Melody will never die. Will NEVER die.

Povídka 2015 - kapitola dvaapadesátá

6. května 2015 v 9:40 | MJJcreatePRODUCTION |  Povídka 2015
Kapitola, kterou nyní přidávám, je poprvé za dlouhou dobu posledním napsaným kusem. Ještě se mi nestalo, abych neměla rezervu další tři nebo čtyři kapitoly :-D tudíž se kaji a budu se na to muset hned vrhnout :-D




Clive roztřesenýma rukama vrátil sluchátko zpět do vidlice. Otočil se čelem k Michaelovi, který se stále krčil v koutě místnosti, promnul si oči a zamumlal.

"Ta tvoje kurvička se vážně vyzná …"

Michael pomalu zvedl hlavu. Seděl tady se spoutanýma rukama už mnoho hodin. Nedali mu ani napít. Mozek mu tedy pracoval jen na zlomek své původní výkonnosti. Cítil se malátný a sláb. Neměl náladu ani přemýšlet ani se strachovat - a ani se radovat. Z toho, že jeho žena opět nad někým vyzrála. Ztěžka polkl a zachraptěl.

"Porazila je?"

"JO, HERGOT! Poslal jsem pět svých nejlepších lidí a ta malá bestie … ale počkej! JEN POČKEJ! Já na ni vyzraju."

"Ale nevyzraješ! Na Zer - Jin nemám ani já, natož někdo jako ty!" Poposedl si a opřel si hlavu o kolena. Chtělo se mu umřít. Celé tělo ho bolelo, nesměl hýbat rukama a ten chlap, co se tu nad ním sklání, ho zřejmě hodlal utýrat žízní. Své ženě věřil bezmezně, ale pochyboval, že by byla tak statečná a šla sem. Vlastně … ona ani neví, kde se narodil, takže by to nebylo možné ani při nejlepší vůli. Nechtěl už poslouchat toho vyšinutce ani vteřinu.

"Nemáš zbraň?" zeptal se Cliva znenadání. Ten právě popocházel po místnosti a něco si polohlasně mumlal. Náhle se zastavil. Pohlédl nechápavě na Michaela.

"Co?!"

"Jestli nemáš zbraň?! Už mě unavuje poslouchat ty tvý kecy, radši mně zastřel!"

"To nemyslíš …"

"Jo, myslím. Víc prachů ze mě stejně nevymámíš, a jelikož tohle je regulérní únos, tak tě buď zavřou anebo po sobě budeš muset zamést stopy a zdrhnout do emigrace. Tak to nebudeme protahovat, zastřel mně rovnou. Už mě to nebaví!"

Clive zašátral pod svetrem a vytáhl Magnum.

"Tak pro tvou informaci náhodou bouchačku mám, ale jsem mizerný střelec, takže si myslím, že bych tě asi trefil maximálně do ramene nebo do kolena. A to by tě dost bolelo. Takže zavři zobák!"

"DEJ MI ASPOŇ NAPÍT!" Opět ztratil nervy a opět ho to stálo spoustu energie. Vyčerpaně si opřel hlavu o zeď a vynadal si do oslů. Musel zachovat klid, jedině tak si mohl uchovat zbytek své energie o něco déle.

"Smůla, kámo. Není tu hydrant!"

Michael se začal hystericky hihňat a to u něj vyvolalo záchvat kašle. Kašlal a kašlal, nemohl přestat.

"Jseš vyřízenej!" šeptl směrem ke Clivovi, když se mu podařilo nabrat trochu dech. Stále se trochu smál. Clive se posadil na židli naproti Michaelovi a nervózně si promnul kořen nosu.

"JAK TO MYSLÍŠ?!"

"Slyšíš to?!" zachraptěl Michael.

"CO JAKO?!" zakřičel Clive.

"Jak mluvím. Chceš mě přitlačit ke zdi, co se týče vystupování a sám jsi způsobil to, že jsem kompletně přišel o hlas! Jsi ten největší kretén pod sluncem!!!" začal se opět smát. Clive se zaposlouchal. Skutečně to znělo jako když řeže cirkulárka. Michaelův nádherně melodický hlas byl vystřídán chraptivým sípáním osmdesátiletého kuřáka. Otřásl se hrůzou. Takže všechny prachy sou v prdeli, tenhle už nezazpívá ani tón. Připravil Michaela Jacksona o hlas! Tohle mu veřejnost neodpustí! Bude ho muset fakt oddělat. A hned pak sebe. Kurva.

"To mě nezajímá, hochu. Teď už stejně není cesty ven. Ale třeba přiletí strážný anděl - ta tvoje samurajka!"

….

Zer - Jin doběhla celá uřícená do ložnice a hned odtud do Michaelovy šatny. Zoufale se rozhlížela kolem sebe a hledala něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo krabice s fotkami. Nenašla však nic. VŮBEC NIC.

"Bože můj! Ne, přece to neztroskotá na tomhle!" křičela Zer - Jin zoufale. "Musí tu být! Proč jen je ten barák tak velkej?!" Stoupla si na schůdek a prohledala všechny police. Házela kolem sebe klobouky, boty, rukavice. Jen aby dosáhla až do nejzazšího koutku polic, kde by se mohlo schovávat fotoalbum. Během práce spěšně koukala na hodiny. Zbývalo jí pět minut, než zavolá Clive.

S pláčem vyšla ze šatny a zhroutila se na postel. Tak přece jen to ztroskotá na tom, že zkrátka neví, kde má její muž alba s fotkami. Nikdy jí nenapadlo žádat ho, aby jí je ukazoval. Ani jí to nepřišlo na mysl. A teď kvůli tomu přijde o život. A ona vzápětí po něm, neboť bez něj pro ni život neměl cenu.

Napadlo ji zavolat jeho rodičům, ale tenhle nápad ihned vypustila z hlavy. Zaprvé by jim nestačila zavolat - podívala se na hodinky - za tři a půl minuty a zadruhé by se samozřejmě začali vyptávat. A na to nebyl čas.

"Zer - Jin …" V hlavě se jí ozval Limu- Bajův hlas. Vděčně nechala jeho hlasem naplnit všechny své útroby.

"Limu - Baji …"

"Potřebovalas mou pomoc, Zer - Jin …"

"Ano, tak před půlhodinou. Teď zbývají tři minuty, není už čas!" opět propukla v pláč. "Ty fotky, Mubaji! Zpropadený, zatracený fotky to všechno pokazí!"

"Přemýšlej, Zer - Jin. Jen se zamysli … když se k těm fotkám dostal on, musejí být na viditelném místě! Na citlivém a ukrytém místě. Kam Michael chodí nejčastěji?"

"No, já nevím. Do kuchyně a taky do ložnice. Do studia. Skoro nespí, tak přece bloumá všude po domě! Jak já můžu …"

Náhle se zastavila v polovině věty. PIANO. Nejvíc času přece tráví u klavíru! Vždycky ho u něj najde za bezesných nocí.

Prudce se vymrštila z postele a hnala se do pokoje s klavírem. Na hodinky raději nepohlédla, nechtěla se dozvědět pravdu. Chtěla si uchovat naději, že zbývá ještě nějaký čas. Prudce vletěla do pokoje, musela se zachytit kliky, aby se neporoučela k zemi. Přiběhla k pianu a vydechla úlevou. Za pianem se krčila maličká skříňka a z ní čouhalo jediné fotoalbum, malé v červených deskách. Hrábla po něm a začala v něm zuřivě listovat.

Domem se rozlehl tón telefonu.

"Ach bože, nééé! Ještě chviličku!!" Zuřivě listovala albem, až dorazila do sekce dvacet tři, vytrhla odsud desátou fotografii, aniž by se na ni byť jen podívala, vstala a běžela do haly. Telefon do té doby zazvonil sedmkrát. S každým krokem navíc se modlila, aby ten tón nebyl tónem posledním. Poslední tři kroky zvládla jedním skokem. Hrábla po sluchátku a zadýchaně vyhrkla:

"Prosím …"

"Tak vidím, Sisi, že jste přece jen chytřejší, než jsem očekával. Máte tu fotku?!"

"Ano …" vyhrkla lapajíc po dechu. Clive se zasmál.

"Tak se na ni pořádně podívejte!" Zer - Jin se i s telefonem sesunula na zem, neměla už zkrátka sílu v nohou. Podívala se na fotku. Na snímku zahlédla skupinu malých dětí, kterak se bezstarostně usmívají do objektivu aparátu. Napravo od nich stála jedna dospělá paní. Klasická školní fotografie. Michaela ihned poznala.

"Co vidíte?!" vyštěkl Clive.

"Školní fotografii. S Michaelem. Zřejmě základní škola." Clive přikývl, ačkoli to přes telefon nešlo vidět.

"Správně. Tak tedy - pokud víte, kam chodil do školy, víte zároveň i kde je nyní …" Zer - Jin zavřela oči. Znala název toho města - Michael se o něm zmínil sice jedinkrát, ale Zer - Jin okamžitě napadlo, že jeho rodné město má název podle starosvětského mužského jména a zapamatovala si je.

"Jste v Gary."

"Výborně. Tak a teď vám už vůbec nic nebrání v tom si pro něj přijet, že?! Upřímně, těším se, už mě docela sere."

"Poslouchejte, proč jste to všechno udělal?!"

"Abych se přesvědčil, že jste skutečně tak oddaná, jak se tvrdí … vidím, že jste. Ale ten poslední krok stejně nezvládnete. Není lehké vyznat se v cizím městě …" zašeptal a zavěsil. Zer - Jin odhodila sluchátko a složila hlavu do dlaní. Byla vyčerpaná k smrti, ale na spánek neměla sebemenší pomyšlení. Ten cvok unesl jejího muže do Gary, a pokud mu rupne v bedně, klidně ho zabije. Mám tak den na to ho osvobodit, jinak ho zabije, jen aby si dokázal svou moc.
Vstala a šla se připravovat na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nefra Nefra | 6. května 2015 v 12:23 | Reagovat

Ježiš Domi,takhle nás napínat O_O .Hlídám si pokračování každý den a ty teď klidně řekneš,že zatím žádné nemáš ??? Samozřejmě díky za další dílek :-D .Ale moc nenapínej ano? ;-)

2 Nikola Nikola | 6. května 2015 v 15:26 | Reagovat

To je v pořádku, Domi. Piš tak, jak stíháš - já jsem s hrůzou zjistila, že krom dnešního videa, které se teprve zveřejní, nemám žádný další článek. :-?
A jinak - jelikož jsem s nemocí a s tím, že se teď k internetu moc nedostanu, něco zameškala, takže doháním a čtu, co jsem nečetla.
Někdy je těžké stíhat vlastní blog - jak už jsem napsala - nemám nic do zásoby, budu se na to muset do konce týdne vrhnout. :-)

3 hanylen hanylen | E-mail | Web | 8. května 2015 v 22:54 | Reagovat

Tak to je příliš, toto ??? Gangsterka jak hrom. Přimlouvám se, už nám Mika moc netrap nebo tam na toho Cliva vlítnu :-?  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama