Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 7)

17. dubna 2016 v 13:21 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU
Javon: Tihle promotéři požadovali, aby vystupoval pět nocí v týdnu. Tohle byl pro ně prostě standard. MJ chtěl vystupovat maximálně třikrát týdně. To byla taky jedna z věcí, na které nechtěl přistoupit. Říkal: "Všichni po mě chtějí, abych vystupoval, ale nechápou, že když lidé přijdou na Michael Jackson Show, chtějí MĚ vidět vystupovat. Nemůžu být třeba jako Osmondi. Nemůžu si sednout na zadek a zpívat "Kumbaya" jako tito veteráni Las Vegas. Lidi mě chtějí vidět tančit od začátku do konce!"
Řekl nám, že když byl v kurzu, byl něco jako atlet. Musel zkonzumovat tisíce kalorií, jen aby měl energii na jedno vystoupení. Při každém z nich prý zhubl tři až čtyři kila tím, jak se neustále hýbal. "Byla to ohromná zátěž pro moje tělo," řekl, "Už to prostě znova nedám."
V jeho domě byla malá tělocvična s běžeckým pásem. Několikrát jsme s ním cvičili. Byly dny, kdy se tam sám zavřel a několikrát nás vyzval na "battle" v běhu na pásu. Jindy zase stoupnul na pás, běžel necelých patnáct minut a my ho pak vyřízeného museli odnést do domu. Ale snažil se. Chtěl fanouškům poskytnout stejná elektrizující vystoupení, která produkoval před dvaceti, třiceti lety. A když se mu to podařilo v pondělí, chtěl toho dosáhnout i v úterý. Říkal: "Když si lidé zaplatí za to, aby mě viděli, musím jim dát show se vším všudy."

Bill: Blížilo se 25. výročí Thrilleru. To byl další důvod, proč se vrátil do země. Byly tady domluvy o zremixování těch písní, opakovaném natočení videa za přispění speciálních efektů. Poslechl jsem mnohé takové konverzace a tak mohu potvrdit, že MJ byl proti tomu. Říkal věci jako: "Existují věci, které prostě nejdou měnit. Ani se toho nedotkneme." Ale mě bylo jasné, že Sony má do toho hodně co mluvit, víc než on. Natlačili ho do toho. Pořád jim toho hodně dlužil.
Nenáviděl Sony. To byl další velký problém. Nesnášel spostu lidí, se kterými musel spolupracovat. Umělci měli vždycky problémy se společnostmi, se kterými spolupracovali, ale jeho nenávist k Sony se posunula na novou úroveň. Nesnášel Tommyho Mottolu, ředitele vydavatelství. Nenáviděl. Říkal mu "ďábel".
Jednoho dne nám MJ řekl, že chce nějaká sluchátka, aby mohl poslouchat hudbu, zatímco poběží na pásu. Jeden z bodyguardů mu dvoje koupil. O pár dní později jsem procházel domem a všiml jsem si, že jsou roztržená vpůli. Tyhle věcičky se nerozbíjely pádem. Tyhle věci mohly být leda zničeny úmyslně. Zvedl jsem je a všiml jsem si, že jsou to sluchátka od Sony. Nechtěl mít nic společného se Sony, všichni jsme to věděli, jen ten chlápek bodyguard prostě neměl ponětí o téhle situaci.
Jinak, všechno běželo ve stereotypních kolejích. Probíhaly meetingy, pak se skoro podepsala nějaká smlouva, jindy se od ní zase ustoupilo. Proběhlo setkání se Simonem Fullerem, producentem American Idol. MJ koketoval s myšlenkou vystoupit tam. Začali jsme plánovat detaily, rezervovat hotel, plánovat trasu. Nejprve se měl objevit na natáčení pořadu v NY, potom přejet na živé vystoupení v LA. Potom jsme hovor přestali vnímat.
Na co jste si hodně brzy zvykli, když jste pracovali s MJ, bylo neposlouchat a nenechat se unést. Častokrát rušil věci. Když už na něco kývl, všichni se zbláznili, myslím tím ty lidi okolo. Volali i několikrát za hodinu: "Kdy přijede pan Jackson? Co má rád? Co chce? Bude chtít to a to?" Potom telefonáty trochu opadly. Bylo to způsobeno tím, že některý z právníků MJ se dostavil a vše jim vysvětlil.

Javon: Teď to asi vypadá, že MJ neměl zájem o to, co se děje a na čem pracuje. Ale tak to nebylo. Bavilo ho tvořit a vymýšlet hudbu. Byl tu chlápek jsménem Brad Buxer. Byl producent a inženýr. Pracoval s MJ na albech Dangerous a HIStory. Když jsme postavili studio, Brad mohl přijet do Vegas, ubytovat se v hotelu poblíž a za MJ docházet. Přišel, přinesl nějaké hudební nástroje a klidně i několik hodin s MJ "jamovali". Jakmile jednou Brad vešel do domu, najednou byl barák plný muziky a MJ vypadal svěže a plný energie. Pracovali spolu na skladbách, které jsme doposud neslyšeli.

Bill: MJ absolvoval několik setkání s rozličnými umělci a producenty. Někteří z nich makali na remixech pro Thriller 25. Will.I.am z Black Eyed Peas pracoval na některých nahrávkách. Proběhla setkání s Babyface, dvojicí umělců semknutých okolo Akona. I oni dělali na nahrávkách na Thriller 25 a podíleli se na vytvoření singlu "Hold my Hand". Slyšeli jsme MJ nejranější demo verze tohoto singlu. Hodně těch setkání proběhlo na Palms. Bylo to v hotelu, který byl zároveň i kasinem a nahrávacím studiem. Hodně umělců sem jezdilo nahrávat.
Krom Brada MJ nikdy netrávil přiliš času nahráváním s těmi umělci tak, aby se setkali osobně. Potkali se vždycky na hodinu, probrali situaci a pak se tozešli dělat na vlastních nápadech. Své nápady a nahrávky mu přehrávali telefonicky. Někdy mi nahrávky přišly e-mailem. Vypálil jsem je na CD a přinesl je MJ. Ten si je pak přehrával v autě. Nikdo z nich nebyl příliš organizovaný.
Mluvilo se o shromáždění těchto střípků do ohromného comebackového turné, ale stejně jako spousta věcí na světě, i tohle potom šlo jaksi do ztracena. Z velké části se MJ zabýval skládáním a komponováním proto, že ho to zkrátka bavilo. Často sem chodili taky choreografové. Vymýšleli s ním taneční čísla, ale vlastně to bylo jen ze cti k němu, protože to miloval. Nikdy z toho nic nebylo.

Javon: Pravdou je, že do domu nepřicházeli jen muzikanti a producenti, ale i lidé, kteří ho chtěli vidět prostě proto, že byl dlouho pryč. Přišel Andrew Young, starosta Atlanty. Jesse Jackson přišel taky. Eddie Griffin, bavič, byl pravidelný host. Chris Tucker chodil taky často - vzali jsme jeho spolu s MJ na promítání filmu Most do země Terabithia. MJ také mluvil s Nelsonem Mandelou po telefonu.

Bill: Dr. Murray přicházel nepravidelně, možná tak jednou za šest týdnů, většinou aby zkontorloval některé z dětí. Nikdy se nezdržel dlouho, vždycky tak půl až tři čtvrtě hodiny. Upřímně, nikdy jsem si na něm nevšiml ničeho neobvyklého. Byl prostě další člověk, co přišel a odešel.
Byla tu spousta lidí, co prošla životem MJ, ale nebyl tu nikdo, kdo by v jeho životě skutečně byl. Měl přátelský vztah s mnohými, kteří přišli na návštěvu, ale ty návštěvy byly spíš podnikatelského rázu - jako ty s Andrewem Youngem a Jessem Jacksonem, bavili se o charitativních programech v Africe. Nebyl skoro nikdo, s kým by byl spojen osobně. Nikdo, kdo by přišel a řekl: "Hele, pojď něco dělat." Za celou tu dobu, co jsem pro něj dělal, jsem ani jedenkrát nenarazil na člověka, který by k němu přišel a řekl: "Hele, hádej co za film jsem včera viděl!" Nikdo si to nedovolil. Všechno bylo jen skrze byznys.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | 17. dubna 2016 v 20:40 | Reagovat

Jej, Domi, děkuji mockrát za další kapitolu. Je to zase dost smutné, tak studený je svět byznysu a Michael se do něho prostě nehodil, tak mi to připadá. Uvnitř byl určitě jiný. To ho ničilo.

2 Zdeňka Zdeňka | E-mail | 17. dubna 2016 v 23:10 | Reagovat

Děkuji za překlad Domi, tuším že se dozvíme ještě docela dost smutných věcí kolem Michaela.Tak bych mu přála any měl u sebe někoho opravdového

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama