Melody will never die. Will NEVER die.

Září 2015

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 2)

12. září 2015 v 20:38 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Ještě to zkusím dát sem. PROSÍM NEŠIŘTE TO NIKDE!! Pokud se to objeví někde jinde, než tady, budu muset dostát svému slibu.


Bill: Obsílky dali nám všem. Mně, Feldmanovi, Raymone i Gregu Crossovi. Ten fotograf si prostě najal advokáta a řekl policii: "Michael Jackson a jeho bodyguard mě napadli a ukradli mi mou kameru!" Feldman byl vzteky bez sebe. Pokřikoval: "Chápete to?! Oni obvinili našeho šéfa z krádeže! Půjde k soudu!" Hodně brzo jsem začal být taky nervózní, to proto, jak to Feldman pořád mlel dokola. Druhý den jsme šli s pravdou ven, řekli jsme to panu Jacksonovi. Řekl: "Vyřiďte to. Dejte mu tu kameru zpátky!"

Domníval jsem se, že to půjde lehce. Prostě zvednu telefon a domluvím předání. Ale Feldman mi řekl, že tu kameru nemá. Že ji zničil. Proč to udělal?! Měl jen vyndat paměťovou kartu, nic víc! Tohle bylo moc i na mě.

Musíte o mně vědět dvě věci. Zaprvé - nikdy nesvědčím proti klientovi. Zadruhé - nikdy nelžu pod přísahou. Tak jsem tedy byl zvědavý, co se stane, když prostě budu hrát mrtvého brouka, dokud se celá situace nevyřeší. Raymone se spojila s vyhlášeným lasvegaským právnickým esem, který se tím začal zabývat.

V době, kdy se věci daly do pohybu, někdy na začátku března, musel pan Jackson jet do Japonska. Jeho fanoušci tam patří k nejvěrnějším na světě. Objevil se v krajině, kde lidé klidně vyplázli tisíce dolarů, jen aby s ním mohli prohodit pár slov. Feldman mi řekl, že já a Javon máme zůstat hlídat dům. Řekl, že na pana Jacksona v Japonsku bude čekat jiný tým strážců, prý těch, co měl, než jsme nastoupili my.

Když odjel, bylo najednou všude hrozné ticho. Nemuseli jsme toho moc dělat, jen jsme párkrát obhlídli dům. Já pracoval přes den, Javon zůstával přes noc. Pan Jackson s dětmi byl pryč nějaké čtyři nebo pět dní. Během výletu mi Feldman neustále volal a řešil tu záležitost ohledně kamery. Říkal: "Vypadá to, že se šéfa chystají zatknout, jakmile se vrátíme zpět do Ameriky."

Myslel jsem si, že mu přeskočilo. Lidé jako Michael Jackson nebývají zatýkáni kvůli takovýmto prkotinám. Zažalován? Ano. Ale zatčen? Ne! Ale Feldman z toho byl na větvi. Po pár dnech strávených v Japonsku se najednou vrátil do LA a chtěl nás vidět. Ve skutečnosti se situace s fotografem dost uklidnila. Právník zapracoval a domluvil finanční vyrovnání. Myslím, že to bylo něco kolem 75.000 dolarů. Za kameru, která stála maximálně 3 tácy! Chlápek dokonce připustil, že to přehnal. Ani jsem ho nepraštil, nic. Jen jsem mu vzal kameru. Ale tady nešlo o mě - šlo o Michaela. Ať už to stálo kolik chtělo, urovnalo se to. Ale v tu dobu byl Feldman už pryč.

Normálně spolu Feldman a pan Jackson mluvili každý den. Ale po Japonsku a té záležitosti s kamerou se jejich vztah posunul výrazně k horšímu. Feldman pak chodil do domu a nosil seznam věcí, které se mají udělat. Pan Jackson pak obvykle přejel seznam pohledem a zabručel: "Ne, tohle dělat dnes nebudeme. Zůstanu doma." Nemluvili spolu. Jejich vztah se změnil. Tak by se to dalo říct.

A pak jednoho dne byl Feldman pryč. To mohlo být na začátku dubna. Žádná zpráva od něj, žádný telefonát. Netušili jsme, jestli odjel na týden nebo navždy. Nikdo nám nic neřekl. V době, kdy se po Feldmanovi slehla zem, ani pan Jackson po tři dny nevyšel y pokoje. Telefonicky požádal místního šéfkuchaře, aby mu donášel jídlo. Já jsem mu ho pak pokládal před dveře jeho pokoje. Potom jsme na kamerách viděli Prince, kterak otevírá dveře, bere jídlo a nese ho do otcova pokoje. Nejhorší tři dny, kdy s námi nikdo z domu ani nepromluvil.

Musíte pochopit jednu věc: Feldman představoval komunikační most mezi námi a panem Jacksonem. Bez něj jsme byli v háji. Najednou jsme netušili, co máme dělat, co je na pořadu dne a jak to v domácnosti vůbec chodí. Pan Jackson vycházel z domu sporadicky. Naším prostředníkem se stala Grace. To ona nás začala posílat vyřizovat záležitosti, které měl normálně na starosti Feldman. V tu chvíli nám došlo, že odešel navždy.

Takhle to pokračovalo další tři týdny. Pak jednou přišla Grace a řekla: "Bille, očekávejte o půlnoci telefonát. Někdo s vámi chce mluvit." Byla tajemná. Ale z výrazu jejího obličeje jsem odhadl, kdo že to má dnes v noci volat. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Vlastně, uvědomil jsem si, jsem s panem Jacksonem nikdy nehovořil. To bylo jen samé "dobré ráno" a "dobré odpoledne" a kdyžtak pár slov ohledně vyřizování a to bylo všechno. Ale nikdy to nebyla skutečná konverzace. Nikdy jsem si s panem Jacksonem nevytvořil vřelý vztah. Všechno šlo přes Feldmana. Grace mi radila: "Prostě buďte sám sebou a mluvte s ním jako s normálním člověkem. A nebuďte nervózní!" Znervóznila mě už jen tím, že to řekla.

Pozdě v noci, kolem 23:30, mi najednou zazvonil telefon. V tu dobu jsem ale u přijímače nebyl a volající nezanechal vzkaz. Ani to nešlo z prostor domu, s čímž jsem počítal. Popravdě, šlo o neznámé číslo, ale já přesto zavolal zpět. Po asi dvacátém zazvonění to na druhé straně kdosi zvedl a zašeptal: "Haló, kdo volá, prosím?"

Hlas byl velmi hluboký a těžko charakterizovatelný, jako kdyby někdo mluvil přes elektronický měnič hlasu. Byl jsem naštvaný. "Kdo je tam?" optal jsem se příkře.

"Mohu vám pomoci?"

"To tys zavolal první, blbečku!"

Potom jsem telefon zavěsil, byl jsem rozzuřený. O sekundu později zazvonil znovu. To samé číslo. Vztekle jsem to zvedl a zařval: "Co to má kurva znamenat?!"

"Bille, to jsem já, Michael. Michael Jackson!"

Najednou mluvil přirozeným hlasem. Ztuhnul jsem. "Pane, já … strašně moc se omlouvám! Myslel jsem si, že je to žert!"

Nezlobil se. Souhlasil se mnou. "Ano, častokrát dostávám divné telefonáty od lidí, kteří bůhvíkde získali mé telefonní číslo. Proto často měním hlas, když telefonuji."

Znělo to, jako kdyby byl sám trochu nervózní. Řekl: "Poslyšte, brzy mě čeká další cesta do zahraničí. Vy jste si zajisté všiml, že Feldman s námi více nespolupracuje, že?"

"Ano pane."

"Dobře. Co tím chci říct - Bille, mohu vám věřit, že?"

"Ano pane, můžete mi věřit."

"Dobře. Skvělé."

Řekl mi, že Feldman odešel a že mu Grace řekla, že já jsem dobrý. Prý to, co mu řekla Grace, mu dává jistotu, že mi může věřit. Pak mi začal vyjmenovávat věci, které je třeba udělat. Nikdy mi neřekl nic takového jako: "Bille, od teď jste šéfem týmu osobních strážců!" Toto nebylo nikdy vyřčeno. Mluvil jen o tom, co je třeba zařídit a věřil, že to pochopím.

Zeptal se: "Máte tady počítač?"

"Ne pane. Nemám."

"Dobrá, potřebuji, abyste si šel koupit laptop. Dám vám na to peníze. Kolik taková věc stojí?"

"No, něco kolem šesti, sedmi stovek."

"Dobře, dám vám tisíc dolarů. Raymone vám pak pošle nějaké fotky a já chci, abyste mi je přinesl ukázat."

"Ano pane."

Nechal mi peníze v obálce na botníku. Já šel do Best Buy a koupil notebook. Raymone mi pak poslala e-mailem fotky, já poté zavolal šéfovi a řekl jsem, že to mám. Vpustil mne do domu a prohlížel si obrázky.

Byl to sakra zvláštní pocit být tu. To bylo úplně poprvé, kdy jsem s ním byl sám. Mluvil s ním. Víte, byl jsem v blízkosti mnoha celebrit, ale tohle byl Michael Jackson. Tohle byl muž, který všude byl a všechno uměl. Víte, nikdy jsem se nesetkal s papežem, ale hádám, že bych měl při setkání s ním stejný pocit. Úplně mi zdřevěněl jazyk. Jste v jeho blízkosti a chce se vám šeptat: "Ano, Jasnosti." Když jsem se s ním setkal poprvé, nevěděl jsem, zda se mám uklonit nebo mu normálně potřást rukou. Takhle jsem to cítil. Stálo mě to nemalé úsilí tvářit se nevzrušeně.

Seděli jsme tam několik hodin a prohlíželi si obrázky všech domů a vil ve Virginii, okres Maryland, Connecticut, stát New York. Prohlédl si jeden, přikývl a já jsem překlikl na jiný. Vyjeveně jsem se díval a ceny těch domů. 6; 7; 12 miliónů! Nakonec jsme došli až na konec a on vystřelil ruku a ukázal - to je on! Ten chci!

Zavolal jsem Raymone a sdělil jí, který dům si pan Jackson vybral. Řekla: "Dobře, zařídím to, abyste se mohli stěhovat už v létě. Pan Jackson chystá vzít děti na letní dovolenou."

Příštích několik dní mi Raymone neustále volala a chtěla zařídit tohle a tamto. Stále častěji jsem zaslechl pana Jacksona hovořit do telefonu: "Zavolejte Billovi!" a "Řekněte to Billovi!" Dostával jsem faxy, e-maily, věci, které jsem panu Jacksonovi četl, věci, které jsem mu nosil k podepsání, smlouvy, věci k vyřízení. Nikdy jsem se na nic nezeptal a ani jedinkrát jsem nemukl. Ještě před měsícem jsem byl chlápek, kterému prdel mrzla v garáži. Najednou jsem byl asistentem Krále popu.
KONEC PRVNÍ KAPITOLY

Tak a dost!

5. září 2015 v 10:35 | MJJcreatePRODUCTION |  Osobní vzkazy
Ahoj vespolek, jak se máte? Já jsem celkem nakrknutá. Musím vám sdělit jednu hodně důležitou okolnost a jsem si jistá, že na ni nepřistoupí všichni, možná dokonce, že mě zavrhnete, ale musím, nedá se nic dělat. Nejprve vám sdělím, co se stalo.

Když jsem sem začala přidávat kapitoly překladu knihy RTT, byla jsem natolik hloupá, že jsem naprosto nedomyslela jednu věc. Že se to, co já pracně po nocích přeložím, bude raketově šířit po internetu. Fajn, řekla jsem si, tak tedy si to lidé přečtou a nevejde ve známost, že to píšu já. S tím dokážu žít. Ale co mě naprosto nasírá (pardon), je fakt, že si to lidé sdílí na vlastních blozích a vydávají to za vlastní práci. Naprosto do toho nepočítám vás, tebe Hani, ani Martina na fb, kteří k tomu připíší moje jméno. Ale odtud to pak vezmou jiní a ti to vydají za vlastní kus. A to mě pěkně štve.

Proto, ač nerada, musím přistoupit k plánu B. Budu za další kapitoly vybírat poplatek (40 Kč). Hold, kdo si to bude chtít přečíst, zaplatí tenhle (mizivý) poplatek. Kdo nebude chtít, nemusí to číst. Já si s tím dělám práci a nehodlám tolerovat, aby za to sklízeli ovace jiní. Vím, i tak se to bude dát okopčit, ale aspoň něco z toho budu mít i já. Odteď budu kapitoly posílat každému e-mailem, po poplatku. Takže mi sdělte své e-maily. Stejnou zprávu budu sdílet i na fb.

Vím, že tím asi ztratím spoustu čtenářů, ale za mou čest to stojí.

Mějte se hezky. Domi