Melody will never die. Will NEVER die.

Povídka 2015 - kapitola devětačtyřicátá

9. dubna 2015 v 0:02 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
HANNIBAL ANTE PORTAS!!!



Došel až k posteli a lehl si. Na záda. Zer - Jin zůstala stát nad ním a prohlížela si ho. Nebylo mu to příjemné, přesto se neodvážil protestovat - nevypadala, že by měla náladu na žertování. Popošla směrem k němu - a otevřela zásuvku u nočního stolku. Chvíli se v ní přehrabovala - až nahmatala, co hledala. Hedvábný šátek temně rubínové barvy. Když jej spatřil, chvíli netušil, k čemu ho chce použít. Domníval se, že se zkrátka jen přehmátla, hodí ho zpět do šuplete a vyjme něco jiného. Po minutě si to samé ovšem nemyslel. Zer - Jin totiž nejenže šátek do zásuvky nevrátila, ona naopak do zásuvky strčila bokem a tím ji zavřela. Nevěřícně zalapal po dechu.

"Tohle je … už hodně zvrhlé!" zašeptal varovně. Zer - Jin k němu přiklekla na jedno koleno a i se šátkem se přiblížila k jeho obličeji. Tlumeně se zasmála.

"Neříkej, že tě tohle nikdy nenapadlo!"

"Ani ve snu!" přiznal mírně nabručeně. Měl vyschlo v krku a srdce mu divoce bušilo.

"Budeš pykat za tu námahu, kterou jsem musela vynaložit! A krom toho, říkal sis o to!" Nevěřícně si odfrkl.

"Vážně?! A čím?!"

"Zamkneš se přede mnou a domníváš se, že se k tobě nedostanu?! Lásko, podceňuješ mé dovednosti a to mě čílí!" zašeptala, složila šátek a přiložila jej k jeho očím. Zkušenými pohyby mu jej hbitě zavázala.

"Takhle na tebe ale neuvidím!" zakňučel nešťastně. Zasmála se. "Co ti bylo odebráno na zraku, se teď bude soustřeďovat na hmat!"

Dořekla a sedla si obkročmo nad něj. Opatrně, aby se ho co nejméně dotkla. Nakvašeně vzdychl.

"Ale copak?" zašeptala tlumeně. Sklonila se k němu a zblízka si prohlížela jeho obličej. Vycítil to a instinktivně zabořil hlavu hlouběji do polštáře.

"Nemám rád tyhle praktiky!" řekl svým dokonale čistým, melodickým hlasem, který nepostrádal stopy naštvání. Zer - Jin se jen pousmála a upravila mu šátek tak, aby měla jistotu, že přes něj skutečně nic nevidí.

"Zalíbí se ti to, neboj se! Sama se o to postarám!"

Opět se sklonila a začala rty zlehka přejíždět po jeho čele. Mírně sebou cukl, zdál se nesvůj, ale nenamítal nic. Jen tam tak bez pohnutí ležel a čekal, co bude. Zer - Jin sjela z čela na tváře. Lehce po nich přejela rty a pokračovala dál na bradu. Snažila se být velmi důsledná a něžná, ale uvědomovala si, že to s ním nic nedělá. Ležel jako vytesaný z kamene, ruce volně položené podél těla … a jen držel.

Naštvaně se narovnala a nevědomky si založila ruce na prsou. Nasadila svůj hluboký, sametový hlas a přidala do něj směsku zklamání a nabroušenosti.

"Tak milostpán si hraje na důležitého!" prskla dotčeně. Po chvíli už na jeho rtech pohrával úsměv.

"Řekl jsem ti, přeci - nemám rád praktiky se zavázanýma očima! Dokud budu mít přes oči ten kus hadru, nebude nic!"

Zahrával si s ní. Zase. Chvíli nakvašeně přemítala, zda na něj nemá použít násilí, ale poté usoudila, že bude nejlepší proti němu použít jeho vlastní zbraň. Slezla mu z klína, přehodila přes sebe saténový župánek, poté se nad něj nahnula, uchopila šátek do dvou prstů a trhla. Šátek se v mžiku uvolnil a zůstal Zer - Jin viset v ruce. Michael několikrát zamrkal, poté se zmateně zahleděl na svou ženu. Ta odhodila šátek na druhou polovinu postele, otočila se k němu zády a jala se odcházet.

Michael se vymrštil z polohy vleže do polohy vsedě a uchopil Zer - Jin za ruku. Prudce zabral, výsledkem bylo, že musela zacouvat o pár kroků a dosednout nazad zpět do postele. Zahleděla se na Michaela velmi chladným a lhostejným pohledem.

"Tak, lásko, teď už je to mnohem lepší! Nyní se do toho můžeme s plnou vervou pustit!" zahlaholil rozverně. Zer - Jin stáhla rty do úzké čárky a Michaela oběma rukama od sebe odstrčila.

"Lituji, drahý, ale přešla mě chuť! Krom toho mám pocit, že mě z těch tvých výkyvů nálad rozbolí hlava, půjdu si lehnout vedle …" vstala a beze všech okolků se vydala směrem ke dveřím. Michael na ni zmateně hleděl, dokonce na chvíli zapomněl, že je zcela nahý. Než stačila dveře za sebou zavřít, jen zoufale vyjekl:

"Co?! To nemůžeš myslet vážně, že mě tady necháš takhle!"

Zer - Jin se ve dveřích otočila, svůdně se na Michaela usmála a řekla:

"Ovládej své pudy, chlapče! Sex není všechno!"

Nakvašeně zvolal.

"Jo! Ale já jsem teď v takovém rozpoložení, že momentálně pro mě je všechno!" Zasmála se.

"Dobrá, pokud ti o to tak jde, budeš muset splnit úkol!" Nevěřícně se na ni zahleděl.

"Chceš mi dávat úkoly?! A za odměnu …"

"Sebe!" Nasucho polkl. Někdy byly chvíle, kdy litoval, že se vůbec ženil. Tato byla jednou z nich. Jako svobodný chlap měl veget, ale co teď?! Díval se na Zer - Jin, kterak stojí ve dveřích jen v lehkém župánku a provokativně pohupuje nohou.

"Jaký úkol?!" optal se obezřetně. Zer - Jin náhle prudce vešla do pokoje a zamířila k oknu.

"Vidíš tamten keř?! Růžový …" Nechápavě přikývl. "Tak z toho mi přineseš vlastnoručně natrhanou kytici růží!"

Zalapal po dechu. "Proč sis vybrala zrovna keř, který má nejvíc trnů?!"

"Abys zakusil, co jsem prožívala já, když jsem se za tebou jak hlupka sápala po lešení!" vyhrkla a prudce před sebe vystrčila obě ruce. Na obou z nich zahlédl čerstvé stopy krve. Musela si ruce ošklivě odřít, když sem lezla. Prudce se vymrštil z postele a starostlivě vykřikl:

"Jak se ti to …" nedořekl. Stejně prudce, jako je před chvílí vymrštila, je nyní opět stáhla a schovala za záda. Otočila se a zamířila ke dveřím.

"Kytici růží! Za tu námahu, kterou jsem vynaložila!" dodala přísně a zabouchla dveře. Vzdychl si. Zamířil do šatny, v rychlosti na sebe navlékl kalhoty a košili a vyšel ven z pokoje.

Ani na moment ho nenapadlo, že by pro ty růže nešel. Vyděsil jej pohled na Zer - Jininy zkrvavené dlaně a cítil se za to zodpovědný. Uvědomoval si, že jeden pugét nemůže vynahradit tu námahu, kterou podstoupila kvůli jeho vrtochům. A on ještě nakonec dělal drahoty. Někdy jseš fakt na odstřel! Nadával si.

Vyšel ven z domu a jako zpráskaný pes se šoural směrem k růžovému keři, na který Zer - Jin prve ukazovala. Došel až k němu a chvíli si jej nedůvěřivě prohlížel. Zahradník se tento měsíc skutečně činil, pomyslel si. Růže nádherně kvetly a měly mnoho, opravdu velmi mnoho trnů. Moment zapřemýšlel nad vlastním duševním zdravím a poté zabořil ruce do keře. Sykl bolestí, když mu několik trnů rozdrásalo dlaně.

"Au! Bože! Za co mě trestáš?!" bručel nakvašeně a utrhl první stonek. Stálo jej to nemalé úsilí, zůstalo mu po tom v ruce zabodnutých několik ostnů. Tato nesmírně bolestivá práce mu trvala nejméně půl hodiny, během níž polohlasně klel a čas od času si strčil poraněné prsty do úst. Po půl hodině muk měl natrhanou celkem slušně velkou kytici, narovnal se a zamířil s ní k domu. Po cestě mu od rozpíchaných dlaní na zem odkapávala krev.

Zer - Jin jej celou dobu pozorovala z okna. Nevěřila tomu, že by tam skutečně šel. Ihned jakmile za sebou zabouchla dveře od pokoje sousedícího z ložnicí, začala svého rozhodnutí litovat. Co je to za nesmyslný nápad?! Oko za oko?! Okamžitě se otočila a běžela zpět do ložnice, ale Michaela v ní už nenašla. S povzdechem se tedy vrátila do druhého pokoje a vyhlédla zpoza záclonky. Uviděla svého muže, kterak s rukama zabořenýma do trnitého keře snaží se pro ni ukořistit několik stonků květin. Dojalo ji to. Dovedla si představit, v jakém asi stavu se vrátí zpět, proto odstoupila od okna, přešla ke komodě a vytáhla z ní malou lahvičku s nazlátlou tekutinou.

Odcupitala do koupelny pro malý kapesníček. V ten moment do pokoje vstoupil Michael. Nesl v náruči pugét růží, jehož stonky skrápěla jeho krev. Ve tváři se mu usadil výraz plný bolesti a uštvání. Chvíli zůstala stát ve dveřích koupelny a dívala se na něj. Pohled jí oplácel, byl znechucený a omluvný zároveň.

Přešla k posteli a posadila se na ni.

"Pojď sem." šeptla tiše a ukázala na místo vedle sebe. Beze slova odešel do koupelny. Nervózně se za ním dívala. Nyní se asi skutečně rozčílil, napadlo ji. Zaslechla téci vodu. Vzdychla si. Pomalu uchopila do dlaně lahvičku s tinkturou a položila ji na noční stolek. Dveře od koupelny se otevřely. Prudce se za tím zvukem otočila. Ve dveřích stál Michael, výraz stejně nepřístupný, a v náruči třímal ohromnou vázu, do níž zasunul kytici. Mlčky ji odložil na stůl a posadil se na postel vedle Zer - Jin. Vystrčil před sebe obě ruce. Výraz v jeho obličeji mluvil za vše - vidíš?! Splnil jsem ten tvůj nesmyslný úkol! Tak teď se o mě náležitě postarej!

Zer - Jin se pootočila a opět do rukou uchopila lahvičku s desinfekcí. Poté si ale všimla, že má ruce nejen silně poškrábané a pobodané, ale že několik ostnů dokonce zůstalo zapíchaných v dlaních. Odložila tedy lahvičku a přiblížila se s rukama k Michaelovým dlaním. Něžně vytahovala trny z ran a po očku jej pozorovala. Díval se zaujatě chvíli na své ruce a chvíli na ni. Po chvíli se odvážila promluvit.

"Netušila jsem, že bys tam skutečně šel."

Mlčel. Pouze hypnotizovaně zíral někam na temeno její hlavy.

"Omlouvám se, byla jsem moc zbrklá. Nepřemýšlela jsem nad následky!"

"To jsi ale měla!" zašeptal vyčítavě. Hrklo v ní a srdce se jí stáhlo hanbou. Když vytáhla poslední trn z jeho dlaně, namočila kapesník v tinktuře a přiložila jej k ráně. Bolestivě cukl rukou.

"Počkej, musím to …" začala vemlouvavě. V tu chvíli sebou prudce trhl a odhodil kapesník na zem.

"Ty jsi opravdu nesnesitelná! Nejdřív mě pošleš natrhat ty zpropadené růže a potom ještě mi jen tak mimochodem sdělíš, že jsi stejně nevěřila, že bych pro ně šel!" prskal vztekle a nervózně přecházel po pokoji. Zer - Jin se roztřásly obě ruce. Zpočátku to vypadalo, že má navrch ona, nyní se však třásla schoulená do klubíčka a uvědomovala si, jakou chybu udělala.

"Já … omlouvám se. Nepřemýšlela jsem! Prostě … mi to přišlo jako spravedlivá odplata." Pomalu vstala a popošla k němu. Měla neodbytnou potřebu dívat se mu při té konfrontaci do očí. Zezadu se k němu přiblížila a dotkla se dlaněmi jeho zad.

"Na tak, lásko …" Odstrčil ji od sebe a prudce se k ní otočil. Hrubě ji uchopil za ruku, tu, kterou mu před chvílí demonstrovala jako poraněnou. Zer - Jin si ránu mezitím vyčistila a z celého povyku zbyla drobná povrchová ranka na levém prostředníčku.

"Tomuhle říkáš spravedlivá odplata?! Ty jsi skončila s malou ránou na prstě a já mám kvůli tvým manýrům pořezané celé ruce! Mám toho vážně dost, Zer - Jin!" křičel jí přímo do obličeje a tvářil se v tu chvíli nanejvýš naštvaně a znechuceně. Zer - Jin čekala cokoli, jen ne takový výbuch vzteku. Upřímně - čekala spíš, že se jí Michael bude omlouvat za to, jak jí před chvíli v ložnici odbyl a ona opět bude moct hrát nadřazenou a milostivě mu odpustit. To bylo přesně to, co očekávala a na co se připravovala. Teď když si to uvědomila, musela si odplivnout sama nad sebou. Jak uboze přemýšlela! Zírala na Michaela, kterak pln vzteku a rozhořčení přechází po pokoji a okázale ji ignoruje. Do očí ji vstoupily slzy.

"Omlouvám se, Michaele, já … nepřemýšlela jsem! Prostě jsem řekla první věc, která mi přišla na mysl. Netušila jsem, že pro ty zpropadené kytky skutečně půjdeš!"

Otočil se k ní, z očí mu sršely blesky.

"Ty vůbec nic nechápeš, že ne?! Tady přece vůbec nejde jen o ty kytky!" šeptal výhružně.

"A o co jde?" optala se bojácně. Nevesele se zasmál a rozhodil nevěřícně ruce.

"Jde o mou práci! Slyšíš?! O práci!" Zmateně na něj hleděla a bezděčně si otřela uslzené oči. O čem to, ksakru, mluví?!

"O jakou práci?!"

"O jakou práci?!!! O to, že mi dneska volal Clive a řekl mi, že se mi už měsíc pokouší zavolat, ale že moje milá přítelkyně ho vždycky odbyde a zavěsí!"

Nasucho polkla a o krok ucouvla. Narazila přitom do židle, na kterou se svezla. Otočil to celé proti ní! Ten zatracený chlap to navlékl tak, že z toho teď očerněna vyjde ona! Zažívala nejsilnější nával bezmoci, jaký ještě nikdy. Michael k ní přistoupil a naklonil se k ní.

"Chápeš, co ti povídám?! On zaštiťuje prodej mého alba a sem tam se se mnou potřebuje na něčem domluvit!! A ty mu jen tak práskneš s telefonem! Jsi vůbec normální?!"

"Přestaň na mě řvát! Ten chlap je vypočítavá krysa, co prahne jen po tvých prachách! Chráním tě před ním!" křičela na něj a už v té chvíli si uvědomovala, jak chabě její argumenty zní. Posměšně si odfrkl.

"Ty mě chráníš, ano?! Ne! Ty mě chceš jen izolovat od každého, kdo se okolo mě vyskytne! Jsi sobecká, majetnická a ještě ke všemu máš nesmyslné manýry! Víš, nechtěl jsem Clivovi věřit, když mi tvrdil, že jsi až chorobně ochranářská, ale měl pravdu! A já už mám toho tvého věčného ochraňování až pokrk!" Narovnal se a šel ke dveřím. Zer - Jin se prudce vymrštila ze židle, do hloubi srdce raněna jeho slovy. Z očí se jí řinuly slzy, ani je nevnímala.

"Chceš říct, že věříš víc tomu chlapovi, než mně?!"

"Věřím především sobě a tomu, čeho jsem denně svědkem! Začalo to tou aférou s videoklipem, pokračovalo výstupem s Josephem a poslední kapka byla ta kytka! Jsi nebezpečná a nedá se s tebou v klidu vyžít!"

Zer - Jin bezmocně svěsila ruce. Tak nakonec jí toho Josepha přece jen vyčetl. Přemítala, co bylo spouštěčem téhle hrozné hádky. Lahvička s tinkturou, která pálí, napadlo ji bezděčně. Inu, bylinky dokáží i pořádně popálit. Na zem skanuly dvě její slzy. Byla zraněna do hloubi duše.

"Co bude teď?" optala se dutě a zlomeně.

"Jdi spát do ložnice, já zůstanu tady!" zavelel odtažitě a otevřel jí dveře. V tu chvíli do ní vjela nová dávka života. Prudce se rozešla směrem ke dveřím, když jej míjela, otočila se na něj.

"Však ty jednou poznáš, že jsem měla pravdu! Do puntíku a ve všem! Možná to poznáš už brzy, ale to MOŽNÁ bude už pozdě!"

Obešla ho a vyšla z pokoje. Seběhla schody, bez ohledu na to, že byla oděna jen v lehkém župánku, přehodila přes sebe lehký kabát a vyšla ven do noci. Práskla za sebou dveřmi.

Michael vzdychl a zavřel za sebou dveře. Přešel k posteli a sedl si na ní. Hlavu složil do dlaní, ale v tom mu dlaněmi projela bolest, tak hlavu ihned zvedl. Opět ho zaplavila vlna vzteku, nyní již smíšeným s provinilostí.

Pche! Je to ulhaná a sobecká ženská! Neustále mu hází klacky pod nohy a to z jednoho jediného důvodu - aby jej měla sama pro sebe! Je majetnická, až Bůh brání. Ale … na druhou stranu, proč by mu lhala?! Vždycky přece stála na jeho straně. Chtěla ho ochraňovat … nebo … alespoň to tak říkala! Ale to s Clivem pravda byla! A bylo to hanebné! Co kdyby volal kvůli něčemu opravdu závažnému?! Jen tak by zavěsila telefon a nic mu neřekla?!

Bolela ho hlava, neměl sílu přemýšlet. Byl zdrcen a zklamán, vykolejen.

"Ten chlap je krysa!" V hlavě mu zněla její slova. Prudce vstal z postele a přešel k oknu. Chtěl tím ty myšlenky zahnat! Nepodařilo se.

"Však ty jednou poznáš, že jsem měla pravdu, ale to už by mohlo být pozdě!"

Přešel od okna ke stolu a vztekle do něj bouchnul pěstí. "CLIVE PŘECE NENÍ ŠPATNÝ ČLOVĚK!" zakřičel nahlas.

V tom se za jeho zády ozval hlas. Chladný a vypočítavý, plný zlomyslného posměchu.

"Ale, ale drahý Michaele! Měl jsi věřit své ženě! Ženy mají totiž vždycky pravdu!"

Hlas za jeho zády jej tak vyděsil, že zprvu nebyl schopen pohybu. Poté se prudce otočil, ale než stačil cokoli nebo kohokoli zahlédnout, vzduchem prolétlo něco lesklého, udeřilo jej to do hlavy a pak už byla jenom tma.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 23:08 | Reagovat

Teda, jo. Musím polknout nasucho. Nejdřív to vypadalo slibně a pak taková hádka a drama. Clive je pěkně zákeřný. Jsem teda zvědavá a napjatá jak tohle dopadne. 8-O  ;-)

2 Zuzy Zuzy | Web | 10. dubna 2015 v 7:35 | Reagovat

No, tak konec předešléhodílu i začátek tohoto sliboval něco hodně pikantního, erotické ducsno houstlo, ale že se to takhle podělá?? Michael nejdřív na tu hru přistoupil, vím, růže ho zranily, ale trochu jsem ztuhla nad jeho reakcí vůči Zer-Jin,  i to jak jí všechno vyčetl i Josepha, to bych teda nečekala.. :-( Vidět Zer-Jin zlomenou, tak reagující, až přecitlivěle.. Nevím , nevím.. ? A ten konec, asi jsem paranoidní, ale někdo po Mikovi vážně jde, že by Clive? Když se k němu nemohl dostat, přes manželku, tak vymyslel lest?  Každopádně jsem napnutá..

3 Nefra Nefra | 10. dubna 2015 v 18:01 | Reagovat

Teda holky vy mi dáváte! O_O Nejdřív Hanka tak realisticky popíše odchod Michaela a teď ty Domi ten konec :-( .Bojim bojim :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama