Melody will never die. Will NEVER die.

RTT -ČÁST DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ 9)

19. září 2016 v 0:59 | MJJcreatePRODUCTION |  PŘEKLADY KNIH Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU

Bill: Byl právě na cestě zpět z Tokia, během tý doby byl i pár dní v LA. A v tu dobu navštívil mimo jiné i knihkupectví. V tom knihkupectví měli spoustu raritních knih, samý skvosty jako přísně tajné životopisy slavných Hollywoodských hvězd. Byly tu knihy podepsané Humphreym Bogartem nebo Ingrid Bergmanovou. MJ se zeptal, kolik by tyhle knihy stály. Prodavači jen nevěřícně zírali, mysleli si, že si z nich tropí žerty. Pak MJ navrhl částku 100 000 dolarů. Řekl, že zaplatí v hotovosti. Za pár dní se vrátil do LA a doma byla celá hala přeplněná těma knihama.


Javon: Když jsme to spatřili, řekli jsme jen: "Co s tím sakra asi budeme dělat?" MJ si vybral jeden pokoj v druhém patře a řekl, že ho chce přeměnit na knihovnu. Řekl: "Vy, chlapci, byste měli jít koupit police!" A tak jsme šli do Lowe, koupili police a naistalovali je do toho pokoje. Pak jsme museli do místnosti přemístit i ty knihy, pěkně krabici po krabici, po schodech. Nejdřív jsme se snažili je dokonce třídit podle žánru, sci-fi na jednu polici, životopisy na druhou a tak dále, ale bylo toho tolik a bylo to tak vyčerpávající, že jsme je nakonec do polic strkali hala bala, bez jakéhokoli rozmýšlení nebo třídění. Naštěstí se mu to líbilo. Prostě přišel do knihovny, sáhl po libovolné knize a tu četl.


Bill: Nikdy nenosil na veřejnosti brýle na čtení, a proto, když šel do knihkupectví vybírat knihy, díval si pozor, aby v tom knihkupectví poskytovali k půjčení i brýle. Vzal si jich několik a zkoušel si je tak dlouho, dokud nebyl sám se sebou spokojen, něco jako Fred Sanford. Díky tomu jsem měl možnost zjistit, že jeho oči byly slabé. Doma nosil silné brýle, vypadaly jako brýle státního úředníka a měly skla silná jako lupa, opravdu každý předmět zvětšily několikanásobně.

Vegas je místo, kde se dají koupit noviny celého světa. Přesně takové chtěl. Říkal: "Ať narazíte na jakékoli noviny z ciziny, přineste mi je."

"I ty psané v cizím jazyce?"

"Ano."

Ať jich měli, kolik chtěli, koupili jsme mu vždycky všechny. A on vždycky všechny přečetl. Dodnes je mi záhadou, kolik cizích jazyků musel umět.

Četl The Wall Street Journal každý den. Byly to asi jediné slušné noviny, kde se nemusel bát, že se o sobě dozví nějaké nesmyslné žvásty. To byl taky důvod, proč nesledoval televizi, díval se jedině na DVD. Ten chlap si dával třeba sakra záležet, aby v jeho domě nikdy v televizi neběžela Show Jay Lena. Tomuhle chlápkovi se vyhýbal a nechtěl, aby se jeho děti na něco podobného dívaly. Byla to vždycky výzva brát ho ven nakupovat do knihkupectví. Dostávali jsme hlášení od Raymone: "V tom a tom magazínu o něm vyšel nehezký článek. Postarejte se, aby se k tomu nedostal!"

A tak jsme jeli do Barnes & Noble s předstihem, vykoupili všechny tyhle magazíny z pultů, vyhodili to a teprve pak vzali do obchodu jeho.

Někdy se stalo, že o něm napsali něco pozitivního. I v tomhle případě jsme dostali echo od Raymone, šli ten časopis koupit a dali jsme mu ho. Zeptal se:

"Je v pohodě, když si to přečtu?

"Ano, pane."

"Nic špatného se tam nepíše?"

"Ne, pane."

"Ach, tak dobře!"

Nikdy taky nechodil na Internet. Zas ze stejného důvodu. Když potřeboval něco najít, poprosil mne. Jen párkrát se pokusil nakupovat na eBay. Na mou kartu, kterou mi celou vycucal až na dno.

Tenhle chlap měl někdy fakt dost. Byl v permanentním stresu. Fatálně vyděšený. Žít s ním byl jeden velký stres. Na jednu stranu nás učil očekávat vždy to nejhorší. Proto jsme si vypěstovali smysl pro to okamžitě schovat všechny noviny před ním, vypnout kamery, když mířily na jeho děti. Na druhou stranu vyžadoval, abychom se k němu chovali co možná nejnormálněji a to znamenalo držet se co nejdál, aby mohl žít jako normální člověk. Nechtěl, abychom mu pořád stáli za zadkem, cítil se pak ještě víc jako vězeň. Měli jsme klíče od domu, ale pokud jsme do něj chtěli vejít, museli jsme ho informovat. Nepotřeboval nás mít ve svém stínu. Ten patřil jemu a jeho dětem. My se drželi dál.


Javon: Několikrát se stalo, že nás s Billem pozval, abychom se s ním a dětmi dívali společně na film. Zeptal se nás dvakrát, pokaždé jsme odmítli. Řekli jsme: "Pane, pokud s Vámi budeme koukat na film, nebudeme Vás moct dostatečně hlídat." Myslím, že si našeho přístupu vážil.

Myslím, že část toho, že neměl moc přátel, spočívala v tom, že každý se před ním choval přiškrceně a nesvůj. Vždycky někdo řekl: "Pane Jacksone, bylo by v pořádku, kdybych přivedl dvé dítě, aby se s vámi setkalo?" Tohle jsme my nedělali. Na ochranku byl zvyklý od svých deseti let. Rozuměl našemu řemeslu líp než my. Nemuseli jsme se tedy chovat hloupě odtažitě.


Bill: Někdy chtěl vidět naše zbraně. Chtěl si je podržet a zkontrolovat je. Na jednu stranu chtěl být o všem informován, ale spíš to bylo proto, že si připadal víc cool. Jednou jsem mu okázal svou pistoli a on řekl, že vždycky chtěl mít vlastní zbraň, na ochranu, ale prý by nechtěl zbraň v domě, kde jsou jeho děti. "Nicméně, napadá mě spousta lidí, které bych s potěšením zastřelil." Řekl.


Javon: Pracovali jsme nonstop. Já měl šestnáctihodinovou pracovní dobu. Někdy jsem se ani nedostal domů. Pracoval jsem od 7:00 do půlnoci a v 7:00 jsem tam musel opět být. A to jsem bydlel 40 minut od jeho domu. Tak jsem si nosíval extra jídlo a přespával jsem v přívěsu.


V tu dobu, kdy jsem pro něj začal pracovat, se mi zrovna narodilo dítě. Nikomu jsem to neřekl, jen matce mého dítěte, že budu pracovat pro MJ. Tedy, ne přímo takhle, ale že budu makat pro VIP osobnost. Jednou jsme se dostali do bodu, kdy mi řekla, že už ty moje výmluvy nechce poslouchat. Říkala: "Opravdu tu jde o práci nebo o nějakou aférku? Neznám totiž nikoho, pro koho by bylo potřeba pracovat skoro 24 hodin denně!"

Ona si opravdu myslela, že ji podvádím. Říkala: "Podívej, máme tady narozené dítě! Ty mi nejsi ani schopen říct, pro koho pracuješ. Proč je to takové tajemství?"

Po třech měsících jsem to nevydržel a řekl jí, pro koho pracuju. Řekla: "Lžeš mi! Po tolika týdnech si nedokážeš vymyslet ani lepší výmluvu a řekneš takovou hloupost, jako že pracuješ pro Michaela Jacksona?! Jak dlouho si budeš takhle vymýšlet, Javone?!"

Šli jsme tedy na můj počítač a přihlásil jsem se do speciálního programu, kde v hlavičce stálo MJJ Production. Byla z toho na větvi.


Bill: Vzadu za barákem byl bazén. Dalo se tam koupat. Řekl jsem své dceři, aby mi do přívěsu donesla spoustu věcí. Spodní prádlo, žiletky, zubní kartáček. Vždycky to koupila v blízkém obchodě Burlington Coat Factory a donesla mi to, abych se mohl omýt a převléct. Byl jsem v tu dobu v bodě, kdy jsem tam nechtěl zůstávat, ale cítil jsem, že musím.

Během nočních směn jsme si s MJ vymysleli poznávací signál. Dali jsme lampu na stoličku proti oknu v jeho ložnici. Dokud lampa svítila, bylo jasné, že je vzhůru a může nás kdykoli zavolat. Když bylo zhasnuto, bylo vše ok. Když nemohl spát, slyšeli jsme ho ve studiu. Z přívěsu se dalo koukat do oken studia. Jednou, byly tři hodiny ráno, všechno tonulo ve tmě a celé sousedství bylo tiché, když tu najednou se rozsvítila světla ve studiu. Nejdřív nebylo nic slyšet, jen televize, zřejmě si tam něco pouštěl. Pak se ozvala basová linka a jeho podupávání nohou do taktu. A pak jeho hlas, ten hlas, který celosvětově prodával milióny kusů alb. Bylo to neskutečné. Nádherné.


Javon: Měl jsem z toho husí kůži. Kdo by taky neměl husí kůži, slyšet MJ zpívat v posvátném tichu noci? Nikdy jsme si na to nezvykli, vždycky nás to okouzlilo. Na to si nedalo zvyknout bez ohledu na to, kolikrát jste to slyšeli.
Vždycky nás překvapovalo, jak ten člověk přemýšlí. Měli jsme v autě spoustu cédéček, pop i klasickou hudbu. On měl talent zaslechnout i ty nejjemnější tóny v pozadí písně. Vždycky říkal: "Slyšíte to tam, chlapci? Hraje to tam pořád dokola. Ty cimbály, slyšeli jste je?" Nemohli jsme to slyšet. Byly tam věci, které zaslechl jen on.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | 19. září 2016 v 12:55 | Reagovat

Domi, mockrát děkuji a jsem moc vděčná, že si tuhle skutečnost můžeme číst - i když komentářů koukám moc není. Jak Michael povídá, že by s tou pistolí nejradši někoho zastřelil, to sedlo ;-)  :-)Ti bodyguardi to neměli vůbec lehké, zvlášť Javon - někdy tam byly jistě překvapivé situace. Skvěle se to čte.

2 Nefra Nefra | 20. září 2016 v 17:32 | Reagovat

Moc díky Domi,krásný úryvek.Závidím těm chlapcům z ochranky - slyšet Michaela v noci v tichu zpívat :-P

3 hanylen1 hanylen1 | 20. září 2016 v 22:49 | Reagovat

Ahojky všichni, založila jsem si nový účet, tak teď mě najdete tam. Omlouvám se všem, ale snad to bude už lepčí, funguje to lépe a pokusila jsem si nějaké články zachovat, povídky také budou - znovu dané ;-)

4 hanylen2 hanylen2 | 9. října 2016 v 20:26 | Reagovat

Opět další pokus, likvidace blogu, takže nevzdám to a toto je nový odkaz. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama