Melody will never die. Will NEVER die.

Povídka 2015 - kapitola osmadvacátá

7. února 2015 v 13:04 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Ruku v ruce došli do zahradního domku, který Zer - Jin za čtvrt roku stačila vyzdobit podle svého. Okna byla zakryta těžkými látkovými závěsy tak, aby v pokoji panovala co největší tma. Postel byla přisunuta až ke zdi a na zemi u nohou postele ležel kobereček. Všude po stolcích byly rozmístěny svíce, Zer - Jin očividně svítila pouze svíčkami, nikoli stropním osvětlením. Na policích měla položen nespočet měšců s bylinkami. Byliny ji provázely celý její život a ani ji nenapadlo, že by tomu nyní mělo být jinak. Michael vydechl údivem, když spatřil, jak domek přestavěla k obrazu svému. Vyhledal Zer - Jin očima, stála totiž za ním, a zářivě se usmál.
"To je nádhera!" vydechl.
"Děkuji. Ale je to zvyk."
Michael přešel ke stolu, uchopil do ruky zápalku a škrtl. Přiložil plamének k jedné svíci a zapálil ji. Místnost naplnilo mdlé oranžové světlo. Zer - Jin mezitím došla k posteli, sedla si na ni a naklonila se přes její okraj. Michael se otočil a pozoroval ji. Zas a znovu se udivoval nad tím, jaká dokáže být pružná.
Po chvilce se Zer - Jin narovnala a v ruce svírala objemné zavazadlo. Položila ho obřadně před sebe na postel a pohlédla na Michaela.
"V tomto kufru se ukrývá celý můj život. Ale o tom ty víš už nejspíš dost, nemám pravdu?!" zeptala se ironicky. Michael stál bezmocně v rohu místnosti a tvářil se provinile.
"Ano."
Zer - Jin se náhle začala nervózně ošívat.
"Jak je možné, že ti to Mistr jen tak všechno řekl?! Bez mého vědomí!" šeptala vystrašeně a rozzlobeně zároveň. Michael se odvážil pohnout a přisedl si k ní na postel.
"Nesmíš se na Mistra zlobit, Zer - Jin. To spíš na mě. Já jsem chtěl strašně moc o tobě něco vědět a tlačil jsem na Mistra."
"Proč ses nezeptal mně?"
"Nikdy jsi o tom nechtěla mluvit. Nebo jsem se spletl ve svém úsudku? Pověděla bys mi to?"
Zer - Jin chvíli přemýšlela, hlavu skloněnou k zemi.
"Ne." zašeptala tiše.
"Tolik moc mi nevěříš?" zeptal se smutně.
"Věřím ti víc než sobě a to mě děsí!" zamumlala. Michael se k ní sklonil a políbil jí. Ulevilo se mu, když se neodtáhla. Byla ztuhlá a nervózní, ale neodtáhla se. Jeden malinký bodík na mou stranu, pomyslel si Michael. Teď to koukej nezkazit nějakou kravinou!, nabádal se.
Zer - Jin mezitím pohodila hlavou, aby smetla z obličeje prameny svých dlouhých vlasů a odemkla zámky na kufru. Byl to velký kožený kufr, na mnoha místech oprýskaný.
"To je otcův kufr." začala pomalu. Michaelovi poskočilo srdce a útroby mu naplnil smutek a lítost. Vycítil, že tato chvíle není obyčejná, Zer - Jin očividně měla v úmyslu říci svou verzi příběhu. Neskonale ji obdivoval a zároveň byl vystrašený k smrti. Věděl, že teď bude muset náramně chytře dedukovat, kdy, na co a jak odpovědět. Nemohl si dovolit jedinou chybu, jedno jediné zaškobrtnutí by znamenalo uzavřenou cestu do Zer - Jinina srdce a to by nepřežil. Bytostně cítil, že důvěra, kterou si k němu vypěstovala, je křehká jako motýlí křídla a může se velmi rychle zbortit. A pošlapat si důvěru u Zer - Jin by znamenalo ztratit ji navždy.
Nervózně poposedl dále do postele, až doposud seděl jen na jejím okraji. Zer - Jin odklopila víko kufru, chvíli se do něj dívala a poté z něj začala vytahovat věci - jednu po druhé. Na samém vrcholu leželo několik fotografií. Zer - Jin jednu vytáhla a podala mu ji. Byli na ní zvěčněni tři lidé. Mladá žena a mladý muž a malinké dítě - holčička, jeho Zer - Jin. Michaelovo srdce překypovalo něhou.
"To je matka …" ukázala Zer - Jin na mladou ženu. Michael si uvědomil, že je své matce neuvěřitelně podobná. "Jmenovala se Gabrielle. S otcem se vzali, když bylo mámě 20, mě měla ve 22. To, že tady vedle je otec, jsi asi pochopil."
Michael přikývl, ale upřímně, na rodiče ani příliš nehleděl. Hleděl na malou hnědovlasou holčičku, které se v obličeji zračila dětská nevinnost a bezstarostnost. Dvě vlastnosti, které úderem osmého roku ztratila nadobro.
"Jsi tu krásná. Kolik je ti tady let?" zeptal se.
"Čtyři. Bydleli jsme v malém domku v South Lake Tahoe. Tam jsou také pohřbeni."
Michael se na Zer - Jin podíval.
"South Lake Tahoe je několik mil odsud."
"Já vím. Tam jsem včera šla - to byl důvod mého odchodu. Potřebovala jsem si … promluvit s tátou a s mámou." pronesla stydlivě a červenajíc sklopila oči k zemi. Michael, svírajíc fotografii za cípy oběma rukama, se nahnul a líbnul ji na tvář. Měl pocit, že by to v tu chvíli měl udělat a nespletl se. Zer - Jin zvedla hlavu a vděčně se na něj usmála.
"I já si povídám často s mrtvými příbuznými. Uklidňuje mě to." prohlásil. "Mohli bychom někdy tvé rodiče navštívit společně a poklábosit s nimi!" Zer - Jin se zasmála a pokývala hlavou. Michael si uvědomil, že je to poprvé, co ji slyší smát se. Druhý minibodík na mou stranu, pomyslel si. Její smích ho ovšem nemístně vzrušil. Byl hluboký a sametově hebký.
Zer - Jin sklopila zrak a opět sáhla rukou do kufru. Vytáhla růžový batůžek s Kačerem Donaldem na přídi. Michael opět zvážněl a těkal očima z batohu na Zer - Jin.
"O růžovém batohu jsi už také slyšel, nemýlím se?!" zašeptala. Mlčky přikývl a chvějícíma se rukama převzal batoh z jejích natažených rukou. Byl to malinký batůžek, akorát šitý pro nezbedné malé holčičky. Byl mírně vybledlý, ale jinak neporušený. Michael si v hlavě snažil srovnat dva protichůdné elementy - automobilovou nehodu a slovo "neporušený". K ničemu kloudnému se nedopracoval.
"Mistr hovořil o tom, že tě našel v autě s batohem na zádech. A že v něm našel tvůj pas."
"Ano, to je všechno pravda. Ten den jsem svou holčičí manipulací dosáhla toho, že jsem si ho směla vzít na výlet autem. Prostě momentální hnutí mysli."
"Zer - Jin?" zašeptal Michael opatrně.
"Hm?"
"Proč sis brala na výlet autem svůj pas?"
"To nebylo schválně. Zkrátka zůstal po vybalování v batohu, a tudíž jsem ho vzala s sebou."
Michael přikývl a uklidnil se. V duchu se smiřoval s tím, že uslyší opět nějaké tajemné a strašidelné vysvětlení. No, ono tajemné bylo dost, ale alespoň nebylo strašidelné. Zer - Jin mlčela, hlavu skloněnou do kufru. Náhle se místností začal ozývat tichounký nářek. Michael nejdříve nevěděl, co se děje, domníval se, že má buď halucinace, nebo že se něco ozývá zvenku, pak si ale všiml Zer - Jininých chvějících se ramen. Rychle odložil fotografii a přisunul se k dívce. Objal ji a držel. Napadla ho bezděčná a nemístně drzá myšlenka - pláče přede mnou, tudíž mi věří. Okamžitě si za tu troufalost vynadal do hlupáků a děkoval Bohu, že ten žvást neřekl nahlas. Tak něčím takovým, osle, bys úplně klidně mohl ztratit její důvěru! Stačí ti to jako modelový příklad, blbče?!
Zer - Jin plakala velmi tiše a očividně zadržovala nářek. Styděla se za svůj pláč, ale nemohla si pomoci. Michaelův přístup byl velmi jemný a citlivý, rozrušil tím tu krustu, kterou si okolo sebe budovala. Vzpomněla si na rodiče, jak by byli šťastní, kdyby ji viděli šťastnou a že se to nikdy neuskuteční a to ji dostalo. Rozplakala se a ještě se to uboze snažila skrývat. Michael to však na ní poznal a mlčky ji objal a to ji rozlítostnilo ještě víc.
"No tak, Sisi! To bude v pořádku, spolu to překonáme!" konejšil ji tichým hlasem, o kterém se domníval, že by mohl být uklidňující. K jeho zděšení se však Zer - Jin narovnala, zabořila hlavu do jeho krku a rozplakala se naplno. Netušil, co řekl špatně a tudíž nevěděl, za co by si měl nadávat nyní. Pevně ji k sobě přitisknul a zmateně se optal:
"Řekl jsem něco špatně? Ach, to jsem nechtěl, opravdu."
Zer - Jin mezi vzlyky vykoktala:
"Sisi, tak mi říkala jedině matka!"
Ano, tak teď už si můžeš začít nadávat, osle! pomyslel si Michael mrzutě. Tos tomu zas dal!
Zer - Jin se pomalu uklidnila, jemně se od Michaela odtáhla a utřela si mokré tváře. Beze slova zasunula ruce do kufru a vytáhla temně červenou dlouhou krabičku. Položila ji mezi sebe a Michaela a otevřela ji. Uvnitř se nacházel její nejvěrnější společník - Sokolí let. Michael si meč fascinovaně prohlížel, neodvážil se pohnout či se ho dokonce dovolit dotknout.
Zer - Jin jej vyndala ze skříňky a podložila dlaněmi jeho čepel a jílec. Čepel se ve světle svíce zaleskla.
"Tak tohle je Sokolí let. Meč, co se dědí po generace. Osm palců dlouhá ocelová čepel, pět palců dlouhý jílec. Vysázen čtyřiceti rubíny a smaragdy, čepel broušená diamantovým brusným kotoučem."
Michael upíral na meč oči, nemohl se vynadívat. Odvážil se malinko pohnout a ukazovákem přejel po čepeli. Byla chladná a hladká.
Zer - Jin uchopila meč jednou rukou za jílec a dvěma prsty druhé ruky přejela zlehka po čepeli. Zazvonila. Cvrnkla do ní ukazovákem. Čepel kovově zazněla a rozvibrovala se.
"Patřil Mistrovi." Prohodila jen tak mimochodem.
"Jak to, že ho máš ty?" zeptal se přiškrceně.
"Vyhrála jsem ho v souboji s Mistrem. Pokud protivníkovi dokážeš v souboji sebrat jeho zbraň, automaticky se stáváš jejím vlastníkem."
Michael fascinovaně naslouchal. Připadal si jak v jiném světě, v prostorách starodávné Číny, o jejíž dějinách přečetl tolik odborných knih. Nyní měl chodící encyklopedii jen pár centimetrů od sebe.
"A co když mu ji vzít nedokážeš? Co potom?"
"Stihne tě z rukou protivníka trest, který je většinou vykonán tou zbraní, o kterou jsi tolik bojoval."
"Jaký trest?"
"Setnutí hlavy."
Michael zalapal nevěřícně po dechu a otevřel ústa dokořán. Opět ho dokázala neuvěřitelně vyvést z míry.
"Tomu nevěřím!" podotkl mdlým hlasem.
"Pročpak? Nenech se zmást tím, že moje hlava sedí tam, kde má. Kdybys u nás strávil více času, byl bys svědkem několika takovýchto poprav!"
"Nemusím zdůrazňovat, že mi to přijde nehumánní a nechutné, že?!"
"Ne, můžeš mít názor, jaký chceš. A to je tak vše, co s tím naděláš. Kvůli tobě se pravidla škol bojových umění měnit nebudou!" pronesla Zer - Jin s pobavením v hlase. Michael se neudržel a bezostyšně si prohlížel její krk. Hledal jakoukoli stopu po noži, meči či sekyře. Nenašel nic.
"Na mém krku důkaz nehledej. Mě nikdy nic podobného nehrozilo!"
"Jak to?"
"Protože jsem nejlepší! A nevzdám se! Já nejsem ten typ, co je trestán, já jsem ta, co trestá!" pronesla Zer - Jin tiše.
"Vážně?! Tak to jsem měl asi včera v noci štěstí, že jsi mě neproklála tím nožíkem, že?" pronesl Michael ironicky. Opět provokoval. Bavilo ho to. A Zer - Jin očividně také.
"Nehorázné štěstí! Upřímně, stát se to u nás, nikdy bych takto neselhala!" prohlásila sebevědomě.
"Ale!! Mně se nezdálo, že bys byla tak vynikající bojovnice! Stačilo pár bouchacích kuliček a byla jsi v háji zeleném!" zašeptal vzrušeně a začal se po kolenou blížit směrem k ní. Neodtahovala se, ani necouvala. Pouze ho propalovala spalujícím pohledem.
"To nebyla vina kuliček bouchacích, ale úplně jiných!!!"
Michael zalapal po dechu nad tím nehorázně sprostým dvojsmyslem a měl co dělat, aby zachoval vážnou tvář a nezačal se chechtat.
"A taky napínáčků, co jsi jen tak mimochodem rozházel pod oknem!" dodala.
"Ale houby napínáčků, prostě jsi byla moc nadržená, než aby ses bránila!" prohodil provokativně. Stále se k ní sunul a zkracoval vzdálenost mezi nimi na minimum.
"Ach, to je ale drzost!!! Tak jestli já byla nadržená, tak až po vás, pane Jacksone!" zavrčela výhružně.
"Tys mi řekla pane Jacksone?!"
"Hm … nevzpomínám si! Možná …" protahovala provokativně.
"Já mám i křestní jméno, pokud sis toho doteď nevšimla!" vyhrknul naoko ublíženě.
"Král popu?!"
"Zdá se ti, že bych měl mít Král popu v občance, Zer - Jin?!" pronesl ironicky.
"Zdá se ti, že mám Zer - Jin v občance, Jacksone?!" oplatila mu i s úroky.
"Ach pardon! Má královská maličkost se klaní velké Sistine Genesis Keysové, dívce, která se nevzdá nikomu, jenom mně!" prohodil šibalsky. Přisunul se po kolenou až k ní. Zer - Jin mezitím ulehla a Michael tedy klečel nad ní.
"Sebevědomí vám zaručeně nechybí, ale je tu ještě jedna věc, na kterou není radno zapomínat!"
Michael byl opět veden chtíčem, a proto o trochu utlumil svou pozornost. Ledabyle prohodil:
"Jaká věc?"
Zer - Jin prudce vystřelila pravou ruku, místností se ozval zvuk kovu a dívka tasila svůj meč, který doteď svírala ve své ruce. Zastavila čepel přesně na Michaelově krku a mírně přitlačila.
"Že mám v ruce meč!" prohodila tajemně a s uspokojením sledovala, že Michaela opět naprosto odzbrojila.
"Jsi nebezpečná holka! Nabrnknul jsem si ale sakra nebezpečnou holku!" pronesl tiše a v očích se mu zrcadlila oddanost. "Budu si muset dávat dobrý pozor, abych si tě někdy nerozházel!"
"To jistě budeš! A s tebou i všichni ti otrapové, co se okolo tebe hemží, protože kdokoli šáhne na mýho chlapa, bude v pěkný rejži!" pronesla americkou hantýrkou. Michael vykulil oči a rozesmál se. Zer - Jin upustila zbraň a objala Michaela kolem krku.
"Přestaň se tlemit a radši mi dej pořádnou pusu!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 7. února 2015 v 15:20 | Reagovat

Mě s těch dvou trefí ! :-D  :-D  :-D Jo, zer-Jin si zvykej,na bouchací kuličky!!:-) Pokud se nebudeš o ně start vybouchnou jedna dvě.. :-) No, a párání triček, či jiných kusů oděvů schvaluju, stejně ti tílka vždycky nastřihnul a pak sám na sbě rozškubal.. tak prč mu nepomoct.
Jsem ráda, že Zer-Jin má k Mikovi takovou důvěru a že se mu svěřila..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama