Melody will never die. Will NEVER die.

Leden 2016

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 5)

31. ledna 2016 v 16:18 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Pokračování Billovy části z minula: Vždycky jsme se snažili splnit všechno z denního rozvrhu. Abychom to všechno stihli, vždycky jsme měli v úmyslu vyjet z domu ve stanovený čas. Ne tak Michael Jackson. Pro něj bylo neslýchané začít něco dělat včas. Bylo pro něj nesmírně důležité vypadat bezvadně, než vůbec vytáhl paty z baráku. Stalo se snad milionkrát, že už přicházel cestičkou k autu, najednou se zarazil a vyjekl: "Ne, počkat, moment, musím se ještě vrátit!" A otočil se a zmizel za dveřmi. Většinou byly důvodem jeho neklidu jeho vlasy - zkrátka nějaký pramen ležel jinde, než jak on si to představoval. A to na něm stylistky předtím makaly dvě a půl hodiny. Prince byl jediný natolik odvážný, že si dovolil otce doslova vyšťouchat ze dveří ven se slovy: "Jdeme!!!" To on obcházel své sourozence, aby zjistit, jestli jsou řádně ustrojeni a pak všechny vystrkal ven z domu. Pokud se nám někdy poštěstilo něco stihnout včas, tak to jen díky Princovi.

Javon: Všechny tři děti byly zvyklé na otcův způsob života. Zdálo se, jakoby byly předurčeny k tomu vycházet se všemi vrtochy jeho povahy. Autoklona dorazila ve čtyři ráno a od té doby se jelo támhle, letělo semhle, škola probíhala v hotelových pokojích a zas se pak jelo jinam. Irsko jeden den, Las Vegas druhý. Bylo to jako jejich druhá kůže.
Na veřejnosti je MJ nikdy neoslovoval jejich jmény. Nikdy neřekl: "Paris, pojď sem" nebo "Blankete, tady jsem." Nechtěl, aby někdo na doslech zjistil, kdo jsou a vyblýskl je foťákem. Takže všechna děcka měla krycí jména. Blanket byl "Kooco" a Paris byla "Osh Kosh".
Vlastně si nepamatuju Princovo krycí jméno, protože jsme ho nikdy nemuseli používat. On se nikdy neprořekl. Velice dobře znal pravidla - lépe než jeho dva sourozenci. Jednou jsme byli ve FAO Schwarz a Paris se nějak zapomněla a zavolala na Prince jeho jménem. Okamžitě se na ni přísně podíval a zašeptal: "Nikdy mi na veřejnosti neříkej mým jménem. Ty víš, že mi tak nesmíš říkat! Máme krycí jména, ségra!"

Bill: Pamatuju si, že měl MJ jednou nějakou obchodní večeři a měl tam být až do noci a tak mě požádal, jestli bych děti nevzal domů. Tak jsem je tedy vezl a Prince s Paris seděli na zadním sedadle, kde byla veškerá počítačová výbava. Vysílačky, laptopy a takovéhle věci. Nikdy jsem se do vysílačky nehlásil svým jménem. Prostě jsem řekl "BB" jako Velký Bill (Big Bill). Měl jsem sluchátko v jednom uchu a volal jsem domů, kam jsme se blížili. "BB základně. Tady BB." Chtěl jsem, aby věděli, že se blížíme. O pár minut později se z vysílačky ozvalo: "Základna BB. Pojď za námi BB!" Řekl jsem: "Tady BB. Blížíme se." Opět se ozvalo: "Základna BB. Pojď za námi BB!"
Nasral jsem se. "Co to, sakra …" "TADY BB! BLÍŽÍME SE K MÍSTU URČENÍ!"
Pak jsem zaslechl hihňání. Paris seděla vzadu se sluchátkem v uchu a odpovídala mi změněným hlasem. Nikdy bych byl neuhádl, že je to ona. Rozesmál jsem se. "Tak jo, dostaly jsme mě!"
Tohle jsou momenty, na které nikdy nezapomenu. Můžete si jen představovat, jak složitý byl život těch dětí, samí bodyguardi, kódová jména, pendlování sem a tam. Ale ony si vždycky našly příležitost, jak se zabavit.
Prince pochopil velice rychle, co je jeho otec zač. Možná neznal celý příběh, ale chápal, že ochrana je důležitá. Blanket, myslím si, byl ještě moc mladý na to, aby si to uvědomoval. A Paris byla taková přirozená - věděla, že pravidla jsou důležitá, ale občas se rozvášnila a zapomněla na ně.

Javon: Paris byla Tatínkova malá holčička. Byla tím děvčátkem obklopeným samými muži. Měla staršího bratra, který jí říkal, co má dělat. Měla i mladšího bratra, který jí říkal, co má dělat. MJ jí říkal, co má dělat. Mohli byste si myslet, že kvůli tomu by měla být neposlušná a divoká, ale byla to ta "nejholčičkovatější" holčička, jakou jsem kdy poznal. Vždy se usmívala a byla vřelá. Měla ty zářící modrozelené oči, které prozářily pokoj. Milovala panenky a jejich oblékání. Já s Billem máme oba dcery, takže jsme byli vždycky úplně rozněžnělí, když jsme koukali na Paris. Chlapci v tomhle trochu strádali a nikdy jim nic neprošlo, ale jakmile se na vás zadívala Paris těma svýma očima, dali byste ji, na co by si vzpomněla.

Pamatuju si, jak jsme byli v cirkuse. Prince s Blanketem chtěli jít na Bukanýr. Bill šel s nimi a já zůstal hlídat Paris, která hrála různé karnevalové hry, kde si můžete vystřílet plyšové zvířátko. Hrála hru s rybami. Je to taková ta hra, kde jsou plastové ryby přidělány k magnetu a různě se zmítají po ploše a vy musíte trefit ten magnet, aby ryba spadla. Paris chtěla vystřelit plyšáka pro otce. Zkusila to šestkrát nebo sedmkrát, ale marně. Pak se podívala na mě. "Javone, prosím, pomůžeš mi dostat toho medvěda?"
Věděl jsem, že bych neměl. Mým úkolem bylo postávat opodál a hlídat, ne se vměšovat do situace. Ale ona mě hezky poprosila a tak jsem se vysílačkou spojil s Billem a zeptal se, jestli můžu. Řekl: "Ále, tak jo, stejně se těm jejím očím nedá odolat."
Zkusil jsem to třikrát nebo čtyřikrát a nakonec se mi to povedlo. Byla tak vděčná! Strašně chtěla pro otce toho medvídka vyhrát. Byl to ten nejmenší medvídek na světě, ale ona ho prostě pro něj MUSELA mít. "Děkuji, Javone, moc děkuji!" křičela a prudce mě objala.
To, jak řekla "děkuji" roztavilo moje srdce. Byla nejsladší malá holčička na světě.

Bill: Kdykoli jsme byli někde sami s dětmi, mohli jsme v kteroukoli dobu zavolat panu Jacksonovi a sdělit mu, kde se zrovna nacházíme. Zrovna jsme jeli domů z toho cirkusu a Paris byla nadšená. "Musím mluvit s taťkou! Musím s ním mluvit!" Chtěla mu zavolat a sdělit mu, že pro něj má maličkatého medvídka, kterého vyhrála v tombole. Když tohle vyslovila nahlas, Blanketa to málem zlomilo. Najednou začal strašně žárlit. Chtěl, abychom se vrátili na pouť a on aby mohl taky nějakého medvídka pro otce vyhrát. "Můžeme se vrátit? Chci tatínkovi taky něco vyhrát!"
Blanket byl vůbec hodně zajímavé děcko. Když jsme je někam vezli, tak Paris a Prince okamžitě slušně pozdravili, ale Blanket zůstával tichý a ostýchavý. MJ ho musel několikrát pobízet: "Řekni chlapcům dobrý den, Blankete. Uděláš to?"
Byl hodně tichý, ale rozhodně tím nechci říct, že by byl nějak zlomyslný. Naopak - říkali jsme mu "Malý rebel", ale také "Tichá voda, co břehy mele". MJ často říkal: "Bille, dávej na Blanketa pozor. Rád utíká." A bylo to tak. Když jsme byli na veřejnosti, Prince a Paris dodržovali protokol, vedli se za ruce a zůstávali s námi. Zato Blanket, jakmile viděl příležitost, zahnul kramle a šel si dělat své vlastní věci.

Javon: I když jsme šli po zavíračce do knihkupectví, pan Jackson vždycky vyžadoval, aby se po obchodě chodilo ve skupině, nikoli odděleně. A procházeli tak sekci po sekci. Historické knihy, pak Sci-Fi. A Blanket? Jakmile mohl, utekl do sekce s dětskými knihami. Mohl jsem se snažit, co jsem chtěl, uhlídat ho, ale jakmile měl možnost, zdrhl. Já ho pak musel hledat a přivést ho ke zbytku skupiny.

Bill: Jednou jsme jeli do New York kasina a tam měli velký zábavní park s venkovní zábavou. Blanket si to všechno prohlížel a pak řekl: Tatínkova jízdní dráha je lepší, než tahle."
Takový byl Blanket. Tak si ho pamatuju. Jednou jsme někam jeli a Blanket si sedl na zadní sedadlo přímo za mě, tam, kde normálně sedával MJ. Řekl jsem: "Blankete, musíš si přesednout. Tam sedí tvůj táta."
A on řekl: "Já vím!"
Nesedl si tam náhodou, udělal to schválně. Byl malý dítě, ale neviděl se tak. "Sednu si tam, kde sedává taťka!" Jako kdyby to jednou mělo být výsostně jeho místo.
Většinu času jsme v autě nechávali mezi sebou nataženou záclonu. Jako sekuriťák bylo mou povinností být decentní ke klientovi. Je to prostě ten typ vztahu, kde člověk musí zachovávat odstup. Ale stále častěji jsme to porušovali - kvůli dětem, které svým přístupem bortily bariéry mezi námi. I přístup MJ k tomu přispíval, čas od času. Chovali se k nám přátelsky a mile a tak stále častěji jsme jezdili s odhrnutými záclonkami.
Jednou, to jsme zas někam jeli, jsem zaslechl Blanketa, jak něco šeptá. Děti se začaly hihňat a MJ ho utišoval: "Pššš! Ne, to jsem neřekl! Neřekl jsem to!"
Blanket řekl: "Ano, řekl! Řekl jsi, že Bill vypadá jako …"
"PŠŠŠŠ!"
Teď jsem byl zvědavý i já:" Vypadám jako co?"
Kouknul jsem se do zpětného zrcátka. Blanket a MJ na sebe koukali stylem: Kdo mu to teď řekne?
Blanket se na mě podíval a řekl: "Vypadáš jako Věc (the Thing)!"
"Věc? Jaká věc?"
"Ne ta věc, ale the Thing z Fantastické čtyřky!" (kamenný obr obdařený nadlidskou silou) Taťka řekl, že vypadáš jako the Thing!"
Nasadil jsem výraz, jakože WOW. Tak fajn. Brácha udělal vtip. Potom Blanket řekl: "A Javon vypadá jako Frozone z Úžasňáků!"
Dobře jsme se tomu všichni zasmáli. Fajn, takže teď jsem byl the Thing. Super. Postupně jsem přišel na chuť jejich smyslu pro humor, lépe jsem ho začal chápat.

Javon: MJ se vždycky hrozně strachoval, jestli se nám daří dobře. Vždycky nám říkal: "Pracuje se vám dobře, hoši? Jíte pořádně? Nejezte tučná jídla - je to nezdravé!" Vlastně, když si to uvědomím - MJ a děti byli velice zdraví jedlíci. Jedli hodně zdravě. Dovolil dětem McDonald, sem tam kuřecí křidélka, zmrzlinu, pizzu nebo tak něco, ale vždycky jen za odměnu.
V jejich stěsnaném životě to znamenalo jedině si jídlo objednat a poslat nás to vyzvednout. Anebo maximálně jet k výdejnímu místu společně. Já anebo Bill jsme nahlásili objednávku do toho mluvítka a pak se začal jeden přes druhého natahovat, když jsme to naládovali do auta. "Ty sis objednal jako poslední!" "Ne, to není pravda! Necpi se sem!" Aby je uklidnil, dovolil MJ dětem, aby si objednaly řádně jeden po druhém.
Jednou, to už jsme si všichni objednali hranolky a Big Mac, zůstalo na Blanketovi, aby si objednal. Chvíli na nás zíral, pak se postavil a nahnul k mluvítku a řekl: "Mohl bych, prosím, dostat dva Krispy Kreme donuty s polevou?" Byl zkrátka v McDonaldu.

Bill: Blanket miloval Krispy Kreme. Jednou jsme čekali na dobu, kdy děti někam odjely, abych já mohl domluvit s manažerem jedné KK továrny, aby dovolil MJ a Blanketovi zajít do továrny a podívat se, jak se takové donuty vyrábějí. Další den ve 2:30 jsme je tam propašovali. Zůstali tam několik hodin, dělníci jim ukázali úplně všechno. Na konci výletu jsme domů odváželi deset krabic plných donutů.