Melody will never die. Will NEVER die.

Květen 2015

ZKOUŠKOVÉ OBDOBÍ

9. května 2015 v 10:18 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Drazí čtenáři, drahé čtenářky,

hlásí se Vám Domi s důležitou informací - právě mi začalo období zkoušek na vysoké. Do toho ještě musím absolvovat jedna povinná praktika a několikery laboratoře kvůli bakalářce.

Co tím chci říct - teď zcela bez legrace budu celé dny a noci trávit šprtáním, psaním protokolů a vyhodnocováním experimentů ... tudíž psaní povídky a překládání knihy momentálně odsouvám na druhou kolej. Vrátím se k tomu, jakmile tenhle marast trochu ustane.

Hani, sděl to kdyžtak čtenářům na tvém fb. Díky.

Mějte se mnou slitování a obrňte se trpělivostí.

Domi

Povídka 2015 - kapitola dvaapadesátá

6. května 2015 v 9:40 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Kapitola, kterou nyní přidávám, je poprvé za dlouhou dobu posledním napsaným kusem. Ještě se mi nestalo, abych neměla rezervu další tři nebo čtyři kapitoly :-D tudíž se kaji a budu se na to muset hned vrhnout :-D




Clive roztřesenýma rukama vrátil sluchátko zpět do vidlice. Otočil se čelem k Michaelovi, který se stále krčil v koutě místnosti, promnul si oči a zamumlal.

"Ta tvoje kurvička se vážně vyzná …"

Michael pomalu zvedl hlavu. Seděl tady se spoutanýma rukama už mnoho hodin. Nedali mu ani napít. Mozek mu tedy pracoval jen na zlomek své původní výkonnosti. Cítil se malátný a sláb. Neměl náladu ani přemýšlet ani se strachovat - a ani se radovat. Z toho, že jeho žena opět nad někým vyzrála. Ztěžka polkl a zachraptěl.

"Porazila je?"

"JO, HERGOT! Poslal jsem pět svých nejlepších lidí a ta malá bestie … ale počkej! JEN POČKEJ! Já na ni vyzraju."

"Ale nevyzraješ! Na Zer - Jin nemám ani já, natož někdo jako ty!" Poposedl si a opřel si hlavu o kolena. Chtělo se mu umřít. Celé tělo ho bolelo, nesměl hýbat rukama a ten chlap, co se tu nad ním sklání, ho zřejmě hodlal utýrat žízní. Své ženě věřil bezmezně, ale pochyboval, že by byla tak statečná a šla sem. Vlastně … ona ani neví, kde se narodil, takže by to nebylo možné ani při nejlepší vůli. Nechtěl už poslouchat toho vyšinutce ani vteřinu.

"Nemáš zbraň?" zeptal se Cliva znenadání. Ten právě popocházel po místnosti a něco si polohlasně mumlal. Náhle se zastavil. Pohlédl nechápavě na Michaela.

"Co?!"

"Jestli nemáš zbraň?! Už mě unavuje poslouchat ty tvý kecy, radši mně zastřel!"

"To nemyslíš …"

"Jo, myslím. Víc prachů ze mě stejně nevymámíš, a jelikož tohle je regulérní únos, tak tě buď zavřou anebo po sobě budeš muset zamést stopy a zdrhnout do emigrace. Tak to nebudeme protahovat, zastřel mně rovnou. Už mě to nebaví!"

Clive zašátral pod svetrem a vytáhl Magnum.

"Tak pro tvou informaci náhodou bouchačku mám, ale jsem mizerný střelec, takže si myslím, že bych tě asi trefil maximálně do ramene nebo do kolena. A to by tě dost bolelo. Takže zavři zobák!"

"DEJ MI ASPOŇ NAPÍT!" Opět ztratil nervy a opět ho to stálo spoustu energie. Vyčerpaně si opřel hlavu o zeď a vynadal si do oslů. Musel zachovat klid, jedině tak si mohl uchovat zbytek své energie o něco déle.

"Smůla, kámo. Není tu hydrant!"

Michael se začal hystericky hihňat a to u něj vyvolalo záchvat kašle. Kašlal a kašlal, nemohl přestat.

"Jseš vyřízenej!" šeptl směrem ke Clivovi, když se mu podařilo nabrat trochu dech. Stále se trochu smál. Clive se posadil na židli naproti Michaelovi a nervózně si promnul kořen nosu.

"JAK TO MYSLÍŠ?!"

"Slyšíš to?!" zachraptěl Michael.

"CO JAKO?!" zakřičel Clive.

"Jak mluvím. Chceš mě přitlačit ke zdi, co se týče vystupování a sám jsi způsobil to, že jsem kompletně přišel o hlas! Jsi ten největší kretén pod sluncem!!!" začal se opět smát. Clive se zaposlouchal. Skutečně to znělo jako když řeže cirkulárka. Michaelův nádherně melodický hlas byl vystřídán chraptivým sípáním osmdesátiletého kuřáka. Otřásl se hrůzou. Takže všechny prachy sou v prdeli, tenhle už nezazpívá ani tón. Připravil Michaela Jacksona o hlas! Tohle mu veřejnost neodpustí! Bude ho muset fakt oddělat. A hned pak sebe. Kurva.

"To mě nezajímá, hochu. Teď už stejně není cesty ven. Ale třeba přiletí strážný anděl - ta tvoje samurajka!"

….

Zer - Jin doběhla celá uřícená do ložnice a hned odtud do Michaelovy šatny. Zoufale se rozhlížela kolem sebe a hledala něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo krabice s fotkami. Nenašla však nic. VŮBEC NIC.

"Bože můj! Ne, přece to neztroskotá na tomhle!" křičela Zer - Jin zoufale. "Musí tu být! Proč jen je ten barák tak velkej?!" Stoupla si na schůdek a prohledala všechny police. Házela kolem sebe klobouky, boty, rukavice. Jen aby dosáhla až do nejzazšího koutku polic, kde by se mohlo schovávat fotoalbum. Během práce spěšně koukala na hodiny. Zbývalo jí pět minut, než zavolá Clive.

S pláčem vyšla ze šatny a zhroutila se na postel. Tak přece jen to ztroskotá na tom, že zkrátka neví, kde má její muž alba s fotkami. Nikdy jí nenapadlo žádat ho, aby jí je ukazoval. Ani jí to nepřišlo na mysl. A teď kvůli tomu přijde o život. A ona vzápětí po něm, neboť bez něj pro ni život neměl cenu.

Napadlo ji zavolat jeho rodičům, ale tenhle nápad ihned vypustila z hlavy. Zaprvé by jim nestačila zavolat - podívala se na hodinky - za tři a půl minuty a zadruhé by se samozřejmě začali vyptávat. A na to nebyl čas.

"Zer - Jin …" V hlavě se jí ozval Limu- Bajův hlas. Vděčně nechala jeho hlasem naplnit všechny své útroby.

"Limu - Baji …"

"Potřebovalas mou pomoc, Zer - Jin …"

"Ano, tak před půlhodinou. Teď zbývají tři minuty, není už čas!" opět propukla v pláč. "Ty fotky, Mubaji! Zpropadený, zatracený fotky to všechno pokazí!"

"Přemýšlej, Zer - Jin. Jen se zamysli … když se k těm fotkám dostal on, musejí být na viditelném místě! Na citlivém a ukrytém místě. Kam Michael chodí nejčastěji?"

"No, já nevím. Do kuchyně a taky do ložnice. Do studia. Skoro nespí, tak přece bloumá všude po domě! Jak já můžu …"

Náhle se zastavila v polovině věty. PIANO. Nejvíc času přece tráví u klavíru! Vždycky ho u něj najde za bezesných nocí.

Prudce se vymrštila z postele a hnala se do pokoje s klavírem. Na hodinky raději nepohlédla, nechtěla se dozvědět pravdu. Chtěla si uchovat naději, že zbývá ještě nějaký čas. Prudce vletěla do pokoje, musela se zachytit kliky, aby se neporoučela k zemi. Přiběhla k pianu a vydechla úlevou. Za pianem se krčila maličká skříňka a z ní čouhalo jediné fotoalbum, malé v červených deskách. Hrábla po něm a začala v něm zuřivě listovat.

Domem se rozlehl tón telefonu.

"Ach bože, nééé! Ještě chviličku!!" Zuřivě listovala albem, až dorazila do sekce dvacet tři, vytrhla odsud desátou fotografii, aniž by se na ni byť jen podívala, vstala a běžela do haly. Telefon do té doby zazvonil sedmkrát. S každým krokem navíc se modlila, aby ten tón nebyl tónem posledním. Poslední tři kroky zvládla jedním skokem. Hrábla po sluchátku a zadýchaně vyhrkla:

"Prosím …"

"Tak vidím, Sisi, že jste přece jen chytřejší, než jsem očekával. Máte tu fotku?!"

"Ano …" vyhrkla lapajíc po dechu. Clive se zasmál.

"Tak se na ni pořádně podívejte!" Zer - Jin se i s telefonem sesunula na zem, neměla už zkrátka sílu v nohou. Podívala se na fotku. Na snímku zahlédla skupinu malých dětí, kterak se bezstarostně usmívají do objektivu aparátu. Napravo od nich stála jedna dospělá paní. Klasická školní fotografie. Michaela ihned poznala.

"Co vidíte?!" vyštěkl Clive.

"Školní fotografii. S Michaelem. Zřejmě základní škola." Clive přikývl, ačkoli to přes telefon nešlo vidět.

"Správně. Tak tedy - pokud víte, kam chodil do školy, víte zároveň i kde je nyní …" Zer - Jin zavřela oči. Znala název toho města - Michael se o něm zmínil sice jedinkrát, ale Zer - Jin okamžitě napadlo, že jeho rodné město má název podle starosvětského mužského jména a zapamatovala si je.

"Jste v Gary."

"Výborně. Tak a teď vám už vůbec nic nebrání v tom si pro něj přijet, že?! Upřímně, těším se, už mě docela sere."

"Poslouchejte, proč jste to všechno udělal?!"

"Abych se přesvědčil, že jste skutečně tak oddaná, jak se tvrdí … vidím, že jste. Ale ten poslední krok stejně nezvládnete. Není lehké vyznat se v cizím městě …" zašeptal a zavěsil. Zer - Jin odhodila sluchátko a složila hlavu do dlaní. Byla vyčerpaná k smrti, ale na spánek neměla sebemenší pomyšlení. Ten cvok unesl jejího muže do Gary, a pokud mu rupne v bedně, klidně ho zabije. Mám tak den na to ho osvobodit, jinak ho zabije, jen aby si dokázal svou moc.
Vstala a šla se připravovat na cestu.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 9)

1. května 2015 v 21:13 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Na přání Hanky jsem si pospíšila. Tak tedy k prvnímu máji přeji hezké počtení. Vaše Domi se vám klaní ...


6

Na konci roku 1979, po tom, co z něj album Off The Wall udělalo po celém světě hvězdu, odstartoval Michael Jackson definitivně svou sólovou kariéru. Jeho prvním samostatným krokem bylo najmutí Johna Brancy jako svého právního obhájce. Muž, jež se specializoval na daňové a obchodní právo, měl kupodivu značné znalosti v oblasti hudebního průmyslu. Před Michaelem zastupoval mnohé jiné umělce, od Boba Dylana až po the Beach Boys. Branca znovu projednal Jacksonův kontrakt s CBS a vyjednal mu výsostný podíl na všech úspěších, kterých by společnost za dobu svého působení dosáhla. Nebylo divu, že s tím CBS souhlasila. Michael Jackson byl do té doby (i od té doby) nejtalentovanějším umělcem, který pracoval pod její záštitou. Branca taktéž uspěl při vyjednání kontraktu od jeho bratrů. Odteď mohl Michael nahrávat nebo vystupovat se svou rodinou POUZE POKUD BUDE CHTÍT - ale nemohl k tomu být donucen. V roce 1983, v době, kdy dlela éra Thriller na svém vrcholu, měla být smlouva Joe Jacksona se svými syny prodloužena - a Michael se rozhodl pro profesionální rozvod se svým otcem. Po tom, co neustále musel čelit konfliktům s otcem, co neustále musel předcházet hádkám s ním, se rozhodl nepokračovat s ním ve spolupráci - v ten den zkrátka podepsal papíry o zrušení smlouvy … a nechal je doručit svému otci svým osobním doručovatelem.

To John Branca sepsal ty papíry o zrušení smlouvy. V té době byl Michaelovým nejbližším a nejvěrnějším rádcem. Jeden člověk se nicméně vyskytoval po jejich boku - a to byl Frank DiLeo, Jacksonův manažer, který nastoupil chvíli po tom, co byl Joe Jackson propuštěn. Frank DiLeo byl šéfem propagace alba Thriller pod záštitou Epic records - a Michael mu dal nekonečný kredit k propagaci, jen aby album bylo co nejúspěšnější. Jako Jacksonův manažer, Frank DiLeo se stal výkonným producentem dlouho metrážního filmu Moonwalker, jež byl natočen po památce Michaelova působení u společnosti Pepsi - a jež byl vypuštěn do světa během turné Bad.

Tým Michaela Jacksona byl ve své době nezastavitelný. V roce 1984 John Branca pro Jacksona vyjednal koupi hudebního katalogu ATV, který obsahoval vysílací práva pro tisíce písní, včetně stovek písní napsaných skupinou Beatles. Jackson koupil katalog za 47 miliónů dolarů, ale hrozilo, že za rok by se jeho cena mohla diametrálně zvýšit. Po této koupi se Jackson zapsal do povědomí jako zpěvák s nesmírným osobním bohatstvím a majetkem. O pět let později Branca Jacksonovi vyjednal znovu kontrakt se společností Sony, jež se stala bratrskou korporací CBS/Epic Records. Sony souhlasila, že Jacksonovi bude vyplácet historicky nejvyšší sumu 15 miliónů dolarů za každé album vydané pod jejím jménem. V porovnání, například Bruce Springsteen vyjednal sumu 2,5 miliónů dolarů. Billy Joel získal 1,7 miliónů. Branca Jacksonovi taktéž vyjednal vlastnictví 25 % společnosti (dosud nevyšší zaznamenané bylo vlastnictví 12 %). Nový kontrakt se Sony byla jedna z nejlukrativnějších nabídek v historii hudebního průmyslu. Na vrcholu jeho kariéry se mělo za to, že Jacksonův majetek činí 700 miliónů dolarů.

Jacksonův talent - a s tím spojený neomezený výdělečný potenciál - fungoval jako magnet, ti nejsilnější osobnosti v hudební oblasti se jako protony stahovaly k Michaelovi jako jádru atomu. Když se zpěvák setkal se správnými lidmi, vzkvétal. Pokud byl obklopen špatnými lidmi, potácel se a chřadnul. Na konci roku 1990 se kolem něj začalo rojit stále více špatných lidí. V roce 1989 Jackson DiLea náhle propustil a obvinil ho, že špatně zachází s jeho fondy a účty. Jak tak desetiletí běželo dál, přátelství mezi Michaelem a Johnem Brancou prošlo mnohými vzestupy i pády, jak už to tak bývá - a Branca v roce 2003 nakonec dal výpověď. Obvinění ze zneužívání dětí v roce 1993 Jacksona zanechalo emocionálně zlomeného a zranitelného. Skrumáž všech možných právníků slavných se přiklánělo tu na jednu, tu na druhou stranu - a neustále mezi sebou vtipkovali, kdo z nich dovede řízení do vítězného konce a kdo z nich bude součástí největšího soudního sporu v historii. Ti samí advokáti ovšem Jacksona přesvědčili, aby spor vyjednal mimosoudní cestou, což neodvolatelně zničilo jeho kariéru … i život.

Na přelomu století, odcizený od své rodiny a týmu, který jej podporoval v době Thrilleru, se stal bezprizorným a jaksi ztratil pevnou půdu pod nohama. Jeho aféry kupodivu nebyly řízeny nějakými těžkými váhami mediálního průmyslu - ale téměř neznámým německým byznysmenem, který se jmenoval Dieter Wiesner, a který sledoval Jacksonovu kariéru z dost bizarního hlediska. Jackson také propustil některé své finanční poradce - a najal si finančníka jménem Marc Schaffel, který začal svoji kariéru jako producent pornografických filmů - což byl špatný výběr člena týmu pro umělce, jehož kariéra se zhroutila po obvinění ze sexuálního zneužívání.

Po tom, co Randy Jackson chvíli pracoval jako Michaelův manažer, vztahy mezi bratry velmi rychle ochladly a bratři si šli každý svou cestou a Jackson si jako manažerku vybral ženu, kterou kdysi Randy Jackson najal jako novinářku, která má psát pravdivě o soudním líčení - Raymone Bainovou. Raymone byla celkem outsider, co se týkalo hudebního průmyslu, byla známá spíš jako krizová manažerka ve skandální aféře starosty Washingtonu D. C., majora Mariona Barryho. Během roku 2006 Jackson vyhlásil, že Raymone Bainová bude jeho novým generálním manažerem a výkonným správcem The Michael Jackson Company.

Během této doby byl jediným blízkým člověkem Jacksona chůva Grace Rwaramba, která byla po jeho boku dlouhých 17 let. Rwaramba, narozená v Ugandě, se přestěhovala do Spojených států a začala pro Jacksona pracovat v roce 1992. Vyřizovala jeho osobní záležitosti od doby turné Dangerous a ti dva si byli velmi blízcí. Když se Jacksonovi narodily děti, poskytovala jim téměř mateřskou péči. Ale její opravdová role v Jacksonově životě byla ještě o něco důležitější. Navzdory tomu, že musela na nějakou dobu z rodiny odejít kvůli vleklým zdravotním obtížím, byla vždy hlavní osobou v domě, která rozhodovala o tom, kdo bude či nebude k Jacksonovi puštěn.

V té době, kdy se Jackson vrátil do Las Vegas, vyskytovala se kolem něj jen malá skupinka lidí - Grace, Raymone Bainová, jeho asistent John Feldman - jen tito lidé s ním byli. Jako noví členové týmu se Bill a Javon snažili co nejlépe začlenit do společnosti těchto lidí, pochopit jejich mentalitu. Za tu krátkou dobu si uvědomili, že pan Jackson je velmi nešťastný, cítí se nekomfortně a také, že jeho tým je ve skutečnosti daleko více nefunkční, než jak se zdá zvenku.

Bill: Manažerka pana Jacksona, Raymone Bainová, přijela do Las Vegas v únoru. Ona a skupina jejích spolupracovníků přijeli totiž z D.C. Neletěli, protože paní Bainová přivážela panu Jacksonovi aktovku s několika stovkami tisíc dolarů. V hotovosti. Nemohli byste převézt tenhle obnos přes letištní kontrolu, aniž byste museli zodpovědět dotěrné otázky. Proto radši jeli.

Její auto zastavilo u baráku, John Feldman vyšel před dům a převzal od ní aktovku - nechal ji sedět v autě a prachy zanesl do domu. Ona a já jsme stáli venku a trochu klábosili. Řekla mi, že má pocit, že mne už někde kdysi viděla, ale já si nepamatoval, že bych jí kdy potkal. Připadalo mi, že to řekla, jen aby udržela jakous takous konverzaci.

Stáli jsme venku dobrých třicet, až čtyřicet pět minut a bylo na slunce jasné, že Raymone nebude pozvána do domu, jako kdyby ji pan Jackson ani nechtěl vidět. Snažila se to zahrát do outu a předstírat, že to pro ni není trapné. Říkala něco jako: "Okay. Hádám, že asi půjdu zpátky do auta … mějte se fajn, chlapci. Řekněte Michaelovi, aby zavolal, kdyby něco potřeboval." Potom odjela.

Jeho vlastní manažerka přejela v autě skoro půlku kontinentu, aby mu přivezla nějakej štos prachů … a on s ní ani nepromluví?! To mě donutilo přemýšlet, co se to tu ksakru děje s něho manažerským týmem?! Bylo to divný. Ale zase na druhou stranou jsem tu byl na tomhle fleku docela novej a nemusel jsem se v tom dost orientovat.

Jako manažerka Michaela Jacksona, byla Raymone Bainová něco jako spojovací článek. Vyřizovala pochůzky, vymýšlela rozvrhy, organizovala schůzky. Většinu rán posílala e-mailem takzvaný "cestující lístek". Jeďte támhle, pak semhle, zavolejte tomuhle člověku atd. Pan Jackson mohl vždy do lístku nahlédnout a splnit vše do puntíku. Jindy zase třeba do něj nahlédl a řekl: "Oh, má to nějaký postranní články. Tohle nebudeme dělat."

Začali jsme se cítit celkem nekomfortně, co se týkalo jeho vztahů k Raymone. Nebylo to příjemné. Moc s ní nemluvil, ačkoli pro něj vyřizovala veškeré manažerské věci. Na začátku, například v době, kdy přijela s těmi penězi, se ke mně chovala velmi mile. VELMI mile. Jako třeba náš přívěs. Bylo tam vedro k zalknutí. Nefungovala klimatizace. Tak mi zavolala na můj mobil a řekla: "Chlapci, posílám vám nějaké extra peníze, abyste si mohli koupit klimatizaci do přívěsu."

Vždycky volala a ujišťovala se, jestli máme všechno, co potřebujeme, V té době jsem si pomyslel: "Hey, ta je skvělá! Fakt hodná!"


Javon: Slečna Raymone chtěla znát každý pohyb pana Jacksona, ale John Feldman jí nikdy neřekl všechno. Pro sebe jsem si pomyslel: "Sakra, vždyť je to jeho manažerka! Měla by vědět, co se děje!" Ale Feldman dělal obstrukce. Auapřímně si myslím, že měl z Raymone spíš prdel. A ona teda radši oslovila nás a chtěla, abychom ji o všem informovali.

Většinou zavolala buď mě, anebo Billovi a mi jí museli říct, kde jsme byli, kam jsme jeli a co jsme tam dělali. Ani nás nenapadlo nezpravovat ji o tom. Ale pak se to dozvěděl pan Jackson a řekl nám: "Neříkejte jí, kam jezdíme! Vím, chlapci, že prostě děláte svou práci, ale pokud by tady byly věci, o kterých bych ji chtěl informovat, zavolám jí a řeknu jí to sám!"

Byl na nás naštvanej. Řekl: "Vy, hoši, pracujete pro mě! Pokud se ještě jednou dozvím, že jí za mými zády informujete o mých denních aktivitách, na hodinu vás vyrazím!"

Kdykoli Raymone přijela do města, byl jsem to já, kdo musel přijet na letiště, vyzvednout ji a dovézt ji domů. Když jsme takhle jednou jeli, zeptala se: "Jak se daří šéfovi? Kde jste dneska byli? Co dělal?"

Řekl jsem: "Nic moc se dneska nedělo. Zavolejte Feldmanovi, jsem si jistý, že vám řekne víc."

Byla zklamaná a smutná. Ale my jsme prostě museli dělat to, co nám bylo přikázáno. Ale dostávalo nás to do pěkně svízelný situace, protože Raymone byla jedna z těch, co nám vyplácela naše výplaty. Naše mzda nikdy nedošla včas. Pokud jsme měli být vyplaceni 3. a potom 18. v měsíci, bylo nám jasné, že přinejlepším dostanem prachy 7. a 23. Možná! To nikdy nebylo jisté.


Bill:Pan Jackson vlastnil několik společností a každá z nich posílala různé částky. Jednou to byla MJJ Productions, podruhé The Michael Jackson Company. Zdálo se nám, že prachy můžou přijít snad odkudkoliv. Nebyl tu žádný pevně stanovený plán. Žádný řád.


Javon: Mohli jste v médiích slyšet hodně žvástů o jeho finanční situaci, ale pravdou bylo, že Michael Jackson byl člověk, kterého jste nikdy nepotkali bez peněz. Měl štůsky bankovek poschovávané všude po domě, někdy celé igelitky - všechno dobře ukryté. To byly ty prachy v aktovce od Raymone! V ten samý den, kdy se naše mzda opozdila, nám pan Jackson klidně vyplázl dvě tisícovky na něco. Byl zadlužený a zároveň měl kapsy plný prachů?! Tohle jsem nikdy nepochopil.

Od té doby, co jsme pochopili, že se s Raymone moc nemusí, nám taky došlo, že Raymone určitě nevěděla o všech zdrojích peněz, které pan Jackson měl. Zdálo se, jakoby měl hrozně málo peněz na výplaty, ale zároveň se zdál býti velmi bohatý. Takhle přesně to vypadalo. Myslím tím, jak jinak by se mohl vypořádat se všemi těmi právníky, kteří si účtovali 600 dolarů za hodinu telefonního hovoru?!

Bill: Právníkům trvalo jen měsíc, než se zjevili. Na konci ledna se objevil jeden, Greg Cross, začal obcházet kolem. Greg byl vedoucí filiálky Venable ve Washingtonu. Velká firma na hodně vysoký úrovni. Byl to vysoký, vychrtlý běloch s brýlemi. Vypadal jako Ichabod Crane.

Často jsme pana Jacksona brali na různé mítinky a schůzky do hotelů, ale Greg byl jediný, který měl přístup do domu. Objevoval se každý měsíc. Greg byl uhlazený a jemný muž. Myslím, že mu pan Jackson hodně věřil. Zato Feldman ho neměl rád. Byly momenty, kdy Greg volal a chtěl k telefonu pana Jacksona a Feldman řekl: "Teď je zaneprázdněný. Řeknu mu, aby vám zavolal zpět!" Když se dovolal mě a já si představil těch šest stovek za jeden rozhovor, řekl jsem: "Okamžitě vám zjistím, kde pan Jackson je." Tohle byl další zápas … mezi Feldmanem a mnou.

TO BE CONTINUED ....