Melody will never die. Will NEVER die.

Březen 2015

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 3)

30. března 2015 v 12:35 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

3
V roce 1990 otevřel poprvé Michael Jackson brány svého Neverland Valley Ranch pro širokou veřejnost. Místo, pojmenované po magickém ostrově v klasickém díle J. M. Barriea Peter Pan - místě, kde dítě nikdy nedospěje - se rozkládalo na rozlehlém, 2700 akrů velkém pozemku zasazeném hluboko v horách Santa Ynez, vzdálených sto mil od Los Angeles.

Nový dům znamenal obrovský pokrok pro tehdy jednatřicetiletého zpěváka, který strávil své dětství v maličkém, dvoupokojovém domku (chatce) v Gary, Indianě. I přesto, že v 80. letech dosáhl ve své kariéře vrcholu, stále žil se svými rodiči v Hayvenhurstu, následně se celá rodina přestěhovala do Encina v Kalifornii. Nakonec se Jackson cítil připraven žít na vlastní pěst, koupil Sycamore Valley Ranch, přejmenoval jej na Neverland a zaplatil za něj 17 miliónů dolarů. To všechno stihl v březnu 1988. Další dva roky strávil vylepšováním toho místa. Chtěl vytvořit spektakulární grandiózní hřiště a místo, kde hry nikdy nekončí.

Návštěvníci Neverlandu vjížděli na ranč jedinečnou vlakovou soupravou, následovanou parním strojem, který je dovezl až do hlavní budovy. Samotný dům, to byla masivní stavba v Tudorovském architektonickém stylu, postavená na pětiakrovém jezeře vybaveném uměle vytvořeným vodopádem. "Skrytí vypravěči" - kamenné sochy, rozmístěné po celém pozemku měly za úkol po celý den hrát rozličnou hudbu. Bronzové sochy hrajících si dětí, sochy Petera Pana a Tinker Bella v nadživotní velikosti zdobily pozemky Neverlandu. Neverland měl svou vlastní zábavu, park, dokonce ruské kolo, autíčka, a nakonec vlastní horskou dráhu. Ale to nebylo vše - Neverland oplýval i vlastním domácím kinem s několika řadami plyšových křesel a neustále zásobovaným kioskem - a dokonce i vlastní zoo s žirafami, lvy a zebrami. Navíc s personálem o počtu šedesáti lidí, Jackson musel na provoz této megafantastické továrny na přání ročně vydat kolem 4 miliónů dolarů.

Neverland, jak Jackson sám říkal, byl pro něj útočiště, místo znovuoživeného dětství, o které přišel v době, kdy se stal dětskou hvězdou. Jackson byl naproti všem tvrzením vždy vděčný za život, který si vybudoval - a chtěl tedy svůj Neverland sdílet s dětmi všech věkových kategorií, speciálně však s těmi, kterým život přinesl více utrpení, než-li radosti. V rámci všech svých charitativních aktivit otevřel obrovský neverlandský park pro děti z nemocnic a nedalekého kostela, zdarma, především však pro ty nemocné a znevýhodněné. Na věku dětí přitom nezáleželo.

Pak ale přišel 18. listopad 2003 - a Jacksonova svatyně byla rozmetána na kusy. Toho rána, vybaven rozkazem k domovní prohlídce, vpadl tým sedmdesáti Santa Barbarských šerifů do budovy, rozhodnutý potvrdit spekulace o údajném zneužívání dětí, ze kterého byl Jackson obviněn. Následujících sedmnáct hodin procházeli policisté celé panství, místnost po místnosti, přehrabovali se v zásuvkách, kufrech a osobním majetku Michaela Jacksona - jež právě v Las Vegas natáčel devátou ze svých jedenácti charitativních písní "What More Can I Give". Byl naprosto bezmocný proti tomuto rabování. Celý proces prohlídky byl natočen na kameru a později použit u soudu - vystavil tím dříve přísně střežený Jacksonův soukromý život všem na oči. Po tomto "napadení" Jackson prohlásil, že Neverland již není více jeho domovem. Když byl soudem donucen, aby během soudního procesu v Neverlandu nadále zůstal, odmítl obývat hlavní budovu a přestěhoval se do jednoho z domků pro hosty. Když soud skončil, zapřísahal se, že se tam již nikdy nevrátí.

Když žil Jackson za hranicemi USA, Neverland zůstával opuštěný a nevyužívaný. Zpěvák již dále nemohl pokrýt veškeré výdaje, které si provoz tohoto obřího panství vyžadovaly. Horská dráha byla odpojena. Pozemky nebyly nadále obdělávány. O zvířata v zoo nebylo postaráno. Na konci roku 2005 propadlo zaměstnancům Neverlandu pojištění a v tu chvíli jim všem Jackson dlužil více než 300 000 dolarů na ušlých mzdách. V březnu 2006 vydal stát Kalifornie prohlášení, že panství Neverland bude mimo provoz, dokud nebudou personálu zaplaceny jejich mzdy. Pozemek byl oficiálně uzavřen. Zbývající členové personálu odešli domů. Na panství zůstal jediný člověk - člen ochranky, který čas od času dům a přilehlé pozemky obhlédl. Zvířata ze zoo byla rozvezena do přilehlých zoologických zahrad (v Kalifornii, Arizoně atd.). Vlaková stanice i parní stroj byl zastaven a na všechno začal usedat prach.

Jakmile Jackson přiletěl do Las Vegas na konci roku 2006, jeho manažeři mu pronajali dům v ulici číslo 2785, South Monte Cristo Way. Tak jako všechny budovy v Las Vegas i tato - patnáct tisíc metrů čtverečních velká parcela, se sedmi ložnicemi a deseti koupelnami - byla tato obří kýčovitá stavba zkrátka už přes míru. Vždyť jen ve vstupní hale (do domu se vstupovalo grandiózní pozlacenou bránou) se vyjímala obrovská fontána. Když člověk vstoupil do první přilehlé místnosti, nemohl si nevšimnout monumentálních ionských sloupů podpírajících strop. Uvnitř stála dvě skleněná foyer vedoucí do absurdně velkého obývacího pokoje vybaveného klenutým stropem se čtyřmi pozlacenými lustry. Z jednoho foyer se dalo vejít do místnosti, kde se skvělo vlastní domácí kino nalevo a ohromné mramorové schodiště vedoucí do dalšího patra napravo. V prvním patře pak byly pokoje pro děti a 2000 metrů čtverečních velké apartmá, které později sloužilo jako Jacksonova ložnice. Celý absurdní výjev byl doplněn o ohromný bazén a dva tenisové kurty venku na pozemku. Dále k domu přiléhala velká garáž, právě ta, kde si Bill vytvořil dočasné stanoviště - a kde s Javonem pořádali konverzace na téma vylepšené ochrany. Ačkoli dům odpovídal tomu, že by měl sloužit celebritám takového formátu, jako je Michael Jackson, Bill a Javon si velmi brzy uvědomili, že výběr tohoto domu byl krokem vedle.


Bill: Pan Jackson si tenhle dům nevybral. To udělal někdo za něj v době, kdy byl v zámoří. Z hlediska ochranky byl ten dům noční můrou. Byl umístěn na plácku, kam bylo vidět ze všech světových stran. Sousedi mohli v poklidu koukat přímo na zadní dvorek, kde si hrály děti. A co kdyby si někdo pustil pusu na špacír a začal žvanit, že tady bydlí Michael Jackson?! Zažil jsem paparazzi, co šplhali po stromech, jen aby mohli cvaknout fotku šéfa nebo dětí. Přední dveře domu byly vidět z ulice, do domu se dalo koukat z oken sousedů. Předpokládali jsme, že Mr. Jackson nebude používat hlavní dveře, pokud nepřijde nějaká návštěva. Byl zvyklý vždy chodit přes garáž.

Dům byl prošpikován ochranným systémem. Byly tady digitální kamery snímající celý objekt. Strávil jsem celý zatracený den, jen abych pochopil, jak ty "sračičky" fungujou. Navíc jsem zjistil, že spousta toho vybavení ani nehlesne. Z celkového počtu patnácti kamer fungovaly tři nebo čtyři. Bylo to otřesný.

Byl to děsnej barák. Byl to ten typ objektu, kde byla garáž zařizována tak, aby poskytla dostatek prostoru pro vjezd limuzíny, ale jelikož byla postavená do pravýho úhlu, žádná limuzína by se tam v životě nevešla. Prostě - kdybyste si usmysleli, že tam chcete ustájit limuzínu … museli byste ji spustit dolů střechou.


Javon: Na první pohled byl ten dům fakt hezkej, prostě pastva pro oči. Mramorované podlahy. Mramorované schodiště. Obrovské lustry. Ale instalace a to všechno okolo? Hrůza! Byly tam ty krásný vodní fontánky ve vstupní hale. Pan Jackson miloval fontány, ale byl tu jeden zádrhel, který jsme nedokázali pochopit - vždycky po dvou dnech se fontána přeplnila a všechna voda vytekla ven. Pokaždý zaplavila voda celou halu a my jsme ji pak museli vysávat zahradními hadicemi. Ty jsme pak na zahradě vypustili a výsledkem byla hnusně mokrá zahrada plná rozbahněných příkopů všude okolo domu.

Instalace uvnitř domu nebyly o moc lepší. Ložnice pana Jacksona byla za tu dobu mnohokrát zatopena. Byly jsme tam něco přes tři týdny - a bouchl nám ohřívač vody. Byla zatracená zima a my byly několik dní bez teplé vody. Museli jsme pana Jacksona a děti sbalit a odvézt je do hotelu Marriott. Zůstali tam do té doby, než byl instalován nový ohřívač. Hlavní topení taky nefungovalo - museli jsme dětem do pokojů zavést malá příruční kamínka. A navíc - pokud bylo najednou spuštěno víc spotřebičů, vybouchnul generátor a zhasla světla.

Ten barák se nás snažil fakt snad zabít. Do prvního patra se dalo vyjet výtahem. Ale použít výtah znamenalo odrovnat generátor. Pan Jackson to jednou zkusil a … uvízl tam. Děti přiběhly za mnou a křičely: "Tatínek uvízl! Uvízl ve výtahu!" Doběhli jsme tam a zjistili, že se zasekl mezi dvěma patry. Museli jsme vyjít do prvního patra a vytáhnout ho ven. Domníval se, že to byla jeho vina, že výtah zastavil.

"Zmáčkl jsem špatný knoflík? Udělal jsem něco špatně?" Ale jeho vina to nebyla. Ten zatracenej výtah se podělal už několikrát.


Bill: Všechny ty spotřebiče fungovaly blbě. Pořád jsme museli volat opraváře. Pan Jackson si na některé věci stěžoval neustále dokola. A navíc - určitě to nebyl dům, který by šetřil prachy. Byl v nabídce na trhu skoro sedm let. Nikdo si ho nechtěl pronajmout, pan Jackson to zkusil na půl roku - a vypláznul za to milion dolarů. MILION ZA PŮLROK!!! CO TOHLE BYLO ZA SRAČKU?!

Snažili jsme se dům vylepšit, jak se dalo. Jako člen elitního sboru osobních strážců jsem mohl zavolat na centrálu a požádat je tam, aby přišli nainstalovat celý systém znova. Ale kdybych to udělal, riskoval bych tím prozrazení pana Jacksona. Plus, fakt jsem nechtěl, aby na hlavní centrále věděli, jak debilní systém v tomhle baráku je. Tak jsem se rozhodl, že nejlepší bude, když to nainstalujeme svépomocí.

Hlavní věc, kterou jsme nainstalovali, bylo něco, čemu se říká "detekční systém ohlašující neoprávněné vniknutí do budovy". Jsou to takové malé sensory propojené se sítí optických vláken, které probíhají podzemím. To nám poskytlo přehled o všech částech objektu - a pokud by do budovy někdo vnikl, spustil by se alarm.


Javon: Museli jsme taky položit všechny ty dráty od přístrojů a zahrabat je do země tak, aby konec každého z nich vedl do garáže. Instalovali jsme světla s detektory pohybu a nové kamery, které měly dosah až několik yardů - vlastně až za oplocení pozemku. Rychle jsme přišli na to, že peníze pro pana Jacksona nehrají žádnou roli - co se týkalo ochrany jeho a jeho dětí, mohli jsme přijít s jakkoli vysokým účtem a on nám na to prachy dal. Zbraně, kamery, detektory, cokoli. Stačilo přijít a říct: "Potřebujeme peníze na tohle a támhleto, bude to ale stát dost peněz!" Pan Jackson jen pokrčil rameny a šeptl: "Staniž se!"


Bill: Koupili jsme CPM-700 elektronickou dohledávací čtečku. Stála přes tisíc babek. Umožnila nám zapojit elektronické nahrávací zařízení. Měli jsme tam všechno pohromadě. Informace o hotelech, konferencích, restauracích. V tomhle byl neoblomný. Během soudního procesu v roce 2005 někdo tajně překopíroval jeho rozhovor s právníkem a snažil se to prodat do médií. Takže z toho měl strach, byl jím doslova svázán. Kdykoli jsme šli ven, ještě než jsme vůbec vystoupili, ujišťoval se: "Zajistili jsme všechno?"

Nikdy jsme na žádný "obtížný hmyz" nenarazili. Zčásti také proto, že skoro nikdo neměl ponětí, že někam odcházíme. Párkrát jsme něco zaznamenali, dostali jsme se s naší čtečkou na nějakou cizí frekvenci, ale nikdy jsme nevypátrali její zdroj. Navíc pan Jackson vždycky trval na tom, že nikdy v hotelu nebude bydlet ve stejném pokoji.


Javon: Byl rozzuřený, když jednou zjistil, že jeho řidič má v autě zapnutou kameru. Většina limuzín byla vybavena bezpečnostními kamerami, dokonce i taxikáři nahrávali během jízdy své zákazníky. Je to normální postup. Půjčovna aut nám přistavila limuzínu a my jsme řekli řidiči, aby odpojil veškeré kamery. Ale jednou jsme byli v autě a všimli jsme si malého červeného světýlka na palubní desce.

"Co je to?!" zeptali jsme se.

"Oh, to je kamera …"

"Jaká kamera?! Řekli jsme vám žádné kamery! Co všechno jste nahrál?!"

"No, já …"

"Ne ne! Potřebujeme tu nahrávku! Dejte nám ji!"

A tak nám ji dal. A co udělal šéf, když to zjistil? Zuřil. Když se před ním vyslovilo slovo "kamera", zvedl telefon a zavolal své manažerce. "Potřebuju svoje auta! Přivez mi je tam odsud!"

Asi o týden později se auta objevila - byla dovezena z Neverlandu. Vlastnil tři identická černá SUV a GMC Yukons - auta, která používal k přepravě během soudního procesu. Byla vybavena trojitým sklem v oknech. Instalovali jsme clonu mezi předním a zadním prostorem v autě, aby měl pan Jackson soukromí.

Když ta auta dorazila, bylo mezi nimi i Bentley a Rolls Royce. Oboje černé. Interiér jednoho z nich byl celý ze čtrnácti karátového zlata. To byl dárek pro pana Jacksona od nějakého prince nebo co. Byl tam i minibar. Dokonce i kyblíček na led byl zlatý! Tahle auta, Bentley a Rolls Royce, byla zaparkována v garáži.


Bill: Nenáviděl ta auta! Tady jsme si poprvé uvědomili, že někdy dochází mezi ním a jeho lidmi k nepříjemným střetům - to bylo tehdy, když neporozuměli nebo nevykonali to, co od nich žádal. Jednoho večera jsme se připravovali na výjezd a Feldman řekl: "Pojedeme dneska v Rolls Royce! Jen počkejte! Bude mít radost!"

Tak jsme s Rolls Roycem vyjeli na příjezdovou cestu a celé jsme ho vycídili. Pan Jackson vyšel ven a chvíli na to auto zíral. Pak zvučně nebroušeným hlasem hlesl: "Co je to?!"

Feldman řekl: "Nechali jsme ho dovézt z Neverlandu, pane."

Ještě nakvašenějším hlasem prskl na Feldmana: "VÍM ODKUD JE! Co dělá tady?!"

"Myslel jsem, že budete chtít jezdit s nimi …"

"Ne! Nemám ta auta rád! Neustále se v nich něco kazí! Jednou jsem v Rolls Royce jel s Liz a najednou se porouchalo a my v něm zůstali zaklesnutí dvě hodiny!"

Prostě ta auta nesnášel. Radši by jel náklaďákem, než jimi.

Pokračování příště ... :-)

Pět hlavních zásad života na vysoké škole, aneb Pokud nejsi fanatik, na vejšku ani nelez!

29. března 2015 v 19:53 | MJJcreatePRODUCTION |  Deník moderního vysokoškoláka
Člověka na vejšce nečeká jen samý med a procházky růžovou zahradou! :-)




Je to poměrně nedávno, co jsem začala studovat na vysoké škole, ale na druhou stranu jsem si se založením podobného blogu dala poměrně načas. Přece jen "vejšku" studuju už rok a půl - a za tu dobu jsem stačila celkem slušně zahořknout. Není to tak dávno, co mi dávní absolventi vysoký školy pěli ódy na "luxusní vysokoškolskej život plnej pařeb a kolejního kalení" na jedné straně a "nehorázně obrovský množství studijního materiálu, kterej se ani nedá pojmout" na straně druhé. Nemusím ani říkat, že jsem z nástupu na vejšku byla dost vyklepaná.

První přednáška každýho prváka se neobejde bez strategické předpřípravy. Tak spočívá v nákupu horentního množství sešitů, poznámkových bloků, per, tužek, gum a plastikových fólií. Někteří sígři dokoupí i pořadače, obaly na sešity a penály, ale ti už patří do kategorie magorů. Také jsem takové zažila. Já sama bych s odstupem mohla sebe samu zařadit do kategorie "Vždy připraven" - tudíž jsem na první přednášku dorazila asi s pěti sešity, několika propiskami a dychtivým výrazem. Stačilo pár minut poslouchání profesorových výkladů a uvědomila jsem si hned dvě věci - zaprvé sešity můžu okamžitě zahodit do nejbližšího kontejneru, neboť je v životě nebudu potřebovat a zadruhé už nikdy na žádnou přednášku nepřijdu s dychtivým výrazem. Z celé první přednášky jsem si odnesla maximálně tu hromadu nově zakoupených propisek. Aby taky ne - byly moje.

Teď studuju vysokou už rok a půl a musím uznat, že ten první dojem, který jsem si na přednášce Základů buněčné biologie udělala, byl naprosto správný. Od té doby jsem nikdy na žádnou přednášku nepřišla s dychtivým výrazem, natož tedy abych s něčím takovým odcházela, a na krásné nové sešity už přes rok nostalgicky koukám, jen když jdu v srpnu nakoupit do Kauflandu.

Proto jsem se rozhodla napsat tenhle článek - abych varovala. Zde je pět zcela zásadních poznatků, bez kterých se žádný vysokoškolák neobejde - tedy, pokud je alespoň trochu normální.

  1. ŽIVOT NA VYSOKÉ ŠKOLE JE DĚSNÁ NUDA! Ještě než na vejšku doopravdy nastoupíte (dobrá, v případě mé školy to znamená než absolvujete terénní praxi - což je mimochodem též zcela otřesný zážitek!), budete celý zbytek prázdnin spokojeně chodit po bytě a namlouvat si, jak skvělou školu jste si vybral/a a jak vás bude bavit. Omyl! Jakmile prvně zasednete do pekelně nízké a otřesně nepohodlné židle v přednáškovém sále, takovýto pocit vás okamžitě opustí! Zčásti jistě proto, že během deseti minut usnete. BTW - o otřesnosti absolvování praktik zatím nemluvě!
  2. NIKDY SI DO ŠKOLY NETAHEJTE NOTEBOOK! JE ZCELA ZBYTEČNĚ TĚŽKÝ A STEJNĚ SI DO NĚHO ZAPÍŠETE MAXIMÁLNĚ DVĚ TŘI VĚTY! No, k tomuhle se snad netřeba vyjadřovat! Zkoušela jsem to několikrát, vždycky jsem si úhledně otevřela Open Officy a čekala hodiny na něco, co bych si mohla zapsat. Nikdy nic nebylo tak důležité, aby to za a) nebylo v prezentaci a za b) abyste to nemohli zapomenout a za c) abyste to nemohli omylem smazat nebo nenávratně ztratit v počítači!
  3. NIKDY NEDOJÍŽDĚJTE! Nebuďte takový debil jako já (ostatním dojíždějícím se omlouvám), abyste si nedomluvili kolej nebo aspoň ubytování v místě školy - klidně u věčně zhulenýho kamaráda! Je to daleko lepší, než každé ráno vstávat v půl čtvrtý, abyste se včas dostal na (pekelně nudnou) přednášku! Ačkoli - po měsíci si uvědomíte, že vstávat je zcela zbytečné a že na přednášky se chodit nemusí. Někdy se nemusí chodit ani na cvičení … ani na semináře … rada č. 1: školu můžete udělat, i když se ve škole vůbec neobjevíte!
  4. DŘÍVE NEBO POZDĚJI SI UVĚDOMÍTE, ŽE KAŽDÝ PŘEDMĚT, KTERÝ JSTE SI ZAPSALI, JE VLASTNĚ SHIT! Jak říká moje "nejlepší vysokoškolská kamarádka" Anežka - Zas sem si zapsala nějakej shit! Vždy se jí pak ptám, co že si to teda vlastně zapsala? A je vlastně úplně jedno, co odpoví - buď fyziologii rostlin nebo biogeochemický cykly - jak sama říká: Shit jako shit! Každý předmět je ve své podstatě nejen shit, ale ještě navíc nudnej shit! Ale, každý máme JEDEN předmět, o kterém se dá v podstatě říct, že se dal snést - u mě to byla Lékařská parazitologie … u Anežky včelařství.
POKUD NEJSI FANATIK, ANI NA VEJŠKU NELEZ! Ano, skutečně je to tak! Pokud nejste ten typ člověka, co se vzruší, když se mluví o dělení buněk (nebo inflaci, rodinném právu, teologii, chemii pro vzdělávání … a dalších úchylnostech) na vysokou ani nechoďte! Záhy totiž zjistíte, že pokud jste (vy, znudění floutkové, co chodí so školy jen proto, že musí) vedeni fanatickým profesorem (který se právě vzruší, když uvidí rostoucí tendenci inflace, nebo dělení buněk pod mikrákem), máte problém - velmi rychle totiž zahořknete, anebo se brzy naprosto zblázníte!

Povídka 2015 - kapitola sedmačtyřicátá

27. března 2015 v 20:45 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Zvíře Joseph versus nezkrotná (Angelika) Zer - Jin ...



V jídelně se všichni řádně rozesadili kolem stolu. Joseph v čele, Katherine po jeho pravici a jejich děti tak, jak je to právě napadlo. Podávala se lehká večeře, u té se naštěstí příliš nemluvilo. Pak se ale podávala káva, Michael odmítl a Zer - Jin proto přistoupila ke skříňce, ve které měla uschované bylinky a vyndala z ní jeden z měšců. Katherine její počínání sledovala s velkým zájmem.
"Co v tom máš, drahá?" optala se tiše.
"Byliny. Konkrétně toto je Dao Chi Wan - Zdolání Ohnivé soutěsky, je dobrý k navození spánku. Vařím z toho Michaelovi čaj, lépe se mu po něm spí."
Katherine se na dívku hřejivě usmála. Zer - Jin vyndala ze sáčku několik snítek rostliny a spařila je horkou vodou. Přidala cukr a chuť zvýraznila několika kapkami citronové šťávy.
"Sledovala jsem vás s Michaelem při večeři. Neustále jste si něco šeptali a drželi se za ruce. Miluješ ho?" optala se Katherine bez skrupulí. Zer - Jin se na ni obrátila s úsměvem.
"Víc, než svůj život!" zašeptala. Katherine se na ni zářivě usmála. Zer - Jin vyšla z kuchyně s kalíškem v ruce. Z kalíšku se kouřilo. Přešla k Michaelovi a podala mu jej. Převzal ho od ní a lehce upil. Usmál se na svou ženu - ano, chutná mi to!
"Ty se nejmenuješ Sistine, že ne?!" zeptala se náhle Janet. Zer - Jin povytáhla jedno obočí a Michael opět jemně přikývl - můžeš, i tohle ví!
Zer - Jin vstala a jemně se na Janet usmála.
"Ale ano, jistěže se tak jmenuji! Jen se mi říká jinak."
"A jak?" zeptali se Jermaine a Marlon unisono.
"Zer - Jin … říká se mi tak už celých dlouhých deset let!" Oba bratři zahvízdali - byli právě ve svém životě fyzicky nejblíže tradicím čínské kultury, o kterých dodnes pouze četli v knihách.
"Mít občanské jméno a nechat si říkat takhle zkomoleně! Směšně!" odfrkl si Joseph v čele stolu. Zer - Jin se ohlédla a spočinula na něm pohledem. V jejím obličeji se nepohnul jediný sval - domnívala se, že oplývá schopností dovést člověka k depresi a jde z něj hrůza - avšak jeho dosavadní snahy o urážení byly tak ubohé, že měla co dělat, aby se nerozesmála. Janet neustále hleděla na Zer - Jininu halenu.
"Promiň. Neustále zírám na tu halenku! Moc se mi líbí!" sklopila Janet stydlivě zrak - takto to uměl jedině Michael.
"Ale to je snadná pomoc! Mám jich nahoře několik. Klidně ti nějakou dám!"
Janet se rozzářily oči. Pohlédla na Katherine.
"Můžu, mami?"
"No, pokud to Sisi nebude příliš obtěžovat …"
"Ale naprosto ne!" prohodila Zer - Jin, vstala a vydala se do ložnice. Po cestě zavadila pohledem o Michaela. Jeho oči se usmívaly a dmuly pýchou. V půli cesty ji zastavil panovačný hlas.
"Když jste z Číny, umíte nějaká ta jejich bojová umění?! Myslím, že jste na to moc malá, abyste něco takového zvládla!" volal za ní Joseph. Zer - Jin jemně stočila pohled k Michaelovi, který se tvářil kromobyčejně nazlobeně. Jemně zvedla do vzduchu dva prsty - takto se chová druhý typ lidí.
Velmi pomalu a beze spěchu došla do ložnice, z kufru vytáhla jednu ze svých hakami halen a stejně rozvážně se vrátila zpět do jídelny. Všichni okamžitě stočili pohled na ni. Janet přímo hořela nedočkavostí.
"Tak tady to je!" prohodila Zer - Jin hlubokým hlasem a podávala oděv Janet. Ta vyskočila ze židle na nohy a okamžitě do rukou halenu uchvátila. Oči jí zářily štěstím.
"Děkuju mockrát! Ta je bezvadná!"
"Ne že se teď budeš vydávat za Číňanku, Janet!" popichoval sestru Jackie. Janet jen mávla rukou a zasmála se.
"Povězte nám, Sisi, jaké je to vyrůstat v zemi, kde se pěstuje tak tradiční kultura?" otázala se se zájmem Rebbie. Zer - Jin k ní stočila pohled. Musela se nakrátko zamyslet - chtěla si dát na odpovědi záležet.
"Je to … osvobozující! Ve skutečnosti se zabýváte jen omezeným počtem činností a na nic jiného vám nezbývá čas. A tím pádem se daným věcem věnujete s veškerou vervou, a pokud máte štěstí, tak v některé z činností vynikáte."
Rebbie zamyšleně přikývla. V tu chvíli se do rozhovoru zapojil Jermaine.
"A v čem vynikáte vy, smím-li vědět?"
Zer - Jin se otočila směrem k němu. Nezdála se vyvedená z míry ani nervózní z přemíry otázek - byla zvyklá odpovídat na tyto otázky. Lidé byli od nepaměti velmi zvědaví, když se zmínila odkud je a co dělá. I Michael byl kdysi na výsost překvapený.
"Jsem odbornice na bojové umění Wuhan. Krom toho se celkem dobře vyznám v bylinách a spolehlivě znám neskrytější zákoutí lidského těla."
"Nejen že se celkem vyzná! Je geniální!" podotkl Michael s úsměvem. Zer - Jin se jemně zapýřila.
"Odbornice na bojové umění?" otázal se Jermaine s respektem v hlase a mírně bojácně. "V čem spočívá?"
"Umím zacházet s noži, s mečem i bojovat zblízka."
Jermaine hvízdl. V tom okamžiku se do rozhovoru zapojil Joseph.
"To bych teda rád viděl! Holka a meč, to jde dohromady jako židle a sáně!"
"Josephe …" ozvala se Katherine tiše.
"Nech mě být! Jen ať nám to ukáže! Osobně si stejně myslím, že na tom nic není! Taky se vyznám ve zbraních! Tak šup, ukažte nám ten svůj meč! Teda - jestli vůbec nějaký existuje!"
Zer - Jin na něj chvíli hleděla a v koutcích úst jí pohrával pohrdlivý úsměv. Poté se otočila a namířila své kroky ke komodě ve vstupní hale. K té, nad jejíž klenbou měla zavěšený Sokolí let. Po cestě kradmo pohlédla na Michaela a ukázala mu tři prsty - třetí typ.
Natáhla se a z hřebíčků sňala svůj meč v pochvě. Došla s ním do jídelny a položila jej na jídelní stůl, schválně na té straně nejdál od Josepha.
"Tak zde je!" pronesla temně a odstrčila jej od sebe. Meč se lehce sklouznul po desce stolu a přistál na milimetr přesně u Josephovy levé ruky, kterou měl ležérně položenou na stole. Všichni okolo stolu překvapením vydechli. Nebyli právě mistři v oboru, ale byli natolik inteligentní, aby si spočítali, že stačilo do meče strčit o trochu víc a už by narazil do jeho ruky. Kdyby byl navíc vyjmutý z pochvy, mohl by Josepha dokonce ošklivě zranit. Ale pro Zer - Jin neexistovalo žádné "kdyby" ani "stačil by kousek". Ona dělala vše s naprostou přesností.
Joseph se na meč chvíli zamračeně díval, pak jej uchopil do rukou. Zer - Jin v tu chvíli připadaly jeho ruce jako nečisté pracky, co se barbarsky sápou po tom skvostném uměleckém díle. Zhluboka se nadechla a přešla k Michaelovi. Potřebovala jej nyní pevně chytit za ruku a dodat si tím psychické síly. Když totiž někdo šmatlal po jejím drahocenném meči, byla vždy jen maličký kousek od brutálního výjevu. Michael pevně stiskl její ruku, kterou mu podala. Dodával jí síly. Druhou ruku položila na jeho rameno. Vzhlédl k ní a jemně se usmál - vydrž, za chvíli ho to přestane bavit.
Ale jí nezajímalo nějaké "za chvíli". On právě ignorantsky vysunul meč z pochvy a celý ho omatlával svýma mastnýma rukama! Zer - Jin se dělaly před očima mžitky. Viděla nyní samu sebe před necelým rokem, jak v tichosti a posvátném klidu své školy vlastnoručně vykládala jílec meče drahými kameny. A teď tu nádheru někdo znesvěcuje svými hrubými pařáty!
Joseph naštěstí právě meč položil zpět na stůl a pronesl:
"Není zlý! Ale já vlastním taky jeden! Dal jsem ho Michaelovi, aby jím vyzdobil svou kuchyň!" odvalil se do kuchyně a během chvíle byl zpět a v ruce třímal cosi, co na první pohled vypadalo na levnou napodobeninu. Ano, všimla si něčeho takového v jejich kuchyni, ale nevěnovala takové atrapě pozornost. Joseph však byl na ni očividně hrdý, vysunul meč z pochvy a začal jej chválit. Všichni okolo stolu byli nesmírně zamlklí, jen pozorovali, co se tu odehrává.
Zer - Jin popošla ke komodě, v jedné zásuvky vyndala malý hadřík a lahvičku s jakousi tekutinou. Namočila v ní hadřík a přistoupila k Sokolímu letu. Omyla jím čepel i jílec, za chvíli se opět leskl jako nový. Joseph právě dokončil pění chvály na svou hliníkovo - mosaznou napodobeninu.
"Dokázala byste něco s tím vaším párátkem proti mému skvostu?!" optal se nadřazeně. Zer- Jin v duchu nevěřícně vybuchla smíchy. Neměla už dál náladu na toto ubohé špičkování, proto samolibě odvětila.
"Ale jistě! Nezlobte se na mne za mou troufalost, ale můj meč by tu vaši napodobeninu přesekl vejpůl!"
Jeseph se začal zlomyslně smát. Zaklonil se na židli, otevřel dokořán ústa a přímo řičel smíchy. Všichni okolo stolu se ošívali. Zer - Jin se otočila na Michaela. Ten se tvářil znechuceně, opovržlivě a provinile - já ti říkal, že je takový!
Zer - Jin už toho měla právě dost. Bylo načase tuto ubohou maškarádu ukončit. Ve zlomku sekundy tasila z pochvy svůj Sokolí let, který čepelí namířila proti hliníkové atrapě. Čepel Zer - Jinina meče projela čepelí napodobeniny jako máslem. Než se Joseph stačil vzpamatovat, seděl na židli a v obou rukách držel části věci, kterou ještě před chvílí vychvaloval do nebe.
Katherine se tvářila prazvláštně - něco mezi škodolibou radostí a vystrašením. Michaelovi sourozenci zajásali a zatleskali. Michael skryl obličej za Jermainova záda a vybuchl tiše v smích. Jen Joseph se tvářil vykolejeně a velmi rozzlobeně. Zer - Jin zachovávala stoický klid.
"Co jste to udělala, kruci?!"
"Jen jsem měla pravdu!"
Joseph prudce vstal a vztekle odhodil obě půlky atrapy na stůl. Popošel směrem ke dveřím, změřil si Zer - Jin nakvašeným pohledem a panovačně nakázal:
"Jdeme domů! Už toho tady mám akorát dost!"
Všichni se začali poslušně zvedat. Michaelovi sourozenci poplácali Zer - Jin po zádech, ta se však nezasmála. Stála rovná jako svíce a hutný pocit vzteku plnil její útroby. Po chvilce se vzpamatovala a popošla směrem ke Katherine.
"Moc se omlouvám. Já jen …"
"Neomlouvej se, holčičko! Je to pruďas a despota, co naděláme! Není to s ním jednoduché, ale každý den věřím, že není tak špatný …" Zer - Jin poslouchala Katherine jen napůl ucha. Právě pozorovala Josepha, který spočinul pohledem na Michaelovi.
Michael se celou dobu za Jermainovými zády potutelně usmíval, ale to, zdá se, neměl dělat. Joseph to zaregistroval a to jen přililo oleje do ohně jeho nabroušené nálady. Prudce se rozběhl k Michaelovi s napřaženou pravicí.
"A čemu se směješ ty, co?!! Já ti takovou vrazím!!!" Jenže k tomu se nedostal. Zer - Jin si vše v mozku přehrála ve zrychleném záběru a stačila jednat okamžitě. Než Joseph doběhl k Michaelovi, vytáhla Sokolí let z pochvy, rozmáchla se jím a přiložila čepel k Josephovu krku. Všichni poděšeně vykřikli a odběhli od místa dění. Michael prudce vstal a popošel k Zer - Jin. Uchopil ji za ramena a do ucha jí varovně zašeptal.
"Ne lásko! On za to nestojí!"
Joseph nevěděl, co dělat. Nasupeně zíral na Zer - Jin, svá prasečí očka kulil na meč a ruce měl polozvednuté do prostoru. Přerývaně oddychoval.
"Myslím, že jste docela nepochopil, o co tu jde!" zamumlala Zer - Jin výhružně. Michael uchopil svou ženu pevněji za ramena. Zer - Jin se domnívala, že si prostě od Josepha odtáhne pryč, ale neudělal to. Chvilku přemítala, zda by ji nemohl držet okolo ramen prostě proto, aby jí dodal síly.
"Mě nejde o vás … otče! Naprosto mi na vás nezáleží a vaše ubohé snahy zahnat mě do kouta mě nechávají klidnou! Nikdy jsem nebyla samolibá, ale dnes jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že na mně zkrátka nemáte! A na Michaela také ne! Nesaháte mu ani po kotníky, díkybohu, že není po vás!"
Joseph pohoršeně zachrochtal. Už už by se byl po Zer - Jin nasupeně vrhl, ale zkrátka nemohl. Zer - Jin držela meč velmi zkušeně v rukou a jeho ostrá čepel mu přitlačovala krční tepnu. Navíc se ta opovážlivá děvka tvářila nanejvýš chladně a přísně a on nemohl jinak, než si přiznat, že je právě v tuto chvíli asi nejblíže smrti, jak kdy za svého života byl. K čertu s tím!!
"A myslím, že aby se tyto trapné situace víckrát neopakovaly, je důležité, abyste si uvědomil jednu zásadní věc - mě záleží jedině na Michaelovi! NA MÉM MUŽI! Ano, slyšíte dobře!! Na mém muži! Pouze jeho názory, pocity a prosby jsou pro mne rozhodující a já nenechám nikoho, NIKOHO, aby mu ubližoval!"
Joseph neodpověděl. Zer - Jin si jej chvíli měřila opovržlivým pohledem, poté se stáhla. Odtáhla meč od Josephova krku a velmi zkušeně jej zasunula zpět do pochvy. Poté se otočila, vztekle odhodila meč na stůl a odběhla do kuchyně. Byla silně vyvedená z rovnováhy a potřebovala být na okamžik sama.
Předpokládala, že se teď Michael začne o překot omlouvat za její chování, ale nestalo se tak. Chvíli bylo v hale dusné ticho, poté se ozval Michaelův hlas - velmi přísný.
"To samé platí i u mne. Zklamal jsi mne dnes svým výstupem, Josephe! A vy všichni také - tváříte se, jakoby se nic nedělo! Ano, Zer - Jin je už tři týdny mojí ženou! Kdybyste se o mě více zajímali, možná byste to věděli! Tebe do toho nepočítám, mami! To, co se dnes zde stalo, bylo nevyhnutelné a já stojím za Zer - Jin. Stála při mne v době, kdy vy jste trčeli bůhví kde. Zachránila mi de facto několikrát život! Nyní chci, abyste odešli. V tichosti a bez humbuku. Zavoláme si!"
Zer - Jin stála opřená o kuchyňskou linku a srdce jí divoce bušilo. Chvíli bylo slyšet šoupání nohou, jak se všichni sborově rozešli ke dveřím, poté bylo slyšet zabouchnutí. Michael po chvíli přišel do kuchyně. Zer - Jin k němu stála otočená zády. Michael se opřel o obrubeň a čekal. Tvářil se přísně a láskyplně zároveň, ale to Zer - Jin nemohla vidět.
"Omlouvám se …" hlesla po chvíli. Její hlas zněl unaveně a zdrceně. Přistoupil k ní blíž.
"Za co se omlouváš?"
"Za ten výstup před chvílí!"
Mlčel.
"Já … chtěla jsem se držet zpátky, ale koledoval si. Běžel k tobě a jistě by ti jednu vrazil."
"Jsem zvyklý, Zer - JIn …"
"Ale já ne!! Rozumíš?! Já ne! Nedovolím to! Nebudu tomu jen tak přihlížet!! Když jsem byla na škole, sbili mě mnohokrát a vždycky tomu okolí jenom přihlíželo!! Já nebudu taková! Nebudou ti ubližovat!! NEBUDOU!!" křičela hystericky a z očí se jí řinuly slzy. Vztekle mlátila pěstmi do linky.
Přistoupil k ní a objal ji zezadu. Chvěla se.
"Ale no tak! Je to v pořádku! Zasloužil si to! Jsem na tebe nesmírně hrdý, Zer - Jin!"
Nevěřícně k němu stočila hlavu.
"Cože?!"
"No ano! Doslova se zalykám pýchou, jak skvělou holku mi Bůh seslal!"
Začala se náhle z plných plic smát. Otočila se k němu celá a vyčerpaně ho objala. Jakoby se do jeho náruče zhroutila - několikatýdenní stres z ní vysál veškerou energii. Mírně poklesnul v kolenou, aby ji mohl lépe zachytit, rukou jí starostlivě položil na čelo. V duchu nadával Josephovi, který vždy vše pokazí už jen svou přítomností.
"Jsi v pořádku?!" ptal se starostlivě. Ještě chvíli na něm visela, poté se namáhavě narovnala.
"Jistě!"
"Určitě?! Pojď, půjdeš si lehnout! Nevypadáš dobře!" Otočila se zpět ke kuchyňské lince, uchopila do ruky sklenku a natočila do ní vody. Zhluboka se napila, pak rezolutně zavrtěla hlavou.
"V žádném případě! Něco jsi mi slíbil, než přišli!" Zmateně přemítal. Poté se v jeho očích zračilo poznání a mírně se pousmál.
"Ach ano! Noční koupel v bazénu! Myslel jsem, že jsi na to zapomněla!"
"Jak bych mohla?!" protáhla naoko ublíženě. Zvedla ruce a prudce do něj strčila. Nečekal to a šokovaně se sesunul na nejbližší židli.
"Máš babu! Chyť si mně!" vyhrkla a ladně vyběhla z kuchyně. Zachechtal se a vydal se za ní.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 2)

25. března 2015 v 11:56 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
2
V období dospívání byl Michaelovým největším idolem James Brown - kmotr soulu a také jeden z nejpracovitějších lidí v šoubyznysu. Jako mladý umělec Michael sledoval Jamese Browna v televizi a také v zákulisí divadla Harlem´s Apollo, studoval jeho pohyby a vstřebával každý Mistrův pohyb. Ačkoli mohl přejímat dovednosti i od umělců pracujících pod záštitou Motownu - například od Diany Ross, Marvina Gaye nebo Smokeyho Robinsona, Michael celý život trval na tom, že James Brown pro něj vždy byl tou největší inspirací.
Den před Vánocemi se Jackson a jeho rodina připravovali na vánoční oslavy - a Michaelův idol z dětství byl v tu dobu přijat v Atlantské nemocnici v Georgii, stěžujíce si na vyčerpanost a vysilující kašel. Jen o hodinu později, brzy ráno na Štědrý den, třiasedmdesátiletý James Brown zemřel na srdeční selhání jako následek prodělané pneumonie. 30. prosince zanechal Jackson své děti v péči chůvy a odletěl do Augusty, aby navštívil Brownův pohřeb, jež spojoval některé prvky jeho dřívějších světelných show a aby se poklonil památce zesnulého zpěváka. To bylo poprvé, co se Jackson objevil na veřejnosti od té doby, co před rokem a půl opustil zemi.
Během čekání na Jacksonův návrat se Bill Whitfield a Jeff Adams rozhodli posílit řady jejich týmu o dalšího člena. Adams, který měl na starosti i jiné klienty, nemohl být k dispozici neustále, proto kontaktoval svého bratrance Javona Bearda. Šestadvacetiletý muž a otec tří dětí, vyrostl Javon Beard v srdci jižního cípu Los Angeles jako syn poštovního doručovatele a úřednice FedExu. Jako jedno z šesti dětí, Javon měl ještě starší sestru, bratry dvojčata, mladší sestry dvojčata a také své vlastní dvojče - bratra Jovona. Ten se však narodil s mozkovou obrnou a zemřel, když mu bylo sedm let.
Beardovi žili s prarodiči blízko rohů ulic Šestačtyřicáté a Západní - oblasti notoricky známé pro svou drogovou aktivitu a násilí, které zajišťovaly pouliční gangy kvůli vzrůstající poptávce po cracku a kokainu. Javon brzy tyto ulice opustil a chtěl se stát slavným basketbalistou. Nastoupil dokonce do basketbalového týmu na Inglewoodské střední škole, jednoho z nejsoutěživějších týmů města. Měl sen, že členství ve sportovním mužstvu by mu mohlo zajistit stipendium na vysokou školu. Ale jednu noc, právě když tankoval benzín do auta pár bloků od domova, byl Javon postřelen do ruky během náhodného pokusu o odcizení auta zdrogovanými mladými výrostky. Sen o sportovní kariéře a o studiu na vysoké škole se rozplynul, Javon absolvoval Inglewoodskou střední školu a pak nastoupil do práce jako ochranka Hyperionova zdravotnického podniku, kde byl později povýšen na šéfa ochranky.
Po letech vypořádávání se s drsnými ulicemi Los Angeles se Javon rozhodl opustit jižní cíp LA a vyhledat nějaké bezpečnější a stabilnější místo a i práci. V roce 2004 navštívil příbuzné v Las Vegas a byl dotázán, zda by nepřijal post ochranky resortu Summer Bay, práci dostal a přestěhoval se hned další týden. Vypracoval se z pouhého "sekuriťáka" na výkonného ochránce majetku a lidí, dohlížel na tým dvou stovek lidí a údržbového personálu.
Na rozdíl od Billa Whitfielda, Javon Beard nikdy nepracoval jako osobní strážce vysoce profilovaných lidí, ale měl jednu vlastnost, která se nesmírně cenila - byl příbuzný Jeffa Adamse a dalo se mu věřit. A tak tedy na Nový rok, několik hodin předtím, než se Jacksonova rodina rozhodla vyrazit ven, Jeff zavolal svému bratranci Javonovi, aby mu dal nabídku, která se naskytne jedinkrát v životě.
Javon: Jako vyzváněcí tón jsem na mobilu měl "Smooth criminal" - a zrovna ten jsem zaslechl, když mi volal Jeff. Bylo něco kolem půl druhé odpoledne. První, na co jsem pomyslel, bylo, že mi volá, abychom se domluvili na dnešním večeru, protože všichni členové rodiny se dnes připravovali na novoroční párty, kterou jsem zařizoval já. U Bellagia jsem si zamluvil oblek, plánoval jsem to celý dlouhý měsíc. Ale jakmile jsem zvednul telefon, dalo by se říct, že Jeffův hlas byl hodně divný. Mluvil se mnou velmi stroze.
" Co teď zrovna děláš?" zeptal se.
"Připravuju se na večer." Skutečně, měl jsem dost naspěch. Město zavíralo Strip (hlavní ulici v Las Vegas) autům, aby bylo zabráněno provozu a zácpám - a aby lidé mohli na Nový rok nerušeně vejít do ulic a pozorovat ohňostroj. Řekl jsem Jeffovi: "Zkouším se dostat dolů na Strip, poněvadž ho zavíraj v pět a teď jsou skoro dvě!"
"Takže jseš doma!"
"Jo, jsem doma."
"Jsem na cestě k tobě!"
"Počkej, cože?!"
"Musím si s tebou o něčem promluvit a nemůže to být po telefonu! Budu tam tak za patnáct minut. Nikam nechoď!"
Potom zavěsil, úplně náhle. Ani mi neřekl čau. Když dorazil, stál jsem zrovna před domem a netrpělivě vyhlížel jeho auto. Měl jsem tu kámoše, co mi pomáhal balit věci. Jeff se ohlídnul na toho kluka a řekl mi, že se mnou musí mluvit soukromě. Tak jsme šli dovnitř, posadili jsme se a on řekl: "No dobře, takže, je mi jasný, že určitě nebudeš chtít udělat to, co ti teď nabídnu. Vím, že máš svoje plány, ale já bych tě tady chtěl úplně vážně požádat o jednu laskavost - jsi člověk, kterému důvěřuji. Můžeš dnes večer pracovat?!"
Řekl jsem: "Krucifix, jasně, že ne!"
Zaprvé - byl Nový rok. A zadruhé - měl jsem, ksakru, přece zamluvený ten oblek od Bellagia! Jen na blbých sedm stovek jsem musel makat minimálně dva dny a dvě noci - a ani tehdy moje kreditka nebyla bůhví jak přeplněná! Pronajmutí toho obleku stálo čtrnáct stovek a to byl ještě ve slevě! Musel bych makat měsíc v kuse, abych se vůbec přiblížil k tý částce!
A navíc - nepotřeboval jsem práci. Zrovna nedávno mě v Summer Bay povýšili a já jsem měl brát 65 000 dolarů ročně. Pracoval jsem svědomitě a tvrdě - a teď jsem měl v plánu jeden den prostě vypustit a oslavovat. Řekl jsem Jeffovi: "Brácho, budu upřímný. Mám flek, který mi vydělává na chleba celkem slušně. A teď hodlám dokončit přípravy na tu novoroční párty až do posledního detailu!"
Zíral na mne. Po chvíli jsem vzdychl a zabručel: "Kdo je klient?"
Řekl: "To ti nemůžu říct. Jediné, co můžu prozradit, že je to "vysoce profilovaný hodnostář"!"
Zasmál jsem se. "Jeffe, víš, jsi můj bratranec, ale tohle jsem ještě nikdy od nikoho neslyšel! Ani mě nenapadne rušit plány, pokud mi neřekneš detaily!"
Chvíli nad tím přemýšlel a pak potichu řekl: "Dobrá, zrovna teď poruším slib, který jsem složil, ale jsi člen rodiny, tak ti to teda řeknu!" Pak se ke mně naklonil a zašeptal: "Je to Michael Jackson!"
"No tak to je kurva fór!"
"Mluvím vážně. Je to Michael Jackson."
Hleděl jsem mu do obličeje a přemýšlel jsem, zda si ze mě dělá legraci. Vysvětlil mi celou situaci: "Kdybys chtěl, mohla by z toho být práce na plný úvazek. Prostě pojď dneska se mnou zjistit, co a jak a potom se uvidí!"
Řekl jsem: "Kecáš, Jeffe! Já vím moc dobře, jak funguje job osobního strážce! Znám tě a vidím tě u toho! Je to zavazující a vyčerpávající! A já měl tak klidnou a stabilní práci!"
Řekl mi, že moje rozhodnutí bude nezměnitelné, ale že jednu věc mi zaručit nedokáže - že mě bude mít Mr. Jackson rád. "Ten chlápek je občas vybíravý! Dovede si dát záležet na výběru toho, kdo jej bude reprezentovat!" Nakonec řekl: "Ale. Koukni, já vím, že si tě pan Jackson nakonec oblíbí a ty uznáš, že to za to stojí! Řeknu rodině, že ta párty se dnes nekoná! A zaplatím veškeré výdaje, jaké jsi s tím měl!"
"Dáš mi čtrnáct stovek?"
Zašátral v peněžence a vyndal tisícovku. V hotovosti. "To je všechno, co mám teď u sebe. Ale pojď se mnou na ATM a já ti dám zbytek!"
Jakmile tohle udělal, uvědomil jsem si, že je vše v pořádku. Řekl jsem Jeffovi, že se mnou může počítat. Zeptal se: "Máš černý oblek?" Jo, měl jsem, ale byl v čistírně a ta měla zavřeno. Obleky, které jsem měl doma, byly všechny pestrobarevné - lidé, co mě znají, vědí, že miluju barvy - ale jako osobní strážce jsem potřeboval striktně černý nebo tmavomodrý oblek. Tak Jeff řekl: "OK, musíme jít a koupit ti nový oblek."
Bylo něco po druhé hodině odpoledne na Nový rok, a jelikož měřím přes šest stop, museli jsme si pospíšit a najít obchod 48 Long, kde neměří míru - na Nový rok krejčí, kteří šijí na míru, nepracují. Měli však zavřeno. Prošli jsme Boulevard Mall, potom Meadows Mall. Nakonec jsme zakotvili v továrně na kabáty Burlington a našli jsme oblek, který mi perfektně padl. Koupili jsme ho, zajeli zpět domů, přežehlili ho a pak jsme se vydali do domu Mr. Jacksona.
Dojeli jsme tak kolem páté hodiny. Byl jsem značně nervózní. Bill vyšel ven a otevřel bránu. To bylo poprvé, co jsem Billa uviděl. Podíval se na mne a zeptal se: "Jseš připravenej být součástí tady toho?!"
"Doufám!" zašeptal jsem. Ale byl jsem moc, moc nervózní. Najednou neexistoval žádný pevný bod, kterého bych se mohl chytit.
Bill řekl: "Jseš vysoký! To by se mohlo hodit!"
Vjeli jsme s autem branou dovnitř. Jeff vystoupil a šel do domu, já tak půl hodiny čekal v autě. Kontroloval jsem hodinky, pořád jsem si upravoval oblek a kravatu, aby všechno sedělo.
Nakonec Jeff přišel a řekl: "Tak fajn, pojď dovnitř. Mluvil jsem o tobě dost hezky, šéf nakonec tu nabídku přijal, takže si myslím, že spolupráce je dohodnutá."
Pak mě vzal dovnitř. Mr. Jackson sešel dolů ze schodů. Na obličeji měl chirurgickou masku, na sobě bílé tričko s výstřihem do V a pyžamové kalhoty. První věc, které jsem si všiml, bylo, jak neuvěřitelně křehký a hubený byl. Když jsem mu šel potřást rukou, dával jsem si záležet, abych ho nestiskl příliš silně. Byl jsem nesvůj, abych mu něco nepolámal, zdál se být neuvěřitelně slabý.
Začal něco říkat, ale nerozuměl jsem mu, hlas měl tlumený kvůli té masce na obličeji. Snažil jsem se být tichý a soustředěný, ale on pořád mluvil a mluvil a tak jsem hlesl: "Promiňte?"
Odsunul masku o kousek stranou a řekl: "Zdravím vás, Javone. Už jsem toho o vás hodně slyšel. Jste připraven být součástí mého týmu osobních strážců?"
Řekl jsem: "Naprosto, pane. Bude mi ctí být součástí týmu. Doufám, že to bude natrvalo."
Odpověděl: "Nevidím důvod, proč by nemělo. Mohu vám věřit?"
"Ano, pane. Absolutně!"
"Dobrá. Pak tedy vítejte."
Zavolal děti. Prince a Paris seběhli dolů a potřásli mi rukou. Jen Blanketa musel Mr. Jackson nutit říct ahoj. Všichni tři potom odběhli dělat to, při čem byli vyrušeni. Pan Jackson řekl: "Nedělejte si s nimi starosti. Tohle je pro ně rutina. Neustále se setkávají s novými lidmi. Ale myslí to dobře."
Trochu jsme poklábosili, Mr. Jackson se potom vrátil nahoru do pokoje. Já, Bill a Jeff jsme následující hodiny strávili plánováním. Vzali mě na obhlídku domu, ukázali mi kde co je. Okolo desáté hodiny večerní sešel Mr. Jackson s dětmi dokonale upraven dolů a my jsme je dovezli do MGM Grand. Hotelový personál byl již zpraven a připravil nám vjezd zadním vchodem.
Show Davida Copperfielda začala o chvíli později. Vklouzli jsme dovnitř, pan Jackson s dětmi se posadil do přední řady. Já se usadil za něj. Bill hlídal východ nalevo. Pozorovali jsme show a vyklouzli ven, ještě než se hlediště zaplavilo světlem. Pan Jackson vzal děti do Davidovy šatny, trochu poklábosili a my jsme je pak odvezli zpět domů.
Příští ráno jsem zavolal do kanceláře, dal tam výpověď a začal pracovat pro Michaela Jacksona.

Povídka 2015 - kapitola šestačtyřicátá

22. března 2015 v 13:47 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015

Odbyla šestá hodina večerní. Zer - Jin právě soustředěně vázala Michaelovi na krku kravatu, měla přitom špičku jazyka vystrčenou z úst ven. Michael se neustále nervózně ošíval, přesto vypadal lépe, než dnes ráno. Ono zas nebylo tak těžké vypadat ve srovnání s dnešním ránem svěže. Měl na sobě černé kalhoty, bílou košili a černou vázanku. Zer - Jin s ním strávila celý den - rozhodl se přehrát jí a zazpívat některé své nové písně. Seděli u klavíru a Michael se jemné probíral klávesami, sem tam sáhl o klávesu vedle. Ihned zčervenal hanbou a jal se svou chybu napravit. Zer - Jin zaujatě poslouchala a pokaždé srdnatě chválila každý jeho pokrok ve hře … o kráse nově zkomponovaných písní ani nemluvě. Když dozpíval, okamžitě zatleskala a barvitě popsala vše, co se jí na skladbě nejvíce zamlouvalo. Michael se skromně usmíval, přesto mu oči svítily pýchou. Podařilo se jim téměř zapomenout na dnešní událost. Když odbyla pátá hodina, Michael se nervózně ohlédl po nástěnných hodinách a navrhl své ženě, aby se šli tedy připravit. Souhlasila.

Přemítala, co si vzít na sebe. Po několikaminutovém rozjímání usoudila, že nejschůdnější bude obléci se do svého typického oděvu - černých upnutých kalhot a přepásané hakami haleny. Nemělo cenu někomu něco předstírat. Byla zvyklá chodit takto oblékaná a navíc byla přesvědčena, že členové Michaelovy rodiny již stejně tuší, kdo je a čím se zabývá. Bylo to tak vždy.

Michael si vybral ležérní domácí oblek, který chtěl ozvláštnit právě kravatou. Když si ji uvazoval, třásly se mu ruce, proto musela přispěchat na pomoc Zer - Jin.

"No tak! Nešij sebou tak!" nabádala ho klidným hlasem, který byl jak balzám na duši pro značně nervózního Michaela.

"Jsem nervozitou bez sebe!" přiznal zahanbeně.

"Z tvého otce?"

"Ano! Hlavně z něj - ale vlastně ze všech. Neviděli jsme se tak dlouho!"

"Neboj se, qíngrén! Půjde to samo! A navíc - všichni budu zajímat hlavně já a má minulost!"

Michael na Zer - Jin stočil pohled, který doteď upíral na dveře.

"Myslíš?"

"Ano! Nezapomeň - dnes přichází druhá lekce naší výuky Wuhanu!" zašeptala melodicky. Michael se zatvářil zmateně.

"Teď?!"

"Jistě! Nikdy by se nám nenaskytla lepší příležitost! Pamatuj si, lásko - na světě existují jen tři druhy lidí!"

"Ano, tos říkala! Nerozuměl jsem tomu."

"Dnes pochopíš! První skupina předstírá, že nevíš, čím se zabýváš! Druhá to ví a neomaleně se tě na to ptá! A třetí je ta nejhorší - ta to ví, neomaleně se tě ptá a navíc se dovolí domnívat, že dokáže to, co ty!"

Michael se usmál - celkem radostně. Vždy se mu zlepšila nálada, když se Zer - Jin zmínila, že budou hrát nějakou hru. Zer - Jin ho políbila na špičku nosu. Vtom se ozval zvonek u dveří. Michael se prudce ohlédl ke dveřím. Nasucho polkl. Zer - Jin mu spěšně dovázala kravatu.

"Tak běž!" pobídla jej. Michael se jal spěšně běžet ke dveřím. Zer - Jin ho náhle prudce zastavila a otočila si ho k sobě čelem. Přiložila své čelo k tomu jeho a uchopila do dlaní jeho hlavu. Dívala se na něj s veškerou láskou, které byla v tu chvíli schopna - chtěla mu dodat co nejvíce síly.

"Nezapomeň, nejsi sám! Jsme na všechno dva! Jsi to nejdůležitější a nejcennější, co mám a nenechám nikoho, aby se o tebe otíral!" Michael se vděčně usmíval, oči měl do široka rozevřené a zračila se v nich nekonečná oddanost. Zer - Jin vztáhla ruku, uchopila do prstů Michaelův snubní prsten, stáhla mu jej z prsteníčku a nasunula mu ho na prostředníček. To samé udělala i sobě.

"Pro jistotu!" poznamenala s úsměvem. Michael se zatvářil mírně zklamaně, poté se náhle zářivě usmál.

"Pokud dnes vše dopadne v rámci možností, dáme si noční koupel v bazénu!" zahlaholil radostně. Zer - Jin se rozesmála.

"Tak platí! Teď už upaluj!"

Michael vyběhl z ložnice, seběhl schody a v momentě stál u domovních dveří a otevíral je. Zer - Jin se jala pomaličku scházet ze schodů. Do domu se vmžiku nahrnulo snad deset lidí. Všichni radostně výskali, objímali se navzájem a zdravili se. Na Zer - Jin šly lehké mdloby - nikdy neměla v oblibě velké skupiny lidí a deset lidí už pro ni znamenalo dav. Jemně se zakymácela, udělalo se jí nevolno. Musela se chytit zábradlí, jinak by se poroučela k zemi.

"Ahoj, mami! Janet! Marlone!" hlaholil vesele Michael a se všemi se o překot objímal.

"No nazdar Miku!!! Tak kde máš ten svůj slavný objev?!" zaburácel bodře vypadající chlapík, který si nechal říkat Marlon.

"Jo! Kde je ta božská víla, o které jsi mi hodiny vyprávěl?" výskala Janet. Zer - Jin pozvedla obočí. Tak Michael o ní hodiny vyprávěl své sestře?!

"Ale no tak, děti!! Nechte přece svého bratra vydechnout! Slétly jste se na něj jako sarančata!" kárala je matka.

Zer - Jin si stihla během toho všeobecného veselí všechny prohlédnout. Všichni se zdáli být radostní a šťastní, plni lásky - až na jednoho. Jeden starší muž vešel do dveří až jako poslední a tvářil se značně znuděně a otráveně. Joseph! Napadlo Zer - Jin. Michaelův otec! Snažila se propojit Michaelovy pocity s osobou, kterou si z výšky schodů prohlížela a došla k naprosté shodě. Na tomto člověku bylo něco velmi negativního! Zlomyslného! Toto bude silná komplikace! Napadlo dívku naoko nesmyslně.

Usoudila, že je nejvyšší čas sestoupit ze schodů a zapojit se do toho mumraje. Sešla dolů a nasadila mírně nervózní úsměv. Michael se na ni otočil, uchopil do ruky její dlaň a s pýchou v hlase řekl.

"Mami, tohle je … Sisi!" zakoktal se mírně. Zer - Jin mu přesto byla neskonale vděčná, že ji uvedl jejím občanským jménem. Katherine k ní přistoupila a uchopila do dlaní její ruce. Zer - Jin se sklonila a byla obdařena polibkem na čelo.

"Moc mě těší, že tě poznávám, holčičko!" usmála se Katherine dojatě. Zer - Jin byla mírně vyvedená z míry a i jí se začalo zmocňovat dojetí. Odstoupila o krok od Katherine, složila ruce křížem na prsa a uklonila se.

"I mně nesmírně těší … mami …" V momentě si uvědomila, jakou nehoráznou troufalost vypustila z úst a nebyla daleko od toho připlácnout si ruku zděšením na pusu. Opět se jí zmocňovala silná nevolnost, zahanbeně pohlédla na Michaela. Ten jí však věnoval ten nejsladší úsměv, jaký u něj dosud viděla. I Katherine byla velmi dojatá a pohladila Zer - Jin po hřbetě ruky.

Vtom se do jejich němého rozhovoru zapojili Michaelovi sourozenci. Jako první Randy.

"No tak to ti gratuluju, Michaele! Je to skutečně ztepilá dívčina!" Všichni se zasmáli. Zer - Jin dostala od Randyho pořádné objetí - až se musela nahlas zasmát.

"A je šik oblečená!" přidala se Janet. Přistoupila k ní a rozpustile naznačila úklonu, jemně a komicky chtěla napodobit tu Zer - Jininu. "Co je to?" optala se a ukázala prstem na Zer - Jininu halenu. Zer - Jin rychle pohlédla na Michaela, ten jen téměř nepostřehnutelně přikývl - ano, můžeš to říct! Já jí stejně řekl všechno.

"To je hakimi. Tradiční čínská halena!"

"No to mě podrž! Ona je vážně z Číny!" vyjekla Janet nahlas a vzápětí si připlácla ruku k ústům. Zer - Jin se jemně zasmála. V tu chvíli ji někdo něžně uchopil za ruku. Ohlédla se. Byl to Michael, který se náhle tvářil o poznání chladněji. Odtušila, komu bude nyní představena. Mírně popošla a stanula tváří v tvář Josephovi - ten si ji prohlédl s nulovým zájmem a dále se rozhlížel po zařízení domu.

"Josephe! Toto je má přítelkyně, Sisi!" řekl Michael mírně roztřeseným, avšak stále silným hlasem.

"Těší mne!" zašeptala Zer - Jin svým sametovým hlasem a podala mu ruku. Podal jí tu svou jako leklou rybu.

"Jo, mě taky! Slyšel jsem, že prý jste z Číny! Naprosto nechápu, co jste mohla dělat tolik let zavřená v jedný škole!" prskl nabručeně, všechny předešel a zamířil do jídelny. Všichni náhle byli velmi zamlklí a raději ho spěšně následovali. Jako poslední zbyl Michael a Zer - Jin. Michael se tvářil provinile a mírně nazlobeně. Zer - Jin se k němu otočila, líbla ho na tvář a prsty složila do pěsti - do prostoru vystrčila pouze ukazovák - chtěla tím Michaelovi naznačit, že něco takového myslela, když prve mluvila o třech druzích lidí … toto byl první z nich.
Michael se spiklenecky pousmál a ruku v ruce se svou ženou spěchal do jídelny.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ)

19. března 2015 v 14:02 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Bill: Celé první ráno jsem proseděl sám v garáži a snažil jsem se dopátrat, co se to tu děje. Zůstal jsem skoro až do šesti hodin večer, potom dorazil Jeff a uklidnil mne. Vzal jsem si několik hodin volno a jel jsem domů zkontrolovat dceru. Musel jsem jí říct, co se děje. Ona věděla, že pracuji pro mnohé světové celebrity, ale Michael Jackson? Řekl jsem jí to a ona se mi podívala zpříma do očí a prohlásila: "Lžeš, tati!"
Nevěděl jsem, jak bych jí to dokázal. Nemohl jsem přece ukrást z Michaelova domu fotku jeho a jeho dětí. Ale moc jsem jí přesvědčit chtěl. Ale jedna věc byla ještě horší. Nejen že byly prázdniny, ale navíc se blížily i dceřiny narozeniny. Narodila se na Štědrý den a já jí teď musel říct, že budu pracovat nejen na Štědrý den a Štědrý večer, ale i na její narozeniny. Být svobodným otcem není snadné. Věřte mi, dala mi pocítit velice důkladně, co to obnáší ji zklamat. Zhroutila se přede mnou na zem a dlouho brečela.
To byl jeden z těch momentů, kdy jsem na okamžik začal pochybovat, zda je moudré tu práci vzít. Byl jsem v rozpacích. Na jednu stranu jsem měl svou rodinu. Ale na tu druhou - je to tak složité to vysvětlovat. Prostě jsem cítil zvláštní pnutí, povinnost přijít těm věcem na kloub. Byl tady onen muž, jenž se i se svými dětmi nacházel v dost podivné situaci - a nebyl tu nikdo, koho by to zajímalo. Zkrátka jsem musel být u toho. Prodebatoval jsem všechno s dcerou, osprchoval jsem se, něco malého jsem skousnul a ještě tu samou noc jsem se vrátil.
Byl tam Mr. Jackson s dětmi a nějakou cizí rodinou. Mr. Jackson byl spřátelen s rodinou Casciosů, italskou rodinou z New Jersey. Byli přáteli od dob, kdy byl natočen Thriller. Jeden z jejich synů, Angel, byl ve Vegas na prázdninách a objevil se přesně v den před Vánoci. Jakmile se Angel jednou dostavil, Mr. Jackson se rozhodl, že chce navštívit FAO Schwarz ve Forum Shops uvnitř komplexu Césarova paláce. Chtěl ještě na poslední chvíli udělat nějaké vánoční nákupy.
To bylo poprvé, co jsme se měli pokusit dostat ho mimo dům. Udělali jsme veškerá opatření, jaká nás v tu chvíli napadla. Přesto to bylo celé neskutečně chaotické. Jeff a já jsme strávili celé ráno tím, že jsme stále dokola projížděli trasu od domu až k Césarově paláci, prozkoumávali jsme parkovací místa - zkrátka všechno, aby byl zajištěn nejbezpečnější přístup dovnitř i vně obchodu. Zavolali jsme členům ochranky obchodu a instruovali je, jakou cestou jsme se rozhodli dostat dovnitř. Samozřejmě jsme jim neřekli, že se jedná o Michaela Jacksona. Nikdy jsme to neprozrazovali - vždy jsme mu říkali "vysoce profilovaný hodnostář". Oni tudíž museli být připraveni, ale zase neměli dostatek informaci, aby je vyklopili médiím.
Najali jsme tři SUV z toho samého servisu, který nám poskytl automobily pro odvoz z letiště. Naložili jsme pana Jacksona, Feldmana, Angela a děti a poté jsme projeli komplexem obchodů, dovnitř jsme se dostali skrz podzemní garáže a následně skrze zadní vchod Lassenovy Galerie, to je galerie, která prodává jedny z nejdražších pláten na světě. Setkali jsme se s členy ochranky obchodu a v tomto bodě jsme se rozhodli oddělit děti od jejich otce. Jeff a Angel vzali Prince, Paris a Blanketa, ti se v tom momentě mohli začít po obchodě pohybovat vlastním tempem. Feldman a já jsme zůstali s Mr. Jacksonem. Jim jsme dali pět minut náskok, aby nás předešli a nebyli nápadní. Poté jsme do obchodu vstoupili i my.
Neudělali jsme v tom zatraceným obchodě ještě snad ani pět kroků, když vtom někdo zařval: "MICHAEL JACKSON! TO JE MICHAEL JACKSON!!" Všichni se jako na povel zastavili a začali civět. Mr. Jackson všechny pozdravil a začal si s lidmi potřásat rukama. Ti šíleli a pištěli: "MILUJEME TĚ MICHAELE!!!" a Mr. Jackson klidně odpovídal: "Já vás miluji více! Děkuji vám mnohokrát! Bůh vám žehnej." Byl dojat, téměř měl v očích slzy, když spatřil, jakou nesmírnou láskou jej fanoušci zahrnují.
Bylo to trochu drsný, ale zas ne úplně zdrcující. Zpočátku. Potom to začalo narůstat. V tomto bodě, kdy vlastně nikdo nevěděl, že je Michael Jackson zpátky ve Státech, byli všichni tak nesmírně šokovaní, že se jim dařilo jen stěží ovládat přiměřené emoce. Lidi se okolo nás začali doslova rojit, chtěli si na Mr. Jacksona sáhnout. Řvali jako smyslů zbavení, obličeje měli bizarně zkroucené tou děsivou oddanou láskou. Ve vteřině se všechno změnilo v to největší a nejtotálnější šílenství.
Byl jsem za svůj život osobního strážce v mnoha prekérních situacích, ale žádná z nich se ani zdaleka nepodobala tomuhle. Být ve středu tohoto druhu útoku, kdy se lidé okolo tebe rojí ze všech stran, je děsivé. V tomto momentě můžeš mít nad situací kontrolu jen stěží - jediným řešením je dostat se z tohoto místa pryč jak nejrychleji to jde. Téměř v ten samý moment, kdy to celé začalo, se Mr. Jackson otočil směrem ke mně a řekl: "Musíme odejít dřív, než se někdo zraní!" Vytáhl jsem z kapsy vysílačku a spojil se s druhým týmem. Řekl jsem jim, aby vyvedli děti ven zadním vchodem a že se setkáme v podzemních garážích. Sekuriťáci v obchodě a Las Vegaská policie nám pomohla vyčistit cestu k zadnímu vchodu, tudíž jsme se mohli dostat k autu. Všichni jsme pak nasedli a vyrazili domů.
Jakmile jsme byli doma, zavolali jsme do FAO Schwarz a domluvili jsme, že pan Jackson se vrátí do obchodu po zavírací době, až budou všichn111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111i zákazníci a turisti pryč. Tu noc jsme jeli nakupovat, úplně sami. Mr. Jackson "vypláznul" za hračky něco kolem deseti tisíc dolarů. Odnášel z obchodu kupu věcí: vláčky, figurky akčních hrdinů, dívčí hračky pro Paris. Všechno chtěl zabalit do dárkového balení. Na všechno nechal napsat jména těch, pro které byly dárky určeny a ujistil se, že úředníci v obchodě všechno popsali správně. Vzali jsme Mr. Jacksona domů, já se pak do obchodu vrátil, sbalil dárky, dovezl je domů a naaranžoval všechno pod vánoční stromek.
Vánoční stromek byl v domě už v době, kdy rodina přijela. Celý dům byl vyzdoben. Správci domu věděli, že přijede a já jsem si byl skoro jistý, že to byl požadavek Mr. Jacksona, aby byl celý dům tahle nazdoben. On byl svědek Jehovův. Svědci Jehovovi neslavili Vánoce, ale on je slavil kvůli svým dětem. Chtěl, aby měli takovou zkušenost, aby věděly, jaké to je. Chtěl, aby příští den ráno bylo všechno perfektní - včetně štěňátka. Plánoval speciální dárek pro Prince - sedm týdnů staré štěně čokoládového Labradora. Ale ti lidé, které Feldman najal, aby se o štěně do rána postarali, odešli dřív. Mr. Jackson nechtěl, aby Prince viděl štěně hned, jak se probudí, ale nebyl nikdo, kdo by se o něj postaral, proto jsem se nabídl: "Já si ho vezmu na noc k sobě."
Vzal jsem psa domů, odjel jsem s ním do svého domu. Skvělý pes! Opravdu. Za celou dobu nezavřel tlamu. Fňukal a kňučel - CELOU ZATRACENOU NOC. Usnul jsem sotva na několik hodin, když vtom mi začal zvonit mobil. Bylo teprve šest hodin ráno, ale Prince nějakým způsobem vycítil, že se pro něj chystá překvapení a chtěl ho vidět co nejdřív. Tak jsem vysoukal svůj zadek z postele, štěně jsem hodil dozadu na sedadlo v autě a jel s ním do Jacksonovic domu. Ten zatracenej mrňous kvílel a kňoural celou cestu. Ale v momentě, kdy jsem ho přenesl přes práh MJ domu? Zmlkl. Najednou byl tím nemilejším a nejhodnějším štěnětem pod sluncem. Prince se do něj naprosto zamiloval. Pojmenoval toho psa Kenya.
Prvních několik dnů se v rodině nedělo nic zvláštního. Nikam se nechodilo. Tedy, lépe řečeno - jen já jsem měl za úkol vyřizovat veškeré pochůzky. Přinést tohle, vyběhat tamto. Feldman objednával hotová jídla z Whole Food - vždycky z Whole Food - a následně on nebo já jsme měli za úkol ho donést. Příležitostně, když jsem například doplňoval palivo do nádrže, jsem oknem zahlédl rodinu sedící u stolu v kuchyni, jak jedí snídani. Ale skutečný kontakt mezi námi nebyl. Oni zůstávali doma. Veškeré informace šly přes Feldmana.
Matka Mr. Jacksona přišla na návštěvu v týdnu před Novým rokem. Žádný jiný člen rodiny - jen ona a její šofér. Přišla do domu a přinesla dětem dárky. Jakmile vešla do domu, Mr. Jackson a ti mrňousové byli okamžitě všichni okolo ní a hned jí otevírali dveře. Bylo tam cítit hodně vzrušení. Děti křičely: "Babičko, babičko!!" Takovéhle věci. Bylo zcela zřejmé, že se neviděli věky.
Po očku jsem to všechno pozoroval ze svého místa v garáži, kde jsem si vytvořil provizorní velitelské stanoviště. Každé dvě hodiny jsem obcházel celý objekt. Celé sousedství bylo tiché. V zimě se venku nikdo nepotloukal. Ulice zely prázdnotou. Skutečnost, že MJ je ve Státech, ještě nebyla vykecána, tudíž se před domem nepotulovali ani fanoušci ani paparazzi. Ale - stejně to bylo děsivé. Jako klid před bouří, víte? Bylo jen otázkou času, než se lidé dozví, že je MJ zde a že tohle je jeho dům. A až se tak stane, strhne se taková psychóza, že budou s to prorazit bránu a vniknout sem. Na to jsme nebyli připraveni.
"Co uděláme s ochranou?" To byla každodenní otázka, kterou jsme si s Feldmanem a Jeffem kladli. Potřebovali jsme víc lidí, někoho, komu bychom mohli věřit. Štědrý den uplynul jako voda a Mr. Jackson přišel s tím, že chce své děti vzít na Show Davida Copperfielda na MGM Grand. Nemohli jsme rodinu jen tak vést po Las Vegas Stripe během novoročních oslav. Potřebovali jsme někoho dalšího, s kým bychom mohli počítat. Jeff řekl, že se domluví se svým bratrancem, Javonem, který tady ve Vegas žije. Nikdy předtím jsem ho neviděl, ale když se za něj zaručil Jeff, mohl jsem mu věřit i já.
Abych byl úplně upřímný, Jeffova slova teď byla ta naprosto rozhodující. Celá situace byla sama o sobě divná. Něco tu bylo špatně a já bych nestrčil ruku do ohně za nikoho - jen za Jeffa. Měl jsem na jazyku spoustu otázek. Nezeptal jsem se ani na jedinou. V týhle branži se naučíte neptat se. Když se chcete stát osobním strážcem a máte hromadu otázek, znamená to, že se plně nesoustředíte na práci. Někteří jsou moc dotíraví a zvědaví proč, kde a jak - zkrátka ty věci, do kterých jim nic není. Je to důkaz, že tomu člověku nemůžete důvěřovat.
Navíc, pokud opravdu stojíte o to něco se dozvědět - stačí být na daném fleku dost dlouho. Pak to tak jako tak zjistíte. Přijde to samo. Někde něco zaslechnete - z konverzací. Čtete e-maily, vyřizujete telefonáty. Vidíte, kdo přišel na návštěvu. Když máte dobrý oči a uši, dozvíte se to, co chcete vědět, aniž byste se museli ptát.

Povídka 2015 - kapitola pětačtyřicátá

18. března 2015 v 11:48 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Dámy, k angíně se mi přidal ještě hnusný zánět hlasivek, a tak trochu stagnuji :-/ Ale vězte, vše dohoním a dodělám :-) domnívala jsem se, že budu v klidu doma překládat, ale prozatím jen přežívám mezi stavy horečky a nezvladatelného kašle :-D tak přidávám alespoň další kapitolu povídky :-)


Zer - Jin se probudila jako první. Pohlédla na hodiny, aby zjistila, že už je téměř jedenáct hodin dopoledne. Dnes si tedy nakonec přispali. Otočila se a spočinula pohledem na svém muži. Chvíli se sama pro sebe dmula pýchou, jakého že skvělého muže si vzala, poté potichu vstala. Michael měl v poslední době kromobyčejně lehké spaní, ale pokud se v souvislosti se Zer - Jin zmínilo slovo "potichu", znamenalo to, že se to událo skutečně neslyšně. Uměla být neslyšná, tichá a uměla být nezpozorovatelná. A to teď být potřebovala - chtěla Michaela nechat spát, jak nejdéle to půjde. I kdyby to mělo být do pěti hodin do odpoledne, nechala by ho, ačkoli jeho rodina měla dorazit už v šest. Obhájila by si to.
Zmuchlala do rukou dlouhou sukni od své noční košile a neslyšně vyšla ven ze dveří. Zavřela za sebou a po špičkách došla do kuchyně. V kuchyni čekala Mary. Krájela právě zeleninu na dnešní večeři. Vzhlédla od rozdělané práce a tázavě se zahleděla na Zer - Jin. Ta jen mlčky přikývla a přitiskla si ukazovák ke rtům. Mary přikývla.
Zer - Jin přistoupila ke kuchyňské lince a nalila si z konvice do hrnečku čaj. Přisedla si naproti Mary a jemně vzdychla.
"Michael ještě spí?"
"Ano. Mám z toho radost, protože vstal ve tři ráno a šel skládat. Našla jsem ho ve čtyři a musela ho donutit, aby si šel znovu lehnout. Nakonec jsem ho ukolébala ke spánku." objasňovala Zer - Jin šeptem. Mary přikyvovala, ve tváři se jí zračila starost.
"Musí odpočívat! Neustále po něm teď někdo něco chce - dneska volal ten … ten … Davis snad pětkrát! Je rozčilený nadoraz - Michael prý nedorazil na nějakou schůzku …"
Zer - Jin si posměšně odfrkla.
"No jistě! Davis zavolal den předem, že zařídil monstrózní tiskovou konferenci, kam pozval ty největší bulvární šmejdy a Michaelovi nařídil, aby se dostavil a potvrdil, že jede DOBROVOLNĚ na turné!"
Mary nevěřícně kroutila hlavou.
"A Michael mi to zavolal a říkal mi, že tam nepojede! Zaprvé nemá náladu obhajovat cokoli bulváru a zadruhé by ještě navíc lhal, protože on nejede dobrovolně! A krom toho, byly tady spousty dětí, kterým se chtěl věnovat!" Mary horlivě přikyvovala. Nejistě se na Zer - Jin usmála, ta jí úsměv unaveně opětovala.
"Není to tak jednoduché být vdaná za největší světovou celebritu, že?" optala se Mary šeptem. Zer - Jin mávla rukou a zavrtěla hlavou.
"Takhle já to vůbec neberu! Nespojuji si svého Michaela s Michaelem Jacksonem. MJ je jen alter ego! Můj Michael je normální muž, kterému chce neustále někdo házet klacky pod nohy - a to se mi vůbec, ale vůbec nezamlouvá!"
"A co s tím chcete dělat?! Na všechny hyeny okolo něj nemůžete vyzrát! Jsou příliš vychytralí a nepolapitelní!"
"Nebudu na ně vůbec vyzrávat! Kašlu na ně! Prostě budu Michaelovi nablízku a budu mu vždy oporou! To je myslím to, co nejvíc potřebuje!"
"Ano! Máte pravdu! Potřebuje cítit jistotu, nebýt vykořeněný!"
"Správně! A ti, co budou hodně neodbytní, zakusí zastrašování … se zbraní v ruce! Poněvadž, čím více se tyto osoby snaží dát najevo svou velikost a důležitost … tím více jim z očí kouká jedna skutečnost."
"Jaká?"
"Že když někdo zadupe, utečou jak zbabělí králíci!"
Mary nejistě přikývla. Zer - Jin se zdála býti unavená a starost se jí zračila v očích. Přesto jí to dodalo jakéhosi nesmlouvavého výrazu - takového, se kterým si není radno zahrávat. Mary tuto dívku znala prozatím jen velmi povrchně, ale svým šestým smyslem vycítila, že ta osoba naproti ní v sobě ukrývá nezdolnou sílu, takovou, jakou si ostatní jen stěží dokáží představit. Pozorovala Zer - Jin, kterak upíjí čaj ze svého hrnku po malých doušcích. Cokoli, co dělala, činila s pedantskou přesností a na úrovni. Stejně jako Michael.
"Michael mě včera požádal, abych připravila slavnostnější večeři. Čekáte někoho?"
"Ano. Michaelovi rodiče a sourozence. Nejsem z toho právě odvázaná! Nemám v lásce velká kvanta lidí namačkána v jednom omezeném prostoru!"
"Ano, tomu rozumím! Pokud se dostaví všichni, bude vás tady najednou nahrnuto 12!"
"Skvělé! Nemohu se dočkat!" odtušila Zer - Jin ironicky.
"Mohla bych vám dát menší radu, Zer - Jin?"
"Prosím."
"Nedejte nikdy na první dojem! Občas bývá mylný!"
Zer - Jin se pousmála.
"Na první dojem nikdy nedávám! Kdyby ano, nikdy bych si nemohla vzít toho zbědovaného, ukňouraného chlapíka, který před rokem nohama napřed překročil práh mé školy!"
Mary vyprskla smíchy. Zer - Jin se k ní po chvíli přidala. Smály se tlumeně, ale radostně. Zer - Jin ve skutečnosti nebyla vůbec nervózní - dnešní událost považovala jen za další nutné zlo.
"Jste skvělá holka, Zer - Jin!"
"Tak to vám děkuji! Také jsem si vás obl…" Nedořekla. Z ložnice v prvním patře se ozval ostrý, vyděšený výkřik, který nepříjemně proťal vzduch.
"ZER - JIN?!"
Dívka sebou trhla a podařilo se jí trochu čaje vyšplíchnout na desku stolu. Okamžitě se jí stáhly všechny útroby hrůzou. Výkřik byl pronikavý, plný zoufalství a hlavně - byl Michaelův! Vyděšeně se na sebe s Mary podívaly. Zer - Jin spěšně odložila hrneček na stůl, vymrštila se ze židle a utíkala ke schodům. Chytila se volnou rukou za zábradlí a po schodech doslova letěla, brala je po dvou. V hlavě jí jako zaseknutá gramofonová deska zněla tři slova: Někdo ho zabil!!!
Doběhla ke dveřím, prudce do nich strčila a vběhla do místnosti. Spěšně se po ní rozhlédla a útroby se jí stáhly ještě víc. Celou tu krátkou dobu, co strávila během do schodů, si představovala, jaký pohled se jí naskytne. Rozmazaně před sebou viděla obraz dvou zakuklených chlápků, co se sklání nad jejich postelí, na straně, kde lehává Michael, a škrtí ho, popřípadě dusí polštářem. Dále její představivost nesahala, zčásti také proto, že se krom jiného nesmírně soustředila na to, aby na těch zpropadených schodech nespadla.
Nyní stála ve dveřích ložnice a morbidně jí prolétlo hlavou, že by snad bylo o poznání lepší, kdyby skutečně zahlédla dva zakuklené obry, kterak škrtí jejího muže - mohla by s tím totiž alespoň něco udělat! V tomto momentě však nemohla dělat vůbec nic prostě proto, že tu Michael nebyl! Vlastně, lépe řečeno, NIKDO tu nebyl! Celá ložnice zela prázdnotou - Zer - Jin prolétla hlavou nová paranoidní myšlenka - unesli mi ho!!
Pomalými, váhavými krůčky popošla směrem k posteli. Obezřetně se rozhlížela kolem a nejistě pípla:
"Michaele?!"
Žádná odpověď. Nikde se nic neozvalo a nikdo jí nezavolal v odpověď. Byla na pokraji hysterického záchvatu, nicméně se stále uměle snažila zůstat v klidu. Přestala však po pokoji pocházet pomalými krůčky. Naopak. O překot se rozběhla. Doběhla na balkón a do kuchyňky, aby zjistila, že zkrátka nikde není. Zbývala už jen koupelna.
Rozběhla se k ní a prudce rozrazila dveře. BYL TAM! Seděl schoulený v rohu místnosti, zády se opíral o posuvné dveře od sprchy. Hlavu měl složenou v dlaních a mezi mírně rozevřenými prsty mu prokapávaly slzy. Plakal - neslyšně a sám. Pouze ramena se mu křečovitě otřásala.
Zer - Jin zprvu samou úlevou vydechla a zavřela oči, opřela se o obrubeň dveří - jakoby z ní nastalá úleva vysála veškerou energii. Tento stav trval několik málo sekund. Poté oči opět otevřela a zahleděla se starostlivě na tu "hromádku neštěstí". Tušila od rána, že k ní není upřímný, že jí nepřiznal vše, ale domnívala se, že to není až tak vážné. Očividně se mýlila.
Pomalu došla až k němu. Nezvedl hlavu, pravděpodobně ani nezaregistroval, že tam je. Překvapilo jí to. Přiklekla k němu. Vztáhla ruce a uchopila do nich Michaelovu hlavu. Cukl sebou a odtáhl se.
"Nechte mě být! Chci být sám!"
Nepustila ho. Z očí jí vyhrkly slzy. Netušila, zda mluví k někomu imaginárnímu nebo k ní a začal jí vykat. Byla zmatená a zoufalá. Nezmohla se na slovo, pouze zesílila tlak svých rukou - snažila se donutit ho zvednout hlavu, kterou měl stále složenou v dlaních. Vyvíjel nevídanou sílu, jen aby nemusel hlavu zvedat. Navíc si začal pomáhat rukama - začal Zer - Jin od sebe odstrkávat.
"Jděte pryč!! Co ode mě všichni chcete?!!! Neslyšeli jste?! Chci být sám!!!"
Zer - Jin prolétla hlavou jediná úlevná myšlenka - mluví k někomu imaginárnímu, ne k ní!
"Michele?!" zašeptala vystrašeně. "No tak, lásko, zvedni hlavu! Mluv se mnou! Co se ti stalo?!"
Michael náhle prudce zvedl hlavu. Zíral na Zer - Jin s výrazem nekonečného překvapení. Zer - Jin ten pohled nesmírně vyváděl z míry, takový výraz u něj ještě nezažila - zdálo se, jakoby ji viděl poprvé v životě. Chtěla se v tu chvíli stát nejmenší na celém světě a vytratit se.
Jenže to ji Michael neumožnil. Otřel si pláčem zarudlý a nateklý obličej a s posvátnou úctou zašeptal:
"Zer - Jin?!"
Než stačila odpovědět byť jen prosté ano, Michael se náhle vymrštil ze sedu do pokleku a uchvátil Zer - Jin do náruče. Ta čekala cokoli, jen tohle ne. Šokovaně vydechla a v návalu překvapení nalehla celou svou vahou na něj. Michael jí svíral skutečně v železném objetí a celou dobu jí šeptal do ucha:
"Jsi tady! Jsi tu se mnou!!" Zer - Jin náhle ucítila na svém rameni vlhko - nemohla se přesvědčit, co jej způsobilo, ale z předchozího výrazu v Michaelově tváři vydedukovala, že zřejmě pláče štěstím. Objímala ho též velmi usilovně, přesto si v ten moment dovolila zapochybovat o jeho duševním zdraví.
"Jistě, quíngrén, jsem tu!" promlouvala k němu polohlasně. "Kde bych měla být?"
Michael chvíli neodpovídal, pouze Zer - Jin vymanil ze své náruče, aby nyní pro změnu uchopil do dlaní její obličej a začal jej zasypávat polibky. Zer - Jin byla silně vyvedena z míry, nejistá a nervózní z jeho chování, přesto se neubránila polibky si užívat. Pokryl láskyplnými polibky doslova celý její obličej a zároveň přitom stále trochu plakal.
Když se od ní konečně trochu odtáhl, zeptala se:
"Co se stalo, zlato?"
"Měl jsem nejhorší noční můru ve svém životě, Zer - Jin!" zašeptal.
"Zlý sen?"
"Ano! V tom snu jsem byl na světě sám! Úplně sám … jen …" odkašlal si a zahanbeně sklopil oči k zemi. Zer - Jin jej uchopila za ruku a jemně jí potřásla:
"Hej! Mluv se mnou a pověz mi nyní všechno! Sdílená bolest je poloviční bolest! Jen s kým?"
Nejistě na ni pohlédl.
"Jen s mým otcem!"
Zer - Jin mu hleděla soucitně a starostlivě do očí.
"Nikde nikdo! Ani ty, matka, Janet! Svět byl úplně pustý! Nikde žádné děti, žádná spřízněná duše! Jen já … a Joseph!" Otřásl se. Zvedla ruku a prstem mu odhrnula pramen vlasů přilepený k tváři. Pohladila ho.
"Byla to hrůza! Neustále mě jen peskoval a mlátil! Nutil mne zkoušet složitá pěvecká čísla a vystupovat s nimi - říkal jsem mu, že přece není pro koho vystupovat, na světě není ani živáčka! Nedbal! Radši mi jednu vrazil!"
Opět sklonil hlavu. Zer - Jin se k němu po kolenou připlazila a srdnatě jej objala. Položil si hlavu na její rameno a pokračoval.
"Vzbudil jsem se zdeprimovaný a celý zpocený! Šátral jsem vedle sebe v posteli a … a tys tam nebyla!!! Myslel jsem si, že jsi mi zmizela!"
"Ale no tak, Michaele! Křivdíš mi! Jsem tvoje žena a ty jsi můj život - jak bych mohla odejít?!" šeptala mu do ucha. Vzdychl si a zvedl hlavu.
"Omlouvám se! Jsem hlupák a některé věci mi dochází podstatně hůř, než jiným! Myslel jsem, že umřu, když jsem tě vedle sebe nemohl najít!"
"Šla jsem jen do kuchyně na šálek čaje! Byla jsem ráda, že tak pěkně spíš! Teď vidím, že to bylo spíše ke škodě!" prohlásila a prohlížela si svého muže, očividně velmi vyčerpaného tím dlouhým pláčem. Nejistě se usmál - starostlivě mu úsměv opětovala.
"Pojď, vstávej! Neseď na té chladné zemi. Musíme s tebou něco udělat, takhle bys do večera vydržel jen stěží!"
Poslušně vstal a mírně se zapotácel. Došli až ke dveřím, když tu se Zer - Jin k němu otočila čelem.
"Už nikdy neměj tak zkreslené představy, jakože bych mohla někdy odejít! To bych nikdy neudělala, jasný?! Miluju tě!"
Vděčně se na ni usmál. Vtiskla mu srdečný polibek. Odebrali se spolu do kuchyně. Mary nebyla nikde v dohledu. Michael se vyčerpaně zhroutil na židli, to, co zpočátku vypadalo na posilující ranní spánek se během vteřiny zvrtlo ve smrtelné vyčerpání.
"Zer - Jin přistoupila ke kredenci a začala z ní vytahovat své měšce s bylinkami.
"Co to bude?" zeptal se Michael se zájmem.
"Bylinkový koktejl, co tě postaví na nohy!" odtušila soustředěně. Musela ho řádně připravit na blížící se návštěvu.

RTT - ČÁST PRVNÍ

15. března 2015 v 20:24 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
ČÁST PRVNÍ
Můžeme se vrátit zpět do Neverlandu?
19. června 2005 nastoupil Michael Jackson na palubu své soukromé stíhačky a spolu se svými třemi dětmi zmizel. O deset dní později, po krátké zastávce v Evropě, přistál na odlehlém ostrovním království Bahrajn v Perském zálivu, jež bylo rok jeho domovem. Jackson, celosvětově známý pod přezdívkou Král popu, tímto krokem odešel do exilu.
Michael Joseph Jackson se narodil 29. Srpna 1958 ve středozápadním ocelovém městečku Gary, ve státě Indiana, jako sedmé s devíti dětí Joe a Katherine Jacksonových. Zázračně talentované dítě v oblasti hudby, jež vynikalo ve zpěvu dříve, než umělo chodit, brzy doplnilo své starší bratry Jackieho, Tita, Jermaina a Marlona v chlapecké pěvecké skupině vedené jejich otcem. Říkali si Zhe Jackson 5. Od věku šesti let, Michael byl se svými bratry na štacích téměř každý týden, obehrávali regionální talentové soutěže, noční kluby a hudební festivaly. V době, kdy vršil 12. rok, byl již jedním z nejpopulárnějších lidí v zemi. Ještě než dovršil pětadvacátý rok života, díky nebývalému úspěchu dnes již kultovního alba Thriller, byl Michael Jackson nejpoznávanější osobou planety.
Jacksonova nebývale úspěšná kariéra se začala rozpadat v srpnu 1993, kdy byl veřejně obviněn ze zneužívání dětí. V době, kdy se urputně snažil dokázat svou nevinu a zároveň se vyhnout zdlouhavému procesu, jež by znamenal další vpád do jeho soukromého života, rozhodl se spor vyrovnat mimosoudní cestou a zaplatil za to 22 miliónů dolarů. Toto rozhodnutí jej však pronásledovalo do konce života, vrhalo to stíny mediální nedůvěry na každý jeho další krok. V následujících letech Jackson životem klopýtal, kolísal, až se naprosto zhroutil, když byl ze zneužívání dětí obviněn podruhé v roce 2003. Následovalo období potupného dotazování a vyšetřování Santa Barbarským právním zástupcem Tomem Sneddonem, který si očividně vystavěl kariéru na tom usvědčit zpěváka z obou případů, ačkoli od prvního uběhlo už deset let.
V dubnu roku 2004, Sneddon svolal grandiózní soudní porotu, jež měla za úkol odhlasovat obvinění zpěváka z "ohrožování životních podmínek těch nejmenších". Jackson, rozhodnutý dokázat svou nevinu jednou provždy, souhlasil s procesem. V září 2005 začal proces, který se zapsal do kronik pod názvem " Občané státu Kalifornie versus Michael Joseph Jackson" a byl obdařen nebývalou pozorností celého světa. Nicméně po dvou letech vyšetřování a půlročním soudním procesu, Santa Barbarský přespříliš horlivý prokurátor selhal. Nedokázal sehnat byť jediný střípek důkazu, který by dokazoval jakékoli kriminální provinění Michaela Jacksona. Porota jednomyslně hlasovala za zproštění viny, a tak 13.června 2005 odcházel Michael Jackson od soudu jako očištěný.
Očištěny, ale naprosto zlomený. Stále vrávorající po vyčerpávajícím soudním procesu, tváří v tvář morálním a finančním problémům, které se nahromadily během těch zdrcujících let jeho života, Jackson opustil Ameriku a odletěl do Bahrajnu. Tam žil jako host Sheikh Abdullaha bin Hamad bin Isa Al Khalify, blízkého přítele jeho bratra Jermaina, který je seznámil. Sheikh Abdullah druhý syn bahrajnského krále a guvernér královské jižní provincie, aspiroval na post hudebního magnáta a v Jacksonovi viděl skvělý prostředek k vybudování vlastního zábavního průmyslu. Tito dva muži dokonce natočili gramofonovou desku a měli velké společné plány. Ale jejich přátelství brzy zhořklo a v létě 2006 zpěvák opustil Bahrajn a následujících šest měsíců strávil v Irsku. Jackson miloval odlehlost Esmeraldina ostrova, ale jeho finanční a vízové problémy nemohly být vyřešeny pobytem v zahraničí. Potřeboval se vrátit k práci a tak tedy učinil rozhodnutí - vrátit se s rodinou do Las Vegas s cílem zajistit vrcholný comeback v některém z hotelů na slavné Las Vegas Strip.
Jackson, jež měl již své zkušenosti s jízdou v nákladním letadle, odmítl personál i jakékoli vybavení a vrátil se po osmnáctiměsíčním pobytu za hranicemi jen s kostrou původního personálu: se svými dětmi, jejich chůvou, Grace Rwarambou a s osobním asistentem Johnem Feldmanem. Od doby, co se stal dětskou hvězdou, neuběhl den, aby okolo sebe neměl několik členů osobní stráže, jež by jej zastínili v momentě, kdy by mu hrozilo nebezpečí. V roce 2005, v době soudního procesu, zajišťovali jeho osobní ochranu členové islámského státu. Přítomnost islámistů v Jacksonově ochrance vrhala kontroverzní světlo na jeho život, tudíž jakmile se vrátil do Spojených států, nenavázal další spojení s islámisty. Povolal konzultanta osobních strážců, Jeffa Adamse a vypustil jeho prostřednictvím do světa informaci, že nutně potřebuje nové lidi do svého týmu. Podle zaslaných životopisů nadále vybíral ty nejlepší z nich.
Bill Whitfield se narodil roku 1965 a vyrůstal v New Yorku, na předměstí New Rochelle a celý svůj život usiloval o to stát se soudním vymahačem. Na počátku roku 1990 se stal otcem své jediné dcery a vybudoval si kariéru osobního strážení, jež se později stala jeho hlavní zdrojem obživy. V tom čase strmě vzrůstala new-yorská hip hopová scéna, stěhovala se ze zapadlých ulic Bronxu a postupně se stávala milionovým byznysem. Skrz svého bratrance - Maxwella Dixona, známého pod přezdívkou Grand Puba - byl Bill představen různým hip hopovým umělcům a začal pracovat jako osobní strážce pro rapery, hudebníky i profesionální sportovce. V roce 1995 natrvalo opustil post soudního vymahače a vytvořil skupinu profesionálních strážců pro Andreho Harrella, zakladatele Uptown Records, jež byl nově jmenován výkonným ředitelem Motown Records. Bill pro něj pracoval čtyři roky a za tu dobu si vytvořil slušný seznam potenciálních klientů - mezi nimi i Seana "P. Diddy" Combse.
V roce 2001 byl Whitfield najat, aby vyzvedl vysoce privilegovanou osobu přilétající z Las Vegas - a během tohoto projektu si město zamiloval. Zjistil navíc, že zde by určitě netrpěl nedostatkem nabídek. Zajistil dokonalou péči své dceři a v Las Vegas zahájil kariéru jako konsultant týmů osobních strážců a sám dělal ochranku privilegovaným hudebníkům, hráčům NBA, VIP osobnostem a dokonce prezidentským kandidátům.
V době, kdy přijal telefonát od Jeffa Adamse, aby transportoval klienta z McCarrenova letiště do chráněného sídla na konci města, pracoval Bill jako špičkový osobní strážce a mohl si říci, že si vybral skutečně dobře. Ale nic, naprosto nic, co dosud ve svém životě zažil, jej nemohlo připravit na ten moment, kdy do oken garáže vnikly první sluneční paprsky a drobounká holčička Paris mu bezelstně nabízela hrnek horké čokolády s rozpuštěnými maršmelouny uvnitř.

RTT - Poděkování, věnování, obsah, předmluva a prolog

15. března 2015 v 12:22 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Tak ano, začínáme. Zpočátku jsem si myslela, že vložím pouze to nově přeložené, ale nejsem barbar, abych to dělila a různě navazovala. Něco jste již četly, pokud se vám to bude líbit, večer ještě kousek přidám.

REMEMBER THE TIME - OCHRAŇOVÁNÍ MICHAELA JACKSONA V POSLEDNÍCH DNECH JEHO ŽIVOTA
BY Bill Whitfield, Javon Beard and Tanner Colby (překlad: Dominika Veselá)

Bill Whitfield, rodilý New-Yorčan a Javon Beard, který vyrostl v jižním cípu Los Angeles, sloužili dva a půl roku jako osobní strážci Michaela Jacksona. Objevili se v pořadu "Nightline" a "Good Morning America", pracovali s mnohými jinými vysoce důležitými klienty, včetně Seana "P. Diddy" Combse, Andre Harrella a Shaquille O´Neala.

Tanner Colby je spoluautorem bestsellerů "The Chris Farley Show: biografie ve třech dějstvích", jež vyšel v New York Times a "Belushi: biografie" a autorem knihy "Někteří z mých nejlepších přátel jsou černoši: podivný příběh integrace v Americe", jež byla nominována na prestižní cenu "the Andrew Carnegie Medal for Excellence in Non-Fiction" vydávanou Asociací Knihovny Spojených států. Tanner Colby je mimo jiné i častým přispěvatelem do magazínu Slate.

"Tuto knihu chci věnovat Princi, Paris a Blanketovi. Jejich otec je vedl a připravoval na život, o kterém věděl, že by pro ně mohl být sakra těžký. Vede je i nadále prostřednictvím svého nesmrtelného ducha a pokud budu někdy vyzván, budu tu pro ně vždy!" Bill

"Tuto knihu věnuji svému dvojčeti, Jovonovi. Moc si přeju, abys tu byl se mnou a sdílel se mnou tento okamžik! Odešel jsi, ale v mém srdci jsi stále. Vždy tě budu milovat! Tuto knihu chci věnovat i Michaelu Jacksonovi. Děkuji vám za důvěru ve mně vloženou a za to, že jste mi dal příležitost poznat, co znamená žít skutečný život. A také Princi, Paris a Blanketovi. Bylo mi potěšením smět vás ochraňovat. Vy, děcka, jste byli jedním z důvodů, proč se každý den těšit do práce. Budu tu pro vás, pokud mne budete potřebovat!" Javon
OBSAH:
1. PŘEDMLUVA / 1
2. PROLOG / 6
3. ČÁST PRVNÍ: SMÍME SE VRÁTIT ZPĚT DO NEVERLANDU? / 13
4. ČÁST DRUHÁ: PROČ MĚ PROSTĚ NENECHAJÍ NA POKOJI? / 81
5. ČÁST TŘETÍ: THIS IS IT / 251
6. PODĚKOVÁNÍ / 309
7. INDEX / 313

"Pokud by byl Michael Jackson naživu, nikdy byste neměli možnost si tuto knihu přečíst."
"Přes dva a půl roku, od prosince 2006 do jeho smrti v červnu 2009, jsme byli zaměstnáni jako osobní strážci Michaela Jacksona, nejslavnějšího a neúspěšnějšího baviče všech dob. V tu samou dobu jsme zároveň představovali jedinou "překážku" mezi jeho rodinou a vnějším světem a věřte, máme o tom hodně co říct. Svět osobních strážců není něco, co by okolní svět familiárně přijímal. Lidé nás vidí v televizi a myslí si, že jsme jen banda tlustokrkých rváčů v černých oblecích stojící u dveří. Ale to my nejsme! Nejsme vyhazovači. Mnozí z nás jsou bývalí vymahači dluhů nebo bývalí vojáci. Jsme ti, co pečlivě studovali, jen aby v budoucnu mohli dělat osobní strážce. V dnešní zkažené době je život filmových hvězd nebo profesionálních sportovců cennou trofejí. Jejich soukromí je pod neustálými útoky. Výkonná ochrana je seriózní byznys. Je nám do rukou svěřeno blaho manželů, dětí - a utajovaných dokumentů. Zajišťujeme dohled v hotelích, restauracích i nemocničních pokojích. Uchováváme si falešnou identitu, jen abychom mohli doprovázet naše klienty v tajnosti po celé planetě. A když odejdeme, pokud jsme svou práci odvedli dobře, je to, jako bychom tam nikdy nebyli. Ale my jsme tam vždy - stojíme v pozadí, posloucháme a pozorujeme. MY opravdu víme věci, které média předstírají, že vědí. MY víme věci, které vy byste rádi znali, ale nikdy se je nedozvíte!"
" Ve světě osobních strážců není to, že vás zaměstnají (najmou), otázkou zkušeností nebo dovedností. Jde o to, jestli se za vás někdo zaručí! Nepřitáhnete do tohoto byznysu někoho, o kom si nejste 100% jistí, že mu můžete důvěřovat. Lidé, co se snaží vyprávět ty starosvětské příběhy, jsou mimo mísu! Tak to prostě u nás funguje - vidíš všechno, slyšíš všechno, ale nevíš nic! Když se odvážíš na něco zeptat, odvolají tě! Když tě obešlou, abys nastoupil, stáváš se vzácným zbožím! Tak to prostě v naší profesi funguje a tak my se snažíme nakládat s aférami našim klientů - my přece vidíme, ale nevíme!"
"Michael Jackson nebyl typický klient. My jsme byli "zapřísáhlí chovatelé" jeho životních tajemství, ale jeho smrt náš dostala do ne zcela komfortní situace. Otázky ohledně jeho smrti - kdo kdy k němu měl blízko a za jakým účelem - vrhly oslňující světlo na nás jako na ty, co ho ochraňovali a byli mu nejblíž. Snažili jsme se udržet naši identitu co nejdéle v tajnosti. Odmítali jsme nabídky od bulvárních plátků, které se snažily nás podplatit, abychom vyšli ven s pravdou o podivných okolnostech smrti (a života) Mr. Jacksona. Byli jsme nuceni vypovídat v soudním procesu s doktorem Conradem Murraym, byli jsme sesazeni v civilním soudním sporu mezi Jacksonovým majetkem a AEG Live propagátory nikdy neuskutečněného comebackového turné This Is It. Odpovídali jsme na otázky pravdivě, ve smíření s naším svědomím, ale bohužel jsme neposkytli dostatek informací, jak od nás bylo žádáno. Nijak jsme netoužili po tom být zapleteni v tomto mediálním cirkusu!"
"Do té doby jsme veřejně hovořili pouze dvakrát - jednou ve stručném televizním interview "Nightline" a podruhé v roce 2010 v "Good Morning America". Důvod, proč jsme to udělali, byl jednoduchý - říct všem pravdu o Michaelu Jacksonovi tak, jak jsme ji znali my. Chtěli jsme, aby celý svět poznal "letmý pohled" skvělého chlápka a báječného otce - tak, jak jsme to viděli my. Fanoušci Mr. Jacksona, které nesmírně miloval a respektoval, si zasloužili vidět tuto jeho část. Náš názor se nezměnil. Rozhodli jsme se sami napsat tuhle knihu - bez toho, aby některé části reportéři nebo komentátoři vyškrtali - tak, aby co nejefektivněji vyjádřila skutečné úmysly našeho šéfa."
"Snažili jsme se co nejlépe vybalancovat naši potřebu sdělit pravdu a povinnost uchovávat tajemství. Jedinci, které uvidíte popsané v této knize - oblíbený příbuzný Mr. Jacksona Raymone Bain, popřípadě chůva jeho dětí Grace Rwaramba - jsou již mediálně dobře známí jako postavy vyskytující se v okolí Michaela Jacksona. Přesto jsme pociťovali, že zmíněním v této knize jaksi nevhodně porušujeme jejich soukromí. Ale přesto byli zahrnuti, neboť by bylo nemyslitelné vyprávět náš příběh bez toho, abychom je zmínili. Na druhou stranu, vězte, že jsme se kromobyčejně snažili snížit množství zmínek o nich na minimum. Krom toho, máme za to, že bylo napsáno víc než dost o všech těch hordách právníků, manažerů a "pijavic", které se víceméně svezli na slavném jméně Mr. Jacksona. Našim záměrem bylo psát o těch lidech v jeho okolí, o kterých se domníváme, že čtenář uslyší mnohem raději. Přesto je třeba podotknout, že toto jsou vesměs jediní lidé, o kterých můžeme psát. Během kariéry MJ jeho životem prošly stovky lidí, kteří se v něm buď zastavili a nějak jej ovlivnili, nebo jen tak splašeně proletěli - ale vždy se vytratili. V posledních letech jeho života - ještě před This Is It- už s ním téměř nikdo nebyl. Dny a týdny ubíhaly a naši skupinu šlo popsat následovně - byli jsme tam my, Mr. Jackson a jeho tři děti, Prince, Paris a Blanket. Mr. Jackson byl okraden o možnost vyprávět někomu svůj příběh. Jeho děti byly ještě příliš malé, než aby to pochopily a pamatovaly si to. Tak jsme zbývali my!"
"Média zasvětila svůj život dokazování, že Michael Jackson byl monstrum. Protáhli jeho jméno bahnem nespočetněkrát. Druhým extrémem byli jeho fanoušci, kteří víc než cokoli jiného chtěli dokázat, že byl svatý, andělská bytost, která by měla být vyvýšena na piedestal! Nebyl ani jedno z toho. Michael Jackson byl, stejně jako my všichni, normální lidská bytost se svými zlozvyky a některými špatnými vlastnostmi. Hluboce věřící muž, který dával miliony dolarů na charitu a prosvětloval naše každodenní životy svým nesporným talentem - a na druhou stranu smutný muž trpící osobními prohrami a ohromným smutkem, jehož pochopí jen málokdo. Tato kniha je oslavou těch dobrých časů a obrovských úspěchů jeho života, ale neopomíná popisovat i ty daleko smutnější a tragičtější okamžiky jeho kariéry, dětství a osamělého života."
"Na konec - byli jsme několikrát svědky nevídaného boje o Michaelův ohromný majetek - proto bychom rádi uvedli jednu věc na pravou míru - nenapsali jsme tuto knihu kvůli finanční odměně! Jak jsme již zmínili, média se nás snažila podplatit několikrát, vždy jsme odmítli!"

22. prosince 2006
McCarranovo Mezinárodní letiště
Las Vegas, NV

Bill: Zbývaly právě tři dny do Vánoc. Bylo kolem desáté hodiny v noci a já seděl zaseknutý v koloně zaparkovaných aut (za čtyřmi černými Cadilaky)na jedné takové asfaltce. Právě mě najali na jednu tajnou práci - měl jsem někomu dělat ochranku. Klient měl přiletět do Las Vegas soukromým tryskáčem z nějakého jiného města. Byl jsem tu, abych ho vyzvedl a převezl z letiště do chráněného domu v sousedství Summerlinu, ležícího na severozápadním cípu města. Seděl jsem zrovna na sedadle spolujezdce v nejnovějším modelu SUV. Nějaké auto vyzdobené jako maminčino cestovní zavazadlo - naprosto nevhodné k přepravě kohokoli - stálo za mnou. Celou dobu jsem civěl na nebe a očekával přílet letadla.
Lidé se domnívají, že Las Vegas je jenom velký "leccos" plný neonových světel, rozpálených chodníků a pouští. Ale v zimě?! A v noci?! Jakmile slunce jednou zapadne, snese se na město ohromná zima. Venku na letišti bylo skoro pod bodem mrazu. Měl jsem u sebe malá kamínka a snažil jsem se jimi vytopit vnitřek auta, zatímco jsme čekali. To, že jsme zaparkovali na asfaltce přímo u rozjezdové dráhy, bylo pro mne novinkou. To bylo něco, na co jsem nebyl zvyklý, ať už se jednalo o klienty velkých jmen. Nicméně v tomhle městě, v tomhle byznysu, je vybočení z řady normální. Je to Vegas! Ozbrojené auto jako to, ve kterém jsme seděli my, mohlo být najato v přepravě filmové hvězdy, CEO (výkonný ředitel obchodní společnosti), slavného sportovce nebo politika.
Kruci, mohl jsem být klidně najat, abych pomohl přepravit sesazeného diktátora prchajícího z nezdařené revoluce někam do zemí třetího světa! Byl jsem prostě v situaci, kdy jsem netušil, koho mám vyzvednout.
Před několika dny jsem se vracel domů z práce, která mimochodem trvala tři měsíce v kuse. Procestoval jsem dva světadíly a pět států. Všechno, po čem jsem v tu chvíli toužil, bylo si chvíli odpočinout a strávit nějaký čas s dcerou. Najednou mi zazvonil telefon - volal můj spolupracovník, Jeff Adams. S Jeffem jsme si byli velmi blízcí, skoro jako bratři. Pracovali jsme spolu dřív několikrát. Zeptal se mně, zda bych byl ochoten vést jeden projekt: osobní strážce pro vysoce profilovanou osobu, která má přiletět z Las Vegas za dva týdny. Vyzvedl bych ji a dopravil z bodu A do bodu B. Jeff mi řekl: "Budu ve spojení s klientovým asistentem, chlápkem jménem john Feldman. Řekl jsem mu o tvých dřívějších projektech. Chce, abys mu zafaxoval svůj životopis a kopii řidičského průkazu, aby si tě mohl zkontrolovat!" Nadiktoval mi jejich zahraniční číslo faxu, v rychlosti jsem ho nadrápal na kus papíru.
"Kdo je klient?" zeptal jsem se.
Jeff se odmlčel. Pak řekl: "Teď ti nemůžu dávat bližší informace. Ale věř mi, budeš mi nakonec vděčný, že jsem tu práci dohodil tobě! Jo a mimochodem, buď ozbrojen!"
Byl jsem mírně nervózní z toho, co se mělo dít. Netušil jsem, pro koho to vlastně budu dělat. Ale byl jsem v tomhle byznysu už dost dlouho, abych věděl, že tak se to prostě někdy děje. Dokud není podepsána smlouva, informace nejsou důležité. Domluva proběhla během dvou hodin, teď stačilo dorazit na místo, splnit úkol a bude. Dělal jsem to takhle nesčíslněkrát. Řekl jsem Jeffovi, ať se mnou počítá.
Během následujících dvou týdnů mě ti lidé patřící ke klientovi neustále otravovali, pořád se na něco vyptávali, testovali mne a kontrolovali - poté mi sdělili, že se mnou počítají a já mohl začít připravovat věci. Dva dny před očekávaným příletem klienta jsme s Jeffem páchali to, čemu se říká "Předpřípravné detaily" - prostě jsme plánovali nejlepší možnou trasu od letiště ke klientově domu, několikrát jsme ji zkusmo projeli, kontrolovali jsme semafory, aby správně blikaly, mapovali jsme plácky, které by v ten den mohly být přeplněné, což by nám zásadně znesnadnilo převoz. Dohodli jsme se na tom, že já se postarám o převoz osoby z letiště k domu a Jeff bude čekat u baráku.
V den D jsem přijel na letiště v 7:30. Požádal jsem autoservis, aby dopravil auto na letiště na osmou hodinu. Když přijeli, provedl jsem na něm hloubkovou kontrolu. Už jsem měl zkontrolované skoro celé auto, když jsem si najednou všiml, že zpětná zrcátka jsou vybavena kamerami, které byly namířené přímo na zadní - klientovo - sedadlo. Zavolal jsem Jeffa.
"Žádné kamery! Tečka!" řekl. Tak jsem znova obešel celé auto a všechny kamery odpojil.
V deset hodin jsme už čekali u ranveje. V 10:35 letadlo společnosti Gulfstream přistálo a dojelo přímo k nám. Instruoval jsem řidiče, aby přijel přímo ke dveřím, až budou vysunovat schůdky. Vystoupil jsem z SUV a namířil si to k druhému autu, které zastavilo tak stopu od toho prvního. Zůstal jsem stát a čekal, připravený v pravou chvíli otevřít zadní dveře pro pasažéry. Letištní personál a ostatní řidiči začali nakládat zavazadla do kufru SUV.
Jako první z letadla vystoupil tak čtyřicetiletý muž, černoch, docela upravený, leč ničím pozoruhodný. Potom vystoupila žena, která na rukou nesla spící dítě - dávala si velmi záležet, aby jej při sestupu ze schůdků nevzbudila. Tihle dva byli následováni dalšími dvěma dětmi - tak ve věku, kdy děti chodí do základní školy. Ti všichni nastoupili do auta. Pomyslel jsem si: Fajn, to musí být všechno! Chystal jsem se zabouchnout dveře, když vtom jedno z dětí vyjeklo: "Kde je tatínek?"
Tatínek?
Ohlédl jsem se zpět k letadlu. Ještě jeden muž scházel právě ze schůdků. Byl oděn celý v černém, obličej měl kryt za chirurgickou maskou. Jakmile přišel blíž, zasoustředil jsem se na jeho nohy: měl perfektně padnoucí mokasíny, štíhlé kotníky a bílé ponožky vytažené až k rantlům těch kalhot, kterým říkáme, že jsou na "velkou vodu". Sešel dolů, minul mě a nastoupil do auta k dětem. Zavřel jsem dveře, nastoupil do vedoucího automobilu a rozjeli jsme se směrem z letiště.
Vzhledem k tomu, že byly prázdniny, tak po celém městě fungovaly i tzv. "prázdninové semafory", tudíž to trvalo téměř 45 minut, než jsme se dostali domů. Vjeli jsme na příjezdovou cestu, brána se za námi zavřela. Obě auta zastavila a já si pomyslel: Měl jsem za úkol dovést rodinu do bezpečí. Pomáhal jsem vyložit zavazadla … bylo tam snad třicet různých kufrů a batohů … všechno jsme to donesli dovnitř. Potom jsem se vrátil zpátky na příjezdovou cestu.
Jeff vyšel z domu. Přes vysílačku se zeptal:
"Vše v pořádku?"
"Kód 4." odvětil jsem.
V tomto bodě jsem dal najevo, že mám hotovo. Dopravil jsem subjekt z bodu A do bodu B. Je vymalováno. Ale pak se stalo něco kuriózního. Přišel jsem k Jeffovi a nevzrušeně se ho otázal:
"Tak mi to řekni! Kdo je ten chlápek?"
Jeffovi na tváři zářil obrovský úsměv. "Tys ho neviděl?"
Pokrčil jsem rameny. "Ovšem. Viděl jsem nějakou vyhublou postavu, kousek tváře a tři děti."
Jeff ztišil hlas. "To je Michael Jackson."
Civěl jsem na něj. "Nedělej si ze mě prdel!"
Jeff zvedl do vzduchu pravou ruku. "Radši smrt než lež! Mluvím pravdu!"
Nevěřil jsem mu. Trochu se mi smál. Potom jeden asistent, ten Feldman, chlap, co jako první vystoupil z tryskáče, si nás zavolal dovnitř. Když jsme vstupovali dovnitř, tvářil jsem se: Jako fakt?! Uvidím teď Michaela Jacksona?!
Vstoupili jsme dovnitř a ten samý chlápek, co vystoupil zamaskovaný z letadla, prošel teď kolem mě - ovšem bez chirurgické masky na obličeji. Hlavou mi proletělo jen: A kurva! Stál jsem tam tváří v tvář Michaelu Jacksonovi a třásl jsem si s ním rukou. Bylo to něco neskutečného. Jeff nás přerušil. Měkkým, tichým hlasem Michael promluvil:
"Zdravím vás. Je moc pěkné se s vámi setkat."
Zakoktal jsem: "Je to pro nás obrovská čest, pane. Jsem vašim obrovským fanouškem už hezky dlouho!"
Obrovským fanouškem?! NIKDY jsem žádnou takovou věc neřekl svému klientovi! Přece pracuju léta se slavnými lidmi, nebylo nutné zrovna tohle říkat! Ale moje srdce splašeně bilo v hrudi, chlupy na krku mi vstávaly vzrušením. Snažil jsem se tvářit se profesionálně, ale uvnitř jsem se cítil jako malé dítě. Já jsem BYL velký fanoušek. Měl jsem všechna dřívější alba Jackson 5 - všechna! Stále jsem před sebou viděl, jak ON a jeho bratři tančí robotický tanec při vystoupení k Dancing Machine na Soul Train.
Trochu jsme poklábosili o Motown Records, zčásti také proto, že jsem pro ně chvilku pracoval. Jeho děti se batolily okolo něj. Prince a Paris řekli oba Ahoj, jen Blanket byl velmi zaražený a nemluvný, stydlivě se schovával za otcovy nohy a sem tam trochu vykouknul.
Pan Jackson řekl: "Děti, tohle je Bill! Naše nová ochranka!"
Huh?! Takže ze mě bude nová ochranka? O tom jsme se celou dobu bavili? Bylo mi řečeno, že mám jen dopravit subjekt z bodu A do bodu B. Zkontrolovat to a jít domů. Alarm zasunutý hluboko v mém mozku začal drnčet. A pak najednou pan Jackson řekl - spíš jako konstatování než jako otázku:
"Zůstanete přes noc, ano?"
"Um … a-ano, p-pane!" koktal jsem.
"Skvěle!" odvětil. "Uvidíme se ráno."
Všichni sborově popřáli dobrou noc a odebrali se po schodech nahoru. Zamračeně jsem se podíval na Jeffa a Feldmana a řekl:
"Musíme si promluvit!"
Vyšli jsme ven na příjezdovou cestu. "Co se to tu, ksakru, děje?! Kde má ochranku?!"
"Národ islámistů mu chtěl vnutit svoje lidi! Šéf zahájil "protipalbu" a rozhodl se učinit zásadní změny!"
Feldman: "Přestaň se blbě ptát, prostě mi řekni - jseš ochotný zůstat tu přes noc … nebo dýl?!"
Otočil jsem se na Jeffa: "Je to skutečný Michael Jackson? Brácho, byl to dneska dlouhý den, přejel jsem celý Las Vegas a jsem dost unavený - nemám náladu ztrácet čas s nějakým imitátorem!"
"Věř mi! Je to skutečně náš borec! Zjišťoval si o tobě pár informaci - tvůj životopis, tvoje působení v Motownu a řekl mi, že chce, abys mu dělal ochranku!"
"Tak jo! Kdy dorazí zbytek týmu?!"
Jeff se podíval zmateně na Feldmana a pak zas na mě. " Já myslel, že to víš! Žádný další lidi nepřijedou, chce jen tebe!"
Ale ne! To ne! Ne, ne, ne!
Dostal jsem se do situace, na kterou jsem nebyl připravený. Michael Jackson byl člověk, kterého spousta lidí milovala a i nenáviděla. Byl neustále obklopen hordou bodyguardů - a teď jsem měl všechnu jejich práci převzít já sám. Neznal jsem navíc vůbec zařízení a vystavění domu! Potřeboval jsem nějaké detaily!
Začal jsem se cítit fakt divně - něco tu nehrálo! Opravdu si mysleli, že uvěřím, že Král popu, Michael Jackson, cestuje někam bez jediného člena ochranky?!! Jen s jedním asistentem a chůvou?!! Co se to tu ksakru dělo?! Kde je jeho tým? Manažeři?! Doprovod?!!
Co jsem do té doby netušil, ale co jsem se měl vzápětí dozvědět, bylo, že ten Michael Jackson, co odletěl z Las Vegas tu noc, není ten samý Michael Jackson, co opustil zemi o rok dříve. Nebyl tady žádný doprovod zkrátka proto, že žádný NEEXISTOVAL, tečka. Byl úplně sám! Nejslavnější muž planety - a my jsme byli jediní, kdo věděli, že se vrátil do Spojených států.
Souhlasil jsem, že zůstanu, protože, co jiného jsem mohl dělat?! Ten muž řekl svým dětem, že jsem zde, abych je ochraňoval! Po tom všem nakonec no noc odešli jako Feldman, tak chůva. Přespávali totiž v přilehlém hotelu. Nakonec odešel i Jeff. Měl nějakou jinou práci, ke které se uvázal. Zůstal jsem tu jen já. Prohlédl jsem si pečlivě zařízení domu, zkontroloval jsem všechny dveře a okna a pak jsem si rozložil skládací židličku dole v garáži. Mrzlo tam. Garáž totiž byla izolovaná od domu - v domě bylo 28°C a já se třásl jako ratlík v garáži. Jak by taky ne - měl jsem na sobě jen sáčko, košili a kravatu.
Pořád mi tu něco nehrálo. Vlastně nic z toho. Chtěl jsem zavolat někomu známému, ale pochopitelně jsem nemohl. A kdo by mi věřil? "Hele, hádej co? Jsem v baráku s Michaelem Jacksonem a jeho rodinou! A s kým tam jsi? Jen já sám. V jeho garáži! Tak to si z tebe někdo udělal pěknou prdel, kámo!"
Zůstal jsem vzhůru celou noc, bdělý a zmrzlý. Každý zvuk, každé auto, co projelo kolem, všechno mě vždycky vyburcovalo a znervóznilo. Většinu času jsem ale stejně proseděl, třásl jsem se zimou až na zadku a přemýšlel jsem. Kde jsou všichni? A existuje nějaký blb, co by se pokoušel přelézt zeď? Co tu, kurva, dělám?!
Ve tři čtvrtě na sedm ráno slunce konečně vyšlo. Zaslechl jsem jemné klepnutí interiérových dveří, co vedou do garáže. Najednou se ozval tichý hlásek:
"Promiňte?"
Vzhlédl jsem. Stála tam malá dívenka, Paris. Vešla pomalu do garáže a v rukách držela šálek. Byla v něm horká čokoláda a ještě takové ty divné rozpuštěné maršmelouny uvnitř. Prostě tam jen tak tiše stála, podala mi hrnek a řekla:
"Tatínek řekl, abych vám tohle dala."

Povídka 2015 - kapitola čtyřiačtyřicátá

13. března 2015 v 19:57 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, třetí část začíná ... :-)




O tři týdny později

Zer - Jin probudil ošklivý sen. V tom snu ubližovali Michaelovi. Ubližovali mu fyzicky a ona, pozorovatel, nemohla nic dělat. Bylo to, jakoby měla nohy ze železa - nemohla se pohnout z místa. Chtěla křičet, ale uvědomila si, že ať otvírá ústa jakkoli úpěnlivě, nevychází z nich jediná hláska. Byl to nesmírně depresivní sen, plný zoufalství a smutku.

Zer - Jin se s tichým výkřikem probudila. Prudce se z polohy vleže vymrštila do sedu. Zhluboka oddychovala, byla zpocená. Zašátrala vedle sebe, aby zjistila, že Michael vedle ní neleží. Zase. Podívala se na hodiny na nočním stolku - byly čtyři hodiny ráno. V posledních dnech byl zvláštní - neklidný, mlčenlivý, roztěkaný. Album se prodávalo skvěle a bylo načase vyjet s ním na turné. Michael nechtěl. Byl donucen. Skvělým chlápkem Clivem, jehož příjmení neznala (ani ji nezajímalo), který kdysi tak štěkal do telefonu, když spolu s Michaelem telefonovali, a který se jen třásl na peníze utržené během turné. Pijavice. Nic jiného, než vydřiduch.

Spustila nohy z postele. Promnula si unavené oči a zazívala. Vtom zazvonil telefon na nočním stolku. Polekaně sebou trhla a zvedla sluchátko. Pocit strachu, že by se Michaelovi mohlo něco stát, v ní byl zahlodán velmi hluboko.

"Prosím?"

"Tady Clive! S kým mluvím?!" Zatmělo se jí před očima. Ta bestie si nedá pokoj - bude je otravovat i doma!

"Tady Sistine … Michaelova … přítelkyně!" Ta osoba na druhém konci spojení byla ta poslední, které by oznamovala, že je Michaelovou ženou. Clive nasadil výsměšný tón.

"Ach, to jste vy! Vždy Michaelovi za zády, co?! Kde je?"

"Kdo?"

"No Michael přece! Měl se dnes dostavit na schůzku a neobjevil se!"

"Nevím, kde je!" A to byla pravda - v tuto chvíli opravdu netušila, kde Michael je. Clive se zlomyslně zasmál.

"Tak vy to nevíte, ano?! Přestaňte se přetvařovat! Koukejte mu vyřídit, aby si přestal válet šunky doma a urychleně se připravil - velmi brzy začne turné! Tady nejde jen o pár těch skřeků a hekanců, kterým říká písně - tady jde hlavně o propagaci!" křičel do telefonu. Zer - Jin zavřela oči, zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit.

"A hlavně o prachy, co?! A o ty jde hlavně vám!" zasyčela. Clive se zasmál - radostně a zle zároveň. Zer - Jin při zaslechnutí toho zvuku až zamrazilo.

"Byznys je byznys, dámo! To je taková ta věc, o které vy - a ani MJ - nemáte nejmenší tušení!"

Zer - Jin rychle zavěsila - na takové diskuze neměla nervy. Prudce se zvedla z postele a vydala se hledat Michaela. Prošla celkem čtyři pokoje, než ho našla. Seděl shrbený u piana a lehce do kláves vyťukával smutnou melodii. Zůstala stát ve dveřích a pozorovala ho. Seděl v tureckém sedu na stoličce u piana, čelem byl opřený o křídlo a probíral se v klávesách - smutek z něj přímo sálal.

Potichu k němu přistoupila a už jej chtěla zezadu obejmout, když náhle zaslechla, jak si pro sebe něco špitá. Zaposlouchala se.

"Nejsem jako Joseph … nejsem po něm! Jsem pro něj cizí člověk, stejně jako on pro mne!"

Trhla sebou a strnula na místě. To, co zaslechla, ji nesmírně vyděsilo. Hrůza naplnila její útroby, chvíli se snažila samu sebe přesvědčit, že se přeslechla, když vtom začal její muž znovu šeptat:

"Nejsem jako Joseph … jsem lepší! Nejsem ani zlomyslný, ani agresivní! Nikdy nedovolím, abych byl jako on …" šeptal tak melodicky, až se mohlo zdát, že do tichých tónů klavíru zpívá. I přes hrůzu, kterou pociťovala, se dokázala pohnout a jemně položila ruku na jeho rameno.

Netrhl sebou, nelekl se. Pomalu otočil hlavu směrem k ní a pozoroval ji - s výrazem naprosté lásky a vděku. Zdálo se, že celou tu dobu věděl, že stojí za ním. Vztáhl ruku, obtočil ji kolem jejího pasu a stáhl ji na svůj klín.

"Dobré ráno, krásko!"

"Michaele, jsou čtyři hodiny ráno! Proč nespíš?"

"Potřeboval jsem si přehrát jednu melodii a ztratil jsem pojem o čase!"

Zer - Jin si jej měřila přimhouřeně podezíravým pohledem, takovým, který uměla jen ona. Michael se na ni usmál - smutně. Naklonila se a políbila ho na ústa.

"Qíngrén, děje se něco?"

Zmateně se na ni podíval - snažil se předstírat, že neví, o čem mluví.

"Nic se neděje! Co by se mělo dít?"

"Michaele, znám tě! Mě nemusíš nic předstírat! Vstaneš ve tři ráno, jdeš sem hrát baladické melodie na klavír a u toho zmiňuješ jméno svého otce! Co se děje? Pomoz mi to pochopit!"

Nejdříve si myslela, že ji naštvaně shodí ze svého klína a začne podrážděně odsekávat. Ale nakonec to neudělal. Jen mlčky položil hlavu na Zer - Jinin hrudník a tiše vzdychl. Zer - Jin zvedla ruku a začala Michaela hladit po hlavě.

"Víš, co je dnes za den, Zer - Jin?"

"No jistě. Dnes přijedou na návštěvu tví rodiče a sourozenci!" Nebyla z toho právě nadšená. Jeho matku poznat chtěla, ale ti ostatní - nechápala, co to může být za rodinu, když se za celou dobu, co byla na Neverlandu, ani jednou neobjevili.

"Ano. To je ono!"

"A co je s nimi?"

Michael zvedl hlavu. Úpěnlivě se zahleděl do Zer - Jininých očí.

"Jsou to hodní lidé, Zer - Jin, skutečně! Jen … možná příliš hluční na tvůj vkus!"

"Neboj se, lásko! Udělám si sama názor! O jedno tě chci poprosit …"

"Ano?"

"Prozatím jim nebudeme říkat, že jsme manželé, ano? Ne při prvním setkání …"

"Jak si přeješ …" odpověděl Michael smutně. Chtěl se svou ženou pochlubit, ale musel uznat, že má pravdu. Někteří členové jeho rodiny by mohli to tajemství roznést dál. Smutně si vzdychl. Zer - Jin ho konejšivě pohladila po tváři.

"Hlavu vzhůru! Jsme na to dva! Nenechám nikoho, aby se o tebe otíral. Rozumíš? Nikoho! Jsi perla mezi kameny! Ty jsi všechno, o co mi jde!"

Vděčně se na ni usmál. Čas od času potřeboval dodat sílu a ujistit, že není sám. Nechtěl to přiznat, ale měl panickou hrůzu z Josepha a jeho chování. Dokázal být velmi neurvalý a sprostý. Bál se, aby celá návštěva nedopadla katastroficky. Bál se Josepha, ale věděl najisto, že pokud by řekl jedno křivé slovo o Zer - Jin, neudržel by se. A to by nemuselo dopadnout dobře.

Zer - Jin ho políbila a vstala z jeho klína.

"Pojď! Půjdeme si ještě lehnout!"

Poslušně vstal a nechal se za ruku dovést do ložnice.

"Nejsi nervózní z dnešní návštěvy, Zer - Jin?"

Zer - Jin se posadila na postel, odhrnula deku, aby dala Michaelovi najevo, že čeká, až také ulehne, a jemně se zasmála. Michael si přilehl k ní a visel očima na jejích rtech.

"Ale ano, jistě že jsem! Ale na druhou stranu se těším! Vždy se totiž zas a znovu přesvědčím o tom, že na světě existují jen tři druhy lidí!"

"Jaké?" zeptal se se zájmem a položil hlavu na polštář.

"Ti, co předstírají, že neví, čím se zabýváš. Ti, co to vědí a neomaleně se tě ptají. A ti, co to vědí a domnívají se, že to, co děláš ty, by zvládli i oni!"

Michael se zmateně pousmál.

"Nerozumím ti."

"Pochopíš dnes večer! Teď ještě spi!" zašeptala a políbila ho na špičku nosu. Byl si téměř jist, že znovu neusne, ale Zer - Jin začala svým uklidňujícím hlubokým hlasem něco vyprávět a to způsobilo, že během pěti minut tvrdě spal. Potřeboval být silný na dnešní večer.

JE TO DOMA!!!!

13. března 2015 v 12:04 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Tak dámy, slavnostně oznamuji, že kniha dorazila v pořádku!!! Je nová, bezvadná, krásná, dlouhá a hlavně - celá a naše! A já se pustím do četby a do překladu :-)
Na důkaz přikládám dvě infantilní fotky! :D jo, ta divná osoba jsem já :D

Jo, to jsem já, ale tak samozřejmě nejdůležitější je Michael :-D



Můj infantilní pokojíček :-D s Michelovským koutkem :-D

Povídka 2015 - kapitola třiačtyřicátá

11. března 2015 v 23:09 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
No, tak tedy, pro tentokrát jsem to trochu odlehčila, upřímně, po "hambaté" kapitole mám trochu vymleto (a také myslím na chudáka Mika, který má ještě vymletěji než-li já :-D ). Enjoy! :-)




Michael Zer - Jin donesl až k zahradnímu domku a přenesl ji přes práh. Zer - Jin se mírně usmívala, přesto se ale zdála býti zamyšlená a myšlenkami kdesi daleko. Michael jí postavil na zem, jakmile ji přes práh přenesl. Dopadla na obě nohy a jala se okamžitě upravovat dlouhou sukni, do které se jemně zamotala. Michael přistoupil k nočnímu stolku u postele a zapálil vonnou svíci. Místnost naplnilo nazlátlé, mdlé světlo. Zer - Jin přestala s úpravou sukně a soustředěně se rozhlédla po pokoji.

"Tys to vyzdobil i tady?"

"Všimla sis?"

"Samozřejmě!" vydechla v úžasu. Ode dveří k posteli byla cestička vysypaná okvětními lístky růží, na stolku stála nádoba s ledem a v ní láhev šampaňského. Na vedlejším stolku stály dvě vysoké sklenice.

Zer - Jin se usmívala, oči jí zářily. Michaelovi svítily oči při pohledu na dívku, která byla nyní jeho ženou. Pociťoval velmi silný atak touhy, pýchy a radosti. Daleko větší radosti, než jakou kdy měl při vydání a následném úspěchu alba. Donedávna se cítil silně vykořeněn a nejistý v tomto zkaženém světě - nyní měl po boku ženu, která s ním byla ochotna sdílet i to špatné. Nejen radosti, peníze, luxus a bezstarostnost - ale i nemoci, neúspěchy, žárlivé scény, noci bez jakékoli vyhlídky spánku a strach. A strach byl nyní něčím, co mu přišlo jako něco velmi cizího a neznámého. Jak by mohl mít po boku této ženy strach? Má přece svou Zer - Jin, tu, která umí vládnout zbraněmi.

Zer - Jin mezitím přistoupila k posteli a pozorně si ji prohlížela. Michael nechal postel upravit tak, aby byla opatřena závěsy. Vždy měl při milování neodbytný pocit, že by mohli být viděni a vyrušováni - nyní stačilo okolo nich zatáhnout závěs a mohli mít nerušené soukromí. Přistoupil zezadu ke své ženě.

"Líbí?"

"Ano. Je to … tajemné! Jako příslib něčeho … sexy vulgárního." Tiše se zasmála a oči jí zajiskřily.

"Chceš říct, že jsi svolná k něčemu sexy vulgárnímu?" zeptal se Michael zastřeně a lehce jí pohladil po plecích. Prohnula se proti jeho dotekům jako kočka a svůdně zašeptala.

"Bylo by mi platné, kdybych svolná nebyla?"

"Bylo. To bych ti dal jen pusinku na dobrou noc a šel bych si po svých …"

Zatvářila se naoko vyděšeně.

"To ne! Co bych si počala?! To bych tě pak musela zabít za to, žes nechal roztouženou dívenku napospas!"

Michael se pousmál a olízl si rty.

"To bych neudělal! Říkáš roztouženou? Tak to abych začal plnit své manželské povinnosti, že?"

"To bych prosila …" zašeptala. Michael sjel z jejích ramenou k zádům a uchopil konce stužky, kterou byl svázán korzet šatů. Jemně a k zbláznění pomalu rozvázal mašli a jal se stužku vytahovat z oček. S každým dalším uvolněným očkem se odhalovala část Zer - Jininy alabastrové kůže poseté jizvami. Miloval ty jizvy! Zbožňoval každou jednu z nich a styděl se za to. Zer - Jin přitlačila ruku ke svým ňadrům, aby zachytila uvolňující se korzet. Michael vytáhl stuhu z posledního očka, pomalu a lenivě ji smotal a odhodil na stranu. Položil ruce na Zer - Jinina záda a ještě více rozevřel korzet na jejích zádech. Palcem přejížděl po jizvách a cítil, jak se Zer - Jin začíná chvět.

"Tak moc jsou citlivé?" zašeptal.

"Nesmírně." vydechla.

Uchopil ji za ramena a otočil si ji k sobě čelem. Stále si přidržovala šaty na dekoltu. Sklonil se a vyhledal její rty. Políbil ji nesmírně něžně a láskyplně. Beze zbytku mu polibky vracela, slastně u toho přivírala oči. Vztáhl ruku, pohladil jí po šíji a krku, až se dotkl spony, která věznila její vlasy. Rozepnul ji a Zer - Jininy kaštanově hnědé, dlouhé vlasy se jí rozutekly po zádech. Vydechla. Pustil její rty a narovnal se. Uchopil ji jemně za ruku, kterou si přidržovala šaty. Mírně se zarděla.

"Neboj se, miláčku, ukaž se mi v celé své nádheře! Jsem tvůj muž a chci tě znát celou!"

Uvolnila ruku a šaty se svezly na zem. Stála před ním jen v krajkových kalhotkách a podvazkách. Za jedním z nich měla zasunutý nůž. Michael nasucho polkl, nemohl se na tu krásu vynadívat. Nyní měla ruce volné a mohla se začít věnovat ona jemu.

Vztáhla ruce k jeho krku a uchopila do nich cíp jeho kravaty. Zatáhla tak, aby se musel naklonit. Vtiskla mu vášnivý polibek, jemně ho kousla do spodního rtu. Tlumeně sykl. Šikovnými prsty kravatu rozvázala a odhodila ji na stranu. Z ramen mu shodila černé sako. Stál před ní v košili, kalhotách … a šlech. Pomalu si přejela rukou po stehně a uchopila střenku nože. Vytáhla jej, přiložila ostrou čepelí ke kšandě a prudce trhla. Přeřízla šli jediným čistým řezem. To samé udělala i s tou druhou. Michael se na Zer - Jin díval se směsicí touhy, odevzdanosti a jemné nervozity - miloval svou nebezpečnou Sisi a zároveň byl trochu nesvůj, když v ruce třímala zbraně. Postavila se na špičky a políbila ho. Šle shrnula dolů a s nimi i jeho černé kalhoty. V zápalu vášně ho začala líbat na krku a během toho mu rozepla košili a stáhla mu ji z ramen. Nůž uchopila za čepel a prudce jej odhodila na stranu. Zabodl se do zdi, ve které ještě dlouho vibroval.

Zer - Jin se posadila na postel a Michaela stáhla s sebou. Nyní se líbali už velmi náruživě, oba byli více než připraveni ztvrdit svou lásku milostným aktem. Náhle se Michael od Zer - Jin odtrhl, natáhl se přes ni a uchopil do ruky závěs. Trhl jím, závěs se rozprostřel kolem jejich postele a vytvořil dokonalé soukromí. Přes látku závěsu procházelo mdlé světlo ze svíce, vše vypadalo tajemně a hutně eroticky.

Vrhli se na sebe s lačností sobě vlastní. Byli vedeni láskou a oddaností, znali se navzájem dokonale a nebylo potřeba nic předstírat nebo se něčemu chtít vyvarovat. Milovali se celou noc, jen s malými přestávkami, kdy dřímali schouleni v náruči toho druhého.

Se svatební nocí skončili až nad ránem, vyčerpaní, ale šťastní. Michael si té noci dal velmi záležet, aby vyhověl veškerým tužbám své ženy, Zer - Jin byla na výsost spokojená a opět mírně překvapená tím, co uměl. K ránu usnul dříve, než-li ona. Zer - Jin se k němu přitulila a přikryla je oba lehkou pokrývkou. Za několik minut spala i ona. Hluboce a s radostnými myšlenkami. Šampaňského se ani nedotkli.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI


Povídka 2015 - kapitola dvaačtyřicátá

9. března 2015 v 19:16 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Kdopak se ukrývá v křoví a narušuje novomanželské štěstí ...?!






Vyšli ven do nočního ticha. Pozemky Neverlandu zahalovala neprostupná tma. Zer - Jin se otočila na Michaela s otázkou v očích - skutečně se chce v takové tmě procházet? Michael však nezaváhal, dvakrát tleskl rukama a náhle se všechny prostory rozzářily velkými lampiony, které vydávaly romanticky nazlátlé světlo. Zcela nečekaně pozemky připomínaly slavnostně osvětlený průvod. Zer - Jin šokovaně vydechla a usmála se - nedokázala uvěřit tomu, co vidí.

"To je nádhera!" vydechla. Michael se pyšně pousmál.

"Ano, zařídil jsem to dnes odpoledne. Měl jsem spoustu času a nervozita mě nutila neustále něco dělat - tak jsem zařídil tohle!"

Pohlédla mu do očí a usmála se. Uchopil její ruku do té své, políbil ji na špičky prstů a vydali se společně na novomanželskou procházku. Zer - Jin si přidržovala sukni v druhé ruce, byla dost dlouhá a rousala by ji po zemi. Představila si sebe samu, jak podniká s manželem romantickou procházku a v nestřeženém okamžiku se zaplete do sukně a bude se poroučet k zemi. V duchu se tomu zasmála.

Míjely právě jeden osvětlený cíp zahrady, když vtom zaslechli neurčitý hluk v křoví. Michael si toho sotva všiml, šel jako smyslů zbavený a neustále se usmíval. Zato Zer - Jin nepatrný šustot zaslechla zřetelně. Zastavila se na místě a nastražila uši. V tu chvíli se zastavil i Michael a zmateně se na Zer - Jin zadíval.

"Děje se něco?"

"Neslyšel jsi nic?"

"Ne. V tom hluku, co je slyšet zevnitř, se dá něco jiného zaslechnout jen velice těžko. Jen stěží můžu uvěřit tomu, že takový randál dokážou způsobit tři lidé!"

Zer - Jin trhaně pohodila hlavou, pohlédla na Michaela a lehce se pousmála. Přesto bylo vidět, že není plně soustředěná a že stále bedlivě naslouchá. Všechny hluky neznámého původu byly předmětem její nelibosti - znamenaly skryté nebezpečí.

"No tak, miláčku! To byl jen nějaký pták! Nic se neděje! Uvolni se, dnes je náš významný den!" přistoupil k ní Michael, uchopil ji za bradu a začal ji líbat. Zavřela oči a nechala se unášet - Michael měl na ni daleko větší vliv, než nějaký šramot v křoví.

Po chvíli pustil její rty a zašeptal.

"Jestlipak víš, co následuje po svatebním obřadu?"

"Svatební hostina?" zašeptala provokativně svým hlubokým hlasem. Michael naoko zvrátil oči v sloup.

"Ále! Kdopak by teď myslel na jídlo?!"

"Kdo říká, že mluvím o jídle?"

Michael vykulil oči a zarděl se. Zer - Jin ho políbila na špičku nosu.

"Odteď budeš mou hostinou už jen ty … ženáči!"

Michael zaklonil hlavu a zachechtal se.

"Tak to si dám líbit!"

Ponořil se do jejích úst, oba zavřeli oči. Náhle se šramot ozval velmi zřetelně. Zer - Jin spěšně odtrhla rty od Michaelových úst a křečovitě sevřela v dlani límec jeho saka. Upírala svůj pohled do temného křoví stojícího několik metrů od nich. Oči měla přivřené a ve tváři jí pohrával lehce nabroušený výraz. Někdo nepovolaný rušil jejich novomanželské štěstí - opovážlivec!

Michael by se za normálních okolností cítil mírně nesvůj, že mu kdosi neznámý prolézá záhony, ale v tomto momentě se soustředil pouze na výraz ve tváři své ženy. Byl nesmlouvavý a jaksi žensky nakvašený. Stála zde ve svatebních šatech, jednou rukou ho objímala kolem ramen, tiskla se k němu, v ruce žmoulala cíp jeho límce a tvářila se (sexy) nazlobeně. Nemohl se na to vynadívat a dělalo to s ním divy. Měl chuť ji sebrat a odnést někam do soukromí, ale v tom mu bránila jedna banalita - vlastně dvě - napínání v kalhotách při pohledu na Zer - Jin a jedno bizarní šramocení v křoví. Jak komické!

"Zer - Jin?" zašeptal nejistě. Zer - Jin stále bez pohnutí upírala pohled do místa, kde zaslechla hluk.

"Někdo tu je!" oplatila mu též šeptem. Pustila ho a o krok od něj ustoupila.

"Je možné, že je to jenom nějaké zvíře, lásko!"

"Ne, qíngrén, to není možné! Zvíře by nevydávalo tak pravidelný hluk!"

Řekla a pomalu se rozešla směrem k onomu místu. Michael za ní nervózně zavolal.

"A co chceš dělat?"

"Chci potrestat toho, kdo mi narušuje mou svatební noc!"

"No počkej, snad si … co to zas děláš?!"

Zer - Jin si právě vyhrnula sukni z jedné nohy. Michaelovi se naskytl pohled na podvazek na jejím stehně, mozkem mu stačil prolétnout pocit vzrušení, když vtom si uvědomil, že Zer - Jin má za podvazkem zasunutý nůž. Zalapal po dechu a přispěchal k ní.

"Co to, ježíši! Ty nosíš za podvazkem nůž?!"

Zer - Jin na něj nechápavě pohlédla.

"Ten nůž mám připravený na svatební noc!" zašeptala stoicky. Michael po celou dobu pociťoval ve svých útrobách směsici vzrušení, nervozity a šoku - ta se teď ještě prohloubila. S přimhouřenýma očima zíral na Zer - Jin.

"Na co ti budou o svatební noci nože?!"

Zer - Jin zvedla ruku, ve které nesvírala nůž, uchopila Michaela za klopu saka a odhrnula jej. Naskytl se jí pohled na dokonale připnuté šle.

"Abych přeřezala tyhle zpropadené kšandy! Nebo si myslíš, že je budu v návalu nadrženosti poklidně rozepínat, jo?!"

Michael si nervózně odkašlal a začervenal se. Zase ho převezla.

Zer - Jin se otočila a zamířila do křoví. Po cestě spílala té zpropadené dlouhé sukni a Michael se vzadu dusil potlačovaným smíchem. V momentě, kdy Zer - Jin zahrabala rukou ve křoví, vyřítila se z něj drobná malá postava. Než stačila Zer - Jin něco podniknout, vyběhla z křoví a snažila se zmizet. Jenže v popředí stál Michael, který sice neměl ani v nejmenším v úmyslu dotyčného chytat, ale zato dotyčný musel v rychlosti brzdit, aby do Michaela nenarazil. Nakonec se mu zabrzdit podařilo.

Zer - Jin se vrátila a uchopila neznámého za rameno. Michael úzkostlivě hleděl na osobu a radil své ženě.

"Neubliž mu!"

Zer - Jin povytáhla jedno obočí.

"Cožpak jsem někdy někomu ublížila?!"

"Né! Jen kdysi jsi chtěla jednoho super kluka podřezat dezertním nožíkem!"

Zer - Jin vyprskla smíchy.

"Kterého super kluka máš na mysli? Já za svůj život málem podřezala spoustu kluků!"

Michael zlověstně přivřel oči.

"Kolik kluků? Přiznej se!"

"Och! Teď už je to jedno, pane, jsem vdaná!"

"To není argument! Chci vědět, kolik jich bylo!"

"Tak ty jsi vdaná, Zer - Jin?" promluvila náhle postava zahalená v kápi. Zer - Jin při zaslechnutí toho hlasu zděšeně odtáhla ruce z ramen té osoby. O krok ucouvla a náhle se vybavily všechny momenty z minulosti.

"Limu - Baji?!" zašeptala nevěřícně. Neznámý sundal kapuci z hlavy. A opravdu - Zer - Jin stála tváří v tvář svému partneru v boji - Limu - Bajovi. Šokovaně vyjekla a přispěchala ho obejmout.

Po chvilce se od sebe odtrhli a Limu - Baj se otočil k mírně šokovanému Michaelovi. Uklonil se, Michael mu úklonu opětoval.

"Jsem tak rád, že vás vidím. Oba dva. A spolu. Musel jsem se zastavit, Zer - Jin."

"Stalo se něco, Mubaji?"

"Ne, nic. To bylo tak - před několika dny jsem byl doma a náhle jsem ucítil velmi silný atak pozitivní energie. Tvé energie, Zer - Jin!"

Zer - Jin se mírně ošila a přešla k Michaelovi. Potřebovala nyní jeho náruč jako pevný bod. Objala ho a položila si hlavu na jeho hruď. Michael si Limu - Baje pozorně prohlížel a tiskl Zer - Jin k sobě.

"O čem to mluvíš?"

"Vzpomínáš, jsi druhá polovina mého bytí! Cítím, když je ti zle nebo naopak když máš radost! Před několika dny jsi musela zažít něco velmi radostného, abych to vycítil."

Zer - Jin pohlédla vzhůru do Michaelovy tváře. Z ní mohla vyčíst zmatek.

"Ano, Michael mě požádal o ruku. Odtud zřejmě pramení ta radost!"

Limu - Baj se pousmál.

"Ano! To bude ono! Proto jsem se rozhodl přijet! Chtěl jsem vám pogratulovat a popřát štěstí!"

Michael se pojednou zapojil do rozhovoru.

"Chcete zůstat? Nechám vám připravit pokoj!"

"Och, ne, děkuji! Jsem zde jen na skok! Za ten šramot v křoví se omlouvám, my jsme zvyklí přijít bez ohlášení a tajně. Že, Zer- Jin?"

Zer - Jin se pousmála a Michaelovi uniklo:

"Ano! To tedy jste!"

Limu - Baj se uklonil a Zer - Jin k němu přistoupila. Uchopila jej za ruce a silně stiskla. Dívala se do Limu - Bajovy klidné tváře a skrz jeho oči si připomínala minulost.

"Nikdy nezapomeň, kdo jsi, Zer - Jin! Jsi jedna z nás! Jsi nejlepší a nejtalentovanější! Nejvěrnější a nejoddanější! Nenech se nikým ovlivňovat! Všechny raději smeť z cesty, nejdůležitější jsi ty a tvoje štěstí! A co je tvoje největší štěstí?"

"Michael!" zahuhlala Zer - Jin s očima plnýma slz.

"Správně! Ochraňuj ho! Nenech ho strádat!"

"Zůstaň, Limu - Baji, alespoň pár dní!" žadonila. "Ano, zůstaňte!" přidal se Michael tiše.

"Ne, děkuji, ale nejde to. Mám povinnosti jinde. Ty víš, Zer - Jin, že kdykoli mne budeš potřebovat, přiletím jako blesk! Vždy budeš druhá polovina mého srdce!"

Zer - Jin stiskla víčka a slzy jí skanuly na tvář. Michael k ní přispěchal a přitiskl ji k sobě.

"Máte ohromné štěstí, příteli, že jste ji získal! Několik mužů se snažilo získat její srdce - marně! Jste šťastný muž! A nyní se vám klaním, musím už jít!" prohlásil hlasitě a zmizel ve tmě. Nebylo slyšet nic. Ani hluk při přelézání zdi, ani otevírání brány - nic. Bylo to, jakoby se na místě vypařil. Michael se nervózně ošil.

Zer - Jin si otřela mokré tváře a zvedla hlavu. Dívala se oddaně na Michaela. Ten jí pohled oplácel - po chvíli zašeptal:

"Kde jsme to skončili?"

"U toho, že mám nůž!" pronesla svůdně.

"Ach ano! Připravený na svatební noc!" protáhl provokativně, uchopil ji do náruče a odnášel do zahradního domku.

Povídka 2015 - kapitola jedenačtyřicátá

7. března 2015 v 22:54 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak a je to tady! Jeden by si mohl říct, vezmou se a tím příběh může hasnout! Ba právě naopak, vážení a milí, touto kapitolou se vše teprve zdravě rozjíždí!





"Tak jsme tady!" zahlaholil Wayne hlasitě a vstoupil do domu spolu s Johnem Brancou, Michaelovým právníkem. Michael stál v obýváku u krbu a nervózně přešlapoval z nohy na nohu.

"Konečně!" vyjekl a přispěchal k nim. "Kde jste tak dlouho?!"

Wayne se zmateně zadíval na hodinky na svém zápěstí. "Je za pět minut půl jedenácté! Jdeme ještě o chvíli dřív!"

"Nebuďte nervózní, Michaele! Jde jen o to říct v pravou chvíli ano a je vymalováno!" přemítal pobaveně John a potřásl Michaelovi rukou.

"To se vám řekne, Johne! O mé ano nejde, jde o to, aby si to ona nerozmyslela!" ukázal prstem směrem ke své ložnici. Zer - Jin se tam připravovala už několik hodin a odmítala kohokoli pustit dovnitř. Michael jen doufal, že se celá nerozpustí nebo v návalu vzteku nezmizí … oknem.

"Ale no tak! Nebuď jako malý! Určitě si to nerozmyslí!" uklidňoval ho Wayne. "Miluje tě a pak - to bych jí teda neradil, když už jsem se nasoukal do tohohle kvádra, tak ať hledí, aby to nebylo zbytečné!"

Michael se pobaveně zachechtal.

"Říkal jsem ti, to je můj oblek! Byl šitý přímo na mě a tobě jsem ho půjčoval, když jsi byl o dobrých dvacet kilo lehčí! Vlastně se velmi divím, že ses do něj nasoukal!"

"Hahahaha - moc vtipné! Žena mi ho musela povolovat! Nechechtejte se - já se v něm dusím!"

Najednou do místnosti vstoupila Mary. Měla na sobě modrý kalhotový kostým a v klopě Zer - Jinin čínský lotos. Druhý nesla v ruce a přistoupila k Michaelovi. Ten na ni chvilku udiveně zíral.

"No co koukáš! Jsi ženich, musíš mít v klopě saka květinu!"

"Ale Mary! Tou květinou mi překryješ zlatě vyšitý monogram!!!" bránil se Michael se smíchem. Mary ho plácla přes ruku.

"Jdi k čertu s monogramem - tohle je květina od Zer - Jin!"

V tu chvíli Michael zmlkl a poslušně si nechal dát do klopy květ. V tu chvíli se ozval John Branca.

"Jak že se dáma jmenuje?"

"Sistine Genesis Keysová!" odpověděl Michael okamžitě. John se zatvářil mírně zmateně.

"Ale říkáte jí jinak!" podotkl a ukázal na všechny okolo prstem.

"Ano, říká se jí od mala Zer - Jin!" dodal Michael.

Náhle se do rozmluvy zapojil Wayne.

"Já nevím jak vás, lidi, ale mě by zajímalo, kde je jídlo!" Všichni vyprskli smíchy.

"Ale dočkáte se, Wayne!" zahlaholila Mary.

"No, mě nezajímá ani tak jídlo, jako spíše, co vlastně znamená oslovení Zer - Jin …" pronesl John zamyšleně.

"Ta, co se nevzdá." odpověděla Zer - Jin. Všichni se otočili za jejím hlasem a vydechli úžasem. Stála na úpatí schodiště a shlížela na ně dolů. Vypadala skvostně. Byla oblečena do jednoduchých bílých šatů bez ramínek, horní díl byl korzetový a lehká sněhobílá sukně spadala až na zem. Byla do nich přece jen trochu malá, proto si sukni přidržovala. Vlasy měla stažené do falešného ohonu, volné prameny vlasů nechala spadat kolem obličeje.

Celou dobu, co strávila přípravou, přemýšlela, čím zakrýt odhalené ruce a záda posetá jizvami. Po dlouhém uvažování usoudila, že jakákoli látka, přehozená přes tyto nádherné šaty, by celý dojem úplně zkazila. Rozhodla se proto nechat ruce i záda odhalená, ačkoli tušila, že se stanou útokem zvědavých pohledů okolí. Na to však nedbala. Důležitý pro ni byl pouze Michaelův pohled a názor.

A ten si ji právě prohlížel s otevřenými ústy a nekonečnou pýchou v očích. Dnešní dopolední incident jakoby byl zapomenut, a přesto nebyl - zůstala po něm touha v očích obou z nich. Chvíli hleděla Michaelovi upřeně do očí, poté se podívala pod sebe, uchopila do ruky cíp sukně a začala pomalu scházet dolů ze schodů. Michael se včas vzpamatoval, přispěchal k ní a nabídl jí své rámě. Vděčně je uchopila a usmála se na něj. On jí úsměv okamžitě opětoval.

"Vypadáš skvostně, Zer - Jin!" zašeptal jí do ucha. Zasmála se svým hlubokým sametovým hlasem, který ho vždy dokázal dostat do varu. Nejinak tomu bylo i nyní.

"No děkuji! Taky nejsi k zahození!" oplatila mu s úsměvem.

"Chceš říct, že si mě nějakou dobu necháš a nezahodíš mne?"

"Och, to ani omylem! To bych si dala, kdybych zahodila tak bezvadného chlapa! To radši …"

"Co radši?" ptal se vzrušeným hlasem.

"Radši zahodím všechny okolo tebe! A zbydeš mi jen ty!"

Zasmál se. Chtěl ještě něco říct, ale vtom je přerušil pobavený hlas Johna Brancy.

"Vy dvě hrdličky, nebavte se mi tu! Na povídání budete mít ještě času!"

Oba sebou trhli a stydlivě se usmáli. Zer - Jin vložila dlaně do Michaelových rukou a otočila se k němu čelem. Nervozita se začala zmocňovat i jí a Michael jí to nijak neulehčoval. Zato John Branca se tvářil vyrovnaně a organizoval.

"Svědci mají stát za ženichem a nevěstou, Wayne! Ne před!"

Wayne stále trochu neurvale civěl na Zer - Jin. Nyní se probral a s bručením se postavil vedle Mary.

"Kdo má prsteny?" zeptal se John.

"Já!" odpověděl Wayne. Vyndal z kapsy saka maličkou krabičku a podal jí Johnovi.

"Tak. Vážení svatebčané, milý ženichu, milá nevěsto - sešli jsme se zde, abychom spojili životy a osudy těchto dvou mladých lidí a abychom jim požehnali. Michaele, bereš si zde přítomnou Sistine Genesis Keysovou za svou zákonnou manželku, budeš ji milovat, ctít a ochraňovat, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě dokud vás smrt nerozdělí?"

"Ano." odpověděl Michael tiše, avšak zřetelně. Třásl se mu u toho mírně hlas, Zer - Jin mu povzbudivě stiskla ruce. Samotné se jí v očích třpytily slzy.

"A nyní se ptám tebe, Sistine, bereš si zde přítomného Michaela Josepha Jacksona za svého zákonného manžela, budeš ho milovat, ctít a ochraňovat, v nemoci i ve zdraví, v bohatství a v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?"

"Ano!" řekla Zer - Jin a v tu chvíli slzy přetekly a našly si cestu po její tváři.

Wayne i Mary začali jásat. Zatleskali.

"A jelikož se jedná o sňatek nesmírně utajený, nezbývá nic jiného, než abych vám prstýnky donesl sám!" podotkl John naoko ironickým hlasem, uchopil malou krabičku a přešel ke dvojici. Michael vyjmul z krabičky drobný zlatý kroužek a nasunul jej Zer - Jin na prsteníček. To samé učinila vzápětí i ona.

"Tímto prohlašuji vaše manželství za uzavřené! Michaele, můžeš políbit nevěstu!"

Michael uchopil něžně Zer - Jin kolem krku a přitáhl si ji k sobě. Vtiskl jí tak něžný polibek, jakého byl v tu chvíli schopný. Zer - Jin plakala dojetím a polibky mu beze zbytku vracela. Mary si utírala uslzené oči do kapesníku a Wayne se usmíval od ucha k uchu. John si úlevně vydechl a pochválil se, jak skvěle se to povedlo.

"Miluji tě, Michaele Jacksone!" zašeptala Zer - Jin do manželových úst.

"Miluji tě, Sistine Jacksonová!" oplatil jí a začal ji objímat. "Jsem ženatý! Jsem ženatý!" křičel rozradostněně jako malé dítě. Zer - Jin se smála, stejně tak Mary, jen Wayne dával pobaveně oči v sloup a myslel na to: No počkej, chlapče, však ona si tě omotá kolem prstu! Netušil však, že v tomto vztahu je to poněkud obráceně - Michael lehce dominoval nad Zer - Jin a ta se s potěšením nechávala podrobovat.

"Mary, kde je jídlo?!" otázal se Wayne naoko přísně a mrknul lišácky na kuchařku.

"Necito jeden! Cožpak vás vůbec nedojímá, co se tu právě stalo?!"

Wayne se uvolněně zasmál.

"Mě dojímá hlavně to, že jsem od rána nejedl, abych se zapnul do toho saka!"

Michael a Zer - Jin si něco spiklenecky špitali a potutelně se smáli.

"Hej, vy dva tam! Pojďte jíst!"

"My přijdeme za chvilku! Jdeme se na chvilku ven projít!" informoval je Michael a přehodil svoje sako Zer - Jin okolo ramen. Mary, Wayne a John pokrčili rameny - poblázněné novomanžele není radno krotit! Ať si jdou!

Povídka 2015 - kapitola čtyřicátá

5. března 2015 v 19:32 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Ano, nedávno jsem se zařekla, že už nebudu psát "hambaté" kapitoly! No - uběhl asi týden a celé předsevzetí vzala voda ... zkrátka, jak říká Zuzy - bude číst ten, co se nepohorší :-)

Zer - Jin se vrátila i se svatebními šaty o hodinu později zpět do Neverlandu. Uvnitř domu na ní čekal Michael i s Waynem. Oba se usmívali od ucha k uchu, když vstoupila do místnosti.
"Tedy, madam, smekám před vámi. To bylo vynikající!"
"Ach, lásko! Jsem tak rád, že jsi zpět! A kde máš šaty?"
"V kabele! Ty je uvidíš až večer! Děkuji Vám, Wayne! Tady vracím vysílačku!"
"Ach jistě. Kdy mám tedy dorazit?"
"Můj právník dorazí kolem jedenácté, buď tu prosím o chvilku dřív!"
"Ano."
"A Wayne …"
Wayne se ode dveří otočil zpět na Michaela.
"Nikomu nic neříkej, prosím!"
"Spolehni se!"
*
Celý den se Zer - Jin a Michael připravovali na svoji velkou noc. A kuchařka Mary s nimi. Nejprve si trochu pobrečela, když zjistila, co se chystá a poté odcupitala do kuchyně připravit slavnostní večeři. Zer - Jin minimalisticky vyzdobila dům a celou dobu se uvolněně usmívala. Byla šťastná.
"Co je tohle za rostlinku?" ptala se Mary dívky.
"To je obyčejné jmelí. Myslím, že by mohlo přinést štěstí!"
"Ale toto není obyčejná květina!" podotkla Mary a ukázala na rostlinu s bílými květy, kterými Zer - Jin nazdobila krb.
"To je čínský lotos. Moc hezky voní. Chovám se jako potrhlá slabomyslná snoubenka, že ano?" otočila se Zer - Jin k Mary s lehce stydlivým výrazem ve tváři.
"Ale vůbec ne! Na vašem místě bych byla ještě vzrušenější a hysteričtější! Naopak, jste velmi klidná!"
"Ale ne, nejsem! Jsem vzrušením bez sebe, jen to celkem slušně zastírám!" prozradila Zer - Jin potichu Mary. Ta se spiklenecky usmála.
"No bodejť! Vždyť si neberete jen tak někoho! Berete si našeho Michaela!"
"A spousta lidí v jeho okolí mě za to jistě bude nenávidět!" dodala dívka stoicky. Mary překvapeně zamrkala a zmlkla. "Ale na tom nesejde - mě záleží jen na něm! Jen jeho názor a pocity jsou pro mě rozhodující!" Otočila se směrem k Mary a vlídně se usmála. Mary jí úsměv nejistě oplatila.
Najednou se z ložnice ozval Michaelův hlas.
"Zer - Jin?"
"Prosím?" zavolala Zer - Jin v odpověď a stále se na Mary usmívala.
"Pojď sem, prosím! Potřebuji tvojí pomoc!"
Zer - Jin se poslušně rozešla směrem ke schodišti. Mary za ní polohlasně zavolala:
"Pokud půjde o takovou pomoc, jakou myslím, zavřete si tam dveře!"
Zer - Jin se otočila k Mary a pobaveně odfrkla:
"Vy jste všichni stejní, na co vy nemyslíte pořád?!"
Poklidně vyšla schody a vešla do ložnice. Michaela nikde neviděla.
"Tak co je? Co potřebuješ?!"
Michaelova kudrnatá hlava vykoukla z koupelny.
"Kdo mě nalíčí, když o tom Karen nesmí vědět?! Sakra, měl jsem do tohohle spiknutí zahrnout i svou stylistku!"
"Klid, lásko, co svede ona, svedu já taky!"
Michael si pobaveně odfrkl.
"Ne! Tak do toho nejdu! Líčit od tebe se nenechám!"
"Ale nebuď paličák! Pojď sem, sedni si!" Usedla na postel a poklepala rukou na místo vedle sebe, naznačovala, že tam si má sednout on. Nejistě vyšel z koupelny a sedl si.
"Make - up už mám. Teď potřebuji oční linky - zapomněl jsem ve shonu na permanentní make-up!"
Vzala do ruky černou tužku a přiblížila se s ní k Michaelovu oku. Poděšeně ucukl.
"Necukej sebou! Nebo ti vypíchnu oko! Tak a je to! No, to byla hrozná věda, co?!"
Michael několikrát zamrkal.
"Chceš říct, že už to je?!"
"No jasně! Skoč se na sebe podívat do zrcadla!"
Michael radostně vyskočil a pádil do koupelny. Zer - Jin se slastně protáhla a uchopila z nočního stolku automatický ovladač. Chtěla si odpoledne zpříjemnit nějakou hudbou. Netušila však, že přístroj, který svírá v ruce, není od rádia, ale od televize.
Zmáčkla libovolné tlačítko, v tu chvíli ožil obraz na televizi. Nevěnovala tomu příliš pozornost, dokud si neuvědomila, že ten přístroj nehraje melodii, on mluvil.
"Král popu, Michael Jackson, vydal před několika hodinami své v pořadí čtvrté sólové album Dangerous a spolu s ním i první videoklip … a to k písni In The Closet! Musím Vám říct, vážení posluchači a diváci, to je fakt síla! No - podívejte se sami!"
Zer - Jin pomalu stočila pohled k obrazovce televizoru. Zahlédla Michaela s vlasy svázanými do uzlu a v tílku, kterak zpívá a tančí - a okolo něho se svíjí neznámá ženština! Černá! Což o to, ať černá nebo bílá! Ale svíjí se … a ohlazuje ho … a SVÁDÍ!
Zer - Jin se zatmělo před očima. Jako v transu se zvedla z postele a své kroky namířila ke koupelně. Vešla dovnitř a spatřila Michaela, jak se s úsměvem na rtech připravuje na dnešní noc. Otočil se k ní čelem.
"Ach lásko, už jsem skoro hotov! Za chvilku budeš moct …" Už nedořekl. Zer - Jin se totiž rozmáchla a vrazila mu pořádnou mlaskavou facku. Rozhodně s něčím takovým nepočítal, překvapeně vyjekl a smýkl sebou na stranu. Po cestě se snažil jakýkoli náraz utlumit rukama a shazoval přitom spoustu věcí z polic.
"Co to, sakra?!!! Co?! Proč jsi to udělala?!! Nezbláznila ses náhodou?!!!" křičel na ni zplna hrdla a sahal si na tvář.
"Prasáku jeden!!!!" oplatila mu Zer - Jin stejně hlasitě.
"O čem to mluvíš, hergot?!!!"
Zer - Jin založila ruce v bok.
"Tak milostpán neví, o čem mluvím?!!! Tak se pojď podívat!!!" hrubě ho uchopila za ruku a vtáhla vkleče do ložnice. Ukázala prstem na televizi, kde právě dohrával jeho videoklip. Michael zrudnul až za ušima.
"A co má být?! Je to jen videoklip!"
"Tak on je to jen videoklip! A to ti mám jako věřit?!!!"
Michael na ni chvíli nechápavě hleděl, poté mu to došlo.
"No promiň!!! Snad si nemyslíš, že s ní něco mám?!!"
"Ach neee! To si vůbec nemyslím!!! Vy jste jen hráli piškvorky a pak jste po sobě před kamerou lezli a hned po klapce jste zas hráli piškvorky!!!"
Přímo běsnila vzteky. Michael by byl přísahal, že kdyby měla po ruce svůj meč, klidně by mu teď ušmikla hlavu natotata. Modlil se k Bohu, aby jí nenapadlo tasit kapesní nůž. Pomalu vstal a oprášil si kolena.
"Ale zlato!! No tak, nebuď žárlivá!! Je to dobrá kamarádka, nic víc!!"
"Kecáš!! Jestli se takhle chováš ke všem kamarádkám, ty úchylnej osle, tak děkuju Bohu, že jsem ten klip viděla ještě předtím, než bych si tě nedejbože vzala!!!" prskala vzteky a rázně se rozešla směrem z ložnice. Michael v tu chvíli pochopil, co tím myslela a nyní vztek popadl pro změnu jeho. Rozběhl se ke dveřím a stačil je zabouchnout jí před obličejem - dřív, než zmizela.
Popadl ji pevně za loket, rozmáchl se a odhodil ji na postel. Dopadla na ni po zádech, vlasy jí spadly do obličeje. Překvapením vyjekla.
"Tak to ne, holčičko!! Takhle lehce to neskončíš!!" zakřičel hlasitě. Zer - Jin se však už snažila hrabat z postele zase na nohy. Přispěchal, opět ji donutil usednout a nyní ji už rukama přitlačil k jednomu sloupu, který držel nebesa.
"Tak zaprvé, už nikdy mi neříkej úchylnej osle!! Nadávat mi nebudeš! A zadruhé - když řeknu, že jsem s ní nic neměl, TAK JSEM S NÍ NIC NEMĚL!!! Jestli si o mně myslíš, že jsem takový prase, že bych s tamtou něco měl a tebe si chtěl vzít - tak mě urážíš a to já nestrpím!" křičel jí přímo do obličeje, nyní běsnil on. Zer - Jin udýchaně oddychovala a měřila si ho vyděšeným pohledem. Zdálo se, že překročila tu mez, po kterou byl vždy zaručeně slušný gentleman.
"Krom toho, kdyby o mě stála ona - mohl bych si vybrat ji … je daleko hezčí a taky milejší než ty!!" zašeptal pomstychtivě. Zer - Jin nevěřícně zalapala po dechu a vrazila mu druhou facku. Odklonil hlavu a zavřel oči. Nasál vzduch do nosu a pomalu vydechl - byl rozčilený nadoraz.
Pomalu otočil hlavu směrem k ní. Z očí mu létaly blesky.
"A mlátit mě taky nebudeš! Nesnaž se mi vzdorovat, protože mám nad tebou nadvládu!"
Posměšně si odfrkla a začala se zmítat. Měla neobyčejnou sílu, možná by se jí i podařilo vymanit se z jeho sevření, ale Michael byl ve stavu, kdy nepřemýšlel rozumně. V momentě, kdy si uvědomil, že by se mohla vysvobodit a pláchnout, vsunul v návalu přetrvávajícího vzteku ruku do jejích kalhot, neomylně zasáhl nejcitlivější místo a silně přitlačil.
Veškerá bojovnost byla tatam. Zer - Jin se překvapením zajíkla, prudce vydechla a přestala se zmítat. Toho Michael okamžitě využil, vstal a vytáhl ji na nohy. Strčil do ní, začala couvat, pak najednou narazila zády na zeď. Silně ji k ní přitlačil a sám se doslova nalepil na ni. Ruku, kterou ji dráždil v rozkroku, nechal tam, kde byla.
Opravdu chtěl být něžný a opatrný, ale její výstup ho tak zdeptal a naštval, že nemohl. Naopak - musel ji opět zkrotit. Sklonil hlavu a vyhledal její rty. Přisál se k nim - ne však něžně a mazlivě, ale dravě a požadovačně. Zer - Jin měla právě možnost okusit, co znamená překročit meze. Stála přitisknutá zády k tvrdé a chladné zdi a měla teď plnit jediný úkol - pykat. Kát se za to, že ho tak nespravedlivě obvinila. Domnívala se, že má nad ním navrch ona, že ona je tu dominantní a může si dovolit cokoli - být roztažená, náladová a ironická. Mýlila se. Michael uměl být něžný a milý, slušný a galantní - dokud jej nenaštvala. A to teď udělala. Ona ho nejen naštvala, ona ho přímo rozběsnila. Nyní měl v plánu jí ukázat, kdo je ve vztahu šéf. Třásla se - strachy i vzrušením.
Po celou dobu, co se jí myšlenky honily splašeně hlavou, plenil její rty. Kdyby bylo vše v pořádku, mohla by si dovolit provokovat a nechat ústa schválně zavřená, ale teď to bylo všechno, jen ne v pořádku. Proto rty raději poslušně otevřela. Vnikl do nich jazykem a prozkoumával každý centimetr. V momentě, kdy opustil její rty, osmělila se a tiše zakňourala:
"Prosím …"
Michael zvedl hlavu a zadíval se jí zpříma do očí. Z těch jeho stále létaly blesky - vzteku a zklamání. Zklamala ho tím, že mu nedůvěřovala. Pohled jeho očí jí drtil srdce.
"O co prosíš?!" zeptal se chladně.
"O odpuštění. A slitování! Udělala jsem chybu a chci ji odčinit, ale … nebude to bolet, prosím?"
Michael si posměšně odfrkl a zintenzivnil své počínání v jejích kalhotách. Zajíkla se a zvrátila hlavu dozadu.
"Správně by to mělo bolet, za to, cos mi teď udělala a řekla! Ale nebude! Protože vím, že tě to ve skutečnosti vzrušuje, vím také, že se ti to bude líbit … a budeš o milost prosit ještě mnohokrát!"
Zer - Jin se z očí řinuly slzy. Ponížení a vzteku smíšeného se slastí. Za normálních okolností by zde dávala najevo svou dominanci zbraní a podobné ponižující poznámky by nezanechala bez potrestání, ale teď to bylo jiné.
Michael mezitím vyndal ruku z jejích kalhot, chytil cípy trika, které měla na sobě a přetáhl jí ho přes hlavu. Nezačal však s líbáním jejího těla, prostě tričko odhodil stranou a znovu se k ní přitlačil. Neustále s ní udržoval oční kontakt, jeho pohled byl tvrdý a ostrý, její provinilý a mírně vystrašený.
Sesunul ruce níž a stáhl jí z boků kalhoty i se spodním prádlem. Sám si jen rozepnul knoflík a zip u džínů. Chytil ji za půlky a nadzvedl. Přivřela oči, čekala, co přijde. Vzápětí do ní vnikl. Tvrdě a hluboce. Do očí jí vstoupily slzy. Začal se svými dokonale přesnými přírazy. Křečovitě ho objímala okolo ramen a plakala. Hanbou a studem. Styděla se za to, co mu řekla a udělala, cítila se provinile, že mu nevěřila a sprostě ho uhodila. Ale daleko víc se styděla z jiného důvodu - cítila se býti pokořována a podrobována … a líbilo se jí to. Kousala se do rtů, jen aby nesténala. Nesnesla pomyšlení, že nad ní tak jasně vyhrál. Michael to však vycítil. Chytil ji za vlasy a zatáhl. Musela narovnat hlavu a dívat se mu zpříma do očí. Jeho oči se poněkud zklidnily a rozjasnily, ty její prozrazovaly špatně skrývanou slast.
"Řekni to!" poručil zastřeným hlasem.
"Ne!"
Tvrdý příraz. Do očí jí vnikly další slzy, nevěřícně zalapala po dechu.
"Tak to řekni! Komu patří tvoje tělo a duše?!"
"Neřeknu! Tak snadno mě nedostaneš!"
Další hluboký příraz. Nadhodil si ji v náruči a ještě víc se k ní přitlačil. Nyní do ní nejen vnikal, ale zároveň dráždil i nejcitlivější bod. To už nešlo dál vydržet. Hlasitě vzlykla a rozsténala se nahlas.
"Tak komu patříš?!"
"Tobě!!!" vykřikla mezi steny.
"Nerozumím! Komu?!"
"ACH BOŽE, TOBĚ! JEN TOBĚ!"
"KOMU?!"
"TOBĚ!" křičela nahlas. Michael ještě zintenzivnil svoje počínání a brzy oba vybuchli v gejzíru vášně. Michael ji postavil na zem a začal si zapínat kalhoty. Zer - Jin se v návalu přecitlivělosti rozplakala doopravdy - nyní smutkem a hanbou. Objímala Michaela a tiskla se k němu. Ten zprvu nedělal vůbec nic - jen stál rovný jako svíce a nechal se objímat. Po chvilce jí začal objetí oplácet.
"No tak, lásko, neplač …"
"Ach bože, Michaele, jsem taková hloupá husa!!"
"To nic! Šššš. Jen jsi žárlivá! To … to se mi líbí!" zašeptal jí do ucha. Zvedla hlavu, popotáhla a úlevně se rozesmála. Michael se také usmíval a palcem jí otíral uplakané oči.
"Řekni, qíngrén, vždy mě budeš takhle krotit?!"
"Když budeš zlobit … a hlavně když mi dáš najevo, že mi nevěříš! To pak budu trestat!"
Stydlivě se pousmála. Sklonil se a políbil ji na špičku nosu.
"Tak pojď, ty Mrs. Othello, musíš se připravit na večer!"
Usmála se. Sklonila se pro triko a zakryla si jím ňadra a dekolt. Michael ji doprovodil ke dveřím koupelny, políbil ji na spánek a nechal ji, aby se v koupelně zavřela. Když osaměl, ztěžka dosedl na postel a složil hlavu do dlaní. Přemítal, jak dlouho fyzicky vydrží krotit svou neposlušnou Zer - Jin.

OBJEDNÁNO!

5. března 2015 v 14:03 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Dámy, tak jsem knihu právě před chvílí objednala! Vše proběhlo v pořádku, tak doufejme proběhne v pořádku i doručení :-)



Povídka 2015 - kapitola devětatřicátá (část druhá)

4. března 2015 v 22:19 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Zer - Jin mezitím vyhodnotila celou situaci. Před branou stály dva tucty fanoušků. Někteří stáli opřeni o vstupní bránu, jiní posedávali nebo polehávali v blízkosti. Čestná stráž, napadlo Zer - Jin. Střídají se na šichtě!
Měla štěstí, že se vyhoupla na tu stranu zídky, pod kterou nikdo nebyl. Stačilo popojít o pár metrů dál a objevila by se přímo jim nad hlavami. Takhle mohla v klidu uskutečnit svůj plán. Vsunula ruku do kabely a vytáhla zvláštní předmět - něco mezi dřevěnou káčou a píšťalou. Jednalo se o tradiční čínskou hračku. Rozmáchla se a odhodila hračku daleko do křoví. Hračka se při dopadu rozlomila a začaly se z ní loudit kňouravé, táhlé zvuky - něco jako kočičí mňoukání … velmi hlasité.
Lidé stojící před branou se narovnali a nastražili uši. Zvuky byly velice hlasité, ale měly se ozývat jen několik minut. Zer - Jin se modlila, aby je napadlo se jít do míst, odkud se ozývaly, podívat. Naštěstí jeden z nich se zmateně ozval:
"Co je to?!"
"Nevím, pojďme se kouknout! To jsou dost nepříjemné zvuky!"
Jakmile se ocitli dostatečně daleko z jejího dohledu, uchopila Zer - Jin vysílačku a pronesla:
"Chlapci, plán číslo jedna vyšel a já se vydávám na akci!"
Wayne i Michael vše zřetelně slyšeli, Wayne promluvil do vysílačky:
"Rozumíme! Dejte na sebe pozor!"
Zer - Jin se rozběhla po zídce a na jejím konci vyšvihla úhledné salto. Dopadla měkce na obě nohy a vydala se směrem na západ, tam, kde bylo město. Během cesty přemýšlela. Dnes se bude vdávat - a stane se ženou nejsledovanější osoby planety. Bude muset hodně změnit své priority - přizpůsobovat se. Měla však dojem, že Michaelova láska ji v tom velmi pomůže. A pokud mu někdo byť jen zkřiví vlásek - bude mít co dělat s ní! Michael byl její život a ona se rozhodla věnovat veškerou svou energii jemu.
Do města došla za půl hodiny. Byla oblečená tak dobře, že o ni téměř nikdo nezavadil ani pohledem. Zašla do prvního svatebního salonu, na který narazila. Byla ráda, že se jí vůbec podařilo dostat nepozorovaně do města, na hodinové vybírání opravdu nebyl čas. Vešla do salonu a okamžitě se jí začala věnovat svatební agentka.
"Ach dobrý den, co byste si přála?" zahlaholila sladce usměvavá blondýna v perfektně padnoucím kostýmku.
"Svatební šaty!"
Blondýnce ztuhl úsměv na rtech. Prohlédla si Zer - Jin pečlivěji - a opět shledala drobounkou dívenku v černých riflích a zakasané červené košili, která byla patrně o dvě až tři čísla větší, než ona.
"Promiňte, slečno, mohu se zeptat kolik je vám let?" nasadila svatební agentka úřední tón. Zer - Jin v duchu protočila oči v sloup a říkala si, že na tohle opravdu nemá čas.
"Je mi dvacet, madam!"
"Leda tak ve snu! Vám je tak nanejvýš čtrnáct! Ukažte mi ihned občanský průkaz, nebo zavolám městského strážníka!"
"Podívejte se …" podívala se zblízka na vizitku, kterou měla agentka připíchnutou na klopě sáčka. " … Podívejte se Henrieto! Já mám opravdu velmi naspěch! Jsem tu pěšky, neboť … neboť snoubenec ráno z nervozity boural a zničil naše auto! Jsem nevyspalá, podrážděná, nemám nic hotovo a to se mám dneska vdávat! Dokonce nemám ani šaty - přišla jsem sem … protože mi byl váš obchod doporučen jako jeden z nejlepších. Tak prodáte mi nějaké ty šaty?!"
Henrieta ještě chvíli přemýšlela s přimhouřenýma očima, poté pokrčila rameny a o něco přívětivěji prohlásila:
"No dobrá, pokud máte čím zaplatit! Pojďte sem! Počkejte zde, já jenom dojdu pro katalogy!"
Otočila se a odcupitala pryč. Zer - Jin vytáhla vysílačku a potichu do ní zašeptala.
"Svatební agentka vyvíjí nesmyslný odpor, ale snad se mi ji podařilo ji obměkčit!"
Wayne přiložil vysílačku k ústům:
"Vykašlete se na agentku, prostě strhněte nějaký šaty z panny a vraťte se!"
Zer - Jin se pousmála. Vtom se ve vysílačce ozval Michaelův hlas.
"Kdyby věděla, koho si bereš, byla by hned o poznání zdvořilejší!"
"Kdybych jí řekla, koho si beru, zavolala by toho strážníka už určitě!"
"Chtěla na tebe volat strážníka?!" vykřikl Michael pohoršeně. Vtom se Henrieta vrátila a celou poslední větu, kterou Michael pronesl velmi hlasitě, zaslechla. Zastavila se na místě.
"Co to bylo?!"
"Ale nic!"
"Ale ano, něco jsem zaslechla! Nemáte někde odposlech nebo tak něco, že ne?!!"
Zer - Jin se naklonila a zahuhlala do vysílačky:
"Zpívej!"
Michael se na druhé straně spojení nechápavě podíval na Wayna. Ten pokrčil rameny.
"Co mám?!"
"Zpívej, hernajs, nebo dneska skončím v cele!"
Michael pokrčil rameny a začal do vysílačky zpívat refrén písně Billie Jean. Zer - Jin zvedla hlavu a sladce se na Henrietu usmála.
"To je rádio, promiňte!"
Henrieta se zatvářila potěšeně.
"Posloucháte Michaela Jacksona?"
Michael přestal zpívat, předal vysílačku Waynovi a potichu vybuchl smíchy. Wayne urychleně vypnul tlačítko spojení a rozesmál se taky.
"No … ano! Poslouchám ho!"
"Já také! Tak pojďte - koukneme na ty šaty! Chcete krajkové, hedvábné, princeznovské nebo radši jednoduše střižené?"
"Hm … no, spíš jednoduše, potřebuji je odnést v téhle kabele! Ale nevím, hedvábí nebo krajka - asi je mi to jedno!"
"To vám nemůže být jedno - jste nevěsta!"
Zer - Jin se chvíli rozhlížela po obchůdku, když vtom jí do oka padly jedny šaty. Okamžitě si je zamilovala.
"Tak dobrá, líbí se mi tamty!" ukázala na ně. Henrieta se otočila a spočinula na nich pohledem.
"Ano, ty jsou pěkné. Ale budete je rousat po zemi, jste moc malá!"
"To je jedno! Chci je!"
"Ale my moc nestojíme o to, abyste nám je vrátila ušpiněné!"
"Kdo vám řekl, že je budu vracet?! Koupím je!" pronesla Zer - Jin a vytáhla z kabely zlatou kreditní kartu. Henrieta šokovaně zamrkala a okamžitě ještě zpříjemnila své chování.
"V tom případě vám je jdu okamžitě zabalit!"
Zer - Jin zvrátila oči v sloup a opět se chopila vysílačky.
"Mám je, chlapci!"
Wayne i Michael na druhém konci zajásali a potřásli si rukama. Michael uchopil vysílačku a pronesl:
"Tak já jdu říct Mary, aby šla uvařit něco slavnostního!"
"A já jdu domů vybrat si svůj nejlepší oblek! Ten černý se zlatými klopami!" dodal Wayne.
"To je můj oblek!" pronesl Michael. "Ještě jsi mi ho nevrátil!"
"Tak fajn!! Jdu domů vybrat si TVŮJ nejlepší oblek! Stačí?!"
Zer - Jin na druhém konci všechno zaslechla a uvolněně a dojatě se smála. Teprve nyní si pořádně uvědomila, co se děje a do očí jí vhrkly slzy radosti.

Povídka 2015 - kapitola devětatřicátá (část první)

4. března 2015 v 22:18 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Ve tři ráno zavolal Michael Waynovi, že nutně potřebuje jeho pomoc. Wayne se rozhorlil, že právě spí, ale že během hodinky tedy na Neverland dorazí.
Opravdu dorazil v 04:05 do Neverlandu, s očima navrch hlavy. Michael zněl v telefonu velmi naléhavě, Wayne netušil, co by po něm mohl chtít tak důležitého.
"Ahoj Miku, co se děje?"
"Wayne, něco bych potřeboval - tedy, spíš by něco potřebovala moje snoubenka!"
Wayne vytřeštil oči.
"Tvoje kdo?"
"Snoubenka!" prohlásil Michael s úsměvem. Do místnosti vstoupila Zer - Jin. Wayne se otočil a podíval se na ni. Pak se lehce pousmál.
"Ty si chceš vzít tuhle krajně nebezpečnou osobu?! Miku, nevím, jestli ti to dochází, ale tahle holka se ohání noži!"
Zer - Jin překvapeně zdvihla hlavu, v koutku úst jí pohrával úsměv.
"Nejen noži, drahý Wayne! Tahle holka se ráda ohání i mečem!" pronesl Michael pyšně.
"Děkuji vám, pánové, že jste zhruba nastínili mé životní poslání, ale teď je potřeba vyřešit něco důležitějšího! Ačkoli je velmi těžké si to představit, dnes je můj svatební den! A jestli nedopadne skvěle, přísahám vám, že se těmi noži budu opravdu ohánět!"
Oba muži vyprskli smíchy. Zer - Jin se otočila na Wayna.
"Máte dvě vysílačky?" optala se znenadání. Waynovi zmrzl úsměv na rtech a šokovaně vykoktal.
"No …a-ano!"
"Tak mi jednu dejte!"
"Musím pro ni skočit do auta! Smím vědět, co se tu chystá?!"
"Chci si obstarat svatební šaty a to tak, že tajně!"
"Nechci vám brát iluze, madam, ale venku před branou stojí vždy na stráži Michaelovi fanoušci a těm nikdy nic neunikne!"
Michael se zatvářil mírně provinile a pokýval hlavou. Wayne měl pravdu, Michael to věděl a nyní bylo načase, aby se s tím smířila i Zer - Jin. Ta nevzrušeně pokračovala.
"Já ano! Nestudovala jsem deset let umění splynout s davem, abych to teď alespoň nevyzkoušela!"
"A jak to chcete provést?!"
"Uvidíte! Teď běžte pro tu vysílačku, já se půjdu převléct!"
Wayne pokrčil rameny a vydal se k autu. Zer - Jin vystoupala po schodech nahoru do Michaelovy ložnice, Michael ji následoval.
"Jsi tajemná, zlato! Jestli tohle vyjde, bude to to největší napálení mých fanoušků v historii mojí kariéry!"
Zer - Jin se soustředěně rozhlížela po pokoji a zamyšleně pronesla:
"Pochopitelně, že to vyjde. Qíngrén, půjč mi některou svou košili!"
"A na co?"
"Potřebuju něco nenápadného! Nemůžu si na sebe vzít kimono!"
Michael otevřel posuvné dveře od skříně a vytáhl jednu ze svých červených košil. Podal ji Zer - Jin. Ta si sundala hakimi halenu a navlékla si Michaelovu košili, zapnula všechny knoflíky a zakasala ji do kalhot. Vlasy stočila do uzlu a svázala do gumičky. Vypadala teď opravdu jako "dívka odvedle".
Wayne se vrátil během deseti minut i s vysílačkou. Podal ji Zer - Jin. Ta ji přijala a zasunula ji za pásek kalhot. Přes rameno si přehodila kabelu a podívala se na oba muže.
"Tak pánové, jdeme na to! Wayne, buďte nepřetržitě v kontaktu! Budu o sobě dávat vědět!"
Otočila se a chystala se odejít. Michael k ní však přistoupil a prudce ji chytil za ruku.
"To nemůžeš myslet vážně, že se jen tak vydáš mezi ně! Co když tě poznají a něco ti udělají?!"
"Ale qíngrén, oni přece nevědí, jak vypadám! Neznají můj obličej! Neboj se o mě! Než se naděješ, budu zpět!"
Vymanila se z Michaelova sevření a vyšla ven. Namířila si to přímo k zídce, té, kterou ze začátku obývala. Vyhoupla se na ni.
"To nedopadne dobře!" zamumlal Wayne nervózně.
"Ale dopadne! Je nejlepší ze všech!" zašeptal Michael přesvědčivě, ačkoli i v něm byla malá dušička.
"Co vlastně znamená to qíngrén?!" optal se Wayne znenadání.
"Nemám tušení!"

to be continued ...

Večerní rozjímání ...

4. března 2015 v 22:15 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Zpráva dne ode mne pro Vás: Dnes jsem zjistila, že nekonečno neexistuje. I nekonečná blbost je ohraničená hlavou ... toto uvědomění si nechám patentovat :-) :-D


Dále bych vás chtěla informovat, že zítra hodlám objednat knihu Remember The Time - atˇ už přes knihkupectví nebo on-line. O stavu objednání, zásilky a obdržení vás budu podrobně informovat :-)


Na závěr tohoto trapně rozvleklého úvodu jsem si vzpomněla na něco, co si od nepaměti říkáme spolu s mamkou, ani nevím, proč mě to napadlo: "Jsem agent 006, víš, co to znamená?!" "Jistě! Že ti k dokonalosti chybí číslo!"


P.S. Devětatřicátou kapitolu povídky rozděluji z důvodu omezenosti počtu znaků na dvě části - pro správný požitek však přidávám obě naráz ... :-)

Povídka 2015 - kapitola osmatřicátá

3. března 2015 v 9:55 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, tady jsem trochu pohanila Zer - Jinino umění,a le nemůže být taky furt dokonalá :D Michael vyhrál trochu nezaslouženě, ale hlavně, že vyhrál :D




Stáli proti sobě v bojových pózách a měřili se navzájem rozvášněnými pohledy. Chodili proti sobě v kruhu a koutkem úst se usmívali. Jako první vyrazil on. Usoudil, že si přece jen dovolil trochu moc, domnívat se, že právě Zer - Jin porazí v boji se zbraní zblízka. Pak si ale pomyslel, že v tomto střetnutí může pouze získat, a proto se jal vyrazit jako první. Pohnul se vpřed s tasenou tyčí a snažil se Zer - Jin šťouchnout do žeber. Ta ovšem obratně uhnula a přitom se otočila o360°. Michael byl k ní však neobyčejně blízko, a proto toho využil, v obratu se k ní naklonil a líbnul jí na rty. Šokovaně se zakymácela - nečekala to. Po chvíli se postavili tváří v tvář proti sobě.

Michael zvedl ruku, ve které svíral zbraň a vší silou se rozmáchl. Zer - Jin proti útoku nastavila svou tyč. Ozval se zvuk klepnutí dřeva o dřevo. Michaelův výpad byl přece jen silnější, než s jakým počítala a mírně se zakymácela. Zjistila navíc, že podlaha, po které chodí, je kluzká. Mírně ji to vyvedlo z rovnováhy.

"Mě nemůžeš porazit, qíngrén!" domlouvala mu Zer - Jin.

"Nebuď si tak jistá, zlato!" odvětil provokativně a vystartoval proti ní. Zer - Jin se rozběhla napříč místností a rozhodla se udělat několik salt. Předpokládala, že přistane na druhém konci pokoje a vysměje se "protivníkovi" do obličeje. S jednou věcí však nepočítala - s tím, že Michael je neobyčejně rychlý.

Při posledním saltu dopadla na obě nohy, narovnala se a v tu chvíli se unisono seběhly dvě věci - zaprvé jí na kluzké podlaze jemně podklouzly nohy a zadruhé stanula tváří v tvář Michaelovi, který čas, kdy předváděla salta, využil jednoduše k tomu, že místnost přeběhl. Tiše vyjekla a poroučela se k zemi. Dopadla na zadek a chvíli zmateně přemítala, co se vlastně stalo.

Chvilku nechápavosti využil Michael, přiklekl k ní zezadu a přiložil tyč k jejímu krku. V tu chvíli si uvědomila, jak směšně a potupně prohrála. Vztekle zavrčela a prudce vystrčila před sebe obě ruce.

"Nemám žádnou zbraň, jasný?!" prskla vztekle.

Michael upustil tyč a nyní pro změnu přitiskl své tělo zezadu k tomu jejímu. Cítil, jak divoce jí buší srdce, netušil však, zda je to tím, že ji požádal o ruku nebo jen tím, že tak neuměle prohrála. Nemohl se však ubránit a pociťoval velmi silný tlak vítězoslávy, neboť se mu ji podařilo vyvést z rovnováhy a donutit chybovat.

"Po tom druhém úderu bych každého jiného protivníka okamžitě zabila …" zašeptala tiše, nabručeně. Pohlédl dolů na ni.

"Mě jsi nic neudělala …"

"Ne!"

"Proč?"

Zvrátila hlavu a pohlédla na něj. Tvářila se provinile a k uzoufání nešťastně. Byla právě ve fázi smiřování se s tím, že tomu člověku, co se tu nad ní sklání, jednoduše ublížit nedokáže.

"Nemohla bych. To bych si jinak zmařila vdávání!"

Michael se rozzářil.

"Takže souhlasíš?"

"Jistě. Dala jsem ti své slovo - jakmile se ti podaří mě porazit, vezmu si tě!"

"A dodala jsi, že klidně i dnes!"

Zadívala se mu do očí.

"To jsem myslela obrazně!"

"Ale já ne!"

"Ty se chceš ženit už dnes?!!" zasyčela nevěřícně.

Pohlédl na hodinky, které nosil na levém zápěstí.

"Je jedna hodina v noci. Máme ještě 23 hodin na to to stihnout!"

Zer - Jin se zasmála. Přišlo jí to nanejvýš nesmyslné, ale také dobrodružné. Pak náhle zvážněla.

"A co tví rodiče?"

"Co je s nimi?"

"Nepřijedou na svatbu? Nebude jim to líto?"

"S otcem nepočítám a máma to pochopí. Mají v plánu se tu stavit příští týden …"

"A kolik lidí si myslíš, že stihneš během jediného dne pozvat?"

"Žádné. Chci, aby to bylo něco velmi tajného a aby o tom vědělo co nejméně lidí!"

"Kolik?"

"Pět …"

"Pět?! Jen pět?! Nechci vypadat jako šťoura, ale jak chceš tohle zařídit?"

"Vezmeme se v noci. V době, kdy budou všichni pokojně spát …!"

Zer - Jin se usmála a pevněji se k Michaelovi přitulila. Objal ji rukama kolem pasu a lehce se s ní pohupoval.

"Jsi blázen! Nevíš, do čeho se ženeš!" zašeptala pobaveně.

"Blázen jsem - do tebe. A ty, abys s něčím takovým souhlasila, musíš být blázen taky! Moc tě miluju Zer - Jin … a neustále mám pocit, že jsi jen něco jako ranní mlha. Mohla bys mi kdykoli zmizet a já bych to ani nezaregistroval. Po celou dobu, co jsem ve studiu nahrával album, jsem trnul hrůzou, že sem zavolám a ty tu jednoduše nebudeš a nikdo mi nebude moci říct, kde jsi, kam jsi šla nebo žes tu vůbec kdy byla. Nepřežil bych to … stal jsem se závislý na tom nebezpečí, které jde s tebou ruku v ruce. Nedokážu bez toho žít."

Zer - Jin seděla schoulená v jeho náruči a bedlivě ho poslouchala. Byla dojatá a na vrcholu blaha. Ten tajemný muž, který před rokem náhodou překročil práh její školy, jí teď vyznává lásku.

"Nikdy bych neodešla. Vždy bych byla nablízku, abych tě ochraňovala! A teď to budu dělat ještě tím spíš. Nikdo ti nezkřiví ani vlas."

Políbil ji na čelo. Přivřela oči. Seděli mlčky na podlaze vstupní haly domu, ve tmě a objímali se.

"Zavolám svému právníkovi, oddá nás a je loajální. Mě půjde za svědka Wayne … ale kdo tobě?"

"Mary!" prohlásila Zer - Jin klidně.

"Ach ano, vidíš, to je skvělý nápad. Jen …"

Zvedla hlavu.

"Co jen?"

"Je mi to líto, drahá, ale v zájmu zachování tajemství si nebudeš moci dopřát svatební šaty! Nemohu si dovolit je sem přivážet, to by se ihned provalilo!"

Zer - Jin se zasmála tím zatraceně sexy hlubokým sametovým hlasem.

"Ale miláčku - nezapomeň, koho si bereš! Jsem jednička v předstírání … obzvlášť civilní osoby mi jdou skvěle! Obstarám si svatební šaty a nikdo si toho ani nevšimne!"

Michael přimhouřil oči a měřil si svou snoubenku podezíravým pohledem.

"Snoubenko, ty máš plán! Kouká ti to z očí!"

"Samozřejmě, qíngrén, a naprosto přesně vím, kdo mi s ním pomůže!"

"Kdo?"

"Wayne!" zašeptala rázně a vtiskla Michaelovi vášnivý polibek.

Tak jsem opět zprovoznila internetové bankovnictví :-)

2. března 2015 v 13:24 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Tak dámy, znovu jsem u své banky zprovoznila internetové bankovnictví :-) tak můžete posílat domluvenou částku (100,-), ode dneška to budu mít v merku (pokud byste to třeba poslaly víckrát, tak vám to pošlu zpět).
Číslo účtu jsem všem rozeslala, několikrát jsem jej zkontrolovala, aby čísla byla správná. Elektronickou cestou bude pravděpodobně zasílat Anežka, Nefra, Ilča, Zdeňka a Jana (možná), Hanka a Zuzy složenkou (Zuzy navíc středověkým "hrabacím" způsobem :D :D ).
Pokud vše proběhne v pořádku, na konci týdne půjdu knihu objednat - zkusím to přes své knihkupectví, kdyby se to podařilo objednat přes něj, ušetřím poštovné a zbytek bych Vám rozeslala.
Tak to je k informacím o stavu věci vše, přeji hezký den :-)
Domi

Povídka 2015 - kapitola sedmatřicátá

2. března 2015 v 12:43 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
"Michaele, co se děje? Děsíš mne!" optala se Zer - Jin s úzkostí v hlase. Vcházeli právě do domu, Michael se tvářil nanejvýš nervózně. Pustil Zer - Jin, aby mohla dveřmi projít první, sám ji pak okamžitě následoval a zavřel za sebou dveře.
"Neposadíš se?"
"Ne, nechci si sedat! Řekni mi, co se děje!"
"Zer - Jin, prosím, posaď se!"
Měřila si ho stále vyděšenějším pohledem. Takového ho ještě nikdy neviděla. Byl nervózní a nesvůj, těkal pohledem z jednoho předmětu v místnosti na druhý, nebyl schopen se jí podívat do očí. Ztěžka dosedla do křesla a čekala na ortel.
"Dáš si čaj?" zeptal se znenadání. Vytřeštila oči.
"Čaj?! Ty chceš teď vařit čaj?! To snad nemůžeš myslet vážně!"
"Předpokládám, že mi svým jemným způsobem naznačuješ, že ano!" hlesl dutě a zmizel v kuchyni. Zer - Jin šokovaně roztáhla ruce a vzápětí je nechala klesnout zpět do klína. Michael byl do deseti minut zpět s šálkem, ze kterého se kouřilo. Podal jí ho. Převzala ho od něj a opřela si ho v klíně. Domnívala se, že už věci snad nemohou být horší, ale mýlila se. Michael si zničehonic klekl k jejím nohám a v dlani sevřel ruku, ve které nedržela šálek.
"Zer - Jin …" začal polohlasně.
"Ano?" šeptla přiškrceně a v duchu si říkala: Tak teď, teď se dozvím tu Jobovu zvěst a zhroutí se mi celý svět …!
"Je právě půlnoc. Zrovna v tuhle chvíli vyšlo do oběhu mé nové album Dangerous …"
Mlčela a soustředěně ho pozorovala.
"A to mimo jiné znamená, že ho budu muset následujících několik let propagovat, aby se ho prodalo co nejvíc. Rozumíš, že?"
"Jistě!" hlesla tiše. Stále nechápala, co se jí to snaží naznačit a štvalo ji to.
"A to znamená, že budu velmi mnoho na cestách a doma se budu zdržovat jen poskrovnu!"
V duchu ironicky přikývla. Ach jistě, snaží se jí jemně naznačit, že bude teď pořád v tahu a že se téměř neuvidí. Jako další přijde určitě něco jako, že v tom případě nebudou moct pěstovat jejich vztah a to že by mu bylo moc líto … a tak se radši teď a tady rozejdou jako přátelé a budou si aspoň volat … prvních pár týdnů … než si uvědomí, že má moc práce a že si s ní vlastně nemá o čem povídat … a řekne svým manažerům, ať jí do telefonu řeknou, že pan Jackson nemá čas a že až si ho najde, zcela jistě jí zavolá nazpět … skvělé! Případ vyřešen! Ironicky si v duchu odfrkla.
Mlčela a měřila si ho pichlavým pohledem.
"A proto bych se tě chtěl zeptat, zda by sis mne nechtěla vzít?" dodal tiše, avšak pevně. Jakmile si Zer - Jin uvědomila, co právě řekl, trhla sebou tak silně, až převrhla šálek s čajem. Naštěstí ho měla opřen o koleno, takže se téměř beze zbytku vylil na podlahu.
"Cos to řekl?!" otázala se podezíravě. Prázdný šálek odložila na stolek.
"Ptal jsem se, jestli by sis mne nevzala? Původně jsem ti chtěl nabídnout, abys mne na turné doprovázela jako má přítelkyně, ale asi tak před deseti minutami mě napadlo, že mnohem lepší by bylo, kdybys mne doprovázela jako manželka …"
Zer - Jin se prudce vymrštila z křesla a popošla k oknu. To, co řekl, ji velmi vykolejilo. Nevěděla, co dělat. Ani ve snu ji nenapadlo, že by něco takového mohlo přijít. Michael klečel na zemi u křesla, pootočený k ní a starostlivě ji pozoroval. Neodpověděla mu a to ho znervózňovalo.
"Víš, vždy jsem dělal všechno podle pravidel. Pokaždé jen to, co chtěli ostatní a byl bych se rozdal, jen abych všem okolo sebe udělal radost. Teď chci provést něco naprosto nepromyšleného, něco, co chci zrovna teď a co mi přijde děsně správné!"
Neodpovídala. Stála k němu otočená zády a hleděla z okna. Nevěděl, co si má počít, zda se jen tiše vytratit z místnosti a předstírat, že se nic nestalo anebo po ní rezolutně odpověď chtít, ačkoli tušil, co odpoví. Netvářila se právě jako dojatá snoubenka se slzami v očích. Pak si náhle vzpomněl na věc, kterou mu kdysi radil Mistr - Zer - Jin si musíš podrobit, jinak se nevzdá!
Potichu vstal ze země a přešel ke komodě, na kterou prve odložili dřevěné tyče. Zdvihnul jednu, otočil se a postavil se Zer - Jin za záda. Konec tyče přiložil ze strany k jejímu krku a lehce přitlačil. Zer - Jin sebou trhla, avšak neotočila se. Instinkt bojovníka v ní byl zahlodán příliš hluboko, než aby jej nyní porušila. Svěsila ruce podél těla a roztáhla dlaně - musela protivníkovi ukázat, že netřímá v ruce zbraň.
"Vezmeš si mne, když tě porazím?!" hlesl vážně a melodicky. Konec tyče odtáhl od Zer - Jinina krku - dával jí tím možnost se pohnout z místa. Dívka přešla ke komodě a uchopila do ruky druhou tyč. Otočila se k Michaelovi čelem. Ten s potěšením zjistil, že se usmívá a v očích jí létají jiskry. Není tedy vše ztraceno. Postavila se do bojové pozice.
"Pokud se ti podaří mě porazit v boji zblízka, vezmu si tě … klidně ještě dnes!" pronesla hlubokým hlasem.
Michael povytáhl obočí.
"Tak to je velká motivace - teď se budu kromobyčejně snažit!"
"V to doufám …" nadhodila.

Povídka 2015 - kapitola šestatřicátá

1. března 2015 v 11:10 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Tak dámy, konečně zase něco zajímavého :-) konec je možná překvapením, chci po vás, abyste mi do komentáře napsaly, co se asi Michael chystá Zer - Jin povědět?



"Stále sis to nerozmyslel?" optala se Zer - Jin hlubokým hlasem. Stáli proti sobě v přítmí Neverlandských pozemků. Byla tma. Dnes se sešeřilo poměrně brzy, přes den bylo velmi pošmourno. Zer - Jin celý den uvažovala, jak nejsnáze Michaela přesvědčit, že jeho nápad s výukou Wuhanu nebyl z těch nejlepších. Během dne dospěla k názoru, že by to zcela jistě byla jen zbytečná ztráta času. Tvářil se velmi vážně a nesmlouvavě. Nebral to jako žert nebo hru, opravdu to chtěl zkusit. Zer - Jin měla vrchovaté zkušenosti s bojem s muži, proto v tomto ohledu nebyla nervózní. Byla nesvá z něj. Netušila, nakolik bude psychicky odolný, aby vydržel první lekce výuky. Ty totiž jsou vždy zdaleka nejtěžší - fyzicky a hlavně psychicky. Neviděla ho sice nikdy vyloženě zuřit, ale obávala se, že tato záležitost zpočátku podkope jeho křehké sebevědomí. Přemýšlela, jakou zvolit taktiku, aby z toho vyšla dobře ona i on.

"Ne!" odpověděl stroze. Zdál se býti připraven. Alespoň si to myslel.

"Dobrá tedy. Přistupme tedy nyní k první lekci. Pamatuj si, prosím, že v bojovém umění jsou zdaleka nejdůležitější právě tři lidské šlechetné vlastnosti. Dokázal bys některé z nich vyjmenovat?"

Michael se zamyslel a po krátkém zaváhání odpověděl:

"Čest a víra!"

"Ano, to je moc hezká úvaha! Vidím, že tvé myšlenky plynou správným směrem. Přesto, víra jako taková není až tak nezbytná v tomto směru. Čest je skutečně na prvním místě! Pokud nejsi čestný bojovník, řadíš se automaticky mezi vyvržence společnosti! Ta druhá je důvěra!"

"Důvěra?"

"Ano, důvěra. Víra v sebe sama a hlavně - důvěra v partnera! Partner by měl být vždy ochoten položit za tebe svůj život! Takovýto druh víry mám na mysli!"

Michael nasucho polkl. Stál proti Zer - Jin na temných pozemcích Neverlandu a poslouchal její hluboký hlas. Neměl nic v ruce, pouze stál a pozoroval ji. Připadal si podivně nahý, jakoby ho prokoukla až do duše.

"A ta třetí vlastnost?" optal se přiškrceně.

"Odvaha! A to nejen odvaha pustit se do litého souboje, ale pochopitelně také odvaha prohrát!"

Přikývl.

"Oplýváš odvahou prohrávat?" zeptala se.

"Uvidíme!"

"Dobrá tedy. Teoretickou část první lekce máme za sebou. Nyní přistupme k praktické části. Každý bojovník by měl být dostatečně fyzicky zdatný. Dejme tomu, že jsi celkem slušně fit díky tanci. Dalším pravidlem je nesmírně pevné zápěstí!"

Michael se podíval na své ruce a potichu vzdychl. Obvod jeho zápěstí se skutečně nezdál být dostatečně široký, aby mohl být nazván "pevným". Naopak - paže měl velmi hubené. Začínal pociťovat mírnou nervozitu a hutný pocit zklamání.

"Tvoje paže se ti zdají být nevhodné?" optala se Zer - Jin temně. Přikývl, ačkoli to v té tmě mohla jen sotva postřehnout.

"Ano! Jsou moc hubené! Myslím, že to nezvládnu s takovýma ručičkama!"

"Právě jsi udělal chybu číslo jedna!" pronesla přísně. Zvedl hlavu a překvapeně zamrkal. Zatím neudělal vůbec nic, natož aby se to "nic" dalo považovat za chybu. Cítil se ublíženě.

"Jakou chybu?!" vyjekl rozhořčeně.

"Pochybuješ o sobě! A to jsme ještě ani pořádně nezačali!!" zasyčela, nyní již velmi přísně. Nervózně zakašlal a přešlápl.

"Omlouvám se. Ale opravdu se mi zdá, že tohle nejsou správné …"

"Co se tobě zdá, není v tomto momentě důležité! Na tvém názoru nesejde!"

"Jak to, že na něm nesejde?!" opět zapojil ublížený tón hlasu. Cítil se zesměšňován a nedoceněn. Nyní již chápal, o jakém psychickém vypětí Zer - Jin prve hovořila.

"Zapamatuj si, že alespoň několik prvních lekcí záleží pouze a jedině na názoru Mistra. A tím jsem v tuto chvíli já. Ty máš za úkol pouze poslouchat a učit se! Jasné?"

"Hm … ano …" zabručel nakvašeně.

"Co jsi říkal?"

"ANO!" vykřikl vztekle.

"Výborně! Tak tedy - pohlédni sem, přinesla jsem z domu tyto dvě dlouhé tyče, jsou dřevěné a bohatě nám poslouží k prvnímu otrkávání!"

Pohlédl vedle sebe a uviděl na zemi úhledně srovnané dvě stejně dlouhé dřevěné tyče.

"Vezmi jednu nyní do ruky!" nařídila. Učinil tak. Zer - Jin se pohnula ze svého místa a postavila se těsně za jeho záda.

"Narovnej paže před sebe! Skvěle! Jako Mistr tě budu v prvních několika minutách vést!"

Pravou ruku obtočila kolem jeho hrudníku a silně stiskla. Okamžitě měl pocit, že se mu nedostává kyslíku. Zmateně přemítal, zda je skutečně nutné, aby se při cvičení dusil. Prsty druhé ruky pevně sevřela okolo zápěstí té paže, ve které svíral tyč.

"Tak. Toto je postoj bojovníka! Pevný a odolný! Nezlomný! Teď se pokus co nejsilněji švihnout tou tyčí ve vzduchu!" poručila.

Švihl, jak nejsilněji uměl. Zasmála se tomu.

"Tak tohle by neskolilo ani kočku! Silněji!!"

Vyvinul o mnoho větší sílu, také asi proto, že už byl mírně vzteklý, a švihl znovu. Ozval se zvuk svistotu, který proťal vzduch.

Stále ho velmi pevně svírala okolo hrudníku. Musel vynakládat nemalé úsilí, aby sípavě nasál vzduch do plic. Stále stála za ním - a stále se poťouchle usmívala.

"Víc!!! Nejsi snad chlap?! Pořádně! Zkus si představit, že před tebou stojí papparazzi!"

Sebral veškerou sílu, které bylo jeho tělo schopno, a švihnul. Měl pocit, že tím švihem vyčerpal veškeré zásoby energie.

"No dobrá. Mohlo to být lepší, ale buďme rádi za maličkosti!" Odstoupila od něj. Zdvihla ze země druhou tyč a postavila se proti němu. Postavila se do bojové pozice a vyzývavě si ho měřila. V tu chvíli měl pocit, že ji nesnáší. S přimhouřenýma očima sledoval její samolibý (xicht!) obličej a měl toho po krk.

"Tak! A teď zkusíme pár bojových sekvencí proti sobě! Souhlasíš?" optala se s (tím nemožným!)klidem v hlase. Přikývl.

"Jistě!" vykřikl hlasitě, prudce vystřelil ruku a chystal se zaútočit. Jenže Zer - Jin byla rychlejší. Ve zlomku vteřiny mu vyrazila tyč z ruky a navíc ho tou svou bolestivě švihla přes ruku. Vyjekl bolestí a šokovaně se svezl na jedno koleno. Zatřepotal bolavou rukou ve vzduchu a přitom si ji rozhořčeně měřil.

"Za co to bylo?!" pípl ublíženě. Na nic hlasitějšího se nezmohl, neboť Zer - Jin si ho měřila nanejvýš chladným a přísným pohledem.

"Pravidlo číslo jedna! NIKDY neútoč na protivníka pod nadvládou vzteku a pomstychtivosti! To je vždy záruka prohry!" zasyčela ledově.

Ještě chvíli klečel na trávníku a v duchu se mírně politoval. Usoudil, že si to za tu podpásovku zaslouží. Poté se zvedl a podíval se na Zer - Jin. Po předchozím chladu ve výrazu tváře nezbylo ani zbla. Tvářila se opět neutrálně.

"V pořádku? Jsi připraven k druhému pokusu?"

"Ano."

Postavili se do pozice a Zer - Jin tiše pronášela.

"Dobrá. Tak tedy - švihni! Výborně! A teď se vyhni! Skvěle! Ne, nestůj jen tak na místě! Musíš se hýbat! A sleduj každý můj pohyb! Tak! A braň se!"

Michael upínal veškeré své soustředění na ni, svůj zrak nespustil z tyče, kterou svírala v obou rukou. Namáhal se a vyčerpávalo ho to, řinul se z něj pot, ale duševně ho to jaksi posilovalo. Cítil se najednou silný, ačkoli se jeho tělo únavou téměř třáslo. Připadal si nezlomný a odolný. A navíc - Zer- Jin ho nyní chválila! Povzbuzovala ho a to ho nutilo k ještě většímu výkonu. Kdyby je viděl nějaký náhodný kolemjdoucí, pomyslel by si, že to asi nemají v hlavě v pořádku, viděl by totiž dva úplně dospělé lidi, jak se v noci venku ohánějí dvěma dřevěnými tyčemi. Zajisté by mu to přišlo nanejvýš směšné. Ale jim na tom nic směšného nepřišlo. Naopak - brali to smrtelně vážně.

"Skvělé." Pronesla Zer - Jin tiše. Michaelovi se právě podařil celkem slušný úhybný manévr. Potěšilo ji to. Plně se soustředil a nezdál se být vyveden z míry.

"Chceš tím říct, že se zlepšuji?" zeptal se zadýchaně.

"Ano, zlepšuješ!" zašeptala přiškrceně a zaútočila. Vyhnul se útoku.

"Možná … au, sakra … možná, že brzy přijde den a porazím tě!" vyjekl provokativně.

Zer - Jin se zasmála. Vymrštila svou tyč z ruky, ta narazila do té Michaelovy a vyrazila mu ji z ruky. Překvapením vyhekl. Obě tyče opsaly ve vzduchu obrat a Zer - Jin je obratně uchopila do obou rukou. Pohlédla na něj a povytáhla obočí.

"Možná. Ale dnes to nebude!" protáhla tajemně. Michael nevěděl, zda se má cítit zklamaně nebo nadšeně. Jeho útroby se pomalu plnily hutným pocitem zklamání, nemohl si pomoci. Prohrál a to dělal ze všeho nejméně rád. Zer - Jin to na něm viděla.

"Jsi dobrý. Máš talent! Zpočátku jsem si myslela, že budeš nemotora, ale mýlila jsem se. Budeš chtít učit i nadále?"

Michael se usmál, ta lichotka to potěšila.

"Ovšem! Zer - Jin?"

"Mm - hm?"

" Je tu něco, co bych ti rád řekl, je to překvapení … takové nečekané …"

Zer - Jin na něj pohlédla a začala v ní hlodat nervozita. Ze všeho nejvíc na světě nesnášela překvapení. Michael se navíc tvářil tak nešťastně, jakoby snad nejméně někdo zemřel. O překot se narovnala a prohlížela si ho. Těkal očima z jednoho místa na druhé a nebyl s to cokoli říct.

"O co jde?"

"Říká se mi to těžko, nevím, jak na to!"

Nějakou má! napadlo ji. Někoho si našel, je ženatý, má děti, umírá, je nevyléčitelně nemocný, někdo mu usiluje o život, ACH BOŽE DOST! Tyto myšlenky stačily prolétnout její myslí během setiny sekundy.

"Prostě použij slova a slož je do vět!" nabádala ho tiše.

"Pojď dovnitř, radši se na to posadíme!"