Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - Poděkování, věnování, obsah, předmluva a prolog

15. března 2015 v 12:22 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Tak ano, začínáme. Zpočátku jsem si myslela, že vložím pouze to nově přeložené, ale nejsem barbar, abych to dělila a různě navazovala. Něco jste již četly, pokud se vám to bude líbit, večer ještě kousek přidám.

REMEMBER THE TIME - OCHRAŇOVÁNÍ MICHAELA JACKSONA V POSLEDNÍCH DNECH JEHO ŽIVOTA
BY Bill Whitfield, Javon Beard and Tanner Colby (překlad: Dominika Veselá)

Bill Whitfield, rodilý New-Yorčan a Javon Beard, který vyrostl v jižním cípu Los Angeles, sloužili dva a půl roku jako osobní strážci Michaela Jacksona. Objevili se v pořadu "Nightline" a "Good Morning America", pracovali s mnohými jinými vysoce důležitými klienty, včetně Seana "P. Diddy" Combse, Andre Harrella a Shaquille O´Neala.

Tanner Colby je spoluautorem bestsellerů "The Chris Farley Show: biografie ve třech dějstvích", jež vyšel v New York Times a "Belushi: biografie" a autorem knihy "Někteří z mých nejlepších přátel jsou černoši: podivný příběh integrace v Americe", jež byla nominována na prestižní cenu "the Andrew Carnegie Medal for Excellence in Non-Fiction" vydávanou Asociací Knihovny Spojených států. Tanner Colby je mimo jiné i častým přispěvatelem do magazínu Slate.

"Tuto knihu chci věnovat Princi, Paris a Blanketovi. Jejich otec je vedl a připravoval na život, o kterém věděl, že by pro ně mohl být sakra těžký. Vede je i nadále prostřednictvím svého nesmrtelného ducha a pokud budu někdy vyzván, budu tu pro ně vždy!" Bill

"Tuto knihu věnuji svému dvojčeti, Jovonovi. Moc si přeju, abys tu byl se mnou a sdílel se mnou tento okamžik! Odešel jsi, ale v mém srdci jsi stále. Vždy tě budu milovat! Tuto knihu chci věnovat i Michaelu Jacksonovi. Děkuji vám za důvěru ve mně vloženou a za to, že jste mi dal příležitost poznat, co znamená žít skutečný život. A také Princi, Paris a Blanketovi. Bylo mi potěšením smět vás ochraňovat. Vy, děcka, jste byli jedním z důvodů, proč se každý den těšit do práce. Budu tu pro vás, pokud mne budete potřebovat!" Javon
OBSAH:
1. PŘEDMLUVA / 1
2. PROLOG / 6
3. ČÁST PRVNÍ: SMÍME SE VRÁTIT ZPĚT DO NEVERLANDU? / 13
4. ČÁST DRUHÁ: PROČ MĚ PROSTĚ NENECHAJÍ NA POKOJI? / 81
5. ČÁST TŘETÍ: THIS IS IT / 251
6. PODĚKOVÁNÍ / 309
7. INDEX / 313

"Pokud by byl Michael Jackson naživu, nikdy byste neměli možnost si tuto knihu přečíst."
"Přes dva a půl roku, od prosince 2006 do jeho smrti v červnu 2009, jsme byli zaměstnáni jako osobní strážci Michaela Jacksona, nejslavnějšího a neúspěšnějšího baviče všech dob. V tu samou dobu jsme zároveň představovali jedinou "překážku" mezi jeho rodinou a vnějším světem a věřte, máme o tom hodně co říct. Svět osobních strážců není něco, co by okolní svět familiárně přijímal. Lidé nás vidí v televizi a myslí si, že jsme jen banda tlustokrkých rváčů v černých oblecích stojící u dveří. Ale to my nejsme! Nejsme vyhazovači. Mnozí z nás jsou bývalí vymahači dluhů nebo bývalí vojáci. Jsme ti, co pečlivě studovali, jen aby v budoucnu mohli dělat osobní strážce. V dnešní zkažené době je život filmových hvězd nebo profesionálních sportovců cennou trofejí. Jejich soukromí je pod neustálými útoky. Výkonná ochrana je seriózní byznys. Je nám do rukou svěřeno blaho manželů, dětí - a utajovaných dokumentů. Zajišťujeme dohled v hotelích, restauracích i nemocničních pokojích. Uchováváme si falešnou identitu, jen abychom mohli doprovázet naše klienty v tajnosti po celé planetě. A když odejdeme, pokud jsme svou práci odvedli dobře, je to, jako bychom tam nikdy nebyli. Ale my jsme tam vždy - stojíme v pozadí, posloucháme a pozorujeme. MY opravdu víme věci, které média předstírají, že vědí. MY víme věci, které vy byste rádi znali, ale nikdy se je nedozvíte!"
" Ve světě osobních strážců není to, že vás zaměstnají (najmou), otázkou zkušeností nebo dovedností. Jde o to, jestli se za vás někdo zaručí! Nepřitáhnete do tohoto byznysu někoho, o kom si nejste 100% jistí, že mu můžete důvěřovat. Lidé, co se snaží vyprávět ty starosvětské příběhy, jsou mimo mísu! Tak to prostě u nás funguje - vidíš všechno, slyšíš všechno, ale nevíš nic! Když se odvážíš na něco zeptat, odvolají tě! Když tě obešlou, abys nastoupil, stáváš se vzácným zbožím! Tak to prostě v naší profesi funguje a tak my se snažíme nakládat s aférami našim klientů - my přece vidíme, ale nevíme!"
"Michael Jackson nebyl typický klient. My jsme byli "zapřísáhlí chovatelé" jeho životních tajemství, ale jeho smrt náš dostala do ne zcela komfortní situace. Otázky ohledně jeho smrti - kdo kdy k němu měl blízko a za jakým účelem - vrhly oslňující světlo na nás jako na ty, co ho ochraňovali a byli mu nejblíž. Snažili jsme se udržet naši identitu co nejdéle v tajnosti. Odmítali jsme nabídky od bulvárních plátků, které se snažily nás podplatit, abychom vyšli ven s pravdou o podivných okolnostech smrti (a života) Mr. Jacksona. Byli jsme nuceni vypovídat v soudním procesu s doktorem Conradem Murraym, byli jsme sesazeni v civilním soudním sporu mezi Jacksonovým majetkem a AEG Live propagátory nikdy neuskutečněného comebackového turné This Is It. Odpovídali jsme na otázky pravdivě, ve smíření s naším svědomím, ale bohužel jsme neposkytli dostatek informací, jak od nás bylo žádáno. Nijak jsme netoužili po tom být zapleteni v tomto mediálním cirkusu!"
"Do té doby jsme veřejně hovořili pouze dvakrát - jednou ve stručném televizním interview "Nightline" a podruhé v roce 2010 v "Good Morning America". Důvod, proč jsme to udělali, byl jednoduchý - říct všem pravdu o Michaelu Jacksonovi tak, jak jsme ji znali my. Chtěli jsme, aby celý svět poznal "letmý pohled" skvělého chlápka a báječného otce - tak, jak jsme to viděli my. Fanoušci Mr. Jacksona, které nesmírně miloval a respektoval, si zasloužili vidět tuto jeho část. Náš názor se nezměnil. Rozhodli jsme se sami napsat tuhle knihu - bez toho, aby některé části reportéři nebo komentátoři vyškrtali - tak, aby co nejefektivněji vyjádřila skutečné úmysly našeho šéfa."
"Snažili jsme se co nejlépe vybalancovat naši potřebu sdělit pravdu a povinnost uchovávat tajemství. Jedinci, které uvidíte popsané v této knize - oblíbený příbuzný Mr. Jacksona Raymone Bain, popřípadě chůva jeho dětí Grace Rwaramba - jsou již mediálně dobře známí jako postavy vyskytující se v okolí Michaela Jacksona. Přesto jsme pociťovali, že zmíněním v této knize jaksi nevhodně porušujeme jejich soukromí. Ale přesto byli zahrnuti, neboť by bylo nemyslitelné vyprávět náš příběh bez toho, abychom je zmínili. Na druhou stranu, vězte, že jsme se kromobyčejně snažili snížit množství zmínek o nich na minimum. Krom toho, máme za to, že bylo napsáno víc než dost o všech těch hordách právníků, manažerů a "pijavic", které se víceméně svezli na slavném jméně Mr. Jacksona. Našim záměrem bylo psát o těch lidech v jeho okolí, o kterých se domníváme, že čtenář uslyší mnohem raději. Přesto je třeba podotknout, že toto jsou vesměs jediní lidé, o kterých můžeme psát. Během kariéry MJ jeho životem prošly stovky lidí, kteří se v něm buď zastavili a nějak jej ovlivnili, nebo jen tak splašeně proletěli - ale vždy se vytratili. V posledních letech jeho života - ještě před This Is It- už s ním téměř nikdo nebyl. Dny a týdny ubíhaly a naši skupinu šlo popsat následovně - byli jsme tam my, Mr. Jackson a jeho tři děti, Prince, Paris a Blanket. Mr. Jackson byl okraden o možnost vyprávět někomu svůj příběh. Jeho děti byly ještě příliš malé, než aby to pochopily a pamatovaly si to. Tak jsme zbývali my!"
"Média zasvětila svůj život dokazování, že Michael Jackson byl monstrum. Protáhli jeho jméno bahnem nespočetněkrát. Druhým extrémem byli jeho fanoušci, kteří víc než cokoli jiného chtěli dokázat, že byl svatý, andělská bytost, která by měla být vyvýšena na piedestal! Nebyl ani jedno z toho. Michael Jackson byl, stejně jako my všichni, normální lidská bytost se svými zlozvyky a některými špatnými vlastnostmi. Hluboce věřící muž, který dával miliony dolarů na charitu a prosvětloval naše každodenní životy svým nesporným talentem - a na druhou stranu smutný muž trpící osobními prohrami a ohromným smutkem, jehož pochopí jen málokdo. Tato kniha je oslavou těch dobrých časů a obrovských úspěchů jeho života, ale neopomíná popisovat i ty daleko smutnější a tragičtější okamžiky jeho kariéry, dětství a osamělého života."
"Na konec - byli jsme několikrát svědky nevídaného boje o Michaelův ohromný majetek - proto bychom rádi uvedli jednu věc na pravou míru - nenapsali jsme tuto knihu kvůli finanční odměně! Jak jsme již zmínili, média se nás snažila podplatit několikrát, vždy jsme odmítli!"

22. prosince 2006
McCarranovo Mezinárodní letiště
Las Vegas, NV

Bill: Zbývaly právě tři dny do Vánoc. Bylo kolem desáté hodiny v noci a já seděl zaseknutý v koloně zaparkovaných aut (za čtyřmi černými Cadilaky)na jedné takové asfaltce. Právě mě najali na jednu tajnou práci - měl jsem někomu dělat ochranku. Klient měl přiletět do Las Vegas soukromým tryskáčem z nějakého jiného města. Byl jsem tu, abych ho vyzvedl a převezl z letiště do chráněného domu v sousedství Summerlinu, ležícího na severozápadním cípu města. Seděl jsem zrovna na sedadle spolujezdce v nejnovějším modelu SUV. Nějaké auto vyzdobené jako maminčino cestovní zavazadlo - naprosto nevhodné k přepravě kohokoli - stálo za mnou. Celou dobu jsem civěl na nebe a očekával přílet letadla.
Lidé se domnívají, že Las Vegas je jenom velký "leccos" plný neonových světel, rozpálených chodníků a pouští. Ale v zimě?! A v noci?! Jakmile slunce jednou zapadne, snese se na město ohromná zima. Venku na letišti bylo skoro pod bodem mrazu. Měl jsem u sebe malá kamínka a snažil jsem se jimi vytopit vnitřek auta, zatímco jsme čekali. To, že jsme zaparkovali na asfaltce přímo u rozjezdové dráhy, bylo pro mne novinkou. To bylo něco, na co jsem nebyl zvyklý, ať už se jednalo o klienty velkých jmen. Nicméně v tomhle městě, v tomhle byznysu, je vybočení z řady normální. Je to Vegas! Ozbrojené auto jako to, ve kterém jsme seděli my, mohlo být najato v přepravě filmové hvězdy, CEO (výkonný ředitel obchodní společnosti), slavného sportovce nebo politika.
Kruci, mohl jsem být klidně najat, abych pomohl přepravit sesazeného diktátora prchajícího z nezdařené revoluce někam do zemí třetího světa! Byl jsem prostě v situaci, kdy jsem netušil, koho mám vyzvednout.
Před několika dny jsem se vracel domů z práce, která mimochodem trvala tři měsíce v kuse. Procestoval jsem dva světadíly a pět států. Všechno, po čem jsem v tu chvíli toužil, bylo si chvíli odpočinout a strávit nějaký čas s dcerou. Najednou mi zazvonil telefon - volal můj spolupracovník, Jeff Adams. S Jeffem jsme si byli velmi blízcí, skoro jako bratři. Pracovali jsme spolu dřív několikrát. Zeptal se mně, zda bych byl ochoten vést jeden projekt: osobní strážce pro vysoce profilovanou osobu, která má přiletět z Las Vegas za dva týdny. Vyzvedl bych ji a dopravil z bodu A do bodu B. Jeff mi řekl: "Budu ve spojení s klientovým asistentem, chlápkem jménem john Feldman. Řekl jsem mu o tvých dřívějších projektech. Chce, abys mu zafaxoval svůj životopis a kopii řidičského průkazu, aby si tě mohl zkontrolovat!" Nadiktoval mi jejich zahraniční číslo faxu, v rychlosti jsem ho nadrápal na kus papíru.
"Kdo je klient?" zeptal jsem se.
Jeff se odmlčel. Pak řekl: "Teď ti nemůžu dávat bližší informace. Ale věř mi, budeš mi nakonec vděčný, že jsem tu práci dohodil tobě! Jo a mimochodem, buď ozbrojen!"
Byl jsem mírně nervózní z toho, co se mělo dít. Netušil jsem, pro koho to vlastně budu dělat. Ale byl jsem v tomhle byznysu už dost dlouho, abych věděl, že tak se to prostě někdy děje. Dokud není podepsána smlouva, informace nejsou důležité. Domluva proběhla během dvou hodin, teď stačilo dorazit na místo, splnit úkol a bude. Dělal jsem to takhle nesčíslněkrát. Řekl jsem Jeffovi, ať se mnou počítá.
Během následujících dvou týdnů mě ti lidé patřící ke klientovi neustále otravovali, pořád se na něco vyptávali, testovali mne a kontrolovali - poté mi sdělili, že se mnou počítají a já mohl začít připravovat věci. Dva dny před očekávaným příletem klienta jsme s Jeffem páchali to, čemu se říká "Předpřípravné detaily" - prostě jsme plánovali nejlepší možnou trasu od letiště ke klientově domu, několikrát jsme ji zkusmo projeli, kontrolovali jsme semafory, aby správně blikaly, mapovali jsme plácky, které by v ten den mohly být přeplněné, což by nám zásadně znesnadnilo převoz. Dohodli jsme se na tom, že já se postarám o převoz osoby z letiště k domu a Jeff bude čekat u baráku.
V den D jsem přijel na letiště v 7:30. Požádal jsem autoservis, aby dopravil auto na letiště na osmou hodinu. Když přijeli, provedl jsem na něm hloubkovou kontrolu. Už jsem měl zkontrolované skoro celé auto, když jsem si najednou všiml, že zpětná zrcátka jsou vybavena kamerami, které byly namířené přímo na zadní - klientovo - sedadlo. Zavolal jsem Jeffa.
"Žádné kamery! Tečka!" řekl. Tak jsem znova obešel celé auto a všechny kamery odpojil.
V deset hodin jsme už čekali u ranveje. V 10:35 letadlo společnosti Gulfstream přistálo a dojelo přímo k nám. Instruoval jsem řidiče, aby přijel přímo ke dveřím, až budou vysunovat schůdky. Vystoupil jsem z SUV a namířil si to k druhému autu, které zastavilo tak stopu od toho prvního. Zůstal jsem stát a čekal, připravený v pravou chvíli otevřít zadní dveře pro pasažéry. Letištní personál a ostatní řidiči začali nakládat zavazadla do kufru SUV.
Jako první z letadla vystoupil tak čtyřicetiletý muž, černoch, docela upravený, leč ničím pozoruhodný. Potom vystoupila žena, která na rukou nesla spící dítě - dávala si velmi záležet, aby jej při sestupu ze schůdků nevzbudila. Tihle dva byli následováni dalšími dvěma dětmi - tak ve věku, kdy děti chodí do základní školy. Ti všichni nastoupili do auta. Pomyslel jsem si: Fajn, to musí být všechno! Chystal jsem se zabouchnout dveře, když vtom jedno z dětí vyjeklo: "Kde je tatínek?"
Tatínek?
Ohlédl jsem se zpět k letadlu. Ještě jeden muž scházel právě ze schůdků. Byl oděn celý v černém, obličej měl kryt za chirurgickou maskou. Jakmile přišel blíž, zasoustředil jsem se na jeho nohy: měl perfektně padnoucí mokasíny, štíhlé kotníky a bílé ponožky vytažené až k rantlům těch kalhot, kterým říkáme, že jsou na "velkou vodu". Sešel dolů, minul mě a nastoupil do auta k dětem. Zavřel jsem dveře, nastoupil do vedoucího automobilu a rozjeli jsme se směrem z letiště.
Vzhledem k tomu, že byly prázdniny, tak po celém městě fungovaly i tzv. "prázdninové semafory", tudíž to trvalo téměř 45 minut, než jsme se dostali domů. Vjeli jsme na příjezdovou cestu, brána se za námi zavřela. Obě auta zastavila a já si pomyslel: Měl jsem za úkol dovést rodinu do bezpečí. Pomáhal jsem vyložit zavazadla … bylo tam snad třicet různých kufrů a batohů … všechno jsme to donesli dovnitř. Potom jsem se vrátil zpátky na příjezdovou cestu.
Jeff vyšel z domu. Přes vysílačku se zeptal:
"Vše v pořádku?"
"Kód 4." odvětil jsem.
V tomto bodě jsem dal najevo, že mám hotovo. Dopravil jsem subjekt z bodu A do bodu B. Je vymalováno. Ale pak se stalo něco kuriózního. Přišel jsem k Jeffovi a nevzrušeně se ho otázal:
"Tak mi to řekni! Kdo je ten chlápek?"
Jeffovi na tváři zářil obrovský úsměv. "Tys ho neviděl?"
Pokrčil jsem rameny. "Ovšem. Viděl jsem nějakou vyhublou postavu, kousek tváře a tři děti."
Jeff ztišil hlas. "To je Michael Jackson."
Civěl jsem na něj. "Nedělej si ze mě prdel!"
Jeff zvedl do vzduchu pravou ruku. "Radši smrt než lež! Mluvím pravdu!"
Nevěřil jsem mu. Trochu se mi smál. Potom jeden asistent, ten Feldman, chlap, co jako první vystoupil z tryskáče, si nás zavolal dovnitř. Když jsme vstupovali dovnitř, tvářil jsem se: Jako fakt?! Uvidím teď Michaela Jacksona?!
Vstoupili jsme dovnitř a ten samý chlápek, co vystoupil zamaskovaný z letadla, prošel teď kolem mě - ovšem bez chirurgické masky na obličeji. Hlavou mi proletělo jen: A kurva! Stál jsem tam tváří v tvář Michaelu Jacksonovi a třásl jsem si s ním rukou. Bylo to něco neskutečného. Jeff nás přerušil. Měkkým, tichým hlasem Michael promluvil:
"Zdravím vás. Je moc pěkné se s vámi setkat."
Zakoktal jsem: "Je to pro nás obrovská čest, pane. Jsem vašim obrovským fanouškem už hezky dlouho!"
Obrovským fanouškem?! NIKDY jsem žádnou takovou věc neřekl svému klientovi! Přece pracuju léta se slavnými lidmi, nebylo nutné zrovna tohle říkat! Ale moje srdce splašeně bilo v hrudi, chlupy na krku mi vstávaly vzrušením. Snažil jsem se tvářit se profesionálně, ale uvnitř jsem se cítil jako malé dítě. Já jsem BYL velký fanoušek. Měl jsem všechna dřívější alba Jackson 5 - všechna! Stále jsem před sebou viděl, jak ON a jeho bratři tančí robotický tanec při vystoupení k Dancing Machine na Soul Train.
Trochu jsme poklábosili o Motown Records, zčásti také proto, že jsem pro ně chvilku pracoval. Jeho děti se batolily okolo něj. Prince a Paris řekli oba Ahoj, jen Blanket byl velmi zaražený a nemluvný, stydlivě se schovával za otcovy nohy a sem tam trochu vykouknul.
Pan Jackson řekl: "Děti, tohle je Bill! Naše nová ochranka!"
Huh?! Takže ze mě bude nová ochranka? O tom jsme se celou dobu bavili? Bylo mi řečeno, že mám jen dopravit subjekt z bodu A do bodu B. Zkontrolovat to a jít domů. Alarm zasunutý hluboko v mém mozku začal drnčet. A pak najednou pan Jackson řekl - spíš jako konstatování než jako otázku:
"Zůstanete přes noc, ano?"
"Um … a-ano, p-pane!" koktal jsem.
"Skvěle!" odvětil. "Uvidíme se ráno."
Všichni sborově popřáli dobrou noc a odebrali se po schodech nahoru. Zamračeně jsem se podíval na Jeffa a Feldmana a řekl:
"Musíme si promluvit!"
Vyšli jsme ven na příjezdovou cestu. "Co se to tu, ksakru, děje?! Kde má ochranku?!"
"Národ islámistů mu chtěl vnutit svoje lidi! Šéf zahájil "protipalbu" a rozhodl se učinit zásadní změny!"
Feldman: "Přestaň se blbě ptát, prostě mi řekni - jseš ochotný zůstat tu přes noc … nebo dýl?!"
Otočil jsem se na Jeffa: "Je to skutečný Michael Jackson? Brácho, byl to dneska dlouhý den, přejel jsem celý Las Vegas a jsem dost unavený - nemám náladu ztrácet čas s nějakým imitátorem!"
"Věř mi! Je to skutečně náš borec! Zjišťoval si o tobě pár informaci - tvůj životopis, tvoje působení v Motownu a řekl mi, že chce, abys mu dělal ochranku!"
"Tak jo! Kdy dorazí zbytek týmu?!"
Jeff se podíval zmateně na Feldmana a pak zas na mě. " Já myslel, že to víš! Žádný další lidi nepřijedou, chce jen tebe!"
Ale ne! To ne! Ne, ne, ne!
Dostal jsem se do situace, na kterou jsem nebyl připravený. Michael Jackson byl člověk, kterého spousta lidí milovala a i nenáviděla. Byl neustále obklopen hordou bodyguardů - a teď jsem měl všechnu jejich práci převzít já sám. Neznal jsem navíc vůbec zařízení a vystavění domu! Potřeboval jsem nějaké detaily!
Začal jsem se cítit fakt divně - něco tu nehrálo! Opravdu si mysleli, že uvěřím, že Král popu, Michael Jackson, cestuje někam bez jediného člena ochranky?!! Jen s jedním asistentem a chůvou?!! Co se to tu ksakru dělo?! Kde je jeho tým? Manažeři?! Doprovod?!!
Co jsem do té doby netušil, ale co jsem se měl vzápětí dozvědět, bylo, že ten Michael Jackson, co odletěl z Las Vegas tu noc, není ten samý Michael Jackson, co opustil zemi o rok dříve. Nebyl tady žádný doprovod zkrátka proto, že žádný NEEXISTOVAL, tečka. Byl úplně sám! Nejslavnější muž planety - a my jsme byli jediní, kdo věděli, že se vrátil do Spojených států.
Souhlasil jsem, že zůstanu, protože, co jiného jsem mohl dělat?! Ten muž řekl svým dětem, že jsem zde, abych je ochraňoval! Po tom všem nakonec no noc odešli jako Feldman, tak chůva. Přespávali totiž v přilehlém hotelu. Nakonec odešel i Jeff. Měl nějakou jinou práci, ke které se uvázal. Zůstal jsem tu jen já. Prohlédl jsem si pečlivě zařízení domu, zkontroloval jsem všechny dveře a okna a pak jsem si rozložil skládací židličku dole v garáži. Mrzlo tam. Garáž totiž byla izolovaná od domu - v domě bylo 28°C a já se třásl jako ratlík v garáži. Jak by taky ne - měl jsem na sobě jen sáčko, košili a kravatu.
Pořád mi tu něco nehrálo. Vlastně nic z toho. Chtěl jsem zavolat někomu známému, ale pochopitelně jsem nemohl. A kdo by mi věřil? "Hele, hádej co? Jsem v baráku s Michaelem Jacksonem a jeho rodinou! A s kým tam jsi? Jen já sám. V jeho garáži! Tak to si z tebe někdo udělal pěknou prdel, kámo!"
Zůstal jsem vzhůru celou noc, bdělý a zmrzlý. Každý zvuk, každé auto, co projelo kolem, všechno mě vždycky vyburcovalo a znervóznilo. Většinu času jsem ale stejně proseděl, třásl jsem se zimou až na zadku a přemýšlel jsem. Kde jsou všichni? A existuje nějaký blb, co by se pokoušel přelézt zeď? Co tu, kurva, dělám?!
Ve tři čtvrtě na sedm ráno slunce konečně vyšlo. Zaslechl jsem jemné klepnutí interiérových dveří, co vedou do garáže. Najednou se ozval tichý hlásek:
"Promiňte?"
Vzhlédl jsem. Stála tam malá dívenka, Paris. Vešla pomalu do garáže a v rukách držela šálek. Byla v něm horká čokoláda a ještě takové ty divné rozpuštěné maršmelouny uvnitř. Prostě tam jen tak tiše stála, podala mi hrnek a řekla:
"Tatínek řekl, abych vám tohle dala."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nefra Nefra | 15. března 2015 v 14:50 | Reagovat

Huráá :-D Začínáme! Ten poslední odstavec je moc milý. :-)

2 Zdeňka Zdeňka | E-mail | 15. března 2015 v 17:20 | Reagovat

Už se těším na další. Myslím, že mluvím za všechny díky,diky a ještě jednou díky, že si se do toho pustila. 😉Čte se to skvěle

3 hanylen hanylen | E-mail | Web | 15. března 2015 v 19:57 | Reagovat

Konečně jsem se dostala ke čtení. I když jsem to už znala - jen bez té části s Paris. Je to úžasné. Obdivuji i ty bodyguardy. Jejich výraz nejslavnější muž planety, ten je přesný. Jsem ráda, že nejsem jediná, co věři i v Michaelovu duši. Domi, moc ti děkuji a jsem vděčná za tu námahu, kterou si dáváš s podrobným překladem. Těším se na pokračování ;-)  :-)

4 mjjcreateproduction mjjcreateproduction | 15. března 2015 v 20:41 | Reagovat

[1]: [2]: Díky holky. S radostí oznamuji, že teď asi budu moci přidávat častěji, neboť mě skolila angina a tak mezi horečnatými stavy bezvědomí překládám :-D

[3]: Bezva, a propos- přidej si mě do přátel na facebooku! Poslala jsem ti žádost a nic :-( :-)

5 hanylen hanylen | E-mail | Web | 15. března 2015 v 23:53 | Reagovat

Jé, Domi, žádost mi zatím do mailu nepřišla, ráda ji potvrdím. Mrknu na to :-D Ať žije angína - ale vůbec ti ji nezávidím :-D

6 Caseysoxia Caseysoxia | E-mail | Web | 26. června 2017 v 11:02 | Reagovat

We are Amiga toy CPS affiliate program, our affiliate have feature of easy use, high commission, high conversion rate. We offer great conditions, Lifetime Rev share start at 30% up to 50% depend on sales. Paid on every package customer purchases. Weekly, biweekly, monthly payments based on sales volume.
We work with US and most Europe countries. We accept all kinds of traffic. search "Amiga toy affiliate" on google to reach us. link: http://aff.oc4pa.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama