Melody will never die. Will NEVER die.

Povídka 2015 - kapitola třicátápátá

28. února 2015 v 17:53 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dnes poslední "o ničem" díl, od toho příštího se začnou dít věci!!! :-D





Bylo půl jedné v noci. Neverland tonul ve tmě. Nikde se nesvítilo, pouze v jednom pokoji by bylo možné zahlédnout mdlý, třepotavý náznak světla. To Zer - Jin právě rozžala svíci v Michaelově pokoji. Stále nedůvěřovala umělému osvětlení.

Čekala. Pochopitelně, že čekala, až přijede. Byla nervózní a jako na vážkách. Má přijet pozdě v noci, to znamená, že ve tmě pojede i se svým šoférem ztichlým městem. Neměla dobré tušení, když se pohyboval světem v noci. Mohlo by se mu něco stát. Něco ošklivého. Strašného. Mohlo by … zastav! Nebuď jako malá!, nabádala se. Je dospělý a nepochybně zcestoval celý svět víckrát, než ty bys kdy zvládla! Snažila se namluvit si, že mu nic vážného nehrozí, přesto nervózně pochodovala po pokoji od postele k oknu, a co chvíli vyhlížela, kdy se na příjezdové cestě objeví dva světelné kruhy, které by naznačily, že už je tu.

Ve tři čtvrtě na jednu už to nemohla vydržet a nezvykle svižným krokem vyšla z pokoje. Sešla dolů po schodech a otevřela hlavní dveře. Do tváře se jí opřel chladivý noční vánek, pročísl jí vlasy a pohladil kůži. Přivřela oči. Vyšla ven do tmy a začala se pomalu procházet. Pozemky se zdály býti nekonečné. Náhle se zastavila uprostřed jedné planinky. Zavřela oči. Potřebovala meditací zahnat panické myšlenky. Chvíli nehnutě stála s rukama svěšenýma podél těla a zhluboka dýchala. Pomalu zvedla ruce, zaklonila se nazad a udělala řádně prohnuté salto vzad. Postavila se, pokrčila koleno a zhluboka dýchala. Snažila se nepohnout. Celou svou mysl soustředila na jedinou větu, kterou si neustále přehrávala v hlavě: "Nic se mu nestane!"

Byla myšlenkami naprosto v jiné dimenzi, když náhle se jí do mozku začal vhlodávat nepříjemný zvuk. Snažila se jej z hlavy vytěsnit, ale zdálo se, jakoby se přibližoval. Motor auta, napadlo ji bezděčně. Krátce a rozhodně zavrtěla hlavou. To těžko, takhle tiše auta nejezdí. To spíš uvnitř zase vibruje telefon. Stále měla oči zavřené a stále se snažila udržet ve stoje na jedné noze. Zhluboka dýchala. Po několika minutách se rozhodla, že je načase s meditací skončit. Postavila nohu zpět na zem, ruce složila k sobě v náznaku modlení a pomalu se otočila.

V tu chvíli stanula tváří v tvář Michaelovi. Stál za ní a velmi soustředěně ji pozoroval. Zer - Jin neměla ve zvyku nechat se vylekat, proto nevykřikla, ani nezaklela, jen zalapala po dechu. Stál před ní a usmíval se. Byl oblečen v perfektně padnoucím obleku a voněl. Svým parfémem i cizím prostředím. Zhluboka se nadechla a zatočila se jí hlava.

"Michaele!" zašeptala omámeně. Přišel k ní a pevně ji objal.

"Ach, lásko, jsem tak rád, že jsem doma!" šeptal jí do vlasů a obličej bořil do jejího krku. Jeho dech ji lechtal za uchem. Vztáhla ruce a objetí mu náležitě oplatila. Stáli v pevném objetí uprostřed pozemků Neverlandu a kolem dokola je obklopovala tma. Po chvíli se maličko odtáhl a přivlastnil si její rty. Zaklonila hlavu a užívala si to. Polibek a hlavně jeho. Byla šťastná, že se vrátil a že se mu nestalo nic zlého.

Přerušili polibek a Zer - Jin se opřela čelem o to jeho. Zkoumala jeho obličej, Zdál se býti hubenější, než jakého si jej pamatovala, když odcházel.

"Zhubl jsi!" zašeptala hlubokým hlasem. Chvilku neodpovídal. Lehká výčitka visela ve vzduchu.

"Na jídlo nebyl čas. Muselo se makat 24 hodin denně!"

Rázně zakroutila hlavou. Na takové výmluvy měla vyvinutý šestý smysl.

"Žádné takové. Odteď budeš pořádně jíst! Dohlédnu na to."

Bylo vidět, že mu to není milé, neměl rád, když ho do něčeho někdo nutil. Ale v tomto případě ten někdo byla jeho Zer - Jin a té odporovat nechtěl. Proto tiše vzdychl a odpověděl:

"Jak si přeješ!"

Jídlo pro něj nepředstavovalo žádný požitek. Naopak, přišlo mu, že jídlo je ztráta času. V té době, kdy ostatní jí, on by mohl vyvíjet daleko záslužnější činnost. Přesto byl ochoten připustit, že jíst je důležité minimálně k přežití a tak byl s to Zer - Jin poslechnout.

Zer - Jin mezitím vsunula ruku pod jeho oblek a zlehka mu přejížděla po páteři. Chvěl se pod jejím dotykem a byl nanejvýš vyveden z míry.

"Jak se mají tvá záda?" zeptala se zastřeným hlasem.

"Pobolívají!" přiznal bez skrupulí. Uvědomil si, že jí lhát jednoduše nemá smysl.

"Zítra se ti na ně podívám!"

Přikývl.

"Jak ses měla celý čas?" zajímal se. Zer - Jin se od něj odtáhla a zamířila k domu. Michael se vydal za ní.

"Bylo mi smutno a bála jsem se o tebe!" zašeptala. Uchopil ji za ruku a otočil si ji čelem k sobě. Tvářil se nanejvýš láskyplně.

"Bála ses o mě?"

Vypadal dojatý a překvapený.

"Jistě. Byl jsi pryč velmi dlouho a zanechal jsi tu dvě důležité věci!"

"Jaké věci?"

Vešli ruku v ruce do vstupní haly. Michael zavřel dveře a otočil se zpět na Zer - Jin. Propaloval ji zvědavým pohledem. Dívka mu pohled oplácela a vážně pronesla:

"Mně a Sokolí let! Ty dvě záležitosti, co tě mají na každém kroku chránit!"

Michael se usmál a malinko se zamyslel. Poté se opět vzpamatoval a líbnul Zer - Jin na tvář.

"Nauč mě to!" pronesl znenadání. Nechápala.

"Co?"

"Nauč mě to!"

"Co tě mám naučit?!"

"Bojovat!"

Prudce zvedla hlavu a propálila ho nevěřícným pohledem. Nemohla uvěřit tomu, co právě zaslechla.

"Co prosím?! Ty chceš, abych tě učila boji? Co bys z toho měl?!"

"Uměl bych se bránit. Už nějakou dobu zkouším karate a docela mi to jde. Třeba by mi šlo i tohle!"

Tvářil se velmi dychtivě a prosebně. Nevěděla, co by mu na to odpověděla.

"To není dobrý nápad, Michaele! Bojové umění Wuhan je nesmírně fyzicky a psychicky náročné!"

Nepřemluvila ho.

"Prosím, Zer - Jin! Alespoň to se mnou zkus! Nejsem přeci tak beznadějný případ, učím se rychle a rád!"

Chvíli nad tím přemýšlela.

"Byl bys ochoten přijmout i psychické ponížení, které výuku v prvních lekcích často doprovází?!"

Přikývl.

"Ano!"

"Dobrá tedy. Zítra to spolu zkusíme!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 28. února 2015 v 18:01 | Reagovat

Tak jsem ráda, že je Mike v pořádku doma a hlavně u Zer-Jin, je nesmlovavá co se týká zanedbané péče samého Michaela, jasně, nejedl, nespal, makal..  takže vše dohnat! :-) A hlavně Zer-Jin se bála, ty zlé myšlenky sice zahnala meditací, ale jen proto že má Mika upřímně ráda.. a bude ho učit bojovat, no páááni, to se pobijou navzájem, mžná pak bude o to lepší "usmiřování" 8-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama