Melody will never die. Will NEVER die.

Srpen 2015

CELOŽIVOTNÍ SEN vs REALITA

26. srpna 2015 v 10:19 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy

Ahoj vespolek, právě jsem doma, mám za sebou poslední zkoušku (naštěstí úspěšně, botanika není má silná stránka). Přemýšlím, co dělat. Vždycky mě hrozně bavilo číst blogy jiných lidí, které byly plné zajímavých článků, navíc vtipně sepsaných. Žasla jsem. WOW! Ti lidé zažívají opravdu skvělé věci, hodně zajímavé. Teď, když mám vlastní blog, chtěla bych také psát o něčem brutálně zajímavém, co by obohatilo lidstvo. A v tu chvíli si uvědomuji jednu věc: žiju děsně všední život, až by se dalo říct nudný, takže skoro nic zajímavého nezažívám. Jo, opravdu nebudu lidi otravovat sepisováním svých denních činností : což v mém případě znamená ráno vstát, vyvenčit psa, pak jet do školy do laboratoří, tam promrhat hodiny času a potom se naprosto vyčerpaná vrátit domů a relaxovat. Opravdu děsně zajímavé, co říkáte?

Nedávno jsem si ale psala s jedním známým, se kterým sdílíme jednu vášeň: literaturu. Řekl mi: Máš nadání psát, tak napiš knihu! Ano, to je mé celoživotní přání. Nápady by byly, čas by se snad taky našel, ale je tu jeden problém. Kdo knihu vydá? Opravdu živě si dokážu představit, jak dopíšu poslední větu a všichni vydavatelé si div neutrhnou ruce, jen aby ji mohli vydat právě oni. Napadá mě, že pokud bych v tuhle dobu chtěla prorazit s knihou, musela by to být kuchařka anebo kámásútra, ale rozhodně ne próza (natož poezie, že ...). Má tedy cenu plýtvat časem, aby se z toho, co sesmolím, stala šuplíková záležitost?!

Nevím a dumám. Co myslíte Vy?

Domi

Kola - nejnezdravější nápoj?!

20. srpna 2015 v 12:09 | MJJcreatePRODUCTION |  Věděli jste, že ....
Ahoj vespolek, založila jsem novou rubriku, protože čas od času narazím na věci, které mi přijdou hodně zajímavé. A ty bych sem v případě zájmu přidala.

Zrovna včera jsem jela z laboratoře domů a při čekání na autobus jsem na internetu narazila na článek (zdroj: http://www.novinky.cz/zena/zdravi/376272-kolove-napoje-a-jejich-ucinky-na-lidsky-organismus.html), kde rozebírali účinky koly na lidský organismus. Výsledky testu mě hodně překvapily. Pak mě napadlo zkusit tenhle nápoj vyzkoumat v laborce. A skutečně, cukru je tam daleko více, než je doporučená denní dávka. Přišli jsme na to, že pokud by člověk chtěl vyváznout z pití tohohle svinstva aspoň relativně zdráv, musel by vypít jednu půllitrovku koly za měsíc ... maximálně.

Co mě ovšem překvapilo, tak to je diskuze, ve které lidi píší, že si na kolové nápoje vypěstovali závislost. Jasně, chápu, že takováhle náhlá darda cukru do těla zvedně hladinu hormonu štěstí, ale pořád se mi tomu nechtělo věřit. Až mě náš toxikolog v laboratoři ujistil, že vypití koly vyvolá daleko větší pocit štěstí, než kokain a heroin dohromady. "U žen", říkal, "se to podobá skoro orgasmu". Zůstala jsem jako opařená a říkám: "Takže lidi si nekupujou kolu, aby zahnali žízeň?!" "Ne! Spíš, aby si navodili dobrou náladu!"

Tak vidíte, kola je svinstvo, které nám velmi jistě rozloží játra podobně, jako to dělá alkohol. Co si myslíte vy?

RTT - ČÁST DRUHÁ

16. srpna 2015 v 15:40 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
ČÁST DRUHÁ - PROČ MĚ PROSTĚ NENECHAJÍ NA POKOJI?!
V srpnu 1968 Jackson 5 absolvovali svůj průmyslový debut na soukromé párty pořádané Dianou Ross v Beverly Hills. Motownské oddělení PR vydalo tiskové prohlášení o tom, že má skupina dorazit do LA. Vzhledem k prudkému vzrůstu faktoru "roztomilosti" hlavních aktérů (obzvlášť podle mínění puberťáckých fanynek) v tiskovém prohlášení byl úmyslně změněn věk všech členů skupiny a byly jim odebrány dva roky. Michael měl v tu dobu deset let, za tři týdny mu mělo být jedenáct. Tisková agentura Motownu prohlásila, že je mu osm. Takže to úplně první, co Amerika slyšela o Michaelu Jacksonovi, byla ve skutečnosti lež.
Již ve velmi mladém věku se Jackson naučil, jak může být veřejná fascinace celebritou zneužita k rychlejšímu získání slávy. V tomto čase kupodivu dobře naložil se svou slávou a úspěšně ji využil k dobytí vrcholu. Začalo to vystupováním s jednou bílou rukavicí, kdy chlapec jménem Michael Jackson vytvořil veřejně známou osobnost Krále popu. Učil se kouzlit a studoval pravidla manipulování s publikem, aby nakonec vytvořil velké, ohromující zjevení. Zajímal se rovněž o životy obrazoborce a samotářského filmového mága Howarda Hughese a cirkusového impresária P. T. Barnuma. Po úspěchu alba Thriller dal Jackson všem členům svého týmu výtisk Barnumovy biografie a řekl, že cílem jeho kariéry je být největším umělcem planety. Hodně brzy, dalo by se říci. V únoru 1993, aby podpořil album Dangerous, otevřel Jackson brány Neverlandu televizi a slíbil poskytnout interview Oprah Winfrey. Zpěvák s Oprah diskutoval své osobní vztahy, počet plastických operací a stav kůže po zásahu vitiliga, jež mělo být důvodem zesvětlení jeho kůže v posledních několika letech. Toto interview sledovalo více jak 90 miliónů diváků.
O šest měsíců později Jackson ztratil kontrolu nad svým veřejným životem a už nikdy se mu ji nepodařilo získat zpět. Toho srpna, během asijské části turné Dangerous, přinesly britské plátky žhavé informace o tom, že losangeleské policejní oddělení zahájilo vyšetřování na základě obvinění třináctiletého chlapce Jordana Chandlera, že ho Jackson sexuálně zneužíval. O několik dní později Jackson zkolaboval v zákulisí koncertu v Singapuru. Z důvodu zdravotních komplikací byl nucen zbytek turné odvolat.
Jackson byl vychováván jako oddaný Svědek Jehovův a tak ani jako dospívající nepil alkohol, nekouřil, dokonce ani nikdy nezaklel. V roce 1984, když natáčel reklamu pro společnost Pepsi, způsobila chyba pyrotechnika, že mu chytily vlasy a výsledkem byly popáleniny druhého stupně na lebce a poškození nervů, které zapříčinily jeho doživotní neustupující bolesti. Začal užívat předepsané léky proti bolesti, které bral v nezvýšených dávkách pravidelně několik let. Nicméně skandál s Chandlerem ho přenesl přes snesitelnou mez. V listopadu zrušil zbytek turné, nastoupil na odvykačku do léčebny v Londýně a vydal tiskové prohlášení, ve kterém se přiznal k tomu, že je skutečně na lécích proti bolesti závislý. Ale pobyt v léčebně znamenal pouze rychlejší pád. Po měsíci léčby byl nucen předstoupit před vyšetřujícího soudce a žalobce a obnažit se, neboť podle vyjádření žalující strany měl mít nějaké "poznávací znamení" na genitáliích, jež ho mělo odsoudit v případu zneužívání nezletilých.
Jackson byl ponížen a bulvár velice ochotně a škodolibě rozmázl všechny detaily toho ponížení. Ty samé vymoženosti moderní technologie, díky kterým kdysi raketově vyletěl v žebříčcích MTV, ho teď stejně raketově poslaly k zemi. Vzestup zpravodajství vysílaného přes kabelovou televizi mohl stmelit dva fenomény té doby: bulvární média a mainstreamovou žurnalistiku v jeden ohavný celek - průmyslový vzestup nikdy nekončícího přívalu senzačního "bulvárního hlasatelství". Ten cirkus okolo Jacksonových trablů - a, zakrátko poté, i bulvárem tahané soudní projednávání vraždy O. J. Simpsona - položil základ pro posedlost po získávání nových informací, která je teď, v době internetu, něčím naprosto rutinním.
V roce 1994 vyšel v magazínu GQ článek s názvem "Byl případ Michael Jackson zkonstruován?", jež zpravoval o výsledcích vyčerpávajícího vyšetřování všech obvinění vznesených proti zpěvákovi. Ukázalo se, že Jordonův otec Evan se pokoušel Jacksona vydírat ještě předtím, než šel na policii. Navíc bylo zřejmé, že Jordan obvinil Jacksona až na popud svého otce a zdálo se, že při vznášení obvinění byl pod vlivem silných sedativ. Evan Chandler byl zubař a dal svému synovi do jídla sodium amytal ještě než byl vyslýchán - pacient byl poté velmi sugestibilní. Před tím, než byl vyslýchán, Jordan až do nejzazší chvíle tvrdil, že mu Jackson nikdy nic špatného neudělal.
Nicméně GQ nehodlalo odhalit tyto skutečnosti pro ně samotné. Naopak, významem celého článku byl fakt, že se Jackson rozhodl vyrovnat se s Chandlerovými mimosoudně …a tím naprosto potvrdil svou vinu. O téměř dekádu později, kdy se Jackson neúspěšně snažil získat zpět svou pověst, udělal další ze svých mnoha chybných kroků - poskytl interview britskému reportérovi Martinu Bashirovi. Vznikl dnes již notoricky známý celovečerní dokument "Living with Michael Jackson". Bashirovi naprosto nešlo o to očistit jméno Michael Jackson, naopak se velice zajímal o vztah Jacksona s třináctiletým Gavinem Arvizoem, který trpěl rakovinou a se kterým se Jackson spřátelil a hradil mu léčbu. Film zahrnoval i naprosto "šokující" zjištění Toma Sneddona, okresního advokáta Santa Barbary, podle kterých je Arvizova rodina naprosto zdrcená tím, že "Jackson zneužívá jejich syna a navíc ho ještě vězní za branami Neverlandu a to jen proto, aby chlapec nevyšel s pravdou ven" - naprosto bizarní tvrzení, které nekorespondovalo s dřívějšími názory rodiny, podle kterých byl pan Jackson vždy hodný.
Když se případ Arvizo v roce 2005 dostal před soud, vyvolalo to olbřímí proces, jaký Amerika do té doby nezažila. Na 2200 pověřených novinářů sestoupilo do malinkého kalifornského města Santa Maria, aby vytvořilo 24 hodinové ležení okolo soudního domu. Den co den, hodinu co hodinu novináři informovali veřejnost o ponurém osudu Jacksona. Veřejné vnímání procesu způsobilo naprosto změnu v chování lidí - ta rodina hodných a milých lidí, jakými Arvizovi byli, se jako mávnutím proutku změnila s běsnící kreatury, které měly jediný cíl - vyždímat z obžalovaného co nejvíc a navíc ho u toho ještě dost ponížit. V tu dobu již byla bulvární média na tak šikmé ploše, že když padl jednomyslně verdikt "osvobozen", média okamžitě prohlásila, že se jedná o výsměch spravedlnosti a že soudy, které mohou osvobodit jasného pedofila, jsou zkažené.
V den, kdy Bill a Javon začali pracovat pro Jacksona, věděli o něm právě jen to, co četli z novin. Dívali se na něj s posvátnou úctou, ale po takových návalech drbů a narážek, které o něm kolovaly, se postupně posvátná úcta měnila ve vtíravé pocity - Kdo je ten muž, co potřebuje ochranu? Kdo je skutečně Michael Jackson? Ani po třech měsících práce se ty pocity nezměnily. Nový sekuriťácký tým věděl spoustu věcí a Jacksonově světě, ale znal pramálo jeho samotného. Bill a Javon měli své místo venku, před Jacksonovic domem, zatímco Jackson pobýval uvnitř. Potom, v dubnu, Jackson své rozhodnutí změnil a udělal výjimku. Poté se vztahy Billa, Javona a Michaela Jacksona strmě zlepšily - Jackson jim dovolil nahlédnout do svého soukromí a dovolil si dát najevo svou důvěru k nim. Ukázal tu osobu, která se skrývala za závojem obchodní značky Michael Jackson - Král popu.
Bill: Na konci února, jedné sobotní noci, jsme vzali pana Jacksona a děti na večeři a potom na show Lance Burtona, iluzionisty, který vystupoval i v Monte Carlu. Po show šla celá rodina do zákulisí setkat se s Lancem osobně a v momentě, kdy jsme už už procházeli zadními dveřmi, ozvalo se třikrát rychlé Cvak cvak cvak. Jeden fotograf udělal tři rychlé snímky, pak zdrhal do auta a vydal se směrem po Las Vegas Boulevard. Děti na sobě neměly masky a tak pan Jackson zavřískal: "Má fotky dětí! Chyťte ho!!"
Feldman se otočil na mě a řekl: "Jdi, Bille!"
Utíkal jsem za ním. Las Vegas Boulevard v sobotu večer je zaflákaná turistama. Naháněl jsem ho mezi všema těma lidma. Utíkal jsem asi tři bloky, pak jsem ho drapnul za košili a strhl ho k sobě. Byla to fakt scéna jak z filmu. Lidi zastavovali a civěli na nás. Otočil jsem ho k sobě a vyškubnul jsem mu kameru. Vrátil jsem se k autu a kameru podal Feldmanovi. Nikdy jsem nezjistil, co na ní bylo. Pan Jackson byl bez sebe úlevou. "Ach, díky bohu!" To byla jeho největší hrůza - že se obličeje dětí dostanou do novin.
Myslel jsem, že tím to skončilo. Asi o dva týdny později jsem byl doma, seděl jsem v obýváku a koukal se s dcerou na televizi. Ozvalo se zaklepání na dveře. Nikoho jsme nečekali. Koukli jsme se na sebe způsobem jako: Kdo to, sakra, je?! Měl jsem v baráku kamery a kouknul jsem do jedné z nich. Zahlédl jsem dva týpky a ještě jednoho stojícího v pozadí. Měli na sobě divný hadry, poznal jsem je. Byli to poldové. Zavolal jsem do sluchátka.
"Ano?"
"Pan Whitfield?"
"Jo."
"Jsem detektiv Ten-a-ten a tohle je detektiv Ten-a-ten. Jsme z Las Vegas Metro Robbery Division. Pracujete s Michaelem Jacksonem?"
"Ano, pracuju."
"Neseme vám soudní obsílku. Vy i pan Jackson jste byli identifikováni jako ti, co jednomu muži sprostě ukradli kameru."
Zůstal jsem stát jak přikovaný. Pokračovali.
"Ten muž přišel k nám a řekl, že vy a pan Jackson jste ho napadli a ukradli jste jeho kameru …"
Pokračování příště