Melody will never die. Will NEVER die.

Povídka 2015 - kapitola dvacátápátá

3. února 2015 v 10:30 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dobré ráno, dámy, je libo pro začátek dne trochu magie? :-)




Nechtěla ho opouštět hned takto brzy. Opravdu nechtěla. Ale musela nutně něco zařídit, vyrovnat své účty s minulostí, aby mohla začít novou kapitolu svého života. S Michaelem. Srdce jí divoce bušilo, když od něj odcházela, i nyní se co chvíli otáčela a dívala dlouze do známých balkónových dveří. Michael v nich stál ještě hodnou chvíli a pozoroval ji s výrazem nesmírného smutku. Miloval ji, poznala to a vycítila, ale přesto ji stále tak docela nevěřil. Chápala to a vyhovovalo jí to. Postavila na tomto elementu celistvě svůj charakter. Být nezávislá a tajemná, schopná zmizet bez povšimnutí a bez jakéhokoli předchozího upozornění se stejně náhle i objevit. Přesto měla ve své složité povaze ještě několik dalších vlastností, které Michael doposud nepoznal a které se mu Zer - Jin rozhodla odhalovat nenuceně a hlavně postupně. Z velkého návalu poznání by se mohl vzpamatovávat ještě hodně dlouho.

V přilehlém domku, který byl doposud jejím druhým domovem, se osprchovala a převlékla a nyní mířila daleko, předaleko do lesů mnoho mil od Neverlandu. Šla pěšky, terén byl na mnoha místech velmi zrádný a pro mladou dívku vyčerpávající, ale Zer - Jin se rozhodla, že tuto námahu ještě naposledy absolvuje. Nenavštěvovala tato místa často, hlavně také proto, že žila jedenáct let v Číně, tudíž na úplně jiném kontinentě, ale v jejím srdci mělo toto místo magické usídlení.

Cesta jí trvala několik hodin, na místo určení došla vyčerpaná a uřícená, smutná a na pokraji pláče. Šla právě po prašné cestě, na jejímž konci narazila na oprýskanou poštovní schránku. Na schránce se vyjímalo jméno KEYSOVI. Byla právě ve své rodné vesničce, stála pár metrů od rodného domku. Srdcem jí prostupoval smutek, když ztěžka zvedla ruku a jemně odstranila nečistotu z poštovní schránky. Některým přihlížejícím by se mohlo zdát, že schránku spíše pohladila.

Šla dál, prošla se po štěrkem vysypané cestičce a stanula před domkem. Vše zde působilo opuštěným dojmem, zejména asi proto, že zde vše skutečně opuštěné bylo. Veranda byla zavátá hromadou listí a barva na dveřích zbledla. Vstoupila do domu. Hlavu jí okamžitě zaplnily vzpomínky na její nejranější dětství, kdy se jako nezbedná dívenka proháněla po malé zahrádce přiléhající k domku a výskala radostí, kdykoli se jí podařilo to, co jí její otec učil. Ať už jízda na kole nebo kácení stromků, popřípadě starost o domácí zvířata. Maminka byla oproti otci poeticky založená a učila svou dceru zpívat a tančit a malá Sisi si dokonce osvojila základy baletu. Přetransformované baletní kroky mi velmi pomohly při nácviku bojových umění, pomyslela si Zer - Jin hořce. Děkuji, mami! Jako kdybys tušila, že to někdy budu potřebovat.

Milovala své rodiče a byla na vrcholu blaha, když jednou otec přišel z práce a oznámil jim, že chystá služební cestu do Číny a že obě svoje holky vezme s sebou. Výskaly radostí a celý měsíc svědomitě balily a připravovaly, jen, aby vše bylo perfektní a na nic se nezapomnělo.

"Nezapomeň si přibalit svůj baťůžek s Kačerem Donaldem, Sisi!" volala tehdy její matka. Zer - Jin se smutně pousmála a hleděla s pohnutím na matčinu fotografii, na kterou za ta léta nasedal prach. Setřela jej dlaní.

Dovolená dopadla podle jejich představ. Poznali taje starobylé čínské kultury a měli se dobře. Vše skončilo jednoho vlahého dopoledne, kdy se rozhodli, že si zajednou do místní rybí restaurace. Sisi tehdy neoblomně trvala na tom, že si vezme na záda svůj batoh, ačkoli jí to oba rodiče rozmlouvali, nepovolila. Byla připravená i brečet, pokud to bude nutné. Nebylo. Vzala si tedy na záda svůj batoh, nastoupila na zadní sedadlo jejich vozu a rozjeli se.

Rodiče se vpředu náramně bavili, byli velmi hlasití a smáli se. Tehdy osmiletá Sistine se alespoň domnívala, že se smějí, o mnoho let později jí došlo, že se s největší pravděpodobností hádali. Otec se nesoustředil na řízení a srážka s rychle jedoucím kamionem byla nevyhnutelná. Náraz Sistine odhodil na záď předního sedadla, odkud se sesunula k zemi. Byla tak šokovaná, že nebyla schopná ani naříkat. Doslova cítila, jak se jí mozek po nárazu zhoupl v hlavě, ale asi to na ní nebylo poznat. Dodnes se domnívá, že to tehdy byl otřes mozku, který způsobil přerod bláznivé, zlobivé holčičky Sistine ve vážnou a hloubavou dívku Zer - Jin. Dívku lačnou po boji.

Zavrtěla hlavou a vyšla zadním vchodem ven, na zadní cíp zahrady. V nejzazším koutě zahrady, pod košatým jilmem, bylo možno zahlédnout dva náhrobky. Zde pod stromem, na zahradě vlastního pozemku, odpočívali její rodiče. Přešla k hrobům, to už plakala nahlas. Otřásala se jí ramena a nechtělo to přestat. Nebránila se. Jedenáct let v sobě dusila veškeré emoce, které se teď rozhodly vyplout na povrch.

Poklekla před hroby svých rodičů. Na náhrobcích stálo Gabrielle Keysová a Frederick Zachary Keys.

"Ahoj tati, ahoj mami! To jsem já, Sistine." Šeptala mezi vzlyky. "Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale byla jsem daleko. Někde, kde ze mě snad vychovali slušnou holku." Promlouvala k nim uvolněným, americkým způsobem mluvy a mezi vzlyky se smála.

"Jo, tati, sem šťastná a furt fandím Yenkees! A ne, mami, nenosím krátký sukně a neukazuju zbůhdarma nohy. Vím, jak ste se s tátou nadřeli, aby ste měli holku s pěknejma nohama!" vzlykala a vzlykala a přitom se smála jako bláznivá. Ten, kdo by se zrovna ochomýtal kolem, by si musel pomyslet, že se zbláznila. Ona ale nikdy nebyla normálnější, než právě v tuto chvíli. Zkrátka truchlila.

Náhle zafoukal vítr a pohrál si se Zer - Jininými dlouhými vlasy. Sáhla si na hlavu, aby je uhladila. Znenadání oblohu pročísl blesk a k Zer - Jininým uším dolehl hlas.

"Ahoj, holčičko!"

Dívka sebou trhla a šokovaně se rozhlížela kolem sebe. To byl přece … matčin hlas! Roztřásla se zoufalstvím a také trochu strachy. Opravdu mi z toho haraší v hlavě!, pomyslela si. Hlas se ozval znovu, byl tichý jako vánek a magický.

"Ahoj, Sisi. Jsme rádi, že jsi nás přišla navštívit."

Zer - Jin se napřímila a hřbetem ruky si otřela mokré tváře. Vytřeštěné oči upírala do tmy, která přišla spolu se zatažením oblohy a váhavě zašeptala do prázdna:

"Mami?!"

"Ano, holčičko …. holčičko … jak se máš?"

"Mám se dobře, mami. Jak to, že …?"

"Tvoje srdce si tak moc přálo se mnou ještě hovořit, že jsem neodolala …-lala!"

"Maminko, je mi to tak líto! Tolik bych tě chtěla mít u sebe!" vzlykala Zer - Jin znovu.

"Já vím, dítě, ale osud rozhodl jinak … poslyš, máš někoho blízkého?"

Zer - Jin si vzpomněla na Michaela.

"Hm … asi ano."

"Tak si toho nesmírně važ, Sistine a ochraňuj ho jako oko v hlavě!"

"Jak to myslíš, mami?"

"Nikdy nedovol, aby tvému muži někdo ublížil! … jsi žena, chraň ho!"

Zer - Jin zírala do prázdna a bezmyšlenkovitě přikyvovala.

"Ano, mami, budu ho chránit!"

"Jsi hrdá nositelka příjmení Keysová - ženy z tohoto rodu své muže vždy ochraňovaly a byly by zemřely, než aby je zradily! Nezapomínej, Zer - Jin!"

Zer - Jin vytřeštila oči a otevřela ústa, ale vtom oblohu pročísl další blesk a náhle se počasí zase rozjasnilo. Obloha byla modrá, vichr se uklidnil, ani památky po nějaké návštěvě ze záhrobí. Zer - Jin však byla vyvedená z míry.

"Mami! Mami, počkej! Jak víš, že se mi teď říká Zer - Jin?!"

Žádná odpověď. Zer - Jin svěsila ramena a ještě chvilku si pobrečela. Potom vstala od náhrobků, poslala rodičům vzdušný polibek a vydala se na zpáteční cestu do Neverlandu. Pěšky a v pološeru počínajícího večera.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Starlight Starlight | E-mail | Web | 3. února 2015 v 15:13 | Reagovat

Wow, takové mysterium 8-O Kdo ví, kolik si toho z dětství s rodiči pamatuje, když je to tak dlouhá doba :-( Zer - Jin by si měla Michaela opatrovat, ale to samé by mělo platit pro Michaela! ;-) To, že neovládá stejné umění, jako ona, neznamená, že ji nebude chránit... Smutné vzpomínky v rodinném domě. No, snad ho jednou přivede k životu, byla by škoda, kdyby chátral dál. Uvidíme, co bude příště :-)

2 Zuzy Zuzy | Web | 3. února 2015 v 20:10 | Reagovat

Zer-Jjin, maminka se vždycky poslouchá a ta tvoje, myslím, ví a vidí do budoucna, takže chraň Mika, něco mi říká, že to bude moc potřebovat! Pdmanil si tě, milujete se, ač mě to od vašeho prvního setkání přišlo téměř nemožné, myslím, že máš víc tajemství o kterých ani Mistr nemá páru..  V tomto případě, jsi projevila sílu, odvahu, ne jkou tě učili v bojové škole, tmuhle se říká život! Držím palce!!!♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama