Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ)

19. března 2015 v 14:02 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Bill: Celé první ráno jsem proseděl sám v garáži a snažil jsem se dopátrat, co se to tu děje. Zůstal jsem skoro až do šesti hodin večer, potom dorazil Jeff a uklidnil mne. Vzal jsem si několik hodin volno a jel jsem domů zkontrolovat dceru. Musel jsem jí říct, co se děje. Ona věděla, že pracuji pro mnohé světové celebrity, ale Michael Jackson? Řekl jsem jí to a ona se mi podívala zpříma do očí a prohlásila: "Lžeš, tati!"
Nevěděl jsem, jak bych jí to dokázal. Nemohl jsem přece ukrást z Michaelova domu fotku jeho a jeho dětí. Ale moc jsem jí přesvědčit chtěl. Ale jedna věc byla ještě horší. Nejen že byly prázdniny, ale navíc se blížily i dceřiny narozeniny. Narodila se na Štědrý den a já jí teď musel říct, že budu pracovat nejen na Štědrý den a Štědrý večer, ale i na její narozeniny. Být svobodným otcem není snadné. Věřte mi, dala mi pocítit velice důkladně, co to obnáší ji zklamat. Zhroutila se přede mnou na zem a dlouho brečela.
To byl jeden z těch momentů, kdy jsem na okamžik začal pochybovat, zda je moudré tu práci vzít. Byl jsem v rozpacích. Na jednu stranu jsem měl svou rodinu. Ale na tu druhou - je to tak složité to vysvětlovat. Prostě jsem cítil zvláštní pnutí, povinnost přijít těm věcem na kloub. Byl tady onen muž, jenž se i se svými dětmi nacházel v dost podivné situaci - a nebyl tu nikdo, koho by to zajímalo. Zkrátka jsem musel být u toho. Prodebatoval jsem všechno s dcerou, osprchoval jsem se, něco malého jsem skousnul a ještě tu samou noc jsem se vrátil.
Byl tam Mr. Jackson s dětmi a nějakou cizí rodinou. Mr. Jackson byl spřátelen s rodinou Casciosů, italskou rodinou z New Jersey. Byli přáteli od dob, kdy byl natočen Thriller. Jeden z jejich synů, Angel, byl ve Vegas na prázdninách a objevil se přesně v den před Vánoci. Jakmile se Angel jednou dostavil, Mr. Jackson se rozhodl, že chce navštívit FAO Schwarz ve Forum Shops uvnitř komplexu Césarova paláce. Chtěl ještě na poslední chvíli udělat nějaké vánoční nákupy.
To bylo poprvé, co jsme se měli pokusit dostat ho mimo dům. Udělali jsme veškerá opatření, jaká nás v tu chvíli napadla. Přesto to bylo celé neskutečně chaotické. Jeff a já jsme strávili celé ráno tím, že jsme stále dokola projížděli trasu od domu až k Césarově paláci, prozkoumávali jsme parkovací místa - zkrátka všechno, aby byl zajištěn nejbezpečnější přístup dovnitř i vně obchodu. Zavolali jsme členům ochranky obchodu a instruovali je, jakou cestou jsme se rozhodli dostat dovnitř. Samozřejmě jsme jim neřekli, že se jedná o Michaela Jacksona. Nikdy jsme to neprozrazovali - vždy jsme mu říkali "vysoce profilovaný hodnostář". Oni tudíž museli být připraveni, ale zase neměli dostatek informaci, aby je vyklopili médiím.
Najali jsme tři SUV z toho samého servisu, který nám poskytl automobily pro odvoz z letiště. Naložili jsme pana Jacksona, Feldmana, Angela a děti a poté jsme projeli komplexem obchodů, dovnitř jsme se dostali skrz podzemní garáže a následně skrze zadní vchod Lassenovy Galerie, to je galerie, která prodává jedny z nejdražších pláten na světě. Setkali jsme se s členy ochranky obchodu a v tomto bodě jsme se rozhodli oddělit děti od jejich otce. Jeff a Angel vzali Prince, Paris a Blanketa, ti se v tom momentě mohli začít po obchodě pohybovat vlastním tempem. Feldman a já jsme zůstali s Mr. Jacksonem. Jim jsme dali pět minut náskok, aby nás předešli a nebyli nápadní. Poté jsme do obchodu vstoupili i my.
Neudělali jsme v tom zatraceným obchodě ještě snad ani pět kroků, když vtom někdo zařval: "MICHAEL JACKSON! TO JE MICHAEL JACKSON!!" Všichni se jako na povel zastavili a začali civět. Mr. Jackson všechny pozdravil a začal si s lidmi potřásat rukama. Ti šíleli a pištěli: "MILUJEME TĚ MICHAELE!!!" a Mr. Jackson klidně odpovídal: "Já vás miluji více! Děkuji vám mnohokrát! Bůh vám žehnej." Byl dojat, téměř měl v očích slzy, když spatřil, jakou nesmírnou láskou jej fanoušci zahrnují.
Bylo to trochu drsný, ale zas ne úplně zdrcující. Zpočátku. Potom to začalo narůstat. V tomto bodě, kdy vlastně nikdo nevěděl, že je Michael Jackson zpátky ve Státech, byli všichni tak nesmírně šokovaní, že se jim dařilo jen stěží ovládat přiměřené emoce. Lidi se okolo nás začali doslova rojit, chtěli si na Mr. Jacksona sáhnout. Řvali jako smyslů zbavení, obličeje měli bizarně zkroucené tou děsivou oddanou láskou. Ve vteřině se všechno změnilo v to největší a nejtotálnější šílenství.
Byl jsem za svůj život osobního strážce v mnoha prekérních situacích, ale žádná z nich se ani zdaleka nepodobala tomuhle. Být ve středu tohoto druhu útoku, kdy se lidé okolo tebe rojí ze všech stran, je děsivé. V tomto momentě můžeš mít nad situací kontrolu jen stěží - jediným řešením je dostat se z tohoto místa pryč jak nejrychleji to jde. Téměř v ten samý moment, kdy to celé začalo, se Mr. Jackson otočil směrem ke mně a řekl: "Musíme odejít dřív, než se někdo zraní!" Vytáhl jsem z kapsy vysílačku a spojil se s druhým týmem. Řekl jsem jim, aby vyvedli děti ven zadním vchodem a že se setkáme v podzemních garážích. Sekuriťáci v obchodě a Las Vegaská policie nám pomohla vyčistit cestu k zadnímu vchodu, tudíž jsme se mohli dostat k autu. Všichni jsme pak nasedli a vyrazili domů.
Jakmile jsme byli doma, zavolali jsme do FAO Schwarz a domluvili jsme, že pan Jackson se vrátí do obchodu po zavírací době, až budou všichn111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111i zákazníci a turisti pryč. Tu noc jsme jeli nakupovat, úplně sami. Mr. Jackson "vypláznul" za hračky něco kolem deseti tisíc dolarů. Odnášel z obchodu kupu věcí: vláčky, figurky akčních hrdinů, dívčí hračky pro Paris. Všechno chtěl zabalit do dárkového balení. Na všechno nechal napsat jména těch, pro které byly dárky určeny a ujistil se, že úředníci v obchodě všechno popsali správně. Vzali jsme Mr. Jacksona domů, já se pak do obchodu vrátil, sbalil dárky, dovezl je domů a naaranžoval všechno pod vánoční stromek.
Vánoční stromek byl v domě už v době, kdy rodina přijela. Celý dům byl vyzdoben. Správci domu věděli, že přijede a já jsem si byl skoro jistý, že to byl požadavek Mr. Jacksona, aby byl celý dům tahle nazdoben. On byl svědek Jehovův. Svědci Jehovovi neslavili Vánoce, ale on je slavil kvůli svým dětem. Chtěl, aby měli takovou zkušenost, aby věděly, jaké to je. Chtěl, aby příští den ráno bylo všechno perfektní - včetně štěňátka. Plánoval speciální dárek pro Prince - sedm týdnů staré štěně čokoládového Labradora. Ale ti lidé, které Feldman najal, aby se o štěně do rána postarali, odešli dřív. Mr. Jackson nechtěl, aby Prince viděl štěně hned, jak se probudí, ale nebyl nikdo, kdo by se o něj postaral, proto jsem se nabídl: "Já si ho vezmu na noc k sobě."
Vzal jsem psa domů, odjel jsem s ním do svého domu. Skvělý pes! Opravdu. Za celou dobu nezavřel tlamu. Fňukal a kňučel - CELOU ZATRACENOU NOC. Usnul jsem sotva na několik hodin, když vtom mi začal zvonit mobil. Bylo teprve šest hodin ráno, ale Prince nějakým způsobem vycítil, že se pro něj chystá překvapení a chtěl ho vidět co nejdřív. Tak jsem vysoukal svůj zadek z postele, štěně jsem hodil dozadu na sedadlo v autě a jel s ním do Jacksonovic domu. Ten zatracenej mrňous kvílel a kňoural celou cestu. Ale v momentě, kdy jsem ho přenesl přes práh MJ domu? Zmlkl. Najednou byl tím nemilejším a nejhodnějším štěnětem pod sluncem. Prince se do něj naprosto zamiloval. Pojmenoval toho psa Kenya.
Prvních několik dnů se v rodině nedělo nic zvláštního. Nikam se nechodilo. Tedy, lépe řečeno - jen já jsem měl za úkol vyřizovat veškeré pochůzky. Přinést tohle, vyběhat tamto. Feldman objednával hotová jídla z Whole Food - vždycky z Whole Food - a následně on nebo já jsme měli za úkol ho donést. Příležitostně, když jsem například doplňoval palivo do nádrže, jsem oknem zahlédl rodinu sedící u stolu v kuchyni, jak jedí snídani. Ale skutečný kontakt mezi námi nebyl. Oni zůstávali doma. Veškeré informace šly přes Feldmana.
Matka Mr. Jacksona přišla na návštěvu v týdnu před Novým rokem. Žádný jiný člen rodiny - jen ona a její šofér. Přišla do domu a přinesla dětem dárky. Jakmile vešla do domu, Mr. Jackson a ti mrňousové byli okamžitě všichni okolo ní a hned jí otevírali dveře. Bylo tam cítit hodně vzrušení. Děti křičely: "Babičko, babičko!!" Takovéhle věci. Bylo zcela zřejmé, že se neviděli věky.
Po očku jsem to všechno pozoroval ze svého místa v garáži, kde jsem si vytvořil provizorní velitelské stanoviště. Každé dvě hodiny jsem obcházel celý objekt. Celé sousedství bylo tiché. V zimě se venku nikdo nepotloukal. Ulice zely prázdnotou. Skutečnost, že MJ je ve Státech, ještě nebyla vykecána, tudíž se před domem nepotulovali ani fanoušci ani paparazzi. Ale - stejně to bylo děsivé. Jako klid před bouří, víte? Bylo jen otázkou času, než se lidé dozví, že je MJ zde a že tohle je jeho dům. A až se tak stane, strhne se taková psychóza, že budou s to prorazit bránu a vniknout sem. Na to jsme nebyli připraveni.
"Co uděláme s ochranou?" To byla každodenní otázka, kterou jsme si s Feldmanem a Jeffem kladli. Potřebovali jsme víc lidí, někoho, komu bychom mohli věřit. Štědrý den uplynul jako voda a Mr. Jackson přišel s tím, že chce své děti vzít na Show Davida Copperfielda na MGM Grand. Nemohli jsme rodinu jen tak vést po Las Vegas Stripe během novoročních oslav. Potřebovali jsme někoho dalšího, s kým bychom mohli počítat. Jeff řekl, že se domluví se svým bratrancem, Javonem, který tady ve Vegas žije. Nikdy předtím jsem ho neviděl, ale když se za něj zaručil Jeff, mohl jsem mu věřit i já.
Abych byl úplně upřímný, Jeffova slova teď byla ta naprosto rozhodující. Celá situace byla sama o sobě divná. Něco tu bylo špatně a já bych nestrčil ruku do ohně za nikoho - jen za Jeffa. Měl jsem na jazyku spoustu otázek. Nezeptal jsem se ani na jedinou. V týhle branži se naučíte neptat se. Když se chcete stát osobním strážcem a máte hromadu otázek, znamená to, že se plně nesoustředíte na práci. Někteří jsou moc dotíraví a zvědaví proč, kde a jak - zkrátka ty věci, do kterých jim nic není. Je to důkaz, že tomu člověku nemůžete důvěřovat.
Navíc, pokud opravdu stojíte o to něco se dozvědět - stačí být na daném fleku dost dlouho. Pak to tak jako tak zjistíte. Přijde to samo. Někde něco zaslechnete - z konverzací. Čtete e-maily, vyřizujete telefonáty. Vidíte, kdo přišel na návštěvu. Když máte dobrý oči a uši, dozvíte se to, co chcete vědět, aniž byste se museli ptát.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nefra Nefra | 19. března 2015 v 18:46 | Reagovat

Páni,to zajímavé dozvědět se něco ze "zákulisí" předávání pejska,co jsme viděli na videu :-) Díky Domi ;-)

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 19. března 2015 v 20:26 | Reagovat

No tedy. To je opravdu síla. Asi si ani nedovedeme představit tu davovou psychózu. Michael to musel zvládat naprosto bravurně a podle mého v obrovském klidu. A ta ochranka zasluhuje respekt. Ale dostalo mě to "vysoce profilovaný hodnostář". Ta část s Kenyou je také skvělá.  Perfektně napsané a opět skvěle přeložené. M ůj dík, Domi. Budu se těšit na další část a přeju ti, ať se brzy dostaneš z té protivné angíly ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama