuchyně vyšel, otevřel hlavní dveře a suverénně si to namířil přes trávník až k místu, kde hlídala Zer - Jin. Ta mu zpočátku nevěnovala pozornost, ale v momentě, kdy si uvědomila, že míří k ní, otočila hlavu a ostražitě se na něj zahleděla. Michael mezitím došel až k ní, nasadil svůj nejsladší úsměv a řekl:

"Byla byste tak hodná, Zer - Jin, potřebuji vaši pomoc."

"O co jde?" zeptala se naoko lhostejně.

"Pojďte, prosím, se mnou, týká se to něčeho uvnitř domu."

Zer - Jin si ho podezíravě měřila, jedno oko přihmouřené, chřípí se jí chvělo. Ani se nepohnula, tohle na ní zkoušet nebude!

"Copak?! Neumíte pomoci člověku v nouzi?" zeptal se Michael přesladce. Usmíval se a zdál se býti pobaven. Zer - Jin okamžitě zpozorněla a soustředěně se na Michaela podívala. Zdálo se, že se jí vysmívá a to jí dopálilo. Zvedla se a ladným saltem přistála bez problémů nohama na zemi. Michaelovi trvalo o něco déle, než ze zídky slezl. Zer - Jin toho okamžitě využila k poznámce:

"Nedělají vám vaše staré kosti problémy při zlézání betonových zídek?!"

"Ach ne, děkuji za váš zájem!" pronesl Michael bezelstně. V duchu se usmál. Přistoupila na hru. Jedna nula pro mne.

Vydali se směrem k domu, kde ji Michael zavedl přímo do kuchyně. Když tam Zer - Jin vešla, spatřila něco, z čeho se jí málem podlomila kolena. Všude, naprosto všude po stole byla rýže! V talířích i miskách, prostě všude. Prudce se obrátila na Michaela a věnovala mu pohled ostrý jako břitva. Hraje si se mnou, pomyslela si. Provokuje.

Michael mezitím došel ke stolu a prohlásil:

"Mám na zítřek pozvaných několik přátel a ti se velmi zajímají o to, co jsem se dozvěděl během svého pobytu v Číně. Chci je překvapit a naservírovat jim pikantní kuře s rýží. Ale ne s ledajakou rýží, chci, aby byla připravena přesně podle čínských tradic. Pomůžete mi? Stačí ochutnat několik těchto vzorků a říct, která z nich se nejvíce blíží originálu. Prosím!"

Zer - Jin byla opět zahnána do úzkých a štvalo ji to. Neměla ve zvyku nechat se přelstít kýmkoli, natož mužem. Naprosto však nevzala v úvahu, že by Michael mohl vědět něco o její minulosti, zkrátka se domnívala, že chce pouze bezelstně pomoci a nic netuší o jejím odporu k této příloze.

Podívala se na něj. Nasadila neústupný výraz.

"Pokud to nesvedete určit, požádám někoho jiného!" prohlásil Michael znenadání.

Zer - Jin sebou cukla a rozlítila se. Ona že něco nesvede? Pche! Rázně přešla ke stolu a vzala do ruky vidličku. Ironicky prohlásila:

"Pokud si chcete před svými přáteli hrát na znalce Číny, měl byste si pořídit čínské hůlky!"

V Michaelovi hrklo a vynadal si do hlupáků. Jak na něco takového mohl zapomenout?! Přesto se nadále tvářil nenuceně a ironickou poznámku zanechal bez odezvy. Zer - Jin nabrala trošek rýže z první misky a vložila jej do úst. Okamžitě ji zaplavila vlna odporu. Nedala však na sobě nic znát a co nejrychleji rýži rozkousala a polkla.

"Tak zaprvé, určitě jim neservírujte rýži ze sáčku!" prohlásila, uchopila misku i s rýží a vztekle jí mrštila do umyvadla. Michael byl ohromen, že i přes hnus, který musela prožívat, poznala, že právě tahle rýže byla ze sáčku. Dále se podivil, že miska mrštěná vzteky do výlevky, se nerozbila.

Zer - Jin mezitím nabrala trošek z dalšího vzorku.

"Hm, celkem ucházející, leč nedovařená! Fuj! Rýži musíte vařit alespoň půl hodiny, správně uvařená rýže má být mazlavá, ne sypká!" opět uchopila talíř a vztekle ho hodila za miskou. Michael stál ve dveřích a pozoroval ji.

Další miska, další vzorek.

"Tahle rýže je dobrá, tu naservírujte! Je sice dovezena odněkud z Evropy, tohle není rýže z Číny, ale z té hrůzy je nejpřijatelnější!"

I poslední miskou vztekle mrštila do umyvadla a rázně se vydala směrem pryč z místnosti. Cítila se podivně vztekle, ale přesto jí to škádlení bavilo. Když Michaela míjela, ten pronesl větu, která ji málem srazila na kolena.

"Děkuji vám za pomoc, Sisi!"

Zastavila se uprostřed místnosti a velmi prudce se k němu otočila. Vyhledala jeho oči a zabodla se do nich pohledem. Nemohla uvěřit tomu, co právě zaslechla. Michael mezitím vstal, připraven čelit bouři. Ta přišla vzápětí. Zer - Jin se k němu rozběhla a chytila ho za klopy saka. On něco podobného čekal a na oplátku ji uchopil za přívěšek, který nosila okolo krku. Byl to podivný kus žuly na vetchém koženém pásku.

"Co jste to řekl?! Jak že jste mě to nazval?!"

"Sisi. Nejmenuješ se tak snad?" začal naoko klidně.

"Jak to víš?! Jak ses to dozvěděl?!" bezmyšlenkovitě přešla z vykání na tykání. Byla bez sebe vzteky, přímo běsnila. Muchlala mu cípy saka a lomcovala s ním.

"Byl jsem za Mistrem a zeptal jsem se. Vím všechno! Sama bys mi to nikdy neřekla a já umíral touhou o tobě něco vědět! Nejsi mi lhostejná, Zer - …"

Nedořekl.

"DOST!!! Zmlkni už! Nechci slyšet ani slovo, ty bezpáteřní kryso!" křičela Zer - Jin vyvedená z rovnováhy.

"A co když nepřestanu mluvit, hm?! Co mi uděláš?! Dáš mi facku?!" zeptal se stoicky klidným hlasem a měřil si Zer - Jin přihmouřenýma očima.

Zer - Jin se opět uměle dostala do klidu a klidně odvětila:

"To není vůbec špatný nápad!" Rozmáchla se a uštědřila mu pořádný políček, až to mlasklo. S Michaelem to smýklo a ve chvíli, kdy letěl na stranu, utrhl náhrdelník ze Zer - Jinina krku. Útok nakonec ustál, tvář ho pálila, srdce překypovalo protichůdnými city.

Zer - Jin mezitím zjistila, že přišla o přívěšek a rozkazovačným tónem na Michaela prskla:

"Vrať mi to!"

Michael zprvu nevěděl, o čem je řeč, teprve posléze si všiml, že náhrdelník drží v ruce. Uchopil ho ještě pevněji a schoval ruku za záda.

"Vrať mi ho!" křikla.

"Ne. Nechám si ho! Alespoň budu mít jistotu, že zase nezdrhneš a budeš mít záminku se sem vrátit a vzít si ho!"

Zer - Jin zbledla vzteky. Výhrůžně procedila mezi zuby:

"Zahráváš si s ohněm! Nezapomínej, kdo jsem! Ono by se ti mohlo taky klidně stát, že se ráno probudíš bez hlavy!"

"Bez hlavy jsem kvůli tobě už hodně dlouho!" pronesl Michael klidně a obešel Zer - Jin ze strany. Ta jen nad jeho odpovědí zalapala po dechu. Mířil do svého pokoje čekat, jak se Zer - Jin zachová. V ruce třímal kožený proužek s přívěskem, který mu každým krokem cinknul o přezku džínů.

Nyní již vím, odkud se mohla vzít má inspirace pro vytvoření postavy Zer - Jin :-)

29. ledna 2015 v 20:12 | MJJcreatePRODUCTION |  Videa

Drahé dámy, má fascinace tímto prostředím a zemí nezná hranic a proto sdílím toto video :-) inspirování se tímto filmem k vytvoření charakteru Zer - Jin je patrné, jen si již nepamatuji, kdy jsem ho viděla. Pravděpodobně jako malá :-) Pouze místo Mistra je zde Mistryně :-)

Povídka 2015 - kapitola dvacátáprvní

29. ledna 2015 v 11:19 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dobré ráno, dámy, přicházím s dalším dílem. Je hodně dlouhý, ale je také nejdůležitější z dosavadních všech, proto jsem si nedovolila jej dělit na části :-) přeji příjemné čtení a žádám o nemilosrdnou a přísnou kritiku v komentářích :-) P.S. Zaměřte se i na anketu :-)




Ten plán, který Michaela osvítil včera na zídce se Zer - Jin, byl velmi prostý, velmi komplikovaný a velmi zrádný. Michael se chystal navštívit Mistra a vyptat se ho na Zer - Jinin život. Předpokládal, že mu Mistr řekne vše, co bude potřeba, pokud uzná za vhodné ho o tom zpravit. Přesto se cítil provinile, jako zločinec. Připadal si jako někdo, kdo podvádí. Zer - Jin o tom neměla ani tušení a očividně nebyla ochotná svá tajemství sdílet. Nicméně měl neodbytnou touhu o ní vědět více. Byla v jeho srdci poměrně hluboko zaklesnutá a připadalo mu normální o blízké osobě vědět co nejdřív. To, že Zer - Jin nejspíše má své důvody, kvůli kterým o sobě s nikým nemluví, ho napadlo snad milionkrát a vždy to na něj mělo krotící účinek. Nechce o sobě nic říct, musíš to respektovat! Nabádal sám sebe celé dlouhé měsíce. Ale včerejší výstup v něm vyvolal kromě vzrušení i spalující zvědavost, které pomalu podléhal. Proto se ráno probudil ve tři hodiny ráno, tedy, všichni se domnívali, že se probudil, on samozřejmě vůbec nespal. Od Zer - Jin se vrátil ve dvě ráno, poté hodinu rozčileně pochodoval po pokoji a vymýšlel plán do nejmenších detailů, mezitím ho popadaly chvíle procitnutí, kdy sám sebe nabádal k uklidnění a ke smíření s tím, že nad Zer - Jin prostě nezvítězí, ale tyto chvíle se podobaly jen jakýmsi horečnatým stavům. Jakmile se trochu uklidnil a vyčerpaně se sesunul do křesla, okamžitě propadl znovu předchozímu rozpoložení, prudce se z křesla vymrštil a začal opět pochodovat z jednoho konce pokoje na druhý.

Ve tři hodiny už to nevydržel, prudce vyrazil do koupelny, kde se rychle osprchoval a oblékl a v půl čtvrté už vyzíval pilota svého soukromého letadla k tomu, aby se laskavě urychleně probudil a připravil se na cestu do Číny. Pilot si promnul spánkem zalepené oči a vytřeštil je na svého šéfa.

"Kam že, prosím?!" zeptal se nejistě, domníval se, že se snad přeslechl.

"Do Číny. Provincie Wuhan, ostrov Chu - Pej!" odříkával Michael netrpělivě. Chtěl už v tuto chvíli být v Mistrově přítomnosti a vyzvídat. Přiznej si to, chlapče! Hovořil sám k sobě. Nejdeš dělat nic jiného, než bezcharakterně vyzvídat! Povzdechl si sám nad sebou, nicméně si řekl, že sám sobě stejně nic nenalže a v duchu přikývl. Ano, jedu do Číny vyzvídat. Uchechtl se a o trochu svého pilota ještě popohnal.

"Ale pane, tam se dostaneme tak za šest hodin, pokud ovšem bude přijatelné počasí!"

"No, tak to abychom vyrazili co nejdřív, ne?"

Pilot v duchu zasténal, žádostivě se podíval na svou teplou přikrývku, ale jelikož byl dobrý zaměstnanec, tak za necelou hodinku už Michael mohl nastupovat po vyklápěcích schůdcích směrem do svého letadla a začít se mírně chvět očekáváním.

Cesta ve skutečnosti trvala osm hodin, počasí nebylo příliš dobré. Na obloze se kupila šedá mračna a bylo velice těžké se jim vyhnout. Letěli rychlostí pozemní chůze.

Letadlo přistálo na parcele jen několik desítek metrů od Wuhanské školy bojových umění, pilot vypl motor a úlevou vydechl. Michael naopak o překot nabral vzduch do plic, žaludek se mu stáhl nervozitou a rychle se dral z letadla ven.

Ťuk, ťuk. Stál právě před branou školy a odvážil se k jemnému, tichému zaklepání. Náhle si uvědomil, že to tak určitě mohl někdo zaslechnout a vynadal si do oslů. Složil ruku v pěst a třikrát silně zabouchal.

V tom okamžiku se otevřela brána a v ní se zjevil Mistr. Michaelův žaludek udělal salto a srdce mu vylétlo až do krku.

"Ach příteli!" zašeptal Mistr a poklonil se. "Co vás ke mně přivádí?"

Michaelovi náhle vyschlo v krku a pojednou nevěděl, jak dál. Netušil, jak Mistrovi vylíčit důvod své návštěvy bez toho, aby to znělo uboze nebo zlomyslně. Zoufale se na Mistra podíval a v návalu bezmocnosti vykoktal jen jediné slovo:

"Zer - Jin!" Tvářil se u toho tak nešťastně, že Mistr zpozorněl a horlivě se Michaela zeptal:

"Co pravíte? Co je s ní?! Stalo se jí něco?!"

Michael prudce zakroutil hlavou.

"Ne, Mistře. Já jen … chtěl jsem … se vás na ní zeptat." Poslední slova už sotva šeptal.

Mistr vydechl úlevou a mírně se pousmál.

"Ach, tak je to tedy. Zer - Jin stále neprozradila svá tajemství?"

"Ne. Už nevím, co mám dělat. Tak velmi rád bych ji poznal, ale ona ostentativně odmítá!"

"Ano, ano, Zer - Jin vždy odmítá dělat cokoli, co je jí proti srsti. Ale náhodou vím jednu věc a to, že jí nejste lhostejný a proto vám o ní něco povím. Ale vězte, že nikomu jinému o ní neřeknu nikdy nic a také o ní nikdo jiný nic neví."

Michael si Mistra pozorně prohlížel a horlivě přikyvoval. Cítil se jako atlet před cílovou páskou. UŽ je téměř na dosah.

"Chcete se u vyprávění procházet nebo si k němu raději sedneme?"

"Nechám to na vás, Mistře."

"Dobrá tedy. Odeberme se do nedalekého altánku a započněme s monologem."

Dorazili do nádherného venkovního altánku, který spojoval veškeré tradice Čínské kultury. Byl z mahagonu, očividně ručně vyřezávaný uznávanými čínskými řezbáři a ozdoben znaky tygrů a draků. Michael nad tím žasl a nemohl se na tu krásu vynadívat.

Usadili se, Mistr tradičně do tureckého sedu, Michael s koleny pokrčenými a objímal je oběma rukama.

"Tak tedy, abyste pochopil celý koncept příběhu, musím se ve svém vyprávění vrátit o jedenáct let dopředu. Byl jsem tehdy Mistrem velmi čerstvě, pamatuji si, že před oným osudným dnem jsem právě skládal Mistrovské zkoušky a byl jsem velmi šťasten, že jsem je absolvoval. Přesto jsem ještě několik měsíců měl vykonávat funkci asistenta starému Mistrovi a na jeho rozkaz jsem jel na trh kupovat čerstvé ryby. Byl byste nevěřil, že ačkoli se nacházíme přímo v srdci staré Číny, k čerstvým rybám se zde člověk dostane jen s velkým úsilím. Ach promiňte, odbíhám od tématu. Tak tedy, jel jsem na tržiště a vyjížděl jsem s kolem právě z jedné zatáčky, když tu náhle se ozval obrovský hluk. Domníval jsem se, že se snad někomu zhroutil dům, ale o sekundu později jsem zjistil, že se jednalo o výbuch. Jedno velmi moderní auto zahraniční výroby utrpělo čelní srážku s obrovským nákladním vozem a explodovalo. Šokovaně jsem přihlížel té tragédii a bezmyšlenkovitě jsem se k autu rozběhl. Byl jsem si jistý, že takovou nehodu nemohl nikdo přežít, přesto však jsem v sobě cítil lidskou potřebu přesvědčit se o tom. Jako první jsem nakoukl rozbitým okýnkem na místa řidiče a spolujezdce. Spatřil jsem mladý pár, muže a ženu, oba bohužel mrtvé. Byl jsem z pohledu na ně velmi šokován, chtěl jsem urychleně to místo opustit. Pak mě napadlo podívat se ještě okýnkem na zadní sedadlo. A tam jsem našel malou hnědovlasou holčičku, schoulenou mezi dvěma sedačkami na podlaze vozu. Oběma ručičkama si svírala kolínka pokrčená k bradě. A dívala se na mne. Divil jsem se, že není zraněná, celé auto bylo smáčknuté do jedné pochroumané kuličky a ona kromě pár oděrek a škrábanců neměla absolutně žádné zranění. Otevřel jsem ohořelé dveře, popadl ji do náruče a vyprostil ven. Všiml jsem si, že na zádech má baťůžek - takový komický růžový baťůžek s podivnou, snad pohádkovou postavičkou. Uvnitř jsem našel její pas. A tehdy jsem se poprvé setkal s dívenkou jménem Sistine Genesis Keysová. Bylo jí v té době osm let. Popadl jsem jí do náruče a pěšky ji dopravil do místní nemocnice, bál jsem se, že by mohla mít nějaká zranění, která nejsou na první pohled patrná. Celou cestu mlčela, neplakala, nenaříkala, nekřičela - nevydala jedinou hlásku. Křečovitě mě objímala rukama kolem krku a nechala se nést. Donesl jsem ji do nemocnice, předal místnímu lékaři a odešel. Celou cestu mi vrtalo hlavou, co ta mladá rodina měla v plánu. Vyjela si na výlet? Proč by tedy své dceři přibalovali do batohu pas? Chtěli snad odletět a mířili tedy na letiště?! Ale letiště se nachází na úplně jiném konci země, opačným směrem, než jeli oni. Dodnes je to pro mě záhada.

Nicméně jsem odešel a téměř na celou záležitost zapomněl. Jenže o měsíc později mě navštívil jeden muž a představil se jako zřízenec místní nemocnice. Ptal se mne, zda jsem zhruba před měsícem dopravil do jejich nemocnice hnědovlasou dívku světlé pleti. Odpověděl jsem, že ano. Prohlásil, že dívka u nich stále je, nemá sice žádná zranění, ale odmítá promluvit jediné slovo. Zaujalo mne to a do nemocnice jsem se vrátil. Navštívil jsem Sisi v nemocničním pokoji a usoudil, že zřízenec říkal pravdu. Nepromluvila ani slovo, jen mě pozorovala těma svýma očima černýma jako uhel. Přisedl jsem tehdy k její posteli a mluvil:

"Jak se cítíš, Sistine? Je ti lépe? Proč nemluvíš? Uvědom si, že pokud nepromluvíš, nepustí tě odtud."

Zkoušel jsem všechno možné, bezvýsledně. Jen seděla, ruce složené na prsou a pozorovala. Bylo mi z toho úzko. Cítil jsem jakousi zodpovědnost za tohle bezbranné stvoření. Já ji přece našel, já ji dopravil do nemocnice, mne se tak urputně držela kolem krku, když jsem ji nesl. Hleděl jsem do těch hlubokých, inteligentních očí a pronesl:

"Víš, Sistine, mám jednu otázku. Máš kam jít? Nevím, zda si to ve svém věku uvědomuješ, ale … zkrátka tvoji rodiče …"

"Jsou mrtví." Pronesla. To bylo poprvé, co promluvila. Klidně a nevzrušeně, v očích se jí přesto třpytily slzy. V hlavě mi uvízl její hlas - na její věk celkem hluboký a hebký jako samet.

"Ano, dítě, jsou mrtví."

"Nemám nikoho."

Hrklo ve mně. Nemá nikoho, v této zemi se nejspíše ocitla náhodou a já ji našel. Cítil jsem na svých bedrech nekonečné břímě odpovědnosti.

"Chceš zůstat se mnou, Sistine? Postarám se o to, abys nebyla sirotek." Pohlédla na mě a pomalu přikývla.

"Ano, zůstanu s vámi." Řekla prostě a opět se zadívala před sebe. Jelikož se podařilo to, co do té doby nikomu z nemocničního personálu, tedy, že konečně promluvila, odvedl jsem ji sebou k sobě domů. Do Wuhanu. Neměl jsem absolutně žádné zkušenosti v péči o dítě, ale Sistine se jako dítě nechovala. Byla tichá a nepřekážela, mluvila jen, když byla tázána a byla také velmi zaujatá vším, co stará wuhanská škola nabízela. A jelikož jí podle záznamu v pasu bylo osm let, bylo načase vybrat jí školu, kde by dalších několik let studovala. Nakládal jsem s ní jako se všemi dívkami, kterým má být předurčena budoucnost, a jednoho dne jsem jí řekl:

"Sistine, za několik týdnů začneš studovat školu pro Gejšy."

Zvedla hlavu a probodla mne pohledem.

"Nechci být Gejša." Řekla prostě a tiše.

"A co chceš tedy být?"

"Chci být bojovnice. Chci studovat Wuhan!"

"Ale Sistine, zaprvé dívky nestudují bojová umění a zadruhé Wuhan striktně nepřijímá ženy! To je pravidlo!" zvedl jsem mírně hlas.

Obdařila mne neústupným pohledem.

"Chci být bojovnice!" vyřkla znovu výhružně.

"Budeš studovat Školu Gejš! Je rozhodnuto! Teď jdi do svého pokoje!"

Tu noc Sistine utekla. Byl prosinec a byly velmi silné mrazy a Sistine uprchla pouze v lehkém pyžamu. Když jsem to zjistil, krve by se ve mne nedořezal a srdce se mi na moment zastavilo úlekem a strachem o ni. Povolal jsem celou skupinu lidí a spolu s nimi jsem po ní půl noci pátral v celém okolí. Nakonec jsem ji našel v lese, prokřehlou a vyčerpanou, avšak pevně rozhodnutou nevrátit se, dokud nesvolím, že smí studovat bojová umění. Při pohledu na její promodralé rty a chvějící se tělo jsem ihned souhlasil, měl jsem pocit, že jakmile se vrátíme domů, nějak šikovně jí to vymluvím. Jakmile jsem se ale podíval do jejích černých očí, uvědomil jsem si, že není cesty zpět. Ty oči byly nekompromisní, byla připravena tady zůstat a snad se vystavit i promrznutí v případě, že ji někdo bude nutit do něčeho, co se jí příčí.

Zabalil jsem ji do deky, odnesl domů a příští den byla přihlášena jako řádná studentka tradičního čínského bojového umění Wuhan s mnoha přidruženými obory - Metodami péče o lidské tělo, Anatomií lidského těla, Léčivými bylinkami a jejich vlivem na zdraví a některé další.

V té době přijala něco jako řeholní jméno. Začali jsme jí říkat Zer - Jin, což v překladu znamená "Ta, co se nevzdá". Postupem času jsem zjistil, že jsem učinil nejlepší zbrklé rozhodnutí svého života, když jsem si Zer - Jin vzal pod svá křídla a hned druhé dobré rozhodnutí bylo přijmout ji jako učednici bojových umění. Stala se z ní nejlepší mladá bojovnice, kterou kdy zdi této starobylé školy měly štěstí poznat. Neříkám, že s ní vždy bylo snadné pořízení, zpočátku byla hrdá a nezkrotná, nerada se přizpůsobovala, nerada poslouchala a podvolovala se pravidlům. Bylo pro ni snazší nechat se zbičovat, než ustoupit od svých pravidel.

Dodnes si živě vzpomínám na její ošklivou konfrontaci s dřívějším Mistrem, který si dal za úkol Zer - Jin zkrotit. Bylo mu jedno, jakým způsobem se to stane, prostě ji chtěl vidět podrobenou. Po celé škole se vědělo, že Zer - Jin z duše nesnáší k jídlu rýži. Nenáviděla jí a odmítala ji jíst. Pro nikoho ze školy to nepředstavovalo problém, dostala tedy naservírovanou jen zeleninu, ale Mistrovi to najednou začalo vadit. Přikázal na Zer - Jinin talíř naservírovat i velký kopec rýže. Když to Zer - Jin spatřila, prohlásila tiše:

"Nesnáším rýži!"

Za jejími zády se neslyšně zjevil Mistr a pronesl:

"Přikazuji ti, Zer - Jin, abys tu rýži snědla!"

"Nesnáším rýži!" zopakovala stoicky.

"Dávej si pozor, jak mluvíš se svým Mistrem, Zer - Jin! Sněz ji!"

"Nevezmu do úst jediné sousto!"

Mistra popadl vztek. Uvědomil si, že příkazy ji jednoduše nezlomí. A proto přešel k daleko odpornější metodě.

"V tom případě dostaneš deset ran holí! Zřízenci, vykonejte trest!"

Všichni v jídelním sálu tehdy vydechli zděšením. Zkušený bojovník, a myslím tím muž, sotva vydrží pět ran holí. Zer - Jin jich měla vyměřeno deset! Dva Mistrovi zřízenci se k ní rozběhli, popadli ji za ruce a hrubě odtáhli od stolu. Do té doby mlčenlivá Zer - Jin, jakoby tím dostala povolení ke křiku. Rozkřičela se, začala kopat a svíjet se. Odmítala se nechat pokořit! Odmítala se nechat ponížit takovýmto ohavným způsobem. Přesto neuspěla. Zřízenci vykonali trest a vězte, příteli, byla to skutečně odporná podívaná. Roztrhli jí hábit na zádech a desetkrát ji udeřili do oblasti mezi hrudním košem a ledvinami. Na ten zvuk nikdy nezapomenu. Je tak nechutně dutý, jako když někdo skočí z vysoké věže a dopadne na zem. Přesně takový zvuk se ozýval místností, když byl vykonáván trest.

Zer - Jin bolestí plakala a Mistrovi svítily vítězoslavně oči. Domníval se, že nyní si ji podmanil! Že bude prosit o slitování a snad mu dokonce bude líbat nohy. Šeredně se spletl. Jakmile zřízenci vykonali trest, Mistr přikleknul k Zer - Jin a požadoval, aby přede všemi prohlásila, že bude do konce života sloužit jen jemu a že nad ní vyhrál. Odporný muž, skutečně! Zer - Jin se stěží nadechla a mezi vzlyky tvrdě prohlásila:

"Vy nejste můj Mistr! Vy jste zrůda! Klidně si mě zabijte, ale vás nikdy poslouchat nebudu!"

Mistr nemohl ohromením a potupou chvíli ani promluvit. Pak se zvedl a nařídil svým zřízencům, aby Zer - Jin hodili do té nejtemnější kobky, kterou tato škola oplývá. Tam prý snad konečně povolí. Zer - Jin v té chvíli měla pochroumané ledviny a zlomená tři žebra. Přesto ji tam odhodili jako horký brambor. Výkřik, který se jí vydral z úst v momentě, kdy dopadla na tvrdou podlahu kobky, se mi vryl do paměti natrvalo. Strávila tam celý týden, jen o vodě, zraněná, ale nepodlehla. Ležela zády na ledové zemi a chladila si na ní své podlitiny. Hýbala se co nejméně, aby žebra tolik nebolela a při močení močila krev jen první dva dny. Byla tichá a lhostejná k návštěvám. Pouze se mnou tu a tam promluvila několik slov. Po čtyřech dnech k ní dolů do katakomb přišel Mistr, pokořen a srovnám s myšlenkou, že Zer - Jin mu nikdy patřit nebude. Zkusil ještě chvíli být nekompromisní.

"Podvol se mému rozkazu, Zer - Jin a okamžitě tě pustím ven!"

"Nikdy!" zašeptala důrazně.

"V tom případě zařídím, aby ti sem přestali donášet jídlo!" zakřičel na ni.

Trochu se pohnula a s tichým zasyknutím otočila hlavu směrem k Mistrovi. Domníval se, že teď už konečně povolí.

"V tom případě zřejmě zemřu hlady." Pronesla klidně a otočila hlavu zase zpět. Mistr v ten moment prohrál. Nechal Zer - Jin v kobce ještě tři dny a pak nařídil, aby ji vynesli ven. Složil svou funkci Mistra a na jeho místo jsem nastoupil já. A to je konec příběhu, milý příteli."

Povídka 2015 - kapitola dvacátá

28. ledna 2015 v 11:52 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Drahé dámy, další díl je tu, teď už budou o něco delší, poněvadž jsou hodně důležité k pochopení děje a přijde mi stupidní je rozdělovat :-) tak dámy, dá mu nebo nedá mu? :D :D
Běžela a běžela, co jí síly stačily. A že jich v tu chvíli zrovna na rozdávání neměla. Pelášila a z očí se jí řinuly slzy. Po chvilce doběhla k malému vetchému stromku, zjistila, že už zkrátka nemůže dál a složila se u něj na všechny čtyři. Ztěžka oddechovala, a jelikož byl listopad a noci byly již chladné, od úst jí unikala sražená pára. Ona však chlad necítila, v tuto chvíli cítila jen palčivou bolest pod klíční kostí a úpornou, těžkou bolest v srdci. Podívala se dolů na svou ránu a zjistila, že bolí o mnoho víc, než jak je ve skutečnosti vážná. Šlo o velmi dlouhou sečnou ránu, avšak nijak hlubokou. Zvedla ruce, uchopila cíp svého límce a silně trhla. Podařilo se jí roztrhnout košili asi do poloviny její délky a tím odhalit zranění v celé jeho kráse. Vystavila jej blahodárným účinkům ledového větru a po chvíli se ho dokonce mohla dotknout. Zjistila, že místo neotéká a uklidnilo jí to. Naslinila si prst a ránu po okolí očistila od krve. Vynadala si přitom do hlupáků, kteří takto porušují základní pravidla hygieny a dezinfekce, načež si odplivla sama nad sebou. Co s desinfekcí! Tak zkrátka bude mít jednu jizvu navíc, tak jako tak jimi byla ozdobena od hlavy až k patě. Jedna navíc nehraje pražádnou roli.
Opřela se o kmen vyvráceného stromu a hlavu si o něj vyčerpaně opřela. Slzy jí mezitím oschly, ale srdce krvácelo. Byla plna protichůdných pocitů a neuměla se s nimi vypořádat. Tušila, že toto pravděpodobně nebyla Michaelova chyba, byl přece tak vyděšen, když spatřil, co jí provedli. Přesto na něj měla nesmírný vztek. Za dva měsíce, co pobyla v jeho residenci, si na něj vytvořila určitý náhled plný křehkých citů a špatně skrývané narůstající náklonnosti a tato událost otřásla jejím názorem. To, co se dnes stalo, urazilo podpůrnou nohu na polici jejích úsudků o něm a ta se začala povážlivě kymácet.
Přesto nechtěla a nehodlala takto zbaběle prchnout. Donutil jí k tomu náhlý nápor bolesti a bezvýchodnost situace, ale nebýt toho všeho, jistě by necouvla a takto uboze by se neklidila z cesty. Bojovala by dál, až do konce.
"Nech si to vysvětlit." ozval se hlas v její hlavě. K jejímu překvapení to nebyl Michaelův hlas, ale Mistrův. Hlodal v zadní části jejího mozku a byl neodbytný. "Neutíkej z boje, Zer - Jin, ať se situace jeví sebevíce bezvýchodně, vždy zůstaň tam, kam tě táhne srdce. A když dojde k nedorozumění, nech si jej vysvětlit!"
"Ne, Mistře!" odsekla nakvašeně a chytila se za hlavu. Chtěla ten hlas ze své hlavy nějak dostat, nedařilo se jí to.
"Medituj, Zer - Jin!" našeptával hlas. Stáhla ruce ze svého obličeje a poslušně se posadila do tureckého sedu. Naprosto si nevšímala, že sedí sama v noci uprostřed hlubokého lesa, zraněná a uplakaná. Chtěla meditovat a srovnat si myšlenky v hlavě. Teprve poté vyřkne rozhodnutí.
Natáhla ruce a položila je dlaněmi vzhůru na pokrčená kolena. Spojila palec a ukazováček a zavřela oči. Zhluboka dýchala a nechávala se prostupovat meziplanetární energií. Vydržela v tomto rozpoložení hodinu a půl, poté oči prudce otevřela. Učinila rozhodnutí.
Když odcházela z Wuhanu, bylo jí vybráno místo jejího uplatnění a kladl se důraz na to, že jej bude vykonávat svědomitě. Útěkem, popřípadě odchodem z práce, by nedostála přání svého Mistra a byla by vystavena hanbě a to nechtěla dopustit. Krom toho, nikdy není na škodu nechat si některé věci vysvětlit i z druhé strany. Michaelovo vysvětlení ji nesmírně zajímalo, ačkoli se zdráhala si to přiznat.
Zvedla se ze země a pomalým krokem se vydala zpět k Neverlandu. Když dorazila, zjistila, že celý dům se utápí v tmě. Nepřekvapilo ji to, předpokládala, že všichni spí. Neslyšně se vyhoupla na své typické místo na betonový ochoz za korunu stromu a potichu se posadila. Odhadovala, že bude něco kolem druhé hodiny ranní, ona hlídá vždy tak do pěti do rána a poté se odebere do svého domku. Rozhodla se provést to i nyní přesně tak.
Jenže nepočítala s tím, že v domě se vyskytuje jedna osoba, která naprosto zaručeně nespí. Naopak. Michael seděl ve svém pokoji zabořen do oblíbeného křesla, v náruči křečovitě svíral polštář, oči oteklé od pláče. Již nemohl dále brečet, neměl už co. Proto už jen vyčerpaně seděl zhroucen v židli a potichu popotahoval. Hlavou mu vířily tisícovky myšlenek. Proč sem Zer - Jin přišla? Z jakého důvodu se neohlásila a přijela sem tajně? Co dělala na Neverlandské zdi, proč nepřišla normálně hlavním vchodem? Myšlenky se mu splašeně honily hlavou, odpovědět nedokázal ani na jedinou. Přitom se mu do duše vkrádalo zoufalství a beznaděj, pochyboval, že po dnešku Zer - Jin ještě někdy uvidí. Neustále měl před očima Zer - Jinin výraz předtím, než zmizela. Pohled plný smutku a tichých výčitek.
Složil hlavu do dlaní. Měl je ledové a vyhovovalo mu to. Alespoň trochu mu pomohly shladit od pláče rozpálený obličej. Měl neustále touhu vyběhnout z domu a vydat se směrem, kudy Zer - Jin utíkala. Najít jí a přivést zpět. Zeptat se jí na její zranění. Popřípadě ho ošetřit. Chtěl jí vše vysvětlit a obhájit se. Říct, že on za nic nemůže, nemohl přece tušit, že tam na té zídce je ona. A v momentě, kdy to zjistil, byli už bodyguardi u ní a nešlo tomu zabránit.
Při pomyšlení na bodyquardy ho popadal vztek. Waynovi ještě jakž takž odpustil, ten Zer - Jin nic neudělal, ale Billa nechtěl ani vidět. Měl co dělat, aby ho nepropustil na hodinu. Bill se o překot omlouval, zdálo se dokonce, že mu v očích stojí slzy studu, ale s Michaelem to nehnulo. Byl jeho činem příliš šokován, než aby mu v tuto chvíli mohl plně důvěřovat. Co když tě někdy popadne amok, Bille a vystartuješ s nožem proti mně? Ptal se ho Michael s ledově klidným hlasem. Bill vytřeštil oči. To bych nikdy neudělal, pane! Nikdy bych vám neublížil! Ano, řekl Michael, ale na to se po dnešním incidentu již nemohu spolehnout. Jeď domů za ženou, Bille a nějakou dobu se mi neukazuj na očích. Doufej, že se poté celá situace vysvětlí a já tě opět budu moci vzít zpět. Bill svěsil ramena a mlčky opustil Neverland. Styděl se a neuvěřitelně se bál. Měl strach sám ze sebe. Celou dobu sám sobě namlouval, že se takto zachoval proto, že byl nervózní, ale vlastně tomu ani nevěřil. Zkrátka ho popadl tak příšerný vztek, že mu na okamžik zastřel mozek. Když opět procitl, zíral na čepel svého kapesního nože a na něm se leskla krev. Zděšeně nůž upustil a nemohl uvěřit, že to, ať to bylo cokoli, způsobil on.
Michael stále seděl v křesle a pomalu se propadal do neklidného spánku. Náhle jeho pozornost zaujal pohyb v okně. Chvíli ani nezvedal hlavu, říkal si, že už začíná fáze snění, během dneška bylo pohybů v okně až až. Hlavu měl opřenou o opěrku křesla a ta se zdála nesmírně, až příliš, těžká na to, aby ji zvedl. V periferním vidění se mu opět cosi malounko pohnulo. Ztěžka vydechl a pomalu začal zvedat hlavu. Vykoukl z okna a spatřil … Zer - Jin, která jen jako silueta ve stínu sedí na místě, kde ji spatřil poprvé před několika hodinami. Seděla, rovná jako svíce a dívala se na něj. Ona netušila, že ho vidí, na to byla až příliš velká tma, zkrátka jen hleděla na okno, kde jej tak často pozorovala. On však cítil, že hledí přímo na něj a představil si její propalující oči, černé jako polární noc.
*
Vymrštil se z křesla rychlostí blesku a rozběhl se. Vyběhl z pokoje, po schodech už přímo letěl a při úprku ze dveří div nezakopl. Poté tempo zmírnil, nechtěl ji opět vyděsit. Přišel k místu, kde před chvíli viděl její siluetu a díval se směrem vzhůru. Viděl jí jen matně, byla ponořena do tmy, přesto rozeznal několik kontur jejího obličeje a podle jisker, které se vznášely ve vzduchu, pochopil, že ho pozoruje.
Pomalu začal šplhat po betonové zídce směrem k ní. Po celou dobu se nepohnula a nepronesla jediné slovo. To mu však vyhovovalo, neměl by sílu na to jí při lezení ještě odpovídat. Několika hodinový pláč ho velmi vyčerpal, sotva se mu pletly nohy. Už byl téměř nahoře, když náhle trochu zaškobrtl a sklouzl o několik desítek centimetrů níž. Byl by jistojistě upadl, nebýt Zer - Jin, které téměř bezděčně vystřelila ruka a chytila ho v letu za zápěstí a zabránila tak pádu. Držela ho za ruku ještě i tehdy, kdy se už opět dobýval nahoru směrem k ní a pustila ho, až když si byla jistá, že vězí bezpečně na betonové ploše.
Rychle se zvedl do kleku a poté se posadil - přímo naproti ní. Chvíli ji upřeně pozoroval, Zer - Jin mu pohled vracela. Nezdála se být vzteklá ani rozzlobená, popravdě, nezdála se být vůbec žádná. Její výraz nevypovídal naprosto o ničem. Byl plný zhoubné lhostejnosti. Michaelovi to trhalo útroby.
"Je mi to tak líto, Zer - Jin." pronesl tiše do tmy. Mírně pozvedla obočí, to bylo vše.
"Nechtěl jsem, aby k něčemu takovému došlo. Naprosto mě vyvedlo z míry, když jsem si uvědomil, že ten neznámý člověk na zídce, jste vy." promlouval k ní a zoufale doufal v nějakou její reakci. Žádná se však nedostavila. Zer - Jin nebyla ve sdílné náladě.
"Proč nic neříkáte?! Co vaše zranění? Je moc vážné?"
Dlouhá, předlouhá pauza vyplněná pouze hrobovým tichem. Pak se ozval její hluboký, sametový hlas.
"Není vážné. Zůstane po něm jen jedna z mnoha jizev."
"Prosím?! Máte jich snad po těle více?"
Opět žádná reakce. Zer - Jin seděla na svém místě a téměř se nehýbala. Zato Michael se na tom svém značně ošíval. Vždy si myslel, že se umí s lidmi domluvit a že je celkem dobrý řečník, ale tuto neprostupnou kovovou zeď jménem Zer - Jin prorazit nedokázal. Nelíbilo se mu to. Nerad prohrával.
"I já ve svém životě poznal, co to znamená být bit. Můj otec se mnou zacházel velmi špatně, když jsem byl malý, odnesl jsem si z konfrontací s ním nespočet jizev. Především však na duši."
Zer - Jin tiše seděla a naslouchala. Byla ráda, že se téma stočilo jinam a že nemusí být zahnána do kouta žádostí o vyjevení svých tajemství.
"Můj otec mě bil velmi často. Řemenem, šňůrou od žehličky. Nenáviděl jsem ho za to. A nemám z něj dobrý pocit dodnes …"
Michael vyprávěl a Zer - Jin poslouchala. Kdyby je někdo mohl spatřit, užasl by. Dva dospělí lidé, co si domluvili dostaveníčko ve dvě hodiny ráno na zdi obklopující ohromný pozemek a ve tmě spolu hovoří. Tedy - jen jeden hovoří. Ten druhý převážně mlčí. A ten, kdo hovoří, jsem pochopitelně já! Napadlo Michaela zlostně. Pořád mluvím jen já. Vykládám zde Zer - Jin o svém životě a o tom jejím nevím zhola nic. Hrom do toho! Vykřikl v duchu.
"Proč jste přijela, Zer - Jin?! Chtěla jste mne vidět?" zeptal se s nadějí v hlase.
Zer - Jin pokrčila drobný nosík, chřípí se jí mírně chvělo. Nechtěla se přiznat, proto začala zbaběle manévrovat.
"Nikoli. Jsem zde na rozkaz Mistra!"
"Tak Mistra, říkáte?" dodal Michael zklamaně.
"Ano, nyní, když jsem vyzrazena, nemá nadále smysl zapírat. Jsem zde, abych vás ochraňovala."
Michael sebou cukl a vytřeštil oči do tmy.
"Prosím?! Ochraňovala?! V jakém smyslu, prosím vás?!"
"Mám být Šedou eminencí. Tou, co vše vidí a přitom je sama neviditelná."
Michaelovi se nedostávalo slov. Měl neodbytný pocit deja vú. Historie se opakuje - dívka, která vyrvala jeho život ze spárů smrti, se nyní stará o to, aby do nich nebyl vhozen znovu. Posměšně si odfrkl. Nad sebou i nad ní. Samozřejmě - páni dokonalí náležící do Číny. Bezcitní a uhlazení, bez špetky bezprostřednosti a smyslu pro humor. Dokonale vycvičeni k zabíjení a připraveni naklusat kamkoli je jejich Mistr pošle. Odfrkl si znovu. A od dívky příslušící k nim se toužíš dočkat špetky citu?! Věříš, že vyzradí svá tajemství?! Blázne! Ta je bude skrývat, i kdyby pro to měla zemřít!
Michaela zničehonic popadl vztek. Hutný a těžký, prolezl všechny útroby jeho těla. Náhle docela dobře rozuměl Billovi, že tato drobná dívka - robot v něm vyvolala vlnu neovládnutelné agrese. Sám ji v tu chvíli pociťoval také. Shlížel na ni, jak si tam nenuceně sedí a tvrdí mu, že sem byla vyslána, aby chránila jeho život! K smíchu! Chce se vyvyšovat nad schopnosti jeho bodyguardů?!
Rychle vstal a popošel k ní. Prudce se vymrštila z místa, připravena bojovat, pokud to bude nutné.
"Smím se podívat na vaše zranění? Možná bude potřebovat vyčistit."
Odstoupila na několik kroků z jeho dosahu. Nehodlala na sebe nechat kýmkoli sahat.
"Ne." řekla prostě.
Michael se zhluboka nadechl, snažil se potlačit narůstající vztek. Nepodařilo se.
"Proč se ode mne pořád tak odtahuješ?!! Jsem ti tak nechutný?!" vykřikl náhle. Zer - Jin sebou trhla a couvla ještě o krok. To bylo přesně to, co nechtěla. Někdo, kdo z ní mocí mermo chce tahat její tajemství a pokud se mu nevyhoví, vybuchne.
"Nejste, jen na sebe nenechám nikoho sahat!"
"Proč?!!! Co se ti stalo tak strašného, že nesneseš ničí otázky?! Sám jsem ti o sobě řekl spoustu věcí a ty o sobě nikdy nic!! Nedůvěřuješ mi, proč, kruci?!" křičel z plna hrdla, vztek jím lomcoval. Zer - Jin se snažila zůstat klidná, přesto se začala nervózně ošívat. Byla zahnána do kouta a nemohla ven.
"A proč bych měla? Co jste zač, že se domníváte, že vám každý na potkání vyklopí detaily ze svého života?! Nemáte právo o mně vědět nic! A nemáte právo si ani moc vyskakovat! Bez mé pomoci byste byl dávno na pravdě boží!" křikla zlomyslně. Zahnal ji do úzkých a ona začala dštít síru. Až příliš ji ten člověk nebyl lhostejný, cítila to uvnitř a bála se toho.
Michael nevěřícně zalapal po dechu. Podpásovka, kterou nečekal. Od osoby, která opanovala jeho srdce. Cítil se zrazen a podivně podveden. Dokázala hrát stejnou hru jako on a zachovat si vnitřní klid. Nehodlala ustoupit. Michael však také ne. Měl rád výzvy a toto byla největší výzva v jeho životě.
Přistoupil k ní ještě o několik kroků. Zer - Jin opět couvala, ale po několika krocích narazila zády na stěnu a nemohla dál. Podivně zlomyslně ho to uspokojilo.
"Ale já se nevzdávám, Zer - Jin! Zjistím o vás informace, které chci vědět!!" pronesl polohlasně. "Ostatně jste můj zaměstnanec a já jako váš šéf o vás musím vědět všechno!" dodal vítězoslavně a dříve, než stačila cokoli pronést, seskočil ze zídky a nabubřelým krokem se vydal směrem do domu. V hlavě mu vyrašil plán, který hodlal příští den uskutečnit.
Zer - Jin si úlevně oddechla po jeho odchodu, avšak okamžitě začala přemýšlet, co na ní vymyslí. Brzy dospěla k závěru, že se jen nabubřele chvástal a nic z toho nebude. S tímto pocitem se odebrala do domku. Potřebovala spát a připravit se na zítřejší dlouhý den.

Povídka 2015 - kapitola devatenáctá

27. ledna 2015 v 19:21 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Zer - Jin střežila Michaelovu residenci už přes měsíc. Doposud nikdo netušil, že se zde zdržuje. Přes den využívala svou důmyslnou skrýš, přes noc se sem tam odvážila projít po pozemcích Neverlandu, nicméně pouze v případě, že byl všude okolo klid a hrozba vyzrazení se tudíž snížila na minimum. Zer - Jin nejčastěji volila chvíle, kdy celý dům zel v temnotě, soudila tedy, že všichni spí. To se při Michaelově denním rytmu stávalo velmi zřídka, ale Zer - Jin si nestěžovala. Během nocí Michaela bez jeho vědomí a nepřímo poznávala a dostávala se hluboko do jeho vědomí. V noci totiž velmi často odcházel do studia, kde otevřel dokořán okno a poté tančil a zpíval, tvořil a komponoval. Ale také občas mluvil sám pro sebe a někdy ronil slzy bolesti a vyčerpání. Zer - Jin toto mlčky pozorovala, sedíc potichu na svém místě a utvářela si představu o svém zaměstnavateli. Došla k závěru, že má co do činění s velmi citlivým a vnímavým tvorem, který se, pokud je sám, nezdráhá dát najevo veškeré lidské emoce. Někdy byl smutný a beznaděj z něj přímo sálala a stejně to měl i s radostí. Pokud se mu podařilo napsat píseň, která se mu zamlouvala, dokázal se hodiny a hodiny neúnavně radovat. Bohužel poté další hodiny tvrdě dřel a připravoval choreografii, nehledě na zdraví. Zer - Jin v těchto chvílích rozčileně poposedávala na svém improvizovaném betonovém sedátku a v duchu mu spílala a nadávala i sobě, že ho na škole důrazně neupozornila, že má zvolnit tempo. Jenže v té době ještě netušila, že má tu čest s workoholikem. Na druhou stranu se jí tato jeho vlastnost zamlouvala, sama byla workoholik a bez svého umění neudělala jediný krok.
Pozorovala ho denně, ve dne hlídala okolí a kontrolovala, zda se do objektu nevloupe někdo nepovolaný - potencionální ohrožovatel. Byla velmi soustředěná, mlčenlivá a bedlivá. Večer se potichu jako duch odebrala do domku, kde se umyla, pojedla, něco nového nastudovala, zacvičila si, převlékla se a vydala se na noční. Vyhoupla se na ochoz, usedla na betonovou vyvýšeninu a čekala. Nehnutě, jako svíce. Meditovala. Kolem jedenácté večer se v domě rozsvítilo stropní světlo a za oknem, na které měla Zer - Jin přímý výhled, se mihl stín. Postava. Byl to Michael. Přešel k oknu a otevřel obě jeho poloviny dokořán. Zavřel na moment oči a nechal vítr, ať si pohrává s jeho vlasy. Zer - Jin právě v tomto momentě procitla a otočila hlavu. Dívala se přímo na něj, zkoumavě ho pozorovala. Oči jí ztmavly a panenky se rozšířily. Její smysly se zbystřily. Byla připravena vnímat jakýkoli pohyb okolo, který by znamenal hrozbu. Hrozbu pro něj.
Michael mezitím zašel zpět do místnosti a pustil hudbu. Za tu dobu znala téměř všechny jeho písně a chtě nechtě si je zamilovala. Fascinoval jí jeho tanec. Velmi se podobal sestavám bojovníků na její škole. Tančil a zpíval až do úmoru. Jeho hlas byl třpytivý a plný citu, jeho pohyby promyšlené.
Vzal jsem svou holku na sobotní mejdan
"Je tady ta holka s tebou?" "Jo, jsme jako jeden a jsme stejní."
Teď už věřím na zázraky, a jeden zázrak se stal dnes v noci

Ale jestli chceš být mojí holkou
tak je jedno, jestli jsi černá nebo bílá

Otiskli moji zprávu v Sobotním ránu
Musel jsem jim říct, že nejsem horší než ostatní
A mluvil jsem o rovnoprávnosti, a to je pravda, buď se mýlíš, nebo je to tak

Ale jestli chceš být mojí holkou
tak je jedno, jestli jsi černá nebo bílá.
Zpíval a velmi se soustředil na bezchybný výkon. Co na tom, že si zpívá jen sám pro sebe. To bylo to, co si celou dobu myslel. Ani by ho bývalo nenapadlo, že má už přes dva měsíce pravidelného diváka. Cítil se podivně povznešeně a v dobré náladě. Příprava dalšího alba šla prozatím dobře, inspirace nevyschla, neustále měl plnou hlavu nápadů. Ano, nemohl už zase spát, ale to mu nevadilo. Důležitý byl výkon a ten předváděl bezchybný.
Do místnosti vešel Wayne, jeho bodyguard. Michael po něm hodil okem, přešel k přehrávači a vypl hudbu.
"Potřebuješ něco, Wayne?"
"Michaeli, jsem tu kvůli Billovi. Jeho žena má za pár dní termín a Bill by chtěl být u ní."
"Ale pochopitelně, jen ať jede! On je stále tady? Myslel jsem, že odjel už včera."
"Ne, ještě neodjel. Nechtěl nás tu nechat jen ve třech, když dneska přijelo tolik dětí s rodiči!"
"To neměl dělat, měl odjet už včera. Co by se mi mohlo stát? Jsou to jen bezbranné děti!"
Zer - Jin seděla na ochozu a vše poslouchala. Těmto rozhovorům nevěnovala pozornost. Tu upoutalo něco jiného. Kolem nosu jí přeletěl malinký ptáček, sotva větší než kaštan. Ten samý ptáček, co kdysi zaujal Michaela. Zer - Jin na chvíli ztratila pozornost, vystřelila ze svého úkrytu a lapila ptáčka do dlaní. Ten se svíjel a bušil křidýlky. Zer - Jin ho však držela pevně. Jemně, ale pevně. Po chvilce maloučko rozevřela dlaně a ptáčka si prohlížela. Usmála se. Ani nepostřehla, že stojí uprostřed zídky, naprosto mimo svůj úkryt.
Někdo si toho ale bohužel všiml. Byl to Wayne, jehož pozornost od dialogu odpoutal pohyb v okně. Zahlédl postavu, kterak se prochází po zídce Neverlandu a něco špitá do dlaní. Hlavou mu proběhla myšlenka - vrazi. Jdou po Michaelovi!!! Zatmělo se mu před očima a tiše řekl:
"Ano, děti možná bezbranné jsou, ale někteří parchanti si nedají pokoj nikdy!"
"Wayne, cože? O čem to …?" Michael se nestačil zeptat, Wayne vystřelil ze studia a zuřivě začal pískat na píšťalku. Ta měla v krušných chvílích co nejrychleji svolat všechny bodyguardy. Michael zůstal stát jako opařený uprostřed studia a díval se z okna, kde čekal co nevidět zahlédnout Wayna.
Bodyquardi se sešli velmi brzy. Wayn ukázal na část zídky, kde stála Zer - Jin, která si již všimla, že se dole pod ní cosi děje. Zahlédla skupinu čtyř obrů, kterak si to šinou přímo k ní. Neuvažovala nad tím, že by jí přišli cokoli udělat, předpokládala, že Frank alespoň jim řekl, že je tu. Šeredně se mýlila. Po chvíli jí začalo být divné, že ti muži vůbec nic neříkají, jen zlostně supí přímo k ní. Vylezli na zídku asi o deset metrů dál a vyndali obušky. Zer - Jin urychleně vypustila ptáčka z dlaní a připravila se do mírně výbojné pozice.
"Hej, vy tam? Co tam děláte?!" zakřičel Bill.
Bez odpovědi. Zer - Jin měla v popisu práce zůstat neviditelná a neodhalená, proto jí ani nepřišlo na mysl promluvit a prozradit se. Stála nehybně zahalená do tmy a vyčkávala. Jenže Bill byl v ten moment velmi nervózní, jeho žena v tu dobu již rodila a on u ní nebyl, proto ho ani nenapadlo vyzvídat, kdo ta osoba je. Prudce vystřelil proti Zer - Jin s napřaženým obuškem. Zer - Jin vyšvihla salto a vykopla Billovi obušek z ruky. Cítila se podvedená a nedoceněná. Tak ona tady nasazuje krk pro jejich ochranu a tohle má být výraz vděku?! Prudce Billa uhodila do prsou, ten se zakymácel a spadl na zadek.
Michael v té chvíli koukal z okna a celá situace mu připadala tragikomická. Jeho bodyguardi bojují na zídce s jedním malinkým člověkem, který je lehce přelstil. V momentě, kdy ten neznámý vyšvihl salto vzad, v Michaelově hrudi se zastavilo srdce a mozek na chvíli přestal fungovat. Způsob, jakým neznámý předvedl piruetu ve vzduchu, mu byl více než známy. Zer - Jin!!! To byla Zer - Jin na té zídce!!! Přišla sem neohlášeně v noci a jeho bodyguardi jí ohrožují. Jako o překot vyrazil ze dveří domu a hlasitě volal:
"Nechte toho!!! Wayne, Bille, ne!!! To je Zer - Jin!!! Nechte ji být!"
Jenže bodyguardi nevěděli zhola nic o žádné Zer - Jin, viděli před sebou jen drobnou útlou dívku, kterak je tu všechny náramně zesměšňuje. Právě kopla Wayna do holeně a ten s žuchnutím spadl na záda.
Celá situace by se možná vyřešila vysvětlením … nebýt Billa a Michaela. Michael neustále něco křičel a snažil se k nim co nejrychleji doběhnout a Zer - Jin v momentě, kdy zaslechla své jméno z Michaelových úst, ustala na moment v boji, vyhledala jej pohledem a to byla její zkáza. Bill měl rudo před očima. Není tam, kde by měl být a místo toho tady bojuje s nějakým prckem, který si ho jen tak dovoluje zesměšňovat. Velmi prudce a rychle vstal, využil momentu, kdy se neznámý plně nesoustředil a vytáhl z opasku kapesní nůž. Rozmáchl se jím a neminul.
Zer - Jin zaplavila náhlá vlna bolesti, která vystřelila z oblasti pod klíční kostí. Chopil se jí zpětný ráz a ona se s vyjeknutím odrazila dozadu a narazila s velkou silou do betonové zdi za sebou. Sesunula se téměř bezvládně na jedno koleno a prudce vydechovala. Rukou se chytila za dlouhou, krvavou, rozeklanou ránu a chvíli na ní nechápavě hleděla.
Michael zděšeně vykřikl a bodyguardi jakoby zkameněli na místě. Zer - Jin se pootočila a věnovala Michaelovi pohled, který mu málem vyrval srdce z hrudi. Byl to pohled plný bolesti a nekonečných výčitek. To ty za tohle můžeš, říkal ten pohled.
Michael byl už u zídky a jal se na ní šplhat a přitom neustále opakoval dívčino jméno. Měl oči plné slz a nesmírně se styděl.
"Ach bože, co jste to udělali?!! Zer - Jin!! Je mi to tak líto!!"
Než však stačil vylézt nahoru a přispěchat k ní, Zer - Jin se vratce postavila na nohy, podívala se všem bodyquardům s výsměchem do očí, mlčky se rozběhla po zídce a těsně před jejím koncem se odrazila do vzduchu, opsala v něm piruetu a dopadla na všechny čtyři na zem před brány Neverlandu. Při dopadu na ruce bolestně vyhekla. Vstala a potácivě se rozběhla směrem k lesům obklopujícím parcelu.
Michael mezitím vylezl na zídku, a když zjistil, že Zer - Jin tu už není, rozběhl se za ní. Byl by snad i skočil dolů, nebýt Wayna, který ho pevně chytil okolo hrudníku a tím ho zadržel. Michael křičel z plných plic:
"Zer - Jin, ne!!! Neutíkej! Prosím! Já to nechtěl!! Neodcházej!!" Křičel a plakal zároveň.
Zer - Jin zabíhala hlouběji do lesa a plakala také.

Povídka 2015 - kapitola osmnáctá

26. ledna 2015 v 21:33 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015

Drahé dámy, dnešní zkouška z biochemie dopadla dobře, tak tedy přídávám celkem dlouhý dílek :-)
Frank ještě nějakou chvíli postál ve dveřích a poté se pomalým krokem vydal přímo k Zer - Jin.

"Slyšel jsem na vás tady od Mistra jen samou chválu. Velmi mě těší." pronesl a nastavil ruku k potřesení. Zer - Jin si jeho ruku chvíli prohlížela, původně chtěla pozdravit tradičním čínským způsobem, ale pak si to rozmyslela a stiskla Frankovi pevně ruku.

"Tak půjdeme, ne?"

Zer - Jin přikývla a otočila se na Mistra. Ten se na ni usmál a položil jí ruce na ramena.

"Drž se, Zer - Jin. Vždy měj na paměti vše, co jsem tě učil a vštěpoval ti. Jsi to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat a jsem na tebe nesmírně hrdý. Pokud tě bude někdy něco trápit, vždy se můžeš vrátit sem a zde najdeš svůj domov. Teď už ale jdi, nemáš času nazbyt."

Zer - Jin si prohlížela Mistrův obličej, po chvilce se nahnula a políbila ho zlehka na tvář. Poté se od něj odtáhla, složila ruce křížem na prsa a hluboce se svému Mistrovi uklonila.

Narovnala se a otočila čelem k Frankovi, který vše pozoroval s nesmírným zaujetím. Vydala se jeho směrem, neotočila se a nepohlédla zpět.

Vykročila vstříc novému poslání. Začala novou etapu svého života.


*

Cesta na Neverland, výsostné vlastnictví Michaela Jacksona, jim trvala několik hodin. Od školy jeli na letiště autem a odtud vrtulníkem až na pozemky Země Nezemě.

Frank se obával dívčiných reakcí z jízdy autem a letu letadlem. Obyvatele Číny vždy v duchu přirovnával k zpátečníkům, kteří znají jen své lékařství a mlácení hlava nehlava, ale kteří nemají pranic společného s výstřelky moderních technologií. Proto nastupoval se Zer - Jin do auta s mírnou nervozitou usazenou v okolí žaludku. Zer - Jin však nejevila pražádné známky strachu nebo hysterie. Pohodlně se usadila na sedadlo spolujezdce a celou cestu klidně vyhlížela z okna a pozorovala ubíhající krajinu. Po celou dobu nepromluvila ani slovo a v letadle se to o nic nezlepšilo. Mlčela a zdála se býti naplno ponořena do svých myšlenek.

Za šest hodin od nástupu do auta přistávalo soukromé letadlo patřící společnosti MJJ production na trávu pozemku Neverland. Frank vstal a otevřel dvířka, ven vykopl schůdky, po kterých Zer - Jin bez větších problémů sešla dolů. Rozhlédla se kolem a hrubě zhodnotila situaci.

Teprve, když se procházeli po vyštěrkované cestě, se Frank odvážil promluvit.

"Toto je Neverland. Lépe řečeno jeho severní část. Je to obrovský pozemek o rozloze 12 000 hektarů. Přivezl jsem vás dnes z toho důvodu, že šéf je pracovně mimo domov. Vlastně tu není vůbec nikdo."

Zer - Jin mlčela a rozhlížela se. Její mozek pracoval naplno. Vyměřovala každý centimetr a vypočítávala, která místa budou pro její úkryt nejlepší. Potřebovala několik lokalit, odkud bude možné pozorovat dění kolem a přitom zůstat neviditelná.

"Najali jsme vás, protože můj šéf už léta potřebuje někoho, kdo bude jeho osobním strážcem a přitom o něm nebude nikdo vědět. Budete jeho očima, těma čistýma a bdělýma očima, on ty své často schovává za slunečními brýlemi."

Zer - Jin přikyvovala.

"Kde budu bydlet?" zeptala se tiše.

"Támhle vzadu mezi stromy je malinký dům, Michael tam téměř nechodí, je to, jako kdyby skoro neexistoval. Tam vás ubytuji."

Procházeli se kolem domu a Zer - Jin se neustále rozhlížela.

"Smím se zeptat, co hledáte? Třeba bych vám mohl pomoct."

"Ne, nemohl. Hledám místo, odkud uvidím do domu, na dům i na pozemky a přitom zůstanu očím skryta."

Frank mlčel a nechal ji pracovat. Náhle se rozešla směrem k neuvěřitelně roztodivně košatému stromu, který byl vysazen přímo naproti vysoké zídky.

"To je ono!" vydechla a s rozběhem se vyhoupla na zídku a ladně na ní přistála. Frank se tvářil nechápavě.

"Chcete žít na stromě?!"

"Pochopitelně. Přes den v koruně stromu, v noci hlídka na zídce."

Frank vyprskl smíchy. Tuhle podivně vtipnou větu pronesla s takovou vážností, až se dopustila humoru. Frank se nemohl přestat chechtat.

"Promiňte, jak že se jmenujete?"

"Zer - Jin."

"Tak tedy, Zer - Jin, my vás nepřijali proto, abyste lezla po stromech a po zdech. Chceme neviditelného bodyguarda."

Zer - Jin se odrazila od zídky, opsala ve vzduchu půlobrat a doskočila na zem těsně vedle Franka. Ten o překot zacouval, zakopl o vlastní nohy a žuchnul sebou na zem.

Zer - Jin si ho ze své výšky prohlížela.

"Proč jste mě sem přivedl?"

"Abych poskytl Michaelovi ochranu."

"A proč právě ode mne?"

"Protože jste nejlepší!"

"A věříte mi?"

"Pochopitelně …"

"Tak věřte i tomu, co dělám a budu to dělat dobře."

Frank se supěním vstal a oprášil si kalhoty. Zadíval se na Zer - Jin.

"Dobrá. Budu vám důvěřovat. A vy nám na oplátku pomůžete již dnes odpoledne. Michael se za několik hodin vrátí, ale odpoledne chce zajít do sirotčince sídlícího pár minut chůze odtud. Půjde pěšky spolu se svými bodyguardy a jistě bude v obležení několika stovek fanoušků. Vy budete opodál monitorovat prostor a zajistíte, aby se mu nic nestalo. Jasné?"

"Ovšem."

"Nyní pojďte, zavedu vás do toho malého domku támhle. Abyste se mohla připravit."

Zer - Jin ho poslušně následovala a začala se mentálně připravovat na večer. A také na to, že znovu uvidí Michaela, byť jen zdálky a bez možnosti navázat s ním kontakt.


*

Michael se právě vracel z Los Angeles, z předávání hudebních cen. Nechtělo se mu, byl ale žádán tak urputně, až nakonec svolil. Byl v poslední době pln energie, kterou se mu však nějakým způsobem nedařilo správně ventilovat. Byl jí neustále tak přeplněn, až ho to vyčerpávalo. Cítil se fyzicky nesmírně unaven a bez nálady. Tu mu dokázal navodit uměle pouze tanec a tvorba nových singlů. Často trávil celé noci ve studiu a zkoušel nové taneční kreace. Opět nespal. Opět nemyslel na svůj zdravotní stav a posílal tak veškerou Zer - Jininu práci vniveč. Pracoval a dřel do úpadu. Některým zvykům se jen stěží odnaučuje.

Seděl právě v limuzíně, která ho vezla k branám Neverlandu. Vyhlédl z okna. Byl na svůj Neverland nesmírně pyšný. Další věc, kterou považoval za vynikající produkt své neustále plně pracující mysli. U brány se tlačily masy lidí. Obdivovatelé a fanoušci. Myslí mu rychle přeběhla paranoidní myšlenka, která se týkala zbraní ukrytých v kapsách bund. Ale to už šofér zastavil těsně před branou a kolem auta se začali shlukovat lidé. Občas mu z toho bylo úzko. Miloval své fanoušky, ale oni, zdá se, jeho milovali v mnohem destruktivnější rovině. Dokázali by jej bez mrknutí oka ze vší té lásky poklidně ušlapat. Všechno z obrovské dech beroucí náklonnosti.

Vystoupil z auta a otevřel paraple. Mělo jej chránit před spalujícími paprsky slunce. Nasadil si sluneční brýle a usmál se. Lidé okolo začali tleskat. Mírně zvedl pravou ruku a pozdravil je. Poté se pomalu vydal na cestu. Jeho cílem byl nedaleký dětský domov, kam se chystal přinést celou hromadu lásky, které byl schopen. O věcných darech pro děti ani nemluvě. To byla samozřejmost, na kterou nikdy nezapomněl. Bylo mu dětí z dětských domovů nesmírně líto. Často pro ně po nocích ronil slzy a smáčel jimi svůj polštář, který v tu chvíli právě pevně svíral v náručí. Nejraději by si všechny ty děti adoptoval a odvezl s sebou na Neverland. To pochopitelně nebylo možné, proto alespoň Zemi Nezemi neomezeně zpřístupnil všem těžce nemocným dětem. I těm ostatním, pokud o to měly zájem.

Pomalu se šinul i se svými bodyguardy vpřed, když tu najednou jeho pozornost zaujal nějaký pohyb napravo od jeho hlavy. Otočil se tím směrem a stihl spatřit odlétajícího drobounkého ptáčka, který ve vzduchu opsal piruetu a v okamžiku, kdy se objevil, opět zmizel. Michael se pousmál a v tu chvíli si vzpomněl na Zer - Jin a její drobný úsměv, který se jí na tváři objevoval tak zřídka. Byl něco jako tento drobný opeřenec, jakmile se objevil, tak hned zmizel. Vzpomínka na Zer - Jin jej zabolela u srdce. Žaludek se mu stáhl smutkem. Celou dobu se držel Frankovy rady a doufal a věřil, dokonce se v duchu modlil k Bohu, jen aby ji směl ještě někdy spatřit a poděkovat jí za péči, kterou mu poskytla. Chtěl jí vypovědět, že byla první osobou v jeho životě, jež se o něj starala nezištně a pravděpodobně i bez tušení, kdo on ve skutečnosti je. Doufal takto celý měsíc. Po měsíci přišla apatie a po dalším měsíci hořké smíření s tím, že Frankova rada zkrátka nezabrala a on jí už nikdy nespatří. Přitom mu v mozku stále hlodala nepříjemná touha: Kéž by zde byla se mnou. Zle si odfrkl sám nad sebou - blázne!!

Jenže Zer - Jin tam byla. Byla mu v tu chvíli blíž, než by si kdy dokázal představit nebo doufat. Stála na vysoké zídce obklopující Neverland a sledovala ho ostřížím zrakem. Poznala jej, jakmile vystoupil z auta, ačkoli byl zakryt deštníkem už při výstupu. Jeho postavu a houpavý krok by poznala kdekoli. Když opustil prostor okolo limuzíny a vydal se pomalým krokem k západu, vyšvihla se na nejvyšší úroveň zídky a schovala se za větve košatého stromu. Splnila tím dva veledůležité elementy - měla přehled o všem, co se kolem Michaela dělo a přesto byla naprosto neviditelná. Nespatřil by jí ani ten, kdo by se velmi upřeně zadíval na místo, které právě obývala.

Zjistila, že jej pozoruje až nezdravě bedlivým způsobem. Srdce jí divoce bušilo a tak zůstat klidná a pokud možno nehybná dávalo velkou práci. Přistihla se při tom, že by byla ochotna vystartovat na každého, kdo by se odvážil byť jen přiblížit do jeho soukromé zóny. Žasla sama nad sebou a nerozuměla si, velmi jí to znervózňovalo.

Vše ale nasvědčovalo tomu, že tato vycházka dopadne dobře a nic zvláštního se nepřihodí. V momentě, kdy se skupinka ocitla příliš daleko od Zer - Jinina ostřížího zraku, seskočila ze zídky a jakoby nic se začala šinout ke skupince, jako by se k ní přichomýtla náhodou. Pozorovala velmi soustředěně všechny okolo, zejména Michaela, který mezitím došel k bráně sirotčince, která byla otevřena dokořán a k jeho nohám se sbíhaly děti všech možných ras i barev kůže. Vypadaly nesmírně šťastně, ostatně stejně tak i Michael. Všechny je začal o překot objímat a rozdávat dárky. Na oplátku přijímal polibky na tvář i na ústa a mnoho, skutečně mnoho květin. Fanoušci vše pozorovali s velkým dojetím, a co chvíli tleskali.

"Miluji vás!" vykřikl Michael. Další salva potlesku.

"Je velmi důležité přemýšlet o našich dětech a zasadit se o to, aby jich v takovýchto ústavech skončilo co nejméně, nejlépe vůbec žádné!"

Všichni byli tak unešení Michaelovými slovy, že si nikdo ani nevšiml muže, který se nenuceně pohyboval mezi skupinou fanoušků a velmi nápadně se snažil být nenápadný. Tedy, to on si myslel, že si jej nikdo nevšiml. Jedna dívka ho pozorovala už hodnou chvíli, připravena zakročit, až něco udělá. A také udělal. Velmi nenápadně strčil ruku do kabelky jedné z dam a v momentě vytáhl její peněženku a chystal se s ní utéci. Bohužel pro něj se k němu neslyšně přikradla Zer - Jin a velmi tiše a klidně špitla:

"Vraťte to zpátky!"

Muž s sebou cukl. Opatrně se podíval za sebe, a když zjistil, že za ním stojí mladá dívka, úlevně se pousmál a pravil:

"Proč bych to měl jako dělat?! Tady mi nic nehrozí, úplně klidně si tu peněženku odnesu!"

"Ne, neodnesete! Radím vám dobře, vraťte to zpátky."

"Nebo co?" odfrkl posměšně. Zer - Jin prudce vystřelila ruku, chytila do ní mužovu pravačku a tvrdě mu ji zkroutila za záda. Udiveně vyjekl. Naštěstí se všude právě rozléhal potlesk, který jeho výkřik zahlušil.

"Au, to bolí!!! Pusťte!" sténal muž, nyní již předkloněn, aby co nejvíce ulevil pohmožděné ruce.

"Až to vrátíte zpět!"

Muž urychleně zdvihl ruku i s úlovkem a peněženku vrátil dámě do kabelky. Velmi profesionálně a bez možnosti povšimnutí. Zer - Jin okamžitě muže pustila a ten se s heknutím svalil na zem na jedno koleno.

"Děvko!" vykřikl šeptem.

"Koukej odsud zmizet nebo si to s tebou vyřídím a to už bych nemusela použít ruce, ale tohle!" Poodhrnula cíp kabátu, kde se zaleskla střenka nože. Muž vykulil oči, bezhlesně se zvedl a utíkal pryč. V pravou chvíli, dalo by se říci, neboť Michaelova návštěva právě končila, chystal se tedy vrátit zpět na Neverland a to byl pro Zer - Jin signál, aby odsud urychleně zmizela - bez povšimnutí.

Otočila se a rozběhla se směrem k Neverlandským zídkám, svému výchozímu stanovišti. Michael se skupinou obdivovatelů byl teprve v půlce vzdálenosti mezi dětským domovem a vlastním domovem, když Zer - Jin obratně šplhala po betonové zídce, ladně na ni přistála a schovala se na své místo. Cítila se všelijak. Vítězoslavně, neboť zabránila krádeži a provinile, protože poprvé v životě použila násilí mimo zdi své školy.

Michael se naproti tomu cítil podivně spokojeně a příjemně. Jako by byla Zer - Jin nablízku. Usadila se mi v srdci a jde mi snáz si ji vybavit, pomyslel si. A ta návštěva u dětí dopadla skvěle, pochvaloval si. Teď zbývá dojít domů, zavřít se ve studiu a komponovat.
Zer - Jin měla v plánu jej po celou dobu sledovat, kontrolovat a ujišťovat se, že mu nic nehrozí. Z jejího stanoviště za stromem to půjde skvěle.

Zlato!!!! :-P

25. ledna 2015 v 17:21 | MJJcreatePRODUCTION |  Vtípky a fotky (zdroj: Facebook)

Povídka 2015 - kapitola sedmnáctá

25. ledna 2015 v 11:07 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak, tento dílek je vlastně o ničem, pouhá spojovačka :-) večer možná přihraju díl o něco zajímavější :-)




Druhý den se Zer - Jin probudila velmi brzy. Ty dvě hodiny spánku jí spíš uškodily, než pomohly. Usnula až k ránu, celou noc balila a přemýšlela. Nejprve měla na Mistra nehorázný vztek. Věděl moc dobře, že jí Michael není lhostejný a kolik práce jí dalo vytěsnit ho alespoň částečně ze své hlavy, a přesto jí posílá tak blízko k němu. Postupně její horká hlava zchladla a ona začala uvažovat racionálně. Usoudila, že Mistr vlastně učinil správně, když jí vybral právě toto uplatnění. Je přece úplně jedno, u koho bude dělat Šedou eminenci, důležité je, že bude někde prospěšná. Dokázala si to nalhávat celou půlku noci, zatímco balila své věci. Jako první se pustila do balení bylinek, bez nich se cítila jen poloviční. Pečlivě každou uložila do měšce a stáhla stužkou. Dále se velmi dlouho a velmi soustředěně zabývala svým mečem. Očistila jej od Mistrovy krve, nabrousila jej a vyleštila. Zasunula ho do zlaté pochvy a i s ní byl uložen do podlouhlé skříňky opatřené zámkem. Uložila ji do kufru k bylinám. Poté si složila skromnou zásobu oděvů a bot a na postel si rozložila své jediné civilní šaty - úzké černé kalhoty a sněhobílou košili. Ulehla a snažila se usnout. Podařilo se jí to až nad ránem a dvě hodiny po usnutí již byla opět vzhůru.

Vstala a oblékla se. Cítila se v civilních šatech jaksi nesvá. Byla zvyklá na volné hábity, nikoli na tento úzký střih. Ošívala se a cítila se nervózně. Přistoupila k zrcadlu a upletla ze svých předlouhých hnědých vlasů puritánsky pevný cop. Hleděla na sebe do zrcadla a samu sebe propalovala černýma očima, ve kterých šlo panenky jen těžko rozeznat.

"Zer - Jin?" ozvalo se zdola z haly. Srdce se jí rozbušilo. Už je čas.

Naposledy se prohlédla v zrcadle a vydala se směrem pryč z pokoje. Kufr prozatím ponechala na svém místě. Odsunula levou polovinu dveří a narazila na Limu - Baje, v jehož tváři se zračil nesmírný smutek. Překvapeně na něj hleděla a ještě více vyvedená z míry se cítila, když ji zničehonic objal. Svíral ji pevně, velmi pevně. Zprvu nechala ruce volně svěšené podél těla, poté zlehka položila drobnou ruku na jeho plece.

"Ach Zer - Jin. Nastal čas rozloučení. Posílají mne do Evropy."

"A obor tvého uplatnění?" zeptala se Zer - Jin.

"Žádný není. Mám si nějaký najít sám."

Zer - Jin se od Limu - Baje odtáhla a zamračeně se mu zadívala do očí.

"Mistr ti nevybral obor tvé práce?!"

"Ne. Nepodařilo se mi ho porazit při zkoušce. Neztrestal mě smrtí, ale tím, že mě posílá bezprizorného pryč."

Zer - Jin se ještě více zamračila. Bylo jí Limu - Baje líto, ale proti rozhodnutí Mistra se nedalo nic dělat.

"A co ty, Zer - Jin?"

"Amerika. Mistr ze mě chce mít Šedou eminenci."

Limu - Bajovi se oči rozšířily překvapením. To byla ta nejvyšší hodnost, které může čerstvý absolvent dosáhnout. Usmál se na Zer - Jin.

"Moc ti to přeji, Zer - Jin. Jsem na tebe nesmírně hrdý. Pojď, Mistr tě očekává."

Oba vstoupili do obrovské vstupní haly, kde čekal Mistr. Uklonili se mu. Mistr si zkoumavě prohlížel Zer - Jininu tvář. Hledal v ní stopy smutku, popřípadě nenávisti k jeho osobě. Bál se, že se v Zer - Jin spletl. Že správně neodhadl dívčiny křehoučké city, které chovala k jeho americkému příteli a kterým se tak nesmírně bránila. Nevyčetl v jejím obličeji však ani zrnko nenávisti nebo zášti. Tvářila se pokorně a lehce nervózně. Usmál se v duchu. Ano, přesně takto by se tvářit měla. Není tak lhostejná. A čím více citu v ní naroste, tím dravěji bude pro dobro milované osoby bojovat.

"Máš sbaleno, Zer - Jin?"

"Ano, Mistře."

"Limu - Baji, opusť tuto místnost. Ty nejsi hoden býti zasvěcen do tajemství!" pronesl Mistr chladně.

Limu - Baj se zatvářil provinile a jal se s úklonami opouštět halu.

"Chci, aby zůstal, Mistře!" pronesla tiše Zer - Jin.

Mistr se na ni ostře podíval.

"Zer- Jin?!"

"Je to můj partner v boji, moje druhá polovina. Co mám vědět já, smí vědět i on."

Limu - Baj se zastavil a zíral na Zer - Jin s výrazem nezdolného a neutuchajícího vděku.

"Dobrá, Zer - Jin. Jak myslíš. Jistě je ti známo, proč jsme se zde sešli."

"Ano, setkat se s osobou, která mě dopraví na místo určení."

"Přesně tak. Tak tedy, tamhle stojí." Mistr ukázal za Zer - Jinina záda, ke dveřím. Zer - Jin se pomalu otočila. Ve dveřích, ležérně opřen o obrubeň, stál zavalitý muž s culíkem a doutníkem zasunutým v koutku úst.

"Zdravím vespolek!" zahuhlal Frank DiLeo.

Povídka 2015 - kapitola šestnáctá

24. ledna 2015 v 13:00 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Drahé dámy, další dílek je tu :-) Zuzy, mělas jako obyčejně pravdu a správně jsi odhadla situaci :-) máte se na co těšit, stejně tak i Mik :-)
Má maličkost se vám klaní ...
Zer - Jin bojovala s Mistrem už dlouhých 30 minut. Nic těžšího doposud nikdy neabsolvovala. Mistr se zdál být nadmíru klidný a pečlivě promýšlel každý atak. Zer - Jin byla zpočátku mírně roztěkaná a nesoustředěná. Čím více se snažila ponořit do boje, tím více jí hlavou probíhaly splašené myšlenky. Na Michaela, na jeho pobyt zde, na svůj život před nástupem do této školy, na Limu - Baje, který ji očividně miloval a také na Mistra a na to, že za několik dalších okamžiků vyřkne název místa a náplně jejího budoucího působení a ona se bude muset naposledy přizpůsobit a poslechnout.
Myšlenky jí vířily nekontrolovatelně hlavou a ona nebyla schopná zaměřit veškeré své smysly na boj. Výsledkem toho byl nerovný souboj. Mistr se otočil o 360° a silně udeřil svým mečem do toho Zer - Jinina. Fyzikální reakce byla tak silná, že se Zer - Jin prudce zakymácela a málem meč upustila. Jenže to nesměla, pokud nechtěla v příštím okamžiku čelit neozbrojená Mistrově meči, což by pro ni znamenalo jistou smrt. Vší silou tedy meč udržela, nicméně síla Mistrova úderu ji odhodila o pět metrů dál, kde narazila zády na zeď a s polohlasným vyjeknutím se sesunula na zem na jedno koleno. Oči klopila do země a prudce oddechovala.
"Dnes nejsi ve své kůži, Zer - Jin!" podotkl Mistr nepříjemným hlasem a obcházel kolem dívky pomalým krokem. "Správně bych tě měl za takovýto mrzký výstup ztrestat!"
Zer - Jin věděla, že trest by v tomto momentě neznamenal několik ran bičem, ale smrt. Setnuli by jí hlavu. Naprosto klidně by ji zabili na místě. Zer - Jin se do mysli vkrádala představa kutálející se lidské hlavy, její hlavy, a zbytek těla sesunující se bizarně k zemi. V tu chvíli v jejím nitru vyrostla obrovská masa vzteku. Zuřivost jí přímo lomcovala a nová vlna odhodlání vymetla z její hlavy poslední zbytky nejistoty. Použij svou hlavu k myšlení, Zer - Jin! Nabádala se v duchu. Použij ji, dokud ti ještě sedí na ramenou!
Pomalu vstala, ruce volně svěšeny podél těla, v té pravé pevně svírala jílec Sokolího letu. Pomalu ruku zvedla a zakotvila ji ve vzduchu asi na úrovni klíční kosti. Levou rukou spojila s pravou a nyní cele objímala jílec svého meče, jehož čepel skvěla připravena za její hlavou. Pohlédla na Mistra, který již stál též připraven.
"Ještě není konec, Mistře! Dokud mám všechny části svého těla pohromadě, není konec." Zašeptala výhružně.
Třikrát se pomalu nadechla a vyrazila proti Mistrovi. Nyní jí nepoháněla ani pravidla, ani poslušnost, nýbrž pouhý vztek. Zdálo se, jakoby se jí usadil v rukách. Vší silou se rozmáchla a čepelí meče mířila přímo na Mistrův krk. Ten však uhnul a čepel na poslední chvíli od svého krku odrazil. Ozval se cinkot kovů, velmi hlasitý. Útok Zer - Jin byl velmi agresivní, stejně neoblomný byl Mistrův odraz, oba meče se v rukou svých majitelů rozvibrovaly. Zer - Jin vyšvihla salto a dopadla měkce na obě nohy, meč horizontálně nad hlavou. Vibraci čepele Sokolího letu cítila až v útrobách. Otočila se čelem k Mistrovi a dvěma prsty přejela přes čepel. Hypnotizovala Mistra pohledem svých černočerných očí, ze kterých létaly jiskry.
"Podrobíš se, Zer - Jin!" zamumlal Mistr a opět se připravil k boji.
"Nikdy!" zašeptala Zer - Jin a vyrazila proti němu. Do poslední chvíle to vypadalo, že Zer - Jin povede tento atak při rozběhu a tím ho také ukončí. Mistr si to alespoň myslel. Zer - Jin však doběhla těsně k Mistrovi a než ten stačil cokoli vymyslet, odrazila se nohama od země a prolétla vzduchem nad Mistrovou hlavou. Dopadla na nohy, otočila se a než Mistr stačil tasit, rozmáchla se mečem a sekla jej do ruky. Mistrova tvář se zkřivila spíše překvapením než bolestí. Pohlédl na svou ruku. Zer - Jin dokončila otočku a zastavila čepel meče přímo na Mistrově krční tepně. Stačilo nezastavit rozmach včas a Mistrova hlava by se kutálela po zemi. Mistr stál prkenně, z levého ramene mu do hábitu prosakovala krev a na tepajícím krku cítil ostrý tlak. Byl vyveden z míry.
Zer - Jin odsunula meč z Mistrova dosahu a zkušeným chvatem jej velmi rychle zasunula do zlaté pochvy, kterou nosila zavěšenou na zádech. Prudce oddechovala. Mistr přistoupil k Zer - Jin, poklonil se jí a obřadně složil svůj meč k jejím nohám. Poklekl.
"Lipej - Pej se klaní své přemožitelce Zer - Jin." pronesl velmi hlasitě. Zer - Jin též poklekla, rozhodnuta vyslechnout si verdikt.
"Zer - Jin …" začal Mistr. "Vybral jsem ti místo tvého budoucího uplatnění."
Zer - Jin tiše naslouchala. Dech se jí pomalu uklidňoval.
"Slíbil jsem to již nepřímo našemu příteli, tomu, o kterého ses před několika dny tak svědomitě starala."
Zer - Jin zvedla prudce hlavu a zadívala se na Mistra.
"Vybral jsem tě jako ochránkyni jeho osoby i jeho domova. Budeš Šedou eminencí!"
Zer - Jin se zamotala hlava. Teprve před několika minutami složila svou poslední zkoušku a Mistr pro ni okamžitě vybere ten nejvyšší možný post.
"Šedou eminencí?" opakovala opatrně.
"Ano. Strávil jsem s tím mužem několik chvil a dozvěděl jsem se, že má obrovský dům a že je neustále ohrožován násilím. Usoudil jsem, že potřebuje někoho, kdo se vyzná ve všech světových uměních boje a také někoho, kdo má jednu nevyčíslitelnou vlastnost."
"A to?"
"Umí být neviditelný! Nebude o tobě vůbec vědět Zer - Jin a přesto bude v naprostém bezpečí."
Zer - Jin uvažovala. Zprvu byla okouzlena a vzrušena z toho, že jej znovu spatří. Nyní se ale dozvěděla, že jej spatřit nesmí, pokud má mít její úkol smysl.
"A když odmítnu?"
"Zer - Jin, je to rozkaz. Poslední rozkaz, který ti kdy udělím a jsem si jistý, že ty ho splníš!"
Zer - Jin si vzdychla a uklonila se Mistrovi. Bylo rozhodnuto. Splní to, o co je žádána.
"Výborně, Zer - Jin. Včera jsem hovořil s jedním mužem, který k našemu příteli patří, přijede sem pro tebe. O této věci budou zpraveni pouze tři lidé - já, ty a onen muž."
Zer - Jin se znovu uklonila a pomalým, rozvážným krokem se vydala do svého pokoje. Chystala se balit na cestu.

Povídka 2015 - kapitola patnáctá

23. ledna 2015 v 11:13 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015

Drahé dámy, zde další spojovací dílek :-) děkuji vám za vlídné komentáře, neuvěřitelně mě ženou kupředu :-) jsem vděčná, že mi bylo umožněno vytvořit něco, co někoho zaujme :-)

Michael se vrátil na Neverland a velmi se snažil, aby se mu podařilo vrátit ve vší tichosti. Přiletěl v noci soukromým letadlem a přistál na střeše budovy. Vystoupil a zachumlal se do pláště, který ho měl ochránit před chladem. Přešel ke schodišti a začal po něm scházet dolů. Dával si záležet, aby byl co nejtišší a v duchu se modlil, aby na něj v domě nikdo nečekal. Nechtěl nikoho vidět. Byl až příliš plný dojmů z předchozích dní a hlavně měl plnou hlavu Zer - Jin. Celou cestu domů na ni myslel a nepustilo ho to ani tady. Zlobil se sám na sebe. Nepodařilo se mu jí obměkčit. Nic mu o sobě neřekla a přitom se tak snažil, aby mu otevřela své srdce. Zamyslel se. No, vlastně se zase tolik nesnažil. Styděl se. Vždy mu v navázání bližšího vztahu s dívkou zabrání ta jeho protivná vlastnost - stud. Posměšně si odfrkl sám nad sebou. Není divu, že jsi sám. Na některé věci máš asi tolik odvahy, kolik je na louce šafránu.

Pomalu sestupoval ze schodů a hlavu schoval do dlaně. Zdál se vyčerpaný. Snad vyčerpanější než před deseti dny. Tehdy to však byla fyzická únava, nyní to je únava psychická. Nechtělo se mu nic. Ani dýchat, ani nedýchat, ani pokračovat, ani nepokračovat. A hlavně se mu nechtělo odpovídat na dotěrné otázky médií a rodiny a čelit zkoumavým pohledům okolí. Chtělo se mu zalézt do temného kouta a ztotožnit se s Petrem Panem. Ve vší tichosti a beze slov.

Sestoupil z posledního schodu a otevřel dveře, které vedly do přijímacího salónu. V místnosti vládla tma a ticho. Oddechl si. Přece jen se jeho spolupracovníci neřídí stejnými biologickými hodinami jako on, jež obvykle o půlnoci ožívá a začíná tvořit. Byly dvě hodiny ráno, je logické, že všichni spí. Jak šeredně se zmýlil.

Nestačil si ani sundat plášť a přehodit ho přes opěradlo židle, když tu se v místnosti najednou prudce rozsvítilo světlo a jeho uzemnil hurónský mnohačetný výkřik:

"VÍTEJ DOMA!!!"

Lekl se, krve by se v něm nedořezal a začal se zmateně rozhlížet. Všude okolo něho se vznášely rozradostněné obličeje členů jeho týmu. Tanečníci, vokály, bubeníci. Snad všichni. Všiml si Jennifer, své dvorní kytaristky, Grega s úsměvem od ucha k uchu. Přišla dokonce i Karen, která na rozdíl od ostatních, nasadila spíše výraz bezmezné úlevy než radosti. Ta se však měla dostavit vzápětí. Cítil se nesvůj a jaksi brutálně vytržen ze svého klidu. Nesdílel jejich radost ani v nejmenším. Potřeboval nutně být sám. Tak nutně, že měl chuť to na ně vykřičet z plných plic. Nicméně se ovládl. Tedy, až do chvíle, kdy se ten kruh nepochopitelně radostných lidí začal kolem něho stahovat. Všichni na něj sahali, poklepávali ho po zádech a objímali ho. Nemohl to snést.

Náhle si ve skupině lidí všiml jediného člověka, který se nepřidal k všeobecné veselici, stál poklidně ve dveřích a opíral se o obrubeň. Byl to Frank.

"Miku, Miku, my jsme měli takový strach!! Kde jsi byl?! Proboha, co s tebou bylo?!" křičeli jeden přes druhého. Hlasitě. Nesnesitelně hlasitě.

"Prosím, dost!" pronesl stoicky klidně.

Všichni jako na povel ztichli a zírali na něj. Byl jiný. Stáhl se do sebe a uzavřel se. Byl nepřístupný. Poznali, že tím překvapivým vpádem sem to poněkud přehnali. Nenechali ho ani vydechnout, aklimatizovat.

"Prosím, dnes ne. Je příliš pozdě a já jsem unaven. Promluvíme si zítra, slibuji."

Každý z nich mu věnoval jeden pohled a poté se otočili k odchodu. Všichni včetně Franka.

"Franku?" zahučel Michael.

Frank se otočil.

"Zůstaň, prosím, s tebou hovořit potřebuji."

Frank poslušně vystoupil z řady a mlčky se posadil na židli vedle Michaela. Michael počkal, než všichni ostatní opustili místnost a pak započal velmi tiše konverzaci:

"Věděl bulvár, kde jsem, Franku?"

"Myslím, že měl jen tušení, Miku. Ten muž, se kterým se někteří novináři dávali do hovoru, je vždy velmi rázně vypoklonkoval pryč."

Michael přikývl. Dlouho mlčeli, potom se nesměle ozval Frank.

"Jak ses tam vůbec ocitl, Miku?"

"Sám to nevím přesně. Podle toho, co mi bylo řečeno, mě přivezli mí tanečníci." Michael zvedl hlavu a zadíval se na Franka. "Vy jste o tom nevěděli?"

"Neměli jsme tušení! Skončil koncert, tak jsme se šli podívat do tvé šatny, bylo nám divné, co tam děláš tak dlouho. A když jsme vešli, našli jsme převržený stolek s líčidly a rozbité zrcadlo s kapkami krve. Byli jsme šílení strachy. Karen chtěla ihned volat policii, ale zadržel jsem ji. Naštěstí se Randy s Evaldem brzy vrátili a vysvětlili nám celou situaci. Moc nás prosili, ať to ututláme a vyhlásíme, že jsi na dovolené."

Michael se uchechtl.

"Ano, dalo by se říci, že jsem byl na dovolené."

"Miku, starali se tam o tebe dobře? Vypadáš po tělesné stránce velmi dobře, ale jsi ztrhaný v obličeji."

"Starali se tam o mě skvěle …" prohlásil Michael dutě.

Když konverzace stagnovala dalších pět minut, Frank si povzdechl a vstal.

"Franku?" ozval se Michael tiše.

"Prosím?"

"Potkal jsem tam dívku …"

Frank se opět posadil a visel na Michaelovi očima.

"No … a?"

"Nic. Starala se o mě. Vděčím jí v podstatě za život."

"Jaká je, Miku?"

Michael se zasnil. Při pomyšlení na Zer - Jin se mu vyloudil na tváři úsměv. Frank se usmíval s ním.

"Je krásná, Franku, a tajemná. Velmi uzavřená a tichá …"

"Takže naprostý opak těch slepic, co potkáváš denně, chceš říct."

"Přesně tak, přesně!" vyhrkl Michael horlivě.

"A jak se jmenuje? Co dělá? Co si o tobě myslí? Tak mluv, zatraceně!"

"Jmenuje se Zer - Jin."

"A dál? Něco o jejím životě, její koníčky?!"

"Jmenuje se Zer - Jin a je to učednice bojových umění."

Frank si hvízdl. Zdál se být ohromen.

"Páni, tak bojová umění říkáš? Hm, velmi zajímavé!"

"Ano, až na to, že víc o ní nevím. A asi se také víc nikdy nedozvím, poněvadž nevypadala, že by mě chtěla ještě kdy spatřit." Oči mu zahalil stín smutku.

"Co ti řekla, když jsi odcházel?" zeptal se znenadání Frank. Michael se na něj překvapeně zadíval.

"Víš, Miku, u žen je nejdůležitější vždy ta poslední věta, kterou ti sdělí. Ta má váhu!"

"Řekla, že pokud budu věřit v naše shledání, tak se mi to vyplní …"

"Tak vidíš!" řekl Frank a měl se k odchodu.

"Počkej, Franku! Co jako vidím?!"

"No tak teď už víš, co máš dělat, že?" řekl Frank s úsměvem mezi dveřmi.

"Co?"

"Věř a víra tvá tě posílí!" řekl s úsměvem a zmizel. Michael se za ním díval a nemohl se ubránit úsměvu. Dobrá tedy, jdu do studia komponovat a u toho budu věřit.

Povídka 2015 - kapitola čtrnáctá

22. ledna 2015 v 19:18 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
ČÁST DRUHÁ
*
Dny ubíhaly závratnou rychlostí. Zer - Jin se svědomitě připravovala na svou zkoušku a Michaela se snažila vytěsnit ze své hlavy. Po několika marných pokusech se smířila s tím, že to pravděpodobně nebude možné. Následně se rozhodla vyzkoušet opačný přístup. Vybavila si jeho obličej vždy, když cvičila a pokoušela si jeho hlas spojit s klidem potřebným ke kvalitnímu boji. Tato metoda se jevila býti úspěšnější. Cvičila každou volnou minutu, zbytek dne a noc trávila studiem anatomie a soustředila se především na pohybový aparát. Mistr ji opět nepoznával. Byla to znovu ta smutná Zer - Jin smířená se svým osudem. Plně oddána boji a studiu. Navíc ke všemu, čím byla zaměstnána, si přibrala ještě studium boje se zbraní, pokročilou úroveň. Tato úroveň je velmi obtížná, varoval ji Mistr. Nedbala. Vytáhla ze skříně svůj, dávno zapomenutý, meč - Sokolí let a začala o něj přehnaně pečovat. Nabrousila jej a jílec vlastnoručně vyložila drahými kameny. Byla na svůj meč náležitě hrdá a uměla s ním neuvěřitelné kousky. Uměla dokonale propojit umění boje zblízka i se zbraní. Neměla konkurenci. Limu - Baj s ní dávno odmítl cvičit, věděl, že by byl poražen ostudným způsobem. Ale před Zer - Jin stále vězel poslední, avšak nejtěžší krok. Poslední zkouška. Boj se samotným Mistrem. Teprve úspěch v této disciplíně z ní udělá opravdovou bojovnici se vším všudy. Až poté bude moci opustit toto místo a vydat se na cestu, kterou jí určí Mistr. To byla poslední pravomoc Mistra vzhledem ke svému učni - právo vybrat mu místo budoucího uplatnění.
Na to Zer - Jin ovšem nyní nemyslela. Přemýšlela o zkoušce, která ji čekala za několik málo minut. Byla velmi nervózní, ale také velmi odhodlaná. Věřila si. Cítila se sebevědomě jako nikdy předtím.
Seděla v podřepu v hlavním sále, tom, kde se za několik málo okamžiků měla konat zkouška. Prohlížela si svůj meč a prsty zlehka pohladila čepel. Byla kromobyčejně ostrá. Stačilo by jedno rozmáchnutí a hlavy by padaly jedna vedle druhé.
Zezadu k ní přistoupil Limu - Baj.
"Zer - Jin?" začal opatrně.
"Ano?"
"Za deset minut začíná zkouška."
"Já vím."
"Jsi dostatečně připravena?"
"Více připravena být ani nemohu, Limu - Baji."
Limu - Baj si klekl přímo naproti ní. Zer - Jin mu pohlédla do tváře. Opět se začal utápět v té nekonečné černi jejích očí.
"Za několik chvil se naše osudy rozdělí, Zer - Jin. Pro každého z nás Mistr vybere zemi a náplň naší budoucí práce. Pochybuji ovšem, že nás někam pošle společně."
"Nepošle, Limu - Baji. To je proti předpisům zdejší školy. Každý musí jít svou cestou, každého osud zavede jinam."
"Naším osudem je náš Mistr, Zer - Jin."
"Nesouhlasím, Limu - Baji. Poslechla jsem vždy ve všem. Dělala jsem to, o co jsem byla požádána a pokud jsem to nesplnila na sto procent, dali mi zakusit, co to znamená selhat. Přesto si svůj osud vyberu sama."
Limu - Baj se na Zer - Jin zmateně díval.
"Budeš se protivit rozhodnutí Mistra?"
"V žádném případě. Nechám si určit místo uplatnění, ale až už budu tam, udělám to, co budu považovat za správné já, nikoli Mistr."
"Dobrá, Zer - Jin. Jen jsem ti chtěl říci, že ať už nás osud zavede kamkoli, vždy ti budu nablízku a přijdu na pomoc, pokud o mou pomoc budeš stát."
"To samé platí i u mne. Jsi druhá polovina mého bytí, Limu - Baji."
V tu chvíli se posuvné dveře místnosti rozevřely a do místnosti vstoupil Mistr. Oba naráz vstali a uklonili se. Mistr úklonu opětoval.
"Jsi připravena, Zer - Jin?"
"Ano." odpověděla tiše, avšak pevně.
"Chopme se tedy zbraně."
Zer - Jin se chopila svého meče, Mistr svého. Zaujali bojové postavení, tváří v tvář. Zbraně připraveny v pohotovosti. Tady nešlo o obyčejnou zkoušku mezi dvěma učni, boj s Mistrem znamenal boj na život a na smrt.
Zer - Jin se pustila do boje o vlastní život.

Vtípky u soudu aneb člověk se musí smát i když je mu uvnitř do breku

22. ledna 2015 v 11:23 | MJJcreatePRODUCTION |  Vtípky a fotky (zdroj: Facebook)

Překlad:

MJ: Promiňte?
Soud: Ano?
MJ: Můžu si vzít bonbón?
Soud: Když na tom trváte ...
MJ: Banán, jablko, pomeranč ... promiňte?
Soud: Hm?
MJ: Tam není jahoda!!!
Soud: ...
MJ: Počkejte, možná ji ... našel jsem ji!!!
Soud: Můžeme teď pokračovat?!
MJ: Pochopitelně, kde jsme to ....
MJ: Ach né, nemůžu tomu uvěřit! Promiňte?!
Soud: Co zas?!
MJ: To nebyla jahoda!
Soud: Zmlkněte už!
MJ: Ok.

Povídka 2015 - kapitola třináctá

21. ledna 2015 v 22:10 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015

Dny ubíhaly a Michaelovi už bylo natolik dobře, že vstal a začal v noci chodit po místní škole. Fascinovaly ho velké místnosti, které byly často vybaveny pouze dřevěnou lavicí a koberečkem. Byl naprosto unešený tímto prostředím. Velmi často sledoval Zer - Jin při tréninku a nemohl se na to umění boje vynadívat. Upřímně, nemohl se vynadívat především na ni. Byla tak lehká, vítr byl jejím velkým přítelem. Létala vzduchem, předváděla salta a otočky, uměla s tělem věci, které si lze těžko jen představit, natož je vidět. Byla na ní však vidět nervozita. Termín poslední zkoušky se rychle blížil. Ale to ho v tuto chvíli netrápilo tolik, jako to, že dnes již bude muset odejít. Odjet domů. Protáhl svůj pobyt z plánovaných sedmi dnů na deset a nyní už bylo opravdu na čase vrátit se a dát některé kariérní záležitosti do pořádku. Nechtělo se mu. Chtěl zůstat a poznávat místní zvyky. O tom, že z tohoto místa prýštila nezdolná inspirace pro písně, ani nemluvě. Nosil v hlavě náměty na šest písní a zdálo se, že další na sebe nenechají dlouho čekat. Chtěl však zůstat i kvůli Zer - Jin. Tajemné dívce, která si v sobě nosila mnohá tajemství, a on by je rád znal. Nezdálo se však, že by byla ochotna je s kýmkoli sdílet. Byla večernicí, ranní rosou - jen co se objeví, tak zmizí. Chodila neslyšně, s hlavou skloněnou k zemi, s rukama ukrytýma v nekonečných rukávech hábitu.

Zamrkal. Naposledy se podíval po Zer - Jin, která právě vysmekla perfektní salto vzad, a otočil se k odchodu. Chtěl ještě zajít za Mistrem a o něčem s ním pohovořit.

Procházel právě chodbou, když tu se za jeho zády ozval Mistrův hlas:

"Chtěl jste se mnou hovořit?"

Lekl se a cuknul sebou. Pomalu se otočil a nevěřícně na Mistra shlížel.

"Jak jste to věděl?!"

"Ne nadarmo mi říkají Mistr. Číst myšlenky je prioritní výsadou každého Mistra. Bez umění číst myšlenky nevychováme ani jediného bojovníka."

Michael zaujatě poslouchal.

"Ach, Mistře, nikdy nebudu moci dostatečně vyjádřit svou vděčnost za to, že jste se o mě postarali. Mé díky nebudou nikdy stačit!"

"Neděkujte mne, poděkujte Zer - Jin, ta se uvolila o vás starat."

Sotva postřehnutelně si vzdychl. Už se chystal říct, že Zer - Jin by byl děkoval do konce života, kdyby o to stála. Neřekl však nic.

"Dostatečný vděk nevyjádřím asi nikdy, ale toto by snad škole mohlo pomoci." řekl a podával Mistrovi několik papírů.

"Co je to?"

"Smlouva o koupi pozemku. Pozemek přiléhající k této škole je nyní váš. Koupil jsem ho pro vás."

Mistr na papíry chvíli zíral a potom zvedl pohled k Michaelovi.

"Pane, my vás nepřijali proto, abychom pak očekávali jakékoli odměny. Přijali jsme vás tu z čistě humánních pohnutek."

"Já vím a nikdy bych to nebral jako podplácení. Přesto to přijměte jako dar, udělá mi to ohromnou radost."

Mistr se pousmál a uklonil se.

"Dobrá tedy, přijímám. Vězte ale, že vám nezůstanu nic dlužen. Vymyslím způsob, jak se vám odvděčit."

"Ach, to ne. Nedělejte si škodu! Nechci žádné dary!"

"O darech nemluvím. Mluvím o něčem, o čem možná ani nebudete tušit, že máte, a přesto vám to přinese štěstí!"

Michael se zatvářil zmateně, ale to už ho Mistr vyprovázel ze dveří a před odchodem mu ještě řekl:

"Pokud budete někdy potřebovat mou pomoc, přijďte. Kdykoli. V této škole budete vítán!"

"Děkuji, Mistře!" řekl Michael a uklonil se tradičním čínským způsobem.

Michael těsně před odchodem narazil na Zer - Jin. Tvářila se nenuceně, přesto mohl spatřit, že se jí na tváři mihl stín smutku.

"Zer - Jin, velmi by mě potěšilo, kdybyste mě navštívila na mém ranči v Neverlandu." Začal tiše.

Bez odpovědi. Pouze si ho prohlížela.

"Velmi by mě potěšilo vás znovu vidět." Podotkl těsně předtím, než nastoupil do vozu, který ho měl odsud odvést.

Zer - Jin se mu uklonila a prohlásila:

"Pokud si to budete skutečně přát, možná se vám to splní …"

Ozvalo se zabouchnutí dveří od auta a vrat na hlavní bráně Wuhanské školy bojových umění. Zer - Jin se ladně vyhoupla na zídku a pozorovala odjíždějící auto. V srdci ji hlodal smutek. Nevěřila, že se ještě někdy potkají. Ona má své povinnosti zde a on jistě doma, v Americe. Krom toho, podle toho, co slyšela od Mistra, je to neobyčejně zaneprázdněný člověk. Ten na ni zapomene, jen co odsud odcestuje. Byla si tím jistá. Mírně ji to podráždilo, odrazila se od zídky a vyšvihla salto vzad. Dopadla měkce na obě nohy a rázně se vrátila do budovy, kterou považovala za svůj domov.
P.S. Touto kapitolou zakončuji první část příběhu :-)

Povídka 2015 - kapitola dvanáctá

20. ledna 2015 v 18:14 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, zkouška z forenzní genetiky úspěšně za mnou a tady další dílek :)
Ležel a odpočíval ani ne pět minut, když ho ozářil půlměsíc světla. Otevřel oči dokořán a čekal, co se bude dít. Chtěl, aby to byla Zer - Jin, ale připadalo mu, že do jejího příchodu uběhlo příliš málo času. A Zer - Jin chodila vždy na minutu přesně.
K jeho lůžku přistoupila postava, na obličej mu padl stín. Byl momentálně v nepříliš pohodlné pozici, nemohl se narovnat, natož vstát, proto jen mírně zvedl hlavu. Připadalo mu, že tajemná postava patří muži.
"Těší mne, pane. Omlouvám se, že jste mne musel nalézt v takto nevhodné poloze, ale momentálně se nemohu dost dobře pohnout!" začal se Michael o překot omlouvat.
Neznámý přiklekl k jeho posteli.
"Neomlouvejte se, pane. I mě těší. Mé jméno je Lipej - Pej, ale uvnitř těchto zdí mi neřeknou jinak než - li Mistr."
Michaelovi se oči rozšířily překvapením. Zer - Jin se několikrát o nějakém Mistrovi zmínila, netušil však, že je opravdový. Chvilku si muže prohlížel a pak pomalu vyřkl:
"Ano, pane …"
"Ach, prosím, říkejte mi Mistře. Jsem na to zvyklý."
Michael neřekl nic. Nedůvěřivě si Mistra prohlížel. Ten muž vykazuje tolik respektu, až z něj jde strach.
"Vím, kdo jste!" vypálil Mistr znenadání.
Michael sebou cukl a hlavu si položil do dlaní. Už je to tu. Poznali ho a buď jej začnou vydírat přes peníze nebo mu pohrozí, že ho vydají napospas médiím. S hořkou vyrovnaností v hlase se otázal:
"Ano? Tak v tom případě již zřejmě nemáme o čem mluvit, že? Když dovolíte, skočím si pro své věci a okamžitě zmizím."
Mistr se zatvářil překvapeně.
"O čem to mluvíte? Jaképak zmizím? Jste nemocen!"
"No pokud je vám známo, kdo jsem, musí vám být jasné i to, jaké hony na mě tam venku asi pořádají."
"Ach ano, již jsem měl tu čest několik stovek prapodivných tlup odsud odhánět. Nicméně nemějte obavy. Do tohoto prostoru se nikdo nepovolaný nedostane. Vycvičil jsem své studenty dokonale k tomu, aby ovládali některé triky, které vám nezasvěceným zůstanou skryty."
Mistr se pousmál. Michael se tvářil nanejvýš překvapeně. Párkrát zamrkal.
"Tak tedy- vy jste mě nepřišel vydat jim napospas?"
"Ach promiňte, co si to o mně myslíte?! Já sám jsem vás přijal a svěřil vás do rukou mé nejlepší studentky."
"Tak potom, proč jste přišel, pane?"
"Mistr, prosím."
"Ach omlouvám se, Mistře."
"Děkuji. Přišel jsem vám předat vzkaz."
"Vzkaz? A od koho je, prosím?"
"Od jisté Katherine Jackson. Jistě budete mít potěšení tu dámu znát."
Michael sebou trhnul a dychtivě vykřikl:
"Od matky! Ach, Mistře, co mi máte vyřídit?"
"Že má o vás neobyčejný strach. Nejen ona, ale celá rodina. Máte se ozvat, jakmile budete moci. A až to bude jen trochu možné, máte se vrátit domů."
"Ach, Mistře, děkuji vám za ten vzkaz. Kdyby se tak odsud dalo telefonovat, abych jí mohl říci, že se mám dobře."
"To by bohužel nešlo. Nic takového jako telefon zde nestrpím."
Michael si vzdychl. Byl opravdu zoufalý. V tuto chvíli si nepřál nic tolik, jako mluvit s matkou.
"Ale pokud budete chtít, můžete napsat vzkaz a já vyšlu některého ze svých poslů, který dopis doručí …"
Michaelovi svitla naděje. Dychtivě se na Mistra zadíval.
"To by šlo, Mistře?"
"Nepochybně."
"Děkuji vám, hned ten dopis napíši. Jak se vám mohu revanšovat?"
"Nepřišel jsem sem kvůli případnému vděku."
"Ach ano, já vím. Ale přesto bych vám rád vyjádřil vděčnost. Musí přece existovat něco, po čem vaše srdce prahne!"
"Jistě, po druhé škole bojových umění. Denně se sem hlásí stovky nových dětí a má škola už pomalu nestačí."
Mistr toto pronesl bezděčně a naprosto nepředpokládal, že by to neznámý muž mohl vzít na vědomí.
"Chápu." pronesl Michael co nejtišeji.
Mistr se k Michaelovi otočil čelem a mírně se poklonil. Do pokoje právě vstupovala Zer - Jin. Když zahlédla Mistra, složila ruce křížem přes prsa a hluboce se mu uklonila.
"Vidím, Zer - Jin, že tvá léčba je skutečně velmi účinná. Pacient vypadá o mnoho lépe."
"Děkuji, Mistře!"
"Zer - Jin, byl bych velmi rád, abys nezapomněla, že příští měsíc tě čeká závěrečná zkouška zde na škole."
"Vím, Mistře. Svědomitě se na ni připravuji."
"To rád slyším." podotkl Mistr a odešel.
Zer - Jin pohlédla na Michaela. Měřila si ho zkoumavě nabroušeným pohledem.
"Jak to, že nespíte?"
"Přišel Mistr předat mi vzkaz. Udělal mi velikou radost."
Zer - Jin zanechala jeho sdělení bez odezvy. Přistoupila k němu a přiklekla. Vztáhla ruce k jeho zádům a jala se vytahovat jehly, jednu po druhé. Činila tak velmi pomalu a soustředěně. Michael se snažil příliš se pod jejími doteky nechvět. Nikdy nic takového nezažil. Tato dívka za celou tu dobu promluvila sotva několik vět a v jistých ohledech je nepochybně zvláštní a nezdravě svázána řádem, ale on se v její přítomnosti cítil … nepopsatelně. Nervózně a uvolněně zároveň. Chtěl v jejích očích vypadat co nejlépe. Což se mu, nutno přiznat, zatím moc nedařilo. Prozatím se prezentoval jen jako napůl svlečený, nemocemi prolezlý cizinec. Uchechtl se.
"Necukejte sebou, prosím. Jinak to bude bolet."
"Omlouvám se. Já jen …"
Nedokončil. Zkoušel, zda projeví alespoň minimum zájmu a požádá o dokončení věty sama. Nestalo se tak. V duchu si povzdychl a vynadal si do oslů. Právě na tebe, naháči, je každý zvědavý! To, že jsi Král popu, neznamená, že se všichni zblázní, jen co tě uvidí. Někteří třeba … ani netuší, kdo jsi. Vykulil oči překvapením. To ho ani nenapadlo. Zer - Jin přece vůbec nemusí tušit, kdo je. Všechno tomu nasvědčovalo. Byl tak ponořen do svých myšlenek, že se téměř lekl, když promluvila:
"Co jen?"
V duchu se usmál a připsal si na svůj účet jedno malinké vítězství. Přece jen není tak lhostejná, jak dává najevo.
"Jen jsem si vzpomněl na můj život tam venku." pokoušel ji.
Neodpověděla. Dál soustředěně vyndávala jehly z jeho těla.
"Byla jste někdy za branami této školy, Zer - Jin?"
Žádná odpověď. Začínal mít vtíravý pocit prohry. Nesnášel prohrávat.
"Neřeknete mi o sobě vůbec nic, proč, Zer - Jin?"
Žádná odpověď, rychlá změna tématu z její strany.
"Hotovo. Jak se cítíte?"
"O mnoho lépe, děkuji!" řekl uraženě. Někdy byl jako malé děcko, rychle měnil nálady. Jednou byl na vrcholu euforie, jindy se smál jako blázen, velmi rychle se uměl urazit a taky zesmutnět.
Zer - Jin vstala a přinesla kalíšek s čajem. Napil se. Díval se jí hluboko do očí, pohled mu oplácela.
"Zer - Jin, já … já … já bych …" větu nedokončil. Zer - Jin mu položila dlaň pravé ruky na čelo a jemu bylo najednou příjemně teplo, cítil se velmi ospale a během minuty hluboce oddechoval.
"Spěte klidně." pronesla do ticha, zvedla se a ve vší tichosti opustila pokoj.

Povídka 2015 - kapitola jedenáctá

19. ledna 2015 v 15:48 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Probudil se uprostřed noci z lehkého spánku. Bylinky ho uspaly, ale jeho tělem proudil adrenalin. Toužil znovu spatřit dívku, Zer - Jin, a slyšet její hlas. Od doby, co odešla, se každou chvíli přistihl při tom, že napíná sluch a modlí se, aby už zazpíval páv. Cítil se o mnoho lépe, hlava ho už tolik nebolela. Rozhodl se, že se pokusí alespoň posadit. Usoudil, že mu to nemůže nijak ublížit, maximálně se mu zatočí hlava a upadne zpět na podhlavník. Pomalu se posunoval do sedu, když v tom si uvědomil, že ta dívka měla pravdu. Břicho na pravé straně ho silně bolelo. Jak to, že tomu nevěnoval pozornost?! To turné! zašeptal hlásek v jeho hlavě. To zpropadené turné, které ho nutí ignorovat jeho vlastní zdraví. Posměšně si odfrkl. Jsi zralý na odpis MJ! vysmíval se sám sobě. Koukni se na sebe! Rozseklá a popálená hlava, těžkosti s dýcháním, pochroumaná záda a kolena, rozsáhlý zánět v břiše, vitiligo a lupénka. Bože, kolik ti je?! Devadesát?!
"Ne, miláčku, je mi pouhých třicet let." Pronesl do ticha. "Třicet let v rodném listě, osmdesát let v kloubech a svalech. Bože, nejradši bych se neviděl!"
Chvíli poseděl, a když si uvědomil, že se mu nepřihoršilo, pokusil se vstát. To už tak snadné nebylo, podlomila se mu kolena a sesunul se zpět na lůžko.
"No co, alespoň jsem to zkusil!" obhájil se sám před sebou. Náhle se začal hystericky hihňat. Hihňal se a hihňal, až mu z očí tekly slzy. Do ticha noci pronesl:
"Chci tě vidět, staříku, na dalším turné! O berli nebo rovnou o chodítku!"
To mu přišlo ještě vtipnější a rozesmál se nahlas. Netušil, že by ho v tak pokročilé hodině mohl někdo slyšet, ale měl se o tom přesvědčit vzápětí.
Zer- Jin obývala s Limu - Bajem vedlejší pokoj. Seděli právě proti sobě na koberečku v tureckém sedu a tiše spolu promlouvali.
"Musíš jej vyléčit velmi rychle, Zer - Jin. Mistr má plné ruce práce odhánět odsud ty lidi, co patří k němu. Neustále sem někdo přichází a dožaduje se návštěvy."
"Nesmí sem!" pronesla Zer - Jin tiše. "Ne, dokud nebude dostatečně psychicky odolný."
"Nevnímáš, co hovořím, Zer - Jin?! Anonymita naší školy je v ohrožení! Každý den se sem hrnou zástupy lidí, kteří ho chtějí vidět!"
"Nedostanou se přes bezpečnostní systém. Nedovolím, aby byl můj pacient vystaven stresům. Je na pokraji sil."
"Měníš se, Zer - Jin. Nechápeš, že Mistr toto všechno podstupuje pouze kvůli tobě?!"
"Vím. A oplatím mu to. Tato škola je to nejdražší, co mám. Nenechám jí vláčet špínou."
Limu - Baj mlčel a prohlížel si Zer - Jin. Dívka klopila zrak do země a zamyšleně si mnula drobné ruce. Po chvíli hrobového ticha zvedla hlavu a zadívala se na Limu - Baje očima černýma jako ta nejčernější noc. Limu - Baj se na Zer - Jin upřeně díval a snažil se v oceánu té černi neutopit.
"Stojím pochopitelně na tvé straně, Zer - Jin. Jsi druhá polovina mého bytí."
"Děkuji, Mubaji. Nyní se odeberu vykonat pacientovi akupunkturu. Buď tak hodný a přizvi k nám Mistra."
"Jistě, Zer - …." Zmlkl a zaposlouchal se do posvátného ticha noci, které vlastně již nebylo posvátným tichem. K uším jim dolehly dva naprosto odlišné tóny. Skvostný zpěv páva a ještě něco, co jeho nádherný hlas přehlušilo. Z vedlejšího pokoje se ozýval smích.
Limu - Baj a Zer - Jin se po sobě zmateně podívali. Oba naráz vstali a vydali se směrem do Zer - Jinina pokoje. Tam našli pacienta, kterak sedí v Zer - Jinině posteli a směje se. Jakmile je spatřil, rukama si zakryl ústa a zatvářil se provinile. V očích mu létaly jiskry.
Zer - Jin si Michaela podezíravě měřila, Limu - Baj se zdál býti pobaven.
"Promiňte, neovládl jsem se. Vzpomněl jsem si … na staré časy."
Zer - Jin se tvářila opět navýsost vyrovnaně a přistoupila k velkému stolu v rohu místnosti. Měla v úmyslu vyndat sadu akupunkturových jehel a začít s léčbou.
Limu - Baj se otočil k neznámému, uklonil se a představil se:
"Mé jméno je Limu - Baj."
"Těší mě, já se jmenuji Michael Jac … prostě Michael." Usmál se.
Limu - Baj se usmál. Ještě nikdy se nesetkal s člověkem z jiné země. V jeho nitru hlodala silná zvědavost, kterou však tichým hlasem zarazila Zer - Jin.
"Mubaji, buď tak hodný a dojdi pro Mistra. Potřebuji s ním hovořit."
"Ano, Zer - Jin."
Zer - Jin se otočila k Michaelovi a na noční stolek rozmístila asi sto jehel různých velikostí. Michael se zatvářil vyděšeně.
"Proboha, co je to?!"
"Jehly na akupunkturu. Nikdy jste o ničem takovém neslyšel?"
"Ale ano, slyšel. Jen jsem se nenadál, že si to také vyzkouším na vlastní kůži."
Zer - Jin vedle jehel položila zápalky.
"Bože, snad mi nebudete vypalovat nějaká … nějaká znamení nebo tak něco?!"
Zer - Jin na něj pohlédla skrz pramen vlasů, který jí spadal do obličeje. Tento člověk je zvláštní, pomyslela si.
"Lehněte si na břicho, prosím." požádala Zer - Jin.
Michael se začal poslušně otáčet, v určitém bodu však zasykl bolestí. Zer - Jin k němu přistoupila a starostlivě se zeptala:
"Co je vám?"
"To to břicho. Rozbolelo se."
"Ano, ještě pár hodin bude bolet, ale zítra si o nějaké bolesti budete moci nechat zdát."
"Opravdu? Jak to?"
"Akupunktura má zázračnou moc, věřte tomu."
"Věřím vám. Zer - … Jak, že jste říkala, že se jmenujete, prosím?"
"Zer - Jin."
Jakmile ležel na zádech, Zer - Jin k němu přiklekla a hřbetem dlaně mu přejela po zádech. Naskočila mu z toho husí kůže.
"Zer - Jin?"
"Prosím?" otázala se. Její jméno z jeho úst znělo melodicky.
"Mohla byste u toho něco říkat? Přijde mi, že potom to bude o mnoho méně bolet."
"Akupunktura nebolí, pane. Ale pokud si to přejete, budu něco hovořit."
"Děkuji vám. A toho pána vynechte, prosím."
Zer - Jin jeho prosbu ignorovala. Vzala jehlu a přiblížila se s ní k prvnímu krčnímu obratli. Hovořila při tom:
"Vězte, prosím, že akupunktura má neuvěřitelně léčivou moc. Dokáže z těla odsát neduhy a rozmístit energii tím správným způsobem. Nastolí v organismu rovnováhu a má pozitivní vliv na lidskou mysl. Přibližně za pět hodin odstraní z vašeho podžebří hnisavé ložisko. Nezbude po něm ani památky."
Mezitím, co hovořila, jemně vpichovala drobounké jehly do Michaelových zad. Michael se modlil, aby byla dostatečná tma a Zer - Jin si nevšimla těch vybledlých skvrn, kterými byla jeho záda poseta. Styděl se za ně a před ní by mu to bylo obzvlášť nemilé. Přistihl se při tom, že by mu na jejím názoru z nějakého důvodu velmi záleželo. Zer - Jin se však netvářila tak, že by si něčeho všimla. Soustředěně zapichovala jednu jehlu po druhé. Uvědomil si, že říkala pravdu - skutečně necítil ani jediný vpich. Naprosto se uvolnil a nechal se unášet jejím sametovým hlasem.
"Hotovo, pane. Nyní nás čeká poslední část příprav." řekla a uchopila zápalky. Žaludek se mu stáhl nervozitou. Zer - Jin rozžala jednu zápalku a pomalými, promyšlenými pohyby zapálila malinké knoty čnící z každé jednotlivé jehly. Z jehliček se začala linout pára omamující vůně.
"Co je to?" zeptal se Michael.
" To je Ban Xia Bai Zhu Tian Ma Wan. Říká se mu také Druhý dech sokola. Jeho páry uklidňují a léčí jakékoli rány, i ty hnisavé."
Michael na Zer - Jin zíral s pootevřenými ústy. Opět. Nemohl uvěřit tomu, co se mu právě děje. Je v cizí zemi, v cizím domě, zraněn a nemocen, s dívkou, která se o něj svědomitě stará a o které, krom jejího jména, neví zhola nic. A ta dívka mu právě do zad nabodala stovky jehliček, které zapálila a ze kterých se kouří a říká mu, že mají léčivou moc. Nemohl si pomoci a prostě žasl.
Zer - Jin mezitím vstala a sklidila vše do nočního stolku. Uchopila do dlaní kalíšek s čajem a dala Michaelovi napít. Poslušně vše spolykal a přitom ji upřeně pozoroval. Zer - Jin se celou dobu dívala jinam, jen jednou se jejich pohledy střetly. Zer - Jin se na něj mírně usmála. Snášel vše velmi statečně. A očividně věřil každému léčebnému kroku, který na něj hodlala aplikovat. Uznávala lidi, kteří uměli být v její přítomnosti a na nic se příliš nevyptávat. Nechtěla hovořit, nechtěla by se svěřovat. A Michael byl ve stavu, kdy na vyptávání se ani nepomýšlel. Zatím.
"Zer - Jin?"
"Prosím?"
"Musíte odejít tak brzy? Vždy se objevíte jen na několik minut a hned poté neslyšně zmizíte."
"Nemusíte se bát. Přijdu za několik desítek minut. Bude potřeba zbavit vás jehel a přikrýt vás, až budete spát." Prohlásila Zer - Jin tiše.
"Och, to se mýlíte, já jistě spát nebudu."
Zer - Jin se při odchodu s místnosti mírně pozastavila.
"Ale budete. To vám slibuji."

Jednou takhle ve škole ...

19. ledna 2015 v 13:09 | MJJcreatePRODUCTION |  Vtípky a fotky (zdroj: Facebook)

U mě rozhodně ... :D
(zdroj: Facebook)

Povídka 2015 - kapitola desátá

19. ledna 2015 v 11:26 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Probděla u něj celou noc. Dala mu mnohokrát napít vývaru z Dao Chi Wan a modřiny po jeho těle natřela hojivou mastí. Asi po pěti hodinách ho zkušeným chvatem obrátila na záda. Ani se neprobudil. Buď začínaly zabírat bylinky, nebo Zer - Jinin chvat byl skutečně účinný.
Posadila se do tureckého sedu doprostřed pokoje, přesně naproti své postele, kterou nyní obýval on. Prohlížela si jeho tvář. Zdála se vyvedená z míry. Takovou tvář u muže ještě nespatřila. Byla taková - dívčí. Zkoumala každý rys jeho tváře, vyklenuté lícní kosti, drobný nos, zvýrazněné oči. Americký styl módy, pomyslela si. Styl snobských Američanů, snaha mít vždy něco navíc a vybočit z řady. Jedna z věcí, kterou Zer - Jin z duše nenáviděla, byla snaha některých lidí bořit mýty a zažitá pravidla. Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, to byla jedna ze Zer - Jininých vžitých zásad.
Ale … tento člověk nevypadal nadřazeně ani namyšleně. Jeho aura byla jemná, mléčně růžová a obklopovala jej cele. Mírně se pohnul. Usmál se. Ten úsměv se vryl Zer - Jin do paměti. Vstala a přešla k němu. Podepřela mu hlavu a dala mu napít. Poslušně spolykal všechnu tekutinu.
Vrátila se na své původní místo na koberec doprostřed pokoje a seděla v tureckém sedu nehnutě až do rána. Bděla nad ním.



*

Michael se probudil se silnou bolestí hlavy. Mírně otevřel oči a ostré záblesky svíce ho bodly do očí. Zasténal a oči znovu zavřel. Po chvíli to zkusil znovu. Šlo to o něco lépe. V momentě, kdy mohl plnohodnotně otevřít oči, jal se rozhlížet po místnosti. Naprosto netušil, kde je a postupně se ho zmocňovala panika. Ležel v posteli, kterou v životě neviděl, po krk přikrytý lehkým povlakem, do půl těla svlečen. Napravo od něj se nacházel vyřezávaný kus dřeva, pravděpodobně sloužící jako noční stolek. Na stolku uprostřed stála jedna obrovská svíce, která měla za úkol osvětlovat celou místnost. Záblesky svíce tvořily na zdech prapodivné stíny.

V pokoji bylo jediné okno, nyní překryté hutnou a těžkou látkou - nejspíš brokátem. Byl zmaten a vyděšen. Chtěl urychleně vstát a klidit se odtud, když se nalevo od něj ozval měkký, klidný hlas:

"Ležte klidně. Tady jste v bezpečí."

Otočil se za tím hlasem. Spatřil mladou dívku, kterak v pokleku seděla u jeho lůžka. Pomalu se uklidnil a vrátil se do původní polohy. Prohlížel si ji. Měla na sobě podivný hábit temně červené barvy, s rukávy tak dlouhými a širokými, že v nich skryla celé ruce. Tmavě kaštanové vlasy spletené do copu, který jí sahal až k pozadí. Dívala se na něj s klidem v obličeji, na tváři se jí nepohnul jediný sval. Přesto byla připravena vyrazit, pokud by se o cokoli pokusil. Ale to on nemohl tušit. A ona na oplátku nemohla vědět, že není v jeho přirozenosti sápat se po mladých dívkách.

"Kde to jsem?" zeptal se šeptem.

Vstala a kousek poodešla. Tělem zakrývala cíl své činnosti, nemohl vidět, co dělá. Neodpovídala.

"Kde to jsem, slečno?" zkusil to po chvíli o něco hlasitěji.

Stále bez odezvy. Vzdychl si.

"Ach promiňte, jsem to ale hlupák. Pravděpodobně nemluvíte mým jazykem." Podotkl smutně. Naprosto zapomněl na to, že svou prozatím jedinou větu pronesla právě jeho řečí. Mírně zamrkala. Zdálo se, že Američané jsou nejen národ nerespektující pravidla, ale navíc národ zapomnětlivců.

Otočila se k němu čelem a pohlédla na něj. V ruce nesla kalíšek, ze kterého se kouřilo. Přistoupila k lůžku a přiklekla.

"Vypijte tohle." Pronesla tiše.

Překvapením zamrkal.

"Vy mluvíte anglicky?"

"Pochopitelně. Vypijte to." Podávala mu kalíšek s horkou nazlátlou tekutinou. Přijal jej, ale podezíravě do něj hleděl.

"Co je to?"

V jeho hlavě bezděčně proběhla paranoidní myšlenka - mě nemusejí zastřelit, mě mohou úplně klidně také otrávit.

"Je to vývar z bylin. Na posílení těla i duše."

Nakrčil nos jako malé dítě.

"Bylinkové čaje nepiju. Nechutnají mi."

Mírně povytáhla obočí. Další střípek do mozaiky jejího názoru na Američany.

"Tento vám jistě chutnat bude. Přidala jsem do něj lístky jahodníku, mají nasládlou chuť."

Pohlédl na ní s nedůvěrou, ale přece jen se napil. Polkl a usmál se.

"Je velmi dobrý. Děkuji vám."

Mírně se uklonila a vstala. Měla se k odchodu, předpokládala, že si mlčky lehne a bude dál spát. Mýlila se.

"Počkejte, slečno, kde to vlastně jsem?"

Otočila se.

"Jste v provincii Wuhan. Nedaleko od Pekingu."

Zatvářil se na výsost překvapeně.

"Jak jsem se sem dostal?"

"Přivezli vás vaši přátelé. Nejevil jste téměř žádné známky života."

"Co mi je, slečno?"

"Dehydratace, vyhladovění a patrné poškození zad. A také …"

"Také?" ptal se ustrašeně a dychtivě zároveň.

Posadila se do tureckého sedu naproti němu a tiše s ním promlouvala. Její sametový hlas byl pro Michaela jako pohlazení po duši. Byl by jí v tu chvíli odpověděl na cokoli, jen aby nepřestala mluvit.

"Nepociťoval jste v poslední době bolesti břicha?"

Zatvářil se zmateně.

"No, já nevím, nevzpomínám si. Asi ano, jednou, pár dní mě bolelo tady …" ukázal napravo od pupíku.

Zer - Jin přikývla.

"Šel jste s tím k lékaři?"

"Zmínil jsem se mu o tom, řekl, že jsem si pravděpodobně při tanci natáhl sval."

"Tak, natáhl sval, říkáte? Víte, z vašeho těla v tomto místě vycházejí velmi negativní vlny."

Pootevřel překvapením ústa. O čem to mluví? Z jeho těla vycházejí negativní vlny? Bezděčně se podíval na své břicho, byl dokonale zmaten. Zer - Jin ovšem nehodlala ztrácet čas s vysvětlováním, řekla prostě:

"Téměř jistě máte zanedbaný rozsáhlý zánět apendixu."

"Co to, proboha, znamená?!"

"Máte břicho plné hnisu! Vysvětlila jsem vám to nyní dostatečně?"

Přikývl, ústa stále pootevřená. Nevěděl kde je, jak se sem skutečně dostal, s kým tu je a neznámá dívka s měkkým hlasem mu tu určuje diagnózy. Nahněval se.

"Slečno, zánět nezánět, já se musím vrátit domů! Dejte mi mé oblečení a zavolejte mému týmu, ať si pro mě okamžitě přijedou ..!"

Hodnou chvíli na něj hleděla. Velmi soustředěně a velmi upřeně. Muž, pomyslela si znechuceně. Vždy ví všechno lépe a na radu ženy nedbá. Nezáleží na tom, zda má tvář o něco jemněji utvářenou než ti druzí, stále je to jenom tvor mužského pohlaví. Méněcenný, nehodný její péče.

Zírala na něj tak upřeně, až se začervenal a začal v prstech žmoulat cíp přikrývky.

Zer - Jin náhle vstala tak neočekávaně a neslyšně, až sebou leknutím cukl.

"Jak chcete. Je to vaše volba. Pokud nechcete podstoupit mou léčbu, nikdo vám není oprávněn to přikázat. Bohužel pro vás je mou povinností vám říci, že v tomto stupni rozsáhlosti zanícení přežijete nanejvýš čtyři dny. A pokud žádáte o telefonické spojení, musím vás zklamat. Zde nic jako telefonické spojení neexistuje. Zde popravdě téměř vůbec neexistuje spojení s vnějším světem."

Zaraženě na ni hleděl. Rozčilovala se, nepochybně, ale uměla se očividně rozčilovat velmi elegantně a vyrovnaně. Ještě nikdy nikdo mu nespílal tak klidným tónem hlasu. Žasl nad tím.

Otočila se a nyní už zády k němu pokračovala:

"Bohužel pro vás jsem svému Mistrovi slíbila, že vám poskytnu péči v trvání sedmi dní."

Obrátila se směrem k němu a propálila ho pohledem.

"A svoje slovo dodržím stůj co stůj!"

Pomalu se vydala ke dveřím, rozhodnuta odejít a nechat toho neznámého napospas osudu. Jenže prozatím neměla to štěstí Michaela znát. Nikdy by si nedovolil urazit dívku nebo ji vědomě něčím rozčílit. Promluvil k ní prosebným hlasem:

"Neodcházejte, prosím. Velmi se omlouvám. Nechtěl jsem být neomalený, jen jste mne, přiznávám, silně vyvedla z míry. Přečetl jsem o vaší kultuře mnoho knih, ale teprve nyní mám tu čest se s někým. jako jste vy, setkat osobně. Říkala jste, že se nacházíme v provincii Wuhan. Ale kde přesně jsme?"

"Ve Wuhanské škole bojových umění, která vzkvétá pod vedením Mistra Lipej - Peje." Prohlásila Zer - Jin pyšně.

Michael na ní hleděl a cítil se náhle pln vděku. Vděčnost naplnila jeho útroby, málem se jí zadusil.

"Děkuji vám, rád se podrobím vaší léčbě …"

Pohlédla na něj. V jeho očích nepostřehla ani náznak výsměchu či křivých pohnutek. Otočila se k němu čelem a, jak bylo jejím zvykem, složila ruce křížem na prsa a uklonila se.

"Dobrá tedy. Nyní odpočívejte a očekávejte můj příchod ve chvíli, kdy čtyřikrát zavolá páv. Započneme tehdy s akupunkturou." Pronesla tiše a otevřela posunovací dveře.

"Počkejte moment, neřekla jste mi své jméno."

"Jméno není důležité."

"Prosím, chci jej znát, prosím." Prosbu už téměř křičel, neboť Zer - Jin už dveře zavírala. Malou škvírou mezi dveřmi a zdí tiše pronesla:

"V těchto krajích mi neřeknou jinak než Zer - Jin."

Dovřela dveře a Michaela pohltila neprostupná tma a ticho. "Zer - Jin" zašeptal tiše.

Povídka 2015 - kapitola devátá

18. ledna 2015 v 16:34 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak drahé dámy, další díl - plný Zer - Jinina kurýrování :-)
Má maličkost se vám klaní ... nadvakrát, poněvadž včera to neudělala :-P



Zřízenci Michaela položili na Zer - Jinino lůžko hrudníkem dolů, vysvlékli mu potrhanou košili, civilní kalhoty vyměnili za tradiční čínské. Dolní končetiny mu přikryli látkou a odešli.

Zer - Jin vstoupila do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Přešla ke svému lůžku a chvíli si neznámého muže prohlížela. Pak přistoupila k malému stolku, na kterém v kalíšku stála napůl vypálená svíčka. Rozžehla ji. Při světle svíčky se jí pracovalo nejlépe.

Přiklekla k muži a položila mu ruce na záda. Oddechoval přerývaně a nepravidelně. Pomalu a jemně mu rukama přejížděla po zádech a snažila se pouhým dotekem odhalit skryté anomálie. Několik jich našla. V oblasti, kde se nacházely plíce, se zastavila. Z této části jí do rukou vcházely negativní vlny. Poznala, že musel být někdy nemocný s plícemi. Krouživými pohyby hladila jeho záda a nechala, aby negativní energie proudila skrz její ruce z jeho těla pryč. Sklonila hlavu tak, aby měla linii jeho těla na úrovni očí. Zkoumavým pohledem si prohlížela jeho páteř. Zvedla pravou ruku a přiblížila ji k prvnímu krčnímu obratli. Lehce se ho dotkla nehtem a jemně sjížděla po celé jeho páteři, obratel po obratli. Mírně se zavrtěl a tiše zasténal. Nahmatala anomálii u desátého hrudního obratle. Pravděpodobně příčina dlouhodobých bolestí zad.

Všimla si tržné rány vzadu na hlavě. Vstala a ze skříňky u stolku vytáhla cíp buničiny a lahvičku se zelenou tekutinou. Opět se vrátila, přiklekla, buničinu omočila v tinktuře a jemně mu vyčistila ránu na hlavě. Cukl sebou, ale neprobral se.

Takto pokračovala ještě asi třicet minut, do té doby, než do místnosti vstoupil Mistr.

"Jak je na tom, Zer - Jin?"

"Není to nic zanedbatelného, Mistře. Je zesláblý a smrtelně vyčerpaný. A také je nepochybně velmi často vystavován stresovým situacím. Z jeho těla proudí obrovské dávky negativní energie."

"Co to znamená, Zer - Jin?" ptal se Mistr se zájmem v hlase.

"Znamená to, že má energie neustále přehršel a jen velmi zřídka se mu daří ji správně ventilovat. Spíše se vydává špatným směrem a to vede ke zdravotním komplikacím."

"K jakým komplikacím?"

"Je velmi dehydratovaný a taky vyzáblý, zdá se, že v posledních dnech pojedl jen málo. Má problémy se zády a má řeznou ránu na temeni hlavy."

"To není tak zlé, toto všechno se dá spravit."

"Ano, ale to není vše."

"Co ještě?"

"Vycítila jsem mnoho negativních vln vycházejících z pravé části těla. Zdá se, že je uvnitř rozsáhlý zánět, ale to nebudu vědět s jistotou, dokud se ho nezeptám."

Mistr si Zer - Jin se zájmem prohlížel.

"Započneš s léčbou ihned, Zer - Jin?"

"Ano, okamžitě. Svařím byliny. Po Dao Chi Wan bude dlouho spát, to je nutné. Také udělám mnoho litrů čaje a budu ho nutit pít. S léčbou případného zánětu začnu až po jeho probuzení."

"Výborně, Zer - Jin. Jak dlouho léčba potrvá?"

"Mnoho dní."

"Co mám říci mužům, jež ho přivezli?"

"Řekněte, ať se snaží uklidnit ty, co se o něj budou strachovat a zakáží jim přístup sem. Tento muž bude potřebovat absolutní klid od vnějšího světa nejméně sedm dní. Teprve poté může být jeho tělo a duše opětovně vystaveno stresu - ze shledání."

"Ano, Zer - Jin. Vyřídím to."

Mistr se otočil a odešel. Zer - Jin se zvedla z pokleku a šla připravit polínka na rozdělání ohně. Chystala se svářet byliny.

Povídka 2015 - kapitola osmá

17. ledna 2015 v 22:49 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak zde je, podle přání. Malé, krátké, ale životně důležité ...





"Zer - Jin?"

Dívka právě seděla v tureckém sedu uprostřed svého pokoje a v rukách třímala objemnou knihu - Podrobná anatomie lidského těla a vliv akupunktury na jeho jednotlivé části. Fascinovalo jí všechno, co mělo co dočinění s přínosem úlevy pro trpící tělo. A také jí nesmírně vzrušovalo, že teď už smí o možnostech pomáhat jiným přemýšlet bez pocitů studu. Mistr se postaral o to, že se stala opět o něco vyrovnanější a sebejistější.

Ve dveřích stál Mistr. Zkoumavě si Zer - Jin prohlížel. Zkrásněla a uvolnila se. Ano, toho chtěl dosáhnout. Ona je přenádherným pávem mezi všemi těmi koroptvemi, ale když pávovi přišlápnete pera, nejdříve se vzteká, pak se podrobí a nakonec zchřadne. Mistr se strachem pozoroval, že Zer - Jin se nacházela na pomezí mezi pokorou a chřadnutím. A to nemohl dopustit. Pokud mu budou hvězdy nakloněny, Zer - Jin jednou převezme jeho školu a bude ona Mistrem pro další generace bojovníků.

"Mistře?" odvětila Zer - Jin a zaklapla knihu.

"Ani se nenadějeme, Zer - Jin, a budeme mít plné ruce práce."

"Cožpak je nemáme už teď? Co se má přihodit, Mistře?"

"Něco velmi zvláštního, Zer - Jin a bude se to týkat tebe."

"Mne?"

Zer - Jin byla čím dál zmatenější. Nesnášela být vedena za nos, milovala přímočarost a rovné zacházení.

"Ano, tebe. Tvůj osud se naplní, Zer - Jin …!"

Nyní byla už doslova vyvedena z míry. Její osud? Její osud je studovat zde a v budoucnu možná využít své umění ku pomoci potřebným. Jiný život neznala a dle toho si vysnila i svou budoucnost.

"Víš, Zer - Jin, co je největší silou bojovníka?" ptal se Mistr tajemně.

"Ano, jeho víra a čestné zacházení."

"To je pravda, ale je ještě jeden element, který je nade všechnu víru i čest …"

"Co je to, Mistře?" ptala se Zer - Jin zaujatě.

"Uvidíš, Zer - Jin. V momentě, kdy naplníš svůj osud, pochopíš!"

V ten okamžik se ozvalo hlasité zabušení na hlavní bránu. Mistr i Zer - Jin unisono otočili hlavu za oním zvukem. Zer - Jin byla překvapená, takhle pozdě v noci jejich školu ještě nikdo nenavštívil, Mistr se tvářil vševědoucně.

"Tak vidíš, Zer - Jin, měl jsem pravdu. Pamatuj si, vždy poslouchej svého Mistra!"

Zer - Jin spojila ruce v náznaku modlení a poklonila se svému Mistrovi, jeho moudrosti i prozíravosti.

Mistr se otočil a šel otevřít dveře neznámým návštěvníkům. Zer - Jin zůstala stát na místě z jednoho prostého důvodu - nebylo jí dovoleno vzdálit se.


*

Mistr otevřel hlavní bránu a rozhlédl se po obličejích příchozích. Poznal, že ani jeden z nich není z této země a že patrně potřebují s něčím pomoci, tvářili se velmi vyděšeně.

"Přeji vám hvězdnou noc, pánové. Co vás přivedlo v tuto hodinu do mé školy?"

Slova se ujal Randy, jakožto hlavní tanečník Michaela Jacksona měl za to, že bude i hlavním řečníkem.

"Dobrý večer, pane. Já sice vůbec nevím, kdo jste, ale úpěnlivě vás žádám o pomoc. Náš šéf před deseti minutami zkolaboval a my nevíme, co mu je."

"A co vás přimělo přijít žádat o pomoc právě mě?"

V tu chvíli do popředí vystoupil Evaldo a zahleděl se na Mistra. Pozdravil ho tradičním čínským způsobem. Mistr pozdrav opětoval.

"Mistře, vím, že nemáte ani nejmenší tušení, kdo jsem, ale vězte, že o vás vím mnoho od svých rodičů, kteří sem často jezdí na dovolené a fascinují je školy bojových umění. Můj přítel je ve vážném stavu a já si ze všech lidí na světě vzpomněl právě na vás. Prosím, pomozte!"

Mistr ustoupil stranou a nechal pány projít. Ti branou pronesli bezvládného Michaela a rychle s ním pospíchali dovnitř. Uvnitř hlavní budovy ho položili na nejbližší lůžko a otočili se na Mistra.

"Nevíme, co se stalo. V jednu chvíli byl jako rybička a v té druhé omdlel. Při pádu rozbil hlavou zrcadlo a patrně se pořezal."

"Mistře, dokážete ho uzdravit? Jsme tu inkognito, nelegálně a nikdo to neví, tak mi prosím neříkejte, že s tím nic nesvedete." Prosil Evaldo.

"Bohužel pánové, obávám se, že tady nic nesvedu." Odvětil Mistr.

Chlapci se na něj zděšeně podívali.

"Bože, to ne! Ne, nevyhánějte nás, omlouváme se, pokud jsme byli hrubí, máme pouze strach …"

"Pánové, nechte mě laskavě domluvit! Říkám, že já sám s tím nic nesvedu, ale vím jistě, že jedna moje studentka si s tím bude vědět rady."

"Studentka?! Jako … holka?!" ptal se Dominic zmateně.

"Pochopitelně, dívka, má nejlepší studentka! Zer - Jin?" zavolal do vedlejší místnosti.

Zer - Jin se na zavolání okamžitě objevila v místnosti. Pohledem přelétla čtyři nervózní muže a na pátém, tom, který bez známek života ležel na lůžku, se pohledem zastavila.

"Mistře?"

"Tady páni tě prosí o pomoc. Jejich přítel před čtvrt hodinou zkolaboval, budeme potřebovat tvé zkušené ruce a chytrou hlavu."

Zer - Jin se uklonila a mávla na dva zřízence, kteří tu noc drželi stráž. Okamžitě se k ní rozběhli a uklonili se.

"Odneste ho do mého pokoje. Opatrně."

Povídka 2015 - kapitola sedmá

17. ledna 2015 v 15:31 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, osud se naplňuje, už zbývá jen malinkatý krůček a osudy se propletou :-) nezabijte mne za tento díl, je nutný pro posunutí děje. Zajisté pochopíte, proč jsem musel Bad world tour posunout do Pekingu a nenechat ho v Tokyu, on by přejezd z Tokya do Číny byl přecejen složitější a náš Emdžej by to nemusel už přežít :D :D
Má maličkost se vám klaní ...




Peking, Bad world tour, 1988

Michael stál ve své šatně a připravoval se na poslední píseň dnešního koncertu - na Man in the Mirror. Všichni se na tuto skladbu těšili, dokonce i maskéři, tanečníci a vokály, ale on ne. Tedy, byl by se těšil, tu píseň miloval. Jen kdyby mu nebylo tak špatně. Celý koncert odehrál se zatnutými zuby, točila se mu hlava, zvedal se žaludek a nohy měl jak z vaty. Divil se, že byl vůbec schopen při Billie Jean stoupnout na špičky. Potil se a lesklá stříbrná kombinéza se mu lepila na tělo, které bylo ledové jak kra. Takový stav ještě nezažil. Možná by se na sebe i zlobil, že nejel na 200%, ale na to mu příliš hučelo v uších a rozostřovalo se vidění.

"Miku!" do místnosti vstoupila Karen. "Za tři minuty na scénu."

"Ano." Hlesl sklesle.

Karen přistoupila ke křeslu a sedla si do něj.

"Kdybys jen viděl ty lidi! Burácí a hysterčí, omdlívají a padají jako švestky v parném létě! Frank napočítal, že dneska jich popadalo snad 5000!" výskala Karen, úsměv od ucha k uchu.

Michael si v hlavě odpočítával vteřiny do doby, než vyjde na scénu. 180, 179, 178, 176 … v hlavě jakoby měl staré kukačkové hodiny, které odpočítávají s ním. Každá vteřina rovnala se tupému úderu zevnitř do spánku. Zavřel oči.

150, 149, 148, …

"Ukaž, kouknu se ti na ty ruce!" vstala Karen.

"Budu mít košili s dlouhými rukávy!" namítl slabě.

"To sice ano, ale taky si v zápalu euforie svlékneš košili z jednoho ramene a to by mělo být zamazané."

Poslušně si nechal zkontrolovat ruce, soustředil se na to, aby nezvracel nebo neomdlíval.

60, 59, 58, 57 …

Vstal a kouknul do zrcadla. Z toho na něj hleděl cizí člověk. Ztrhané rysy, bledý v obličeji, tmavé kruhy pod očima … jak je možné, že si toho nikdo nevšiml?!

30, 29, 28, 27 …

Diváci začali burácet. Zazněly tóny Man in the Mirror, teď už se čekalo jenom na něj. Těsně před odchodem si pomyslel, že pravděpodobně bude ten 5001., který se dnes bude poroučet k zemi. Vybavil si titulní stranu bulvárního plátku: Michael Jackson omdlel na svém vlastním koncertě. Je to narcis, až hanba!

Vylezl na pódium, v tu chvíli omdlelo dalších asi 10 lidí. Popošel k mikrofonu, v duchu se pomodlil a začal zpívat:

Chystám se udělat změnu
alespoň jednu v životě
bude to hodně dobrý pocit.
Udělám to jinak, udělám to správně

Zrovna když si upravuji límec
na mém oblíbeném zimním kabátu,
vítr ovívá mou mysl.
Vidím děti z ulice,
které nemají co jíst.
Kdo že to jsem, jsem snad slepý?
Abych předstíral, že nevidím, co potřebují

Léto jim nepomůže,
rozbité hrdlo lahve
a jedna lidská duše...
Jdou jeden za druhým ve
větru, chápete?
Protože nemají kam jít.
A proto chci, abyste věděli

Já začínám člověkem v zrcadle.
Žádám ho, aby změnil svůj přístup.
A žádná zpráva nikdy nebyla jasnější,
Jestli chceš ze světa udělat lepší místo,
podívej se sám na sebe, a pak udělej změnu.

Plně se položil do hudby a snažil se zapomenout na to, jak mu je. Tančil a zpíval a poprvé za celá ta léta se proklínal, že právě vystoupení k této písni udělal tak dlouhé. Lidé křičeli a výskali a vokály se plně soustředili na to, co nejvíce mu vyhovět.

Zakončil píseň větou: Make that change! a bez dalších slov odcházel do zákulisí, kde se zavřel ve své šatně. Potřeboval vydýchat ten zážitek i uvědomění, že hudba protentokrát nepřebila jeho bídný stav. Nestačila na to. Celou tu dobu se soustředil jen na to neomdlít a dokončit to! Nemohl zklamat fanoušky, nemohl zklamat kapelu ani tanečníky. Hlavně nikdy nezklam diváky, říkával mu otec.

Do šatny vtrhli jeho tanečníci a začali ho o překot objímat.

"To bylo fantastické, Miku!" začal Randy. (Randy Allaire)

"Nic takového jsem dlouho nezažil!"

"Miku, proč nic neříkáš? Máš nás zkritizovat, jak jsme byli nebo nebyli dobří! Máš to za sebou!! Vydělal jsi majlant a lidi tě milují!" pokračoval Evaldo. (Evaldo Garcia)

Michael se k nim otočil čelem. Sotva stál na nohou.

"Děkuji vám, přátelé, byl to nezapomenutelný zážitek. Jsem velmi spo … !"

Větu ani nedokončil, před očima se mu zatmělo a jako podřezaný kmen padal směrem dozadu. Než si tanečníci stačili uvědomit, co se vlastně děje, dopadl tvrdě zády na stolek s líčidly a hlavou rozbil nástěnné zrcadlo. Sesunul se v bezvědomí k zemi, za střípcích zrcadla ulpěla jeho krev.

"Michaeli!!!" zakřičeli tanečníci unisono. Seběhli se k němu a hromadně ho zvedli ze země.

"Co budeme dělat?! Proboha, já jsem přece tanečník a ne lékař!"

"Jeden tým doktorů je venku!" křikl Dominic.

¨"Jo, ale ten se stará o 6000 omdlelých diváků. Krom toho, tohle by se asi jen tak na veřejnost dostat nemělo, ne?" zeptal se Randy nesměle.

"Tak co budeme, u všech svatých, dělat?"

"Moment, mě teď něco napadlo!" zvolal Evaldo. "Támhle za rohem bydlí jeden dobrý přítel mých rodičů, s tímhle si určitě bude vědět rady a nikdo se o tom nedozví."

"Je spolehlivý?"

"Naprosto!"

"Jak je to daleko?"

"10 minut jízdy autem!"

"Tak to zkusíme. Randy, přistav auto k zadnímu vchodu a kapele řekni, ať ještě chvilku něco hrají, odvedou tím pozornost diváků."

Zvedli Michaela do náruče a bezvědomého ho odnášeli pryč zadním vchodem, bez vědomí kohokoli a velmi ilegálně. V tu chvíli ani netušili, jak neuvěřitelně riskují. Nebo možná tušili, ale nezáleželo jim na tom. Neustále měli před očima šmouhu od krve, která ulpěla na střepu rozbitého zrcadla. Chtěli prostě pomoci příteli a nic jiného je v tuto chvíli nezajímalo.



Povídka 2015 - kapitola šestá

16. ledna 2015 v 23:52 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Drahé dámy, když tak pěkně komentujete a prosíte (a taky proto že jsem dneska napsala asi 10 stran textu), tak vám sem takhle na noc hodím ještě kousek, aby se ten úsek, který zbývá mezi Zer - Jin a Mikem zas zkrátil :D kdo ví, třeba na sebe narazí už zítra :P who knows :)




Zer - Jin ležela na svém lůžku, zády vzhůru. Rány ji neskutečně bolely. Chvílemi jí připadalo, jakoby jí je Limu - Baj potřel mastí z kopřiv. Křivila tvář v bolestném šklebu pokaždé, když se jen o trochu pohnula. Přesto se snažila soustředit spíše na tu fyzickou bolest, než na duševní. Hořký pocit zklamání ovládal její mysl. Je přece vynikající bojovnice, proč jen musela selhat takto laciným způsobem? Nejsi jako oni Zer - Jin, našeptával její mozek. Oni se pro boj narodili, jejich rodiče byli bojovníci a předali to cele svým dětem. Ty ses narodila v jiné zemi, na jiném kontinentě a rodičům, kteří pravděpodobně ani netušili, že něco jako bojové umění vůbec existuje. Jsi jiná, zvláštní! Zněl v její hlavě posměšný hlásek. Jsi divná …. Dost!! Okřikla ten hlas v duchu. Nejsem divná, jsem jen lepší! Lepší než oni! A dokážu to. Budu nejlepší bojovnicí Wuhanu, jakou svět kdy spatřil. A své umění využiji k něčemu užitečnému, například …

Do místnosti vešla Šen - Žen. Přistoupila k Zer - Jinině lůžku a přiklekla.

"Jak se cítíš, Zer - Jin?"

"O mnoho lépe, děkuji Šen - Žen."

Šen - Žen na Zer - Jin zírala s těžko potlačovaným obdivem.

"Děje se něco, Šen - Žen?"

"Jsi hrozně statečná, Zer - Jin! Já bych tohle nikdy nedokázala!"

"O čem to mluvíš?!"

"No to jak ses chtěla zastat trpícího i když jsi věděla, že tě stihne Mistrův hněv … to bylo úžasné!"

Zer - Jin se velmi snažila vnímat tuto lichotku s radostí, ale podivně se jí to nedařilo. Spíše se cítila jako by Šen - Žen stoupla spolu s ní na místo, kde je velmi tenký led. Asi se obě dvě vykoupou v ledové vodě.

"Ale Šen - Žen, to bylo …" vykrucovala se.

"Co?" nedala se mladinká dívka odbýt.

"Byl to reflex."

"Ano, správně Zer - Jin, byl to reflex." Ozvalo se za Zer - Jininými zády. Zer - Jin se jen málokdy dala vyděsit, proto velmi pomalu otočila hlavu za hlasem. Stál tam Mistr a shlížel na obě ženy ze své výšky 190 cm.

Šen - Žen se zatvářila nadmíru vyděšeně a pokorně, neslyšně se zvedla a s úklonami odšustila pryč. Její místo po pravé straně Zer - Jininy postele zaujal nyní Mistr. Zer - Jin si sotva postřehnutelným pohybem ruky skryla dekolt. Tato situace pro ni byla poněkud choulostivá.

"Jak se cítíš, Zer - Jin?"

"Lépe Mistře."

"Hovoř pravdu!" zaburácel znenadání. Zer - Jin se leknutím zježily chloupky na krku. Nejistě si Mistra prohlížela. Zdál se nervózní a podezíravý.

"Tak mluv, Zer - Jin a mluv popravdě."

"Je mi o mnoho lépe, jen záda kromobyčejně pálí." Vypravila ze sebe s takovým klidem, jakého byla v tu chvíli schopna.

Mistr přikyvoval.

"Ano, Zer - Jin, to je součást tvého trestu."

Zer - Jin se na Mistra zmateně zahleděla.

"Ano. Velmi pečlivě jsem o tobě přemýšlel a stále dokola si přehrával scénu z tvé zkoušky. Usoudil jsem, že po 10 letech intenzivního odnaučování tě některým citovým přežitkům bude nejlepší, když zvolím opačnou taktiku. Budu tě těmto přežitkům naopak učit. Teprve tehdy z tebe vychovám dokonalou bojovnici, přirozenou a ničím neomezenou."

Zer - Jin si Mistra prohlížela se smíšenými pocity. Ještě nikdy se nestalo, aby Mistr ustoupil ve svých požadavcích a vyšel svému učni vstříc.

"Ano, Zer - Jin, nepochybně jsi zmatena a věz, že ani mě toto ustupování nečiní zvláštní potěšení. Nicméně musím neustále dokola opakovat, že jsi má nejlepší studentka a byla by sebevražda, pokud bych z tebe vychoval patvora s pokrouceným charakterem. Pokud jedna má oběť zajistí, že budeš ozdobou mé školy a navíc na mne budeš i v dobrém vzpomínat, pak tu oběť přinesu rád."

Zer - Jin se v oku zatřpytila jediná slza. Slza vděku. Usmála se na Mistra a ten si teprve nyní naplno uvědomil, jak jeho citově vyprahlá a řádem se vždy řídící Zer - Jin dokáže na tváři vykouzlit nádherně vlídný a hřejivý úsměv. Zapsal si jej do paměti i do srdce, věděl, že dalšího úsměvu se od Zer - Jin jen tak nedočká.

"Málem bych byl zapomněl, Zer - Jin. Tvůj trest se právě skončil a toto, myslím, nebude nadále potřeba." Pokračoval Mistr a sňal z jejích zad obvaz, pod jehož dotekem zažila taková muka. Jakmile látku sundal, bolest okamžitě zmizela. Zer - Jin se na Mistra podezřívavě zahleděla.

"Ta látka byla zlehka omočena v jodovém výtažku, který sice při kontaktu s pokožkou nesnesitelně štípe, nicméně je naprosto neškodný."

Zer - Jin zašeptala:

"Chcete tím říct, že rány jsou již zhojeny?"

"Nepochybně, Zer - Jin. Proto bych tě nyní vyzval, aby ses oblékla a připravila."

"Na co, Mistře?"

"Za několik hodin nás někdo uctí svou vzácnou návštěvou a tvoje ruce a znalosti nám budou neobyčejně vhod."

"Vy někoho očekáváte, Mistře?"

"Neočekávám nikoho, ale to není důkazem toho, že se někdo skutečně neobjeví! Věř svému Mistrovi, Zer - Jin!" (že by? Že by už se schylovalo?! :P)

Zer - Jin se mezitím celá zabalila do prostěradla, uklonila se Mistrovi a zmizela v koupelně.


Povídka 2015 - kapitola pátá

16. ledna 2015 v 20:25 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Vážené dámy, co říkáte na večerní počteníčko s "Goldpantem"? :D já osobně si naleju decku vína, hodím nohy nahoru a jdu pokračovat ve vytváření příběhu mladé Zer - Jin a našeho (mladého pochopitelně) Mika. Tak enjoy dámy a komentujte zapáleně :)
Má maličkost se vám klaní ....



Nespal a ani to neměl v úmyslu. Ostatní nechápou, jak se cítí. On spát nepotřebuje. Spánek je jen zbytečná ztráta času. Během těch hodin, co ostatní leží zavrtáni v peřinách, on komponuje a tančí. A vymýšlí nové taneční kroky. Cítil se vítězoslavně. Tu melodii přece jen zachytil. Popsal dvanáct papírových ubrousků a jeden polštář. Chtěl napsat rockovou píseň s baladickým textem. Vznikla z toho skladba z názvem Give in to me. Byl na ni hrdý, ačkoli ještě nebyla nahrána, v jeho hlavě zněla dokonale.

Seděl v tureckém sedu přesně uprostřed svého soukromého tanečního sálu a relaxoval. Úporná dřina při tvorbě nové písně ho vyčerpala. Bolela ho hlava a oči ho pálily, ale cítil se šťastný. Přece jen dokáže vše, co chce a na čem úmorně pracuje. Ať si bulvár píše, co chce, on bude hudební ikonou! On a fanoušci se o to postarají.

"Máš na to. Dokážeš vše, po čem toužíš!" vyřkl do ticha.

Vstal a zaujal taneční pózu. Zkusil si moonwalk a pár typických tanečních kroků. Šly lehce, ačkoli ho záda pobolívala. Ve víru tance se mu téměř zcela dařilo na bolest zapomenout. Ale na co se mu zapomenout nedařilo, byla Frankova slova: "Tak si najdi děvče!" Copak on by snad nechtěl? Samozřejmě, že ano. Je nepochybně skvělé mít takové úspěchy, ale o něco méně skvělé je nemít je s kým sdílet. Prázdné místnosti jeho honosného sídla a možnost poklábosit tak maximálně s mikrofonem. Představa nic moc.

Lidem však nevěřil a ženám speciálně ne. Ženy jsou prchlivé a příliš konzervativní a úzkoprsé. Nechtěl ženu z francouzského dramatu, uvzdychanou a věčně se slzami na krajíčku. Chtěl ženu rozvernou, co leze po stromech, má smysl pro humor a nezjančí se, když si zlomí nehet nebo udělá oko na punčoše. Chtěl ženu tajemnou, která v něm vyvolá fantazii a touhu a ne takovou, která na sebe na první schůzce vše vyžvaní a nakonec se před ním začne i odhalovat. Bohužel měl zkušenosti pouze s druhým popsaným typem žen a ty ho nudily a často přiváděly k šílenství.

Rychle vstal ze země. Na tohle nechtěl myslet. Má dost jiných starostí - například dokončení turné Bad. Zbývaly už jen tři státy, ale to ho nijak neuklidňovalo. Tři státy rovná se tři odlišná časová pásma a to znamená, že minimálně další týden si bude moci nechat o spánku jen zdát. A to nemluví o tom šílenství všude kolem. Proč jen ho nenechají chvíli na pokoji? Živě si představoval svou limuzínu, na kterou se jak sarančata slétnou všichni ti lidé a budou se všemožně snažit probýt dovnitř. Auto se kymácí, pneumatiky kvílí a on hypnotizovaně hledí na fanoušky, kteří v ruce třímají propisky a památníky. Uvědomí si, že je možná jen otázkou času, kdy místo propisovacích tužek budou z kapes bund vytahovat pistole. Vzpomněl si na Johna Lennona. Ten si také po poslední chvíle myslel, že to, co fanoušek vytahuje ze saka, bude tužka …

Zavrtěl hlavou. Teď není čas na to přemítat o životě, je vhodná chvíle připravovat se na koncert v Londýně. Přešel k rekordéru a stiskl tlačítko Play. Z reproduktorů se ozvaly první tóny jeho skladby Smooth criminal. Ach bože, jak tuhle písničku miluje! Nemůže se jí nabažit, pro něj nepředstavuje problém pustit si ji třeba 10x za sebou. A za to vděčí Quincymu.

Jakmile vlezl do okna,

Zazněl zvuk - hlasitě!

Přišel do jejího apartmánu
Na koberci nechal skvrnu od krve
Utíkala pod stůl
Mohl by se dívat, jak není schopná se bránit. Tak utekla do ložnice
Zakopla, to byla její zkáza

Annie, jsi v pořádku?
Tak, Annie, jsi v pořádku?
Jsi v pořádku, Annie?
Annie, jsi v pořádku?
Tak, Annie, jsi v pořádku?
Jsi v pořádku, Annie?
Annie, jsi v pořádku?

Byla jsi zbitá
Byla jsi udeřená - klidným zločincem

Zpíval a tančil, co mu síly stačily. Celé vystoupení zakončil prudkým zastavením v piruetě. Hudba naráz dozněla a on se sesunul k zemi a oddechoval. Záda ho ani nezabolela. Cítil se být připraven na další koncert.



*

"Zer - Jin?"

Jako by její jméno někdo volal z nesmírné dálky. Pomalu otevřela oči. Ani netušila, že otevírání očí může dát takovou práci. S námahou zvedla hlavu a rozhlédla se. Zjistila, že leží na břiše do půl těla nahá. Rychle se chtěla posadit, ale v pohybu ji zabrzdila prudká bolest v zádech. Se syknutím se opět položila zpět do výchozí pozice.

"Zer - Jin?"

Otočila se za hlasem a spatřila Limu - Baje, kterak sedí vedle jejího lůžka a ustaraně ji pozoruje.

"Mubaji, co se stalo?"

"To ten trest, nevzpomínáš si? Dostalas pět ran bičem za chybu, které ses dopustila během zkoušky."

Zer - Jin si okamžitě vybavila Mistrův nekompromisní výraz v obličeji a dva zřízence, kteří přišli trest vykonat. Pětkrát zasvištěl bič vzduchem a pětkrát dopadl na její záda. Snažila se nevydat hlásku, ale nepodařilo se jí to. Zajíkala se a slzy jí tekly z očí proudem. V tu chvíli všechny nenáviděla. Sebe za to, že udělala tu zbytečnou chybu a teď za ní platí, Mistra za to, že on slitování neměl a i Limu - Baje, který se jí zastával.

"Ano, samozřejmě, vzpomínám si." Prohlásila Zer - Jin dutě.

"Jak se cítíš?"

"Jako pokaždé po nějakém takovém trestu. Rozbolavěle a vztekle. Připadám si nehodna studovat toto vznešené umění, když v první opravdu důležité chvíli zklamu!"

Limu - Baj neodpověděl. Posunul ruce směrem k Zer - Jininým zádům. Zděšeně sebou cukla a i přes bolest se odvrátila.

"Co hodláš udělat?" ptala se tiše, výhružně.

"Jen ti chci vyměnit hojivý obklad!" odpověděl Mubaj zmateně.

Chvíli přemýšlela a pak se vrátila do původní polohy, na dosah jeho rukou. Limu - Baj opatrně sňal obklad z jejích zad, bolelo to.

"Jak to vypadá?" ptala se Zer - Jin.

"Není to tak hrozné. Zahájil jsem léčbu poměrně včas. Zůstane ti jen pět jizev tenkých jako hřbet papíru."

Přikývla. Limu - Baj namočil obklad do bylinné tekutiny a opět jej rozprostřel na Zer - Jinina záda. Přivřela oči úlevou.

"Nesmíš si nic vyčítat, Zer - Jin." Řekl Mubaj.

"Ale vyčítám." Prohlásila.

Tiše vzdychl a postavil se, měl se k odchodu.

"Spi, Zer - Jin a příliš se nehýbej. Kdybys něco potřebovala, zavolej."

"Co když mě neuslyšíš? Mohu v tom případě vstát?"

"Ne, nevstávej! Uslyším tě, ať budu kdekoli!"

"Děkuji, Mubaji." Zašeptala.

Otočil se a bez dalšího slova odešel.


P.S.S. Všimly jste si, že se snažím, aby se oba hlavní hrdinové v mém příběhu pořádně vyspali a ani jednomu se nechce?! Smějící se

Tetování

16. ledna 2015 v 19:04 | MJJcreatePRODUCTION |  MJ tattoo
Tak dámy, založila jsem rubriku MJ tattoo, jelikož už "omalovaná" jsem a rozhodně u jedné kérky neskončím, často také prohlížím tetování na webu a se dvěma "online" se musím podělit :-)


Tak tohle je ta moje nádhera :-) je to hřbet pravé paže a v červnu už ta ruka bude "zkérovaná" celá :D

Toto je staženo z netu a je to něco tak nádherného, že se o to musím podělit :) docela koketuju s myšlenkou nechat si to udělat :)

Zato tohle kdyby mi někdo vytetovat, tak ho asi zahlušim :D opět staženo z internetu ze souboru : The worst MJ tattoos ... proč asi? :D

Rozčilena nadoraz!!!

16. ledna 2015 v 13:26 | MJJcreatePRODUCTION
Drahé dámy, dnes se mi stala velmi nemilá věc, se kterou se chci podělit. Už několik let sháním DVD Michael Jackson live in Munich a stále se mi ho nedaří sehnat (btw, nevíte, kde by bylo k dostání? :-) ) a dnes jsem za tímto účelem prošla opět několik Musikboxů, prodejen DVD i knihkupectví (pro radu). A v jednom takovém Musikboxu prodávala taková dí(ě)vka a vysmívačným hlasem začala:
"Ty posloucháš Jacksona jo?"
"Ano, poslouchám!"
Smála se.
"Smím se zeptat, proč se smějete?!"
"Tak Jackson, to už je přežitek ne?! A navíc pedofil, fůůůj!"
Měla jsem chuť jí rozbít držku kladivem!!!!

Povídka 2015 - kapitola čtvrtá

15. ledna 2015 v 21:45 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, dnešní zkouška z Lékařské parazitologie dopadla úspěšně, tak v návalu radosti sem přidávám další díl, tentokrát se na scéně objeví Michael :-) P.S. Michaelův koncert Bad world tour jsem z Tokya přesunula do Pekingu, zajisté pochopíte proč :-)
Má maličkost se vám klaní ...



"Michaeli! Miku!" Frank jako o překot vyvolával jeho jméno. Hledal ho už dvacet minut a stále ho nemohl nikde najít. Ne, že by se vyloženě bál, ale dobrý pocit z toho také neměl. Tam, kde je Michael Jackson by se bezpodmínečně měla ozývat hudba, ať už jeho vlastní nebo vážná. Ale v Neverlandu se neozývalo nic. Jakoby všechno zemřelo. Jediný zvuk, který bylo možné zaslechnout, byl tikot nástěnných hodin.

Frankovi to hrobové ticho nedělalo dobře. Co se, ksakru, děje? Ano, byl teprve v prvním patře a zbývalo projít ještě několik pokojů, ale stejně. Jsou dvě hodiny ráno, jak je možné, Že MJeje nenašel v ložnici?

"Neverland žije svým vlastním životem, Franku, noc zde může být pro někoho dnem." Ozvalo se za Frankovými zády. Trhl sebou a otočil se.

Stál tam. 175 cm vysoký, v černých domácích kalhotách a zelené košili. Neposedné vlnité vlasy mu spadaly do obličeje, nezdálo se však, že by tomu věnoval sebemenší pozornost.

Frank tam jen tak postával a zíral na něj. Zdálo se mu, jako by se kolem Michaela vznášela jakási aura. Měla nasládle růžovou barvu a obklopovala ho od hlavy k patě. Síla osobnosti. Aura génia.

Michael prošel okolo něho a ztěžka se posadil do křesla u krbu.

"Nemohl jsem tě najít, Miku. Vždy jsi mi říkal, že když je tě nemožné najít, mám jít za zvukem hudby. Ale dnes jsem neměl za čím jít. Je tu ticho jako v hrobce."

"Dnes jsem skončil s tréninkem dříve než obvykle."

Frank si Michaela pozorně prohlížel. Zdál se být unavený a jaksi ne ve své kůži.

"Děje se něco, Miku? Trápí tě snad něco?" Frank se posadil do křesla naproti němu.

"Trápí mě spousta věcí, Franku. Trápí mě turné, mé bolesti zad, nespavost a také že se už dva týdny snažím zachytit tu melodii, co mi neustále hlodá v hlavě a snažím se marně."

Zdál se pokořen. To, že se mu někdy něco nedařilo hned, považoval za osobní prohru. Díval se do země, v náruči svíral podsedák.

"To bude ok, Miku. Jsi přece génius, určitě se ti to podaří! Jsem si jist!"

"Jaký génius! Už jsem popsal snad úplně všechno, na co se dá psát - papíry, ubrousky, toaletní papíry, polštáře, deky a povlečení a stále mi to uniká!"

Dupl nohou. V jeho nitru hlodal vztek. Jeho aura jako by ztmavla a protkaly ji drobné červené nitky. Frank se na to nemohl vynadívat.

"Jsem vyčerpán, Franku. Od roku 1987 jsem stále na cestách, abych propagoval album Bad. Teď je konec roku 1988 a já jsem, zdá se, na konci s energií."

"Musíš spát, Michaeli!"

"Spát?! Jak mohu spát, když jakmile trochu zaberu, ta zpropadená melodie se vrátí?! Musím jí mít! Zkrátka musím!"

Ztichl. Frank se neodvážil promluvit. Michael se upřeně díval do země, pak hlavu zvedl a zahleděl se do krbu, ve kterém praskal oheň. V obličeji se vyjímaly dva protichůdné rysy. Ve tváři byl ztrhaný, pod očima se skvěly dva tmavé kruhy, výraz vypovídal o nesmírné únavě. Přesto člověka na první pohled zaujalo něco naprosto jiného - dvě rozzářené hnědé oči, které vypovídaly o tom, že doposud není tak vyčerpán, jak by se na první pohled mohlo zdát. Oči vévodily obličeji, podmalované černými čarami, vyzařovaly touhu uchopit to, co stále někam uniká a zdá se, snaží se mu i vysmívat.

"Mám chuť turné odvolat, Franku." Promluvil a prolomil tak hrobové ticho.

Frank sebou trhl.

"Co prosím, Miku? To nemůžeš myslet vážně! Už tě čekají jenom tři štace! Už jen Londýn, New York a Peking!"

"Já vím! Nevzdám to, to bych fanouškům neudělal! Ale pověz mi, který ignorant mohl vymyslet něco tak nesmyslného a zdraví devastujícího jako je turné?"

"Nevím. Možná jsi to byl ty."

Michael na něj pohlédl a usmál se. V očích mu zajiskřilo.

"Víš co mě ještě trápí, Franku?"

"Co je to, MJ?"

"Že jediný člověk, kterému se mohu svěřit se svými problémy, je můj manažer."

"Tak si najdi děvče!" nadhodil Frank.

Michael vstal a nevzrušeně odpověděl:

"Já se oženil s hudbou."

"Ano, to je moc pěkné, Miku, ale hudba tě nezahřeje v posteli a nepodrží tě, když se něco semele!"

"A žena ano?"

"Samozřejmě! Pokud najdeš tu pravou a to by v tvém případě neměl být problém, setkáváš se s tolika lidmi …." Začal chrlit Frank.

"A podpoří ta žena mě kvůli mně anebo kvůli mým penězům?!"

Frank v tu chvíli zmlkl. Michael se otočil a odcházel.

"Jdi spát, Franku!"

"Nápodobně, Miku!"

"Ano, to je asi ta poslední věc, na kterou mám teď pomyšlení."

"A co jdeš tedy dělat?"

"Jdu si po milionté přehrát na pianu tu melodii a zároveň se modlit, že nyní se mi ji konečně podaří přenést na nosič!"

Povídka 2015 - kapitola třetí

14. ledna 2015 v 18:09 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dnešní díl o něco delší :-) to proto, aby sem v příští kapitole už mohl nakouknout náš Emdžej :-) oba prozatím budou žít své životy nezávisle na sobě, teprve později na sebe narazí :-)
Má maličkost se vám klaní ...



Ráno na Wuhanské škole bojových umění se naprosto odlišuje od rán na kterémkoli jiném místě na světě. Nejen tím, že všichni chodí ve stejnokrojích a všichni mluví čínsky, ale především tím, že zde panuje posvátný klid. Ne že by to byla výsada všech škol bojových umění, taková situace panuje konkrétně pouze ve Wuhanu a to z jednoho prostého důvodu, Mistr Lipej - Pej z duše nenávidí hluk. A jelikož Mistr nesnáší hluk a učňové chovají k Mistrovi posvátný respekt, vše se zde uskutečňuje v naprosté tichosti.

Zer - Jin to ráno čekala ještě škola. Pokud si myslíte, že celodenní náplní studenta je pouze boj, mýlíte se. Všichni učni pečlivě studují i ostatní obory - Umění akupunktury, Znalost čínských léčivých bylin a jejich vlivu na lidské tělo, Historii Číny, Historii bojových umění a v neposlední řadě student odchází z tohoto místa s podrobnou znalostí všech zákoutí lidského těla.

Zer - Jin se řadila mezi profesionální znalce léčivých bylin a anatomie lidského těla. Přece jen po 10 letech intenzivního studia by se ani nic jiného nemělo předpokládat.

"Byliny jsou klasifikovány ve dvou hlavních kvalitách. První kvalita odkazuje na teplotní charakteristiky byliny, jmenovitě horkou - že, teplou - wen, chladnou - chan, neutrální - pching a svěží. Druhá kvalita se týká chuťové vlastnosti byliny, která může být kyselá - suan, hořká - kchu, sladká - kan, štiplavá - sin a slaná - sien." Odříkávala právě Zer - Jin na přednášce. Nestalo se poprvé, že byla požádána o to, aby se podělila o své znalosti bylin získané četbou děl věhlasných čínských botaniků.

"Výborně, Zer - Jin, když už jsi tak skvěle začala, mohla bys nám, prosím, pojmenovat těchto pár rostlin, které jsem si dovolil po cestě sem nasbírat?" Ukázal za sebe. Na dlouhém stole bylo několik hromádek. Zer - Jin pomalým krokem přešla ke stolu a klidným hlasem začala odříkávat:

"Toto je ženšen, tady je santal, hroznovice, tohle je houba Yunzhi, tady morušovník. To jsou tradiční byliny pro mnohé národy. Ale tady …" Přešla k druhému stolu a pokračovala stejně nevzrušeným hlasem. " … tady jsou už bylinky, které i v Číně zná jen opravdový odborník. Tohle je Yin Qiao Jie Du Wan, také se mu říká Chlad ranní mlhy, používá se k potlačení příznaků nachlazení a ke ztlumení alergických reakcí. Tady je Wu Wei Xiao Du Wan - Patero uhašení sopky, léčí se jím lupénka. Tohle je Dao Chi Wan - Zdolání Ohnivé soutěsky, používá se ke zklidnění a navození spánku. A tady Ban Xia Bai Zhu Tian Ma Wan - Druhý dech sokola, tlumí bolest a hojí jakkoli rozsáhlé rány, ať už pohmožděniny, či rány střelné, řezné nebo bodné."

Ozval se zvuk gongu ohlašující konec přednášení. Profesor se udiveně díval na Zer - Jin. Ona mu pohled klidně oplácela.

"Se zahanbením musím prohlásit, Zer - Jin, že tvé znalosti léčivých bylin jsou neuvěřitelné a mnohonásobně převyšují ty mé."

Zer - Jin spojila ruce v náznaku modlení, uklonila se a beze slova opustila místnost.


*

Blížilo se poledne a s ním i zkouška. Zer - Jin byla čím dál nervóznější a s ruku v ruce s nervozitou přišlo i podráždění. Dokazovalo to, že stále ještě neumí držet emoce na uzdě do takové míry, jak by si přála a jak je od ní žádáno. Doposud je schopna nechat se unášet strachem a nejistotou, ačkoli vyučující strávili několik let snahou odnaučit ji to. Cítila se provinile. Jako by je zrazovala. Oni přece věří tomu, že ji to naučili a ona zatím … Vzdychla si.

"Zer - Jin?" Za jejími zády se ozval Mistr.

Otočila se a úklona na sebe nenechala dlouho čekat.

"Mistře …?"

"Jak se cítíš?"

"Už matně vidím cílovou pásku, Mistře."

Pousmál se. Zer - Jin je všechno, jen ne hloupá. Správně si ji vybral do učení … tedy, ona si správně vybrala. Doteď si vybavoval, jak se to tehdy před 10 lety semlelo. Rád by si o tom s ní někdy pohovořil, ale Zer - Jin nechtěla o své minulosti mluvit. Dalo jí i tak dost práce zapadnout mezi ostatní a jediné, co nechtěla, bylo vyčnívat z davu. V momentě, kdy se mu podařilo potlačit její temperament, stala se jeho nejlepší studentkou a on neměl nejmenší potřebu s ní mít nějaké zásadní rozhovory. A nezdálo se ani, že by Zer - Jin stála vůbec o nějaké rozhovory. Stala se pokornou a mlčenlivou. Před čtyřmi lety. Do té doby byla hrdá a nezkrotná. Mistr nechápal, co přispělo k té změně, ale vycítil, že to nebylo nic příjemného. Neptal se, domníval se, že se Zer - Jin bude chtít sama svěřit. Nestalo se tak.

Po celou dobu, co Mistr přemýšlel, Zer - Jin trpělivě čekala, až promluví, popřípadě ji propustí. Nikdy by si nedovolila odejít, aniž by jí to bylo dovoleno. I toto ji zde naučili. Byla klidná, vyrovnaná a sebevědomá a tudíž jí nedělalo problém podrobit se několika pravidlům. Ona se vlastně ani nepodrobovala, dělala to automaticky.

"Zer - Jin?"

"Mistře?"

"Jsi připravena na předposlední zkoušku?"

"Více připravena už být nemohu, Mistře."

"Dobrá, odeberme se do sálu, započne meditace. Jistě už na tebe čeká tvůj partner v boji."

Zer - Jin se uklonila a spolu s Mistrem vstoupila do ohromného, kamny vytápěného sálu, kde kromě dvou koberců a dvou, brokátem úhledně překrytých, podlouhlých pouzder nebylo absolutně nic. Tedy, něco, lépe řečeno někdo tam ještě byl -pochopitelně Limu - Baj, její partner v boji.

"Usedněte na koberce, začneme s meditací." Ohlásil Mistr.

Oba usedli na koberec do tureckého sedu, ruce unisono sepjali nad hlavou a započali dýchací cvičení. To, které Zer - Jin zkoušela minulou noc. Nádech. Zadržet dech. Položit se na podložku. Výdech. Natáhnout ruce dopředu. Nádech. Zvednout se do sedu.

Mistr k nim polohlasně promlouval.

"Nezapomeňte, prosím, že bez partnera, kterému můžete důvěřovat, se jakožto bojovníci neobejdete …" Nádech. Protáhnout nohy. "Sami na nástrahy zvenčí nestačíte, musíte mít na paměti tři hlavní výsady správného bojovníka - čest, důvěru a věrnost …" Výdech. Ruce spojit jako při modlení. "Jeden pro druhého představujete druhou polovinu, bez které ten druhý nepřežije. Ať už bude každý z vás na jiném konci světa, budete spolu tak propojeni, že okamžitě vycítíte, pokud se druhému z dvojice něco stane."

Během Mistrova monologu se oba postavili a se zavřenýma očima čekali na Mistrův povel, který zazněl vzápětí:

"Chopte se zbraní."

Zer - Jin i Limu - Baj uchopili své meče. Oba se otočili o 360° a rozmáchli se. Ozvalo se cinkání kovu o kov. Půlotočku zastavili jako na povel v určený čas. Stáli obličeji k sobě a uklonili se. Limu - Baj udělal výpad, měl z toho být přesný sek mečem Zer - Jin do obličeje. Zer - Jin však s útokem počítala a elegantně se mu vyhnula. Limu - Bajův meč odrazila svým. Narazila však na daleko větší odpor, než na jaký byla připravená. Limu - Baj začínal dostávat vztek. Tento, za jiných okolností velmi klidný mladík, dostával v boji se Zer - Jin vždy jakýsi cuk. Možná vztek na to, že jej poráží dívka.

Zer - Jin odrazila Limuův meč rázněji, než měla v úmyslu a Limu - Baj se zakymácel. Okamžitě však byl v obranném postoji znovu a měřil si Zer - Jin naštvaně obdivným pohledem.

Zer - Jin se nedala vyrušit a dál soustředěně Lima pozorovala. Náhle se událo několik věcí najednou. Limu - Baj vyrazil dopředu, meč připravený k útoku, ale zároveň připravil i nohy, aby ty Zer - Jininy podrazil. Zareagovala podvědomě, tak jak reaguje většina bojovníků. Vyskočila do vzduchu, opsala v něm otočku, vykopla mu meč z ruky. Při přistání ho chytila do druhé ruky a na konci ataku stáli proti sobě dva bojovníci - Limu - Baj postrádající zbraň s provinilým a nakvašeným výrazem v obličeji a Zer - Jin třímající meče dva s neutrálním výrazem.

"Bez meče nejsi nic, Zer - Jin." Prohlásil klidně Mubaj.

"Nesváděj svou prohru na zbraň!" zašeptala Zer - Jin.

V tu samou chvíli jako by rivalita mezi nimi zmizela. Jeden druhému se uklonili. Zer - Jin uchopila oba meče a vydala se směrem k Mistrovi, kterému je obřadně složila k nohám.

"Výborně, Zer - Jin. I ty Limu - Baji. Polovinu zkoušky máte splněnou. Nyní přistupme k boji zblízka."

Limu - Baj se mírně pousmál, věděl, že v boji zblízka je o mnoho lepší než v boji se zbraní. Zer - Jinin výraz se nezměnil. Zaujali bojové postavení. Mubaj začal útočit a Zer - Jin se jala útoky odrážet. V jednu chvíli Limu - Baj zakolísal a zapotácel se s výrazem bolesti v obličeji.Ze Zer - Jin okamžitě vyprchala veškerá bojovnost a chtěla Limu - Bajovi běžet na pomoc. A to byla chyba, která ji málem stála zkoušku a tím i celý pobyt zde.

"Nesmíš, Zer - Jin!" řekl Mistr důrazně.

Prudce se zastavila na místě. Neodvážila se pohnout. V ten moment si uvědomila důsledek své chyby. Selhala. Selhala v boji. V boji zblízka není dovoleno nechat se unášet lítostí. To si smíte nechat na kdykoli jindy, zdůrazňoval Mistr. Stála jako přikovaná a srdce jí bušilo až v krku.

"Je od tebe šlechetné, Zer - Jin, že chceš pomoci trpícímu, ale nezapomeň, že v reálném životě proti tobě v boji nebude stát přítel, ale nepřítel! Nepřítel, který nebude chtít nic jiného, než tě zabít. Pokud on zakolísá a ty se odvážíš projevit lítost a chtít mu pomoci, jsi ztracena!"

Limu - Baj se mezitím postavil na nohy, na pravou mírně kulhal. Podíval se na Zer - Jin, ta mu pohled pevně vracela.

"Buďte k Zer - Jin shovívavý, Mistře. Porazila mne se zbraní i v boji zblízka. A soucítění přece šlechtí. Nepochybně tam venku by se jí nic podobného nestalo." Prohlásil Limu - Baj.

Mistr se podíval na Limu - Baje a pak na Zer - Jin.

"Mluvíš moudře, Limu - Baji. Nemohu jinak, než s tebou souhlasit. Uznám Zer - Jin, ale musí se podrobit trestu. Nedbala mých pokynů a zaslouží si trest."

Zer - Jin se otřásla. V tuto chvíli se za svou chybu nenáviděla. Ale její pocity nebyly důležité - oni jí dají dostatečně zakusit, co znamená zklamat Mistra. Už nějaké památky po svém těle měla.

"Zer - Jin?!" broukl chladně Mistr.

"Mistře?" zašeptala roztřeseně.

"Dostaneš pět ran bičem. Nyní se odeber do svého pokoje a vyčkej na svůj trest."

"Mistře!" vložil se do rozhovoru Limu - Baj. "Je to skutečně nutné?"

"Je rozhodnuto!" prohlásil Mistr.

Povídka 2015 - kapitola druhá

13. ledna 2015 v 18:15 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Děkuji vám za vlídné přijetí a pozitivní kritiku :-) udělalo mi to takovou radost, že ještě dnes přicházím s další "kratinou"! Zer - Jin se pečlivě připravuje na velký den a na Mika je potřeba ještě chvíli počkat :-) možná do zítra :)
Moje maličkost vám děkuje ...



Nemohla usnout. Zkrátka nemohla. Neustále se převracela a její mysl ovládala nervozita. Co když zítra zklame? Co když nedokáže splnit to, k čemu ji předurčil Bůh? Stačí jediný chybný krok a oni ji vykáží s hanbou na bedrech. Hanbou, která se nebude týkat jen jí, ale padne i na Mistra. Ne, to se nesmí stát. Myšlenky se jí honily splašeně hlavou. Nesmí je zklamat. Je tady doma. A je považuje za svou rodinu. Není sice přesně taková jako oni, nemá jejich oči, vlasy ani tělesnou konstituci, ale žije tady už 10 let a je jim za mnohé zavázána. Poskytli jí střechu nad hlavou, vzdělání a péči v momentě, kdy přišla o své nejbližší.

Náhle ji zalil půlměsíc světla. Mistr chodil po pokojích kontrolovat, zda všichni spí.

Neuměla se rychle rozhodnout - nechat oči otevřené nebo je zavřít a předstírat spánek? V poslední vteřině se rozhodla pro druhou variantu, ačkoli věděla, že je předem zralá na odpis. Mistra tímto laciným trikem neoklame.

"Ty nespíš, Zer - Jin?" Mistr se přiblížil k jejímu lůžku.

"Ne, Mistře …"

,,Trápí tě něco? Je něco, o čem bych měl vědět?"

Chvilku přemýšlela. Potlačila touhu vyskočit z lůžka a zahrnout Ho tisícovkou otázek. Zakázala si i poprosit o uklidnění. Jediná věc, kterou teď skutečně potřebovala, bylo uklidnit v otázce zítřejší zkoušky. Ale zavčas si to rozmyslela. Poukazovat v tomto společenství na své slabší stránky se nevyplácelo. A ani ji tak nevychovali.

"Ne, Mistře."

"Dobře, v tom případě nechápu, proč nespíš."

Lehká výčitka visela ve vzduchu. Zanechala ji bez odezvy.

"Spi, Zer - Jin, zítra tě čeká náročný den. A já spoléhám na tvůj bezchybný výkon."

Bez jakéhokoli dalšího slova se otočil a se sotva postřehnutelným šustěním šatu zmizel. Po chvilce zmizel i půlměsíc světla. Zer - Jin zůstala potmě se široce otevřenýma očima. Dnes už neusne. To bylo pro tuto chvíli jasné.

Akon - Cry out of Joy (MJJ tribute)

13. ledna 2015 v 18:10 | MJJcreatePRODUCTION |  Videa
Miluju Akona za to, co nazpíval na počest Mika. Vážím si ho a ztotožňuji se s jeho větou : I love you man!

Povídka 2015 - kapitola první (zahřívací kolo)

13. ledna 2015 v 12:44 | MJJcreateProduction |  Povídka 2015
Toto je opravdu pouze zahřívací, kraťounké kolo. Jde o to, jak se vám to bude číst a jak moc budete chtít přidat další pokračování :-) má maličkost se vám poroučí ...




Byl chladný srpnový večer. Procházela se po trávě, jejíž stébla se orosila večerní vláhou. Měkce došlapovala a počítala hvězdy. Nepoznala ani jedinou, hvězdy na obloze Říše středu mají odlišná jména od těch, která si pamatovala. Nijak ji to nevzrušovalo, vlastně se na hvězdy ani nesoustředila. Celou svou energii vkládala do toho naučit se správně dýchat. Zítra má zkoušku u Mistra a nesmí zklamat. Ani jeho, ani sebe.

Nádech. Zdržet dech. Zlehka položila chodidlo do trávy a otočila se o 180°. Výdech. Spojila ruce v náznaku modlení a přiklekla na jedno koleno. Nádech. Narovnala se a zvedla jednu nohu ohnutou v koleni. Výdech. Nádech. Výdech. Snažila se oprostit od všech myšlenek a soustředit se na to vydržet takto bez pohnutí co nejdéle. Vydržela asi tak 4 minuty, přesně řečeno do té doby, než se z dálky ozvalo zavolání.

"Zer - Jin!"

Na vteřinu její mysl ovládla panika. Panika z toho, že se lekne, cukne sebou a upadne. Ale naštěstí si včas uvědomila, že na něco takového, jako je panika, tu zkrátka není prostor a proto se s tím vyrovnala mnohem elegantněji. Ještě jednou se zhluboka nadechla, položila nohu na zem a v nesmírným klidem v hlase odpověděla:

"Hned jsem tam!"

Ještě chvilku postála a se zavřenýma očima se kochala Chu - pejským vzduchem. Pak se pomalým krokem vydala domů.

Uvnitř už na ni čekala Šen - Žen, její blízká přítelkyně a důvěrnice. Usmály se na sebe a pozdravily jedna druhou mírným úklonem.

"Zer - Jin, cos dělala venku takhle pozdě? Víš přece, že ven smíme nejpozději, když je Měsíc pět palců nad obzorem! Teď je nejméně osm palců."

"Ale Šen - Žen, cvičila jsem si sestavu na zítřejší zkoušku a maličko jsem se zapomněla."

"Ale kdyby se to dozvěděl Mistr …"

"Tak bych dostala pět ran holí, já vím. A zasloužila bych si je. Nicméně budu věřit v jeho dobrotivost." Prohlásila Zer - Jin a spiklenecky na Šen - Žen mrkla. Ta se jen mírně začervenala a s tichým šustěním šatů odcupitala pryč.

Zer - Jin si vzdychla a vydala se do svého pokoje. Musí se na zítřejší slávu pořádně vyspat.

Zde začíná příběh mladé dívky Zer - Jin, učednice tradičního čínského bojového umění Wuhan.

Povídka 2015 - má maličkost se Vám klaní :-)

13. ledna 2015 v 12:41 | MJJcreateProduction |  Povídka 2015
Tak je to tady. Založila jsem blog pochopitelně s předstihem, v době, kdy mám čistého textu tak na pět kapitol :-) ale to jsem celá já, pokud se pro něco rozhodnu, musí to jít hrc prc :D
Nápadů by bylo hodně, času o to méně, obzvlášť teď ve zkouškovém období.
Tak tedy - čtěte pozorně, čekejte trpělivě, kritizujte neoblomně a nechte si zdát o našem Zlatokalhoťákovi nepřetržitě a neustále :-) jako já :)

Má maličkost se Vám klaní ...