Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 7)

19. dubna 2015 v 19:17 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
5
Po zbourání rasových předsudků v roce 1960 se společnost Motown stala velmi úspěšnou. Její úspěch nespočíval jen v nevídaném talentu jejích umělců, ale také v neobvyklé tvůrčí a produkční schopnosti jejího zakladatele a majitele, Berryho Gordyho. Gordy shromažďoval černé zpěváky a měnil jejich prosté veřejné vystupování v něco dokonalého - dělal je "bezpečné" a žádané pro bílé publikum, které se hrnulo do nahrávacích studií a kupovalo nahrávky po milionech. The Jacksons, v upnutých rolácích a modrých kolárech, s duchovní výchovou, byli předními kandidáty pro Gordyho nejužší výběr - živoucí důkaz úspěchu, který pramení z tvrdé práce černých rodin, přistěhovaných do "nové Ameriky".
Tento úhledně "zabalený" příběh měl tu výhodu, že byl - byť jen zčásti - pravdivý. Joe Jackson, jeřábník v Ocelovém městě ve Východním Chicagu, přenesl svou lásku k hudbě na svoje děti. Celý život se neoblomně snažil vzbudit v nich vysoké ambice, které by je do budoucna mohly dostat z na první pohled nepříznivého osudu v chudém městečku do Kalifornie - města příležitostí. Jeho synové - milí, blahodární a dobře vychovaní - sdíleli nízkou, tříposchoďovou postel v jediném pokoji, trávili po škole mnoho hodin zpěvem - a snahou vyhnout se trablům. Jeho dcery - Rebbie, LaToya a Janet byly sladké, předčasně vyspělé a do budoucna slibovaly všem okolo, že se z nich stanou veliké hvězdy. Katherine, rodinný cílevědomý matriarcha, byla fanaticky zbožným Svědkem Jehovovým, který své děti vedl k úctě, oddanosti a víře v Boha.
Za touto idylickou představou se ovšem skrývala daleko komplikovanější realita. O mnoho let později bylo odhaleno, že Joe nejenže se snažil postrčit své děti kupředu, on k tomu navíc používal velmi brutálních metod. Psychicky své děti týral, bil je řemeny, kabely od spotřebičů za každý, byť sebemenší, prohřešek. Joe byl také nenapravitelný proutník, který využíval svou nově nalezenou "slávu" ke svádění mnohých mladých dívek, které byly, jak sám tvrdíval "jeho poslušné obdivovatelky". Roku 1974 zplodil mimo manželství dceru a dařilo se mu dvojí život s druhou rodinou poměrně dlouho skrývat.
Katherine mnohokrát za svůj život, navíc podporována vlastními dětmi, zažádala o rozvod, ale nakonec vždy žádost stáhla, neboť na ní naléhala církev, která rozvody nepovolovala. Katherine a Joe tedy zůstali oficiálně manžely, ale každý vedl de facto vlastní život. Mnozí z Jacksonových dětí se po životě v takovéto rodině snažili co nejdříve vstoupit do (vždy nešťastného a nemajícího dlouhého trvání) manželství - vdávali a ženili se často ještě před dovršením 18. roku, jen aby unikli z Joeových spárů. Navzdory úspěchu, na kterém měl Joe nepochybně lví podíl, se po letech všechny Jacksonovy děti (i všichni příbuzní) shodly na tom, že s Joem se dalo vyjít pouze tehdy, mluvilo-li se výhradně profesionálně a o práci.
To, že tyto rodinné spory nakonec rozdělily Jackson 5, bylo naprosto nevyhnutelné. V roce 1975 rodina opustila Motown, aby mohla usilovat o daleko lukrativnější nabídku, která přišla od CBS/Epic Record. Jermaine, v té době ženatý s dcerou zakladatele Motownu Hazel Gordyovou, se rozhodl novou nabídku nepřijmout a ze skupiny navždy odejít. Ostatní bratři, doplněni o Randyho, který zaujal Jermainovo místo, se přetransformovali na The Jacksons (neboť název the Jackson 5 vlastnil Motown). Když se věci začaly trochu hýbat, Michael přišel s tím, že společnost CBS brzdí jeho sólovou kariéru. V roce 1979 vydal album Off The Wall, jehož se prodalo 7 miliónů kopií a stalo se do té doby nejprodávanějším albem od černošského umělce - první místo drželo do té doby, než ten samý umělec vydal album Thriller, které zbořilo všechna stávající NEJ o tři roky později - od té doby Michael Jackson začal razit kult nové hudební éry a majoritní většina fanoušků jej začala vnímat jako sólového umělce a na jeho předchozí působení ve skupině se téměř zapomnělo.
Když televize vysílala 25. výročí Motownu v květnu 1983, Michael završil směsici klasických hitů svým brilantním vystoupením k písni "Billie Jean", včetně ikonické měsíční chůze. V ten moment se skupina the Jackson 5 stala hudební minulostí. Michael Jackson byl svou vlastní hudební ikonou. O rok později byl pod nátlakem rodinou donucen, aby s bratry vyjel na společné turné - Victory Tour. Při posledním vystoupení zpíval Michael před vyprodaným sálem v Los Angeles a vzkázal publiku, že toto je "poslední vystoupení skupiny". O pět let později, v červnu 1989, společnost CBS odmítla Jacksonovým bratrům prodloužit smlouvu - bez Michaela totiž jejich sláva velmi rychle upadla.
Pro svůj debutový singl na album HIStory si Michael vybral sestru Janet, která s ním nahrála píseň Scream - v té době byla i Janet Jackson hudební ikonou. V září 2001 se Michael uvolil znovu spojit své síly s bratry k "opravdu bleskovému vystoupení" během koncertu v New Yorském Madison Square Garden. I přesto měla veřejnost vždy pocit, že Michael má velmi málo společného se svými méně slavnými bratry a sestrami. To všechno se změnilo v roce 2005. Během soudního procesu, když šel Michael poprvé k soudu, seděli všichni členové jeho rodiny vzadu za ním v soudní síni a hlasitě (a také velmi veřejně) jej podporovali. Tak to dělali během celého tohoto těžkého období.
Randy Jackson, například, podnikl velkolepý návrat do Michaelova života, když mu v roce 2005 dělal manažera a pomáhal vytvořit team vedený advokátem Tomem Mesereauem, který s nasazením zdraví horečnatě shromažďoval důkazy o Michaelově nevinně a nakonec celý soudní spor vyhrál.
Nicméně když soudní spor skončil, znovuvytvořené pouto mezi bratry a sestrami okamžitě vzalo za své. Michael přišel na to, že Jermaine sprostě využil soudního procesu k tomu, aby se lépe prodávala jeho kniha o Jacksonově rodině. Michael a Randy měli mezi sebou ošklivý konflikt, když Michael přišel na to, že Randy zabředl do mnohých hnusných machinací tím, že se schovával za Michaelovo jméno. Tudíž když Michael v roce 2006 přijel do Las Vegas, nepřál si, aby kdokoli z jeho rodiny překročil práh domu, s výjimkou matky. Jeho sourozenci se ale pochopitelně dozvěděli, že je v Americe - a podnikli mnohé pokusy, aby jej mohli spatřit. Pro muže, kteří měli za úkol dělat osobní strážce, představovalo odmítnutí šéfově vlastní rodině přístup do domu ten nejtěžší a nejnepříjemnější úkol ze všech.

Bill: Měli jsme fanoušky, kteří se vraceli každý den. Přijeli, objeli blok, porozhlédli se a odjeli. V tenhle konkrétní den, mohl být začátek února, jsme zahlédli PT Crusier, jak přijelo k domu, čtyřikrát objelo blok a zastavilo. Mělo zamlžená okýnka, tudíž jsme nemohli vidět, kdo sedí uvnitř. To auto znova čtyřikrát objelo blok a zastavilo. Byla na něm vyvěšené rudá vlajka. Další den přijelo znova a zastavilo před branou. Javon zůstal v přívěsu a sledoval monitor, já jsem sešel dolů zjistit, co se děje.
Přišel jsem dolů zrovna ve chvíli, kdy Joe Jackson vylejzal z auta. To bylo poprvé, co jsem ho viděl osobně - do tý doby jsem ho viděl jen v televizi. Tvářil se výsostně nasraně - měl skutečně odpudivý ksicht. Celou dobu jsem stál a přemýšlel. Sakra, to je Joe Jackson. To je ten chlápek, co mlátil všechny svoje děti, když byly malý. TOHLE mi lítalo hlavou, když jsem tam tak stál. Pak jsem zvedl pravici, chtěl jsem si s ním potřást rukou. "Jak se daří, pane Jacksone?"
Nepotřásl mi rukou. Prostě na mě čuměl s tím nasraným ksichtem a zavrčel: "Vy jste jedna z těch osin v zadku, co si můj syn najímá?!" Neodpověděl jsem. Pak pokračoval: "Jsem tu, abych viděl Michaela."
Řekl jsem: "Okay." Šel jsem do domu vyřídit to panu Jacksonovi. Seděl v pokoji, kde velice hlasitě poslouchal hudbu. Zaklepal jsem a vešel: "Pane, je tu váš otec."
"Má domluvený termín?"
"Hmm … ne, nemyslím, pane."
"Ne, ne, ne! Pracuji. Nepřeji si být rušen, když tvořím. Řekněte mu, ať přijde, až bude mít zamluvený termín."
Jak mi něco takového jako "termín" mohlo vůbec projít hubou? Co to ksakru dělám?! Hodlám sejít dolů a tomu chlapovi říct, že musí mít domluvený termín, když chce vidět vlastního syna?! Huh?!! Celou cestou dolů jsem přemýšlel - a modlil se.
Sešel jsem dolů k bráně a řekl mu, že pan Jackson je zaneprázdněn, ale ať zkusí přijít zítra. Ujistil jsem ho, že jeho synovi řeknu, že jej chce vidět. Potom jsem mu podal vizitku. Nevzal si ji. Zmuchlal ji a hodil na zem. "Nepotřebuju žádný vaše zasraný vizitky! Kdyby nebylo mně, žádný z vašich pitomých bastardů by nezavadil o práci! Já jsem ten, kdo rozběhl tenhle bordel!"
A když jednou začal nadávat? Naše konverzace šla do hajzlu. Odešel jsem. On zůstal stát na chodníku a řval na někoho, kdo tam vlastně vůbec nebyl. Nechtěl jsem bejt součástí týhle epizody, tak jsem se vrátil zpátky do přívěsu. Nakonec nastoupil do svého miniautíčka a odjel.
V tomto bodě jsem podruhé v životě zapochyboval, zda bylo moudré tu práci přijmout. Neměli jsme v popisu práce řešit rodinné roztržky.

Javon: Pár dní po tom, co se objevil Joe, jsme s Billem naplánovali, že vezmeme šéfa a jeho děti do kina. Náhradní tým měl hlídat dům, tak přijeli a začali soustředěně zírat na monitory. My s Billem jsme se chystali na cestu do kina několik mil odsud, vyjednat detaily. Najednou jsme přes vysílačku dostali zprávu: "Někdo pochroumal hlavní bránu! Někdo se chce vlámat do hlavní brány!"
Bill rychle vytáhnul vysílačku: "Co?! Kdo se vlámal do brány?!"
"Jeho rodina. Přišla sem jeho rodina!"
Byli jsme několik set metrů od domu. V následující chvíli jsme porušili snad všechna dopravní pravidla, co existovala. Prostě jsem šlápl na plyn a zpátky k domu jsme doslova letěli. Navíc jsme ještě byli na úplně opačné straně ulice, takže jsme jak kreténi museli na plnej plyn objet celej blok. Byli jsme strachy bez sebe.

Bill: Dorazili jsme tam a zahlédli černý Hammer v bráně. ONI NÁM ÚPLNĚ NORMÁLNĚ ROZMLÁTILI BRÁNU NAPADRŤ! Byl jsem nasranej úplně nadoraz. Parkoval jsem vedle toho Hammeru a řval jsem na celý auto: "Jak se kurva mohli takhle dostat dovnitř?!!!!"
Brána určená pro výjezd aut se zavírala dost pomalu. Vždycky jste museli dost dlouho čekat, protože v manuálu bylo navoleno, že tudy mají projíždět dvě auta. Bylo jedno, že chcete projet jenom s jedním. Brána zůstala otevřená ještě tak dlouho, aby v případě nutnosti mohlo za prvním autem projet ještě druhé. Takže nám bylo jasné, co se stalo. Šéf bezpečnostní složky přijel zkontrolovat svoje chlapce a ti bazilišci tam venku - myslím tím šéfovu rodinu - čekali venku na ulici na vhodnou příležitost. Bohužel byli ale tak nezkušení, že nevyrazili včas a vyjeli ve chvíli, kdy brána byla už přizavřená. A napálili to do ní.
Vystoupil jsem z auta a viděl tři šéfovi příbuzné, jak postávají venku: Randy, Rebbie a Jackie. Stáli u kruhového objezdu před barákem. Sešli dolů směrem ke mně. Cítil jsem se nervózně, stejně jako při setkání s Joem, ale brzo jsem zjistil, že tihle tady jsou tišší a milí. Představili se. Jackie si se mnou potřásl rukou a řekl:
"Hele, jak se máš? Ty seš Bill, že jo?"
"Ano, pane."
"Okay, fajn. Slyšel jsem o tobě."
Pak z auta vyskočil Randy. "Seš taky ten zahalenec?"
"Co prosím?!"
"No, jestli patříš k Islámskému státu?"
"Ne, to tedy ne."
Randy řekl: "Och, aha. Hele, potřebujeme mluvit s bráchou."
Řekl jsem: "Promiňte, ale budete si muset domluvit termín."
Jackie a Rebbie se po sobě znechuceně podívali, jen Randy se mi to snažil ještě víc objasnit: "Ne, my s ním musíme mluvit jakože TEĎ!"
Tiše jsem jej pozoroval, stál jsem nehnutě. "Pan Jackson se s vámi sejde jedině, pokud si zamluvíte termín."
A to bylo poslední, co jsme si řekli. Potom jsem jim pomohl vycouvat s autem z brány a odvezl je pryč. Celá situace byla velice trapná. Když jsem se vracel zpět, všiml jsem si, že pan Jackson celý ten rozhovor pozoroval zpoza záclony svého pokoje. Vyšel jsem za ním nahoru. Zdál se býti rozrušen. Řekl jsem: "Pane, je všechno v pořádku?"
Řekl: "Jak se mohli nabourat do mých vchodových dveří?!"
"Omlouvám se, pane, podívám se s Javonem, co se přesně přihodilo."
"Bille, tohle se už nesmí nikdy opakovat."
"Ano, pane."
"Nikdy, rozumíte?"
"Rozumím."

Javon: Dalo by se říct, že celá jeho rodina na nás byla nasraná. Viděli v nás ty, co jim brání v setkání s panem Jacksonem. Mnoho lidí si myslelo, že jsme panu Jacksonovi tak nablízku jen proto, abychom jej mohli kontrolovat. Ale to my nedělali. Nebránili bychom jeho rodině, aby se s ním stýkala. Toto bylo 100% rozhodnutí pana Jacksona.
Nevím, jaké vztahy s rodinou měl, než jsme s Billem vzali tu práci, ale nyní nám dával najevo, že jakákoli zmínka o jeho rodině je pro něj obtěžující. Nerozuměli jsme tomu. Zdálo se, jakoby snad byli nepřátelé. Říkali jsme si: "Co se to tu ksakru děje? Jaké problémy má s rodinou?"

Bill: Pan Jackson a Elizabeth Taylor byli staří přátelé. A ona měla slavit v Las Vegas své sedmdesáté páté narozeniny. Měla to být velká událost. Její lidé se dozvěděli, že Michael Jackson bydlí nedaleko, tak vyslali své manažery, aby se zeptali, zda chce pan Jackson přijít. Chtěli, aby to pro Elizabeth bylo překvapení, neměla se dozvědět, že má pan Jackson přijít. Šéf samozřejmě souhlasil. Takže tak dva týdny po tomhle incidentu se pan Jackson začal zabývat oslavou a téměř se na to všechno zapomnělo. Bránu nám opravili.

Javon: První věc, kterou pan Jackson udělal, bylo, že zavolal Robertu Cavallimu, návrháři, aby mu pomohl vytvořit perfektní oblek na Elizabetinu párty. Cavalli přiletěl svým soukromým tryskáčem až sem. My jsme ho vyzvedli z MGM Grand a přivezli ho do domu - a on s panem Jacksonem začal designovat všechny věci tak, aby byly na tu oslavu naprosto dokonalé.
Pan Jackson byl doslova posedlý každým detailem. Nechal poslat pro svou kadeřnici a ještě pro dívku, která mu dělala make-up. Jakmile jsme to jednou spatřili, věděli jsme, že to bere smrtelně vážně. Pracovali jsme pro něj už víc než měsíc a teď poprvé nám řekl: "Zajistěte si i vy svůj oblek!" Ne ledajaký oblek, ale NOVÝ oblek. "Umyjte auta! Vyluxujte auta! Vyleštěte si boty tak dokonale, že se budou lesknout jako zrcadlo!" Nikdy jsme podobné věci nedělali. Jindy prostě jen řekl, kam má namířeno a my jsme ho tam dopravili. Tohle bylo poprvé, kdy jsme se cíleně připravovali na to, že nás budou "obtěžovat" paparazzi. Takže každý den pan Jackson přišel a řekl: "Hoši, vy prostě musíte vypadat skvěle! Všichni budou vypadat dokonale, tak i vy!"

Bill: Několikrát jsme navštívili obchody s oblečením, vždycky oblečeni v něčem jiném. Fakt. Prošli jsme Tiffany, Hallmark. Donesli jsme narozeninové dárky pro Elizabeth a taky dárkové poukazy. Slyšeli jsme ho v autě telefonovat. Telefonoval s Feldmanem a vyprávěl mu, jak natěšený se cítí. A my jsme byli vzrušeni už jen z toho, že jsme mohli být s ním. To bylo úplně poprvé, co jsme jej viděli tak rozradostněného.
V den oslavy byl dobře naladěn už od rána. Bylo to úplně nakažlivé. Chytilo to v domě každého a nemoh se toho pak zbavit. Všichni byli napumpovaní. Atmosféra v místnosti se měnila každou sekundu. Povolali jsme druhý tým strážců a celý den jsme strávili s panem Jacksonem, který všechno organizoval. Obleky nám padly perfektně. Boty se leskly jak zrcadlo. Dokonce se snad leskly čistotou i naše pistole. Sakra, vypadali jsme fakt dobře!

Javon: Nebyli jsme daleko od toho, abychom mohli s panem Jacksonem směle vykročit na červený koberec. Bylo to pro nás něco neskutečného. Jo, byli jsme osobní strážci, ale v první řadě jsme byli taky fanoušci. Jak bychom nemohli být? Právě jsme měli eskortovat Krále popu na oslavu k Elizabeth Taylor. To byl vrchol všeho. Špička!

Bill: Byli jsme připraveni vyrazit, auta stála na příjezdové cestě, stačilo jen nastoupit a vyjet. Pan Jackson se ujišťoval, že je všechno v pořádku. Když nás tak všechny kontroloval, vylezl jsem z auta a nechal jej běžet na volnoběh. Šel jsem vyjet s druhým autem. Brána byla poslušně otevřená, chtěl jsem s autem vyjet ven, na pravou stranu silnice. Vyjel jsem, brána se za mnou zavřela. Právě jsem vystupoval z auta a sledoval, jak se brána pomaličku dovírá, když tu najednou se ozvalo - KŘACH! - neskutečně hlasitý náraz. Ohlédl jsem se a spatřil šedý Mercedes, který to v plné rychlosti naklátil přímo do brány!! Ten náraz pročísl vzduch a ten mne odhodil dozadu. Začal jsem kolísat nazad, slyšel jsem, jak rozmašírovaná brána hlasitě kňourá, protože neměla prostor k tomu se dovřít. Mercedes couvl a vrazil do ní ještě jednou. Pak zůstal stát na levé straně výjezdu a kouřilo se z něj. Pomyslel jsem si, že nějaký choromyslný člověk chtěl spáchat nárazem do naší brány sebevraždu. Vytáhl jsem zbraň a obezřetně jsem se šoural k autu.

Javon: Byl jsem zrovna v garáži, chystal jsem se za panem Jacksonem zamknout. Uslyšel jsem ten hluk, ohlédl se a uviděl Billa, jak se poroučí k zemi. Šéf vycházel z brány přesně v ten moment, co do ní to auto podruhé najíždělo! Zakřičel jsem: "PANE JACKSONE! NEE!!!" Chytil jsem ho, smýkl s ním na stranu, vtlačil ho zpátky do baráku a zamkl jsem za ním. Byl zmatený a roztřesený. Hrůzně tichým hlasem se ptal: "Co se děje? Je Bill v pořádku?"

Bill: Po celou tu dobu jsem měl pocit, jako kdyby se to odehrávalo zrychleně a zpomaleně zároveň. Mercedes se zcela evidentně snažil rozmlátit hlavní bránu a projet dovnitř. Prošel jsem skrz ni a rozmlácený předek auta, zbraň s laserovým zaměřovačem v pohotovosti. Po celou dobu jsem si říkal: "Je jedno, kdo sedí uvnitř! Prostě toho hajzla zastřel! Málem ti zabil šéfa!" Koutkem oka jsem zahlédl řidiče a všiml jsem si, že vedle něj sedí žena. To mne dostalo! Nečekal jsem, že spatřím ženu. Pak ten řidič vylezl z auta a já doslova ztuhnul.
KURVA! Pomyslel jsem si. DOPRDELE! VŽDYŤ TO JE JEHO BRATR! JE TO RANDY JACKSON!
Trochu jsem sklonil pistoli. Byl jsem hluboce zklamán. Byl to člen jeho rodiny a málem ho přejel. A tady jsem stál já, s prstem na spoušti, jen kousíček od toho, abych ji fakt zmáčkl. Jediné, na co jsem byl schopen myslet, bylo: Nezastřel ho! Zlomilo by mu to srdce. Už jsem viděl ty titulky: Bratr Michaela Jacksona byl zastřelen jeho bodyguardem.

Javon: Pořád jsem neviděl, kdo to v tom autě je. Ale zato jsem zahlédl Billa, jak sklání zbraň. Vyběhl jsem z garáže a běžel dolů za Billem. Chtěl jsem běžet k tomu autu, ale Bill mne rukou zarazil. Nebyl jsem daleko od toho přispěchat k němu a nakopat mu prdel. Bill mne však poslal pryč: "Mám to pod kontrolou! Běž pryč!"

Bill: Randy prudce sroloval okénko a vyštěkl na mě: "Koukej odklonit tu pistoli od mýho obličeje, nebo zavolám novináře!"
Novináře? Tak to bylo to poslední, co pan Jackson potřeboval. Sešel jsem dolů k němu a zašeptal: "Pane Jacksone, tohle přece nemůžete dělat."
"Chci vidět svého bratra!" zabručel Randy znechuceně.
"Tak po tomhle asi těžko! Nedovolím to! Jedině pokud vycouváte z tý brány a zaparkujete jako normální člověk! Pak informuju pana Jacksona, že jste tu."
"Nepohnu se z tohohle místa, dokud neuvidím bratra!"

Javon: Najednou začal řvát jako smyslů zbavený, ječel něco o nějakých penězích, co mu pan Jackson prý dlužil.
"MICHAEL MI DLUŽÍ PRACHY!!! CHCI TY ZASRANÝ PRACHY!! NEHNU SE OD TOHOHLE HNUSNÝHO BARÁKU, DOKUD MI TEN HAJZL NEVRÁTÍ PRACHY!!!"

Bill: Bylo mi u prdele, co vlastně chtěl. Chtěl jsem prostě, aby vypad někam do hajzlu. Odložil jsem pistoli a snažil jsem se zachovat si chladnou hlavu. Poprosil jsem ho, aby vycouval z tý brány a odjel - snažil jsem se stočit konverzaci na civilizovanější úroveň.

Javon: Jakou konverzaci? Choval se jak hovado!

Bill: Odmítl. Vyhrožoval, že zavolá novináře. To jsem nechtěl. Ani poldy jsem nemohl zavolat, protože s nima by taky přijeli novináři. Díval jsem se to ksichtu tomuhle hysterickýmu kreténovi a nemohl jsem nic dělat. Nechal jsem Javona, aby na něj dohlíd a šel jsem do domu za panem Jacksonem. "Váš bratr Randy nám rozmlátil bránu."
"A mne málem srazil."
"Přesně tak. Říkal, že mu dlužíte prachy. A neodejde, dokud si s vámi nepromluví."
Pan Jackson na chvíli zavřel oči. Pak je otevřel a podíval se mi tvrdě do očí. "Zbavte se ho!"
Sešel jsem dolů a snažil se s Randym domluvit po dobrém. Ani se nepohnul. Seděl v autě a zíral do prázdna. Pak se zase rozeřval. Ječel a ječel a nebyl k zastavení.

Javon: Měl jsem plán. Zaháknout se s naším autem do toho Mercedesu, vytáhnout toho hajzla ven, pana Jacksona naložit do jiného auta a odvézt jej na oslavu. Ale pan Jackson neměl na oslavu ani pomyšlení. Ten kretén jeho bratr všechno posral. Panu Jacksonovi úplně vyhasly oči. Řekl nám: "Nemá to cenu, chlapci. Kdybychom nyní vyjeli na tu oslavu, pronásledoval by nás a věděl by, kam jedeme. Na oslavě by nepochybně ztropil scénu. Nemůžu ji tomuhle vystavit." Pak se otočil a ztrhaně se šoural do svého pokoje. Nikdy nic v životě mě nezdrtilo nic tak, jako vidět našeho šéfa smutného.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 19. dubna 2015 v 19:51 | Reagovat

Ty brďo! Kolikrát jsem si říkala, že Joe je parchant, násilník a bezpáteřní krysa. Nikdy jsem neveřila Michaelově "rodině" kde pauje přetvářka a faleš a navenek drží jako při sobě. Mockrát jsem si říkala, proč to všechno Katjerniba trpí a nerozvede se, pak když se rozvedla s Josephem, p Mikově smrti, říkala jsem si další PROČ a teď??
Věděla jsem, že Mika vysávali z peněz, ale to, že ho přejede vlastní bratr a ještě mu zdemoluje co se dá, nemluvě o jeho srdci :-( chce se mi nad tím brečet, nad tím zklamáním, které musel Mike cítit a nejen kvůli té oslavě Elizabeth na kterou se těšil a připravoval, kolikrát mu zlomili srdce, tak, že by normální smrtelník neustál tu bolest.. Prostě Joe, vychoval své děti k obrazu svému JEN MICHEL MĚL TU SÍLU SE VZEPŘÍT A BÝT JINÝ!!! Hodně těžké sousto, které nestrávím, kvůli křivdě křivdám, které se Michaelovi děly a  to bolestnější je, že ty hlavní rány vyzázely z jeho "rodiny" !!! Díky těm chlapům bodyguardům, kteří stáli za Michaelem, tohle je to čtení, které by měl svět číst.. a Jermanie, ať si plácá ve své knize co chce a vymývá to jejich posranou family!
Domi, díky, VELKÉ DÍKY z překlad, protože mě to jen utvrzuje v tom, co si  všech myslím a není to nic dobrého. Úplně vydím vystreslýho Michaela za záclonou, jak se klepe, když dole u brány se dobývá jeho "rodina" Obdivuju se bodyguardům, že ten kohoutek pistole nezmačkly!!! :-|

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 21:29 | Reagovat

No tak teda, úplně mi vyschlo. Chudák Michael musel bojovat ještě i protivlastní rodině. Tohle vlastně ani rodinou nazvat nemůžu. Všechno se mi svírá, při pomyšlení, co musel Michael vydržet a že měl nervy a psychiku úplně v pr..yč!! Nevím, co k tomu jiného napsat, je to moc smutné. Není divu, že byl šťsstný s jinými lidmi, se kterými ho pojilo opravdové přátelství a poroumění, jako třeba s Elizabeth. Domi, velké díky za tvou neúnavnou práci na překladu. Moc si toho vážím. A to, jak se ti bodyguardi vyjadřují se sakra na místě :-D

3 Nefra Nefra | 19. dubna 2015 v 23:23 | Reagovat

No páni,čtu jedním dechem.Něco jsem zaslechla už dříve o problémech s Randym,ale,že to bylo až takové ??? .Jinak mě to bohužel příliš nepřekvapilo,o Mikově rodině jsem neměla nikdy iluze.Není přeci normální,aby se od nich tak tvrdě odříznul jen tak pro nic za nic.Mike byl mírný člověk,který měl porozumění a uměl odpouštět.Muselo v tom být něco hodně zlého :-( .Kdoví k čemu jej nutili nebo jak jej vydírali,aby s nimi vystupoval.Vždycky když je někde vidím,jak vystupují a hrají tu komedii na bratrskou lásku,vaří se mi krev.

4 Nikola Nikola | 20. dubna 2015 v 20:37 | Reagovat

Ahoj Domi, tak jsem se dnes stavila - neplánovaně - ale mamka něco potřebuje, tak než přijde, budu si tu číst. :-)
Musím říct, že oceňuji tvou pravidelnost - já nejsem zastáncem dlouhé odmlky mezi kapitolami, pokud to není nutné - zbytečně se mi to potom motá v hlavě... :-)I knížku raději přečtu v rekordním čase, než číst kdoví jak dlouho. :D A když už něco zameškám - jako teď, tak v tomto případě mi to jde pomalu, ale neboj, poctivě to doženu - jak jsem slíbila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama