Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST PRVNÍ (POKRAČOVÁNÍ 9)

1. května 2015 v 21:13 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Na přání Hanky jsem si pospíšila. Tak tedy k prvnímu máji přeji hezké počtení. Vaše Domi se vám klaní ...


6

Na konci roku 1979, po tom, co z něj album Off The Wall udělalo po celém světě hvězdu, odstartoval Michael Jackson definitivně svou sólovou kariéru. Jeho prvním samostatným krokem bylo najmutí Johna Brancy jako svého právního obhájce. Muž, jež se specializoval na daňové a obchodní právo, měl kupodivu značné znalosti v oblasti hudebního průmyslu. Před Michaelem zastupoval mnohé jiné umělce, od Boba Dylana až po the Beach Boys. Branca znovu projednal Jacksonův kontrakt s CBS a vyjednal mu výsostný podíl na všech úspěších, kterých by společnost za dobu svého působení dosáhla. Nebylo divu, že s tím CBS souhlasila. Michael Jackson byl do té doby (i od té doby) nejtalentovanějším umělcem, který pracoval pod její záštitou. Branca taktéž uspěl při vyjednání kontraktu od jeho bratrů. Odteď mohl Michael nahrávat nebo vystupovat se svou rodinou POUZE POKUD BUDE CHTÍT - ale nemohl k tomu být donucen. V roce 1983, v době, kdy dlela éra Thriller na svém vrcholu, měla být smlouva Joe Jacksona se svými syny prodloužena - a Michael se rozhodl pro profesionální rozvod se svým otcem. Po tom, co neustále musel čelit konfliktům s otcem, co neustále musel předcházet hádkám s ním, se rozhodl nepokračovat s ním ve spolupráci - v ten den zkrátka podepsal papíry o zrušení smlouvy … a nechal je doručit svému otci svým osobním doručovatelem.

To John Branca sepsal ty papíry o zrušení smlouvy. V té době byl Michaelovým nejbližším a nejvěrnějším rádcem. Jeden člověk se nicméně vyskytoval po jejich boku - a to byl Frank DiLeo, Jacksonův manažer, který nastoupil chvíli po tom, co byl Joe Jackson propuštěn. Frank DiLeo byl šéfem propagace alba Thriller pod záštitou Epic records - a Michael mu dal nekonečný kredit k propagaci, jen aby album bylo co nejúspěšnější. Jako Jacksonův manažer, Frank DiLeo se stal výkonným producentem dlouho metrážního filmu Moonwalker, jež byl natočen po památce Michaelova působení u společnosti Pepsi - a jež byl vypuštěn do světa během turné Bad.

Tým Michaela Jacksona byl ve své době nezastavitelný. V roce 1984 John Branca pro Jacksona vyjednal koupi hudebního katalogu ATV, který obsahoval vysílací práva pro tisíce písní, včetně stovek písní napsaných skupinou Beatles. Jackson koupil katalog za 47 miliónů dolarů, ale hrozilo, že za rok by se jeho cena mohla diametrálně zvýšit. Po této koupi se Jackson zapsal do povědomí jako zpěvák s nesmírným osobním bohatstvím a majetkem. O pět let později Branca Jacksonovi vyjednal znovu kontrakt se společností Sony, jež se stala bratrskou korporací CBS/Epic Records. Sony souhlasila, že Jacksonovi bude vyplácet historicky nejvyšší sumu 15 miliónů dolarů za každé album vydané pod jejím jménem. V porovnání, například Bruce Springsteen vyjednal sumu 2,5 miliónů dolarů. Billy Joel získal 1,7 miliónů. Branca Jacksonovi taktéž vyjednal vlastnictví 25 % společnosti (dosud nevyšší zaznamenané bylo vlastnictví 12 %). Nový kontrakt se Sony byla jedna z nejlukrativnějších nabídek v historii hudebního průmyslu. Na vrcholu jeho kariéry se mělo za to, že Jacksonův majetek činí 700 miliónů dolarů.

Jacksonův talent - a s tím spojený neomezený výdělečný potenciál - fungoval jako magnet, ti nejsilnější osobnosti v hudební oblasti se jako protony stahovaly k Michaelovi jako jádru atomu. Když se zpěvák setkal se správnými lidmi, vzkvétal. Pokud byl obklopen špatnými lidmi, potácel se a chřadnul. Na konci roku 1990 se kolem něj začalo rojit stále více špatných lidí. V roce 1989 Jackson DiLea náhle propustil a obvinil ho, že špatně zachází s jeho fondy a účty. Jak tak desetiletí běželo dál, přátelství mezi Michaelem a Johnem Brancou prošlo mnohými vzestupy i pády, jak už to tak bývá - a Branca v roce 2003 nakonec dal výpověď. Obvinění ze zneužívání dětí v roce 1993 Jacksona zanechalo emocionálně zlomeného a zranitelného. Skrumáž všech možných právníků slavných se přiklánělo tu na jednu, tu na druhou stranu - a neustále mezi sebou vtipkovali, kdo z nich dovede řízení do vítězného konce a kdo z nich bude součástí největšího soudního sporu v historii. Ti samí advokáti ovšem Jacksona přesvědčili, aby spor vyjednal mimosoudní cestou, což neodvolatelně zničilo jeho kariéru … i život.

Na přelomu století, odcizený od své rodiny a týmu, který jej podporoval v době Thrilleru, se stal bezprizorným a jaksi ztratil pevnou půdu pod nohama. Jeho aféry kupodivu nebyly řízeny nějakými těžkými váhami mediálního průmyslu - ale téměř neznámým německým byznysmenem, který se jmenoval Dieter Wiesner, a který sledoval Jacksonovu kariéru z dost bizarního hlediska. Jackson také propustil některé své finanční poradce - a najal si finančníka jménem Marc Schaffel, který začal svoji kariéru jako producent pornografických filmů - což byl špatný výběr člena týmu pro umělce, jehož kariéra se zhroutila po obvinění ze sexuálního zneužívání.

Po tom, co Randy Jackson chvíli pracoval jako Michaelův manažer, vztahy mezi bratry velmi rychle ochladly a bratři si šli každý svou cestou a Jackson si jako manažerku vybral ženu, kterou kdysi Randy Jackson najal jako novinářku, která má psát pravdivě o soudním líčení - Raymone Bainovou. Raymone byla celkem outsider, co se týkalo hudebního průmyslu, byla známá spíš jako krizová manažerka ve skandální aféře starosty Washingtonu D. C., majora Mariona Barryho. Během roku 2006 Jackson vyhlásil, že Raymone Bainová bude jeho novým generálním manažerem a výkonným správcem The Michael Jackson Company.

Během této doby byl jediným blízkým člověkem Jacksona chůva Grace Rwaramba, která byla po jeho boku dlouhých 17 let. Rwaramba, narozená v Ugandě, se přestěhovala do Spojených států a začala pro Jacksona pracovat v roce 1992. Vyřizovala jeho osobní záležitosti od doby turné Dangerous a ti dva si byli velmi blízcí. Když se Jacksonovi narodily děti, poskytovala jim téměř mateřskou péči. Ale její opravdová role v Jacksonově životě byla ještě o něco důležitější. Navzdory tomu, že musela na nějakou dobu z rodiny odejít kvůli vleklým zdravotním obtížím, byla vždy hlavní osobou v domě, která rozhodovala o tom, kdo bude či nebude k Jacksonovi puštěn.

V té době, kdy se Jackson vrátil do Las Vegas, vyskytovala se kolem něj jen malá skupinka lidí - Grace, Raymone Bainová, jeho asistent John Feldman - jen tito lidé s ním byli. Jako noví členové týmu se Bill a Javon snažili co nejlépe začlenit do společnosti těchto lidí, pochopit jejich mentalitu. Za tu krátkou dobu si uvědomili, že pan Jackson je velmi nešťastný, cítí se nekomfortně a také, že jeho tým je ve skutečnosti daleko více nefunkční, než jak se zdá zvenku.

Bill: Manažerka pana Jacksona, Raymone Bainová, přijela do Las Vegas v únoru. Ona a skupina jejích spolupracovníků přijeli totiž z D.C. Neletěli, protože paní Bainová přivážela panu Jacksonovi aktovku s několika stovkami tisíc dolarů. V hotovosti. Nemohli byste převézt tenhle obnos přes letištní kontrolu, aniž byste museli zodpovědět dotěrné otázky. Proto radši jeli.

Její auto zastavilo u baráku, John Feldman vyšel před dům a převzal od ní aktovku - nechal ji sedět v autě a prachy zanesl do domu. Ona a já jsme stáli venku a trochu klábosili. Řekla mi, že má pocit, že mne už někde kdysi viděla, ale já si nepamatoval, že bych jí kdy potkal. Připadalo mi, že to řekla, jen aby udržela jakous takous konverzaci.

Stáli jsme venku dobrých třicet, až čtyřicet pět minut a bylo na slunce jasné, že Raymone nebude pozvána do domu, jako kdyby ji pan Jackson ani nechtěl vidět. Snažila se to zahrát do outu a předstírat, že to pro ni není trapné. Říkala něco jako: "Okay. Hádám, že asi půjdu zpátky do auta … mějte se fajn, chlapci. Řekněte Michaelovi, aby zavolal, kdyby něco potřeboval." Potom odjela.

Jeho vlastní manažerka přejela v autě skoro půlku kontinentu, aby mu přivezla nějakej štos prachů … a on s ní ani nepromluví?! To mě donutilo přemýšlet, co se to tu ksakru děje s něho manažerským týmem?! Bylo to divný. Ale zase na druhou stranou jsem tu byl na tomhle fleku docela novej a nemusel jsem se v tom dost orientovat.

Jako manažerka Michaela Jacksona, byla Raymone Bainová něco jako spojovací článek. Vyřizovala pochůzky, vymýšlela rozvrhy, organizovala schůzky. Většinu rán posílala e-mailem takzvaný "cestující lístek". Jeďte támhle, pak semhle, zavolejte tomuhle člověku atd. Pan Jackson mohl vždy do lístku nahlédnout a splnit vše do puntíku. Jindy zase třeba do něj nahlédl a řekl: "Oh, má to nějaký postranní články. Tohle nebudeme dělat."

Začali jsme se cítit celkem nekomfortně, co se týkalo jeho vztahů k Raymone. Nebylo to příjemné. Moc s ní nemluvil, ačkoli pro něj vyřizovala veškeré manažerské věci. Na začátku, například v době, kdy přijela s těmi penězi, se ke mně chovala velmi mile. VELMI mile. Jako třeba náš přívěs. Bylo tam vedro k zalknutí. Nefungovala klimatizace. Tak mi zavolala na můj mobil a řekla: "Chlapci, posílám vám nějaké extra peníze, abyste si mohli koupit klimatizaci do přívěsu."

Vždycky volala a ujišťovala se, jestli máme všechno, co potřebujeme, V té době jsem si pomyslel: "Hey, ta je skvělá! Fakt hodná!"


Javon: Slečna Raymone chtěla znát každý pohyb pana Jacksona, ale John Feldman jí nikdy neřekl všechno. Pro sebe jsem si pomyslel: "Sakra, vždyť je to jeho manažerka! Měla by vědět, co se děje!" Ale Feldman dělal obstrukce. Auapřímně si myslím, že měl z Raymone spíš prdel. A ona teda radši oslovila nás a chtěla, abychom ji o všem informovali.

Většinou zavolala buď mě, anebo Billovi a mi jí museli říct, kde jsme byli, kam jsme jeli a co jsme tam dělali. Ani nás nenapadlo nezpravovat ji o tom. Ale pak se to dozvěděl pan Jackson a řekl nám: "Neříkejte jí, kam jezdíme! Vím, chlapci, že prostě děláte svou práci, ale pokud by tady byly věci, o kterých bych ji chtěl informovat, zavolám jí a řeknu jí to sám!"

Byl na nás naštvanej. Řekl: "Vy, hoši, pracujete pro mě! Pokud se ještě jednou dozvím, že jí za mými zády informujete o mých denních aktivitách, na hodinu vás vyrazím!"

Kdykoli Raymone přijela do města, byl jsem to já, kdo musel přijet na letiště, vyzvednout ji a dovézt ji domů. Když jsme takhle jednou jeli, zeptala se: "Jak se daří šéfovi? Kde jste dneska byli? Co dělal?"

Řekl jsem: "Nic moc se dneska nedělo. Zavolejte Feldmanovi, jsem si jistý, že vám řekne víc."

Byla zklamaná a smutná. Ale my jsme prostě museli dělat to, co nám bylo přikázáno. Ale dostávalo nás to do pěkně svízelný situace, protože Raymone byla jedna z těch, co nám vyplácela naše výplaty. Naše mzda nikdy nedošla včas. Pokud jsme měli být vyplaceni 3. a potom 18. v měsíci, bylo nám jasné, že přinejlepším dostanem prachy 7. a 23. Možná! To nikdy nebylo jisté.


Bill:Pan Jackson vlastnil několik společností a každá z nich posílala různé částky. Jednou to byla MJJ Productions, podruhé The Michael Jackson Company. Zdálo se nám, že prachy můžou přijít snad odkudkoliv. Nebyl tu žádný pevně stanovený plán. Žádný řád.


Javon: Mohli jste v médiích slyšet hodně žvástů o jeho finanční situaci, ale pravdou bylo, že Michael Jackson byl člověk, kterého jste nikdy nepotkali bez peněz. Měl štůsky bankovek poschovávané všude po domě, někdy celé igelitky - všechno dobře ukryté. To byly ty prachy v aktovce od Raymone! V ten samý den, kdy se naše mzda opozdila, nám pan Jackson klidně vyplázl dvě tisícovky na něco. Byl zadlužený a zároveň měl kapsy plný prachů?! Tohle jsem nikdy nepochopil.

Od té doby, co jsme pochopili, že se s Raymone moc nemusí, nám taky došlo, že Raymone určitě nevěděla o všech zdrojích peněz, které pan Jackson měl. Zdálo se, jakoby měl hrozně málo peněz na výplaty, ale zároveň se zdál býti velmi bohatý. Takhle přesně to vypadalo. Myslím tím, jak jinak by se mohl vypořádat se všemi těmi právníky, kteří si účtovali 600 dolarů za hodinu telefonního hovoru?!

Bill: Právníkům trvalo jen měsíc, než se zjevili. Na konci ledna se objevil jeden, Greg Cross, začal obcházet kolem. Greg byl vedoucí filiálky Venable ve Washingtonu. Velká firma na hodně vysoký úrovni. Byl to vysoký, vychrtlý běloch s brýlemi. Vypadal jako Ichabod Crane.

Často jsme pana Jacksona brali na různé mítinky a schůzky do hotelů, ale Greg byl jediný, který měl přístup do domu. Objevoval se každý měsíc. Greg byl uhlazený a jemný muž. Myslím, že mu pan Jackson hodně věřil. Zato Feldman ho neměl rád. Byly momenty, kdy Greg volal a chtěl k telefonu pana Jacksona a Feldman řekl: "Teď je zaneprázdněný. Řeknu mu, aby vám zavolal zpět!" Když se dovolal mě a já si představil těch šest stovek za jeden rozhovor, řekl jsem: "Okamžitě vám zjistím, kde pan Jackson je." Tohle byl další zápas … mezi Feldmanem a mnou.

TO BE CONTINUED ....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | E-mail | Web | 1. května 2015 v 23:18 | Reagovat

Vřelé díky, Domi že sis pospíšila. Však už jsem čekala jako hladové štěně :-). I když tohle je docela odborná kapitola, ale je to moc zajímavé. Zase pohled na realitu, který nečekaný, ale nutný. Zvlášť s těmi penězi a právníky. O Grace se také šířily různé zvěsti, ale téhle verzi se prostě musí věřit - těm dvěma věřím, že píší pravdu. No, na Murraye si ještě počkáme.
Přeji ti hodně sil a výdrže. Snad to zvládneš do konce... ;-) :-)

2 Zuzy Zuzy | Web | 2. května 2015 v 17:17 | Reagovat

Tak vidět Mika naštvanýho a vyhrožujícího, jestli budou hlásit Raymone kde byl,že je vyrazí je celkem, jak to říct..?  jako když si ho dotyčná hlídá jako žárlivá manžela/manžerka.. asi si to popletla.. :-D o a ty ruličky bankovet všude, nevím, je to úsměvné a úplně ze stejného důvdu, jako když si chlap před stíhačkou ulejvá prachy.. :D možná je měl i ve fuseklích.. :-P No, hoši se s ním tedy rzhodně nenudili a anito neměli lehké..
díky Domi, za další díl ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama