Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 5)

11. dubna 2015 v 19:52 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

V květnu roku 1970 odletěli Jackson 5 do Philadephie, aby odstartovali své první světové turné oficiálně pod záštitou Motownu. S touto Detroitskou značkou podepsali kontrakt o dva roky dříve a debutovali singlem "I Want You Back", který vymazal dřívější drobné neúspěchy, a stal se hitem č. 1 na žebříčku Billboard. Tento veleúspěch mohl být uzavřen každým z dalších tří singlů, jež z chlapecké skupiny Jackson 5 udělaly první kapelu v historii hudby, která dokázala uspět čtyřmi písněmi na topu Billboard hits za sebou. Prostřednictvím nebývalého prodeje desek a hraní písní v rádiích se ze skupiny brzy stal fenomén - a tak tedy když chlapci přistáli na Philadephském mezinárodním letišti, téměř tři tisíce fanoušků zahltilo terminál. Následující noc, kdy skupina právě předváděla svoji show, musel být povolán kordon všech Philadelphských policistů, aby dohlíželi nad chováním šestnáctitisícového davu fanoušků, který se zdál nekontrolovatelně zaútočit, až jeho idolové sestoupí z jeviště.

Michael Jackson měl v té době teprve jedenáct let, ale osud již měl předem předurčen. Po další čtyři dekády jej masivní zástupy věrných fanoušků následovaly na každém jeho kroku, obléhaly ohromné prostory před hotely, kde bydlel a kempovali venku před domy, které obýval. Když 30. listopadu 1982 spatřilo světlo světa album Thriller, obdiv, který zakusil v období Jackson 5, byl dokonale zastíněn úrovní slávy dosud v historii šoubyznysu nevídané. Thriller zůstal na Billboard Top 10 po osmdesát týdnů. 37 z těchto týdnů dlel na samém vrcholu. Sedm z deseti singlů se stalo Top 10 singly všech dob. Album vyhrálo osm cen Grammy z celkových 12 nominací. V prvním roce po vydání se prodalo 22 miliónů kopií. Jak jednou jeden znalec řekl - Michael Jackson dokázal, že se album Thriller změnilo z pouhého hudebního nosiče na "domácí spotřebič" - bylo prostě něčím, co měl každý doma.

Ikony popové hudby samozřejmě existovaly i před Michaelem Jacksonem - byl to Frank Sinatra, Elvis, the Beatles - ti všichni dominovali hudbě v "jejich hudební éře". Michael Jackson byl ale jiný - uměl dokonale využít ten příznivý a v mnoha ohledech vzácný a prchavý okamžik v evoluci propojení hudby s technologií. Vysílání a satelitní televize stmelily jejich vytrvalost na půdě mezinárodních médií a bleskurychlá digitální distribuce ještě nebyla ovlivněna internetem, který by toto médium roztříštil na miliony malých nitek. To byl ve stručnosti ten důvod, proč byl svět dokonale připraven přijmout ten "unikátní globální fenomén", kterým byl Michael Jackson, nově přezdívaný Král Popu.

Thriller byl následován dalším nebývale úspěšným albem - Bad- jež spatřilo světlo světa v srpnu 1987 a jež se stalo albem č. 1 nejen v Americe, ale v rekordních 24 státech světa. Pět písní z tohoto alba se stalo č. 1, a v prvním roce se prodalo 17 miliónů kopií, dvě třetiny z toho množství ve Spojených státech. Bad samozřejmě také odstartovalo Jacksonovo první sólové turné. Jackson odehrál 123 koncertů v 15 zemích a na čtyřech kontinentech. Hrál suma sumárum pro 4.5 milionů diváků a utržil 125 miliónů dolarů. Bad, až na poslední zmíněný údaj, se stalo nejnavštěvovanějším a nejvýdělečnějším turné všech dob. V každém městě, kde Jackson vystupoval, zahájil koncert příchodem s ozbrojenou stráží patřící hlavě státu.

Na přelomu století však začala Jacksonova sláva z nějakého důvodu upadat. Když v roce 2001 vyšlo album Invincible, mnohými bylo považováno za obrovské zklamání v porovnání s jeho dřívější tvorbou. Ale i tak se ho po celém světě prodalo 11 miliónů kopií, o takovém čísle někteří umělci mohou jen snít. Ačkoli se po tomto "neúspěchu" od něj mnoho posluchačů odvrátilo, stále měl okolo sebe slušnou základnu nejvěrnějších fanoušků. To se týkalo především Spojených států, kde jeho obvinění ze zneužívání spustilo vlnu nenávisti a nedůvěry ke všem médiím.

Vskutku, čím více byl Jackson haněn a obviňován, tím pevněji se komunita jeho fanoušků semkla a rozhodla se jej obhajovat a chránit - loajalita ke zpěvákovi, jež je častěji tažen bahnem než-li chválen vypovídá o nevídaném symbolu úcty a lásky. Miliony posluchačů z různých koutů světa se zkontaktovaly a vytvořily webové stránky a internetové kluby, ve kterých si sdělovaly informace a navzájem se podporovaly. Ti oddanější z nich dokonce doprovázeli Jacksona z jednoho státu do druhého a během soudního procesu v roce 2005 stanovali před budovou Soudu, aby mu mohli vyjádřit svou náklonnost, až vyjde zdrcen ven.

To, co z Jacksona učinilo fenomén, nebyla pouze slepá oddanost a loajalita jeho fanoušků, ale také zpětná vazba od něj. Mnoho umělců prohlašuje, jak opovrhuje tím, co s sebou přináší sláva, o fanoušky se přespříliš nezajímá a už vůbec nepřemýšlí, že tito lidé je udělali slavnými. Jackson věřil, že právě fanoušci jsou důvodem jeho úspěchu - a že pouze oni mají z jeho vzestupu skutečnou radost. Jejich láska a věrnost jej neustále dojímala a byl za ni neskonale vděčný. A jelikož fanoušci na Michaela Jacksona nikdy nezanevřeli, on na oplátku nikdy nezapomněl na ně.


Bill: Několik týdnů byl všude klid. Potom jsme se začali porozhlížet po autech. Lidé mohli dojet až k domu. Někteří se na chvilku zastavili, pozorovali dům a potom odjeli. Všiml jsem si jednoho auta, bylo červené a vždycky přijelo a zastavilo naproti baráku. Osoba v něm jen seděla a zírala. Mohl jsem to auto pozorovat na kamerách v přívěsu. Přijíždělo několikrát týdně - někdy denně.

Občas jsem řidiče letmo zahlédl. Byla to žena, krásná, se světle hnědými vlasy. Vždycky z auta vystoupila a pomalu kráčela okolo domu. Často jsem slýchal o fanynkách Michaela Jacksona, kterým připadal nesmírně atraktivní. Byly do něj zamilovány. Z pohledu osobního strážce jsem v těhle ženách viděl v první řadě hrozbu. No - nedivte se - když před branou vidíte neustále parkovat auto, jehož řidiče sotva vidíte, nevíte, co si máte myslet. Je to fanoušek nebo jen nějakej pomatenej stopař? Já nikdy tuhle osobu doopravdy neviděl, tak jsem se jednoho dne odhodlal a vydal se za ní. Chvíli jsme mluvili. Byla z Kalifornie. Řekla mi, že žila nedaleko Neverlandu. Pověděla mi, že Michaela zná, že je jeho kamarádka.

"A to tady hodláte každý den sedět?" zeptal jsem se jí.

"To je v pořádku. On o tom ví."

Kdykoli jsme jeli někam pryč, tahle holka vystoupila z auta a snažila se, aby si jí pan Jackson všiml. Ale obvykle jsme v autě jeli já nebo Javon - tudíž jsme nezastavili. Poprvé, když jsme jeli s panem Jacksonem na zadním sedadle, zabručel jsem:

"Ta holka je tu zas!"

Pan Jackson se rozhlédl. "Kde?"

"Ta holka támhle!" ukázal jsem prstem.

"Ach, jistě! Znám ji! Můžete se uklidnit."

Zastavili jsme v její těsné blízkosti a pan Jackson sroloval okénko a bavil se s ní jako se starou známou.

"Jak se mají děti?" "Co tě přivedlo do Vegas?" "Hodláš zůstat dlouho?" Když jsem poslouchal tuhle konverzaci, dospěl jsem k názoru, že tohle není stopařka. Je to opravdová, věrná fanynka. Konverzace vyznívala přátelsky, nevinně, opravdově. Trošku s ní flirtoval, abych byl upřímný. Prostě mluvili. Pak přišel čas, kdy jsme museli vyjet. "Pane, musíme jet."

Řekl jí, v kolik hodin se vrátíme a vyslovil se v tom smyslu, že doufá, že ji tu spatří, až přijede, něco jako kdyby řekl: "Uvidíme se později." Jako velmi dobří přátelé. Když jsme odjížděli, utrousil:

"Krásná holka. Doprovází mne všude, kam se hnu."

Na konci ledna poskytl pan Jackson interview novinám Associated Press a tím definitivně potvrdil svůj návrat do země. Od té doby fanoušci skutečně začali přijíždět. Parkovali před domem klidně celý den. Obvykle to byly tak tři čtyři auta. Někdy víc. Přijeli vždycky brzo ráno, zaparkovali před barákem a sedli si na skládací židličky. Domů odcházeli pozdě v noci. Kdykoli naše auta opouštěla objekt, pan Jackson sroloval okénko a řekl: "Nazdárek. Teď musíme jet pryč, ale vrátíme se tak za dvacet minut." Tak jsme odjeli, oni si zas sedli na ty židle a čekali. Když jsme se vrátili, pan Jackson jim zamával a vrátil se do domu - a oni si zas sedli a zas čekali. Myslím, že to dělala jeho aura - aura jeho přítomnosti. Prostě mu chtěli být neustále nablízku.


Javon: Sousedi to ale nesnášeli. Většina jeho fanoušků se chovala vesměs dobře, ale tohle bylo přísně střežené sousedství. Nějakej chlap z ministerstva bydlel hned vedle. Gary Payton, hráč NBA, bydlel o dva baráky dál. Prostě si pronajali tyhle domy, vyplázli za ně miliony dolarů - a museli denně snášet hordy lidí kempujících okolo jednoho z domů. Ovšem čím víc si sousedi stěžovali, tím víc byli fanoušci na obtíž. Pak vždycky někdo zavolal poldy a policajti řvali na ty kempující lidi tak dlouho, dokud nezmizeli. Jakmile však začal další den, byli tam znova.


Bill: Jednoho dne před domem zastavila dokonce tři policejní auta a pan Jackson je sledoval z okna. Pak přišel do sekuriťáckýho přívěsu a řekl mi: "Nechci, aby moji fanoušci byli obtěžováni. Chci, abyste těm policistům řekl, že je to v pořádku, že tu mohou být, jak dlouho budou chtít, pokud se jedná o mou část pozemku."

Vyšel jsem ven a řekl to těm oficírům. Jeden z nich se mě zeptal, jestli jsem majitel. Řekl jsem: "Ne, ale jedné osobě, co tu bydlí, dělám osobního strážce."

Řekl: "Komu?"

Neodpověděl jsem. Jen jsem pokrčil rameny. Pak najednou jeden fanoušek vyhrkl: "Bydlí tam Michael Jackson".

Nepotvrdil jsem to ani nepopřel. Jen jsem zabručel: "Majitel tohoto objektu nemá sebemenší problém s tím, aby tito lidé byli na jeho pozemku."

Fanoušci začali tleskat a výskat: "Tak vidíte! Vidíte to!"

Oficír je všechny varoval, že pokud tady budou dělat rámus a on bude někde poblíž, všechny si je podá a zakáže jim sem přístup. Necítil jsem se však ve své kůži - měl jsem neblahé tušení, že tomu není konec a měl jsem pravdu. Fanoušci si začali stěžovat a policie se musela vrátit. Nakonec pan Jackson řekl, že jde zavolat svému advokátovi. Netušil jsem, komu volal a co mu řekl, ale pravdou bylo, že policie se sem už nikdy nevrátila a fanoušci směli zůstat.


Javon: Zůstávali i během zimních měsíců. Samozřejmě i během letních. Bylo vedro jako v prdeli a oni kempovali venku na rozpáleném chodníku a čekali. V opravdu hodně teplých dnech pan Jackson nařídil připravit chladné nápoje a obložené mísy a poslal nás s tím mezi ty lidi. Také nás poprosil, abychom těm lidem, co už tu čekají hodně dlouho, donesli lehátka, aby si mohli sednout. Tak jsme vyrabovali zahradní domek a všem donesli lehátka.

Byla tam taky jedna holka, co neúnavně hypnotizovala dům, jen aby měla možnost pana Jacksona zahlédnout. Byla tam každý den. KAŽDÝ - JEDEN - DEN!!! Zamluvila si své místo na chodníku napravo od silnice a snažila se své osobní věci přehodit před vstupní bránu na pozemek. Jednou se jí podařilo odchytit pana Jacksona, když nastupoval do auta a podstrčila mu své nahaté fotky. Jeho to ovšem nepohoršilo. Vždycky si našel aspoň trošku času, aby se s ní zastavil a poklábosil.


Bill: Pokaždý, když jsme někam odjížděli, fanoušci běželi podél auta a snažili se pana Jacksona aspoň zahlédnout. Pokud jsme jeli i s dětmi, pan Jackson vždycky nařídil zatemnit okna a přetáhnout přes ně záclonky. Nechtěl, aby někdo přišel do styku s dětmi. Ale pokud jel sám, poručil vždycky zastavit, sroloval okénku, pozdravil a dal tolik autogramů, kolik mohl. My jsme byli vždycky z toho nervózní, ale on na tom trval. Většina těch lidí byla milá, respektující a velmi jemná. Ale byli tu i tací, co nad sebou ztráceli kontrolu - to jsem pak musel vyskočit z auta a toho dotyčného doslova servat z auta. Kdykoli jsem byl nucen toto udělat, pan Jackson mě klidným hlasem pokáral: "Bille, buď milý k mým fanouškům. Nic by mi neudělali. Jsou tak sladcí!"

Část našich omylů spočívala v nevědomosti. Prostě jsme nedokázali plně pochopit jeho vztah k fanouškům. Byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že s mnohými z nich je v těsném kontaktu. Mohli dokonce zavolat jeho manažerce a nechat u ní pro něj vzkaz. Pokud se sešli z očí do očí, zaznívalo mnoho "Milujeme tě!" a "Já vás miluji více!" Vždycky s sebou nosili nějaké dárečky - většinou osobní věci.

Říkávali: "Tohle je pro tebe! Vyřezal jsem pro tebe ze dřeva sošku Petra Pana!"

A jeho vztah k nim? Nikdy jsem nic takového nezažil! Co se týče jiných celebrit - vždycky vidíte hordy groupies okolo. Ale okolo pana Jacksona nebyla ani jediná groupie! Pan Jackson měl fenomenální paměť na obličeje a vždycky si pamatoval, kde kterého fanouška potkal poprvé a kolik let jej zná. Vždycky na některého ukázal a řekl: "Tenhle byl ve Vegas! Och a támhle toho si pamatuji z Německa!"
Byl to prostě neuvěřitelný vztah - on a fanoušci. Miloval je úplně stejně, jako oni milovali jeho. Z okna jeho ložnice měl výhled přesně na ulici, kde kempovali. Někdy jsme vyšli nahoru jej zkontrolovat - a uviděli jsme ho, jak sedí na židli u okna a přes záclonku soustředěně hledí na své fanoušky. Oni čekali - a on je pozoroval.

pokračování příště ...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | E-mail | Web | 11. dubna 2015 v 22:59 | Reagovat

Nádherné, Domi. A nádherně napsané. Díky za takovou knihu oběma, a díky tobě za překlad. Vzpoměla jsem si při čtění také na komentáře Bashira v tom dokumentu a je mi z něho čím dál hůř, jak všechno hnusně obrátil.No, Zuzy ho správně přejmenovala na Brshira ;-)

2 Nefra Nefra | 11. dubna 2015 v 23:21 | Reagovat

Moc díky Domi za další kapitolku. :-)

3 Zuzy Zuzy | Web | 12. dubna 2015 v 14:11 | Reagovat

Michaelův vztah k fanouškům, fanynkám, prostě to je zvláštní a velice silná spojitost na vysoké frekvenci, on je miloval vždy víc a oni jeho, dávali mu pocit, že je milován . Pobavila mě ta holka s tím jak mu podstrčila mu své nahaté fotky a bodejť by ho to pohoršilo že ? :D Jako chiudáci bdyguardi, jistě měli s těma co jim skákaly pod auta, na auta hdně starostí, nehledě na to pronásledování.. Zajímalo by mě, kdo tehdy neuhlídal Neverlad, že se mu tam fanynka producírovala po domě :-)

4 Nikola Nikola | 12. dubna 2015 v 17:40 | Reagovat

[Smazaný komentář] Už jsem se divila na svém blogu - co je to za reklamu? Jednou stačí, ale dvakrát? To už je "podezřelé" - nemám reklamy ráda a tady vidím to samé - divné. :D

Domi, tobě děkuji za návštěvu a komentář, budu zase něco hledat, snad do soboty najdu. :-)
Jsem ráda za další překlad knihy, ale dnes to bohužel nestihnu, protože sem musím pustit sestru - něco potřebuje.
Budu ráda, když zase nahlédneš. :-)

5 mjjcreateproduction mjjcreateproduction | 12. dubna 2015 v 21:42 | Reagovat

Díky holky za komentáře :-)

[4]: Ano, určitě nahlédnu. Jo, jeden spam úplně stačí, ale hned dva za jeden den?! To už je moc!

6 Zuzy Zuzy | Web | 12. dubna 2015 v 21:54 | Reagovat

[5]: tak přesně tydle dvě sojky jsem dneska smázla:-) Ještě jednou a už si u mě nenapíšou ani Ň ! :D

7 mjjcreateproduction mjjcreateproduction | 13. dubna 2015 v 7:20 | Reagovat

Tak dost! Takhle mi tu spamovat nikdo nebude!  Jak jsi říkala, Zuzy, už si tady nenapíšou ani Ň!  :-D

8 Zuzy Zuzy | Web | 13. dubna 2015 v 16:15 | Reagovat

[7]: Tak to další jednou se opakovalo a napsledy..už ani Ň!:-) Jo, některá tlačíka jsou úžasnááá !! :D

9 Nikola Nikola | 14. dubna 2015 v 14:39 | Reagovat

[5]: Už jsem se nas... - naštvala - všechno jsem smazala - UŽ JSEM TAM MĚLA CELKEM ČTYŘI takové komentáře za neděli a pondělí! :-? Tak jsem to smazala a milé dámy blokla. Tak! A mají po ptákách. :D Ale ještě jsem se pojistila článkem - není jisté, že jsou dvě - může být jen jedna a mění IP adresy, ale jen ať si to přečte, přečtou!
Poslala jsem ostře do háje vulgárního dědka, který mi nedělal problémy - když on, tak já taky pěkně zostra! :D Tyhle jsem taky poslala někde, ale mírně, aby někdo neřekl... že jsem vulgární - to zase ne, když není někdo na mě. :D

A jak vidím, nejsem sama. Ještě, že alespoň nějak se dají blogy chránit před vulgarismy a lidmi, kteří trapně obtěžují.

10 mjjcreateproduction mjjcreateproduction | 14. dubna 2015 v 15:47 | Reagovat

[9]: Máš recht! Takový hnusný spamovaní! BTW- Niki, co ti tekdy ten dědek napsal? :O

11 Nikola Nikola | 14. dubna 2015 v 16:28 | Reagovat

[10]: To je asi nepublikovatelné - veřejně bych to asi neřekla nikdy - musí to být pořádný "drsňák", když tohle napíše: "Na pí** blog, ty ku**o zku***ná nedodělaná."  - tohle napsal, TOHLE, četla bohužel mamka a TOHLE, mi způsobilo takové problémy, se kterými jsem nepočítala - kdybych to věděla, nevzkázala bych mu tak ostře, co si myslím - a možná ani tak ne, kdybychom nechtěly s mamkou nechtěly plést pedigové zvonečky a ona u toho neseděla se mnou! Bylo mi tak líto, že to musela číst a bylo mi trapně, když pomyslím, co si musela myslet.
Já jsem zklamaná co to způsobilo mezi mnou a čtenáři, ale nic s tím nenadělám - snad jen to, že bych poděkovala za to, co ten jeho komentář způsobil, když jsem na něj reagovala. Že já kráva...!

12 hanylen hanylen | E-mail | Web | 14. dubna 2015 v 21:22 | Reagovat

[11]:Niky, už na to nemysli, to bude nejlepší. Takových, kterým tohle dělá radost je habaděj. ;-) No a tu sojku jsem tam měla taky. Naštěstí dala pokoj! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama