Melody will never die. Will NEVER die.

RTT - ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 8)

22. května 2016 v 13:55 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

Javon: Jeho hlavní kontakt se světem okolo byl skrze jeho fanoušky. Dostával tuny mejlů od fanoušků. Lidi okolo slečny Raymone měli na starosti je tisknout a strkat do ohromných dopisních pytlů. Přicházely ze všech koutů světa - z Kanady, Anglie, Egypta, Japonska, Irska, Indie, Španělska. Všechny je četl.
Velice často jsme v ho v sobotu ráno vzali na projížďku autem, on se zavrtal mezi ty dopisy a četl a četl. Já jsem řídil. Někdy to vzal za mě Bill. Nacpali jsme do auta čtyři bedny těch dopisů, odjeli na nějaké odlehlé místo a tam s ním tři, čtyři hodiny popojížděli, zatímco on četl. Někdy jsme dojeli až k horám, na kterých byl ještě sníh. Občas jsme se dostali před Hoover Dam do Arizony a odtud zase nazpátek.
MJ seděl vzadu, z rádia se linula vážná hudba a záclonky byly zatažené. Slyšeli jsme ho otevírat obálku po obálce a číst to. Někdy vykřikl: "Poslouchejte chlapci, co je tu napsáno. Je to roztomilé!" A pak nám přečetl nějaký úryvek. Lidi většinou psali o dětech, o tom, jak jsou nemocné a jak jeho hudba pro ně moc znamená. Často ho to dojímalo. Někdy dokonce pofňukával a pak se omlouval: "Vy asi, mládenci, nevíte, jak moc to pro mě znamená. Je to největší inspirace pro psaní písní!"
Na konci cesty měl štosy dopisů pečlivě rozdělené do dvou komínků. Na jeden vždycky položil ruku a řekl: "Tak a těchto se můžete bez milosti zbavit!"

Bill: Lidé mu taky posílali dárky - plyšové medvídky, balónky, kytky, fotografie, osobní věci. A spousta z těch dárků byla dělaná ručně. Koláže fotografií z vlastními popisky. Často si ty ručně dělaný dárky schovával. Měl to rád. Některé dárky byly divné. Kouknul se do krabice a začal se tvářit zmateně a trochu nepatřičně. Většinou nám ji pak podal a řekl nám, abysme s tím něco udělali. Podívali jsme se dovnitř, ne, že by tam bylo něco nebezpečného, třeba bomba nebo něco takového, ale bylo tam například osobní spodní prádlo apod. Nebo hudební skříňka schovaná v kilometrech toaletního papíru, tak, že jsme se v něm museli doslova brodit, abysme ji vylovili ven.
Bylo toho všeho tolik, že jsme museli jeden celý pokoj vyčlenit jako ten pro dárky a mejly od fanoušků. Stěny toho pokoje byly polepené vlastnoručně dělanými pohlednicemi a dopisy, a podlaha byla pokrytá tunami váčků, krabic a balíčků. A to bylo všechno shromážděno jen za těch pár měsíců, co jsme v Las Vegas byli.

Javon: Kromě občasných návštěv jeho matky a dvou nebo tří dalších lidí, byl MJ skutečně osamělý, obklopený jen svými dětmi. Byl v takové osobní bublině samoty. Zvenku to vypadlo, že MJ vede snobský život plný nejrůznějších lidí a výhod, ale ve skutečnosti? K čemu mu byly návštěvy vytříbených restaurací a pětihvězdičkových hotelů, když tam ani nemohl přijít hlavním vchodem? A zrovna tam bylo všechno krásně naaranžováno a uklizeno! Ne. Byl nucen chodit zaplivanými uličkami, které vedly k zadnímu vchodu, míjet odporně páchnoucí chodby a špinavé pokoje. Nejezdil krásnými pojízdnými schody, ne, on jel těmi pro zaměstnance, mnohdy stál velde pytlů s odpadky, které spolu s ním dopravovali nahoru. To byl život, který MJ vedl.

Bill: Byly časy, kdy jsme se skutečně cítili jako krysy, které lezou zasmrazenými trubkami ve snaze dostat se na světlo. Smrad těch postranních chodeb a uliček byl skutečně nesnesitelný. Měl jsem na sobě drahý oblek, nové boty a šlapal jsem po rybích kostrách a shnilém jídle. Myslel jsem si: "Bože, to je ale nechutný!"
Jmenujte mi nějakou jinou celebritu, která tohle musela prožívat! Aspoń jednu! Že vás nikdo nenapadá? Ani mě ne. Pamatuju si jen na jednu jedinou situaci, kdy jsme nemuseli lézt těmi hnusnými uličkami - a to bylo, když šel MJ na setkání se Stevem Wynnem do Bellagia. Steve nám řekl, ať k němu jdeme skrz kasíno, doprovázel nás. A tak jsme šli. Několik lidí vytřeštilo oči, ale jinak byli příliš zabraní do hry a tak si nás nevšímali. MJ řekl: "Víte, už jsem úplně zapomněl, jak krásný je interiér hotelů Skutečně úžasný!"
Ve většině případů jeho schůzky probíhaly tak, že v rychlosti vletěl do hotelu zadním vchodem, několika slovy něco dohodl a zase hned mizel. Tentokrát to bylo jiné. Byl tak hladový po něčem trochu normálním, že se źastavoval na každém kroku a všechno obdivoval. Byl tak nezkušený, že jednou vzal do hotelu i Princova psa. Neuvědomil si, že ho nebude moct venčit, a to tam měl být asi pět dní. Dovedete si představit, jak to tam za chvíli páchlo. Po dvou dnech už to nevydržel, přišel za mnou a řekl: "Bille, potřebuju, abyste sehnal nějaké vůně."
"Vůně? Jaké vůně?"
"No prostě vůně, po kterých pokoj bude vonět."
"Aha, myslíte osvěžovač vzduchu?"
"Jo, něco takového."
Občas používal slova, kterým jsem nerozuměl. Jako třeba:
"Bille, potřebuju, abyste jel na letiště a vyzvedl tam starostku."
"Cože?! Starostku?! Jako myslíte starostku města?!"
Zasmál se. "Ne, myslím starostku. Tu, co opatruje děti!"
"ÁÁÁÁÁ, vy myslíte chůvu?"
"Jo."
Proč porstě nepoužil normální slova? Občas jsem mu musel říct: "Pane, omlouvám se, ale já vám moc nerozumím." Pak kroutil hlavou. "Chlapci, chlapci, měli byste víc číst!"

Javon: To bylo přesně to, čím trávil hodiny volného času: čtením. Četl všechno, co se mu dostalo do ruky. Historii, vědu, umění. Podnikali jsme nespočet výletů do Barnes and Noble. Skoro každý týden. Dokázal vejít do knihkupectví a utratir tam pět tisíc dolarů s takovým výrazem ve tváři, s jakým si dítě jde koupit žvejku. Jednou koupil i knihkupectví. Myslím jako ... celý knihkupectví. Prostě složil prachy na stůl a bylo jeho.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 22. května 2016 v 14:03 | Reagovat

faaajn blog :)

2 hanylen hanylen | 22. května 2016 v 21:06 | Reagovat

Tedy páni, Domi, děkuji moc. Asi si takový život ani zdaleka nedovedeme představit.Měl takový jenom Michael? Těžko říct. Ale s tou starostkou to mě pobavilo. Díky moc ještě jednou za to, co pro nás děláš a že tomu věnuješ svůj čas. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama