Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 2)

25. března 2015 v 11:56 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
2
V období dospívání byl Michaelovým největším idolem James Brown - kmotr soulu a také jeden z nejpracovitějších lidí v šoubyznysu. Jako mladý umělec Michael sledoval Jamese Browna v televizi a také v zákulisí divadla Harlem´s Apollo, studoval jeho pohyby a vstřebával každý Mistrův pohyb. Ačkoli mohl přejímat dovednosti i od umělců pracujících pod záštitou Motownu - například od Diany Ross, Marvina Gaye nebo Smokeyho Robinsona, Michael celý život trval na tom, že James Brown pro něj vždy byl tou největší inspirací.
Den před Vánocemi se Jackson a jeho rodina připravovali na vánoční oslavy - a Michaelův idol z dětství byl v tu dobu přijat v Atlantské nemocnici v Georgii, stěžujíce si na vyčerpanost a vysilující kašel. Jen o hodinu později, brzy ráno na Štědrý den, třiasedmdesátiletý James Brown zemřel na srdeční selhání jako následek prodělané pneumonie. 30. prosince zanechal Jackson své děti v péči chůvy a odletěl do Augusty, aby navštívil Brownův pohřeb, jež spojoval některé prvky jeho dřívějších světelných show a aby se poklonil památce zesnulého zpěváka. To bylo poprvé, co se Jackson objevil na veřejnosti od té doby, co před rokem a půl opustil zemi.
Během čekání na Jacksonův návrat se Bill Whitfield a Jeff Adams rozhodli posílit řady jejich týmu o dalšího člena. Adams, který měl na starosti i jiné klienty, nemohl být k dispozici neustále, proto kontaktoval svého bratrance Javona Bearda. Šestadvacetiletý muž a otec tří dětí, vyrostl Javon Beard v srdci jižního cípu Los Angeles jako syn poštovního doručovatele a úřednice FedExu. Jako jedno z šesti dětí, Javon měl ještě starší sestru, bratry dvojčata, mladší sestry dvojčata a také své vlastní dvojče - bratra Jovona. Ten se však narodil s mozkovou obrnou a zemřel, když mu bylo sedm let.
Beardovi žili s prarodiči blízko rohů ulic Šestačtyřicáté a Západní - oblasti notoricky známé pro svou drogovou aktivitu a násilí, které zajišťovaly pouliční gangy kvůli vzrůstající poptávce po cracku a kokainu. Javon brzy tyto ulice opustil a chtěl se stát slavným basketbalistou. Nastoupil dokonce do basketbalového týmu na Inglewoodské střední škole, jednoho z nejsoutěživějších týmů města. Měl sen, že členství ve sportovním mužstvu by mu mohlo zajistit stipendium na vysokou školu. Ale jednu noc, právě když tankoval benzín do auta pár bloků od domova, byl Javon postřelen do ruky během náhodného pokusu o odcizení auta zdrogovanými mladými výrostky. Sen o sportovní kariéře a o studiu na vysoké škole se rozplynul, Javon absolvoval Inglewoodskou střední školu a pak nastoupil do práce jako ochranka Hyperionova zdravotnického podniku, kde byl později povýšen na šéfa ochranky.
Po letech vypořádávání se s drsnými ulicemi Los Angeles se Javon rozhodl opustit jižní cíp LA a vyhledat nějaké bezpečnější a stabilnější místo a i práci. V roce 2004 navštívil příbuzné v Las Vegas a byl dotázán, zda by nepřijal post ochranky resortu Summer Bay, práci dostal a přestěhoval se hned další týden. Vypracoval se z pouhého "sekuriťáka" na výkonného ochránce majetku a lidí, dohlížel na tým dvou stovek lidí a údržbového personálu.
Na rozdíl od Billa Whitfielda, Javon Beard nikdy nepracoval jako osobní strážce vysoce profilovaných lidí, ale měl jednu vlastnost, která se nesmírně cenila - byl příbuzný Jeffa Adamse a dalo se mu věřit. A tak tedy na Nový rok, několik hodin předtím, než se Jacksonova rodina rozhodla vyrazit ven, Jeff zavolal svému bratranci Javonovi, aby mu dal nabídku, která se naskytne jedinkrát v životě.
Javon: Jako vyzváněcí tón jsem na mobilu měl "Smooth criminal" - a zrovna ten jsem zaslechl, když mi volal Jeff. Bylo něco kolem půl druhé odpoledne. První, na co jsem pomyslel, bylo, že mi volá, abychom se domluvili na dnešním večeru, protože všichni členové rodiny se dnes připravovali na novoroční párty, kterou jsem zařizoval já. U Bellagia jsem si zamluvil oblek, plánoval jsem to celý dlouhý měsíc. Ale jakmile jsem zvednul telefon, dalo by se říct, že Jeffův hlas byl hodně divný. Mluvil se mnou velmi stroze.
" Co teď zrovna děláš?" zeptal se.
"Připravuju se na večer." Skutečně, měl jsem dost naspěch. Město zavíralo Strip (hlavní ulici v Las Vegas) autům, aby bylo zabráněno provozu a zácpám - a aby lidé mohli na Nový rok nerušeně vejít do ulic a pozorovat ohňostroj. Řekl jsem Jeffovi: "Zkouším se dostat dolů na Strip, poněvadž ho zavíraj v pět a teď jsou skoro dvě!"
"Takže jseš doma!"
"Jo, jsem doma."
"Jsem na cestě k tobě!"
"Počkej, cože?!"
"Musím si s tebou o něčem promluvit a nemůže to být po telefonu! Budu tam tak za patnáct minut. Nikam nechoď!"
Potom zavěsil, úplně náhle. Ani mi neřekl čau. Když dorazil, stál jsem zrovna před domem a netrpělivě vyhlížel jeho auto. Měl jsem tu kámoše, co mi pomáhal balit věci. Jeff se ohlídnul na toho kluka a řekl mi, že se mnou musí mluvit soukromě. Tak jsme šli dovnitř, posadili jsme se a on řekl: "No dobře, takže, je mi jasný, že určitě nebudeš chtít udělat to, co ti teď nabídnu. Vím, že máš svoje plány, ale já bych tě tady chtěl úplně vážně požádat o jednu laskavost - jsi člověk, kterému důvěřuji. Můžeš dnes večer pracovat?!"
Řekl jsem: "Krucifix, jasně, že ne!"
Zaprvé - byl Nový rok. A zadruhé - měl jsem, ksakru, přece zamluvený ten oblek od Bellagia! Jen na blbých sedm stovek jsem musel makat minimálně dva dny a dvě noci - a ani tehdy moje kreditka nebyla bůhví jak přeplněná! Pronajmutí toho obleku stálo čtrnáct stovek a to byl ještě ve slevě! Musel bych makat měsíc v kuse, abych se vůbec přiblížil k tý částce!
A navíc - nepotřeboval jsem práci. Zrovna nedávno mě v Summer Bay povýšili a já jsem měl brát 65 000 dolarů ročně. Pracoval jsem svědomitě a tvrdě - a teď jsem měl v plánu jeden den prostě vypustit a oslavovat. Řekl jsem Jeffovi: "Brácho, budu upřímný. Mám flek, který mi vydělává na chleba celkem slušně. A teď hodlám dokončit přípravy na tu novoroční párty až do posledního detailu!"
Zíral na mne. Po chvíli jsem vzdychl a zabručel: "Kdo je klient?"
Řekl: "To ti nemůžu říct. Jediné, co můžu prozradit, že je to "vysoce profilovaný hodnostář"!"
Zasmál jsem se. "Jeffe, víš, jsi můj bratranec, ale tohle jsem ještě nikdy od nikoho neslyšel! Ani mě nenapadne rušit plány, pokud mi neřekneš detaily!"
Chvíli nad tím přemýšlel a pak potichu řekl: "Dobrá, zrovna teď poruším slib, který jsem složil, ale jsi člen rodiny, tak ti to teda řeknu!" Pak se ke mně naklonil a zašeptal: "Je to Michael Jackson!"
"No tak to je kurva fór!"
"Mluvím vážně. Je to Michael Jackson."
Hleděl jsem mu do obličeje a přemýšlel jsem, zda si ze mě dělá legraci. Vysvětlil mi celou situaci: "Kdybys chtěl, mohla by z toho být práce na plný úvazek. Prostě pojď dneska se mnou zjistit, co a jak a potom se uvidí!"
Řekl jsem: "Kecáš, Jeffe! Já vím moc dobře, jak funguje job osobního strážce! Znám tě a vidím tě u toho! Je to zavazující a vyčerpávající! A já měl tak klidnou a stabilní práci!"
Řekl mi, že moje rozhodnutí bude nezměnitelné, ale že jednu věc mi zaručit nedokáže - že mě bude mít Mr. Jackson rád. "Ten chlápek je občas vybíravý! Dovede si dát záležet na výběru toho, kdo jej bude reprezentovat!" Nakonec řekl: "Ale. Koukni, já vím, že si tě pan Jackson nakonec oblíbí a ty uznáš, že to za to stojí! Řeknu rodině, že ta párty se dnes nekoná! A zaplatím veškeré výdaje, jaké jsi s tím měl!"
"Dáš mi čtrnáct stovek?"
Zašátral v peněžence a vyndal tisícovku. V hotovosti. "To je všechno, co mám teď u sebe. Ale pojď se mnou na ATM a já ti dám zbytek!"
Jakmile tohle udělal, uvědomil jsem si, že je vše v pořádku. Řekl jsem Jeffovi, že se mnou může počítat. Zeptal se: "Máš černý oblek?" Jo, měl jsem, ale byl v čistírně a ta měla zavřeno. Obleky, které jsem měl doma, byly všechny pestrobarevné - lidé, co mě znají, vědí, že miluju barvy - ale jako osobní strážce jsem potřeboval striktně černý nebo tmavomodrý oblek. Tak Jeff řekl: "OK, musíme jít a koupit ti nový oblek."
Bylo něco po druhé hodině odpoledne na Nový rok, a jelikož měřím přes šest stop, museli jsme si pospíšit a najít obchod 48 Long, kde neměří míru - na Nový rok krejčí, kteří šijí na míru, nepracují. Měli však zavřeno. Prošli jsme Boulevard Mall, potom Meadows Mall. Nakonec jsme zakotvili v továrně na kabáty Burlington a našli jsme oblek, který mi perfektně padl. Koupili jsme ho, zajeli zpět domů, přežehlili ho a pak jsme se vydali do domu Mr. Jacksona.
Dojeli jsme tak kolem páté hodiny. Byl jsem značně nervózní. Bill vyšel ven a otevřel bránu. To bylo poprvé, co jsem Billa uviděl. Podíval se na mne a zeptal se: "Jseš připravenej být součástí tady toho?!"
"Doufám!" zašeptal jsem. Ale byl jsem moc, moc nervózní. Najednou neexistoval žádný pevný bod, kterého bych se mohl chytit.
Bill řekl: "Jseš vysoký! To by se mohlo hodit!"
Vjeli jsme s autem branou dovnitř. Jeff vystoupil a šel do domu, já tak půl hodiny čekal v autě. Kontroloval jsem hodinky, pořád jsem si upravoval oblek a kravatu, aby všechno sedělo.
Nakonec Jeff přišel a řekl: "Tak fajn, pojď dovnitř. Mluvil jsem o tobě dost hezky, šéf nakonec tu nabídku přijal, takže si myslím, že spolupráce je dohodnutá."
Pak mě vzal dovnitř. Mr. Jackson sešel dolů ze schodů. Na obličeji měl chirurgickou masku, na sobě bílé tričko s výstřihem do V a pyžamové kalhoty. První věc, které jsem si všiml, bylo, jak neuvěřitelně křehký a hubený byl. Když jsem mu šel potřást rukou, dával jsem si záležet, abych ho nestiskl příliš silně. Byl jsem nesvůj, abych mu něco nepolámal, zdál se být neuvěřitelně slabý.
Začal něco říkat, ale nerozuměl jsem mu, hlas měl tlumený kvůli té masce na obličeji. Snažil jsem se být tichý a soustředěný, ale on pořád mluvil a mluvil a tak jsem hlesl: "Promiňte?"
Odsunul masku o kousek stranou a řekl: "Zdravím vás, Javone. Už jsem toho o vás hodně slyšel. Jste připraven být součástí mého týmu osobních strážců?"
Řekl jsem: "Naprosto, pane. Bude mi ctí být součástí týmu. Doufám, že to bude natrvalo."
Odpověděl: "Nevidím důvod, proč by nemělo. Mohu vám věřit?"
"Ano, pane. Absolutně!"
"Dobrá. Pak tedy vítejte."
Zavolal děti. Prince a Paris seběhli dolů a potřásli mi rukou. Jen Blanketa musel Mr. Jackson nutit říct ahoj. Všichni tři potom odběhli dělat to, při čem byli vyrušeni. Pan Jackson řekl: "Nedělejte si s nimi starosti. Tohle je pro ně rutina. Neustále se setkávají s novými lidmi. Ale myslí to dobře."
Trochu jsme poklábosili, Mr. Jackson se potom vrátil nahoru do pokoje. Já, Bill a Jeff jsme následující hodiny strávili plánováním. Vzali mě na obhlídku domu, ukázali mi kde co je. Okolo desáté hodiny večerní sešel Mr. Jackson s dětmi dokonale upraven dolů a my jsme je dovezli do MGM Grand. Hotelový personál byl již zpraven a připravil nám vjezd zadním vchodem.
Show Davida Copperfielda začala o chvíli později. Vklouzli jsme dovnitř, pan Jackson s dětmi se posadil do přední řady. Já se usadil za něj. Bill hlídal východ nalevo. Pozorovali jsme show a vyklouzli ven, ještě než se hlediště zaplavilo světlem. Pan Jackson vzal děti do Davidovy šatny, trochu poklábosili a my jsme je pak odvezli zpět domů.
Příští ráno jsem zavolal do kanceláře, dal tam výpověď a začal pracovat pro Michaela Jacksona.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | E-mail | Web | 25. března 2015 v 20:58 | Reagovat

To je opravdu moc zajímavé čtení. Jsem velice ráda, Domi, že je tu opět další díl který nám umožní nahlédnout pod pokličku reálného života Michaela a lidí kolem něj jaký si ani nedovedeme představit a děkuji ti za něj. Jen jsem asi špatně pochopila slovosled, jak je psáno o dvojčatek, Javon měl také své vlastní dvojče - bratra Javona. Asi tam patří jen bratra. Promiň mi šťourovi :-) Ještě jednou velký dík! :-D  8-)

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 25. března 2015 v 22:00 | Reagovat

Aha, tak to bude správně - moje blbé oči špatně přečetly Jovona :-D

3 mjjcreateproduction mjjcreateproduction | 25. března 2015 v 22:06 | Reagovat

[2]: Ano Hani, byli to dva bratři - Javon a Jovon ;-)

4 Zdeňka Zdeňka | E-mail | 26. března 2015 v 15:50 | Reagovat

Krásně se to čte 😃,Dominiko diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama