Melody will never die. Will NEVER die.

Únor 2015

Povídka 2015 - kapitola třicátápátá

28. února 2015 v 17:53 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dnes poslední "o ničem" díl, od toho příštího se začnou dít věci!!! :-D





Bylo půl jedné v noci. Neverland tonul ve tmě. Nikde se nesvítilo, pouze v jednom pokoji by bylo možné zahlédnout mdlý, třepotavý náznak světla. To Zer - Jin právě rozžala svíci v Michaelově pokoji. Stále nedůvěřovala umělému osvětlení.

Čekala. Pochopitelně, že čekala, až přijede. Byla nervózní a jako na vážkách. Má přijet pozdě v noci, to znamená, že ve tmě pojede i se svým šoférem ztichlým městem. Neměla dobré tušení, když se pohyboval světem v noci. Mohlo by se mu něco stát. Něco ošklivého. Strašného. Mohlo by … zastav! Nebuď jako malá!, nabádala se. Je dospělý a nepochybně zcestoval celý svět víckrát, než ty bys kdy zvládla! Snažila se namluvit si, že mu nic vážného nehrozí, přesto nervózně pochodovala po pokoji od postele k oknu, a co chvíli vyhlížela, kdy se na příjezdové cestě objeví dva světelné kruhy, které by naznačily, že už je tu.

Ve tři čtvrtě na jednu už to nemohla vydržet a nezvykle svižným krokem vyšla z pokoje. Sešla dolů po schodech a otevřela hlavní dveře. Do tváře se jí opřel chladivý noční vánek, pročísl jí vlasy a pohladil kůži. Přivřela oči. Vyšla ven do tmy a začala se pomalu procházet. Pozemky se zdály býti nekonečné. Náhle se zastavila uprostřed jedné planinky. Zavřela oči. Potřebovala meditací zahnat panické myšlenky. Chvíli nehnutě stála s rukama svěšenýma podél těla a zhluboka dýchala. Pomalu zvedla ruce, zaklonila se nazad a udělala řádně prohnuté salto vzad. Postavila se, pokrčila koleno a zhluboka dýchala. Snažila se nepohnout. Celou svou mysl soustředila na jedinou větu, kterou si neustále přehrávala v hlavě: "Nic se mu nestane!"

Byla myšlenkami naprosto v jiné dimenzi, když náhle se jí do mozku začal vhlodávat nepříjemný zvuk. Snažila se jej z hlavy vytěsnit, ale zdálo se, jakoby se přibližoval. Motor auta, napadlo ji bezděčně. Krátce a rozhodně zavrtěla hlavou. To těžko, takhle tiše auta nejezdí. To spíš uvnitř zase vibruje telefon. Stále měla oči zavřené a stále se snažila udržet ve stoje na jedné noze. Zhluboka dýchala. Po několika minutách se rozhodla, že je načase s meditací skončit. Postavila nohu zpět na zem, ruce složila k sobě v náznaku modlení a pomalu se otočila.

V tu chvíli stanula tváří v tvář Michaelovi. Stál za ní a velmi soustředěně ji pozoroval. Zer - Jin neměla ve zvyku nechat se vylekat, proto nevykřikla, ani nezaklela, jen zalapala po dechu. Stál před ní a usmíval se. Byl oblečen v perfektně padnoucím obleku a voněl. Svým parfémem i cizím prostředím. Zhluboka se nadechla a zatočila se jí hlava.

"Michaele!" zašeptala omámeně. Přišel k ní a pevně ji objal.

"Ach, lásko, jsem tak rád, že jsem doma!" šeptal jí do vlasů a obličej bořil do jejího krku. Jeho dech ji lechtal za uchem. Vztáhla ruce a objetí mu náležitě oplatila. Stáli v pevném objetí uprostřed pozemků Neverlandu a kolem dokola je obklopovala tma. Po chvíli se maličko odtáhl a přivlastnil si její rty. Zaklonila hlavu a užívala si to. Polibek a hlavně jeho. Byla šťastná, že se vrátil a že se mu nestalo nic zlého.

Přerušili polibek a Zer - Jin se opřela čelem o to jeho. Zkoumala jeho obličej, Zdál se býti hubenější, než jakého si jej pamatovala, když odcházel.

"Zhubl jsi!" zašeptala hlubokým hlasem. Chvilku neodpovídal. Lehká výčitka visela ve vzduchu.

"Na jídlo nebyl čas. Muselo se makat 24 hodin denně!"

Rázně zakroutila hlavou. Na takové výmluvy měla vyvinutý šestý smysl.

"Žádné takové. Odteď budeš pořádně jíst! Dohlédnu na to."

Bylo vidět, že mu to není milé, neměl rád, když ho do něčeho někdo nutil. Ale v tomto případě ten někdo byla jeho Zer - Jin a té odporovat nechtěl. Proto tiše vzdychl a odpověděl:

"Jak si přeješ!"

Jídlo pro něj nepředstavovalo žádný požitek. Naopak, přišlo mu, že jídlo je ztráta času. V té době, kdy ostatní jí, on by mohl vyvíjet daleko záslužnější činnost. Přesto byl ochoten připustit, že jíst je důležité minimálně k přežití a tak byl s to Zer - Jin poslechnout.

Zer - Jin mezitím vsunula ruku pod jeho oblek a zlehka mu přejížděla po páteři. Chvěl se pod jejím dotykem a byl nanejvýš vyveden z míry.

"Jak se mají tvá záda?" zeptala se zastřeným hlasem.

"Pobolívají!" přiznal bez skrupulí. Uvědomil si, že jí lhát jednoduše nemá smysl.

"Zítra se ti na ně podívám!"

Přikývl.

"Jak ses měla celý čas?" zajímal se. Zer - Jin se od něj odtáhla a zamířila k domu. Michael se vydal za ní.

"Bylo mi smutno a bála jsem se o tebe!" zašeptala. Uchopil ji za ruku a otočil si ji čelem k sobě. Tvářil se nanejvýš láskyplně.

"Bála ses o mě?"

Vypadal dojatý a překvapený.

"Jistě. Byl jsi pryč velmi dlouho a zanechal jsi tu dvě důležité věci!"

"Jaké věci?"

Vešli ruku v ruce do vstupní haly. Michael zavřel dveře a otočil se zpět na Zer - Jin. Propaloval ji zvědavým pohledem. Dívka mu pohled oplácela a vážně pronesla:

"Mně a Sokolí let! Ty dvě záležitosti, co tě mají na každém kroku chránit!"

Michael se usmál a malinko se zamyslel. Poté se opět vzpamatoval a líbnul Zer - Jin na tvář.

"Nauč mě to!" pronesl znenadání. Nechápala.

"Co?"

"Nauč mě to!"

"Co tě mám naučit?!"

"Bojovat!"

Prudce zvedla hlavu a propálila ho nevěřícným pohledem. Nemohla uvěřit tomu, co právě zaslechla.

"Co prosím?! Ty chceš, abych tě učila boji? Co bys z toho měl?!"

"Uměl bych se bránit. Už nějakou dobu zkouším karate a docela mi to jde. Třeba by mi šlo i tohle!"

Tvářil se velmi dychtivě a prosebně. Nevěděla, co by mu na to odpověděla.

"To není dobrý nápad, Michaele! Bojové umění Wuhan je nesmírně fyzicky a psychicky náročné!"

Nepřemluvila ho.

"Prosím, Zer - Jin! Alespoň to se mnou zkus! Nejsem přeci tak beznadějný případ, učím se rychle a rád!"

Chvíli nad tím přemýšlela.

"Byl bys ochoten přijmout i psychické ponížení, které výuku v prvních lekcích často doprovází?!"

Přikývl.

"Ano!"

"Dobrá tedy. Zítra to spolu zkusíme!"

Michael Jackson - Král popové nejčernější hodiny by Lisa D. Campbell

27. února 2015 v 14:21 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Michael Jackson - Král popové nejčernější hodiny
by Lisa D. Campbell
Kniha Lisy Campbellové Michael Jackson - Král popové nejčernější hodiny navazuje tam, kde její předchozí kniha Michael Jackson - Král popu skončila. Detailně popisuje kariéru Michaela Jacksona vrcholící jeho úsilím vyvrátit image plachého člověka, jak jej ukazují média. Začal s tím v roce 1993, kdy odstartoval ohromný řetězec událostí, započatý vystoupením na inauguračním ceremoniálu prezidenta Billa Clintona. Následovalo dechberoucí vystoupení na Super Bowlu a onen řetězec vygradoval 90 minutovým interview s Oprah Winfrey. Nakonec vše zakončilo předávání Grammy Awards, kde řekl, že "on a Janet jsou skutečně dva odlišní lidé!" Byl jedním z lidí, kteří se neustále umisťovali na předních příčkách, co se týkalo výher nějakých cen. Byl velkým vítězem American Music Award, Soul Train Awards a World Music Awards. Byl jmenován hudební legendou, vyhrál Grammy Legend a byl historicky prvním příjemcem Lifetime Achievement Award pod záštitou Guinessovy knihy světových rekordů. Dostal se do Síně slávy Muzea Guinessových světových rekordů. Ten rok odehrávající se v duchu nevídaných úspěchů, byl vystřídán obdobím odporného a nechutného zvratu - stal se obětí tvrzení o pohlavním zneužívání dětí.
Ačkoli se neustále a konstantně snažil upozorňovat na svou naprostou a neotřesitelnou nevinu, stal se objektem nevídaného přívalu mediálních ataků a agresivity. Každý jeho pohyb a jeho motivy byly diskutovány na každém kroku, Michael Jackson přes to všechno stále a neúnavně dokazoval, že skepse v tomto směru je zbytečná. V této knize je popsána ona "posedlost médií" tímto příběhem, jejich nezájem o fakta, ale snaha posuzovat událost pouze z hlediska senzacechtivosti a s jasným cílem rozmetat na kusy osobnost tak ohromného formátu, jakou Michael Jackson nepochybně byl.
V této knize jsou použity úryvky a informace z dokumentů uložených v Kongresové Knihovně Spojených států amerických. Lisa D. Campbell
V momentě, kdy se rok 1993 stal pro Michaela Jacksona extrémně úspěšným rokem, velmi brzy se situace obrátila a z roku 1993 se stal rok bolestivý a plný tragických okamžiků jeho života. Většina lidí se od něj odvracela v momentě, kdy je nejvíce potřeboval. Řada blízkých přátel byla nápadně tichá a mlčenlivá, média však nehodlala polevit ve své neoblomné snaze vyrobit z toho skandál. Nejen obyčejní zaměstnanci, ale dokonce i blízcí členové rodiny se nemohli dočkat, až z toho (z něho) vytřískají rychlé prachy. Byli zde ale i tací, kteří stáli na straně Michaela Jacksona vytrvale po celou dobu toho "nechutného bordelu" - a byly to miliony oddaných fanoušků. Ráda bych využila této příležitosti a poděkovala všem jeho fanouškům za jejich neochvějnou podporu. Speciální poděkování patří i těm, co Michaela Jacksona podporovali veřejně, k těm patří:
James Alsop, Jeremy Alsop, Florence Anthony, Lori Byler, Johnnie Corchan Jr., Frank DiLeo, Sandy Gallin, Berry Gordy, Adrian Grant, Jackie Jackson, Janet Jackson, Jermaine Jackson, Joseph Jackson, Katherine Jackson, Randy Jackson, Rebbie Jackson, Tito Jackson, John H. Johnson a Robert Johnson z Jet magazínu, Quincy Jones, Jerry Kramer, MTV, Paul McCartney, Majestic Magnificent, Steve Manning, Carole Nowicki, Michael Peters, Amanda Porter, Shannon Reeves z NAACP, Alfonso Ribeiro, Teddy Riley Audrey Ruttan, Maximilian Shell, Liz Smith, Sony Music, Bruce Swedien, J. Randy Taraborrelli, Tatiana Thumbtzen, Raul Velasco, Howard Weitzman, Jeanne White-Ginder, DeWayne Wickman, Norman Winter a Stevie Wonder.
A obrovské pokorné poděkování patří osobě, která Michaelovi ukázala hloubku a význam přátelství - Slečně Elizabeth Taylor.
Tato kniha je psána s obdivem a láskou ke Králi popu - Michaelu Josephu Jacksonovi. Udělal jsi svět lepším místem.
"Nenech nikoho, aby tě donutil padnout na zem. Udrž si víru!"
Glen Ballard
Siedah Garret
Michael Jackson
Speciální poděkování patří všem, kteří mi s touto knihou pomohli. Jsem Vám velmi vděčna za vaši lásku, vaše rady a pochopení ve chvílích, kdy to bylo pro mne těžké a bolestné vidět někoho, kdo mě tak velmi zajímá a ke komu mám tak blízko, trpět a být pronásledován.
Johne, děkuji za tvou lásku, péči a pochopení. Miluji tě.
Mami, tati, děkuji, že mi stále věříte. Miluji vás.
Michele, ta restaurace, kterou jsi mi doporučila, je skvělá! Nikdy bych tu knihu bez tebe nedokončila! Mockrát ti děkuji.

OBSAH
  1. PŘEDMLUVA
  2. KAPITOLA PRVNÍ - MICHAEL MLUVÍ
  3. KAPITOLA DRUHÁ - MJ FOREVER
  4. KAPITOLA TŘETÍ - 17. SRPEN 1993
  5. KAPITOLA ČTVRTÁ - "NECHOVEJTE SE KE MNĚ JAKO KE ZLOČINCI!"
  6. KAPITOLA PÁTÁ - AŤ ŽIJE KRÁL!

PŘEDMLUVA
Michael Jackson se poprvé seznámil s prací Lisy D. Campbellové během roku 1993, kdy propagovala svou knihu Michael Jackson - Král popu. Obdržel kopii této knihy, která se nacházela v mé kanceláři. Byl ohromen její prací a velmi vděčně přijal její nevídanou snahu a přesné vyjádření všech faktů. Stejně tak se snažíme nyní uspořádat tuto Předmluvu tak, aby dostala celou knihu na novou úroveň.
Lisa se pokusila v této knize podat fér přehled všech událostí, které nastaly, když byl Michael Jackson krutě a nespravedlivě obviněn a stal se bezbrannou obětí mediální "brutální vraždy" jeho osoby. Dlouho jsme byli obětí smyšlených pověr a lží médií, ale naprosto jsme nebyli připraveni na to, co se tehdy skutečně událo.
Michael zakusil tak hluboké ponižování a kruté zacházení, se kterým jsem se do té doby nikdy nesetkal. Ta obrovská tíseň, kterou zažíval v té době, pro něj znamenala sotva snesitelné fyzické i psychické vyčerpání. Všechno to ale překonal - pomáhalo mu k tomu uvědomění vlastní neviny i nezdolná víra v Boha.
Michael to všechno překonal díky své nevídané víře a také díky smrtelně vážné oddanosti jeho fanoušků a podpoře nejbližších přátel. Ta ohromná láska a podpora, kterou dostával od fanoušků, zaplnila jeho srdce a mysl natolik, že se s hrůzami, které prožíval, vyrovnával daleko lépe.
Jeho cílem bylo rozdávat lásku a podporu dětem. Děti jsou nejskvělejším zdrojem neustálé radosti. To byla jeho součást, která se nikdy nezměnila.
Michael věděl, že jeho fanoušci jsou vždy s ním a že vždy budou chápat a sdílet jeho bolest. Je jim za to nadevše vděčný. Všechny své fanoušky miluje.
BOB JONES - víceprezident Michael J. Jackson Production

Slyšely jste někdy o této knize?

26. února 2015 v 21:10 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Projíždím takhle internet a najednou narazím na pdf verzi knihy od Lisy Campbellové s názvem MICHAEL JACKSON - THE KING OF POP´S DARKEST HOUR (Michael Jackson - král popvé nejčernější hodinky). Slyšely jste o ní někdy? Mám ji staženou v plné verzi a mohla bych se pustit do překládání, jen by mě zajímalo, zda by to některou z vás zajímalo ...


Takhle kniha vypadá ze shora - nevím, zda si od toho něco slibovat ...

Povídka 2015 - kapitola třicátáčtvrtá

25. února 2015 v 19:53 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dámy, teď trochu skáču v čase, abych mohla psát o něčem, co je zajímavé :-)





Měsíce ubíhaly jako zběsilé. Michael trávil většinu času ve studiu nahráváním písní na album a Zer - Jin se zabydlovala na Neverlandu. Za dobu, kdy byla sama bez Michaela, stihla projít celou rezidenci i s přilehlými pozemky. Zvědavě se rozhlížela kolem sebe a užasla nad tím, co všechno zde Michael nechal vybudovat. Procházela se klidně, čichala ke květinám a naslouchala. Nejen posvátnému tichu, které zde panovalo ve chvílích, kdy zde nikdo nebyl, ale především zvukům zevnitř domu. Michael měl totiž ve zvyku volat jí každou volnou chvíli. Často se stávalo, že vyšla z domu ven kochat se přírodou a v tu chvíli se uvnitř rozdrnčel telefon. Vzdychla si a polorychlým klusem se vrátila zpět do domu. Zvedla sluchátko.

"Prosím?"

"No ahoj, zlato, to jsem já!" halekal rozradostněně do sluchátka.

"Ano, já vím. Stalo se něco?"

"Mám to!"

"Co máš, proboha?!"

"Mám hotovo! Album je dokončené a nahrané! Nyní už zbývá jen natočit několik videoklipů a vypustit to do éteru!"

Byl bez sebe nadšením, přestože mu z hlasu byla znát únava. Nebylo divu. Ve studiu strávil poslední půlrok denně prací, zpěvem, tancem, korekcemi, opakovaným nahráváním. Nespal a skoro nechodil domů. Zer - Jin už ho téměř dva měsíce neviděla, pouze s ním denně hovořila po telefonu. Nyní jí spadl obrovský balvan ze srdce. Měl hotovo a přijede. Bude muset chvíli odpočívat a nabrat síly. Tušila, že za pár chvil přijde s tím, že chce rozjet něco velkého. Znala ho.

"To je senzační, qingrén! Takže přijedeš?"

"Ano, ještě dnes v noci! Teď ještě musím vyjednat … počkej … jeden chlápek Clive od Sony Music mi tu pořád něco křičí do ucha!"

Zer - Jin nastražila uši a mírně se narovnala. Zaslechla tlumený hlas v telefonu, zřejmě nesmírně podrážděný. Zachytila jen pár útržků.

"Nech sakra … pořád tě jen zdržuje od …! Koukej makat!"

Dolehlo k ní jen pár fragmentů, přesto měla tušení, že se hovoří o ní. Mírně se ošila. Po chvilce zaslechla Michaelův náhle velice chladný hlas.

"Budu s ní hovořit, kdy se mi zachce! Vy mi do toho nemáte co zasahovat! Nebojte se, o tučnou provizi z propagace alba nepřijdete!"

Nesměle promluvila do sluchátka.

"Michaele?"

Okamžitě změnil tón hlasu z podrážděného na radostný a láskyplný.

"Ano, lásko, jsem tady. Omlouvám se, ale Clive se už hrozně třese na vydání alba a je trošku nervózní!" Zasmál se uvolněným, zvonivým smíchem. Zer - Jin do smíchu moc nebylo. Připadalo jí, že náhle představuje obrovskou překážku mezi Michaelem, jeho kariérou a vztahy s členy realizačního týmu. A mohlo za to pár útržkovitých slovních spojení, které však byly dostatečně jasné - překáží a odvádí Michaelovy myšlenky pryč od hudby! Bylo jí mizerně.

"Domnívala jsem se, že album vydáváš pod záštitou Epic Records!"

"Ano, ale společnost Epic spadá pod Sony Music!"

"Aha …" pronesla tiše. Chvíli bylo na obou koncích spojení ticho.

"Zer - Jin?"

"Prosím?"

"Přijedu dnes v noci. Nepočkala bys na mne? Prosím …"

Jeho hlas byl naléhavý a prosebný. V Zer - Jin se právě bouřily protichůdné pocity, něco mezi zahanbením a pýchou a nutně toužila slyšet v Michaelově hlase právě takový tón. Dojalo jí to.

"Ale jistěže, počkám na tebe!" Zřetelně vycítila, že se usmál, potěšilo ho to.

"To jsem moc rád. Strašně se na tebe těším! Neviděli jsme se … snad deset let!"

Zasmála se tichým, hlubokým hlasem.

"Ne, jsou to teprve dva měsíce!"

"Pro mě to bylo jako deset let! Teď budeme už pořád spolu, chceš?"

"Pochopitelně! Mám to ale štěstí, že jo?"

Michael chvilku nereagoval, poté vyloudil ze svého hrdla pochybovačný tón.

"Jak to myslíš?!"

"Miliony žen omdlívají, jen co tě spatří a mě, obyčejné holce, se nabízí sám Michael Jackson! Jsem to ale klikařka!"

Zasmál se a přehodil si sluchátko z jednoho ucha k druhému.

"No, nevím, zda to za pár dnů budeš považovat za štěstí. Teď se totiž od tebe nehnu na krok!"

"Tak fajn, platí! To si nechám líbit!"

"Zer - Jin?"

"Mm - hm?"

"Miluju tě!"

"Já tebe taky!"

Oba naráz položili sluchátko do vidlice a vlídně se usmívali. Michael ve studiu a Zer - Jin ve vstupní hale Neverlandu.

Úryvky z knihy Remeber the time (část druhá)

23. února 2015 v 13:32 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
22. prosince 2006
McCarranovo Mezinárodní letiště
Las Vegas, NV
Bill: Zbývaly právě tři dny do Vánoc. Bylo kolem desáté hodiny v noci a já seděl zaseknutý v koloně zaparkovaných aut (za čtyřmi černými Cadilaky)na jedné takové asfaltce. Právě mě najali na jednu tajnou práci - měl jsem někomu dělat ochranku. Klient měl přiletět do Las Vegas soukromým tryskáčem z nějakého jiného města. Byl jsem tu, abych ho vyzvedl a převezl z letiště do chráněného domu v sousedství Summerlinu, ležícího na severozápadním cípu města. Seděl jsem zrovna na sedadle spolujezdce v nejnovějším modelu SUV. Nějaké auto vyzdobené jako maminčino cestovní zavazadlo - naprosto nevhodné k přepravě kohokoli - stálo za mnou. Celou dobu jsem civěl na nebe a očekával přílet letadla.
Lidé se domnívají, že Las Vegas je jenom velký "leccos" plný neonových světel, rozpálených chodníků a pouští. Ale v zimě?! A v noci?! Jakmile slunce jednou zapadne, snese se na město ohromná zima. Venku na letišti bylo skoro pod bodem mrazu. Měl jsem u sebe malá kamínka a snažil jsem se jimi vytopit vnitřek auta, zatímco jsme čekali. To, že jsme zaparkovali na asfaltce přímo u rozjezdové dráhy, bylo pro mne novinkou. To bylo něco, na co jsem nebyl zvyklý, ať už se jednalo o klienty velkých jmen. Nicméně v tomhle městě, v tomhle byznysu, je vybočení z řady normální. Je to Vegas! Ozbrojené auto jako to, ve kterém jsme seděli my, mohlo být najato v přepravě filmové hvězdy, CEO (výkonný ředitel obchodní společnosti), slavného sportovce nebo politika.
…. (tady mi ke dvěma stránkám nepovolili přístup)
… jsem měl za úkol dovést rodinu do bezpečí soukromí. Pomáhal jsem vyložit zavazadla … bylo tam snad třicet různých kufrů a batohů … všechno jsme to donesli dovnitř. Potom jsem se vrátil zpátky na příjezdovou cestu.
Jeff vyšel z domu. Přes vysílačku se zeptal:
"Vše v pořádku?"
"Kód 4." odvětil jsem.
V tomto bodě jsem dal najevo, že mám hotovo. Dopravil jsem subjekt z bodu A do bodu B. Je vymalováno. Ale pak se stalo něco kuriózního. Přišel jsem k Jeffovi a nevzrušeně se ho otázal:
"Tak mi to řekni! Kdo je ten chlápek?"
Jeffovi na tváři zářil obrovský úsměv. "Tys ho neviděl?"
Pokrčil jsem rameny. "Ovšem. Viděl jsem nějakou vyhublou postavu, kousek tváře a tři děti."
Jeff ztišil hlas. "To je Michael Jackson."
Civěl jsem na něj. "Nedělej si ze mě prdel!"
Jeff zvedl do vzduchu pravou ruku. "Radši smrt než lež! Mluvím pravdu!"
Nevěřil jsem mu. Trochu se mi smál. Potom jeden asistent, ten Feldman, chlap, co jako první vystoupil z tryskáče, si nás zavolal dovnitř. Když jsme vstupovali dovnitř, tvářil jsem se: Jako fakt?! Uvidím teď Michaela Jacksona?!
Vstoupili jsme dovnitř a ten samý chlápek, co vystoupil zamaskovaný z letadla, prošel teď kolem mě - ovšem bez chirurgické masky na obličeji. Hlavou mi proletělo jen: A kurva! Stál jsem tam tváří v tvář Michaelu Jacksonovi a třásl jsem si s ním rukou. Bylo to něco neskutečného. Jeff nás přerušil. Měkkým, tichým hlasem Michael promluvil:
"Zdravím vás. Je moc pěkné se s vámi setkat."
Zakoktal jsem: "Je to pro nás obrovská čest, pane. Jsem vašim obrovským fanouškem už hezky dlouho!"
Obrovským fanouškem?! NIKDY jsem žádnou takovou věc neřekl svému klientovi! Přece pracuju léta se slavnými lidmi, nebylo nutné zrovna tohle říkat! Ale moje srdce splašeně bilo v hrudi, chlupy na krku mi vstávaly vzrušením. Snažil jsem se tvářit se profesionálně, ale uvnitř jsem se cítil jako malé dítě. Já jsem BYL velký fanoušek. Měl jsem všechna dřívější alba Jackson 5 - všechna! Stále jsem před sebou viděl, jak ON a jeho bratři tančí robotický tanec při vystoupení k Dancing Machine na Soul Train.
Trochu jsme poklábosili o Motown Records, zčásti také proto, že jsem pro ně chvilku pracoval. Jeho děti se batolily okolo něj. Prince a Paris řekli oba Ahoj, jen Blanket byl velmi zaražený a nemluvný, stydlivě se schovával za otcovy nohy a sem tam trochu vykouknul.
Pan Jackson řekl: "Děti, tohle je Bill! Naše nová ochranka!"
Huh?! Takže ze mě bude nová ochranka? O tom jsme se celou dobu bavili? Bylo mi řečeno, že mám jen dopravit subjekt z bodu A do bodu B. Zkontrolovat to a jít domů. Alarm zasunutý hluboko v mém mozku začal drnčet. A pak najednou pan Jackson řekl - spíš jako konstatování než jako otázku:
"Zůstanete přes noc, ano?"
"Um … a-ano, p-pane!" koktal jsem.
"Skvěle!" odvětil. "Uvidíme se ráno."
Všichni sborově popřáli dobrou noc a odebrali se po schodech nahoru. Zamračeně jsem se podíval na Jeffa a Feldmana a řekl:
"Musíme si promluvit!"
Vyšli jsme ven na příjezdovou cestu. "Co se to tu, ksakru, děje?! Kde má ochranku?!"
"Národ islámistů mu chtěl vnutit svoje lidi! Šéf zahájil "protipalbu" a rozhodl se učinit zásadní změny!"
Feldman: "Přestaň se blbě ptát, prostě mi řekni - jseš ochotný zůstat tu přes noc … nebo dýl?!"
Otočil jsem se na Jeffa: "Je to skutečný Michael Jackson? Brácho, byl to dneska dlouhý den, přejel jsem celý Las Vegas a jsem dost unavený - nemám náladu ztrácet čas s nějakým imitátorem!"
"Věř mi! Je to skutečně náš borec! Zjišťoval si o tobě pár informaci - tvůj životopis, tvoje působení v Motownu a řekl mi, že chce, abys mu dělal ochranku!"
"Tak jo! Kdy dorazí zbytek týmu?!"
Jeff se podíval zmateně na Feldmana a pak zas na mě. " Já myslel, že to víš! Žádný další lidi nepřijedou, chce jen tebe!"
Ale ne! To ne! Ne, ne, ne!
Dostal jsem se do situace, na kterou jsem nebyl připravený. Michael Jackson byl člověk, kterého spousta lidí milovala a i nenáviděla. Byl neustále obklopen hordou bodyguardů - a teď jsem měl všechnu jejich práci převzít já sám. Neznal jsem navíc vůbec zařízení a vystavění domu! Potřeboval jsem nějaké detaily!
Začal jsem se cítit fakt divně - něco tu nehrálo! Opravdu si mysleli, že uvěřím, že Král popu, Michael Jackson, cestuje někam bez jediného člena ochranky?!! Jen s jedním asistentem a chůvou?!! Co se to tu ksakru dělo?! Kde je jeho tým? Manažeři?! Doprovod?!!

P.S. Tahle část se mi překládala opravdu pěkně. Chlapci píšou velmi realisticky a jasně :-) a ano, bodyguardi mezi sebou Mikovi opravdu říkali "náš borec" :-)

Úryvky z knihy Remember The Time

22. února 2015 v 14:15 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Zas jsem projížděla webové stránky a narazila na kousek z anglické knihy Remember The Time - Protecting Michael Jackson in his final days od Michaelových bodyguardů. Začetla jsem se do úryvků a nedalo mi to, musela jsem je přeložit. Tady kousky sdílím.





REMEMBER THE TIME - OCHRAŇOVÁNÍ MICHAELA JACKSONA V POSLEDNÍCH DNECH JEHO ŽIVOTA

BY Bill Whitfield, Javon Beard and Tanner Colby


"Pokud by byl Michael Jackson naživu, nikdy byste neměli možnost si tuto knihu přečíst."

"Přes dva a půl roku, od prosince 2006 do jeho smrti v červnu 2009, jsme byli zaměstnáni jako osobní strážci Michaela Jacksona, nejslavnějšího a neúspěšnějšího baviče všech dob. V tu samou dobu jsme zároveň představovali jedinou "překážku" mezi jeho rodinou a vnějším světem a věřte, máme o tom hodně co říct. Svět osobních strážců není něco, co by okolní svět familiárně přijímal. Lidé nás vidí v televizi a myslí si, že jsme jen banda tlustokrkých rváčů v černých oblecích stojící u dveří. Ale to my nejsme! Nejsme vyhazovači. Mnozí z nás jsou bývalí vymahači dluhů nebo bývalí vojáci. Jsme ti, co pečlivě studovali, jen aby v budoucnu mohli dělat osobní strážce. V dnešní zkažené době je život filmových hvězd nebo profesionálních sportovců cennou trofejí. Jejich soukromí je pod neustálými útoky. Výkonná ochranka je seriózní byznys. Je nám do rukou svěřeno blaho manželů, dětí - a utajovaných dokumentů. Zajišťujeme dohled v hotelích, restauracích i nemocničních pokojích. Uchováváme si falešnou identitu, jen abychom mohli doprovázet naše klienty v tajnosti po celé planetě. A když odejdeme, pokud jsme svou práci odvedli dobře, je to, jako bychom tam nikdy nebyli. Ale my jsme tam vždy - stojíme v pozadí, posloucháme a pozorujeme. MY opravdu víme věci, které média předstírají, že vědí. MY víme věci, které vy byste rádi znali, ale nikdy se je nedozvíte!"

" Ve světě osobních strážců není to, že vás zaměstnají (najmou), otázkou zkušeností nebo dovedností. Jde o to, jestli se za vás někdo zaručí! Nepřitáhnete do tohoto byznysu někoho, o kom si nejste 100% jistí, že mu můžete důvěřovat. Lidé, co se snaží vyprávět ty starosvětské příběhy, jsou mimo mísu! Tak to prostě u nás funguje - vidíš všechno, slyšíš všechno, ale nevíš nic! Když se odvážíš na něco zeptat, odvolají tě! Když tě obešlou, abys nastoupil, stáváš se vzácným zbožím! Tak to prostě v naší profesi funguje a tak my se snažíme nakládat s aférami našim klientů - my přece vidíme, ale nevíme!"

"Michael Jackson nebyl typický klient. My jsme byli "zapřísáhlí chovatelé" jeho životních tajemství, ale jeho smrt náš dostala do ne zcela komfortní situace. Otázky ohledně jeho smrti - kdo kdy k němu měl blízko a za jakým účelem - vrhly oslňující světlo na nás jako na ty, co ho ochraňovali a byli mu nejblíž. Snažili jsme se udržet naši identitu co nejdéle v tajnosti. Odmítali jsme nabídky od bulvárních plátků, které se snažily nás podplatit, abychom vyšli ven s pravdou o podivných okolnostech smrti (a života) Mr. Jacksona. Byli jsme nuceni vypovídat v soudním procesu s doktorem Conradem Murraym, byli jsme sesazeni v civilním soudním sporu mezi Jacksonovým majetkem a AEG Live propagátory nikdy neuskutečněného comebackového turné This Is It. Odpovídali jsme na otázky pravdivě, ve smíření s naším svědomím, ale bohužel jsme neposkytli dostatek informací, jak od nás bylo žádáno. Nijak jsme netoužili po tom být zapleteni v tomto mediálním cirkusu!"

"Do té doby jsme veřejně hovořili pouze dvakrát - jednou ve stručném televizním interview "Nightline" a podruhé v roce 2010 v "Good Morning America". Důvod, proč jsme to udělali, byl jednoduchý - říct všem pravdu o Michaelu Jacksonovi tak, jak jsme ji znali my. Chtěli jsme, aby celý svět poznal "letmý pohled" skvělého chlápka a báječného otce - tak, jak jsme to viděli my. Fanoušci Mr. Jacksona, které nesmírně miloval a respektoval, si zasloužili vidět tuto jeho část. Náš názor se nezměnil. Rozhodli jsme se sami napsat tuhle knihu - bez toho, aby některé části reportéři nebo komentátoři vyškrtali - tak, aby co nejefektivněji vyjádřila skutečné úmysly našeho šéfa."

"Snažili jsme se co nejlépe vybalancovat naši potřebu sdělit pravdu a povinnost uchovávat tajemství. Jedinci, které uvidíte popsané v této knize - oblíbený příbuzný Mr. Jacksona Raymone Bain, popřípadě chůva jeho dětí Grace Rwaramba - jsou již mediálně dobře známí jako postavy vyskytující se v okolí Michaela Jacksona. Přesto jsme pociťovali, že zmíněním v této knize jaksi nevhodně porušujeme jejich soukromí. Ale přesto byli zahrnuti, neboť by bylo nemyslitelné vyprávět náš příběh bez toho, abychom je zmínili. Na druhou stranu, vězte, že jsme se kromobyčejně snažili snížit množství zmínek o nich na minimum. Krom toho, máme za to, že bylo napsáno víc než dost o všech těch hordách právníků, manažerů a "pijavic", které se víceméně svezli na slavném jméně Mr. Jacksona. Našim záměrem bylo psát o těch lidech v jeho okolí, o kterých se domníváme, že čtenář uslyší mnohem raději. Přesto je třeba podotknout, že toto jsou vesměs jediní lidé, o kterých můžeme psát. Během kariéry MJ jeho životem prošly stovky lidí, kteří se v něm buď zastavili a nějak jej ovlivnili, nebo jen tak splašeně proletěli - ale vždy se vytratili. V posledních letech jeho života - ještě před This Is It- už s ním téměř nikdo nebyl. Dny a týdny ubíhaly a naši skupinu šlo popsat následovně - byli jsme tam my, Mr. Jackson a jeho tři děti, Prince, Paris a Blanket. Mr. Jackson byl okraden o možnost vyprávět někomu svůj příběh. Jeho děti byly ještě příliš malé, než aby to pochopily a pamatovaly si to. Tak jsme zbývali my!"

"Média zasvětila svůj život dokazování, že Michael Jackson byl monstrum. Protáhli jeho jméno bahnem nespočetněkrát. Druhým extrémem byli jeho fanoušci, kteří víc než cokoli jiného chtěli dokázat, že byl svatý, andělská bytost, která by měla být vyvýšena na piedestal! Nebyl ani jedno z toho. Michael Jackson byl, stejně jako my všichni, normální lidská bytost se svými zlozvyky a některými špatnými vlastnostmi. Hluboce věřící muž, který dával miliony dolarů na charitu a prosvětloval naše každodenní životy svým nesporným talentem - a na druhou stranu smutný muž trpící osobními prohrami a ohromným smutkem, jehož pochopí jen málokdo. Tato kniha je oslavou těch dobrých časů a obrovských úspěchů jeho života, ale neopomíná popisovat i ty daleko smutnější a tragičtější okamžiky jeho kariéry, dětství a osamělého života."

"Na konec - byli jsme několikrát svědky nevídaného boje o Michaelův ohromný majetek - proto bychom rádi uvedli jednu věc na pravou míru - nenapsali jsme tuto knihu kvůli finanční odměně! Jak jsme již zmínili, média se nás snažila podplatit několikrát, vždy jsme odmítli!"

Povídka 2015 - kapitola třicátátřetí

22. února 2015 v 11:08 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, Zer - Jin přichází s další lěčitelskou schopností :-)





Přiběhla k němu a přiklekla. Byla strachy bez sebe.


"Co se ti stalo?!"

Michael chvíli neodpovídal, jen potichu oddychoval s hlavou skloněnou k zemi.

"To ta záda! Strašně mi v nich cuklo!" zašeptal.

"Pojď, vstávej, podívám se na to!"

Poslušně vstal, ačkoli mu to nějakou chvíli trvalo. Vlastně - dost značnou chvíli.

"Předkloň se trochu!" zavelela Zer - Jin a vyhrnula mu košili ze zad. "Kde přesně to bolí?"

Přejížděla mu prsty po obratlích a čekala na jeho reakci. Když byla u desátého hrudního obratle, zarazil ji.

"Tam! Tam to hrozně bolí!"

"Máš ta záda strašně ztuhlá! Chodíš s nimi na masáže?"

"Ale kdež! Na to nemám čas!"

"Fajn! Tak ti tu masáž budu muset udělat já sama!"

Zvedl k ní z předklonu hlavu a zatvářil se nevěřícně.

"Neříkej mi, že ovládáš i masírování!"

"Ale ovšem! Ale jen to tradiční čínské - ostatní typy jsou mi cizí!"

"A to jako - přímo tady?!"

"Jistěže ne! Je to hodně delikátní práce a je na ni potřeba klid! Pojedeme domů!" odvětila a pomalu ho odvedla k autu. Řidič poslušně čekal, a když spatřil, že Zer - Jin vede jeho šéfa v předklonu do auta, pěkně se vyděsil. Zer - Jin mu musela objasnit, že Michaelovi není špatně od žaludku, ani nezvrací, jen si zasekl pár obratlů v zádech. Řidič přikyvoval, evidentně se mu ulevilo. Šlápl na plyn a během deseti minut byli doma.

Michael vylézal z auta značně pomalu a neohrabaně, očividně se cítil sláb a bezmocný. Štvalo ho to. Celý čas si něco polohlasně brumlal. Zer - Jin obešla vůz a uchopila jej pod paží.

"Co si to brumláš?"

"Ále! Je mi teprve 31 a už se tu sunu jako stařec!"

"Neboj se, má masáž tě vyléčí!"

"Vážně?!" podotkl ironicky. "A víš, co ti na to řeknu?!"

"Co?" zeptala se Zer - Jin nevzrušeně.

"Kdo nevěří, ať tam běží!"

Došli do domu a Zer - Jin Michaela pomalu odvedla do jeho pokoje.

"Dej si sprchu, oblékni si něco domácího a přijď sem. Já to tu zatím připravím!" pronesla Zer - Jin. Michael pokrčil rameny a zmizel v koupelně. Zer - Jin odešla do kuchyně. Po chvíli se vrátila s celou náručí různých předmětů. Zapálila kahan a nad plamen postavila misku s olejem. Z nočního stolku vyndala několik nádob s mastmi a v rychlosti spařila v horké vodě pár snítek meduňky. Celou dobu pozorně naslouchala zvukům z koupelny, které by naznačovaly, že se Michaelovi udělalo nevolno a omdlel. Slyšela crčení vody, pak ticho a za několik minut se otevřely dveře a v nich stál Michael.

Měl mokré vlasy ze sprchy a na sobě volnou košili a modře pruhované pyžamové kalhoty. Tvářil se vyčerpaně, ale přesto se usmíval. Sprcha mu očividně pomohla, opět stál vzpřímeně a tvářil se nanejvýš zvědavě.

"Tak pojď sem." pobídla ho Zer - Jin a ukázala prstem na kobereček rozprostřený na zemi uprostřed pokoje, pár metrů od nohou postele.

"Tam si mám lehnout?"

"Ne, sednout."

Pokýval hlavou, došel na určené místo a sedl si.

"Čelem ke kahanu." nařídila. Otočil se o 180° a usadil se pohodlně do tureckého sedu. Zer - Jin si sedla těsně za něj, čelem k jeho zádům. Otočila se a uchopila kalíšek s meduňkovým vývarem. Strčila ruku s kalíškem jemu před obličej a vyzvala ho:

"Napij se."

Neobtěžoval se ani přijmout od ní nádobu sám, zkrátka se nahnul a usrkl tekutinu ve chvíli, kdy kalíšek držela v ruce. Odložila jej.

"Tak. Nyní se ti podíváme na páteř pěkně v klidu!" pronesla, prostrčila ruce do jeho podpaží a poslepu nahmatala knoflíky u košile. Rozepnula je a stáhla mu ji z ramen. Prostrčila ruce zase zpátky a dlaněmi jemně přejížděla od plecí k bedrům a zase zpět. Michael se pod jejími dotyky chvěl, ale dával si záležet na tom, aby sebou ani jedinkrát necukl. Nehtem pravého ukazováku přejížděla po linii jeho páteře a opět se zastavila na desátém hrudním obratli.

"Tento zde bude kamenem úrazu!" pronesla tiše.

"Ano. Kdysi jsem upadl a pochroumal si ho. Od té doby mě zlobí!"

"Máš osobního terapeuta nebo někoho, kdo se ti o záda stará?"

"Ne. Vždy se snažím bolest rozcvičit nebo si přinejhorším vezmu analgetikum."

"Dobrá. Tak tedy začneme s narovnáním páteře, souhlasíš?"

"Ano."

"Věříš mi?"

"Samozřejmě."

"Dobrá. Chceš rovnat mlčky nebo k tomu chceš slyšet tradiční čínskou pohádku?"

"Vy k tomu vyprávíte pohádky?!"

"Ne pohádky, ale pohádku! Jednu!"

"Tak jo. Chci slyšet pohádku!"

"Dobrá." zašeptala a zvedla se ze sedu do pokleku. Naklonila se na Michaelova záda a pronesla:

"Zvedni ruce do úrovně klíční kosti!" Učinil tak. Zer - Jin položila zezadu své paže na ty Michaelovy zvednuté a sevřela do prstů jeho dlaně.

"Skloň hlavu na prsa!"

Sklonil hlavu na prsa a zavřel oči. Zer - Jin začala vyprávět.

"Kdysi dávno žil jeden maličký dráček, který se zatoulal od své rodiny daleko předaleko až do hlubokých lesů provincie Fu - tien. Byl maličký a bezbranný a bez rodiny si nevěděl ve světě rady a brzy se z něj stal dráček velmi podezíravý a vystrašený. Žil v jeskyni uprostřed nejhlubšího lesa, živil se místní zvěří a vedl si svůj lítostivý život, když tu jednoho dne se o jeho přítomnosti dozvěděli místní dobrodruzi a rozhodli se ho zabít. Dráček byl vyděšený k smrti, a tudíž utekl ze svého útočiště v jeskyni a jal se schovávat po lese. Dobrodruzi však byli velmistři ve stopování a brzy jej začali dohánět. Dráček se právě schovával za kmenem velikého stromu a vystrašeně se rozhlížel kolem sebe. A víš, jak se draci rozhlížejí kolem sebe?" optala se Michaela.

"Jak?" zahuhlal Michael do svého hrudníku.

"Zleva doprava!" zašeptala Zer - Jin, uchopila Michaela pevně za ruce a trhla s ním v obou zmíněných směrech. Při každém trhnutí se ozvalo několikanásobné křupnutí v Michaelových zádech. Hlasitě zaúpěl a vyhrkly mu slzy. Zer - Jin ho opět vyrovnala do původní polohy a čekala, až se trochu uklidní. Poté pustila jeho ruce a pro změnu mu obtočila paži kolem hrudníku a ramen. Dlaň druhé ruky složila v pěst, a tu přitlačila s jeho bederní páteři. Zatlačila a ozvala se další vlna lupnutí. Nakonec ruce přesunula k jeho hlavě. Pravou ruku mu obtočila kolem čela a dlaň té levé hřbetem přitlačila nyní ke krční páteři. Hlavu mu silným tlakem převrátila přes hřbet dlaně a vyslechla si několik dalších křupnutí.

"Tak! To bychom měli! Polož se na břicho!" nařídila, vstala a přešla ke kahanu. V misce nad plamenem vřel olej. Nádobu s vroucím olejem sundala z kahanu a vrátila se zpět k němu. Michael se v tu chvíli cítil mírně omámen a nesmírně unaven. Meduňka začala právě působit. Ztěžka dopadl na břicho tváří k zemi, byl vyčerpán.

Zer - Jin k němu přiklekla, zvedla misku s olejem do vzduchu a z výšky nalila krapet na Michaelova záda. Ani se nepohnul, necukl sebou. Olej se v letu stačil zchladit do přijatelné teploty. Odložila misku a jala se olej roztírat po jeho zádech.

"Růžový olej má blahodárné účinky." zašeptala, ačkoli tušila, že už nejspíš spí. Přála si to tak, proto mu dala hned zkraje napít bylinného vývaru. Několik desítek minut strávila vmasírováním oleje do postižených míst. Poté se zvedla a odešla do koupelny umýt si ruce. Namočila žínku ve vlažné vodě, vrátila se a omyla Michaelova záda od přebytků mastnoty.

Odnesla žínku, znovu si umyla ruce, vrátila se, sfoukla kahan a pohlédla na Michaela. Usoudila, že není dobrý nápad nechat ho ležet na zemi, proto k němu přešla a zlehka se dotkla jeho plecí. Jakoby zázrakem se začal zvedat ze země. Neprobudil se, oči nechal zavřené, a přesto se postavil a pomalu se rozešel. Přivedla ho k posteli a uložila jej, břichem dolů. Neodívala ho, pouze mu horní polovinu těla přikryla lehkou pokrývkou.

Nehodlala dnes spát, nechtělo se jí. Přešla raději k oknu, otevřela jej dokořán a usedla na vnitřní parapet. Zvedla nohy, pokrčila je v kolenou a opřela o rám okna. Mlčky hleděla do noci a počítala hvězdy.

Dnes v noci hodlala zůstat vzhůru a bdít nad svým mužem.

Povídka 2015 - kapitola třicátádruhá

21. února 2015 v 11:24 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Bylo právě tři čtvrtě na sedm, když si Zer - Jin sedla do křesla u krbu s učebnicí léčivek v ruce. Dělala to tak vždy, skutečně se nedomnívala, že by se za čtvrt hodiny byla s to cokoli naučit. Ale posledních jedenáct let usedala do křesla vždy s nějakým studijním materiálem v ruce a na svém zvyku nehodlala nic měnit.
Zastavila se až v šest hodin večer. Celý den uvážlivě pochodovala po domě a hledala vhodná místa, kam by mohla uskladnit vybalené věci. Nespěchala, jednala poklidně a rozvážně. Nějakou chvíli strávila klábosením s kuchařkou Mary, která jí připadala nesmírně milá a vlídná, ale také kromobyčejně bodrá, upovídaná a v některých ohledech i hlučná. Strávila skoro celý svůj život na místě, kde se za den promluvilo nanejvýš deset vět a to navíc ještě šeptem. Zde si musela na místní naturelu pomalu zvykat. Mluvila věcně a tiše, nevzrušeně a pravděpodobně ne dost nahlas, neboť Mary musela čas od času zažádat o zopakování právě pronesené věty.
Ve čtvrt na sedm odpochodovala do Michaelovy ložnice, prošla jí a zamířila do koupelny. Znala z tohoto domu prozatím jen kuchyni, ložnici a vstupní sál a neodvažovala se šmejdit bez dovolení po domě a ubytovat se kdekoli by se jí zalíbilo. Proto z kufru vyjmula své skromné zásoby šatstva a mírně nesvá je odnesla do Michaelovy ložnice. Usoudila, že by bylo nanejvýš netaktní uložit je do jeho skříně, proto opatrně přešla k posteli a složila je na kraj matrace. Byla v situaci, kdy si nevěděla příliš rady, jak se zachovat. Chovat se tu jako paní domu?! To jí bylo proti srsti. Na druhou stranu ovšem nechtěla vystupovat jako pouhý návštěvník, který má veškerý svůj osobní majetek uložen v příručním zavazadle. Vzdychla si, jemně pokrčila rameny a vydala se do koupelny.
Osprchovala se, učesala a oblékla si to samé, co měla na sobě dnešní ráno - tmavě modré hakami přepásané silným páskem a černé kalhoty. Jemně se nalíčila a celá udivená se rozhlédla po koupelně. Všude, kam jen dohlédla, spatřila jak věci osobní hygieny, tak mnoho druhů líčidel a make - upů. Ani ona sama jich nevlastnila tolik, kolik bylo možno zahlédnout zde, v případě nutnosti by bylo možné celkem bez problémů doplnit zásoby právě tady. Byla mírně nervózní, ale i zvědavá. Viděla Michaela, kterak chodí nalíčen, netušila ovšem, jak mnoho věcí k úpravě zevnějšku skutečně potřebuje. Celou dobu, co se upravovala, přemýšlela právě o tom, poté z koupelny vyšla, bezmyšlenkovitě sebrala z nočního stolku svou knihu a sešla dolů do haly.
Bylo právě za patnáct minut sedm, když se usadila do křesla naproti krbu a očekávala Michaelův příjezd. Otevřela knihu a chvíli předstírala soustředění. Po chvilce si uvědomila, že to stejně nemá smysl a knihu zaklapla. Michaelovo auto zatroubilo na příjezdové cestě přesně pět minut před sedmou. V Zer - Jin hrklo a srdce se jí rozbušilo.
Do haly ovšem nevstoupil Michael, ale nějaký cizí muž. Zer - Jin zklamaně usedla zpět do křesla a měřila si neznámého ostřížím zrakem. Přišel k ní a zeptal se:
"Vy jste Zer - Jin?"
"Ano." odpověděla ostražitě.
"Já jsem osobní řidič pana Jacksona. Mám za úkol odvézt vás za ním do studia."
"Vážně?! Ovšem pane, to by mohl říct každý!" pronesla tiše. Seděla v křesle rovná jako svíce a nedůvěra z ní přímo vyzařovala. Řidič se pousmál.
"Šéf mě připravoval na to, že mi nebudete věřit. Proto mi dal toto, abych to v případě nutnosti použil jako důkaz." odvětil řidič a ze zadní kapsy kalhot vytáhl Zer - Jinin náhrdelník - její kámen na koženém proužku. Zer - Jin se nesmírně ulevilo a cítila podivnou radost, ani nevěděla proč. Pravděpodobně proto, že Michael vycítil, že bude k někomu cizímu nedůvěřivá a také proto, že nosil u sebe její přívěšek.
"Je to správně? Mohu vás nyní za ním odvézt?"
"Ano. Děkuji."
Ke studiu přijeli deset minut po sedmé. Zer - Jin vystoupila, poděkovala řidiči a otázala se, zda na ní počká, aby ji odvezl domů. Řidič přitakal a dodal, že má za úkol odvézt i šéfa. Zer - Jin se sama pro sebe podivila, domnívala se, že hodlá zůstat ve studiu přes noc. Nemohla si vzpomenout, zda jí ráno říkal, že bude ve studiu i spát a rozladilo ji, že má tak chabou paměť.
Vešla do budovy prosklenými dveřmi a nějakým zřízencem se nechala dovést až k místnosti, za jejímiž dveřmi očekávala přítomnost Michaela. Zřízenec jí před odchodem políbil ruku a řekl:
"Tady to je, madam." a rychle odcupital pryč. Nechápavě za ním hleděla a střídavě hleděla z ruky na dveře. Vzala za kliku a pomalu otevřela. Celý den přemýšlela, jaký obraz se jí asi naskytne jako první. Představovala si, že vstoupí s Michaelem do místnosti, kde se to bude hemžit spoustou lidí, kteří, jakmile Michaela spatří, sesypu se na něj a budou ho s jásotem vítat. Její představa sahala až tak daleko, že dokonce viděla před očima onu místnost plnou všelijakých přístrojů, pomůcek, mikrofonů a sluchátek a uprostřed Michaela, který nazpívá nějakou nádhernou melodii a bude se přitom na ni celou dobu usmívat.
Jakmile však vstoupila do místnosti, první vjem, který si její tělo uvědomilo, byla tma. Celé studio bylo ponořené do tmy, nikde nic nehrálo ani nezpívalo, všude bylo ticho a šero. Zer - Jin zůstala zklamaně stát několik kroků ode dveří, kliku stále svírala v ruce. Nakvašeně si pomyslela, že buď ji přivedli ke špatným dveřím, nebo Michael zapomněl, že se tu s ní má sejít a zkrátka odešel. Pomalu se otočila čelem ke dveřím a hodlala odejít.
V ten okamžik zaslechla hlasité lupnutí a uprostřed místnosti se objevil kužel světla. Šokovaně se otočila směrem k záři, kterou zcela nepochybně vydával bodový reflektor, a zírala. Zaslechla tiché kroky, které se pomalu přibližovaly, a v kuželu světla se brzy objevil Michael. Věděla, že je to on, ačkoli byl nasvícen tak, že z něj byla patrná pouhá silueta ve stínu, i když světlo svítilo přímo shora na něj. V ruce držel cípy klobouku a líně jimi otáčel v prstech. Zazněla hudba a on si za rytmu basů nasadil klobouk na hlavu a stáhl si jeho rantl až do čela.
Do tónů hudby, která byla podle všeho velmi eroticky nabitá, pronesl:
"Vítej, lásko! Složil jsem novou píseň, která bude titulním singlem alba Dangerous a je o tobě!"
Mluvil zastřeně a vzrušivě, jeho silueta se ani nepohnula, celou dobu, co hovořil, stál v taneční póze. Bylo to děsivě a strašidelně rajcovní. Zer - Jin se opřela o zeď vedle dveří a nemohla přestat zírat. Začala se jí pod nátlakem toho okamžiku třást kolena, měla chvílemi pocit, že omdlí.
Michael změnil taneční postoj a začal zpívat:
Už když vstoupila do místnosti
Mi bylo jasné,
Že tahle dívka je něčím zvláštní

To jak se pohybovala
Její vlasy, její tvář, její křivky
Božské pohyby

Když kráčela po místnosti
Cítil jsem auru její přítomnosti
a každá hlava se otočila
s pocitem vášně a touhy

Ta dívka byla přesvědčivá
Té dívce jsem nemohl věřit
Ta dívka byla špatná
Ta dívka byla nebezpečná
Vykouzlil ostrou taneční pózu, naprosto neomylně korespondující s trhaným rytmem písně. Zer - Jin na Michaela hleděla s otevřenými ústy a třásla se po celém těle. Hudba byla velmi hlasitá a pronikala do každé buňky těla, rozechvívala.
Michael se narovnal a v krátké mezihře se rozešel směrem k ní. Šel pomalu a provokativně. Instinktivně se přitiskla víc ke zdi a čekala.
Přišla ke mně
S těma toužebnýma očima
omámila mě
Pavučina hříchu
Dotek, polibek
Šepot lásky
Teď už nebylo návratu

Hluboko v temnotě
Vášnivého šílenství
Jsem byl uchvácen chtíčem
podivnou nelidskostí
Ta dívka byla přesvědčivá
Té dívce jsem nemohl věřit
Ta dívka byla špatná
Ta dívka byla nebezpečná
Náhle naprosto změnil své dosavadní vystupování. Až doteď se k ní šinul pomalým, rozvážným krokem, v momentě, kdy dořekl "ta dívka byla nebezpečná", prudce se přitočil směrem k ní a uchvátil ji do náruče. Překvapením vyjekla. Přitiskl si ji k sobě tělo na tělo a odváděl, tedy spíše odnášel, ji do ozářeného úseku sálu. Vytušila, že po ní bude chtít, aby tančila a nelíbilo se jí to. Nerada se jakkoli prezentovala takovýmto způsobem a před ním tuplem ne. Byla roztřesená a omámená z toho, co právě viděla a slyšela a to, že ji táhne doprostřed sálu s jasným požadavkem, pro ni bylo jako rána kladivem do hlavy.
"Uvolni se, Zer - Jin a tanči se mnou …" nabádal ji šeptem. Chtěla se od něj odtáhnout, ale opět měla možnost na vlastní kůži se přesvědčit o tom, že pokud něco chce, nenechá se odbýt. Držel ji pevně, dalo by se skoro říci železně, a přitom mazlivě. Ona však nebyla připravena na tento druh tance.
"Nějakou pomalejší, prosím …" žadonila.
Ztuhl v pohybu a podíval se jí do očí. Byly zkoumavé, nikoli však vysmívající.
"Tak tedy pomalejší, říkáš? Jak si přeješ …" zašeptal a luskl prsty. Píseň Dangerous okamžitě skončila a místo ní začala hrát píseň Liberian girl. Michael ji stále držel v náručí, nyní uchopil její pravou ruku a, sevřenou v té své, ji položil na svůj hrudník a začal se s ní pomalu pohupovat do rytmu. Přitom tichounce zpíval:
Liberijská dívko
Přišla jsi a změnila jsi můj svět
Ale já miluji změny
Liberijská dívko
Přišla jsi a mě změnilo to hned
Pocit toť skutečně věrný

Liberijská dívko
Ty víš, že když jsi přišla
Tak svět můj jsi změnila
Stejně tak jako v kině
Dva milenci na scéně
Ona se tiše ptá...
"Miluješ mě?"
A on odpovídá...
"Miluji tě, liberijská dívko"
Pomaloučku se pohupovali v rytmu té písně, Zer - Jinin tep se uklidňoval a odevzdaně položila hlavu na Michaelovu hruď. Cítila jeho rychle tlukoucí srdce a také každý hluboký nádech do plic, když potřeboval vzduch ke zpěvu. Držel ji pevně a zpíval nádherně a čistě. Když píseň skončila, zůstali nehnutě stát uprostřed místnosti, stále se objímajíc.
"Kdo je to ta dívka z Libérie?" optala se šeptem.
"Ty!"
Zvedla hlavu a zmateně na něj hleděla.
"Ale já nejsem z Libérie …"
"Taky jsem donedávna netušil, že ta píseň bude o tobě! Prostě se to "Liberian girl" tehdy hodilo do taktu!"
Mírně se pousmála. Michael na ni hleděl a také se usmíval.
"Proč jsi nechtěla se mnou tančit?!"
"Chtěla jsem, jen ne na tu píseň …"
"Nelíbí se ti?"
"Líbí se mi, jen … je na mě moc … hm …"
"No jaká?!"
"Odhalená!"
Michael vyprskl smíchy.
"Odhalená?! Jak tě to napadlo?! V jakém smyslu odhalená?!" hihňal se už v předklonu.
"Je moc … nahatá!"
"Chceš tím říct, že jsem složil nahatou píseň?!"
"Hm … ano. Je to prostě eroťárna! Zajímalo by mne, jak tě to napadlo!"
"Asi jsem moc dlouho zíral na tebe!" Zer - Jin se zasmála a plácla ho rukou po rameni.
"Nestydo jeden! Na co ty pořád nemyslíš!" pronesla pobaveně.
"No, teď zrovna přemýšlím nad tím, že to asi nebude tím, že by byla píseň erotická!"
"A čím tedy?"
"Ty zkrátka neumíš tancovat, to je všechno!"
Zer - Jin zvedla hlavu a propálila ho pohledem. Michael na ní zíral s pobavenými jiskřičkami v očích.
"Cos řekl?! Já že něco neumím?!"
"Přesně tak! Neumíš to! Házíš to na mne a přitom to neumíš, neumíš, neumíš!!!" provokoval.
"Tak to se pletete, Sire!" pronesla tiše. Michael se rozběhl napříč místností a sklouzl se po vyleštěné podlaze o pět metrů dál.
"Opravdu?! Tak mi ukaž, jak to umíš!"
Než stačila Zer - Jin cokoli odvětit, Michaelovi podklouzla noha na vycíděné podlaze a smýkl sebou na stranu. Neupadl, nicméně při tom nepřirozeném pohybu zkřivil tvář bolestí, zasténal a sesunul se na jedno koleno.
Zer - Jin se k němu rozběhla a vykřikla:
"Proboha, co je ti?!"

Kapitola první - part three

20. února 2015 v 12:43 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)

Během osmdesátých a časných devadesátých let byl Michael dvakrát pozván do Bílého domu stranou Republikánů (ačkoli to mohl být pouhý oportunismus prezidenta v otázce: Mohli se setkat s Michaelem a oni to uvítali). Nicméně, i když záměrem Republikánů bylo pozvat Michaela za účelem udělat si reklamu, byli to právě Demokraté, pro které se Michael rozhodl získávat finanční prostředky.

Michaelovo chování v soukromí naprosto nepřispívalo vžité mantře osmdesátých let - tedy ke kultu chamtivosti a přebytku, on vždy ukojoval svou touhu nákupy v dobročinných obchodech. To byl rys, který mu byl vštěpen už v dětství jeho stoicky klidnou, ale přesto jemnou matkou Katherine. Jako součást té nesmírné mediální katastrofy, kterou bylo interview Martina Bashira "Living with Michael Jackson", poskytl Michael veškeré záznamy z "Private home videos". Byla to sbírka upřímných záznamů o něm a jeho soukromém životě.

Na jedné pásce byla natočena chvíle, kdy Michael v průběhu éry Thriller jede v autě se svými bratry do Alabamy, na které, po návrzích Michaelových bratrů, že mu zaplatí návštěvu Armády spásy, byl Michael nucen roztomile bránit svou zálibu ve smlouvání a pošťuchování.

"Nesmějte se! Najdete tam dobré věci! Na jiných místech by se prodávaly mnohem dráž! Říkám vám … neválejte se tu smíchy, mám z toho depresi!"

Michaelův souběžný "hudební druh" - Prince - řvával ve svém albu "Around The World In One Day" (Kolem světa za jediný den): "Kdo kdy říkal, že sloni jsou silnější než muly?!" Rád si představuji ten program jednání, kdyby se tihle dva skvělí umělci sešli na nějakém tajném místě - (jedna z těch příležitostí popovídat si po tom, co by si zahráli ping-pong). To setkání by obnášelo vážnou konverzaci, ve které by se rozhodli oddělit dvě zcela rozdílné politické strany - komunismus a kapitalismus. A pracovali by v součinnosti při hlásání poselství celosvětového míru. Koneckonců mezi nimi panoval oboustranný obdiv - oba vystoupili na jevišti, aby vzdali hold tomu druhému. Prince s "coverem" k písni "Don´t Stop Till You Get Enough" (originální bicí byly použity se svolením Princova dlouholetého spolupracovníka, Sheily E.) a také k písničce "Shake Your Body" (Down To The Ground) - příležitostně zařazené v jeho soupisu písní na koncerty. Michael mu to oplatil tím, že zařadil Princovu hudbu do "přestávky" na turné Bad, kterou vyplnily remixy Princových písní hrané Michaelovými hudebníky. Nejčastěji se jednalo o refrén písně "Let´s work" - z Princova stejnojmenného alba - zařazen do živého vystoupení k tanečnímu úseku "Billie Jean". V autobiografii "Moonwalker" si můžeme všimnout vtipné okolnosti, kdy Michaelův šimpanz Bubbles má na sobě triko s Princem.

Michaelova odpověď na obvinění z roku 1993 má charakter socialistické propagandy - robot z Moonwalkeru, živý z vyhlazování stovek bezejmenných klonů zmutovaných do stalinistické obdoby HIStory sochy: pro přidružené album byl použit menší "šprým" - přímý výtah z Hitlerova "Triumph of the Will" (Vítězství vůle). Video k písni "Earth song" bylo nepochybně ovlivněno sovětským propagandistickým videem z roku 1972 s názvem "Ave Maria". Mluvená pasáž v písni "Stranger In Moscow" v překladu znamená: "Proč jsi přišel ze západu? Přiznej se! Přišel jsi ukrást úspěchy pracujícím lidem!"

Michael měl mnohem víc co dočinění s pádem Berlínské zdi, než si kdo dokáže představit. Stasi (Ministerstvo státní bezpečnosti) mělo takové obavy z jeho vlivu, že vymyslelo tajnou operaci, která měla za úkol sledovat každý jeho krok během jeho pobytu v Berlíně. Poznámky v dokumentu východoněmecké tajné policie jasně dokazují, jak moc byl Michael sledován během svého turné v Berlíně. Stasi špehovalo při jeho návštěvě berlínské západovýchodní hranice. V dokumentu bylo napsáno:

"Tři auta vyjela až k hraničnímu přechodu. V autě sedělo mnoho neznámých mužů a žen - mezi nimi byl i americký rockový zpěvák Michael Jackson. Po celou dobu ho doprovázela osoba ženského pohlaví, asi pětadvacetiletá, 165 cm vysoká, štíhlé postavy."

Jmenovitě, Karen Faye.

Stasi se obávala, že koncert Michaela Jacksona z turné Bad odehrávající se v červnu 1988 v Berlíně - něco přes rok před pádem Berlínské zdi - bude působit jako katalyzátor pro již tak se zvyšující úroveň nezvladatelného chování. Tajná policie se obávala, že "mladí lidé v okolí Braniborské brány udělají cokoli, jen aby ten koncert viděli … klidně vyprovokují konfrontaci s policií!"

Množství zahraničních médií, která směla být na koncertě přítomna, vyhodnotila situaci jako potenciální ohrožení národní bezpečnosti.

To, že Michael plánuje koncertovat v popředí Reichstagu, bylo známo. A právě několik set metrů od tohoto místa se večer shromáždil rozvášněný dav. Tisíce mladých lidí se sešly, aby ho slyšely. Následovaly násilné střety mezi východoněmeckou mládeží a policií.

Vystoupení k písni "Black or White" na HIStory world tour bylo oslavou pádu Berlínské zdi, jehož vrchol představovalo zničení a zhroucení symbolické stěny z reproduktorů. Vystoupení k písni "Earth song" na tom samém koncertě zahrnulo ohromný tank, který přijel na pódium na samotný závěr písně. Význam těchto vizuálních efektů nemůže být podhodnocen - obzvlášť z pohledu východoevropského diváka, který dlouhá léta žil v takových podmínkách.

*

A samozřejmě nesmíme zapomenout na kontroverzi obklopující píseň "They Don´t Care About Us".

Michael ve skladbě použil kontroverzní slova jako "Jew" a "Kike", což vedlo až k tomu, že byl společností Sony Music Entertainment donucen k maskování skutečného významu daných slov. A nebyl by to Michael, kdyby se nechal naprosto ovládnout a něco si nechat přikazovat. Udělal to zkrátka tak, že místa, která měl zamaskovat, prostě velmi silně "proškrábal" a "propípal". Ve výsledku se tedy posluchač zaměřil právě na tato místa a Michael tak mohl vyjádřit své znechucení nad nucenou cenzurou. Záběry pořízené během nahrávání této písně ukazují, jak Michael vztekle házel vybavením ve studiu. Následující varianty nahrávky - vydané na pozdějších kompilacích - nahradily místa "škrábaného" zvuku, který Michael naladil kolem cenzurovaných slov, stejně sluchově "nepříjemným" opakováním lyricky arytmických slov z první části linky: "Kopni mě, kopni! Jen mi neříkej, jestli jsem bílý nebo černý!" Píseň je tedy navždy "zjizvená" a posvěcená tímto záměrným nedostatkem řádné úpravy.

Během rozhovoru s Diane Sawyer, které Michael zorganizoval k propagaci alba HIStory, byl vypuštěn do éteru i "nafoukaný" krátký film k tomuto albu. Je to práce, která zcela jistě použila některé úseky z nacistického propagandistického kusu - Vítězství vůle. Během rozhovoru s Diane Michael obhájil použití slov "Jew" a "Kike" tím, že Dianě velmi chladně odsekl: "Využil jsem ty snímky, abych ilustroval, do jaké míry jsem se sám stal obětí! Stejně jako Židé, kterým byla délka života vyměřena podle síly dopadu holocaustu!"

Ve skutečnosti je slovo "Kike" odvozeno z hebrejského označení pro "kruh" - šlo o pohrdavé označení Židům, v důsledku toho, že byli nuceni nakreslit na sebe místo kříže kruh, po příjezdu do Ameriky - pokud se jim podařilo uprchnout před zvěrstvy páchanými v Evropě za Druhé světové války.

A - samozřejmě - Michael byl také diskriminován.

V rozhovoru s rabínem Schmuley Boteachem, Michael řekl:

"No, já bych řekl, že my je nezajímáme. Termínem "my" myslím ty z nás, kdo jsou odsouzeni neprávem, ty, kdo jsou znásilňováni, ty, které oni nazývají negři. To je jejich vizitka! To oni špatně pochopili, když jsem začal mluvit o "Kike" lidech! Víš, nemám absolutně nic proti Židům! Když jsem byl malý kluk, měli jsme židovské právníky a účetní a spávali na posteli vedle mne, oni navzájem se oslovují "kike". Zeptal jsem se: Co to znamená? A oni odpověděli: To je hanlivé označení pro Židy. Černochům by řekli negře, nám "kike". Řekl jsem : Ou! Od té doby jsem věděl, že mě by řekli negr a jim "kike". To je to, co říkám a oni to používali. Všechno to pochopili špatně. Nikdy bych … to snad víš!"

Ve svém oficiálním prohlášení Michael rázně odmítá obvinění:

"Ta píseň je ve skutečnosti o bolesti předsudků a nenávisti, je to způsob, jak upozornit na sociální a politické problémy. Já jsem hlas obviněného a pronásledovaného. Já jsem hlas každého! Jsem skinhead, jsem Žid, jsem černoch, jsem běloch. Já nejsem ten, kdo útočil … jsem naštvaný a pobouřený, když si uvědomím, že bych tak mohl být interpretován a označen!"

P.S. Tak dámy, a toto je poslední část mého překladu této knihy, neboť zahraniční server mi právě včera odmítl další přístup na jejich web,tudíž se k dalším kapitolám knihy nedostanu :-( doufám, že jsem vám udělala radost alespoň tím kouskem, který jsem (velmi svědomitě) přeložila :-)

Rozhovor s Johnnym Deppem (leden 2015)

18. února 2015 v 16:18 | MJJcreatePRODUCTION |  Rozhovory
Přidávám sem zajímavý překlad interview s Johnnym Deppem, jehož myšlenky a názory mi velmi blízce připomínají Michaela. Posuďte samy ...




Johnny, zdá se, že žádné roli podivína neodoláte, je to tak?
To jsou charaktery, které herce prostě přímo vybízejí k tomu, aby si s nimi pohrál. Můžu si dovolit být nápaditý a přijít s něčím, čím tu roli vyšperkuji. Naštěstí jsem v posledních letech pracoval s lidmi, kteří mi naslouchali a nebáli se mých šílených nápadů.
Je to tím, že je příjemnější vcítit se do role někoho tak nereálného?
Spíš nechci ukazovat své pravé já. Mnohem raději se za své postavy schovávám.
Vaše postavy se rády pouští do bláznivých dobrodružství, jaké jsou vaše vlastní eskapády?
(Směje se) Ó ano. Tolik mně jich teď napadlo. Páni, mohl bych vám o nich hodiny vyprávět. Ale pak by nás všechny asi zavřeli. Mě jako aktéra a vás jako spoluviníka. V životě jsem dělal hrozné věci (smích).
Poslední dobou jste se nechal slyšet, že byste rád seknul s hraním…
Asi bych měl skončit, ale nevím, co bych si sám se sebou počal. Mám problémy se jen tak flákat, a když nejsem něčím zaměstnaný, necítím se ve své kůži. Tím však rozhodně nepopírám, že by mě opuštění herecké scény nelákalo. Alespoň bych mohl přestat žít jako uprchlík a plížit se do hotelu přes kuchyň. Maskovat se kloboukem, abych se mohl vůbec projít po ulici a nevyvolat davovou hysterii, ale dokud je po mně poptávka, asi neodejdu. Když si zrekapituluji, do kolika skvělých postav jsem byl jen za minulý rok obsazen, musím se sám sebe ptát, co víc bych si vlastně mohl přát…
Souhlasíte s tím, že jednou z nejúspěšnějších a nejvýstřednějších postav, které jste kdy hrál, byl kapitán Jack?
Toho prostě miluju. Převtělit se do něj byla jedna velká jízda. Moc dobře si pamatuji, jak byli manažeři studia Disney vyděšeni, když viděli první ukázky. Nevěděli, zda jsem se zbláznil, namazal pod obraz nebo se ze mě stal gay. To, co jsem předvedl jako Jack, se jim ani trochu nelíbilo (smích). Naštěstí se mi je nějakým zázrakem podařilo přesvědčit, aby mi uvěřili. Takové filmy dělám hlavně pro své děti a vzhledem k tomu, jak moc se postava Jacka zalíbila i divákům, mám pocit, že bych je zklamal, kdybych další díl odmítl. (Johnny začíná v únoru natáčet již pátý díl Pirátů, pozn. redakce).
Zdá se, že umíte skvěle zachytit dětský pohled na svět…
Myslím, že je to jeden z darů, který mám nejenom jako člověk, ale i jako herec. Je pro mě velice přirozené vstoupit do dětského světa a nevinného způsobu myšlení. Věřím dětem mnohem víc než dospělým. Jejich pohled na svět je čistý. Není to žádná manipulace a zkreslování reality, jaké předvádíme my dospělí.
A není těžké udržet si ten nevinný pohled na svět po tom všem, čím jste si v životě prošel?
Myslím si, že člověk by si v sobě měl to malé dítě hýčkat co nejdéle.
Několikrát jste v minulosti zmínil, že během dospívání v Kentucky a pak na Floridě jste se cítil jako outsider. Pořád se vás ten pocit drží?
Ani nevím. Stále jsem velmi plachý a ostražitý… Za mlada jsem se cítil dost vykořeněný, ale mám štěstí. Vše se napravilo a já dostal příležitost vést dobrý život. V určitém momentě věci nabraly správný směr, až jsem se sám sebe ptal, co to se mnou doposud bylo. Když se teď ohlédnu, nerozumím tomu, s čím jsem tolik bojoval. Jakmile totiž člověk najde v životě svůj význam, ošklivé myšlenky zmizí.
Dá se říct, že drsné časy, které jste prožil se svými rodiči, vám jaksi zkreslily vnímání světa?
Myslím, že ano... Moji rodiče spolu hodně bojovali. Vždycky jsme žili v nějakém malém domku, kde to bylo pekelné. Na druhé straně se právě proto mezi mnou a sourozenci vytvořilo zvláštní pouto, které nám pomohlo, abychom to celé vůbec přežili. Snažím se na ty časy moc nevzpomínat, protože je to dost smutné a minulost stejně nejde změnit.
K rodinné pohodě asi moc nepřispělo ani to věčné stěhování...?
To rozhodně ne. Moje máma se pořád snažila najít pro nás nějaké lepší místo, a tak když zavelela, jeli jsme. To však nic nemění na tom, že je to velice silná žena a dala mi tu nejlepší radu, kterou jsem kdy dostal, a to abych se sebou nikdy nenechal zametat. Tím jsem se vždy řídil (smích).
Když jste vyrůstal, byla pro vás prý hodně důležitá hudba?
Hraní na kytaru byl způsob, jak trápení uniknout. Začal jsem hodně poslouchat Boba Dylana, soundtrack z filmu Poslední tango v Paříži, a tak… Co se hudby týče, měl na mě velký vliv můj starší bratr, který mě seznámil se spoustou skvělé muziky. I díky tomu se kytara stala mým nejlepším přítelem. Ponořil jsem se do učení akordů a skladeb oblíbených kapel. Kdybych se nestal hercem, byl bych rád muzikantem a hrál na kytaru za nocleh a stravu, cestoval a užíval si kočovný život. Takhle jsem se vlastně dostal i do L.A., ale pak se naše kapela rozpadla a naskytla se příležitost k herectví. Od toho momentu můj život nabral zcela nový směr.
Zdá se, že nyní vztahem s Amber Heard začínáte další životní etapu. Co vás na Amber tak moc zaujalo, že jste se dokonce rozhodl si ji vzít?
Jak plynou dny, roky a člověk stárne, začíná být moudřejší. Alespoň v to doufám. Lépe se v životě orientujete, a když najednou někoho potkáte… Je vlastně zajímavé uvědomit si, že se nacházíte v bodě, kdy je možné věnovat celé své já jedné jediné osobě. Amber je fakt úžasná holka a jsem s ní moc šťastný.
Co se vám na ní nejvíc líbí?
Poznali jsme se během natáčení Rumového deníku a od první chvíle, kdy jsme spolu promluvili, jsem byl zaskočen tím, jak chytrá vlastně je. Je to silná a brilantní žena, což je smrtelně nebezpečná kombinace. Navíc má výborný vkus na hudbu. Má ráda staré bluesové bardy stejně jako country. Jejímu kouzlu nešlo uniknout.

Povídka 2015 - kapitola třicátáprvní

17. února 2015 v 22:22 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Den ubíhal jen velmi pomalu. Michael se hned ráno vytratil do studia a před odchodem Zer - Jin asi dvacetkrát ujistil, že si ji v sedm hodin vyzvedne. Zer - Jin pokaždé jen přikývla. Neměla radost z toho, že odchází někam bez ní, ale uvědomila si, že kdyby ho následovala všude, bylo by to už velmi přehnané. Krom toho potřebovala své věci přestěhovat z domku do hlavní budovy a přizpůsobit trochu dům náplni svého poslání, které se rozhodla plnit i nyní, když se věci o trochu změnily. Vlastně - změnily si od základů, ale to ji od jejího rozhodnutí nijak neodrazovalo.
Těsně před odchodem ji snad dvacetkrát políbil a nebyl téměř s to odejít z domu. Nakonec ho musela skoro vyhodit. Ujišťovala jej, že se skutečně nebude přes den nudit a že na něj bude čekat do sedmi do večera a že se skutečně nesmírně těší, až jeho studio uvidí. Veškeré ujišťování pronášela naprosto vážným a tudíž skutečně nedůvěryhodným hlasem, Michael si ji co chvíli měřil podezíravým pohledem.
"Pokud se ti tam nechce, nebudu tě nutit, Zer - Jin!" pronesl mírně ublíženým hlasem.
"Nemluv nesmysly, moc se mi tam chce a teď už jdi nebo si řidič vylomí klakson! Nechápu, proč musí být všichni lidé tak nesnesitelně hluční!"
"Asi nejsou jako ty a tobě podobní, kteří jsou zas nesnesitelně tišší a klidní!"
"To je odplata za to, že z návštěvy studia neskáču pět metrů do vzduchu a přijímám ten fakt normálně?!" odpálkovala ho Zer - Jin klidně zvědavým hlasem. Michael si ji naoko nakvašeně změřil.
"Jo!"
Zer - Jin k němu přistoupila a dlouze ho políbila na tvář.
"Opravdu se nesmírně těším, věř mi!"
Michael se zarděl a usmál se. Uchopil dívčinu tvář a vtiskl jí skutečný polibek.
"Díky, lásko, ale to už nevyžehlíš!" podotkl provokativně a urychleně se jal mizet ze scény. Zer - Jin se nevěřícně nadechla a v rámci škádlení si sundala z nohy botu a chtěla ji po něm mrštit.
"Ty …!" vykřikla s pobaveným podtónem v hlase. Michael právě utíkal po štěrkem vysypané cestě a hlasitě se smál.
"V sedm!" křikl na ni, otočil se a zmizel v bráně.
"V sedm." opakovala si Zer - Jin pro sebe polohlasně. Otočila se ode dveří a rozhlédla se po velké vstupní hale. Hledala právě dobré umístění pro Sokolí let. Uvažovala dlouho nad tím, zda je vhodné neustále ho nosit u sebe a usoudila, že by to k ničemu dobrému nevedlo. Lidé by nemuseli mít důvěru k maličké tiché dívce, která nosí přes rameno zavěšen dlouhý meč. Nechávat jej v kufru také nebyl ten nejlepší nápad, pokud by Michaelovi hrozilo nebezpečí třeba právě zde, nestihla by dost dobře doběhnout do domku pro meč, vrátit se a zasáhnout. Nejlepší bude, pokud ho pověsí zde někam na zeď a bude jej vydávat jako historickou ozdobu a v případě potřeby jej může kdykoli ze zdi sejmout a použít. Zaměřila se na jedno místo nad vyřezávanou starobylou komodou, která skýtala skvělé místo pro něco takového, jako je meč.
Popošla ke komodě, sňala pochvu s mečem ze zad a zahákla ji za drobné hřebíčky, které zřejmě kdysi držely nějaký historický obraz. Odstoupila a kriticky zhodnotila své dílo. Nevypadalo to zle. Nic netušícím hostům se bude zdát, že starobylá komoda a starobylý meč mohou být jakousi ozdobnou sadou.
Přešla ke stolku, kam před chvílí odložila měšce s bylinkami. Tady si ovšem nevěděla zhola rady. Netušila, kam by mohla naskládat tři tucty měšců s bylinami, aniž by to porušilo ráz výzdoby a vyznělo to pateticky. Mlčky rozjímajíc přešla do kuchyně. Otevřela všechny možné skříňky a usilovně pátrala po vhodném místě. Právě hleděla do jedné ze skříněk, když tu se za jejími zády ozval hlas.
"Co tu chcete, prosím?"
Zer - Jin byla všechno možné, jen ne lekavá a proto se velmi klidně a nenuceně otočila. Spatřila starší ženu, kterak si ji se zájmem prohlíží. Ovšem, nelze tak snadno narazit na dívku v oblečení, které velmi blízce připomíná japonské kimono.
"Promiňte, prosím, jen jsem něco hledala."
"Smím vědět, co jste hledala? Třeba bych vám mohla pomoci." pronesla žena přívětivě.
"Vhodné místo. K uskladnění bylin."
Žena si Zer - Jin podezíravě změřila.
"Kdo jste, madam, prosím?" optala se.
"Říkají mi Zer - Jin. Jsem … hm … něco jako bodyguard a příležitostný léčitel v jedné osobě."
"Ach, tak to vy jste ta často zmiňovaná Zer - Jin! Michael mi o vás mnoho vyprávěl! Jsem Mary - kuchařka!" nastavila přátelsky ruku k potřesení, Zer - Jin ji ostražitě stiskla.
"Michael vám o mě vyprávěl?!" zeptala se nevěřícně.
"Ach ano! Neustále o vás mluvil! Prý jste ho vyléčila během jeho "dovolené" v Číně! Slyšela jsem, že na tom byl opravdu zle!"
Zer - Jin se posadila na židli, Mary naproti ní.
"No … ano, starala jsem se o něj. Nebyl na tom nejlépe, ale zas tolik jsem neudělala …"
"Myslím, že se mýlíte. Udělala jste něco s Michaelovým srdcem. Nikdy za tu dobu, co ho znám, a znám ho hodně dlouho, nemluvil o žádné dívce tolik jako o vás."
Zer - Jin se na židli ošila a poposedla si.
"No, co jste říkala, že hledáte? Místo k uskladnění bylin?"
"Ano. Přivezla jsem z Číny nějaké léčivky a potřebovala bych je někam dát."
"Tak co třeba sem? Tady je jedna skříňka úplně prázdná."
"Ano? Máte pravdu, toho jsem si nevšimla!" podotkla Zer - Jin a začala měšce s bylinami ukládat do skříňky, kterou jí ukázala Mary.
"Jste zde nyní jako Michaelova přítelkyně?" zeptala se Mary bezelstně.
"No … ano. Ale mimojiné budu nadále i tím bodyguardem."
"Ano, Michael vždy potřeboval osobního strážce. Paparazzi jsou často nestvůrné hyeny a nejen oni. A Michael je moc důvěřivý. Jen jsem si nikdy nemyslela, že jeho osobním strážcem bude žena!"
"Nemějte obavy, mám dobrý výcvik, a co se boje týče, s mužem si nezadám! Tak to tak vypadá … že asi já nyní převezmu roli toho, kdo bude naopak všechny nedůvěřivě sledovat, že?"
"Vypadá to tak. Ale nebojte se, ať se zaměříte v jeho okolí na kohokoli, každý bude mít nějakou tu chybu, žádný není bez poskvrny!"
"Tomu věřím, ale já se na nikoho zaměřovat nehodlám. Mám v plánu sledovat jen ty, kdo se nějakým přílišným způsobem budou vtírat do Michaelovy přízně."
"Tak to budete mít co dělat! Takových osob je tolik, že za chvíli nebudete tušit, kde vám hlava stojí."
Zer - Jin se usmála.
"Uvidíme! Děkuji vám za pomoc, moc jste mi pomohla!"
"Na oplátku mě naučíte triky s těmi vašimi bylinami, platí?"
"Jistěže!"

Kapitola první - part two

16. února 2015 v 12:19 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Poslední dny Nelsona Mandely byly jen vlezlým humbukem pro ty z nás, kteří znali praktiky parazitického tisku: jejich maniakální troufalost, do nebe volající ulhanost a jejich nechutně uslintané očekávání fyzické smrti národního hrdiny. Stovky lidí - sestávající z fanoušků, tisku a zvědavých přihlížejících - se shromáždily okolo budovy, skandovaly Nelsonovo jméno, zpívaly pro něj, držely noční hlídky, zatímco jeden muž uvnitř budovy tiše trpěl. Jak Nelsonova vnučka Ndileka Mandela řekla:
"Oni prostě chtěli urvat pro sebe kus lidského masa! Bez znalosti faktů, jen spekulovali!"
Až bolestně mi to připomnělo Michaelův pohřeb. Naštěstí, ne všechny podobnosti s Nelsonem Mandelou byly tak bolestné.
Fotografie ze setkání Michaela a Nelsona portrétují dva geniální hrdiny v nadšeném objetí: bratři ve zbrani. Dokážete si představit ten poplatek za hotelový pokoj, ve kterém se sešli Nelson Mandela s Michaelem Jacksonem? Možná nejvýřečnější důkaz pouta mezi těmito dvěma laskavými velikány-dobrodinci, je citát prezidenta Mandely, ve kterém popisuje Michaela jako "blízkého přítele a člena rodiny." Michael opětoval tento výraz lásky během soudního procesu se zneužíváním dětí v roce 2005. Řekl: "Mandelův příběh mi dává mnoho duševní síly!"
Kolosální kulturní kroky, které tito dva muži vykonali, smazaly rozdíly mezi politickou a náboženskou sférou: ty dlouho stály jako planoucí pochodně mezi lidstvem - jejich palivo pokory ostře zářilo ve tmě žárlivosti. Žárlivost zjevně způsobila to, že přes veškerou jejich snahu, na ně celý život nahlíželi jako na ničemy. Mr. Mandela jednou řekl: "Úděl těch, co hlásají lásku a ne nenávist, je velmi těžký. Velmi často jsou nuceni nosit na hlavě trnovou korunu." Tito dva muži byli jednoznačně nesmírně civilizované lidské bytosti - případná "evoluční zaškobrtnutí" ukazovala snad lépe než cokoli jiného možný duchovní pokrok pro lidstvo. Pozvali nás k oslavě extáze diverzity a ztělesnili Goetheovo básnické tvrzení, že "barvy (kůže) jsou úsvitem radosti i utrpění." Kdyby tito dva byli teroristy, tak zásadně jen teroristy lásky.
Je až dráždivé a ironické, že tito dva muži zemřeli za takových podmínek, které až děsivě napodobují jedna druhou. Ukázka té doby. Roční výročí jejich smrti bylo zoufale a hlavně vhodně smutné - mrzutá oslava života "humanitárního baviče", vhodně ponechávající v záloze dostatek emocí následně použitých k vyjádření smutku na pozdější oslavě života "humanitárního politika". Faleš nad faleš. Přitom se jednalo o dva giganty, kteří celý život stáli tváří v tvář násilí a soužení a kteří zasvětili svůj život hlásání života v míru. Kolik miliónů dolarů na to vynaložili! To vše proto, aby ukázali ignorantům důležitost lásky a pomoci druhým. A byli za to krutě trestáni. Nicméně, bylo by nefér nepřiznat, že v dnech oslav úmrtí těchto dvou velikánů se kolektivní masa vzájemného porozumění přece jen vyvíjí a roste exponenciálně.
Vždy zde bylo mnoho rozporů v názorech na změnu v Michaelově barvě kůže. Článek z vatikánského plátku po Michaelově smrti hlásal: " Operace vyvolaly osobní, nikoli etnické přehodnocení!" Nakonec se Michael stal téměř albínem. Vitiligo postupovalo tak rychle, že kůži nejen zesvětlovalo, ono ji činilo téměř průsvitnou. Byl bělejší než běloši z Kavkazu - a ti jsou známí svou albínskou kůží. Na vrcholu kariéry byl již tak světlý, že ta "průsvitnost" dokonce překonala bariéry uložené rasovou identitou.
Filozofie Michaela a Nelsona Mandely se pro nás všechny stala protijedem na cynismus - nebo, alespoň by se měla stát. To oni nás naučili, že na světě není větší a silnější zbraně než lásky. To oni nám říkali, že boj za dobro stojí za to dotáhnout do konce. Oni byli prototypem bratrů ve zbrani.
*
Nevraživost a brutalita ve světě jako takovém a hlavně ve světě médií a tisku, který měl vůči Michaelovi předsudky, vyvrcholila tím, že Michael postavil rezidenci Neverland. To bylo místo, kde hledal útočiště. Ačkoli to v žádném případě neznamená, že by se Michael vyhýbal konfliktům. Naopak, Michael oplýval obdivuhodnou schopností čelit všem útokům, ačkoli se vždy snažil konflikty řešit mírovou cestou. Samozřejmé, jakékoli projevy Michaelovy arogance byly vždy jen reakcí na to, jak špatně se s ním zacházelo: v těch chvílích rád provokoval - například sochu k turné HIStory nechal v Londýně spustit na Temži, vytrvale se obklopoval dětmi nebo nosil stále větší a zářivější bílé ponožky. Zvířata zahnaná do kouta se vždy snaží předstírat, že jsou větší.
V reakci na snahu připravit ho o svobodu, rozhodl se Michael zasadit kampaň k HIStory do bývalých komunistických zemí východní Evropy. Rozhodl se propagovat svobodu portrétováním svého nezlomného individualismu v zemích, kde je vládou zastáván nevídaný konzervatismus. S ironií bylo Michaelovo vyjádření přijato jako boření kulturních rozdílů - ztělesnění všeobecnosti překročilo nejen hranice ras a pohlaví, ale i věkové hranice.
Jeho filozofie úspěšné společnosti spočívala v oslavě individuality každého člověka, primární motivaci jednotlivce podporovat ostatní lidské bytosti prostřednictvím prostředků "vratné" pomoci a přijetí nespoutané svobody každého jednotlivce.
V zrcadle každého jednotlivce najde společnost svůj odraz.
Je snad zřejmé, že Michael byl liberál. Ale stejně jako u většiny lidí, i u Michaela bychom našly prvky osobnosti, které tak zcela nekorespondovaly s tímto označením. Jednou z konkrétních oblastí, podle níž bychom ho nemohli označit jako typického liberála, byla otázka potratů. Tedy něco, co zcela jistě odmítal schválit, jak lze slyšet například v jeho písni "Abortion Papers" (Potratové listy), kde zpívá: "Tyhle potratové papíry! Podepsány tvým jménem v rozporu se slovem Božím! Přemýšlejte o životě! Já chci mít vlastní dítě!"
Ačkoli - naopak - v písni "Wanna Be Startin Somethin" z alba Thriller, Michael neomluvně prohlašuje: "Pokud nemůžeš nakrmit své dítě, tak prostě neměj dítě!" Možná byl Michael liberální k militantnímu bodu uznání práva na svobodu pro plody, na rozdíl od svobody matky a otce, která je koncipována. To by dávalo smysl, vzhledem k jeho zbožňování dětí a ideologii "naplnění potenciálu".

Povídka 2015 - kapitola třicátá

15. února 2015 v 10:46 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Milé dámy, přicházím s dalším dílkem - dalo by se říci oddechovým, ale Zer - Jin neví, co znamená oddych a proto opět provokuje :-) přeji příjemnou zábavu :-) Vaše Domi.





Jako první se probudil on. Otevřel pomalu oči a několikrát zamrkal. Díval se chvíli zmateně do stropu, nějakou dobu nemohl přijít na to, kde je. Potom si uvědomil, že je ve svém zahradním domě a vzpomněl si na včerejší noc. Potutelně se usmál a pohlédl na místo vedle sebe. Spatřil spící dívku, svou Zer - Jin, kterak klidně oddychuje. Celým tělem ležela na své straně lůžka, pouze prsty levé ruky měla propletené s těmi jeho a položené na jeho hrudi. Otočil se na bok čelem k ní, její ruku stále svíral v té své. V okamžiku, kdy se otáčel, otevřela dokořán oči, byť se snažil být co nejtišší. Do očí se mu vbodl pohled těch jejích zraků, černých jako uhel. Prohlížela si ho zkoumavě a mlčky.

"Dobré ráno, lásko." zašeptal oddaně. Povytáhla jedno obočí. Chvíli si ho soustředěně měřila, poté pronesla:

"Dobré." Vlasy měla rozprostřeny po polštáři, sáhla po nich, shrnula je do celistvého pramene a uložila úhledně zpět na polštář. Michael se naklonil a chtěl ji políbit. Zer - Jin však mírně odklonila obličej a nastavila mu svou tvář. Ze zamýšleného vášnivého polibku se stalo letmé políbení na tvář. Michaela to překvapilo a znervóznělo. S šokovaným výrazem ve tváři opět ulehl. Zer - Jin se mezitím ovinula povlakem a sedla si. Mlčky ji pozoroval. Po chvíli vstala a vytratila se v koupelně. Zaslechl zvuk tekoucí vody. Když vypnula sprchu, osmělil se a zavolal na ni.

"Stalo se ti něco?!"

Chvíli se nic neozývalo, poté Zer - Jin vyšla z koupelny a zmateně na něj pohlédla.

"Mě? Proč by mělo?"

"Že jsi náhle taková … odtažitá! Udělal jsem včera něco zle?" ptal se s úzkostí v hlase. Zer - Jin se mírně pousmála.

"Neudělal jsi nic špatně, jen není na škodu připomínat, že ve skutečnosti jsem od přirozenosti nesdílná."

Michael se tvářil zmateně. Nerozuměl té náhlé změně nálady. Cítil se mizerně.

"Nechápu to. Ještě před několika hodinami jsi byla ta nejvřelejší osoba pod sluncem, a teď … zase stavíš bariéry!"

Zer - Jin popošla k posteli a shýbla se. Ze země zdvihla Sokolí let, který včera upustila. Pevně sevřela jílec v dlani a pohlédla na Michaela.

"Stále o tobě nic nevím. A ty o mě také ne. Nemohu si být jistá, že beze zbytku přijmeš všechny aspekty mé nátury, aniž bys mne potom za některé odsuzoval."

Michael se posadil v posteli a dále si Zer - Jin měřil zmateným pohledem. Stála v záři ranních paprsků, které do domku pronikaly oknem, rozpuštěné vlasy jí spadaly do obličeje a v pravé ruce svírala meč, který jí sahal až ke kotníku. Na sobě měla temně modré hakami, v pase přepásané silných páskem, který dal vyniknout její štíhlé postavě. Vypadala jako bohyně boje, nezkrotná a odhodlaná. Vypadala skvostně. Přesto se teď Michael musel soustředit pouze na to, jak rychle dokáže změnit přístup - z vřelé starostlivé bytosti se v mžiku může stát osoba odtažitá nebo dokonce výbojná. Musel si dávat velký pozor.

"Ale, Zer - Jin, o čem to mluvíš?! Jaké aspekty tvé nátury? Vždyť tě znám už dost dlouho, znám tě!"

V Zer - Jin hrklo a po zaznění slov "znám tě" přimhouřila oči.

"Ne, to se tedy mýlíš! Neznáš mě! Vůbec nevíš, čeho jsem schopná!" zašeptala výhružně.

Michael vykulil oči překvapením. Zdá se, že je ještě spousta věcí, které o Zer - Jin neví.

"Mistr mě sem poslal, abych tu dělala Šedou eminenci! A víš, co má v popisu práce Šedá eminence?!" šeptala hlubokým hlasem.

"Co?"

"Má svého vyvoleného chránit! Přede všemi a za každých okolností! Zajistit, aby se tomu dotyčnému nic nestalo!"

Michael nasucho polkl. Netušil, co má říci.

"Za každých okolností! I kdyby u toho měl položit život! Chápeš mě už?!"

Sotva postřehnutelně přikývl. Byl vyděšený a nesvůj.

"A nebo …" pokračovala. Zvedl hlavu a čekal další pecku do hlavy. "Anebo vzít život tomu, kdo by vyvolenou osobu nějakým způsobem ohrožoval!" dokončila.

"Ale Zer - Jin …!" vyjekl nevěřícně. "To snad … nemůžeš myslet vážně!"

"Myslím to smrtelně vážně! A teď je rozhodnutí na tobě - chceš skutečně, abych byla s tebou a ochraňovala tě nebo je ti to silně proti srsti a chceš, abych odešla?!"

Michael prudce zvedl hlavu a probodl Zer - Jin pohledem. Začal dostávat vztek.

"Tak na tuhle otázku ses mě měla zeptat, když jsi sem jen tak napochodovala a ne teď! Copak nevidíš, že je pozdě?! Na nějaké odchody koukej rychle zapomenout, nebo se nakrknu já a připravím tě o život sám! A budeš mít po eminencování!" prskal nabručeně.

"Tak to řekni!" vyzvala ho tlumeně.

"Co jako?!"

"Řekni to, chci to slyšet!"

"MILUJU TĚ, STAČÍ?!!!" vyprskl vztekle, v nitru v něm však byla malá dušička, bál se, aby mu věřila a přece jen neodešla. Zer - Jin se usmála a přešla ke kufru. Vytáhla z něj zlatou pochvu na svůj meč a přehodila si ji přes rameno. Zvedla pravou ruku s mečem a ten zasunula do pochvy. Poté přešla k posteli, k té straně, na které seděl Michael, sklonila se a políbila ho.

"Já tebe taky. Hleď mě nikdy nezradit s žádnou pipkou, nebo … nebo tě fakt sejmu!" prohodila americkou hantýrkou. Michael se neudržel a vyprskl smíchy.

"To se neboj! Teď to teda určitě nehrozí, dneska jdu na celý den do studia!"

"Bude pršet." prohodila Zer - Jin znenadání. Michael se zrovna zvedal z postele, nyní se na okamžik zarazil.

"Co prosím?"

"Bude pršet!" zopakovala zasněně.

"Jak to můžeš vědět?!"

"Svědí mě jizvy … věř své eminenci a vezmi si deštník! Bude pršet!"

Repliku "bude pršet" zopakovala vždy naprosto stejným zasněným tónem, bylo to až děsivé. Michael se mírně otřásl, a aby se zbavil nepříjemného pocitu, hlasitě pronesl:

"Tak jo, vezmu si deštník! Co budeš dělat ty?"

"Přestěhuji tyhle své věci do hlavní budovy … smím?"

"Budu jenom rád. A propos - nechceš mě večer navštívit ve studiu?!

Zer - Jin na něj pohlédla.

"Ovšem." pronesla prostě. Michael se zářivě usmál.

"Dobrá, večer kolem sedmé tě vyzvednu!"

People still believe, that Michael is alive aneb Jak jste na tom vy? :-)

14. února 2015 v 17:25 | MJJcreatePRODUCTION |  Vtípky a fotky (zdroj: Facebook)
Internetem prosvištěly tyhle dvě fotky a všichni okamžitě začali spakulovat. Jak jste na tom vy? Je to Michael nebo ne? :-)

Těžko říct, takhle z hlavy :-D já budu klidně naivně doufat :-)

Takhle by to i náš MJ být mohl :-)
Vaše názory? :-P

Kapitola první - part one

13. února 2015 v 19:31 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Drahé dámy, před čtením tohoto dílu se obrňte pevnými nervy. Prosím Vás o to. I já jsem se snažila. Nebudu proti, pokud budete za rozproudit na toto téma diskuzi. Domi.






KAPITOLA PRVNÍ


"Rozumný člověk se přizpůsobuje světu kolem sebe. Nepřizpůsobivý se vytrvale snaží svět přizpůsobit sám sobě. Proto veškerý pokrok závisí právě na nepřizpůsobivých." GEORGE BERNARD SHAW


Michaelovo umění sestávalo ze dvou společných témat, která lidé v jeho případě donekonečna prodebatovávali. Jedním z nich byla jeho soudní kauza, druhým obličej.

Naposledy, když jsem viděl Michaelův obličej, právě ho udeřili.

Právě to prázdné místo po Michaelově odchodu je nyní plné pochybností - ačkoli ředitel AEG Randy Phillips - muž, který se neobyčejně snažil, když přesvědčoval Michaela, aby se zapojil do toho velmi riskantního podniku s názvem "This Is It", a který byl od počátku odsouzen ke zkáze - přišel s do nebe volajícím přiznáním, že skutečně vyvíjel silný fyzický nátlak prostřednictvím e-mailů (nechráněných legálním právním systémem), během soudního sporu, kdy se Michaelově matce nezdařilo sesbírat dostatek důkazů, které by osvětlily záhadné pozadí smrti jejího syna. Phillips také otevřeně přiznal, v tom samém e-mailu, že řval na Michaela "tak mocně, až se třásly zdi!" V dalším e-mailu, v duchu té samé konverzace, podotkl: "Ještě musíme dát jeho nos na správné místo." Zda tato věta byla myšlena obrazně nebo jako nejapný žert, není dodnes jasné. Na tom koneckonců nezáleží, jedno je patrné na první pohled - ukazuje se, že Michael byl na sklonku života surově šikanován.

Existuje dokonce detailní fotografie Michaelova obličeje, pořízená během příprav vystoupení k písni "They Don´t Care About Us" na turné This Is It, která nepopiratelně ukazuje obraz týrané lidské bytosti. To všechno bylo použito k propagaci "svobody filmového vyjadřování", kde mohou bez skrupulí posmrtně nakládat s nejrůznějšími materiály, jak se jim zlíbí - zřejmě, aby dokázali, že Michael nebyl "ve formě". Od té doby byly takovéto materiály chráněny autorskými právy - a tudíž omezeně přístupné. Projekt "This Is Is" nebyl nic jiného, než neobsazený pohřební vůz, který si přijel pro Michaela. Projekt This Is It nebyl ničím jiným, než mezinárodním "ušňupaným" filmem, který ukázal jen cynické zneužití Michaelovy nedostižné úrovně slávy. To všechno za účelem shrábnout dolary.

Randy Phillips vrazil nůž do zad očividně vyděšenému a extrémně zranitelnému muži. Muži, který jednou měl hodnotu biliónů dolarů a podruhé vězel až po krk v dluzích, a který tudíž neměl jinou možnost, než se podřídit příkazům. Muži, který nechtěl nic jiného, než moci si dovolit koupit dům pro své děti, aby jednou měly kde bydlet. Muži, který byl vybičován do požadovaného tvaru - rozeného šoumena, který bude navždy bavit nenasytné publikum, to všechno od doby, kdy mu bylo pouhých pět let.

Jeho obličej byl velmi diskutován, nejvíce v týdnu před plánovaným vystoupením v O2 aréně. Tisková konference ohlašující jeho dlouho očekávaný návrat na scénu zásobila média mnoha obrázky, které potřebovaly k uspokojení senzacechtivých vydavatelství, jež léta poskytovala "zaručeně pravdivé informace o počtech Michaelových plastických operací".

*

Ten příběh, kdy Michael poprvé podstoupil plastiku nosu, prý začal v roce 1979 během turné Destiny, kdy měl Michael 21 let, a důvodem byla nešťastná nehoda. Toto klidně mohla být pravda. Nicméně, ten příběh se vyskytl přesně v době, kdy Michael pro sebe napsal velice otevřeně odhalující, motivační poučku, která zněla:

"MJ bude mé nové jméno … chci vytvořit úplně nový charakter a úplně nový vzhled. Měl bych se stát naprosto novým člověkem! Lidé už ve mně nikdy neuvidí to dítě, které kdysi zpívalo "ABC" a "I Want You Back". Stanu se novým, pozoruhodným zpěvákem/hercem/tanečníkem, který šokuje celý svět!"

Teorií o tom, proč Michael mohl chtít tak drasticky změnit svůj obličej, bylo mnoho, nejslavnější z nich byla ta, ve které se říkalo, že trpěl psychickou poruchou zvanou BDD - Body Dysmorphic Disorder (jedná se o chorobu, kdy postižený trpí utkvělou představou, že jeho obličej je tak ohavný, že by bylo vhodné jej schovávat, moje poznámka), jež se u něj rozvinula v té době, kdy se stal nejfotografovanějším dítětem na Zemi. Nicméně - když mu bylo čerstvých dvacet let, dobyl svět. Možná tehdy se rozhodl to překonat a zvítězit nad tím, ostatně jako vždy.

Michael začal kreslit obrázky skřítkovských a elfích obličejů vždy vedle fotografií obličeje vlastního a s číslem "1998" na straně (krásný příklad je v jeho autobiografii "Moonwalk"). A, ačkoli je pravda, že Michael podepsal mnoho věcí tím kuriózním znakem "1998", nese to s sebou určitý stupeň dojetí, když se člověk ohlédne zpět a prohlíží si ty kresby skřítků - jakoby maloval své vlastní budoucí autoportréty.

A možná zde začala ta smršť přehnané ctižádosti a ambicióznosti - vynucená operace nosu a propuknutí vitiliga, nemoci, která ničí pigmentové buňky. Možná to vyústilo jako logický následek nesebevědomí - vrozený perfekcionista, který strávil několik desetiletí svého života nacvičováním tanečních čísel před zrcadlem. Možná Michael uchopil a osvojil si tuto "smršť" k vytvoření a získání nadvlády nad mediální vichřicí, jako kdysi Barnum (Phineas Taylor Barnum byl americký komik a byznysmen, jež se proslavil sériemi vtipných šprýmů a podvodů, které předváděl ve svém Barnum&Bailey Circus, moje poznámka). Přeměna se však stala dvousečnou zbraní - na jedné straně pomohla ukojit jeho touhu po stmelování a posloužila k snadnému vybavování vzpomínek o nekonečnosti - ale za cenu toho, že se stal pro novináře jakousi chuťovkou. Je ironií osudu, že i přes silný odpor některých lidí k změnám v tvaru Michaelova obličeje a barvě jeho pokožky, nenašla by se na světě druhá taková bytost, která vynaložila tak značné úsilí k sjednocení všech lidských ras a poukazovala na to, že barva kůže nehraje roli. Dobrá, poukazoval na to Michael … a jeho přítel Madiba Mandela.

P.S. Z Randyho Phillipse je mi zle!

ÚVOD - část druhá

12. února 2015 v 13:24 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)

Dobrá, je ještě jedna věc, kterou je potřeba ocenit - další Michaelova geniální rada pro někoho, kdo si chce osvojit jeho "stereotypy" - zaměřte se na některé jeho live vystoupení a všimněte si, jak je naprosto bezmyšlenkovitě řízen hudbou, jakoby to vůbec nezáleželo na jeho úsudku - zkrátka je muzikou veden. Ano, to je jeho stereotyp - naprosté ovládnutí hudbou.

Jeden příklad za všechny - v choreografii k písni "Bad" - Michael tančí v prostředí podzemky s celou skupinou tanečníků. Michael byl doslova ztělesněním choreografie do té míry, že mohl naprosto klidně vyklouznout z nacvičené choreografie, přidat vlastní prvky a poté do ní opět vklouznout - bez chyby či zaškobrtnutí. To je to, co činí Michaela Michaelem … a to, co na něm jeho fanoušci milují - nemá nadrcených jen několik rutinních póz, ON JE HUDBA A RYTMUS!

Jeden můj přítel v roce 2001 řekl:

"Rozhodl jsem se jednou odejít do pokoje a začít tančit. Nevytvářel jsem ten tanec, tanec se vytvořil bezděčně sám. Znáš to, něco uděláš a ohlédneš se zpět, co jsi vlastně udělal … tak takhle tančím a nahrávám to, pak přetočím pásku nazpět a žasnu! ´To že jsem udělal? To je neuvěřitelné! Ta hudba vycházela přímo z bubnů a úplně mě ovládla!´ … tanec je prostě improvizace … stáváš se … stáváš se otrokem rytmu! Takže v momentě, kdy z přehrávače zazněly úvodní tóny Billie Jean, neudržel jsem se a zaujal úvodní pózu! Zkrátka mě to tam dohodilo!"


Zkuste hádat, který přítel to asi byl.


A od té doby se domnívám, že tanec je méně často produkt "nepřemýšlení" a daleko více naopak produktem bezchybného přemýšlení - souvislost s převahou, jež tiše proudí skrz tělo jako ryzí akce, která nemá nic společného s rozbahněnou leností.

Nebo, jak jednou prohlásil spisovatel a lékař Havelock Ellis: "Tanec je imitováním Bohů."

Michael dosáhl ve svém tanci takové úrovně, kterou můžeme nazvat "úchvatná" - něco na způsob tance Sufiho Dervishe - ta preciznost, s kterou tančí, evokuje současnou verzi Hindu Mudras. Fenomén získávání nadřazenosti prostřednictvím tance je dobře zdokumentovaný. Diváci napříč historií přinesli celkem celistvé svědectví o spontánní proměně interpreta, přičemž tanečník nebyl nadále brán jako obyčejná lidská bytost. Pod vlivem zážitků z transformace mohli diváci celkem pochopitelně začít uctívat, oceňovat a akceptovat tyto zkušenosti jako letmé spatření Boha.

V roce 2002 Michael prohlásil:

" … všechna ta zázračná mezidobí a biologické rytmy vycházející přímo ze struktury mé DNA nepřímo řídí pohyby hvězd. Ta samá hudba řídí okolnosti střídání ročních dob, tlukot našich srdcí, migraci ptáků, přílivy a odlivy oceánů, cyklus vývoje, evoluci i zánik. Je to hudba - rytmus. A smyslem mého života je předávat dál to, čím jsem byl obdařen - extázi božské jednoty skrze mou hudbu a tanec. To je důvod, proč jsem zde …"

Zaměřme se nyní na Brits ´96, kde Michael vystupoval s písní "Earth song". Sir Bob Geldof, který se stejně jako já zabývá filantropií, uvedl Michaela na scénu, aby mohl převzít cenu, kterou Bob popsal takto: "Tato cena je tak jedinečná, jako sám Michael". Šlo o cenu "Artist of a Generation" (Umělec generace) … ačkoli - "Jaké generace?" tázali se lidé. Geldof na to odpověděl: " … nejméně tři generace ho jistě dodnes poslouchají!" Geldof přivítal Michaela na scéně těmito slovy:

" … nejslavnější osobnost planety, Bůh mu žehnej … Když Michael Jackson zpívá, zní to, jako andělský sbor. A když hýbe nohama, je to, jakoby tančil sám Bůh …!"

Mnoho lidí (ať už face-to-face nebo přes různá internetová fóra) rozproudilo debaty na téma: Je Michael lepší zpěvák nebo tanečník? To je skutečně těžká otázka. Michael dokázal svým hlasem navodit takové emoce, jaké mnozí lidé ani netušili, že v sobě ukrývají a jeho technika zpěvu, rozsah a nepřeberná škála pěveckých schopností jsou na špičkové úrovni. Ale pro mě osobně se magie ukrývá především v jeho tanci. Přesně to vyjádřil Michaelův manažer Frank DiLeo, když propagovali album a turné "Bad", řekl: "Je na světě pár lidí, kteří by se s Michaelem mohli měřit v otázce zpěvu, ale neexistuje na planetě nikdo, kdo by se mu byť jen přiblížil, co se týče jeho tance!" A já s tím naprosto souhlasím. Sám Michael, v době, kdy dospíval, se stával čím dál tím závislejší a závislejší na vlastních pohybech, než na vlastním hlase. Cítil, že tanec sjednocuje. Což dává smysl - myslím tím, kolika ikonickými a legendárními tanečními sekvencemi, choreografiemi a pózami se může chlubit jeden člověk? Michael byl skutečně mimořádný.

Přirozeně, že byl Michael ovlivněn jinými lidmi. Vhodil různé geniální umělce, jako Jamese Browna, Jackieho Wilsona, Gene Kelly, Boba Fosse, Charlieho Chaplina, Marcela Marceaue, Freda Astaira a Sammyho Davise Juniora do jednoho kouzelného kotlíku (jen si představte tu show, kdyby všichni tito géniové vystoupili na jednom pódiu!) a celé to vstřebal. A vznikl z toho Michael Jackson (ano, víte, zpočátku to byly spíše takové "poloroztavené andělsko-mimozemšťanské pohyby", ale velmi brzy jsme byli svědky přerodu v nejgeniálnějšího tanečníka všech dob. Ten přerod jsme navíc mohli sledovat přímo na jevišti! Vznikly taneční sekvence, které uchvátily veškeré lidské tvory napříč planetou!)

"Tanec" (jak jej Michael popisoval ve své knize "Tanec jako sen") pro něj znamenal životní jistotu a jakýsi záchranný bod. Fred Astair Michaela popsal jako "zaníceného (rozzlobeného) tanečníka" a Michael - po zotavení se z utrpení, které zažíval během svého extrémně nešťastného dětství - měl víc než právo být naštvaný. Ventiloval svůj vztek tancem. Ale zkuste si představit, jak nádherný by byl svět, kdyby všichni lidé ventilovali svůj vztek tancem! V Michaelově písni "Blood On The Dance Floor" není shodou okolností ten patrný rozdíl mezi Michaelovým hrdelním hlasem ve slokách, orgasmicky uvolněnými vokály v "přemostěních" a těmi nadšeně zpívanými úseky textu: "Abych unikl světu, užívám si tenhle jednoduchý tanec!"

Tanec byl něco, při čem Michael meditoval. Jak sám říkal: "Tanec je důležitý stejně jako smích, uvolňuje se při něm napětí. Představuje pro mě únik od skutečnosti - je to skvělé!"

A mě - jak jsem již zmínil - dával Michaelův tanec mnohem více než modlení nebo kurzy jógy. Jako puberťák, kterého na škole šikanovali, Michael mi poskytoval útočiště ve svém tanci a za to mu budu nadosmrti zavázán.

A jak roky ubíhaly, já se stále snažil imitovat svého hrdinu. Kdykoli jsem měl příležitost, chlubil jsem se nacvičeným arzenálem kroků a pohybů, jež jsem během let nashromáždil.

Stal se ze mne zdravotní bratr na oddělení psychiatrické kliniky, jedním z mých prvních úkolů bylo ujmout se Centra pro osoby trpící schizofrenií. Byl tam jeden pacient, kterého jsem neustále pozoroval, protože, stejně jako já, začínal ráno vždy několikaminutovým tancem. Nikdy jsem neslyšel žádnou hudbu, na kterou by mohl tančit, zdálo se, jako by měl v uších sluchátka, aby nikoho nevyrušoval. Pokračoval jsem v obchůzce, poté jsem se vrátil do své kanceláře. Načež mě jedna starší zdravotní sestra požádala, abych zaznamenal do dokumentů, co ten "tančící" pacient dnes dělal. Řekl jsem jí vše, co jsem viděl, načež mi nařídila, abych vše pečlivě zdokumentoval a založil. Šanon měl být pojmenován "Tančící muž s velmi výstředním chováním".

Zeptal jsem se jí, co tím myslí.

Ten den jsem v tanci pokračoval. Pochybuji, že s tím skončím. Někdy si sám sebe představuji jako starce v domově důchodců, jak tam předvádí složitá taneční čísla. Nebo alespoň jak tančím v soukromí svého pokojíku (kde mě rodiče již nebudou vyrušovat). Zdravotní sestry mi budou říkat, že jsem senilní. A já jim povyprávím o muži se schizofrenií, se kterým jsem kdysi pracoval.

Ještě než započne noc, v tu dobu mezi časným večerem a nocí, je tancování po domě tou nezábavnější činností - rituální předvídavost, co nevyhnutelně bude čekat nic netušící taneční parket. Je to rozcvička - praxe.

Jsem za to utvořit něco, co má být největší párty výstřelkem všech dob.

Máte vše poznamenáno?

Dobře.

Pojďme tančit!

ÚVOD - část první

11. února 2015 v 16:30 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Dobré odpoledne, přináším další část překladu, nyní ÚVOD. Rozdělila jsem ho do dvou částí, neboť je poměrně dlouhý a celkem dost nabitý informacemi, které je třeba (alespoň v mém případě) přečít několikrát, aby z toho člověk měl jasno. Dopředu předesílám, že je překlad stránku od stránky obtížnější, neboť zkrátka ještě nejsem natolik vzdělaná v angličtině, aby mi některé slangové výrazy něco říkaly. Proto upozorňuji, některé pasáže jsou přeloženy volně, přesto jsem se velmi snažila, aby význam zůstal zachován. Příjemné čtení přeje Domi.




ÚVOD

Nejdřív tanec, teprve poté přemýšlení. Toť přirozená posloupnost věcí.

SAMUEL BECKETT


Už si ani nevzpomínám, kdy jsem se poprvé pokusil napodobit Michaelův tanec. Myslím, že mi bylo sedm, když jsem se v kruhu svých sourozenců a našich kamarádů pokusil předělat krátký film k písni "The Way You Make Me Feel". Přirozeně, jako nejstarší ze sourozenců, jsem hrál Michaela a dívku, kterou jsem měl dostat na svou stranu, hrála (pochopitelně zcela náhodně vybraná) jedna hezká holka ze sousedství. Hrála objekt Michaelovy touhy - ve filmu ztvárněný modelkou Tatianou Thumbtzen (jednou z krásných ironií existence, jež mě donutila věřit v paralelní svět, je ta, že skutečná Tatiana Thumbtzen se mnou nyní navázala kontakt. Třebaže přes Twitter - pro mě to znamená moc).

Následné roky napodobování Michaelova tance lze popsat jako dobu mučivé trýzně zahrnující zrcadla, kartáče na vlasy, neúspěšné chytání v rozkroku, nespočet rozbitých ozdobných předmětů a hlavně znepokojené pohledy vryté v obličejích mých rodičů, pokud mě zastihli v pokoji "v nejlepším". To všechno bylo ozdobeno třešničkou - byl jsem navíc typické dítě s lehkou nadváhou.

Nicméně, váha se velmi brzy snížila. Někteří puberťáci hráli fotbal, někteří plavali, jiní hráli tenis. Jen hrstka nás se snažila naučit tancovat jako Michael Jackson. Stal jsem na tom doslova závislý. A přísahám bohu, že jsem získal mnohem více duchovních zážitků při tanci na Michaelovu hudbu, než jaké bych kdy získal po tisící návštěvě kostela. Michaelova hudba pro mne znamenala únik před realitou. Odpočinek od sebe sama. Byly to speciální příležitosti, kdy jsem - teď se ohlédnu zpět a budu se na to snažit nahlédnout racionálně, bez nadšení - se cítil, jako kdybych nebyl stvořen pro nic jiného, než pro to rentgenovýma očima sledovat každý jeho pohyb.

Další - ortodoxnější - puberťácká hobby je naučit se hrát na nějaký hudební nástroj. A zde jsou určité podobnosti mezi minulou dobou a "zbraní", kterou jsem si vybral, aby mě provázela. S kytarou, kupříkladu, jeden může pobavit spoustu lidí a stačí mu k tomu znát pár základních akordů. Ale, jak ví každý muzikant, ďábel tkví v detailech - tedy ve složitosti toho nástroje. Nejzákladnější choreografie, jako "too high to get over, to low to get under" z Wanna Be Startin Somenthin nebo "one-hand-in-your-pocket-whilst-the-other-hand-clicks-its-fingers-in-the-air-exactly-one-hundred-and-eighty-degrees-from-your-simultaneously-swinging-heel" pohyby se zdají těm, co nejsou z branže, naprosto prosté. Ale pro úplné pochopení, těm z nás, kteří opravdu ví, o čem je řeč, je jasné, že stejně tak, jako to závisí na výrazu obličeje, závisí to stejnou měrou i na pohybech končetin - ve vyděšených, prosebných očích, v překvapením zvednutém obočí, v našpulených rtech - poté se zřejmě podlaha rozzuří tak, že tě donutí se po sobě nekontrolovatelně rotovat, rozlítí se tak, že tě donutí hryzat si spodní ret, zatímco tvoje pánev se tvrdě "zabodne" do konečného taktu.

Vsázel jsem se sám se sebou, kolika otoček můžu dosáhnout při jednom pokusu, tedy, samozřejmě ne doopravdy, pouze v mysli. Otočky, v nichž se zastavíš v perfektně přesném čase, s dlaní složenou v pěst na konci paže vystrčené v libovolném směru. Nebo s vystrčeným ukazovákem, jak nám ostatně Michael názorně předvádí ve videoklipu k písni "Jam". V něm, jak sám říká: "Dej průchod své energii … a zažehni!"

Zaměřme se na ony pohyby rukou - nesmí být opomenuto pochválit to Michaelovo spontánní zatřepotání ukazováku a prostředníčku - to bezděčné držení prstů u sebe v tichém, esoterickém rytmu. Nicméně, čím méně na to je upozorňováno, tím lépe. Obzvlášť pokud spolužáci ze školy pokládali stále tytéž hloupé dotazy.

Abych nezapomněl, jsem neoblomným zastáncem vyučování tance na školách. Věřím, že předmět "TANEC" by měl být zapsán v každém seznamu povinně vyučovaných předmětů a přednášen se stejnou vážností, jako například literatura nebo matematika. Cvičení s vlastními končetinami a snaha o to dokonale procítit rytmus, to jsou věci, které lidské nitro absorbuje velice snadno. Člověk může tancem vyjádřit to, co si myslí, daleko dříve, než by se mu kdy podařilo intelektem. Jen se koukněte na Michaela. Studiem mimiky Jamese Browna se přetransformoval v nenapodobitelného a jedinečně talentovaného zpěváka, skladatele, textaře a básníka. Preferoval styl přerývaného rytmu v hlase - čehož dokonale využil jeho spolupracovník Rod Temperton při nahrávání alb "Off The Wall" a "Thriller" - to Rod Michaela bezmezně podporoval v jeho obrovské zálibě tančit. A, řekněme si upřímně, existuje na světě vůbec někdo, kdo tančil častěji a lépe než Michael Jackson?

Pochopitelně, že my všichni tančíme. Tančíme skoro pořád. Na muziku různých hudebních sfér - tančíme s lehkostí nebo dravostí, tančíme pod vlivem proměnlivých nálad - protančíme se od dob svěží mladosti až k šouravému polotanci podzimu života. Tančíme v rozpuku jara, kdy nám nebe přislíbí novou prázdninovou lásku. Tancem je naše každodenní chůze, když zaběhneme do krámu koupit chléb a mléko.

Po zhlédnutí videoklipu k písni "Jam" - kde Michael Jackson s basketbalovou legendou Michaelem Jordanem demonstrovali lidem, v jakém že oboru se každý z nich cítí nanejvýš silný - David Kellogg přemítal:

"Problém byl v tom, že od té doby jsem už nikdy na basketbal nenahlížel stejným způsobem. Hráči košíkové mi prostě připadali jako tanečníci běhající okolo v přesně daném stereotypním a dopředu nespočetněkrát nacvičeném čísle. Zkrátka něco jako působiví akrobati předvádějící se před napumpovaným publikem!"

"Napumpovaní fanoušci", kteří poté tato čísla ve společnosti kamarádů mnohokrát opakovali a napodobovali.

Nicméně - přiznávám - vnímat každý svůj pohyb jako součást tance je asi jednodušší pro člověka, který napodobuje uklidňující zvuk kapajícího kohoutku, drásavý zvuk kartáče na boty a zvuk silného úderu - to všechno zabalené v jednom plynulém rytmu - jak ostatně můžeme vidět v Michaelově geniálně vymyšleném videoklipu k písni " You Rock My World".

Není dobré přemýšlet o tom, jaká póza následuje. Jak říká Michael: "Přemýšlení je při tanci tou největší chybou. Nesmíš myslet, musíš to cítit! Nech se unést rytmem! Dokonalý tanec vždy vychází z toho požehnaného daru "nepřemýšlení"!" Michael měl neuvěřitelnou schopnost plynule propojovat zdánlivě úplně odlišné styly, instinktivně vycítil, kam je potřeba zařadit "stereotypní", neustále se opakující část tak, aby nevyzněla nudně. Dobře patrné je to například ve videoklipu k písni "Smooth Criminal" - Michael souběžně zvedá obě ruce a jedno koleno v jednom směru a přitom se celým tělem pohybuje opačným směrem.

Povídka 2015 - kapitola devětadvacátá

10. února 2015 v 18:22 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dílek významově prakticky o ničem, pouze jsem se nechala unést vlastní fantazií :-) budu ráda, pokud se díl bude líbit :-)



"Ano, madam!" pronesl a začal Zer - Jin hladově líbat. Zer - Jin si položila ruce okolo hlavy a nechala ho, ať si s ní dělá, co uzná za vhodné. Michael se velmi dlouho zabýval jejími rty, poté se přesunul na krk. Zer - Jin jen slastně přivírala oči a sem tam jí z úst unikl slastný vzdech. Další na řadě bylo dívčino tričko. Naštěstí byla dostatečně chytrá a po prvním dnešním milování si oblékla tričko a nikoli košili, protože jí bylo naprosto jasné, jak by dopadla. V koši skončily cáry ze dvou roztržených halen. Přetáhl jí ho přes hlavu a odhodil na stranu. Zůstala do půl těla nahá, jedině kalhoty zbývaly.

Michael se náhle odtáhl, napřímil se a klekl si na obě kolena. Uchopil ji za obě ruce a prudce trhnul. Zer - Jin překvapením vyjekla, byla prudce vynesena do vzduchu a v plné rychlosti nasedla na Michaelův klín (zatím jsou ještě oblečeni, dámy! :-D )a horní polovinou těla napadla na jeho hrudník. Tlumeně vyhekla a musela se rukama zaháknout za Michaelova ramena, jinak by se poroučela okamžitě nazpět. Nohy obtočila kolem jeho pasu.

"Bože, příště mě upozorni, až budeš chtít něco takového udělat! Málem jsem z toho měla smrt!"

Michael jí nevěnoval pozornost a dál se zabýval jejím krkem. Zer - Jin se velmi rychle vzpamatovala z šoku a zvrátila hlavu dozadu, obnažila tím celý krk. Slastně přivřela oči a vychutnávala si jeho horké rty a jazyk. Zrychleně dýchala a srdce jí bušilo až někde v krku. V momentě, kdy Michael zapojil do hry i zuby a začal ji jemně kousat do ohryzku, sténala už polohlasně. Narovnala hlavu a přesunula ruce k Michaelovým knoflíčkům na košili. Chvíli se snažila roztřesenýma rukama knoflíky rozepínat, pak jí to přestalo bavit a košili mu zkrátka přetáhla přes hlavu. Nyní byli oba do půli těla nazí.

Zer - Jin se sklonila a políbila Michaela na rameno, po chvíli na krk. Poprvé si pořádně všimla jeho drobných tmavých flíčků na kůži a zkusila jej na jeden z nich políbit. Mírně sebou cukl a sykl vzrušením. Ano, pomyslela si, přece jen je jeho nemocná kůže na doteky a polibky citlivější. Mírně se pro sebe pousmála. Cukl sebou o něco rázněji, sjela mu tudíž z klína opět na postel. Domnívala se, že se celé milování ponese v něžném duchu, ale to ještě neznala Michaela v ráži. On uměl propojit něžnosti s dominancí.

Chvíli jí rukama přejížděl přes ňadra a bříško, když tu náhle ji uchopil za boky a jediným pohybem ji převrátil o 180°. S žuchnutím dopadla na břicho a vyvedená z míry zůstala ležet. Michael si klekl obkročmo nad ni a jemně jí přejížděl dlaněmi po zádech. Náhle vyjekl překvapením.

"Netušil jsem, že máš tetování!!"

"Ani jsi nemohl! Zatím jsi mě neviděl zezadu!"

Michael přejel konečky prstů po tetování na její pravé lopatce.

"Co je to?" vydechl fascinovaně.

"To je čínský drak. Typický symbol staré Číny. Tetují je žákům po jejich první splněné zkoušce."

"Kolik ti bylo?"

"Dvanáct let. Nebylo to nic příjemného, ale ve výsledku jsem ráda, že ho mám."

Sklonil se a políbil ji na obrázek. Pomalu rty přejížděl po jejích jizvách na zádech a Zer - Jin se v mžiku celá chvěla. Byla na zjizvených místech také nesmírně citlivá. Líbal ji a líbal stále níž a níž, až se dostal k bedrům, kde končila přezka kalhot. Michael si všiml úseku otlačené kůže na její bederní páteři.

"Co je to?" optal se.

"Tam nosím zasunutý nůž." odpověděla klidně a vážně.

Náhle cítila, jak se jeho ruce sunou kolem pasu dolů podél bříška až k místům, kde měla zapínání kalhot. Mírně se nadzvedla v pánvi, aby mu usnadnila přístup. Již tušila, co přijde a snažila se na to připravit. Michaelovy šikovné prsty dvěma tahy rozepnuly knoflík u kalhot a dalším zkušeným tahem uvolnily zip. Přesunul ruce zpět na její boky, zahákl prsty za kalhoty a svlékl jí je dolů, i ty odhodil na stranu.

Náhle zaslechla, jak cinká přezka, nyní u jeho kalhot. Věděla, co přijde a byla z toho na jednu stranu vzrušená a na tu druhou nervózní. Zkoušeli praktiky, které doposud s nikým nezažila. Také byla nesvá z toho, že jej špatně odhadla. Typovala ho na asexuálního poustevníka a panice, který o "tom" věděl nanejvýš z nějakých časopisů a sám "to" nikdy nezkoušel. Popřípadě v něm mohla spatřit maximálně slušného gentlemana, kterému by něco podobného ani nepřišlo na mysl. Domnívala se, že by se styděl i za pouhé myšlenky, natož, že by byl schopný činů.

Ale on byl více než schopný. Byl navíc očividně rozhodnutý vyzkoušet s ní vše, co se zkusit dalo. Zahlédla to v jeho pohledu už prve, ten pohled říkal:" Čekal jsem na tebe velmi dlouho, krásko a teď, když jsem tě získal, tak si to náramně vychutnám. Tajně a za zavřenými dveřmi! Ve společnosti budu nadále ten gentleman, co své odpovědi šeptá!"

Zaslechla šustot látky a ohlédla se. Vysvlékl se právě z kalhot a uchopil ji zezadu za stehna. Mírným tlakem ji donutil je roztáhnout. Položila hlavu na složené dlaně a čekala. Michael se k ní sklonil, i přes krkolomnou pozici se natáhl, aby vyhledal její rty a ujistil se, že je vše v pořádku. Zvedla hlavu a nechala se políbit. V hlavě jí neustále probíhala jediná myšlenka, složená z jediných dvou slov: Už, už už! Teď …! Jako zaseknutá gramofonová deska.

Přitiskl své rty na její a v tu chvíli do ní zezadu vnikl. Průnik byl tak intenzivní, až se zajíkla do polibku a z očí jí vyběhly slzy.

"Je vše v pořádku, lásko?" optal se Michael starostlivě. Zer - Jin se opřela čelem o své složené ruce a přikývla. Prožívala právě velmi intenzivní chvilku a chtěla si ji vychutnat. Proto ji žádné zrakové vjemy nesměly rušit. Sevřela pevně víčka a dál potichu plakala slastí. Michael se mezitím přesunul nad ni, hrudníkem se otíral o Zer - Jinina záda a paže, na kterých teď spočívala celá jeho váha, si opřel z obou stran kolem její hlavy. Levou nohu pokrčil a podsunul pod Zer - Jinino stehno, svíral ji nyní ve skutečně pevném objetí a začal se v ní pohybovat. Vykonával pomalé, hluboké a k zešílení přesné přírazy a s mozkem silně zamlženým slastí pozoroval její i své reakce. Zajímalo jej, kam až může člověka milování zanést.

Přirážel okamžik od okamžiku rychleji, přesto hloubku přírazu nešidil. Kroužil pánví a líbal Zer - Jin na záda. Zer - Jin tiše sténala a skrápěla přehoz pod sebou slzami. Něco tak rozvláčně a dusivě vášnivého nikdy nezažila. Tohle nebyl obyčejný sex, to byla extáze, čistá vášeň. Michael se velmi snažil nepodlehnout pudům, které by ho donutily akt dovést zběsilým tempem do konce. Naopak zapojil veškeré své smysly a vedl milování až za dosud probádané hranice.

Zer - Jin náhle rozpojila složené ruce a uchopila jimi Michaela z každé strany za zápěstí. Pěvně stiskla a zabořila nehty do jeho kůže. Pro Michaela to byl jasný signál, že si zatím vede velmi, velmi dobře. Zrychlil tempo a ze Zer - Jininých úst okamžitě zaslechl steny. Už nechtěl ani jednoho déle trápit, zapřel se rukama, vypl všechny smysly a nechal se unést touhou a chtíčem. Velmi brzy dovedl celý akt do velmi intenzivního, dlouhého vyvrcholení - svého i Zer - Jinina.

Po odeznění slasti na okamžik ztratil nadvládu nad svým tělem a zhroutil se celou vahou na Zer - Jin. Té to ovšem nevadilo, po prožité rozkoši nemohla chvíli ani přemýšlet a váha, která ji náhle zalehla, jí byla podivně pevným, záchytným bodem. Ujistila se, že je skutečně na svém místě, neboť se jí točila hlava a chvílemi jí přišlo, že snad létá. Váha Michaelova těla jí sice nedovolila dýchat, ale paradoxně jí vrátila zpět na pevnou zem.

Jakmile Michael opět ovládal veškeré končetiny, jal se velmi rychle zvedat, aby Zer - Jin nijak neublížil. Sesunul se vedle ní a sklonil obličej k tomu jejímu, který byl v tu chvíli zakryt prameny vlasů.

"Miláčku?" začal opatrně a ukazovákem shrnul vlasy z jejího obličeje. V tu chvíli se Zer - Jin pokusila zvednout. Síla milování ji však neskutečně vyčerpala a opět se sesunula na lůžko. Michael jí v letu uchopil, otočil a chvějící se přitiskl na svou hruď. Pevně ji držel za záda přitisknutou k sobě a ulehl spořádaně do peřin. Sebe i Zer - Jin přikryl přikrývkou. Nahnul se nad dívku a starostlivě ji pozoroval. Zdálo se, že jí dal zabrat více, než měl, obával se, že jí možná i ublížil. Ovšem Zer - Jin pomalu zvedla ruku, chytila jej zezadu za krk a přitáhla si jeho rty k těm svým. Polibek od ní byl sladkou odměnou.

"To bylo … neskonale krásné!" vydechla vyčerpaně Zer - Jin a Michael se pýchou zarděl. Políbil Zer - Jin do vlasů, natáhl se a sfoukl svíčku. Chystali se k posilujícímu spánku.

Předmluva

10. února 2015 v 12:13 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
PŘEDMLUVA
Znal ji důvěrně téměř třicet let. Během té doby se stala jeho blízkou přítelkyní, ochráncem a poradcem. Natírala krémem ta flekatá místa, kterými byla poseta jeho záda i ramena - trup, na který nikdy nikdo jiný nesměl ani spočinout pohledem. Byla požádána, aby nikde neroztrubovala, že musí tato místa několikrát denně překrývat make - upem. Byl vždy velmi nejistý, co se týkalo jeho vitiliga. Byl nejistý svým vzhledem. Během let se často potýkal se stresem - býval by se mohl cítit sám se sebou lépe, ale on radši vynechával jídla a soustředil se jen na svou práci, na to udělat z perfektního projektu projekt ještě daleko perfektnější. Půst a vyčerpání vedly k tomu, že mnohokrát skončil hospitalizovaný v nemocnici. Stres vystupňovaný důsledky vitiliga. To ona se snažila zajišťovat, aby byl řádně živen.
Jeho obličej byl posetý pupínky akné. Měl pocit, že jeho nosní dírky jsou obrovské, jeho brada není dostatečně vykrojená - vše se navíc zdálo být pohlceno jeho širokým krkem. Byl rozpačitý ze svého úsměvu. Ale měl rád své oči. Požádal ji, aby je zvýraznila. Měl permanentní make - up na očních linkách, obočí a rtech. Šetřilo to čas. A také to znamenalo, že když ona nebude nablízku, vydrží a nesmyjí se - když na sebe hleděl do zrcadla a uvědomil si, že má na sobě něco, co ho trvale vylepšuje, uklidňovalo ho to. Veřejný život neustále v hledáčku kamer si vybral svou daň. Kamera pro něj znamenala nemesis - bohyni pomsty. Mohl nosit chirurgickou masku nebo schovávat obličej za strategicky dokonale utvořené kudrny, popřípadě nosit plstěný klobouk - ona vždy v jeho očích zahlédla bezmeznou důvěru. Vymýšlela ty převleky - kombinovala artistické dovednosti s unikátností, s dokonalou znalostí kontur jeho obličeje, stejně tak nenapodobitelnou znalosít toho, jak on sám by si přál vypadat - věděla dobře, že v některých ohledech je vrtošivý a rozmarný a že si na sebe nenavlékne cokoli. Samozřejmě mluvím o marnivosti v jeho smyslu chování. Michaelova marnivost byla vždy doprovázena nejistotou a přehnaně slušným chováním. Měl proměnlivé požadavky na své účesy - jednou chtěl rozverné kudrny, poté dlouhé rovné vlasy, které by mu spadaly do obličeje a daly mu pocit skryté tváře. Vytvářela pro něj účesy a paruky téměř třicet let.
Ale i tak. Protože se znali téměř třetinu století, uměla vycítil jeho náladu ještě dříve, než vešel do místnosti a usedl na židli. Na židli, kterou koupila pro něj a na které seděl vždy, když si s ní chtěl popovídat. Na židli, na které společně plakali i se smáli. Na židli, na které vymýšleli skvělé plány, jak zachránit planetu. Téměř třicet let. Někteří žárlili na tu důvěrnost, kterou spolu sdíleli. Přesto, jejich vztah byl stejně tak otevřený jako důvěrný. Znala jeho sny, přání, tajemství, záměry, zlozvyky i tužby.
On jí věřil. Bezmezně. To ona ho připravila a upravila na místo jeho posledního odpočinku. To ona upravila smrtelné lože.
ON byl Michael Jackson. ONA byla Karen Faye.

"Michael a já jsme byli mladí, nevinní a ambiciózní, když jsme se poprvé setkali. Naše životy se střetly - čas byl snad určen vesmírem - na focení v Culver City v Kalifornii. Tento den pro nás navždy znamenal začátek společného sdílení těch nejmagičtějších a často i nejtragičtějších dob v našich životech. Když jsem ho poprvé spatřila, neznala jsem ho, tudíž jsem měla možnost vytvořit si na něj ničím a nikým neovlivněný názor. Upřímně, když jsem s ním promluvila, zaplavila mě vlna největšího a nejsilnějšího duchovna. Michael se nejen dotkl mé duše, on ji doslova zdrtil svým nádherným přístupem.
Od roku 2009 jsem odpovídala na mnoho různých otázek v naději, že rozšířím pravdy mezi ty, kteří byli pro Michaela nejdůležitější - mezi jeho fanoušky. To všechno, co bylo o něm napsáno, je v naprostém rozporu s tím, co jsem se o něm naučila já během těch dlouhých 27 let, které jsme spolu strávili.
Když jsem otevřela Sylův blog, rozplakala jsem se nad tím, jak dokonale vyjádřil podporu Michaelovi. Činilo mi nesmírné potěšení najít někoho, kdo tak perfektně vyslyšel Michaelovu zprávu a rozhodl se ji interpretovat s hloubkou, kterou Michael vždy zamýšlel do svého odkazu zainteresovat.
Vždy jsem dojatá Sylovou podporou. Syl dokázal vyjádřit mé vlastní pochopení Michaelova života - ať už je bráno z mého vlastního hlediska nebo z hledisek jiných lidí. Vyprávění Syla Mortilly jest jako pulsování krve Michaelova srdce, vychází z něj a míří neomylně k jedinému cíli - mezi Michaelovy fanoušky. "První kniha o Michaelovi" je nádherným přínosem do odkazu Michaela Jacksona, od člověka, který porozuměl Michaelově zprávě, již celá léta budoval a nechal nás ji odhalovat.
Znám ty, pro které bude kniha radostí, a ti, kteří doteď Michaela nechápali, najdou v této knize vysvětlení - prostřednictvím Sylova vyprávění.
Michael zkrátka mluvil a Syl Mortilla poslouchal."
Karen Faye, prosinec 2014

Úvodní citát, autorova poznámka a věnování

9. února 2015 v 14:29 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Syl Mortilla - První kniha o Michaelovi
"Ignorance je zatměním mysli - ovšem takovým zatměním bez měsíce a bez hvězd."
Confucius
POZNÁMKA AUTORA
Jméno Syl Mortilla je pseudonym. Důvod, pro který jsem si vymyslel pseudonym, je trojí. Zaprvé k ochraně své identity, zadruhé pro ten luxus dopřát si svobody - možná paradoxní - zkrátka zůstat sám sebou a ten třetí - pro mě nejdůležitější - jméno je anagramem matčina jména za svobodna a otcova příjmení. Moji rodiče se rozvedli, když jsem byl malý chlapec, zhruba v době, kdy jsem objevil Michaela.
Přezdívka "Syl Mortilla" jako taková je v první řadě vyjádřením jednoty umocněné magickou krásou Michaelovy schopnosti léčit.
Takový byl Michaelův univerzální dosah, za nějž je nesmírně velkým spektrem nejrůznějších osobností na světě hluboce obdivován. Tudíž, Michaelova fanouškovská komunita zahrnuje mnoho drobných skupinek správně smýšlejících lidí, kteří interpretují Michaela svým vlastním osobitým způsobem vyjadřování. Snad jedinou věcí, na které se příslušníci fanouškovské základny naprosto shodnou, je důležitost šíření inspirující zprávy propagující pochopení a mír.
Netvrdím, že jsem nějaký odborník na Michaelův život a jeho duši. A také je mi jasné, že mnoho příběhů a teorií v této knize nebude všemi přijato s nadšením - nicméně, jsem připraven rozproudit debatu na toto téma. Až příliš dlouho bylo Michaelovo umění haněno leností, ubohostí a obscénností lidí okolo něho.
Etický ukazatel humanity se stal až maniakálně pokřivený - mapa morálky je rozervaná na kusy. Svět postrádá sjednocující element. To jsou Michaelova slova. Chci, aby tato kniha byla pro mnohé důležitá. Tato kniha je výpovědí mého srdce. Pevně věřím, že tato kniha bude představovat protiváhu k trvalému podrývání kulturně nedocenitelné postavy, jejíž kariéra byla motivována v dějinách lidstva nevídanou snahou o pomoc a lidskost.
A to je závěr - čtenář nechť není ponechán na pochybách, co se týče nesmírného respektu a lásky, které chovám k té grandiózní osobnosti kultury všech dob - k Michaelu Jacksonovi.
Věnováno Michaelovi.

Úvodem pár slov ode mně ...

9. února 2015 v 14:28 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
Hanylen mě silně inspirovala, když na svém blogu sdílela odkaz týkající se knihy o MJ. Každá tato událost mě vždy nesmírně zaujme. Navíc je tu ještě jedna věc - tato kniha je v angličtině. Ačkoli se považuji za celkem zdatného angličtináře, vždy po mé pravici leží obrovský česko - anglický slovník. V tomto jsem perfekcionalista - překládám téměř doslovně. Domnívám se, že především v biografiích obdobného typu je to nesmírně důležité - volný překlad by mohl zničit zamýšlenou pointu. Mohlo by dojít k nepochopení věci správně, což se, obzvlášť co se Michaela týká, stávalo velmi často.

Zatím jsem přeložila pouze autorovu poznámu a brečela jsem nad tím. Nevím, jak moc často budu přidávat překlady - přesto se budu snažit. Knihu čtu online, neboť se mi nechce až moc kupovat, doufám, že mi zahraniční web neodepře přístup.

Příjemné čtení.

Jacksonmánie není přežitek, fanoušci MJ budou navždy tou největší a nejvěrnější fan základnou

7. února 2015 v 18:50 | MJJcreatePRODUCTION |  Vtípky a fotky (zdroj: Facebook)
Tohle samozřejmě nepatří mezi vtípky, ale dala jsem to do této rubriky zkrátka proto, že zdrojem je FB. Tedy - zdrojem je zahraniční web, ale já to objevila na Facebooku a ať už to napsal nějaký fanoušek, hudební kritik nebo reportér, je to zkrátka tak krásně výstižné a pravdivé, že se o to prostě musím podělit.


"Fanoušci Michaela Jacksona jsou opravdu zvláštní odrůdou. Pokusit se najít komunitu, jejíž předmět obdivu byl podroben tak obrovskému a zbytečnému odsuzování, by byl tvrdý oříšek. Časem se jeho fanoušci stali svědky toho, jak se zdánlivě celosvětový obdiv k jejich milované osobě mění. Tisk i veřejnost začaly vytvářet velice zkreslený obraz jeho osoby a najednou se mu začalo dostávat velmi špatného zacházení. Přesto ho navzdory tomu všemu jeho skuteční fanoušci nikdy neopustili. Spíše se zdá, že čím více se Michaelovi oponenti snažili uvrhnout ho do absolutního zoufalství, tím více ho fanoušci milují už jen proto, aby sebrali dost odvahy a všechno to vydrželi. Michaelova neuvěřitelná vytrvalost je příkladem síly a nepřemožitelnosti navzdory nepřízni osudu a nejistotě. A tuhle lekci si jeho fanoušci velmi rychle vzali k srdci. Vytrvale čelí téměř každodenní emocionální horské dráze, která se stala už nedílnou součástí jejich fanouškovství. Obdivují se Michaelově zdánlivě bezedné studnici talentů a tleskají jeho vítězstvím. Když je šťastný, smějí se s ním. Když je smutný, pláčou a během krušných chvil se za něj modlí. Zahřeje je u srdce, kdykoliv ho ostatní přijmou, a jejich srdce krvácí, kdykoliv je s ním špatně zacházeno. Navzdory výšinám a hlubokým pádům, které k jeho fanouškovství už patří, mu jsou dále loajální. Stejně jako Michael odmítají, aby jim odpůrci upírali radosti, zastavili je nebo ovlivnili jejich názory. Stejně jako Michael odmítají, abych jejich osud definoval nebo určoval někdo jiný. Odmítají nečinně přihlížet tomu, jak se někteří snaží popřít jeho oprávněné zásluhy. Jeho fanoušci jsou v tom, že se nenechají zastrašit, prostě stejní jako on. A jelikož to situace vyžaduje, jsou neustále vyzbrojeni a připraveni bojovat v první linii. Často vyzbrojeni jen perem bojují za Michaelovo právo na lidské zacházení. Zároveň tím bojují proti předsudkům za toleranci, proti kritice za bezpodmínečnou lásku, proti nevědomosti za moudrost, proti nespravedlnosti za spravedlnost, a to nejen pro Michaela, ale i pro sebe. Rvou se jako lvi. Jejich bitvy jsou nekonečné a často psychicky i fyzicky vyčerpávající. Přesto se s tím odmítají smířit nebo se vzdát. Odolávají. Odolávají pokušení opustit Michaela v situacích, kdy se zdá být všechno ztracené. Odmítají se smířit s tím, že bojují za něco, co je už dávno prohrané. Odmítají se vzdát a vydat se cestou nejmenšího odporu, což často znamená popřít, že jsou fanoušky. Když jde do tuhého, dokáží zburcovat svou unavenou mysl a těžké srdce. Donutí se vydržet Michaelovo trápení a útoky, kterým je neustále podrobován. Vydrží to navzdory únavě. Vydrží to navzdory výsměchu a hloupým otázkám, proč se vůbec obtěžují bojovat za Michaela Jacksona, člověka, o kterém si někteří myslí, že ani není hoden jejich obdivu. Hazrat Inayat Khan jednou řekl: "Bůh bude lámat srdce tolikrát, dokud nezůstane otevřené." Fanoušci vnímají Michaela jako živoucí důkaz této myšlenky, protože se zdá, že on ji ztělesňuje. Jeho srdce už bylo tolikrát zlomené a fanoušci cítí každou jeho ránu. Díky Boží milosti ale Michaelovo srdce následkem tolika zásahů neztvrdlo. Spíše naopak. Jeho rozervané srdce dává průchod něžnosti a otevřenosti. A protože srdce se odráží v hlase, fanoušci ho cítí, kdykoliv Michaela slyší mluvit ve svých písničkách a proslovech o touze být přijat, touze být pochopen, o pozitivitě, lásce a míru. A protože pokusy srazit Jacksona na kolena jeho oponentům nevyšly, upnuli svou pozornost na fanouškovskou komunitu a začali ji napadat. Velmi často jsme byli svědky toho, jak tisk fanoušky urážel a popisoval je jako fanatiky žijící mimo realitu.
Oni se ale rozhodli to ignorovat. Odmítají, aby jim tisk vnutil jejich negativní a zkreslené dojmy, protože si uvědomují, že takové ponižující nálepky neodrážejí jejich skutečnou povahu. Povahu inteligentních, rozumných lidí, kteří cítí zdravý obdiv nejen k Michaelově hudbě, vizím a humanitářství, ale také spoustě dalších věcí. Ještě zajímavější je, že Jacksonova fanouškovská základna je globální stejně jako jeho vliv. Jeho pomlouvači se mylně domnívají, že má malou a jednolitou základnu. Právě naopak. Jeho základna je obrovská a velmi různorodá. Má fanoušky v každé zemi na každém kontinentu. Najdete je mezi lidmi všech ras, věkových skupin a společenskoekonomického postavení. To, že jsou tak různorodí, jim jen přidává na kráse. Málokterý umělec, jestli vůbec nějaký, se může pochlubit tak dynamickou a různorodou základnou. Jestli je pravda, že naše životy jsou otevřenou knihou pro všechny ostatní, pak studium Michaelova života naučilo jeho fanoušky víc, než si kdy dokázali představit ať už o životě, lásce nebo o tom, jak bojovat. Michael Jackson je živým důkazem toho, že ať už sníte o čemkoliv, můžete toho dosáhnout. Michael žil podle víry, že láska by neměla mít hranice ani podmínky. Michael ukázal všem, kteří si troufli všimnout, že je možné nejen přežít, ale dokonce vzkvétat s grácií a statečností navzdory nepřízni osudu. Už jen svou existencí naučil své fanoušky, co to znamená snít beze strachu, tvořit bez hranic, poslouchat bez předsudků a milovat bez odsuzování. Fanoušky Michaela Jacksona je opravdu těžké předčít.
Jejich loajalita, nadšení, inteligence a upřímná láska vůči jejich hudebnímu idolu nemá v žádné jiné fanouškovské komunitě obdoby. Přes všechny jejich úžasné vlastnosti ale budou jeho milující fanoušci v jedné oblasti vždy poražení, protože ať se sebevíc snaží vyjádřit to, jak moc ho milují, Král popu jim vždycky skutečně královsky odvětí, že on je miluje víc, a taky jim to dokáže …"



Povídka 2015 - kapitola osmadvacátá

7. února 2015 v 13:04 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Ruku v ruce došli do zahradního domku, který Zer - Jin za čtvrt roku stačila vyzdobit podle svého. Okna byla zakryta těžkými látkovými závěsy tak, aby v pokoji panovala co největší tma. Postel byla přisunuta až ke zdi a na zemi u nohou postele ležel kobereček. Všude po stolcích byly rozmístěny svíce, Zer - Jin očividně svítila pouze svíčkami, nikoli stropním osvětlením. Na policích měla položen nespočet měšců s bylinkami. Byliny ji provázely celý její život a ani ji nenapadlo, že by tomu nyní mělo být jinak. Michael vydechl údivem, když spatřil, jak domek přestavěla k obrazu svému. Vyhledal Zer - Jin očima, stála totiž za ním, a zářivě se usmál.
"To je nádhera!" vydechl.
"Děkuji. Ale je to zvyk."
Michael přešel ke stolu, uchopil do ruky zápalku a škrtl. Přiložil plamének k jedné svíci a zapálil ji. Místnost naplnilo mdlé oranžové světlo. Zer - Jin mezitím došla k posteli, sedla si na ni a naklonila se přes její okraj. Michael se otočil a pozoroval ji. Zas a znovu se udivoval nad tím, jaká dokáže být pružná.
Po chvilce se Zer - Jin narovnala a v ruce svírala objemné zavazadlo. Položila ho obřadně před sebe na postel a pohlédla na Michaela.
"V tomto kufru se ukrývá celý můj život. Ale o tom ty víš už nejspíš dost, nemám pravdu?!" zeptala se ironicky. Michael stál bezmocně v rohu místnosti a tvářil se provinile.
"Ano."
Zer - Jin se náhle začala nervózně ošívat.
"Jak je možné, že ti to Mistr jen tak všechno řekl?! Bez mého vědomí!" šeptala vystrašeně a rozzlobeně zároveň. Michael se odvážil pohnout a přisedl si k ní na postel.
"Nesmíš se na Mistra zlobit, Zer - Jin. To spíš na mě. Já jsem chtěl strašně moc o tobě něco vědět a tlačil jsem na Mistra."
"Proč ses nezeptal mně?"
"Nikdy jsi o tom nechtěla mluvit. Nebo jsem se spletl ve svém úsudku? Pověděla bys mi to?"
Zer - Jin chvíli přemýšlela, hlavu skloněnou k zemi.
"Ne." zašeptala tiše.
"Tolik moc mi nevěříš?" zeptal se smutně.
"Věřím ti víc než sobě a to mě děsí!" zamumlala. Michael se k ní sklonil a políbil jí. Ulevilo se mu, když se neodtáhla. Byla ztuhlá a nervózní, ale neodtáhla se. Jeden malinký bodík na mou stranu, pomyslel si Michael. Teď to koukej nezkazit nějakou kravinou!, nabádal se.
Zer - Jin mezitím pohodila hlavou, aby smetla z obličeje prameny svých dlouhých vlasů a odemkla zámky na kufru. Byl to velký kožený kufr, na mnoha místech oprýskaný.
"To je otcův kufr." začala pomalu. Michaelovi poskočilo srdce a útroby mu naplnil smutek a lítost. Vycítil, že tato chvíle není obyčejná, Zer - Jin očividně měla v úmyslu říci svou verzi příběhu. Neskonale ji obdivoval a zároveň byl vystrašený k smrti. Věděl, že teď bude muset náramně chytře dedukovat, kdy, na co a jak odpovědět. Nemohl si dovolit jedinou chybu, jedno jediné zaškobrtnutí by znamenalo uzavřenou cestu do Zer - Jinina srdce a to by nepřežil. Bytostně cítil, že důvěra, kterou si k němu vypěstovala, je křehká jako motýlí křídla a může se velmi rychle zbortit. A pošlapat si důvěru u Zer - Jin by znamenalo ztratit ji navždy.
Nervózně poposedl dále do postele, až doposud seděl jen na jejím okraji. Zer - Jin odklopila víko kufru, chvíli se do něj dívala a poté z něj začala vytahovat věci - jednu po druhé. Na samém vrcholu leželo několik fotografií. Zer - Jin jednu vytáhla a podala mu ji. Byli na ní zvěčněni tři lidé. Mladá žena a mladý muž a malinké dítě - holčička, jeho Zer - Jin. Michaelovo srdce překypovalo něhou.
"To je matka …" ukázala Zer - Jin na mladou ženu. Michael si uvědomil, že je své matce neuvěřitelně podobná. "Jmenovala se Gabrielle. S otcem se vzali, když bylo mámě 20, mě měla ve 22. To, že tady vedle je otec, jsi asi pochopil."
Michael přikývl, ale upřímně, na rodiče ani příliš nehleděl. Hleděl na malou hnědovlasou holčičku, které se v obličeji zračila dětská nevinnost a bezstarostnost. Dvě vlastnosti, které úderem osmého roku ztratila nadobro.
"Jsi tu krásná. Kolik je ti tady let?" zeptal se.
"Čtyři. Bydleli jsme v malém domku v South Lake Tahoe. Tam jsou také pohřbeni."
Michael se na Zer - Jin podíval.
"South Lake Tahoe je několik mil odsud."
"Já vím. Tam jsem včera šla - to byl důvod mého odchodu. Potřebovala jsem si … promluvit s tátou a s mámou." pronesla stydlivě a červenajíc sklopila oči k zemi. Michael, svírajíc fotografii za cípy oběma rukama, se nahnul a líbnul ji na tvář. Měl pocit, že by to v tu chvíli měl udělat a nespletl se. Zer - Jin zvedla hlavu a vděčně se na něj usmála.
"I já si povídám často s mrtvými příbuznými. Uklidňuje mě to." prohlásil. "Mohli bychom někdy tvé rodiče navštívit společně a poklábosit s nimi!" Zer - Jin se zasmála a pokývala hlavou. Michael si uvědomil, že je to poprvé, co ji slyší smát se. Druhý minibodík na mou stranu, pomyslel si. Její smích ho ovšem nemístně vzrušil. Byl hluboký a sametově hebký.
Zer - Jin sklopila zrak a opět sáhla rukou do kufru. Vytáhla růžový batůžek s Kačerem Donaldem na přídi. Michael opět zvážněl a těkal očima z batohu na Zer - Jin.
"O růžovém batohu jsi už také slyšel, nemýlím se?!" zašeptala. Mlčky přikývl a chvějícíma se rukama převzal batoh z jejích natažených rukou. Byl to malinký batůžek, akorát šitý pro nezbedné malé holčičky. Byl mírně vybledlý, ale jinak neporušený. Michael si v hlavě snažil srovnat dva protichůdné elementy - automobilovou nehodu a slovo "neporušený". K ničemu kloudnému se nedopracoval.
"Mistr hovořil o tom, že tě našel v autě s batohem na zádech. A že v něm našel tvůj pas."
"Ano, to je všechno pravda. Ten den jsem svou holčičí manipulací dosáhla toho, že jsem si ho směla vzít na výlet autem. Prostě momentální hnutí mysli."
"Zer - Jin?" zašeptal Michael opatrně.
"Hm?"
"Proč sis brala na výlet autem svůj pas?"
"To nebylo schválně. Zkrátka zůstal po vybalování v batohu, a tudíž jsem ho vzala s sebou."
Michael přikývl a uklidnil se. V duchu se smiřoval s tím, že uslyší opět nějaké tajemné a strašidelné vysvětlení. No, ono tajemné bylo dost, ale alespoň nebylo strašidelné. Zer - Jin mlčela, hlavu skloněnou do kufru. Náhle se místností začal ozývat tichounký nářek. Michael nejdříve nevěděl, co se děje, domníval se, že má buď halucinace, nebo že se něco ozývá zvenku, pak si ale všiml Zer - Jininých chvějících se ramen. Rychle odložil fotografii a přisunul se k dívce. Objal ji a držel. Napadla ho bezděčná a nemístně drzá myšlenka - pláče přede mnou, tudíž mi věří. Okamžitě si za tu troufalost vynadal do hlupáků a děkoval Bohu, že ten žvást neřekl nahlas. Tak něčím takovým, osle, bys úplně klidně mohl ztratit její důvěru! Stačí ti to jako modelový příklad, blbče?!
Zer - Jin plakala velmi tiše a očividně zadržovala nářek. Styděla se za svůj pláč, ale nemohla si pomoci. Michaelův přístup byl velmi jemný a citlivý, rozrušil tím tu krustu, kterou si okolo sebe budovala. Vzpomněla si na rodiče, jak by byli šťastní, kdyby ji viděli šťastnou a že se to nikdy neuskuteční a to ji dostalo. Rozplakala se a ještě se to uboze snažila skrývat. Michael to však na ní poznal a mlčky ji objal a to ji rozlítostnilo ještě víc.
"No tak, Sisi! To bude v pořádku, spolu to překonáme!" konejšil ji tichým hlasem, o kterém se domníval, že by mohl být uklidňující. K jeho zděšení se však Zer - Jin narovnala, zabořila hlavu do jeho krku a rozplakala se naplno. Netušil, co řekl špatně a tudíž nevěděl, za co by si měl nadávat nyní. Pevně ji k sobě přitisknul a zmateně se optal:
"Řekl jsem něco špatně? Ach, to jsem nechtěl, opravdu."
Zer - Jin mezi vzlyky vykoktala:
"Sisi, tak mi říkala jedině matka!"
Ano, tak teď už si můžeš začít nadávat, osle! pomyslel si Michael mrzutě. Tos tomu zas dal!
Zer - Jin se pomalu uklidnila, jemně se od Michaela odtáhla a utřela si mokré tváře. Beze slova zasunula ruce do kufru a vytáhla temně červenou dlouhou krabičku. Položila ji mezi sebe a Michaela a otevřela ji. Uvnitř se nacházel její nejvěrnější společník - Sokolí let. Michael si meč fascinovaně prohlížel, neodvážil se pohnout či se ho dokonce dovolit dotknout.
Zer - Jin jej vyndala ze skříňky a podložila dlaněmi jeho čepel a jílec. Čepel se ve světle svíce zaleskla.
"Tak tohle je Sokolí let. Meč, co se dědí po generace. Osm palců dlouhá ocelová čepel, pět palců dlouhý jílec. Vysázen čtyřiceti rubíny a smaragdy, čepel broušená diamantovým brusným kotoučem."
Michael upíral na meč oči, nemohl se vynadívat. Odvážil se malinko pohnout a ukazovákem přejel po čepeli. Byla chladná a hladká.
Zer - Jin uchopila meč jednou rukou za jílec a dvěma prsty druhé ruky přejela zlehka po čepeli. Zazvonila. Cvrnkla do ní ukazovákem. Čepel kovově zazněla a rozvibrovala se.
"Patřil Mistrovi." Prohodila jen tak mimochodem.
"Jak to, že ho máš ty?" zeptal se přiškrceně.
"Vyhrála jsem ho v souboji s Mistrem. Pokud protivníkovi dokážeš v souboji sebrat jeho zbraň, automaticky se stáváš jejím vlastníkem."
Michael fascinovaně naslouchal. Připadal si jak v jiném světě, v prostorách starodávné Číny, o jejíž dějinách přečetl tolik odborných knih. Nyní měl chodící encyklopedii jen pár centimetrů od sebe.
"A co když mu ji vzít nedokážeš? Co potom?"
"Stihne tě z rukou protivníka trest, který je většinou vykonán tou zbraní, o kterou jsi tolik bojoval."
"Jaký trest?"
"Setnutí hlavy."
Michael zalapal nevěřícně po dechu a otevřel ústa dokořán. Opět ho dokázala neuvěřitelně vyvést z míry.
"Tomu nevěřím!" podotkl mdlým hlasem.
"Pročpak? Nenech se zmást tím, že moje hlava sedí tam, kde má. Kdybys u nás strávil více času, byl bys svědkem několika takovýchto poprav!"
"Nemusím zdůrazňovat, že mi to přijde nehumánní a nechutné, že?!"
"Ne, můžeš mít názor, jaký chceš. A to je tak vše, co s tím naděláš. Kvůli tobě se pravidla škol bojových umění měnit nebudou!" pronesla Zer - Jin s pobavením v hlase. Michael se neudržel a bezostyšně si prohlížel její krk. Hledal jakoukoli stopu po noži, meči či sekyře. Nenašel nic.
"Na mém krku důkaz nehledej. Mě nikdy nic podobného nehrozilo!"
"Jak to?"
"Protože jsem nejlepší! A nevzdám se! Já nejsem ten typ, co je trestán, já jsem ta, co trestá!" pronesla Zer - Jin tiše.
"Vážně?! Tak to jsem měl asi včera v noci štěstí, že jsi mě neproklála tím nožíkem, že?" pronesl Michael ironicky. Opět provokoval. Bavilo ho to. A Zer - Jin očividně také.
"Nehorázné štěstí! Upřímně, stát se to u nás, nikdy bych takto neselhala!" prohlásila sebevědomě.
"Ale!! Mně se nezdálo, že bys byla tak vynikající bojovnice! Stačilo pár bouchacích kuliček a byla jsi v háji zeleném!" zašeptal vzrušeně a začal se po kolenou blížit směrem k ní. Neodtahovala se, ani necouvala. Pouze ho propalovala spalujícím pohledem.
"To nebyla vina kuliček bouchacích, ale úplně jiných!!!"
Michael zalapal po dechu nad tím nehorázně sprostým dvojsmyslem a měl co dělat, aby zachoval vážnou tvář a nezačal se chechtat.
"A taky napínáčků, co jsi jen tak mimochodem rozházel pod oknem!" dodala.
"Ale houby napínáčků, prostě jsi byla moc nadržená, než aby ses bránila!" prohodil provokativně. Stále se k ní sunul a zkracoval vzdálenost mezi nimi na minimum.
"Ach, to je ale drzost!!! Tak jestli já byla nadržená, tak až po vás, pane Jacksone!" zavrčela výhružně.
"Tys mi řekla pane Jacksone?!"
"Hm … nevzpomínám si! Možná …" protahovala provokativně.
"Já mám i křestní jméno, pokud sis toho doteď nevšimla!" vyhrknul naoko ublíženě.
"Král popu?!"
"Zdá se ti, že bych měl mít Král popu v občance, Zer - Jin?!" pronesl ironicky.
"Zdá se ti, že mám Zer - Jin v občance, Jacksone?!" oplatila mu i s úroky.
"Ach pardon! Má královská maličkost se klaní velké Sistine Genesis Keysové, dívce, která se nevzdá nikomu, jenom mně!" prohodil šibalsky. Přisunul se po kolenou až k ní. Zer - Jin mezitím ulehla a Michael tedy klečel nad ní.
"Sebevědomí vám zaručeně nechybí, ale je tu ještě jedna věc, na kterou není radno zapomínat!"
Michael byl opět veden chtíčem, a proto o trochu utlumil svou pozornost. Ledabyle prohodil:
"Jaká věc?"
Zer - Jin prudce vystřelila pravou ruku, místností se ozval zvuk kovu a dívka tasila svůj meč, který doteď svírala ve své ruce. Zastavila čepel přesně na Michaelově krku a mírně přitlačila.
"Že mám v ruce meč!" prohodila tajemně a s uspokojením sledovala, že Michaela opět naprosto odzbrojila.
"Jsi nebezpečná holka! Nabrnknul jsem si ale sakra nebezpečnou holku!" pronesl tiše a v očích se mu zrcadlila oddanost. "Budu si muset dávat dobrý pozor, abych si tě někdy nerozházel!"
"To jistě budeš! A s tebou i všichni ti otrapové, co se okolo tebe hemží, protože kdokoli šáhne na mýho chlapa, bude v pěkný rejži!" pronesla americkou hantýrkou. Michael vykulil oči a rozesmál se. Zer - Jin upustila zbraň a objala Michaela kolem krku.
"Přestaň se tlemit a radši mi dej pořádnou pusu!"

Povídka 2015 - kapitola dvacátásedmá

6. února 2015 v 12:05 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Drahé dámy, přináším kapitolu, která opravdu není inspirována Fifty shades, ale tryská z mé vlasntí fantazie :D P.S. Vzkaz pro Simoňku a Zuzy, které toto téma nakously - holky, mám v zásobě kapitolku, která je ještě víc k začervenání :D :P


Michael sebou trhnul a upustil pytlík s čajem, který svíral v ruce. Čaj se rozsypal po stole. Nevěřícně se na Zer - Jin obrátil. Nemohl uvěřit té náhlé změně v jejím přístupu. Ještě včera mu vykala a byl by přísahal, že ho nenávidí a nyní ho bezostyšně svádí.

"Ale, ale! Co tak najednou?!" opáčil tlumeně a toužebně na ni shlížel. Poté se provokativně chytil za hlavu a sehrál urputnou bolest hlavy. "Ach, asi to nepůjde! DĚSNĚ mě bolí hlava! Asi migréna!"

Zer - Jin nehnula brvou. Prohlížela si ho a mlsně si olizovala rty. "Vyléčím tu tvou migrénu, chceš?! Jsem v léčení lidí odborník!"

"A co když se budu léčbě bránit?"

"Pak já budu trestat!" odpověděla tiše a rychle k němu přešla. Uchopila ho za ramena a mírným tlakem ho donutila, aby poklesl o trochu v kolenou. Byla o dost menší, než-li on a potřebovala se dostat k jeho ústům. Když měl svou hlavu na úrovni té její, přisála svá ústa k těm jeho. Užíval si to, ale rozhodl se ji provokovat. Schválně nechával ústa zavřená, aby do nich nemohla proniknout. Jenže Zer - Jin neměla na provokaci náladu. Chtěla mu splatit to kousnutí z dnešního rána a tu dominantní nadvládu z noci a vášně jí přímo zmítaly. Zlostně zavrčela a na oplátku kousla ona jeho. Vyjekl tlumeně do polibku a mírně pootevřel ústa. Toho okamžitě využila a pronikla do nich svým jazykem. Nyní měla ona absolutní nadvládu nad ním. Popravdě, Michael doposud takovou smršť intenzivní vášně nepoznal a točila se mu slastí hlava. Opřel se o kuchyňskou linku a nechal jí, ať si dělá, co chce.

A Zer - Jin chtěla. Chtěla víc. Opustila jeho rty a už sjížděla po jeho krku. Ten tepal touhou a vzrušením, Michael zvrátil hlavu dozadu a obnažil tím svůj krk naprosto. Jezdila po něm horkými rty i jazykem a s uspokojením poslouchala jeho slastné vzdechy.

"Proboha, Sisi, kde se to v tobě bere?!" šeptal jako ve vytržení. Nevšímala si toho, jak ji oslovuje. Nyní se soustředila na to, že je velmi mnoho oblečen a vadilo jí to. Chtěla ho mít nahého. Měl na sobě černou košili zakasanou v kalhotách. Vystřelila ruce, košili v rychlosti z kalhot vykasala a pustila se do rozepínání drobných knoflíčků. Asi po pěti knoflících ji to přestalo bavit, uchopila dolní cípy košile a silně trhla. Knoflíky se rozletěly po kuchyni a ozval se zvuk trhané látky. Uvědomila si, že pravděpodobně neutrhala jen všechny knoflíčky, ale roztrhla mu i kus košile u krku. Nedbala a rychle mu košili stáhla z ramen. Stále ho líbala, stále se ozývaly slastné steny z jeho úst.

Ona však chtěla víc. Chtěla, aby ležel. Cesta odtud do ložnice ji přišla nemožně dlouhá, proto zvolila jinou alternativu. Rukou bleskurychle shodila vše, co bylo položené na kuchyňském stole, uchopila Michaela za zadek a vysadila ho na stůl. Překvapeně vyjekl. Zer - Jin byla sice malá, ale síly měla na rozdávání.

Vylezla na stůl za ním, klečela nyní nad ním a líbala ho na krku. Chtěla se přesunout níž, když vtom zjistila, že má na sobě ještě bílé tílko. Vztekle zavrčela:

"Kolik toho máš, sakra, na sobě?!" Michael se zasmál.

"Už jen tohle. Buď opatrná, pod tímhle vypadám jak dalmatin!"

"Tak bílý?"

"Tak flekatý!" odpověděl dutě a nešťastně mezi polibky.

"Kašlu na to! Jestli máš být flekatý, budu milovat každý tvůj flek! Ale tohleto triko mě už přivádí k šílenství!" zašeptala a napřímila se. Michael toho využil a v momentě, kdy se Zer - Jin v kleče nad ním napřímila, přesunul ruce na její boky. Halena měla spodní výstřihy až k žebrům, tedy se mohl bez okolků dotýkat její holé kůže. Nevydržel však dlouho a halenu jí přetáhl přes hlavu. Odhodil ji stranou a naskytl se mu pohled na její štíhlé tělo - plné jizev. Nechtěl být v žádném případě netaktní, ale toto ho naprosto vyvedlo z míry. Měla nádherné tělo, štíhlé, ploché bříško a celkem velká ňadra, prozatím skrytá v černé podprsence … a snad na každém centimetru její alabastrové kůže byla větší či menší jizva. To však na kráse jejího těla neubralo ani píď - právě naopak. Stala se tím pro něj daleko rajcovnější, až se začervenal, když na to pomyslel. Zer - Jin na něj z výšky shlížela.

"Myslím, že v problematice krásy naší kůže si nemáme absolutně co vyčítat!" pronesla tiše.

"Jsi nádherná!" zašeptal. "V životě jsem neviděl krásnější ženské tělo!"

Zer - Jin ironicky pozvedla obočí. Michael se však tvářil naprosto vážně, opravdu si její tělo prohlížel s božským obdivem v očích, nezbývalo jí, než mu uvěřit. Sehnula se pro polibek a do rtů mu zašeptala:

"Co uděláme s tím tvým zatraceným tílkem?!" Michael byl v té chvíli opět ovládnut chtíčem a touhou a jen vzrušeně zašeptal:

"Co já vím! Třeba ho rozřež!" tiskl se k ní a užíval si intimních chvil, když vtom si náhle uvědomil, že slyšel ze Zer - Jininých úst zašeptat "Tak fajn" a vykulil oči. To už Zer - Jin sahala dozadu za sebe a z pasu u kalhot pomalu vytáhla svůj nůž. Michael jej pozoroval se směsicí fascinace, vzrušení a strachu a tiše zašeptal:

"Já to nemyslel doopravdy …" ale to už Zer Jin položila čepel nože na špičku jeho nosu a jemně jím sjížděla po nosu, rtech, krku a zastavila se u límce jeho tílka. V tu chvíli prudce zabrala a ozval se zvuk, nyní, řezané látky. Rozřízla to triko vejpůl a odhodila jeho cáry na stranu. Oči jí svítily vzrušením. Hodila nožem do výšky a v letu do ruky chytila jeho čepel. Rozmáchla se a jediným prudkým pohybem ho odhodila na stranu. Zabodl se do obrazu visícím na stěně a mírně vibroval. Michael to všechno pozoroval s chtíčem i narůstajícím strachem. Sakra, nabrnknul jsem si fakt nebezpečnou holku.

Zer - Jin se sklonila a políbila ho. Sjela po jeho krku dolů na hrudník a zasypávala jej polibky. Michael přivíral oči touhou, a když vzala do úst jeho bradavku, to už se přímo zajíkal slastí. Zvedl ruce a přesunul je Zer - Jin na záda, rozepnul háčky na její podprsence a sundal jí dolů. Uchopil její ňadra do dlaní a začal je hladit. Nyní byla řada na ní, aby sténala.

Snažila se jejich milostnou předehru protahovat, jak jen to šlo, ale nyní už byla příliš připravená, než aby déle čekala. Nadzvedla se v kolenou a několika málo pohyby stáhla z jeho boků kalhoty i se spodním prádlem. Všimla si přitom, že i on je více než připravený, stáhl jí kalhoty i se spodními kalhotkami a čekal. Řada byla na ní. Nadzvedla se a jediným plynulým pohybem nasedla na jeho vztyčené mužství. Oba zasténali. Začala s pomalými, krouživými pohyby pánví a střídavě stahovala a uvolňovala poševní svaly. Michaela to přivádělo k šílenství, držel ji pevně za zadek a s široce otevřenýma očima si nepokrytě užíval jejich spojení. Vzrušeně šeptal:

"Ano, to je ono! Dej mi, dej mi víc!" Zer - Jin už téměř nemohla souvisle přemýšlet, sama byla na pokraji. Složila ruce na jeho hrudník, sklonila se k němu pro vášnivý polibek, naposledy se nadzvedla v kolenou a prudce dosedla. Orgasmus je prostoupil silou hurikánu. Zer - Jin slastí vyhrkly slzy a Michael se po prožité rozkoši celý třásl. Trvalo hodnou chvíli, než otevřel oči. Ten pohled však stál za to. Byl plný oddanosti a odhalené vášně. Zer - Jin se na něj se svého vyvýšeného stanoviště nad ním usmívala. Přerušila spojení a slezla ze stolu. Michael zůstal ještě chvíli ležet, poté si natáhl kalhoty a posadil se na kuchyňskou linku.

"Která je ta naše?" zeptal se Michael znenadání. Opět si prohlížel její tělo plné jizev. Zer - Jin okamžitě pochopila, co tím myslí. Ukázala na tenkou rozeklanou jizvu pod klíční kostí.

"Tato." Michael vztáhl ruku a přejel po jizvě prstem.

"Je mi to tak líto. Myslel jsem, že nepřežiju, když jsem spatřil, co ti udělali!" Zer - Jin věnovala Michaelovi hřejivý úsměv.

"Tato nebyla tak hrozná. Daleko horší byla tahle!" podotkla a otočila se k němu zády. Michaelovi se naskytl pohled na pět dlouhých pravidelných jizev, vertikálně situovaných od lopatek po bedra. Zalapal po dechu. Nikdy se nesetkal s násilím takovéhoto charakteru a bolelo ho z toho srdce. Zer - Jin se však nezdála býti vyvedená z míry, uchopila své vlasy do ruky a shrnula je ze zad, aby nepřekážely výhledu.

"To je … strašné! Za co tě takhle krutě potrestali?!"

"Chybovala jsem při zkoušce, to je naprosto normální trest za porušení pravidel."

"Barbaři!!!" vykřikl bolestně, až se Zer - Jin lekla. Otočila se prudce na Michaela a spatřila ho, jak sedí a hlavu má složenou v dlaních. Rychle k němu popošla a objala ho.

"Co se stalo, qíngrén?! Řekla jsem něco špatně?!"

"Jak?!" zeptal se Michael hořce. Chvíli nevěděla, na co se ptá, po chvíli jí to došlo.

"Bičování!" pronesla tiše. Michael si zlostně odfrkl.

"Bičování!! To je tak, tak … odporně nechutné a zbabělé a ubohé!" prskal vzteky. Zer - Jin nevěděla, co si počít. Objímala ho a houpala v náručí. Líbala ho na spánek.

"Promiň, zlato, já jen … vzpomněl jsem si na otce a na jeho tresty. Šňůra od žehličky, to je něco podobného jako bič, nemám pravdu?!"

Bez odpovědi.

"Promiň. Moc to prožívám. Nechtěl jsem vracet se do minulosti."

"Ničeho se neboj, qíngrén, já tě ochráním!" pronesla Zer - Jin tiše. "Nikomu nedovolím, aby ti ublížil! Nikomu!"

Michael se na ni úkosem podíval.

"To spíš muž by měl ochraňovat ženu, ne?"

"Ano, ty mě budeš ochraňovat svou láskou a péčí a já, mimojiné, svým Sokolím letem!"

"Čím?"

"Svým mečem!"

"Máš s sebou svůj meč?!"

"Jistě! V zahradním domku! Je to můj stálý společník kdekoli jsem."

"Ukážeš mi ho?"

"Pochopitelně, qíngrén, jistěže!" usmála se, oblékla a vydala se ruku v ruce s Michaelem do zahradního domku.

Povídka 2015 - kapitola dvacátášestá

5. února 2015 v 19:40 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Drahé dámy, další dílek je tu :-) Na Neverland došla potmě, v čase počínající noci a unavená. Ještě hodnou část zpáteční cesty proplakala a dlouho nebyla k utišení. Přesto byla ráda, že to tak dopadlo. Navštívila rodiče a dokonce si popovídala s matkou. Naprosto nebrala v potaz, že mezizáhrobní rozhovor s dávno mrtvým členem rodiny, je možné posuzovat jako něco nenormálního. Naopak. Byla vyrovnaná a rozhodnutá učinit to, co jí matka kladla na srdce. Ano, je nositelka jména KEYS a ženy z tohoto rodu své protějšky vždy ochraňovaly. Měla k tomu dokonce i výcvik a velmi mnoho "ženských" zbraní. V duchu vyzvala všechny potenciální ohrožovatele, ať si jen na ni něco zkusí! Pak teprve uvidí ten tanec! Došla před bránu Neverlandu a ladně vyskočila na zídku, na tu, kde se odehrálo už tolik věcí. Rozhlédla se po okolí a pohledem přistála na ohromné hlavní budově. Za zdmi tohoto domu na ni čeká její protějšek. Byla zvědavá, zda nechal okno do své ložnice skutečně otevřené nebo jestli jí opravdu tak málo věří. Seskočila a vydala se do domku. Potřebovala se umýt a převléct, po cestě byla ušmudlaná a urousaná. Ušla několik metrů a narazila na muže jménem Frank. Ochomýtal se kolem ní a pokukoval po ní nesmělým pohledem. Rozhodoval se, zda k ní má jít a omluvit se za to, že neupozornil bodyguardy na její přítomnost, nebo zda raději ustoupit a nevtírat se, nezdálo se, že by chtěla konverzovat. Tahle dívka byla zvláštní, ta nechtěla nikdy mluvit. Byla naprosto odlišná od všech těch slípek, které se okolo Michaela točily. Ty byly užvaněné a k nezastavení, pořád plkaly něco o OHROMNÉM DOMĚ, MICHAEL MUSÍ BÝT JISTĚ BOHATÝ,ŽE? a o REPREZENTATIVNÍM TYPU, KTERÝ ONY URČITĚ JSOU A BUDOU UMĚT NA VĚČÍRCÍCH PŘITÁHNOUT POZORNOST! KDYŽ NE NIČÍM JINÝM, TAK ZAJISTÉ VÝSTŘIHEM, HA HA! Zer - Jin byla odlišná. Uvědomil si, že za celou dobu, co je tu, s ním promluvila všehovšudy pět vět. Nakonec se rozhodl k ní přiblížit. Zer - Jin možná byla mlčenlivá a nesdílná, ale snad není neslušná a alespoň mu odpoví. "Zer - Jin?" začal opatrně a kráčel vedle ní směrem k dřevěnému domku, který momentálně obývala. "Prosím?" odpověděla tiše. "Já, chtěl jsem … ksakru, neříká se mi to lehce." "Vyklopte to prostě narovinu!" vybídla ho dívka klidně. "Moc se omlouvám za ten nehorázný incident, který se tu stal minulý týden! Víte, co myslím - ti bodyguardi!" "Nelamte si s tím příliš hlavu. Co se stalo, stalo se. Zapomeneme na to, ano?" Frank měl co dělat, aby jí stačil. Zer - Jin šla sice pomalým, rozvážným krokem, ale přesto měl DiLeo ohromnou starost jí dohonit. "Ale vždyť vás zranili! Dozvěděl jsem se o tom od Wayna! Řízl vás!" pronesl nevěřícně. Vypadalo to, jako by zlobivému děcku vysvětloval něco, co není prostě schopno pochopit. Zer - Jin ještě o něco zpomalila a lhostejně odpověděla: "No a?" "Vy nejste ani trochu naštvaná, že si k vám něco takového dovolil?! Správně byste měla ležet v posteli a úpět nad svým osudem a držet se bolestivě za ránu!" Zer - Jin se na něj překvapeně otočila. Z očí už jí létaly jiskry. Tento muž byl velmistrem v užvaněnosti a navíc i nechápavosti. "Pane! Dovolte, ale já mám spousty jiné práce, než se vzrušovat nad nějakým jedním zraněním! Dovedete si představit, kolik jizev mám po svém těle?" Frank o malinkou ucouvl a zavrtěl hlavou. Nebyl si tak docela jistý, zda to vůbec vědět chce. "Já ano. Mám jich na těle přesně 248!" Frank vykulil oči a překvapením vydechl. Zer - Jin se mezitím otočila a zmizela mu ve tmě. Zakroutil hlavou, představil si imaginární lidské tělo poseté téměř třemi stovkami jizev, zakroutil hlavou znovu a odešel ze scény pryč. Zer - Jin se v domku vysprchovala, upravila, oblékla si těsné kalhoty (opravdu hodně těsné, kruci!, pomyslela si) a halenu používanou k nácviku bojových sestav. Vyšla z domku a zamířila k hlavnímu domu. Ne ke dveřím, vězte, ale pochopitelně k té straně budovy, kde se ve třetím patře nacházela Michaelova ložnice. Z té hloubky nemohla postřehnout, zda je okno otevřené, ale chtěla se o tom velmi rychle přesvědčit. Vyšplhala po prvním sloupu a přistála na římse. Rozhlédla se kolem a hledala opěrné body. Našla dva. Výčnělek ve zdi a spodní parapet druhého okna. Nic moc, pomyslela si. Divím se, že jsem sem včera tak rychle vylezla, asi mě poháněl vztek. Pokrčila se v kolenou a s tichou modlitbou se od římsy odrazila. Zjistila však, že je pérovací (jak se sakra řekne pérovací spisovně?! :D ), a že tudíž vyskočí o mnoho níže, než chce. Měla však štěstí, že se konečky prstů zachytila za výčnělek ve zdi. Udržela se. Přitáhla se o něco výš a s jistotou, že příště nepochybně půjde dveřmi, se druhou rukou chytila za okenní parapet. Zaručkovala a pustila se. Dopadla na zábradlí balkónku těsně pod tím příslušícím k Michaelově ložnici. Naštvalo ji, že takhle zbůhdarma ztrácí drahocenný čas s vidinou možného sražení vazu a prudce vyskočila do výšky. Zarotovala celým tělem a ještě ve vzduchu roztáhla nohy. Výsledkem bylo ladné přistání na zábradlí Michaelova balkónku. Vydechla úlevou a neslyšně ze zábradlí seskočila. Přistoupila blíže a zjistila, že okno je otevřené - dokořán. Usmála se a zahřálo ji u srdce. Už už chtěla vstoupit do místnosti, když vtom uslyšela hlasy. Jeden mužský a jeden ženský. Schovala se rychle za závěs, aby nebyla odhalena a zamračeně naslouchala. "Ale no tak, Miku! Snad mi nechceš tvrdit, že sis čtvrt roku po našem rozchodu našel dívku! To mi nenakecáš!" "Nech toho, Brooke! Mám toho už dost! Proč jsi přišla?" Michaelův hlas byl sametový, ale ozýval se v něm nazlobený podtón. Zer - Jin ve svém úkrytu ani nedýchala. "Promluvit si a říct ti, že jsem se ukvapila. Neměla jsem tě tak rozhodně odmítnout! Byla to chyba!" "Pozdě! Mám někoho jiného - skvělou holku a miluju jí!" Zer- Jin se pousmála a v duchu prosila Boha, aby tou skvělou holkou byla ona. "Ale nech toho! Nevymýšlej si kraviny! Nemáš nikoho a jen na mě hraješ habaďůru! Jseš natvrdlej, nebo co? Říkám ti, že se k tobě chci vrátit!" Zer - Jin se na svém místě za závěsem narovnala a zamračila se. Hlavou jí prolétla bezděčná myšlenka - první potenciální ohrožovatel je žena! "Přestaň, Brooke! Žádný návrat se konat nebude. Ty si vezmi toho svého tenistu a mě nech být!" Náhle se žena rozlítila a pokojem se začal šířit křik. "Ty jsi ale vůl! Proč mi pořád něco nalháváš?! Žádná holka neexistuje!" "Existuje! A tobě nic vysvětlovat nemusím!" Najednou se žena začala zplna hrdla smát. Smála se a smála a nebyla k utišení. Zer - Jin, stále čekající na vhodnou příležitost zasáhnout, se nervózně ošila. "A jó! Já už tomu rozumím! Šlo o nějakou koketku na jednu noc, která se ráno vypařila a ty z toho teď děláš, že se nejmíň berete! Tak jo, já ti to odpustím! I když se dost divím, že tenhle druh zábavy praktikuješ! Co tě znám, tak jsi spíš na romantický držení se za ruku a čučení do hvězd, než na nějaký pořádný výkon!" Tak, pomyslela si Zer - Jin, tohle je naprosto přesně ten správný moment zatnout těm žvástům tipec. Vynořila se ze svého úkrytu a neslyšně vstoupila do pokoje. Našla oba protagonisty dialogu, kterak stojí u stolku, přímo proti sobě. Žena byla velmi vysoká a stála k Zer - Jin otočena zády, zakrývala cele Michaela, který stál naproti ní. Zer - Jin vstoupila do děje nezpozorována. Stačila ještě zaslechnout: "Přiznej si, Miku, že to byl omyl!" "Nebyl to omyl, hergot, miluju jí!" Vtom Zer - Jin vstoupila do dialogu - hlubokou úklonou a větou: "Má maličkost se klaní velkému Králi popu!" hlubokým a sametovým hlasem. Michael i Brooke sebou trhli. Michael vyhlédl zpoza Brooke a nasadil výraz nesmírné lásky a oddanosti. Brooke si Zer - Jin měřila pohledem, očividně vyvedená z míry. Zer - Jin stála uprostřed místnosti, tvářila se vážně, přesto jí situace, které byla svědkem, přišla nanejvýš vtipná. "Zer - Jin!" vykřikl Michael šťastně a rozběhl se k ní. Uchvátil jí do náruče a začal jí k sobě pevně tisknout. Zer - Jin si objetí užívala, ale stejně po očku mrkla na Brooke. Ta se tvářila značně nasupeně a očividně jí celá situace připadala trapná. Zer - Jin se od Michaela mírně odtáhla, ale jen proto, aby vzala jeho obličej do dlaní a vtiskla mu polibek. Schválně. Když se dolíbali, vzal Michael Zer - Jin za ruku a předvedl ji před Brooke. Tvářil se při tom nanejvýš šťastně a hrdě. "Tak tohle je moje Zer - Jin!" Zer - Jin při slově "moje" pozvedla obočí. Brooke ho naproti tomu stáhla do jedné úzké čárky. "Já jsem ta osoba, která ve skutečnosti neexistuje." Pronesla Zer - Jin tiše a uklonila se. Ukláněj se před každým cizincem, Zer - Jin, byť je ti sebevíc nepříjemný, nabádal ji Mistr. Brooke vykulila oči a Michael s ní. "Poslouchala jste za dveřmi!" zeptala se znechuceně. "Ach, pardon, madam, já nikdy nechodím dveřmi! Já vstupuji do místnosti zásadně oknem!" Zer - Jin promlouvala velmi klidně a tiše, doslova tu ženu zahanbovala a užívala si to. Michael na ní shlížel s láskou v očích a Zer - Jin mu věnovala pohled plný vášně a také oční vzkaz - Ty víš, jak to je a měl by ses kát! Já vždy plním své sliby! "Rozkošné!" pronesla Brooke opovržlivě. "Odkud vůbec jste, smím - li se ptát?!" "Čína!" odpověděla Zer - Jin. "Ach, skutečně?! Čína vychovává lidi, co lezou do baráků oknem?!" "Přestaň, Brooke!" zavrčel Michael výhružně. Zer - Jin zůstala stoicky klidná, tato hra ji náramně bavila. "Ano madam, ale i jiné věci …" řekla tajemně a sotva postřehnutelně do Brooke šťouchla nohou. "Co například?" stihla Brooke říci, ale právě v ruce držela šálek s kávou, který ležel na porcelánovém podšálku. Jakmile sebou cukla, začal se šálek povážlivě kymácet. Byl by upadl a rozbil se, nebýt Zer - Jininy pohotové reakce. Vystřelila ruku, v nanosekundě šálek uchopila a postavila zpět na podšálek. Nevylila se jediná kapka. "Například být rychlá!" odpověděla Zer - Jin prostě. "To bylo skvělé!" zatleskal Michael. Zer - Jin si v tu chvíli pomyslela, že Michaela očividně jeho předržované a nově odhalené city dostaly až tak daleko, že teď pravděpodobně bude výskat radostí a obdivem, ať už Zer - Jin udělá cokoli. V duchu se tomu zasmála. Brooke vztekle položila šálek s nedopitou kávou na stolek, odfrkla si a zamířila ven z místnosti. Ve dveřích se otočila a opovržlivě si Zer - Jin měřila. "Věř, holčičko, že tohle miliskování nebude mít dlouhého trvání. Bulvár vás rozcupuje na kousíčky! Dovedete si, doufám, představit, jak bude vypadat ta titulní strana - Michael Jackson se slejzá s Asiatkou! Fuj!" "Tohle jsi přehnala, Brooke! Odejdi z mého domu!" vykřikl Michael a zatvářil se nanejvýš zlostně. Zer - Jin ho však zvednutím ruky zarazila. "Qíngrén?" zašeptala. Michael usoudil, že mluví na něj. Tohle oslovení si pamatoval z balkónového dostaveníčka. "Ano, zlato?" "Platí v Americe oslovení "holčičko" jako urážka?!" "Hm … no, pokud je to proneseno takovýmto tónem, tak nepochybně ano." Zer - Jin přikývla a mírně se k Brooke přiblížila. Byla nesporně o hlavu menší než Brooke, ale přesto nad ní měla psychologickou výhodu. Nenechala se vyvést z míry a chystala se pohrozit svými "ženskými" zbraněmi. "Jsou ještě dvě věci, které mě v Číně dobře naučili …" prohlásila temně a stále se k sokyni přibližovala. Brooke si založila ruce na prsou a nanejvýš opovržlivě se optala: "Ano? A jaké?" Zer - Jin vsunula ruku pod halenu a vytáhla obdivuhodně velký nůž s lesklou čepelí a černým jílcem, který měla celou dobu zasunutý za pasem úzkých džín a který byl jejím nejvěrnějším společníkem, pokud právě neměla Sokolí let. Čepel se v záři umělého osvětlení leskla. "Krom slušného vychování umím i celkem obstojně zacházet s noži …" Brooke zalapala po dechu, Michael vykulil oči. Brooke se prudce vymrštila z místa a raději bleskurychle opustila místnost, co kdyby se ta bláznivá holka rozhodla ten kinžál použít! Jakmile zmizela z místnosti, Zer - Jin se mírně pousmála a zasunula nůž tam, odkud ho prve vytáhla. Podívala se na Michaela. Ten si ji měřil zkoumavým pohledem. "Nosíš pravidelně za pasem kalhot zasunutý nůž?!" "Ano, vždy. Nikdy nevíš, kdy se bude hodit." "Jsi nebezpečná! Baví tě mě stále překvapovat a vyvádět z míry?!" "Jsem nebezpečná a tebe to rajcuje!" odpověděla Zer - Jin sebevědomě. Michael se uchechtl a zčervenal. "Proč myslíš?!" "Protože se neustále snažíš skrýt, že tě svět bojových umění vzrušuje a příliš se ti to nedaří!" Michael jí věnoval zamračený pohled, vstal a vydal se do malé kuchyňky, která sousedila s ložnicí. Z vedlejšího pokoje zavolal. "Dáš si kávu? Nebo čaj? Bylinkový?! Vývary z bylin, to je tvoje parketa, ne?!" Zer - Jin pomalým krokem došla ke kuchyňce a opřela se o zárubeň dveří. Prohlížela si Michaela, který se právě přehraboval v policích a hledal čaj. Mimochodem, sáčkový! "Nechci ani kávu, ani čaj. Chci tebe!" zašeptala hlubokým, zastřeným hlasem.

Povídka 2015 - kapitola dvacátápátá

3. února 2015 v 10:30 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dobré ráno, dámy, je libo pro začátek dne trochu magie? :-)




Nechtěla ho opouštět hned takto brzy. Opravdu nechtěla. Ale musela nutně něco zařídit, vyrovnat své účty s minulostí, aby mohla začít novou kapitolu svého života. S Michaelem. Srdce jí divoce bušilo, když od něj odcházela, i nyní se co chvíli otáčela a dívala dlouze do známých balkónových dveří. Michael v nich stál ještě hodnou chvíli a pozoroval ji s výrazem nesmírného smutku. Miloval ji, poznala to a vycítila, ale přesto ji stále tak docela nevěřil. Chápala to a vyhovovalo jí to. Postavila na tomto elementu celistvě svůj charakter. Být nezávislá a tajemná, schopná zmizet bez povšimnutí a bez jakéhokoli předchozího upozornění se stejně náhle i objevit. Přesto měla ve své složité povaze ještě několik dalších vlastností, které Michael doposud nepoznal a které se mu Zer - Jin rozhodla odhalovat nenuceně a hlavně postupně. Z velkého návalu poznání by se mohl vzpamatovávat ještě hodně dlouho.

V přilehlém domku, který byl doposud jejím druhým domovem, se osprchovala a převlékla a nyní mířila daleko, předaleko do lesů mnoho mil od Neverlandu. Šla pěšky, terén byl na mnoha místech velmi zrádný a pro mladou dívku vyčerpávající, ale Zer - Jin se rozhodla, že tuto námahu ještě naposledy absolvuje. Nenavštěvovala tato místa často, hlavně také proto, že žila jedenáct let v Číně, tudíž na úplně jiném kontinentě, ale v jejím srdci mělo toto místo magické usídlení.

Cesta jí trvala několik hodin, na místo určení došla vyčerpaná a uřícená, smutná a na pokraji pláče. Šla právě po prašné cestě, na jejímž konci narazila na oprýskanou poštovní schránku. Na schránce se vyjímalo jméno KEYSOVI. Byla právě ve své rodné vesničce, stála pár metrů od rodného domku. Srdcem jí prostupoval smutek, když ztěžka zvedla ruku a jemně odstranila nečistotu z poštovní schránky. Některým přihlížejícím by se mohlo zdát, že schránku spíše pohladila.

Šla dál, prošla se po štěrkem vysypané cestičce a stanula před domkem. Vše zde působilo opuštěným dojmem, zejména asi proto, že zde vše skutečně opuštěné bylo. Veranda byla zavátá hromadou listí a barva na dveřích zbledla. Vstoupila do domu. Hlavu jí okamžitě zaplnily vzpomínky na její nejranější dětství, kdy se jako nezbedná dívenka proháněla po malé zahrádce přiléhající k domku a výskala radostí, kdykoli se jí podařilo to, co jí její otec učil. Ať už jízda na kole nebo kácení stromků, popřípadě starost o domácí zvířata. Maminka byla oproti otci poeticky založená a učila svou dceru zpívat a tančit a malá Sisi si dokonce osvojila základy baletu. Přetransformované baletní kroky mi velmi pomohly při nácviku bojových umění, pomyslela si Zer - Jin hořce. Děkuji, mami! Jako kdybys tušila, že to někdy budu potřebovat.

Milovala své rodiče a byla na vrcholu blaha, když jednou otec přišel z práce a oznámil jim, že chystá služební cestu do Číny a že obě svoje holky vezme s sebou. Výskaly radostí a celý měsíc svědomitě balily a připravovaly, jen, aby vše bylo perfektní a na nic se nezapomnělo.

"Nezapomeň si přibalit svůj baťůžek s Kačerem Donaldem, Sisi!" volala tehdy její matka. Zer - Jin se smutně pousmála a hleděla s pohnutím na matčinu fotografii, na kterou za ta léta nasedal prach. Setřela jej dlaní.

Dovolená dopadla podle jejich představ. Poznali taje starobylé čínské kultury a měli se dobře. Vše skončilo jednoho vlahého dopoledne, kdy se rozhodli, že si zajednou do místní rybí restaurace. Sisi tehdy neoblomně trvala na tom, že si vezme na záda svůj batoh, ačkoli jí to oba rodiče rozmlouvali, nepovolila. Byla připravená i brečet, pokud to bude nutné. Nebylo. Vzala si tedy na záda svůj batoh, nastoupila na zadní sedadlo jejich vozu a rozjeli se.

Rodiče se vpředu náramně bavili, byli velmi hlasití a smáli se. Tehdy osmiletá Sistine se alespoň domnívala, že se smějí, o mnoho let později jí došlo, že se s největší pravděpodobností hádali. Otec se nesoustředil na řízení a srážka s rychle jedoucím kamionem byla nevyhnutelná. Náraz Sistine odhodil na záď předního sedadla, odkud se sesunula k zemi. Byla tak šokovaná, že nebyla schopná ani naříkat. Doslova cítila, jak se jí mozek po nárazu zhoupl v hlavě, ale asi to na ní nebylo poznat. Dodnes se domnívá, že to tehdy byl otřes mozku, který způsobil přerod bláznivé, zlobivé holčičky Sistine ve vážnou a hloubavou dívku Zer - Jin. Dívku lačnou po boji.

Zavrtěla hlavou a vyšla zadním vchodem ven, na zadní cíp zahrady. V nejzazším koutě zahrady, pod košatým jilmem, bylo možno zahlédnout dva náhrobky. Zde pod stromem, na zahradě vlastního pozemku, odpočívali její rodiče. Přešla k hrobům, to už plakala nahlas. Otřásala se jí ramena a nechtělo to přestat. Nebránila se. Jedenáct let v sobě dusila veškeré emoce, které se teď rozhodly vyplout na povrch.

Poklekla před hroby svých rodičů. Na náhrobcích stálo Gabrielle Keysová a Frederick Zachary Keys.

"Ahoj tati, ahoj mami! To jsem já, Sistine." Šeptala mezi vzlyky. "Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale byla jsem daleko. Někde, kde ze mě snad vychovali slušnou holku." Promlouvala k nim uvolněným, americkým způsobem mluvy a mezi vzlyky se smála.

"Jo, tati, sem šťastná a furt fandím Yenkees! A ne, mami, nenosím krátký sukně a neukazuju zbůhdarma nohy. Vím, jak ste se s tátou nadřeli, aby ste měli holku s pěknejma nohama!" vzlykala a vzlykala a přitom se smála jako bláznivá. Ten, kdo by se zrovna ochomýtal kolem, by si musel pomyslet, že se zbláznila. Ona ale nikdy nebyla normálnější, než právě v tuto chvíli. Zkrátka truchlila.

Náhle zafoukal vítr a pohrál si se Zer - Jininými dlouhými vlasy. Sáhla si na hlavu, aby je uhladila. Znenadání oblohu pročísl blesk a k Zer - Jininým uším dolehl hlas.

"Ahoj, holčičko!"

Dívka sebou trhla a šokovaně se rozhlížela kolem sebe. To byl přece … matčin hlas! Roztřásla se zoufalstvím a také trochu strachy. Opravdu mi z toho haraší v hlavě!, pomyslela si. Hlas se ozval znovu, byl tichý jako vánek a magický.

"Ahoj, Sisi. Jsme rádi, že jsi nás přišla navštívit."

Zer - Jin se napřímila a hřbetem ruky si otřela mokré tváře. Vytřeštěné oči upírala do tmy, která přišla spolu se zatažením oblohy a váhavě zašeptala do prázdna:

"Mami?!"

"Ano, holčičko …. holčičko … jak se máš?"

"Mám se dobře, mami. Jak to, že …?"

"Tvoje srdce si tak moc přálo se mnou ještě hovořit, že jsem neodolala …-lala!"

"Maminko, je mi to tak líto! Tolik bych tě chtěla mít u sebe!" vzlykala Zer - Jin znovu.

"Já vím, dítě, ale osud rozhodl jinak … poslyš, máš někoho blízkého?"

Zer - Jin si vzpomněla na Michaela.

"Hm … asi ano."

"Tak si toho nesmírně važ, Sistine a ochraňuj ho jako oko v hlavě!"

"Jak to myslíš, mami?"

"Nikdy nedovol, aby tvému muži někdo ublížil! … jsi žena, chraň ho!"

Zer - Jin zírala do prázdna a bezmyšlenkovitě přikyvovala.

"Ano, mami, budu ho chránit!"

"Jsi hrdá nositelka příjmení Keysová - ženy z tohoto rodu své muže vždy ochraňovaly a byly by zemřely, než aby je zradily! Nezapomínej, Zer - Jin!"

Zer - Jin vytřeštila oči a otevřela ústa, ale vtom oblohu pročísl další blesk a náhle se počasí zase rozjasnilo. Obloha byla modrá, vichr se uklidnil, ani památky po nějaké návštěvě ze záhrobí. Zer - Jin však byla vyvedená z míry.

"Mami! Mami, počkej! Jak víš, že se mi teď říká Zer - Jin?!"

Žádná odpověď. Zer - Jin svěsila ramena a ještě chvilku si pobrečela. Potom vstala od náhrobků, poslala rodičům vzdušný polibek a vydala se na zpáteční cestu do Neverlandu. Pěšky a v pološeru počínajícího večera.

Povídka 2015 - kapitola dvacátáčtvrtá

1. února 2015 v 15:00 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, další dílek :-) možná trochu o ničem, ale důležitý jako přemostění :-) Přeji příjemnou zábavu :-)




Ztěžka otevřela víčka a několikrát po sobě zamrkala. Rozhlédla se a chvilku byla zmatená. Kde to, ksakru, je? Pak si vzpomněla na včerejší noc a mírně se usmála. Ach ano, jistě, je v Michaelově ložnici (ta má ale štěstí, zatraceně, co dámy? :-D ) a právě se probouzí v jeho peřinách, jeho ložnice. Usmála se znovu a s tváří jí to udělalo divy. Obličej zjihl a dostal vlídný nádech. Slastně se protáhla.

V tuto chvíli ji ani nenapadlo nadále své city skrývat. Tušila, že je k němu chová už hodně dlouho, ale skrývala to a dokonce sama sobě nalhávala, že to tak není, že to, co cítí, není láska, ale pouhé poblouznění cizím světem. Sama ale srdcem vycítila, že lže sama sobě. Zkrátka a dobře se do něj zamilovala. Do jeho hravě ostýchavého vystupování, do dětinsky rozzářených očí a jeho bezprostřednosti. Zkrátka do všech těch vlastností, které jí chyběly a které vždy chtěla mít. Navíc se minulou noc měla možnost na vlastní kůži přesvědčit, že on není jen slabá slečinka s dívčími rysy v obličeji, ale že umí být i pekelně dominantní. A to v ní zbořilo veškeré přetrvávající pochybnosti. Měla chuť se mu podrobit, ale ještě jedna věc jí vrtala hlavou.

Za to, že jen tak mimochodem na ní během jediné návštěvy Mistra vyzvěděl tajemství, která tak urputně skrývala mnoho let, si zasloužil drobný trest. Rozhodla se nevydat se mu napospas okamžitě, vyzkouší na něm "test lásky". Měla vše dopodrobna promyšlené a byla zvědavá, zda obstojí. Krom toho, stejně dnes potřebovala zařídit jednu velmi důležitou záležitost, spojí tedy dvě věci dohromady.

Při pomyšlení na záležitost, kterou musí vyřídit, se jí do výrazu vkradla její osobitá vážnost. Nechtěla se opět vracet do minulosti, ale musela. Někomu něco kdysi slíbila a měla povinnost slib splnit.

Zvedla se v posteli do sedu. Pohlédla napravo od sebe a zjistila, že Michael vedle ní neleží. Překvapilo ji to. Pravá polovina lůžka byla úhledně ustlaná, nikde by se nemohl najít jediný faldík naznačující chybu v stlaní. Zer - Jin povytáhla jedno obočí a do srdce se jí vkradla pochybnost. Je patrné, že okamžitě po probuzení vstal, ustlal po sobě (jako kdyby se včera nic nestalo, sakra!) a odešel. Co to má znamenat? Nakonec si pohrál on se mnou?! Představovala si, jak v tichosti opustí tento pokoj a během dne na něj narazí někde na chodbě. On se bude chovat velmi profesionálně a dá si nesmírně záležet, aby jí dal najevo, že včerejšek se vlastně vůbec nestal, že ona je jeho zaměstnankyně a on její šéf!

Prudce se vymrštila z postele a došlápla na zraněnou nohu. Bolestivě sykla. Protivné napínáčky! Pomyslela si. Zabalila své nahé tělo do prostěradla a jedním z cípů se ovázala kolem pasu. Vypadala nyní jako oblečená do společenských šatů podivného střihu a celkem vybledlé barvy. Dlouhou "sukni" vykasala a zamačkala za cíp. Nyní to vypadalo, jakoby na sobě měla koktejlky ušité z jemné bavlny.

Jediný důvod, proč vykonala toto složité odívání, byl ten, že chtěla naprosto samozřejmě opustit tento pokoj oknem, nikoli dveřmi. To ji v návalu zmatečných pocitů ani nenapadlo. A navíc, Zer - Jin málokdy chodila dveřmi. Vždy raději vynaložila úsilí a vyšplhala po římse, popřípadě po velmi kluzkém sloupu, jen aby do místnosti mohla vniknout oknem. Chození dveřmi pro ni znamenalo přežitek doby.

Rozhlédla se po pokoji, mírně si povzdychla a rázným krokem se vydala směrem k balkónovým dveřím. Než však stačila vůbec vzít za kliku, na rameno jí dopadla čísi ruka, která ji prudce otočila směrem k sobě. Nestačila ani protestovat, osoba, která ji prve popadla za rameno, si ji nyní přitiskla na své tělo a začala ji líbat. Překvapeně vyjekla, ale neodtáhla se. Poznala ty rty. Byly měkké a vláčné, poddajné a přesto krotící. Položila se plně do polibku, točila se jí z vášně hlava a byla by možná i upadla, nebýt Michaelových silných rukou. Obtočila mu své ruce kolem ramen a nechala se unášet. Náhle polibek skončil. Mírně pootevřela oči a podívala se na něj. Zíral na ní svýma hnědýma očima, orámovanýma černou tužkou. Byl vysprchovaný a upravený. A díval se na Zer - Jin vyčítavým pohledem.

"Kam si myslíš, že jdeš, krásko?!" zeptal se s náznakem hněvu v hlase.

"Nebyl jsi tu! Vypadalo to, jako kdybys …"

"Jako kdybych utekl, chtěla jsi říct?! Myslíš, že jsem takový slizoun, že bych si s tebou užil a pak beze stopy zmizel?!"

"Hm … ne. Teď už ne!"

Michael se k ní přiblížil na nulovou vzdálenost. Z očí mu létaly jiskry zloby.

"To spíš ty bereš roha, zdá se mi!"

"Jsem jako ranní rosa, drahý! S nástupem prvních slunečních paprsků mizím." řekla tajemně.

Michael se na ni podíval s výrazem překvapení smíšeným se vztekem.

"Ano, to je možné, ale také jsi můj zaměstnavatel a jako takovému ti mohu přikázat, abys zůstala se mnou!"

"Tím spíš odejdu!" zašeptala Zer - Jin výhružně. Opět se v ní probudila dřívější nezkrotnost, a čím zoufaleji toužila tomuto muži patřit, tím více mu dávala najevo, že se zkrotit nedá. "Nezapomeň, že se nikdy nenechám k ničemu nutit, nikdy!" zavrčela výhrůžně a jak tak u ní stál blízko, chytila jeho obličej do dlaní a vtiskla mu vášnivý polibek. Nesmírně jí bavilo ho provokovat a jeho očividně také. Líbání nebralo konce, až jej nakonec zastavil on. Kousnutím. Kousl Zer - Jin silně do rtu. Vyjekla a stáhla se, palcem se dotkla poraněného místa, na prstu se jí objevila krev. Podívala se na něj divoce rozvášněným pohledem, ústa nechala pootevřená.

"A já v tom případě budu trestat!" pronesl Michael tiše a pozoroval její reakci. Chvíli jej mlčky pozorovala, z očí jí sršely blesky, poté se zasmála hlubokým hrdelním smíchem. Michaelovi se při zaslechnutí toho zvuku zježily chloupky na zátylku. V Zer - Jin bylo něco živočišného.

"Tak dobrá! Někdy trest za provokativní chování není na škodu!" prohlásila sebevědomě a otočila se směrem k oknu.

"Přece jen mě opouštíš?" zeptal se Michael smutně. Opravdu uměl měnit nálady z vteřiny na vteřinu. Ještě před chvilkou sebevědomý a škádlící muž se jako lusknutím prstu proměnil ve smutnou hromádku neštěstí. Zer - Jin již stála na okraji balkónového zábradlí a otočila se k němu.

"Věříš v naši lásku, Qíngrén?"

Michael sice absolutně netušil, co to znamená Qíngrén, ale velmi zřetelně přikývl.

"Ano, věřím, Zer - Jin."

"V tom případě nech dnes v noci otevřené toto okno. Pokud budeš skutečně věřit, vrátím se."

Zer - Jin se rozběhla, přeskočila zábradlí, udělala ve vzduchu salto a dopadla na obě nohy. Malinko se zakymácela, neboť ji zabolelo poraněné chodidlo. Michael se vykláněl z balkónu a hleděl za ní. V srdci mu překypovala láska, hrdost, ale i strach a nejistota. Zer - Jin je skutečně jako mlha, může každou chvíli zmizet z jeho života a on cítil, že něco takového by nepřežil. Smutně si vzdychl a šel do studia nahrávat. Napadla ho právě nová píseň.