Melody will never die. Will NEVER die.

Březen 2016

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 7)

22. března 2016 v 19:37 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

Javon: The Las Vegas Mini Gran Prix je jedna z těch venkovních událostí, kde je park se všemi možnými hrami, cestami pro bicykly a motokárami. Měl jsem bratrance, který tu dělal manažera. Bylo to jen pár mil na sever od domu. Vždycky, když jsme to míjeli, MJ se zmínil: "Chlape, rád bych se sem šel někdy podívat s dětmi. Určitě by se jim to líbilo."

Kdykoli něco takového řekl, udělal jsem si v hlavě jakoby poznámku a nakonec jsem zavolal svému bratranci a zeptal se ho, jestli nemůže někdy zavřít dřív a vzít MJ a jeho děti dovnitř. Zavolal nadřízenému, pak mi brnknul zpátky a domluvili jsme to.


Bill: Zašli jsme zpátky za MJ a řekli jsme mu: "Pane, právě jsme to zařídili. Vy i děti můžete zajít na to hřiště a užít si tam večer." A když jsme mu to řekli? Byl jako malé děcko o Vánocích. "Opravdu?? Tak to je skvělé! Pane Bože!"

Park zavíral o půlnoci. My se tam dostali okolo 00:30. Vylezli jsme z auta a šli jsme zkontrolovat, jestli není někdo okolo. Pak jsme šli dopravákům říct, že my patříme k lidem, kteří mají přístup dovnitř. Pak jsme se vrátili k autu a vzali MJ a děti dovnitř.

Jakmile jsme byli uvnitř, MJ a děti se rozeběhli do všech stran, jako kdyby to byli čtyři pětiletí mrňousové. Nejdřív šli do game roomu, kde vyzkoušeli všechny mašiny, a hrál jeden proti druhému. Hráli pinball a vyhráli nějaké ceny. Prince jich vyhrál nejvíc. Paris to trochu štvalo. Nic totiž nevyhrála. Začala nabírat k pláči. Chodil jsem od jedné hračky k druhé a snažil jsem se pro ni něco vyhrát. Nepovedlo se mi to. Nakonec přišel manažer, otevřel tu hrací skříňku a vyndal nějaké hračky pro Paris. To ji uklidnilo. Odběhla pak s plnou náručí plyšáků.


Javon: Jeli i na motokárách. Ale jen chvilku. Nejdřív jel jen MJ a děti. My jsme s Billem stáli opodál a pozorovali jsme Blanketa, který byl moc malý na to, aby mohl jet. Byl z toho celý naštvaný, protože i on chtěl jet na motokáře a chtěl porazit bratra a sestru. Ale protože nikdo nebyl na dohled, nakonec mu dovolili se povozit. Umožnili mu ujet jen asi 100 metrů, ale i tak se pro něj ten den stal díky tomu výjimečný.


Bill: Byla tam taky jedna taková obrovská dráha, když jste dojeli na vrchol, sjeli jste pak hned dolů do takového jutového pytle, na kterém bylo napsáno "Brambory". To byla poslední atrakce, kterou vyzkoušeli, než jsme šli pryč. Blanket byl zas moc malý, tak ho MJ držel v náručí, Paris a Prince se chytali navzájem. Byli vyděšení, ale vzrušení zároveň.

Odnášeli si společně jeden míč. Bylo vzrušující to sledovat. Oprostili se tu od všech starostí. Vždycky jste je mohli vidět, jak jsou v obležení manažerů, bodyguardů, právníků. Bylo možno vidět změnu i u MJ. Normálně měl hlavu plnou starostí a obav. A přenášel je i na svoje děti. Brávali jsme děti do cirkusu a na hřiště, ale většinou bez něj. V tu dobu z nich spadla tíha světa a byly to ty nejpotrhlejší děti ze všech. To samé se událo u MJ během návštěvy zábavního parku. Změnil se. Byl bezstarostný, uvolněný a svůj. Dělal to, co zrovna chtěl, v obličeji byl radostný, byl zkrátka pekelně šťastný.


Javon: Když jsme všichni nastoupili do auta, děti v tu chvíli usnuly. Byly odrovnané. Odvezli jsme je domů, odnesly je postupně v náručí do pokojů a uložili jsme je ke spánku.

Já s Billem jsme couvali z pokoje, zatímco MJ seděl u dětských postelí a zasunoval jim deku pod tělo. Zastavil nás v půli cesty a šeptal: "Chlapci, rád bych vám poděkoval za to, co jste udělali pro moje děti. Hrozně si toho vážím. A Javone, vyřiď, prosím, osobní poděkování tvému bratranci za to, že nám domluvil parkování zdarma. Je to rarita, pokud pro mě někdo něco udělá bez toho, aniž by chtěl něco na oplátku. Připomeňte mi zítra, ať tomu manažerovi pošlu fotku s podpisem. A ještě jednou děkuju."


9

Michael Jackson poprvé vystupoval v Las Vegas v roce 1974, když on a jeho osm sourozenců vytvořilo velkolepé vystoupení na MGM Grand. Joe Jackson domluvil vystoupení sám osobně, neboť Motown byl proti - Berry Gordy cítil, že vystoupení by nebylo dobré pro pověst skupiny. Ale MJ chtěl hrát ve Vegas. Byl až fanatickým obdivovatelem Sammyho Davise Jr., jež prolomil bariéry mezi lidmi rozdílné barvy kůže v mnoha koncertních sálech, hotelech v 60. letech.

Michael cítil, že je třeba v tomto odkazu pokračovat, a také se vždy snažil sám sebe přimět udělat vystoupení ve Vegas nejlepším, jakého byl schopen.

Ačkoli byl MJ v tu dobu teprve šestnáctiletý, jeho neúnavná píle, s jakou se připravoval na každé vystoupení, se stala legendou mezi dalšími generacemi nadějných umělců. Ale o dekádu později, kdy byl jeho život sužován mnohými osobními pády, byl známý spíše tím, že vystoupení rušil, než aby tvořil historii. V prosinci 1995 byl Jackson vybrán, aby byl natočen záznam z jeho koncertu v New YORKU. Tři dny předtím zkolaboval během pódiových příprav na koncert a byl převezen do nemocnice. Koncert byl zrušen. V roce 1999 byla podepsána smlouva, podle které měl MJ uskutečnit dva koncerty "milénia" v Austrálii a na Hawai. Jackson z obou skutečností vycouval necelý měsíc předtím, než se měly uskutečnit. Promotér ho následně zažaloval a Jackson byl nucen zaplatit 5,3 miliónů dolarů jako náhradu ušlého zisku.

O dva roky později, v září 2001, Jackson dotáhl do konce koncert k 30 letům jeho kariéry v Madison Square Garden, nicméně album, které se tímto koncertem rozhodl propagovat, Invincible, bylo v mnohých ohledech fiaskem. Jackson strávil šest let ve studiu, střídavě nahrával a nenahrával, ale záměrem bylo vytvořit album, které opět zboří všechny dosavadní hranice a přitáhne posluchače. Invincible debutovalo jako No. 1 v Americe, Anglii, Japonsku a v dalších zemích, ale jeho prodej skončil stejně rychle, jako začal. Sony následkem toho zastavila propagační kampaň alba - a to rozpoutalo hořkou nenávist mezi MJ a šéfem Sony Music Tommym Mottolou.

Po soudu v roce 2005 vlétl Jackson do partnerství s bahrajnským hostitelem, Sheikhem Abdullahem, podepsal s ním kontrakt, který mu sliboval mnoho nových projektů, včetně nového studiového alba a muzikálu. V závislosti na tom, že Jacksonovi de facto poskytl útočiště, a ultra moderní nahrávací přístroje, Abdullah pokryl svým podpisem mnoho zpěvákových legálních neproplacených složenek a poskytl zálohu miliónů dolarů, které měly v zámoří pokrýt Jacksonovy nemalé požadavky. V dubnu 2006 Raymone Bainová poskytla tisku důkaz toho, že Jackson i Abdullah zažívají v zámoří nemalé dobrodružství - založili spolu společnost Two Seas Records, a prohlásila, že Jacksonovo nové album bude moci vyjít už následující rok. Ani ne o tři měsíce později Jackson vycouval ze všech dohod, které měl s Abdullahem a potajmu odcestoval do Irska.

Během té doby, ve které Jackson "nepracoval", vlastně pracoval po celou dobu. V Irsku strávil měsíce ve studiu s will.i.amem z Black Eyed Peas. Jakmile byl jednou zpátky ve Státech, setkával se pravidelně s umělci a artisty jako byl Kanye West, Babyface, Ne-Yo a RedOne, komponoval a nahrával desítky nových písní. Jacksona stále práce bavila. Nezanevřel na svoje profesní záležitosti. Ale stal se z něj samotář. Jakmile se jednou stal obdivovatelem Howarda Hughese, začal žít život podobný tomu jeho. Ukrýval se za bezpečnými branami Vegas, za neprostupnou hordou bodyguardů.

A kdo by ho mohl obviňovat? Po mnohé roky, asi v době, kdy vyplaval na povrch skandál s Chandlerem a dokonce i předtím, bulvární hyeny byly jaksi neúprosné a urputné. Cokoli udělal, kamkoli se pohnul - všechno bylo použito jako střípek do mozaiky jeho "šíleného života" - života Podivína Jackoa. Když byla situace ještě jakž takž v pořádku, říkali mu blázen a podivín. Když se situace zhoršila, byl z něj zločinec a pedofil. Proč by pobyt ve společnosti měl něco změnit, když ani zaplacení miliónů dolarů na očištění svého jména nemělo žádný efekt? Jackson rezignoval. Ponořil se plně do rodinného života a do vlastních projektů a našel jakési uspokojení tam. Ale jakmile se jen trochu uvolnil, okamžitě přispěchaly další bulvární veličiny, aby mu přiškrtily i ten trošek kyslíku, co mu ještě zbýval k dýchání. A taky měl spoustu dluhů. Aby se jich zbavil, bylo mu řečeno, že se musí vrátit na pódia. Ale on nechtěl. Aby si zachoval alespoň trochu soukromí a míru v duši, chtěl mermomocí zůstat mimo světla ramp.

Ale nemohl udělat obojí.


Javon: Dva dny před výletem do Tokia nám Feldman řekl, že zatímco MJ bude pryč, chce po nás, abychom mu vybavili jeden z pokojů v domě hudebními zařízeními a nástroji. Začali jsme si tedy dělat poznámky, co všechno bude třeba koupit - podlaha, panely ve tvaru kartónů od vajec, tohle všechno. Zašli jsme do párty obchodu a koupili jsme taneční parket. Potom jsme já a Bill všechno uspořádali v pokoji.


Bill: Až do tohohle bodu, kdy se začala řešit hudba, se vlastně nic extra nedělo. Byl tu jeden pohovor s nějakým promotérem ohledně MJova vystoupení v kasinu ve Vegas. Jack Wishna, ten promotér, který nakonec skapal, byl v tu dobu velký eso. Vyjednával všechny hudební věci. Byl taky ten důvod, proč se MJ rozhodl přijet sem, vybral si Vegas jako první místo. Brali jsme MJ taky na nějaký meetingy se Stevem Wynnem, který vlastnil The Wynn Resort a kasino. Bylo tady vyjednáváno ohledně zařízení vlastního místa pro show, jako to tehdy udělal pro Celine Dion s Caesars Palace. Brali jsme ho na schůzky a schůzky po schůzkách. Nic z toho nikam nevedlo. Byly chvíle, kdy jsme MJ přivezli z nějakého takového setkání a slyšely jsme ho volat telefonem: "Chtějí po mně, abych dělat všechna ta show, ale vůbec si neuvědomují, že už nejsem tak mladý, jako jsem býval. Nemůžu splnit to, co žádají!"