Melody will never die. Will NEVER die.

Prosinec 2015

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 4)

13. prosince 2015 v 14:33 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU


Dnes jen kousek, příště snad delší ...





Bill: Jedna z věcí, na kterou jsme se spoléhali, byla ta, že nikdo nepoznal, že jsou to ony (Michaelovy děti). Když jsme je poprvé vzali ven do zábavního parku nazvaném Circus Circus, jela s námi Grace. Chvíli nás pronásledovali paparazzi. Museli nás pronásledovat už od domu. Udělali pár rozmazaných fotek zdálky, naštěstí pro nás se jim nepodařilo cvaknout žádnou kvalitní fotku. Nikdo by nedokázal říct, kdo jsou ty děti na fotce.

Všichni se vždycky zajímali, proč MJ nařizoval schovávat obličeje svých dětí pod masky a šátky, obzvlášť na veřejnosti. Bulvár psal o tom, jak je to podivínské a nenormální, ale oni ten pravý důvod nikdy nepochopili. Pokud nikdo nezná obličeje jeho dětí, může si dovolit je pustit na veřejná prostranství a nejít s nimi. Když byly pryč od svého otce, mohly to být všední děti dělající všední věci.

Prvních několik měsíců s námi vždy byla nějaká chůva, pokud jsme děti vzali ven. Ale koncem dubna nás MJ začal pouštět s dětmi samotné, doprovázeli jsme je na pochůzkách a trávili jsme s nimi čas na hřišti. A jakmile jsme je poprvé vzali ven samotné bez Grace nebo paní učitelky? To byl pro nás velký den! Cítili jsme, že jsme si získali důvěru. Protože on se skutečně paranoidně strachoval o svoje děti.

Pamatuji si jednu příhodu, kdy jsme s Javonem vzali děti na zmrzlinu do cukrárny. Pan Jackson zůstal doma. Byl únor a pořád bylo dost chladno. Byli už jsme tak v polovině cesty, když tu najednou MJ zavolala a ptal se: "Má Blanket čepici?" Neměl. Zapomněl si ji doma. Pan Jackson řekl: "Okamžitě se vraťte zpátky pro tu čepici!"

Neměli jsme v úmyslu děti pouštět z auta, pro zmrzlinu jsme chtěli zajít my s Javonem a přinést ji do vozu. Nezájem. Prostě jakmile byla venku zima, děti musely mít čepice, šály a rukavice. Tečka. Tak jsme se prostě otočili a jeli pro tu čepici domů.


Javon: Lidi se smáli představě, že by měl být otcem, pak se smáli jménům, která dětem vybral, a nakonec se smáli, když zakrýval jejich obličeje maskami. Jako, chci tím říct, pro MJ muselo být děsně těžké být otcem. Ale jakmile jste ho lépe poznali, uvědomili jste si, že být tátou je pro něj ta nejpřirozenější věc na světě. Jednou jsme takhle v přízemí vyřizovali poštu, když tu najednou k nám ze shora dolehl MJ hlas, který říkal, že mu právě došel prací prášek a jestli by některý z nás nebyl tak hodný a nedošel nějaký koupit. Ještě vteřinu předtím, než jsem tohle slyšel, by mě ani ve snu nenapadlo, že by MJ mohl svým dětem prát prádlo, ale tak tomu skutečně bylo.

Taky je nikdy nechtěl rozmazlit. Každý rok měl nárok na extra drahý výlet od FAO Schwarz, ale takové vymoženosti byly povoleny jen o prázdninách, narozeninách anebo když některé z dětí splnilo dobře těžký úkol. Jakmile některé z dětí udělalo něco špatného, okamžitě přispěchal, aby jim odebral veškeré vymoženosti. Například jednoho dne jsme se s Billem rozhodli vzít jeho i děti do kina. Zařídili jsme všechny detaily, pronajali auto a tak různě a taky jsme se dost těšili. Ale toho rána jedno z dětí napsalo špatně test anebo nesplnilo nějaký úkol a on to kino zrušil. Čekali jsme dole, auto nastartováno, najednou přiběhl Prince a řekl: "Tatínek řekl, že nikam nejedeme."

Každý den v televizi vidíte děti celebrit, rozmazlené a arogantní. Michaelovy děti byly opak. Nikdy toho moc nechtěly, a když už přece, tak vždy řekly "prosím" a "děkuji". A pokud už udělaly nějakou lumpárnu, nebylo těžké jim domluvit. Stačil malý monolog anebo lehké pokárání a zas se chovaly vzorově.


Bill: Když Prince poprvé dostal psa, nevěděl docela dobře, jak se o něj starat, jak jej venčit a jak to potom po něm uklidit. A tak v prvních několika týdnech štěně používalo k vykonání potřeby garáž - tu, ve které jsme pracovali.

Javon: Smrdělo to. Upřímně? To místo smrdělo po hovnech. Museli jsme to čichat, když jsme byli v práci. Měli jsme na sobě zbrusu nové obleky a tak podobně. A páchli jsme jako prasata. Jo, měli jsme přívěs, ale v garáži byly všechny možný lejstra a tak různě. A tak jsme to uklízeli. Nechtěli jsme někdy vjet autem do hovna, to mi věřte.

Bill: Mysleli jsme si, že Prince přijde a uklidí to po tom psovi. Ani nápad! Přišel do garáže, překročil jedním dlouhým krokem to hovno a šel k štěněcímu pelechu. Dal psovi hračku, otočil se, zas to hovno překročil a odešel do domu. Prostě tam tu hromadu nechal.

Javon: Několikrát jsme do toho i šlápli. Bill nás instruoval: "Kdokoli šlápne do hovna, tak je na něm, aby to uklidil!" A tak jsme uklízeli. Stěžoval jsem si: "Sakra, nejsem tu od toho, abych uklízel psí sračky!"

Bill: Jednou to však už překročilo hranice. "Já to uklízet nebudu!" křičel jeden. "Já taky ne! Ty to ukliď!" "Ne, ty!!!"

Javon: Takže občas se stalo, že to tam prostě zůstalo ležet. Ale když pak přišel MJ a šlápl do toho, tak jsme si mysleli, že jsme v prdeli.

Bill: Měli jsme ho vzít autem na nějaký důležitý meeting. Byl perfektně vystrojen. Krásný oblek, značkové boty. Chtěl jít přes garáž přímo k autu … a v tu chvíli do toho šlápl.

Javon: Zavolal si Prince a pěkně mu vyčinil: "Je to tvůj pes, Princi! Chtěl jsi psa a je to tvá odpovědnost! Tihle hoši to za tebe dělat nebudou!"

Po tomto monologu se Prince změnil. Kdykoli pes udělal hromadu, Prince přišel a bez řečí to uklidil. Nebyl s tím žádný problém.

Bill: Prince byl velký bratr, skutečně. Byl nesmírně inteligentní na svůj věk. MJ mu svěřil starost o ostatní dva sourozence a Paris s Blanketem si k němu chodili pro rady.