Melody will never die. Will NEVER die.

Úryvky z knihy Remeber the time (část druhá)

23. února 2015 v 13:32 | MJJcreatePRODUCTION |  Překlady knih a článků (ÚRYVKY)
22. prosince 2006
McCarranovo Mezinárodní letiště
Las Vegas, NV
Bill: Zbývaly právě tři dny do Vánoc. Bylo kolem desáté hodiny v noci a já seděl zaseknutý v koloně zaparkovaných aut (za čtyřmi černými Cadilaky)na jedné takové asfaltce. Právě mě najali na jednu tajnou práci - měl jsem někomu dělat ochranku. Klient měl přiletět do Las Vegas soukromým tryskáčem z nějakého jiného města. Byl jsem tu, abych ho vyzvedl a převezl z letiště do chráněného domu v sousedství Summerlinu, ležícího na severozápadním cípu města. Seděl jsem zrovna na sedadle spolujezdce v nejnovějším modelu SUV. Nějaké auto vyzdobené jako maminčino cestovní zavazadlo - naprosto nevhodné k přepravě kohokoli - stálo za mnou. Celou dobu jsem civěl na nebe a očekával přílet letadla.
Lidé se domnívají, že Las Vegas je jenom velký "leccos" plný neonových světel, rozpálených chodníků a pouští. Ale v zimě?! A v noci?! Jakmile slunce jednou zapadne, snese se na město ohromná zima. Venku na letišti bylo skoro pod bodem mrazu. Měl jsem u sebe malá kamínka a snažil jsem se jimi vytopit vnitřek auta, zatímco jsme čekali. To, že jsme zaparkovali na asfaltce přímo u rozjezdové dráhy, bylo pro mne novinkou. To bylo něco, na co jsem nebyl zvyklý, ať už se jednalo o klienty velkých jmen. Nicméně v tomhle městě, v tomhle byznysu, je vybočení z řady normální. Je to Vegas! Ozbrojené auto jako to, ve kterém jsme seděli my, mohlo být najato v přepravě filmové hvězdy, CEO (výkonný ředitel obchodní společnosti), slavného sportovce nebo politika.
…. (tady mi ke dvěma stránkám nepovolili přístup)
… jsem měl za úkol dovést rodinu do bezpečí soukromí. Pomáhal jsem vyložit zavazadla … bylo tam snad třicet různých kufrů a batohů … všechno jsme to donesli dovnitř. Potom jsem se vrátil zpátky na příjezdovou cestu.
Jeff vyšel z domu. Přes vysílačku se zeptal:
"Vše v pořádku?"
"Kód 4." odvětil jsem.
V tomto bodě jsem dal najevo, že mám hotovo. Dopravil jsem subjekt z bodu A do bodu B. Je vymalováno. Ale pak se stalo něco kuriózního. Přišel jsem k Jeffovi a nevzrušeně se ho otázal:
"Tak mi to řekni! Kdo je ten chlápek?"
Jeffovi na tváři zářil obrovský úsměv. "Tys ho neviděl?"
Pokrčil jsem rameny. "Ovšem. Viděl jsem nějakou vyhublou postavu, kousek tváře a tři děti."
Jeff ztišil hlas. "To je Michael Jackson."
Civěl jsem na něj. "Nedělej si ze mě prdel!"
Jeff zvedl do vzduchu pravou ruku. "Radši smrt než lež! Mluvím pravdu!"
Nevěřil jsem mu. Trochu se mi smál. Potom jeden asistent, ten Feldman, chlap, co jako první vystoupil z tryskáče, si nás zavolal dovnitř. Když jsme vstupovali dovnitř, tvářil jsem se: Jako fakt?! Uvidím teď Michaela Jacksona?!
Vstoupili jsme dovnitř a ten samý chlápek, co vystoupil zamaskovaný z letadla, prošel teď kolem mě - ovšem bez chirurgické masky na obličeji. Hlavou mi proletělo jen: A kurva! Stál jsem tam tváří v tvář Michaelu Jacksonovi a třásl jsem si s ním rukou. Bylo to něco neskutečného. Jeff nás přerušil. Měkkým, tichým hlasem Michael promluvil:
"Zdravím vás. Je moc pěkné se s vámi setkat."
Zakoktal jsem: "Je to pro nás obrovská čest, pane. Jsem vašim obrovským fanouškem už hezky dlouho!"
Obrovským fanouškem?! NIKDY jsem žádnou takovou věc neřekl svému klientovi! Přece pracuju léta se slavnými lidmi, nebylo nutné zrovna tohle říkat! Ale moje srdce splašeně bilo v hrudi, chlupy na krku mi vstávaly vzrušením. Snažil jsem se tvářit se profesionálně, ale uvnitř jsem se cítil jako malé dítě. Já jsem BYL velký fanoušek. Měl jsem všechna dřívější alba Jackson 5 - všechna! Stále jsem před sebou viděl, jak ON a jeho bratři tančí robotický tanec při vystoupení k Dancing Machine na Soul Train.
Trochu jsme poklábosili o Motown Records, zčásti také proto, že jsem pro ně chvilku pracoval. Jeho děti se batolily okolo něj. Prince a Paris řekli oba Ahoj, jen Blanket byl velmi zaražený a nemluvný, stydlivě se schovával za otcovy nohy a sem tam trochu vykouknul.
Pan Jackson řekl: "Děti, tohle je Bill! Naše nová ochranka!"
Huh?! Takže ze mě bude nová ochranka? O tom jsme se celou dobu bavili? Bylo mi řečeno, že mám jen dopravit subjekt z bodu A do bodu B. Zkontrolovat to a jít domů. Alarm zasunutý hluboko v mém mozku začal drnčet. A pak najednou pan Jackson řekl - spíš jako konstatování než jako otázku:
"Zůstanete přes noc, ano?"
"Um … a-ano, p-pane!" koktal jsem.
"Skvěle!" odvětil. "Uvidíme se ráno."
Všichni sborově popřáli dobrou noc a odebrali se po schodech nahoru. Zamračeně jsem se podíval na Jeffa a Feldmana a řekl:
"Musíme si promluvit!"
Vyšli jsme ven na příjezdovou cestu. "Co se to tu, ksakru, děje?! Kde má ochranku?!"
"Národ islámistů mu chtěl vnutit svoje lidi! Šéf zahájil "protipalbu" a rozhodl se učinit zásadní změny!"
Feldman: "Přestaň se blbě ptát, prostě mi řekni - jseš ochotný zůstat tu přes noc … nebo dýl?!"
Otočil jsem se na Jeffa: "Je to skutečný Michael Jackson? Brácho, byl to dneska dlouhý den, přejel jsem celý Las Vegas a jsem dost unavený - nemám náladu ztrácet čas s nějakým imitátorem!"
"Věř mi! Je to skutečně náš borec! Zjišťoval si o tobě pár informaci - tvůj životopis, tvoje působení v Motownu a řekl mi, že chce, abys mu dělal ochranku!"
"Tak jo! Kdy dorazí zbytek týmu?!"
Jeff se podíval zmateně na Feldmana a pak zas na mě. " Já myslel, že to víš! Žádný další lidi nepřijedou, chce jen tebe!"
Ale ne! To ne! Ne, ne, ne!
Dostal jsem se do situace, na kterou jsem nebyl připravený. Michael Jackson byl člověk, kterého spousta lidí milovala a i nenáviděla. Byl neustále obklopen hordou bodyguardů - a teď jsem měl všechnu jejich práci převzít já sám. Neznal jsem navíc vůbec zařízení a vystavění domu! Potřeboval jsem nějaké detaily!
Začal jsem se cítit fakt divně - něco tu nehrálo! Opravdu si mysleli, že uvěřím, že Král popu, Michael Jackson, cestuje někam bez jediného člena ochranky?!! Jen s jedním asistentem a chůvou?!! Co se to tu ksakru dělo?! Kde je jeho tým? Manažeři?! Doprovod?!!

P.S. Tahle část se mi překládala opravdu pěkně. Chlapci píšou velmi realisticky a jasně :-) a ano, bodyguardi mezi sebou Mikovi opravdu říkali "náš borec" :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 23. února 2015 v 15:41 | Reagovat

"To je Michael Jackson."......"Nedělej si ze mě prdel!" :-D  :-D jako bych slyšela sebe kdyby něco:-) takže ty jeho hlášky i pocity, které měl, naprosto, pochopitelné a lehce představitelné.. Jako Bille, jestli to sám nezvládneš, žes neřekl,mohla bych i helfnout i přes noc bych zůstala.. :D Krásně se to čte. díky moc za překlad.

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 23. února 2015 v 21:35 | Reagovat

Tak tohle je skvělé, parádní. Jsem moc vděčná Domi za tenhle překlad - Zuzy má pravdu, takévé pocity ( A kurva! Vstávaly mi i chlupy na krku) by měl asi každý - ale že i u takových ostřílených maníků :D  :-P. Pevně věřím, že budou i další části. Jsem zvědavá. :-)

3 Nefra Nefra | E-mail | 23. února 2015 v 22:05 | Reagovat

Takové příběhy,střípky z jeho života mám moc ráda.Mě kdyby někdo chtěl Mika představit,tak mu prostě neuvěřím.Asi by mi chudák musel zazpívat ;-)

4 offthewall offthewall | 27. února 2015 v 22:54 | Reagovat

Jen poznámka: on seděl v SUV na letištní ploše (tarmac), které pojede jako první (lead SUV). Za ním stálo tzv.mateřské auto - to, ve kterém pojede klient.

5 offthewall offthewall | 28. února 2015 v 0:34 | Reagovat

Jen na vysvětlenou (prosím, neberte to jako kritiku!): kolona převážející VIP má vždy nejméně čtyři auta - krajní jsou tzv.nárazová a některé z prostředních je určeno jako tzv.mateřské, v něm je ona osoba. Kdyby byla auta jen tři, je nabíledni, kde bude VIP sedět. Auta jsou stejného typu, v tomto případě čtyři SUV značky Cadillac Escalade.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama