Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 3)

30. března 2015 v 12:35 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

3
V roce 1990 otevřel poprvé Michael Jackson brány svého Neverland Valley Ranch pro širokou veřejnost. Místo, pojmenované po magickém ostrově v klasickém díle J. M. Barriea Peter Pan - místě, kde dítě nikdy nedospěje - se rozkládalo na rozlehlém, 2700 akrů velkém pozemku zasazeném hluboko v horách Santa Ynez, vzdálených sto mil od Los Angeles.

Nový dům znamenal obrovský pokrok pro tehdy jednatřicetiletého zpěváka, který strávil své dětství v maličkém, dvoupokojovém domku (chatce) v Gary, Indianě. I přesto, že v 80. letech dosáhl ve své kariéře vrcholu, stále žil se svými rodiči v Hayvenhurstu, následně se celá rodina přestěhovala do Encina v Kalifornii. Nakonec se Jackson cítil připraven žít na vlastní pěst, koupil Sycamore Valley Ranch, přejmenoval jej na Neverland a zaplatil za něj 17 miliónů dolarů. To všechno stihl v březnu 1988. Další dva roky strávil vylepšováním toho místa. Chtěl vytvořit spektakulární grandiózní hřiště a místo, kde hry nikdy nekončí.

Návštěvníci Neverlandu vjížděli na ranč jedinečnou vlakovou soupravou, následovanou parním strojem, který je dovezl až do hlavní budovy. Samotný dům, to byla masivní stavba v Tudorovském architektonickém stylu, postavená na pětiakrovém jezeře vybaveném uměle vytvořeným vodopádem. "Skrytí vypravěči" - kamenné sochy, rozmístěné po celém pozemku měly za úkol po celý den hrát rozličnou hudbu. Bronzové sochy hrajících si dětí, sochy Petera Pana a Tinker Bella v nadživotní velikosti zdobily pozemky Neverlandu. Neverland měl svou vlastní zábavu, park, dokonce ruské kolo, autíčka, a nakonec vlastní horskou dráhu. Ale to nebylo vše - Neverland oplýval i vlastním domácím kinem s několika řadami plyšových křesel a neustále zásobovaným kioskem - a dokonce i vlastní zoo s žirafami, lvy a zebrami. Navíc s personálem o počtu šedesáti lidí, Jackson musel na provoz této megafantastické továrny na přání ročně vydat kolem 4 miliónů dolarů.

Neverland, jak Jackson sám říkal, byl pro něj útočiště, místo znovuoživeného dětství, o které přišel v době, kdy se stal dětskou hvězdou. Jackson byl naproti všem tvrzením vždy vděčný za život, který si vybudoval - a chtěl tedy svůj Neverland sdílet s dětmi všech věkových kategorií, speciálně však s těmi, kterým život přinesl více utrpení, než-li radosti. V rámci všech svých charitativních aktivit otevřel obrovský neverlandský park pro děti z nemocnic a nedalekého kostela, zdarma, především však pro ty nemocné a znevýhodněné. Na věku dětí přitom nezáleželo.

Pak ale přišel 18. listopad 2003 - a Jacksonova svatyně byla rozmetána na kusy. Toho rána, vybaven rozkazem k domovní prohlídce, vpadl tým sedmdesáti Santa Barbarských šerifů do budovy, rozhodnutý potvrdit spekulace o údajném zneužívání dětí, ze kterého byl Jackson obviněn. Následujících sedmnáct hodin procházeli policisté celé panství, místnost po místnosti, přehrabovali se v zásuvkách, kufrech a osobním majetku Michaela Jacksona - jež právě v Las Vegas natáčel devátou ze svých jedenácti charitativních písní "What More Can I Give". Byl naprosto bezmocný proti tomuto rabování. Celý proces prohlídky byl natočen na kameru a později použit u soudu - vystavil tím dříve přísně střežený Jacksonův soukromý život všem na oči. Po tomto "napadení" Jackson prohlásil, že Neverland již není více jeho domovem. Když byl soudem donucen, aby během soudního procesu v Neverlandu nadále zůstal, odmítl obývat hlavní budovu a přestěhoval se do jednoho z domků pro hosty. Když soud skončil, zapřísahal se, že se tam již nikdy nevrátí.

Když žil Jackson za hranicemi USA, Neverland zůstával opuštěný a nevyužívaný. Zpěvák již dále nemohl pokrýt veškeré výdaje, které si provoz tohoto obřího panství vyžadovaly. Horská dráha byla odpojena. Pozemky nebyly nadále obdělávány. O zvířata v zoo nebylo postaráno. Na konci roku 2005 propadlo zaměstnancům Neverlandu pojištění a v tu chvíli jim všem Jackson dlužil více než 300 000 dolarů na ušlých mzdách. V březnu 2006 vydal stát Kalifornie prohlášení, že panství Neverland bude mimo provoz, dokud nebudou personálu zaplaceny jejich mzdy. Pozemek byl oficiálně uzavřen. Zbývající členové personálu odešli domů. Na panství zůstal jediný člověk - člen ochranky, který čas od času dům a přilehlé pozemky obhlédl. Zvířata ze zoo byla rozvezena do přilehlých zoologických zahrad (v Kalifornii, Arizoně atd.). Vlaková stanice i parní stroj byl zastaven a na všechno začal usedat prach.

Jakmile Jackson přiletěl do Las Vegas na konci roku 2006, jeho manažeři mu pronajali dům v ulici číslo 2785, South Monte Cristo Way. Tak jako všechny budovy v Las Vegas i tato - patnáct tisíc metrů čtverečních velká parcela, se sedmi ložnicemi a deseti koupelnami - byla tato obří kýčovitá stavba zkrátka už přes míru. Vždyť jen ve vstupní hale (do domu se vstupovalo grandiózní pozlacenou bránou) se vyjímala obrovská fontána. Když člověk vstoupil do první přilehlé místnosti, nemohl si nevšimnout monumentálních ionských sloupů podpírajících strop. Uvnitř stála dvě skleněná foyer vedoucí do absurdně velkého obývacího pokoje vybaveného klenutým stropem se čtyřmi pozlacenými lustry. Z jednoho foyer se dalo vejít do místnosti, kde se skvělo vlastní domácí kino nalevo a ohromné mramorové schodiště vedoucí do dalšího patra napravo. V prvním patře pak byly pokoje pro děti a 2000 metrů čtverečních velké apartmá, které později sloužilo jako Jacksonova ložnice. Celý absurdní výjev byl doplněn o ohromný bazén a dva tenisové kurty venku na pozemku. Dále k domu přiléhala velká garáž, právě ta, kde si Bill vytvořil dočasné stanoviště - a kde s Javonem pořádali konverzace na téma vylepšené ochrany. Ačkoli dům odpovídal tomu, že by měl sloužit celebritám takového formátu, jako je Michael Jackson, Bill a Javon si velmi brzy uvědomili, že výběr tohoto domu byl krokem vedle.


Bill: Pan Jackson si tenhle dům nevybral. To udělal někdo za něj v době, kdy byl v zámoří. Z hlediska ochranky byl ten dům noční můrou. Byl umístěn na plácku, kam bylo vidět ze všech světových stran. Sousedi mohli v poklidu koukat přímo na zadní dvorek, kde si hrály děti. A co kdyby si někdo pustil pusu na špacír a začal žvanit, že tady bydlí Michael Jackson?! Zažil jsem paparazzi, co šplhali po stromech, jen aby mohli cvaknout fotku šéfa nebo dětí. Přední dveře domu byly vidět z ulice, do domu se dalo koukat z oken sousedů. Předpokládali jsme, že Mr. Jackson nebude používat hlavní dveře, pokud nepřijde nějaká návštěva. Byl zvyklý vždy chodit přes garáž.

Dům byl prošpikován ochranným systémem. Byly tady digitální kamery snímající celý objekt. Strávil jsem celý zatracený den, jen abych pochopil, jak ty "sračičky" fungujou. Navíc jsem zjistil, že spousta toho vybavení ani nehlesne. Z celkového počtu patnácti kamer fungovaly tři nebo čtyři. Bylo to otřesný.

Byl to děsnej barák. Byl to ten typ objektu, kde byla garáž zařizována tak, aby poskytla dostatek prostoru pro vjezd limuzíny, ale jelikož byla postavená do pravýho úhlu, žádná limuzína by se tam v životě nevešla. Prostě - kdybyste si usmysleli, že tam chcete ustájit limuzínu … museli byste ji spustit dolů střechou.


Javon: Na první pohled byl ten dům fakt hezkej, prostě pastva pro oči. Mramorované podlahy. Mramorované schodiště. Obrovské lustry. Ale instalace a to všechno okolo? Hrůza! Byly tam ty krásný vodní fontánky ve vstupní hale. Pan Jackson miloval fontány, ale byl tu jeden zádrhel, který jsme nedokázali pochopit - vždycky po dvou dnech se fontána přeplnila a všechna voda vytekla ven. Pokaždý zaplavila voda celou halu a my jsme ji pak museli vysávat zahradními hadicemi. Ty jsme pak na zahradě vypustili a výsledkem byla hnusně mokrá zahrada plná rozbahněných příkopů všude okolo domu.

Instalace uvnitř domu nebyly o moc lepší. Ložnice pana Jacksona byla za tu dobu mnohokrát zatopena. Byly jsme tam něco přes tři týdny - a bouchl nám ohřívač vody. Byla zatracená zima a my byly několik dní bez teplé vody. Museli jsme pana Jacksona a děti sbalit a odvézt je do hotelu Marriott. Zůstali tam do té doby, než byl instalován nový ohřívač. Hlavní topení taky nefungovalo - museli jsme dětem do pokojů zavést malá příruční kamínka. A navíc - pokud bylo najednou spuštěno víc spotřebičů, vybouchnul generátor a zhasla světla.

Ten barák se nás snažil fakt snad zabít. Do prvního patra se dalo vyjet výtahem. Ale použít výtah znamenalo odrovnat generátor. Pan Jackson to jednou zkusil a … uvízl tam. Děti přiběhly za mnou a křičely: "Tatínek uvízl! Uvízl ve výtahu!" Doběhli jsme tam a zjistili, že se zasekl mezi dvěma patry. Museli jsme vyjít do prvního patra a vytáhnout ho ven. Domníval se, že to byla jeho vina, že výtah zastavil.

"Zmáčkl jsem špatný knoflík? Udělal jsem něco špatně?" Ale jeho vina to nebyla. Ten zatracenej výtah se podělal už několikrát.


Bill: Všechny ty spotřebiče fungovaly blbě. Pořád jsme museli volat opraváře. Pan Jackson si na některé věci stěžoval neustále dokola. A navíc - určitě to nebyl dům, který by šetřil prachy. Byl v nabídce na trhu skoro sedm let. Nikdo si ho nechtěl pronajmout, pan Jackson to zkusil na půl roku - a vypláznul za to milion dolarů. MILION ZA PŮLROK!!! CO TOHLE BYLO ZA SRAČKU?!

Snažili jsme se dům vylepšit, jak se dalo. Jako člen elitního sboru osobních strážců jsem mohl zavolat na centrálu a požádat je tam, aby přišli nainstalovat celý systém znova. Ale kdybych to udělal, riskoval bych tím prozrazení pana Jacksona. Plus, fakt jsem nechtěl, aby na hlavní centrále věděli, jak debilní systém v tomhle baráku je. Tak jsem se rozhodl, že nejlepší bude, když to nainstalujeme svépomocí.

Hlavní věc, kterou jsme nainstalovali, bylo něco, čemu se říká "detekční systém ohlašující neoprávněné vniknutí do budovy". Jsou to takové malé sensory propojené se sítí optických vláken, které probíhají podzemím. To nám poskytlo přehled o všech částech objektu - a pokud by do budovy někdo vnikl, spustil by se alarm.


Javon: Museli jsme taky položit všechny ty dráty od přístrojů a zahrabat je do země tak, aby konec každého z nich vedl do garáže. Instalovali jsme světla s detektory pohybu a nové kamery, které měly dosah až několik yardů - vlastně až za oplocení pozemku. Rychle jsme přišli na to, že peníze pro pana Jacksona nehrají žádnou roli - co se týkalo ochrany jeho a jeho dětí, mohli jsme přijít s jakkoli vysokým účtem a on nám na to prachy dal. Zbraně, kamery, detektory, cokoli. Stačilo přijít a říct: "Potřebujeme peníze na tohle a támhleto, bude to ale stát dost peněz!" Pan Jackson jen pokrčil rameny a šeptl: "Staniž se!"


Bill: Koupili jsme CPM-700 elektronickou dohledávací čtečku. Stála přes tisíc babek. Umožnila nám zapojit elektronické nahrávací zařízení. Měli jsme tam všechno pohromadě. Informace o hotelech, konferencích, restauracích. V tomhle byl neoblomný. Během soudního procesu v roce 2005 někdo tajně překopíroval jeho rozhovor s právníkem a snažil se to prodat do médií. Takže z toho měl strach, byl jím doslova svázán. Kdykoli jsme šli ven, ještě než jsme vůbec vystoupili, ujišťoval se: "Zajistili jsme všechno?"

Nikdy jsme na žádný "obtížný hmyz" nenarazili. Zčásti také proto, že skoro nikdo neměl ponětí, že někam odcházíme. Párkrát jsme něco zaznamenali, dostali jsme se s naší čtečkou na nějakou cizí frekvenci, ale nikdy jsme nevypátrali její zdroj. Navíc pan Jackson vždycky trval na tom, že nikdy v hotelu nebude bydlet ve stejném pokoji.


Javon: Byl rozzuřený, když jednou zjistil, že jeho řidič má v autě zapnutou kameru. Většina limuzín byla vybavena bezpečnostními kamerami, dokonce i taxikáři nahrávali během jízdy své zákazníky. Je to normální postup. Půjčovna aut nám přistavila limuzínu a my jsme řekli řidiči, aby odpojil veškeré kamery. Ale jednou jsme byli v autě a všimli jsme si malého červeného světýlka na palubní desce.

"Co je to?!" zeptali jsme se.

"Oh, to je kamera …"

"Jaká kamera?! Řekli jsme vám žádné kamery! Co všechno jste nahrál?!"

"No, já …"

"Ne ne! Potřebujeme tu nahrávku! Dejte nám ji!"

A tak nám ji dal. A co udělal šéf, když to zjistil? Zuřil. Když se před ním vyslovilo slovo "kamera", zvedl telefon a zavolal své manažerce. "Potřebuju svoje auta! Přivez mi je tam odsud!"

Asi o týden později se auta objevila - byla dovezena z Neverlandu. Vlastnil tři identická černá SUV a GMC Yukons - auta, která používal k přepravě během soudního procesu. Byla vybavena trojitým sklem v oknech. Instalovali jsme clonu mezi předním a zadním prostorem v autě, aby měl pan Jackson soukromí.

Když ta auta dorazila, bylo mezi nimi i Bentley a Rolls Royce. Oboje černé. Interiér jednoho z nich byl celý ze čtrnácti karátového zlata. To byl dárek pro pana Jacksona od nějakého prince nebo co. Byl tam i minibar. Dokonce i kyblíček na led byl zlatý! Tahle auta, Bentley a Rolls Royce, byla zaparkována v garáži.


Bill: Nenáviděl ta auta! Tady jsme si poprvé uvědomili, že někdy dochází mezi ním a jeho lidmi k nepříjemným střetům - to bylo tehdy, když neporozuměli nebo nevykonali to, co od nich žádal. Jednoho večera jsme se připravovali na výjezd a Feldman řekl: "Pojedeme dneska v Rolls Royce! Jen počkejte! Bude mít radost!"

Tak jsme s Rolls Roycem vyjeli na příjezdovou cestu a celé jsme ho vycídili. Pan Jackson vyšel ven a chvíli na to auto zíral. Pak zvučně nebroušeným hlasem hlesl: "Co je to?!"

Feldman řekl: "Nechali jsme ho dovézt z Neverlandu, pane."

Ještě nakvašenějším hlasem prskl na Feldmana: "VÍM ODKUD JE! Co dělá tady?!"

"Myslel jsem, že budete chtít jezdit s nimi …"

"Ne! Nemám ta auta rád! Neustále se v nich něco kazí! Jednou jsem v Rolls Royce jel s Liz a najednou se porouchalo a my v něm zůstali zaklesnutí dvě hodiny!"

Prostě ta auta nesnášel. Radši by jel náklaďákem, než jimi.

Pokračování příště ... :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | 30. března 2015 v 16:24 | Reagovat

Biografické knihy lidí - nebo spíše zpěváků a kapel, které mám ráda, mě baví - přestože už toho dost vím, v takových knihách se toho dozvím vždy ještě o něco víc. :-) Jen mě štve, že ne o všech, je hezká kniha - plná zajímavého textu a krásných fotek.
Tahle kniha je hrozně zajímavá, musí to dát práci po částech ji překládat, ale jelikož já a plynulá angličtina - to tak docela nejde dohromady - já jsem spíš ráda, že se domluvím, ale jestli bych přeložila knihu, to vážně netuším :-D, takže jsem moc ráda za překlad a za tvou práci s tím, je to fajn! Těším se na další.
Někdy jindy, si přečtu tvůj deníček. Teď si jdu s mamkou a sestrou sednout k filmu.
P.S. Můj blog, jak jsi psala včera, najdeš, když klikneš na Michaelův obrázek - budeš sice nejdřív v profilu, ale snadno se dostaneš i do blogu. :-) Snad se ti u mě bude líbit. :-) A kdyby cokoli, všechna kritika a připomínky, jsou vítány! :-)

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 30. března 2015 v 21:26 | Reagovat

Tyjo, opravdu zajímavé čtení, Domi. Jak o Neverlandu, tak i o domu v Las Vegas. Chodit domů garáží, no páni! Všechno je to nové a také si říkám - smeknout před těmi chlapíky :-D  ;-) A před tebou za tvůj překlad. :-) Už se těším na pokračování.

3 Zuzy Zuzy | Web | 30. března 2015 v 21:37 | Reagovat

[2]: Jsem na tm stejně,prstě vidět naštvanýho Mika, kvůli autu i to musel být zážitek:-)  Prstě bezvadný čtení, Domi, moc a moc díky, že vůbec toto můžu číst!!♥

4 mjjcreateproduction mjjcreateproduction | 30. března 2015 v 22:22 | Reagovat

[2]:[3]: Není zač, dámy, těší mne, ze se vám to líbí. Jen mi povězte - nepohoršuje vás Billova jadrná mluva? Já to překladám doslova a v jeho dialozích se skutečně prdele a ku*vy vyskytují často, ale pokud by vám to bylo proti srsti, zjemním :-)

5 Zdeňka Zdeňka | E-mail | 30. března 2015 v 22:36 | Reagovat

Myslím,že nikomu jadrna mluva nevadí,alespoň za mě ne😉.Jen ať to máme pěkně autentické 😉.Už se těšim jak to půjde dál .Domi díky moc za skvělý překlad

6 hanylen hanylen | E-mail | Web | 30. března 2015 v 22:40 | Reagovat

Ne, to je v pohodě, dovedu si představit ty situace - to slovo řekl i Mickey Mouse, v Disneylandu, který navíc vůbec jako maska mluvit nesměl-
P.S. Uvíznout ve výtahu bych teda nechtěla, ale s Michaelem ano :D  ;-)

7 Zuzy Zuzy | Web | 31. března 2015 v 6:43 | Reagovat

[4]: Ne, nevadí, žádné zjemňování, nějak to k těm situacím patří :-) No a konec konců, Mike taky uměl mluvit sprostě,takže za mě je to O.K.!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama